30 Cdo 3211/2020-294
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Tomáše Pirka a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobce S. M., nar. XY, bytem XY, zastoupeného JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Doubkové 4, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 28 C 24/2017, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2020, č. j. 68 Co 298/2019-197, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) svým rozsudkem ze dne 24. 4. 2019, č. j. 28 C 24/2017-137, zamítl žalobu o zaplacení částky 287 000 Kč s příslušenstvím (výrok I) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 300 Kč (výrok II). K odvolání žalobce Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) v záhlaví označeným rozhodnutím rozsudek soudu prvního stupně potvrdil (výrok I rozhodnutí odvolacího soudu) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II rozhodnutí odvolacího soudu).
Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobce domáhal zadostiučinění v penězích za nemajetkovou újmu z důvodu nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 4 C 48/1995, později 4 C 377/2010 (dále jen „posuzované řízení“). Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce v celém jeho rozsahu dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o.
s. ř.“, odmítl. Námitka nesprávného posouzení počátku rozhodné doby přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, neboť ohledně ní odpovídá napadený rozsudek ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4336/2010), přihlédl-li odvolací soud k tomu, že pro žalobce počala rozhodná doba ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím
nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění zákona č. 160/2006 Sb. (dále jen „OdpŠk“), běžet až dnem, kdy mu byla doručena žaloba v posuzovaném řízení. Námitka nesprávného posouzení kritéria složitosti řízení ve smyslu § 31a odst. 3 písm. a) OdpŠk přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. rovněž nezakládá, neboť ohledně ní odpovídá napadený rozsudek ustálené judikatuře Nejvyššího soudu (srov. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 13.
4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, publikované pod č. 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část IV. – dále též „Stanovisko“, a rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 2138/2009), přihlédl-li odvolací soud k tomu, že věc byla opakovaně posuzovaná soudy různých stupňů, byla procesně složitá, a to i pro vysokou procesní aktivitu účastníků a byla složitá i skutkově, přičemž procesní a skutková složitost a okolnost projednání věci na více stupních soudní soustavy jsou dvě samostatná kritéria
zohlednitelná v rámci § 31a odst. 3 písm. b) OdpŠk. Námitka proti posouzení kritéria postupu orgánů veřejné moci podle § 31a odst. 3 písm. d) OdpŠk rovněž přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. nezakládá, a to již proto, že ji dovolatel dílem konstruuje na vlastní verzi skutkových tvrzení (v řízení mělo dojít k tzv. kvalifikované kasaci – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn.
30 Cdo 1916/2010, a taktéž mělo
být stiženo průtahem v trvání 4 let). Dovolatel tak fakticky uplatňuje námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu a tedy nezpůsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Konečně k námitce nesprávné výše odvolacím soudem uvažovaného zadostiučinění a předchozí modifikace jeho základní částky Nejvyšší soud uvádí, že již ve svých předchozích rozhodnutích konstatoval, že stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího.
Přípustnost dovolání nemůže založit pouhý nesouhlas s výší přisouzeného zadostiučinění, neboť ta se odvíjí od okolností každého konkrétního případu a nemůže sama o sobě představovat otázku hmotného práva ve smyslu § 237 o. s. ř. Dovolací soud při přezkumu výše zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a odst. 3 OdpŠk, přičemž výslednou částkou se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená, což v případě žalobce není.
Jinými slovy, dovolací soud posuzuje v rámci dovolacího řízení, jakožto řízení o mimořádném opravném prostředku, jen správnost základních úvah soudu, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (tedy např. to, zdali byly splněny podmínky pro snížení přiměřeného zadostiučinění z důvodu obstrukčního chování účastníka, nikoliv již to, zda v důsledku aplikace tohoto kritéria měly soudy přiměřené zadostiučinění snížit o 10 %, o 20 % nebo o 30 % - srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.
12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5483/2015). Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto
o náhradě nákladů odvolacího řízení, není podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. objektivně přípustné. Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. Pavel Simon předseda senátu