30 Cdo 2078/2020-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Davida Vláčila, v právní věci
žalobkyně B. M., nar. XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lukášem Mantičem, advokátem
se sídlem v Ostravě, Spojů 835/2, proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o náhradu škody, vedené
u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 224/2019, o dovolání žalobkyně
proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 3. 2020, č. j. 23 Co
82/2020-52, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobou doručenou dne 29. 4. 2019 se žalobkyně na žalované domáhala náhrady
škody a konstatování nezákonnosti rozhodnutí Okresního soudu v Bruntále sp. zn.
11 C 97/2011.
Městský soud v Praze jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 4. 2. 2020, č. j.
28 C 224/2019-44, kterým byla odmítnuta žaloba ze dne 25. 4. 2019 včetně
doplnění ze dne 9. 12. 2019, a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení (výrok I usnesení odvolacího soudu). Dále odvolací soud
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení
(výrok II usnesení odvolacího soudu).
Usnesení odvolacího soudu napadla žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním,
které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský
soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II zákona č. 296/2017
Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl.
Námitka žalobkyně, že soudy nesprávně odmítly její podání ze dne 25. 4. 2019,
včetně doplnění ze dne 9. 12. 2019, nemůže založit přípustnost dovolání podle §
237 o. s. ř., neboť postup odvolacího soudu, který odmítl žalobu podle § 43
odst. 2 o. s. ř. z důvodu, že žalobkyně ani po výzvě soudu prvního stupně
neuvedla, jakého konkrétního nároku náhrady majetkové škody a nároku na
zadostiučinění za způsobenou nemajetkovou újmu se domáhá, je v souladu s
judikaturou dovolacího soudu, ze které vyplývá, že nedostatek náležitostí
žaloby brání jejímu věcnému projednání a pokračování v řízení tehdy,
neobsahuje-li žaloba vylíčení rozhodujících skutečností, nebo jejich vylíčení
je natolik neúplné, neurčité nebo nesrozumitelné, že nelze bez dalšího
stanovit, jaký skutek má být předmětem řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 24. 2. 2010, sp. zn. 25 Cdo 5091/2008, ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21
Cdo 370/2002, ze dne 18. 6. 2003 sp. zn. 25 Cdo 973/2002 nebo ze dne 26. 5.
2020, sp. zn. 30 Cdo 1194/2020). Požaduje-li žalobkyně peněžité plnění, musí
být jasně a přesně udána peněžitá částka, kterou požaduje, a pokud navrhuje,
aby bylo rozhodnuto o více peněžních nárocích se samostatným skutkovým
základem, musí v žalobě uvést ohledně jednotlivých uplatněných nároků
skutečnosti, kterými u těchto nároků vylíčí skutek (skutkový děj), a rovněž
musí uvést peněžitou částku, kterou z titulu každého jednotlivého nároku
požaduje zaplatit. Neučiní-li tak, nemůže soud jednat o věci samé (srov.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1310/2003, nebo ze
dne 21. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1834/2013, proti němuž podaná ústavní stížnost
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2015, sp. zn. IV. ÚS
1566/14).
Podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. dovolání podle § 237 o. s. ř. není
přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 8. 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu