30 Cdo 1404/2024-218
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce M. M., zastoupeného JUDr. Bc. Jiřím Trnkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, V. Talicha 1807/14, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, jednající Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42 (adresa pro doručování: Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, Územní pracoviště České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Prokišova 1202/5), o zaplacení částky 254 400 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 25 C 56/2023, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. 2. 2024, č. j. 34 Co 31/2024-192, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 4 114 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta JUDr. Bc. Jiřího Trnky, Ph.D.
1. Žalobce se domáhal na žalované zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 254 400 Kč s příslušenstvím, která mu měla být způsobena nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce trestního řízení vedeného u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 6 T 170/2016, ve kterém také mělo dojít k několika průtahům. Dne 23. 4. 2013 byla u žalobce provedena prohlídka jiných prostor, při které mu byl zajištěn majetek – finanční prostředky ve výši 778 742 Kč, s nimiž nemohl následně disponovat. Trestní stíhání pro přečin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry bylo zahájeno dne 8. 2. 2016, pravomocně skončilo dne 27. 7. 2022 s tím, že žalobce byl odsouzen Krajským soudem v Českých Budějovicích k trestu odnětí svobody v trvání 7 měsíců, výkon trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců, zároveň byl žalobci uložen peněžitý trest ve výši 375 000 Kč, zákaz provozování sázkových her a loterií v trvání 12 měsíců a trest propadnutí věci (finanční částky ve výši 415 683 Kč). Žalobce uplatnil svůj nárok u žalované dne 9. 8. 2022, ta konstatovala nepřiměřenost délky řízení, peněžité zadostiučinění žalobci neposkytla.
2. Okresní soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 20. 7. 2023, č. j. 25 C 56/2023-146, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 173 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 173 250 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení (výrok I), zamítl žalobu v části, kterou se žalobce proti žalované domáhal zaplacení částky 81 150 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 81 150 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení (výrok II), a uložil povinnost žalované zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 23 114 Kč (výrok III).
3. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací napadeným rozsudkem potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně částky 82 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 82 500 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení, ohledně lhůty k zaplacení této částky jej změnil tak, že tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I rozsudku odvolacího soudu), rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I ohledně částky 90 750 Kč změnil tak, že žalobu, aby žalovaná zaplatila žalobci částku ve výši 90 750 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně jdoucím z částky 90 750 Kč od 10. 2. 2023 do zaplacení, zamítl (výrok II rozsudku odvolacího soudu), a uložil žalované zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 31 342 Kč (výrok III rozsudku odvolacího soudu).
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná v rozsahu výroku I včasným dovoláním, jež však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
5. Ohledně části výroku I, kterou odvolací soud rozhodl o lhůtě, ve které je žalovaná přiznanou částku povinna zaplatit žalobci, žalovaná
nevymezila žádný dovolací důvod, v rámci kterého by uvedla právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a vyložila by, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (srov. § 241a odst. 3 o. s. ř.). V tomto rozsahu tak dovolání žalované nelze věcně projednat, neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat a tyto vady nebyly žalovanou v zákonné lhůtě odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). Z tohoto důvodu v daném rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl.
6. Nejvyšší soud opakovaně konstatuje, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s formou nebo výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb., přičemž výslednou částkou (formou) se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není.
7. Otázka, zda může být pachatel úmyslného trestného činu, který byl již v minulosti odsouzen, odškodněn v penězích, byla odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího a nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., pokud odvolací soud přihlédl při hodnocení významu předmětu řízení ke skutečnosti, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání úmyslného trestného činu a že trestní řízení je logickým důsledkem trestné činnosti pachatele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.
8. 2023, sp. zn. 30 Cdo 2278/2023, bod 30) a uzavřel, že s ohledem na délku posuzovaného řízení a opakované nečinnosti v postupu soudů náleží žalobci finanční zadostiučinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 429/2021, bod 38, a ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 497/2022, bod 33, ve kterých Nejvyšší soud dospěl k závěru, že protiprávní jednání není samo o sobě okolností, jež by vylučovala právo na zadostiučinění v penězích, a i osoby pravomocně odsouzené pro spáchání úmyslného trestného činu se s přihlédnutím k dalším okolnostem případu mohou domoci finančního zadostiučinění, bylo-li trestní řízení, v němž byli odsouzeni, nepřiměřeně dlouhé).
8. Námitka žalované, že nebyl prokázán podíl orgánů veřejné moci na délce posuzovaného řízení, ze skutkových zjištění soudů neplyne, odvolací soud naopak uzavřel, že se v postupu soudů opakovaně vyskytla nedůvodná nečinnost. Ani tato námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti rovněž o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
9. Otázka, zda byl žalobce v rámci posuzovaného řízení odškodněn ve smyslu § 39 odst. 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, byla pak odvolacím soudem vyřešena v souladu s judikaturou soudu dovolacího a rovněž nezakládá přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř., pokud odvolací soud uzavřel, že v posuzovaném řízení nebylo při ukládání trestu přihlédnuto k nepřiměřené délce trestního řízení za situace, kdy dle trestního rozsudku soud při ukládání trestu v posuzovaném řízení zohlednil dobu, která uplynula od spáchání trestné činnosti (srov. žalovanou citovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3867/2011, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2640/2010, dle kterého doba uplynulá od spáchání trestného činu a délka trestního řízení, trvalo-li nepřiměřeně dlouho, jsou dvě samostatné okolnosti, ke kterým se při stanovení druhu a výměry trestu přihlíží, a nelze je proto vzájemně zaměňovat nebo směšovat).
10. K případným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlíží pouze tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
11. S ohledem na výsledek dovolacího řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady tohoto řízení vzniklé v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta (srov. § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem a § 146 odst. 3 o. s. ř.). Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 3 100 Kč [(§ 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 odst. 1 písm. k) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů], náhrady hotových výdajů advokáta stanovených paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní služby (§ 13 odst. 3 advokátního tarifu) a náhrady za daň z přidané hodnoty z odměny a z náhrady v částce 714 Kč [§ 137 odst. 3 písm. a) o. s. ř.]. Celkově výše nákladů dovolacího řízení žalobce tak činí 4 114 Kč.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 6. 2024
JUDr. Pavel Simon předseda senátu