30 Cdo 2991/2012
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci
péče o nezletilou N. L., pro řízení zastoupenou opatrovníkem Magistrátem města
Olomouc, matka D. L., zastoupena Mgr. Silvií Sofkovou, advokátkou se sídlem v
Olomouci, Horní náměstí 17, otec J. L., zastoupen JUDr. Erikem Orletem,
advokátem se sídlem v Olomouci, třída Svobody 2, o úpravě styku rodiče s
nezletilým dítětem, ve věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 0 P
162/2004, o dovolání otce proti rozsudku Krajského osudu v Ostravě – pobočka v
Olomouci ze dne 25. dubna 2012, č.j. 70 Co 81/2012 – 231, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Otec je povinen zaplatit matce náhradu nákladů dovolacího řízení ve
výši 1.860,- Kč, k rukám Mgr. Sofie Sofkové, advokátky se sídlem v Olomouci,
Horní náměstí 17, do tří dnů od právní moci usnesení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Okresní soud v Olomouci (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze
dne 14. listopadu 2011, č.j. 0 P 162/2004 – 201, zamítl návrh otce na úpravu
styku s nezletilou Natálií (odst. I výroku) a současně zakázal styk otce s
nezletilou (odst. II výroku) a určil, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů řízení. Soud prvního stupně styk otce s nezletilou dcerou zakázal, neboť v
řízení bylo prokázáno, že se otec dopustil vůči nezletilé N. zavrženíhodného
protiprávního jednání a chování, pro které byl obžalován a je proti němu dosud
vedeno trestní řízení. S ohledem na zájmy dítěte, kdy ze strany otce hrozí
opakování možného jednání, neboť na své jednání nemá kritický náhled, zakázal
soud prvního stupně styk s nezletilou. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci (dále jen „odvolací soud“)
dne 25. dubna 2012, č.j. 70 Co 81/2012 – 231, potvrdil rozsudek soudu prvního
stupně a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení. Odvolací soud se s názorem soudu prvního stupně plně ztotožnil a uvedl,
že zájem nezletilé Natálie na dalším bezproblémovém vývoji včetně psychického
zdraví je podle názoru odvolacího soudu jednoznačně nadřazen zájmu otce
pokračovat v kontaktech s ní. Zákaz styku s nezletilou N. přitom není výsledkem
subjektivní manipulace dítěte s matkou, ale je nepřímým důsledkem, jenž byl
prokázán znaleckým posudkem poruchového osobnostního sexuálního založení otce,
které se projevuje směrem k dceři. Zákaz styku tak má příčinu objektivní, která
není ovlivnitelná matkou ani žádným dalším subjektem, ale pouze samostatným
otcem, a to ve smyslu zahájení odborné léčby. Proti tomuto rozhodnutí podal otec (dále jen „dovolatel“) včasné
dovolání k Nejvyššímu soudu (dále jen „dovolací soud“), kdy se dovolává do
odst. II výroku odvolacího soudu a navrhnul, aby dovolací soud věc zrušil a
vrátil soudu prvního stupně k novému projednání. Dovolatel tvrdí, že styk s
nezletilým dítětem je podstatnou součástí rodičovské zodpovědnosti a jeho zákaz
je logickým omezením rodičovské zodpovědnosti. Dovolatel dále uvádí, že
rozsudek, kterým byl uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání, byl
odvolacím soudem zrušen, a to především s odkazem na neúplnost a nedostatečnost
znaleckého posudku. K dovolání podala matka nezletilé vyjádření, kdy odkazovala na
konstantní judikaturu Nejvyššího soudu, konkr. na usnesení sp. zn. 30 Cdo
4496/2009 či rozhodnutí pod sp. zn. 21 Cdo 2229/2010, kdy dovolací soud zastává
stanovisko, že proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto ve věci
styku rodiče s nezletilým dítětem, tak že styk byl zakázán, není dovolání
přípustné. Proto navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto a matce přiznány náklady
dovolacího řízení. Napadeným rozsudkem odvolacího soudu bylo rozhodnuto ve věci styku otce s
nezletilým dítětem tak, že styk otce s nezletilou byl zakázán. Zákaz styku
rodiče s nezletilým dítětem (srov. § 27 odst. 3 zák č. 94/1963 Sb., zákona o
rodině) nepředstavuje věc omezení rodičovské zodpovědnosti ve smyslu ustanovení
§ 44 odst.
2 zákona o rodině, byť zde na základě (jiného) soudního rozhodnutí
dochází k faktickému omezení výkonu práv a povinností vyplývajících z
rodičovské zodpovědnosti (srov. § 31 odst. 1 zákona o rodině). Takové faktické
omezení výkonu práv jednoho nebo obou rodičů ve vztahu k nezletilému dítěti
představují i jiná opatření, která je soud péče o nezletilé povinen učinit v
případech, kdy rodiče spolu nežijí (srov. § 50 zákona o rodině), kdy se
nedohodli o podstatných věcech při výkonu rodičovské zodpovědnosti (srov. § 49
zákona o rodině) nebo v případě rozvodu manželství rodičů (srov. § 25, § 26
zákona o rodině), a i zde nejde o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti
ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2, 3 zákona o rodině; uvedený závěr již
dovodila ustálená soudní judikatura (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2009 sp. zn. 30 Cdo 4496/2009 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2001 sp. zn. 30 Cdo 2219/2000). I když zákazem styku rodiče s nezletilým dítětem dochází k faktickému omezení
výkonu práv a povinností vyplývajících z jeho rodičovské zodpovědnosti v
důsledku toho, že rodič nemůže o dítě (po dobu styku) osobně pečovat, rodinně
právní vztah mezi rodičem a dítětem zůstává zachován a rodič je zásadně i
nadále zákonným zástupcem nezletilého dítěte a dítě zastupuje a spravuje jeho
jmění (srov. § 31 odst. 1 zákona o rodině), nebylo-li stanoveno jinak (srov. §
44 zákona o rodině). Zákaz styku rodiče s nezletilým dítětem nemá „nevratnou,
trvalou povahu" - jde o rozhodnutí vydávané s výhradou změny poměrů (srov. § 28
zákona o rodině) - a nepředstavuje předstupeň k zbavení rodičovské
zodpovědnosti (a tím i k nevratnému odtržení dítěte od rodiče). Ačkoliv se v případě zákazu styku jedná o faktické omezení rodičovské
zodpovědnosti, z uvedeného vyplývá, že nejde o nevratný zásah do rodičovských
práv, který by zakládal přípustnost dovolání z důvodu pozastavení, omezení,
nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 24. 3. 2011 sp. zn. 30 Cdo 399/2011). Vzhledem k tomu, že dovolání otce směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu ve
věci upravené zákonem o rodině, proti němuž zákon tento mimořádný opravný
prostředek nepřipouští, Nejvyšší soud České republiky je - aniž by se mohl věcí
dále zabývat - podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c)
o.s.ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5
věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 a 137 odst. 3. o.s.ř., když dovolání
otce bylo odmítnuto a ten je tak povinen nahradit matce nezletilé její náklady
dovolacího řízení. Tyto náklady se sestávají ze sazby odměny za zastupování
advokátem za řízení v jednom stupni (za dovolací řízení) určené podle
ustanovení § 7 písm. a), 14 odst. 1 a 18 odst. 1 vyhlášky 484/2000 Sb. v částce
1. 250,- Kč a z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč za jeden úkon
právní služby (vyjádření k dovolání) podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., a s připočtením náhrady za 20% daň z přidané hodnoty celkem činí
1. 860,- Kč. Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.