30 Cdo 2860/2024-390
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Svobody, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a Mgr. Viktora Sedláka v právní věci žalobce P. J., zastoupeného Mgr. Matějem Harantou, advokátem, se sídlem v Praze, Klimentská 1246/1, proti žalované České republice - Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za níž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, o zaplacení 145 599,65 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 37 C 2/2021, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 16 Co 78/2024-374, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. 4. 2024, č. j. 16 Co 78/2024-374, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 23. 11. 2023, č. j. 37 C 2/2021-357, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu řízení.
1. Žalobce se vůči žalované domáhal zaplacení částky 145 599,66 Kč s příslušenstvím představující ušlý zisk v období od 24. 10. 2017 do 15. 2. 2018, kdy vykonával nepodmíněný trest odnětí svobody na základě pravomocného rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno (v dalším řízení byl žalobce odsouzen k mírnějšímu podmíněnému trestu odnětí svobody). Žalobce uvedl, že na základě mandátní smlouvy vykonával činnosti pro společnost Ugav s.r.o. a její časový rozsah byl dle žalobce takový, že vylučoval, aby se mohl věnovat jiné výdělečné činnosti, tedy příjmy, které žalobce dosahoval jako osoba samostatně výdělečně činná, byly výhradně od uvedené společnosti.
Újma mu měla vzniknout tím, že se ocitl bez svých příjmů, když ve výše uvedeném období vykonával část trestu odnětí svobody a jeho fyzická nepřítomnost v místě výkonu jeho činnosti pro danou společnost byla důvodem pro ukončení jejich vzájemné spolupráce. Žalobce tvrdil, že se skutečností, že byl trestně stíhán, byl statutární zástupce (jednatel) společnosti Ugav s.r.o. obeznámen od počátku, a jako taková nebyla na překážku jejich spolupráce, a tak jediným důvodem pro ukončení mandátní smlouvy s uvedenou společností byla podle žalobce právě nemožnost jeho fyzické přítomnosti v místě výkonu činnosti způsobená povinností nastoupit k výkonu trestu odnětí svobody.
Svůj nárok na náhradu újmy uplatnil u žalované marně dne 29. 12. 2020 dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), a tak jej následně uplatnil žalobou ze dne 1. 7. 2021.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 23. 11. 2023, č. j. 37 C 2/2021-357, rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 69 504,66 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 69 504,66 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I), současně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zaplacení částky 76 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 095 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení (výrok II), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III).
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že spolupráci na základě mandátní smlouvy se společností Ugav s.r.o. ukončil žalobce ke dni 31. 8. 2017 dohodou ze dne 28. 8. 2017 bez udání důvodu, z čestného prohlášení jednatele společnosti Eugena Rodena ze dne 18. 3. 2022 zjistil, že tato smlouva byla ukončena krátce poté, co byl jednatel informován o skutečnosti, že žalobce bude v nejbližší době povinen nastoupit trest odnětí svobody na delší dobu, kdy po celé období vzájemné spolupráce bylo jednateli známo, že je jmenovaný účastníkem nějakých soudních řízení souvisejících s jeho činností před jejím zahájením, avšak nikoliv skutečnost, že se může dostat do vězení, a že poté, co byl žalobce z vězení propuštěn, nebylo možné spolupráci obnovit, protože v té době již jeho činnost vykonávala jiná osoba.
Soud prvního stupně dále uzavřel, že k otázce existence příčinné souvislosti se závazně vyjádřil již odvolací soud, který ji v projednávané věci shledal (viz body 13 a 14 usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2023, č. j. 16 Co 171/2023-324) a zaměřil se na existenci škody, kdy, jelikož hospodářské výsledky z roku 2017 jsou dle jeho názoru nutně zkresleny ukončením spolupráce žalobce se společností Ugav s.r.o., je třeba při výpočtu vyjít z období roku 2016, v rámci kterého se žalobce celý rok věnoval činnosti, se kterou spojoval svůj ušlý zisk.
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací k odvolání žalobce napadeným rozsudkem uvedený rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I potvrdil (výrok I), ve výroku II jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 76 095 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 76 095 Kč od 30. 6. 2021 do zaplacení do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), a rozhodl, že žalovaná je povinna nahradit žalobci náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 115 885 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce (výrok III). Odvolací soud uzavřel, že je dána příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím a vznikem škody na straně žalobce. K tomuto závěru dospěl na základě čestného prohlášení jednatele společnosti Ugav s.r.o. Eugena Rodena ze dne 18. 3. 2022 a na základě časové souvislosti jednotlivých skutkových dějů, když mandátní smlouva mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o. byla uzavřena v roce 2011 a trestní stíhání žalobce bylo zahájeno v roce 2013, když žalobce i poté vykonával pro společnost Ugav s.r.o. činnost na základě mandátní smlouvy, a to dokonce i po vyhlášení rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci jako soudu prvního stupně ze dne 1. 12. 2016, sp. zn. 57 T 1/2015, kterým byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Až následně, po vydání rozsudku Vrchního soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 4 To 18/2017, kterým byl žalobci uložen trest odnětí svobody nepodmíněně v trvání 5 let, došlo dne 28. 8. 2017 k uzavření dohody o ukončení mandátní smlouvy ke dni 31. 8. 2017. Důvodem pro ukončení smluvního vztahu tedy byla i podle odvolacího soudu až existence pravomocného (a posléze pro nezákonnost zrušeného) rozsudku, jímž byl žalobci uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, nikoliv ztráta důvěry společnosti Ugav s.r.o. v bezúhonnost žalobce následkem zahájení jeho trestního stíhání. Odvolací soud se ovšem neztotožnil s výpočtem ušlého zisku, jak jej provedl soud prvního stupně, a měl ve shodě se žalobcem za to, že je třeba vycházet z relevantního období prvních sedmi měsíců roku 2017, dle kterého provedl svůj výpočet.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalovaná dne 12. 8. 2024 včasným dovoláním, které směřuje proti jeho výrokům I a II.
5. Přípustnost dovolání žalovaná shledává v tom, že odvolací soud měl nesprávně posoudit otázku „v důsledku jaké skutečnosti žalobci jako poškozenému vznikla jím tvrzená škoda spočívající v ušlém zisku“ a vyřešil tuto otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2963/2021. Žalovaná nesouhlasí s tím, že motivem pro ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o. byla skutečnost, že žalobce musel nastoupit výkon trestu odnětí svobody, a má za to, že odvolací soud při hodnocení důkazních prostředků bez uvedení důvodů nepřihlédl k postupně se měnícím tvrzením žalobce.
6. Žalovaná dále namítá, že odvolací senát téhož soudu v rozsudku ze dne 11. 11. 2020, č. j. 23 Co 307/2020-276, v související věci dospěl k jinému skutkovému závěru ohledně důvodu, pro který došlo k ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o., a tedy odvolací soud vyřešil tuto otázku v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu reprezentovanou rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 276/2019, i Ústavního soudu, představovanou nálezem Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 1687/17.
7. Dle žalované též odvolací soud nesprávně posoudil právní otázku „zda je v souladu se zásadou bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení postup, kdy se soud namísto výpovědi svědka spokojí s písemným prohlášením takové osoby“, a jeho závěr je tak v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu, představovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022. Žalovaná v této souvislosti odvolacímu soudu rovněž vytýká, že nesprávně posoudil právní otázku ohledně postupu soudu, který vycházel z výpovědi žalobce, ačkoliv prokazovanou skutečnost (co bylo motivem pro ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o.) bylo možno prokázat jinak než touto účastnickou výpovědí, a to právě zmiňovaným výslechem svědka Eugena Rodena, jednatele společnosti Ugav s.r.o., kdy v uvedeném postupu shledává rozpor s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, reprezentovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 21 Cdo 1402/2016, i Ústavního soudu, představovanou např. nálezem Ústavního soudu ze dne 11. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 37/03.
8. Vyjádření žalobce k dovolání nebylo podáno.
III. Přípustnost dovolání
9. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2022 (viz čl. II a XII zákona č. 286/2021 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
10. Dovolání bylo podáno včas (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), osobou k tomu oprávněnou, za splnění podmínky § 241 odst. 1, 4 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
11. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
12. Podle § 237 o. s. ř., není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
13. Žalovaná se neztotožňuje se závěrem odvolacího soudu o tom, že příčinou, proč žalobci ušel zisk, byla skutečnost, že žalobce byl pravomocně odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání pěti let, a to rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 4 To 18/2017, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 1. 12. 2016, č. j. 57 T 1/2015-1829, které byly posléze zrušeny usnesením Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2018, sp. zn. 6 Tdo 1572/2017, když právě fakt nepodmíněného odsouzení vedl k ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o. Žalovaná má naopak za to, že k ukončení spolupráce žalobce s touto společností a následně k ušlému zisku z této spolupráce došlo pro ztrátu důvěry společnosti v bezúhonnost žalobce spojenou se zahájením trestního stíhání, když nelze přehlédnout, že žalobce byl po zrušujícím rozhodnutí Nejvyššího soudu i tak pravomocně odsouzen, byť k podmíněnému trestu odnětí svobody, pro zločin úvěrového podvodu, a to rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 20. 8. 2018, č. j. 57 T 1/2015-2008, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 8. 2019, sp. zn. 4 To 68/2018.
14. Uzavřel-li odvolací soud, že motivem pro ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o. byla skutečnost, že žalobce musel nastoupit výkon nepodmíněného trestu odnětí svobody, a nikoliv ztráta jeho důvěryhodnosti ve vztahu ke společnosti Ugav s.r.o., jde o závěr nikoliv právní, ale skutkový (viz například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1860/2016, ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. 22 Cdo 4974/2007, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck pod číslem C 8043, nebo ze dne 29. 8. 2018, sp. zn. 30 Cdo 229/2018). Skutkové námitky samy o sobě nemohou založit přípustnost dovolání, neboť správnost skutkových zjištění soudů přezkumu dovolacího soudu nepodléhá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2022, sp. zn. 21 Cdo 1207/2022, ze dne 15. 6. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1159/2022, či ze dne 15. 5. 2024, sp. zn. 30 Cdo 158/2024). Odkazuje-li žalovaná na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. 30 Cdo 2963/2021, pomíjí, že dovolací soud v oné věci odvolacímu soudu vytknul, že neučinil jasný právní závěr o tom, která z vícero existujících právních skutečností vedla k následku, k němuž později došlo (k nejmenování žalobce profesorem). K takovému nedopatření však v posuzovaném případě nedošlo. Tato výhrada žalobkyně tedy přípustnost dovolání nezakládá.
15. Namítá-li žalovaná dále, že odvolací senát téhož soudu v rozsudku ze dne 11. 11. 2020, č. j. 23 Co 307/2020-276, v související věci dospěl k jinému skutkovému závěru ohledně důvodu, pro který došlo k ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o., opět přehlíží, že právní skutečnost (motiv) vedoucí k ukončení spolupráce je závěrem skutkovým a nikoliv právním, jenž se v souvisejících řízeních může lišit, a to podle výsledků konkrétního procesního dokazování v dané věci. Proto odvolací soud nebyl povinen se výslovně vypořádat s odlišným (nikoliv právním úsudkem) učiněným v jiné související věci. V odstavci 16 dovoláním napadeného rozsudku přitom odvolací soud sice stručně, ale srozumitelně vysvětil, proč dospěl k žalovanou kritizovanému skutkovému závěru. Jeho rozsudek tak netrpí deficitem nepřezkoumatelnosti. Není tedy na místě se ztotožnit se žalovanou, že odvolací soud nerespektoval rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2019, sp. zn. 28 Cdo 276/2019, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2008, sp. zn. III. ÚS 1687/17. Odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo v posuzovaném případě natolik konkrétní a srozumitelné, že žalované neznemožnilo se vůči němu relevantně vymezit, uvést v dovolání dovolací důvody a předestřít svou argumentaci. Ani tato výhrada žalované tedy nemůže založit přípustnost dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1766/2022, ze dne 14. 12. 2022, sp. zn. 30 Cdo 1961/2022, a ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. 20 Cdo 2633/2023).
16. Žalované je však třeba dát za pravdu ohledně jí předložené právní otázky týkající se postupu odvolacího soudu a jeho souladu se zásadou bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení, jestliže odvolací soud, stejně jako soud prvního stupně, neprovedl důkaz výslechem svědka pana Eugena Rodena, jednatele společnosti Ugav s.r.o., který mohl vypovídat o důvodech ukončení spolupráce mezi touto společností a žalobcem, a spokojil se s jeho písemným prohlášením, i když byl jeho výslech navržen. Takovým postupem odvolací soud nerespektoval judikaturu dovolacího soudu představovanou např. rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022, či rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 29 ICdo 94/2023. Uvedená právní otázka tak zakládá přípustnost dovolání; jejím vyřešením bude reálně vypořádána i související výhrada žalobkyně týkající se použitelnosti účastnické výpovědi žalobce při prokazování předmětné skutečnosti.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
17. Dovolání je důvodné.
18. Občanské soudní řízení je ovládáno určitými zásadami, mezi které patří i zásada bezprostřednosti či přímosti, která je vyjádřena v ustanovení § 122 odst. 1 o. s. ř., a to tím způsobem, že dokazování zásadně provádí soud, jenž rozhoduje ve věci, a to při jednání, které běžně nařídí předseda senátu k projednání věci samé a ke kterému předvolá účastníky řízení a všechny, jejichž přítomnosti je třeba (srov. § 115 odst. 1 o. s. ř.).
19. Dovolací soud již ve své rozhodovací praxi učinil závěr, že zásada bezprostřednosti (přímosti) občanského soudní řízení není naplněna tehdy, jestliže se soud namísto výpovědi svědka (§ 126 o. s. ř.) nebo výpovědi účastníka řízení (§ 131 o. s. ř.) o tom, co viděl, slyšel, nebo jinak bezprostředně vnímal svými smysly, spokojí s písemným (čestným) prohlášením takové osoby, tedy s tím, že příslušná osoba to, co viděla, slyšela, nebo jinak bezprostředně vnímala svými smysly, zaznamená na listinu, kterou se provede důkaz. Sice není zcela vyloučeno, aby i taková listina mohla sloužit jako plnohodnotný důkaz o určité skutečnosti, např. tehdy, jestliže výslech osoby, která prohlášení pořídila, není možný (jde o osobu neznámého pobytu nebo o osobu, která v mezidobí zemřela), nebo tehdy, přijmou-li sporné strany na základě takového důkazu v něm popsané skutečnosti za zjištěné (mezi nimi dále nesporné), ovšem nepůjde-li o takové či srovnatelné situace, pak v tom, že se soud spokojí s písemným prohlášením určité osoby o dokazované skutečnosti, lze spatřovat porušení zásady bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení, případně i vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 29 Cdo 3197/2022).
20. Odvolací soud tedy neměl při vyhodnocování pro rozhodnutí zásadní skutečnosti, co bylo motivem pro ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o., vycházet z pouhého písemného čestného prohlášení jednatele společnosti Ugav s.r.o. pana Eugena Rodena, ale měl přistoupit k jeho výslechu, který žalovaná nadto v řízení navrhovala. Odvolací soud tak svým postupem porušil zásadu bezprostřednosti (přímosti) občanského soudního řízení. Teprve poté, co by výslech tohoto svědka ani ve spojení s jinými provedenými důkazními prostředky neprokázal tvrzení žalobce, že k ukončení spolupráce došlo proto, že byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody, bude možné zvážit, zda lze mít tuto skutečnost za prokázanou z účastnické výpovědi žalobce (ustanovení § 131 odst. 1 o. s. ř.).
21. Z výše uvedeného vyplývá, že prozatím nelze předmětný požadavek žalobce na náhradu škody představující ušlý zisk posoudit na základě dosud řádným procesním dokazováním nepodloženého skutkového závěru odvolacího soudu, že důvodem pro ukončení spolupráce mezi žalobcem a společností Ugav s.r.o. byla skutečnost, že žalobce byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody.
22. Vzhledem k výše uvedenému Nejvyšší soud dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl napadený rozsudek odvolacího soudu zrušen, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud podle § 243e odst. 2 věty druhé o. s. ř. i rozsudek soudu prvního stupně a věc mu (Obvodnímu soudu pro Prahu 2) vrátil k dalšímu řízení.
23. V dalším řízení je soud prvního stupně i odvolací soud vázán vysloveným právním názorem dovolacího soudu (§ 243g odst. 1 věta první, ve spojení s § 226 o. s. ř.). Soud prvního stupně uskuteční procesní dokazování, kdy provede výslech svědka pana Eugena Rodena, jednatele společnosti Ugav s.r.o., a to zejména ohledně skutečností, které byly důvodem k ukončení spolupráce mezi uvedenou společností a žalobcem.
24. O náhradě nákladů řízení, včetně nákladů dovolacího řízení, rozhodne soud v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 6. 3. 2025
JUDr. Karel Svoboda, Ph.D. předseda senátu