30 Cdo 2033/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců
JUDr. Františka Ištvánka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., ve věci žalobkyně
Závěrka v. o. s., IČO 45276536, se sídlem v Praze 12, Petržílova 3300,
zastoupené JUDr. Janem Zůbkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Radhošťská
1942/2, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem
v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 572.514,- Kč s příslušenstvím,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 335/2009, o dovolání
žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. 55
Co 378/2012 - 127, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Městský soud v Praze (dále „odvolací soud“) napadeným rozsudkem potvrdil
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále „soud prvního stupně“) ze dne 23. 1.
2012, č. j. 18 C 335/2009 - 105, kterým byla zamítnuta žaloba na náhradu škody
(ve výši 552.514,- Kč, z čehož částka 435.625,- Kč představuje znehodnocení
vozidla a náklady na jeho uvedení do provozu a částka 116.889,- Kč náklady na
platby měsíčního pojistného po dobu 27 měsíců) a zadostiučinění za nemajetkovou
újmu ve výši 20.000,- Kč „kompenzující psychickou zátěž způsobenou žalobci jeho
povinnou, avšak z jeho hlediska vynucenou a nezaviněnou, účastí na čtyřech
jednáních soudního řízení o vyloučení věci z exekuce a fyzickou a psychickou
námahu spojenou s vyzvednutím automobilu z exekuce a obstaráváním jeho
nezbytných oprav“. Škoda měla žalobkyni vzniknout v důsledku nesprávného
úředního postupu soudního exekutora, který v rámci exekuce vedené proti
povinnému P. K. zahrnul do soupisu movitých věcí i vozidlo ve vlastnictví
žalobkyně.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, jež však Nejvyšší
soud podle ustanovení § 243b odst. 5, § 218 písm. c) zák. č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (srov. čl. II bodu
7. zákona č. 404/2012 Sb., dále jen „o. s. ř.“), odmítl jako nepřípustné.
Dovolání proti rozhodnutí v potvrzujícím výroku ve věci samé může být přípustné
pouze podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., a to pokud dovolací
soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má po právní stránce zásadní
význam.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce
zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování
dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována
rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a)
a § 241a odst. 3 se nepřihlíží. Podle § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. není dovolání podle § 237 odst. 1 o. s. ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o
peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč a v obchodních věcech 100 000 Kč; k
příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu v případě řízení, jehož předmětem
je částka skládající se z několika samostatných nároků, odvíjejících se od
odlišného skutkového základu, má rozhodnutí o každém z nich charakter
samostatného výroku a přípustnost dovolání je třeba zkoumat samostatně, a to
bez ohledu na to, že tyto nároky byly uplatněny v jednom řízení a že o nich
bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. např. usnesení ze dne 18. 2. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3638/2013, ze dne 30. 10. 2013, sp. zn. 30 Cdo 3238/2013, ze dne 26. 8. 2003, sp. zn. 32 Odo 747/2002, nebo ze dne 31. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo
3157/2009, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením
Ústavního soudu ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. I. ÚS 2496/11, dostupným z
nalus.usoud.cz). V nyní posuzované věci se žalobkyně mimo jiné domáhá částky 20.000,- Kč s
příslušenstvím jakožto zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Protože se
jedná o samostatný skutkový nárok, přičemž požadované plnění nepřevyšuje
50.000,- Kč, je dovolání s ohledem na § 237 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve vztahu
k tomuto nároku nepřípustné. Odvolací soud založil svůj závěr o nedůvodnosti nároků na náhradu škody
uplatněných žalobkyní na tom, že nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a že
žalobkyni v důsledku tvrzeného nesprávného úředního postupu nevznikla škoda. V otázce posouzení existence nesprávného úředního postupu soudního exekutora
odpovídá rozsudek odvolacího soudu judikatuře Nejvyššího soudu (např. odvolacím
soudem zmíněný rozsudek ze dne 28. 4. 2011, sp. zn. 25 Cdo 3029/2009), a
nepředstavuje proto jiné řešení ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř. Zpochybňuje-li žalobkyně skutková zjištění, o která odvolací soud svůj závěr o
neexistenci nesprávného úředního postupu na straně soudního exekutora opřel,
uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod, když namítat nesprávnost skutkových
zjištění je možné pouze v případě dovolání přípustného podle § 237 odst. 1
písm. a) a b) o. s. ř. (§ 241a odst. 3 o. s. ř.). S ohledem na to, že se žalobkyni nepodařilo úspěšně zpochybnit správnost
jednoho z důvodů, na kterém odvolací soud založil své rozhodnutí, a který sám o
sobě postačuje pro závěr o nedůvodnosti uplatněného nároku, Nejvyšší soud se
pro nadbytečnost dalšími dovolacími námitkami žalobkyně – otázkou vzniku škody
– nezabýval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 1997, sp. zn.
3 Cdon 1374/96, publikovaný v časopise Soudní judikatura, číslo vydání 2,
ročník 1998, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo
63/2012).
Dovolání žalobkyně do výroku o náhradě nákladů řízení je zcela nepřípustné
(srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp. zn. 29 Odo
874/2001, uveřejněné pod č. 4/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
nebo ze dne 9. 7. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1886/2012).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím
řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly a žalobkyně nemá s ohledem na
výsledek dovolacího řízení na náhradu svých nákladů právo.
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. ledna 2015
JUDr. Pavel S i m o n
předseda senátu