30 Cdo 3417/2016-463
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci
žalobkyně I. P., zastoupené Mgr. Ivem Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci,
Ostružnická 325/6, proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti,
se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 5 000 000 Kč, vedené u
Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 243/2007, o dovolání žalobkyně
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2015, č. j. 55 Co
178/2015-389, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 1. 7. 2015, č. j. 55 Co 178/2015-389, a
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 9. 2014, č. j. 18 C
243/2007-359, se ve všech výrocích zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro
Prahu 2 k dalšímu řízení.
1. Žalobkyně se domáhá zaplacení částky ve výši 5 000 000 Kč z titulu
náhrady škody na zdraví, která jí měla vzniknout v důsledku nedbalosti a
nesprávného úředního postupu orgánů činných v trestním řízení, orgánů justice a
Vězeňské služby České republiky (dále jen „VS ČR“), jež podle žalobkyně včas
nerozpoznaly začínající symptomy jejího duševního onemocnění, nepropustily
žalobkyni včas na svobodu, popřípadě jí neposkytly náležitou zdravotní péči.
Žalobkyně tvrdí, že v důsledku tíživé situace v podmínkách vyšetřovací vazby
trpí paranoidní schizofrenií a epilepsií a její zdravotní stav se i nadále
zhoršuje.
2. Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne
16. 9. 2014, č. j. 18 C 243/2007-359, zamítl žalobu na zaplacení částky 5 000
000 Kč (výrok I), „ve vztahu mezi Českou republikou zastoupenou Ministerstvem
spravedlnosti České republiky a žalobkyní“ rozhodl, že nemá žádný z účastníků
právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), „ve vztahu mezi Českou republikou
zastoupenou Vězeňskou službou České republiky a žalobkyní“ rozhodl, že se
„žalované“ právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává (výrok III) a dále
rozhodl, že se „státu“ nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV).
3. Soud prvního stupně dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
Žalobkyně byla v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 53 T
9/2004 trestně stíhaná pro podezření ze spáchání trestného činu podvodu podle §
250 odst. 1 a 4 zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon. Dnem 9. 8. 2003 byla
žalobkyně vzata do vazby. Při vzetí do vazby byla podrobena lékařské vstupní
prohlídce, při které uvedla, že trpí bolestmi krční a bederní páteře, hlavy a
užívá léky Surgam a Paralen. Žalobkyně opakovaně podepsala revers, kterým
odmítla gynekologické vyšetření a rovněž odmítla navržené neurologické
vyšetření. V průběhu vazby byla žalobkyně od 4. 11. 2003 do 30. 12. 2003
hospitalizována ve „Vazební nemocnici Brno“ – psychiatrické oddělení. V průběhu
hospitalizace byla u žalobkyně diagnostikována adaptační porucha chování s rysy
vazbové reakce. Ze zprávy o zdravotním stavu žalobkyně dále vyplynulo, že
zdravotní stav žalobkyně byl stabilizovaný, že dosud nebylo prokázáno žádné
závažné psychiatrické onemocnění a že se u žalobkyně jedná o adaptační poruchu,
která se často projevuje při vzetí do vazby. Z posudkového hlediska byla
žalobkyně zdravotně způsobilá k výkonu vazby, pobyt ve vazbě ji závažným
způsobem neohrožoval na životě či zdraví a zdravotnická služba VS ČR jí
poskytla odpovídající odbornou zdravotní péči. Po ukončení hospitalizace v
lednu 2004 bylo u žalobkyně provedeno kontrolní psychiatrické vyšetření s tím,
že jí byly předepsány léky a celkový zdravotní stav žalobkyně se stabilizoval.
V dubnu 2004 žalobkyně odmítla provedení psychiatrického vyšetření. Dne 9. 4.
2004 byla žalobkyně propuštěna z vazby. Rozhodnutím ze dne 10. 2. 2005 bylo
trestní řízení proti žalobkyni přerušeno podle § 173 odst. 1 písm. c) zákona č.
141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád). Trestní stíhání
žalobkyně bylo posléze na základě rozhodnutí prezidenta republiky ze dne 2. 3.
2010, který žalobkyni udělil milost, zastaveno.
4. Ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice Olomouc vypracovaného dne 5.
6. 2007, na základě opatření Krajského soudu v Ostravě, soud prvního stupně
dále zjistil, že žalobkyně trpí závažnou neurologickou a psychickou chorobou
(epilepsie typu velkých záchvatů, paranoidní schizofrenie), kdy neurologickým
onemocněním – epilepsií žalobkyně trpí od srpna 2005, závažným duševním
onemocněním – psychózou trpí od dubna 2004, přičemž v říjnu 2003 jí byla během
pobytu ve vazbě diagnostikována vazbová reakce. Znalecký ústav – Psychiatrická
nemocnice Bohnice vypracoval dne 14. 1. 2014 ústavní znalecký posudek z oboru
zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, a uzavřel, že u
žalobkyně byla a je správně diagnostikována paranoidní schizofrenie.
Psychiatrické vyšetření ve vazbě diagnostikovalo poruchu přizpůsobení a chování
s rysy vazební reakce. Žalobkyně nejevila v průběhu pobytu ve vazbě potřebu
akutní psychiatrické péče. Léčba byla adekvátní zdravotnímu stavu žalobkyně,
když příznaky duševní poruchy byly léčeny Haloperidolem, nespavost hypnotiky,
bolest analgetiky a parkinsonský syndrom antiparkinsoniky. Příčiny paranoidní
schizofrenie jsou endogenní (tedy vrozené), pobyt ve vazbě nemohl vyvolat vznik
paranoidní schizofrenie. Manifestace schizofrenie ve stresové situaci
představuje časovou koincidenci s dobou vazby, nikoliv příčinnou souvislost.
Znalec MUDr. Jiří Švarc, Ph.D., jež mohl posudek za ústav dosvědčit, byl soudem
prvního stupně při jednání vyslechnut. Soud vyslechl další svědky, přičemž
žádný z nich nepotvrdil tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti mezi vznikem
paranoidní schizofrenie a pobytem ve vazbě, případně příčinnou souvislost mezi
léčbou indikovanou žalobkyni v průběhu pobytu ve vazbě a jejím zdravotním
stavem, respektive jeho zhoršením.
5. Zjištěný skutkový stav soud prvního stupně posoudil podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci
rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní
rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen
„OdpŠk“, a uzavřel, že v posuzované věci nedošlo na straně orgánů veřejné moci
k nesprávnému úřednímu postupu, v jehož důsledku by žalobkyni měla vzniknout
tvrzená škoda na zdraví. Ačkoliv provedené dokazování výslechem svědků
neprokázalo, že je zde jakákoliv souvislost mezi pobytem žalobkyně ve vazbě v
širším slova smyslu a vznikem či zhoršením onemocnění žalobkyně, soud prvního
stupně při posouzení odborné otázky, zda postupem orgánů veřejné moci v době,
kdy byla žalobkyně ve vazbě, mohlo dojít k poškození jejího zdraví tak, jak
žalobkyně namítala, přistoupil k ustanovení znalce z oboru zdravotnictví. Soud
prvního stupně uvedl, že závěry znaleckého posudku vypracovaného Psychiatrickou
nemocnicí Bohnice ze dne 14. 1. 2014 vylučují, že by byl vznik onemocnění
paranoidní schizofrenií v příčinné souvislosti s pobytem žalobkyně ve vazbě. Soud prvního stupně dále doplnil, že byť znalec ve svém posudku uvedl, že
zdravotní stav žalobkyně před vzetím do vazby nelze objektivizovat, neboť není
dostupná zdravotní dokumentace před vzetím žalobkyně do vazby, je tato okolnost
podle názoru soudu nepodstatná, neboť ze strany žalované nebylo nijak
zpochybňováno tvrzení žalobkyně, že před vzetím do vazby netrpěla, respektive
se neléčila pro závažnější onemocnění (tato okolnost však nijak nepodporuje
tvrzení žalobkyně o příčinné souvislosti mezi jejím pobytem ve vazbě a vznikem
onemocnění paranoidní schizofrenií či epilepsií). Znalecký posudek ze dne 14. 1. 2014 vypracovaný ve věci Psychiatrickou nemocnicí Bohnice zhodnotil soud
prvního stupně jako ucelený, logický a objektivní, když v jeho závěrech
neshledal žádné nesrovnalosti, respektive rozpor mezi podklady, z nichž znalec
vycházel, a skutečnostmi, které znalec zjistil na základě vlastního vyšetření
žalobkyně na straně jedné a závěry, ke kterým znalec dospěl na straně druhé. Soud prvního stupně uzavřel, že pobyt žalobkyně ve vazbě nebyl příčinou vzniku
onemocnění paranoidní schizofrenií, ani epilepsií, přičemž žalobkyně byla v
průběhu pobytu ve vazbě léčena zcela adekvátně jejímu zdravotnímu stavu,
respektive zjištěným zdravotním problémům, a proto zde není ani příčinná
souvislosti mezi léčbou indikovanou žalobkyni při pobytu ve vazbě a intenzitou,
s jakou se duševní onemocnění u žalobkyně projevilo po propuštění z vazby. V
této souvislosti soud dodal, že žalobkyně netvrdila žádné konkrétní okolnosti,
z nichž by měla vyplývat příčinná souvislosti mezi jejím pobytem ve vazbě na
straně jedné a onemocněním epilepsií na straně druhé, když navíc ze znaleckého
posudku Fakultní nemocnice Olomouc ze dne 5. 6. 2007 vyplývá, že neurologickým
onemocněním – epilepsií žalobkyně trpí od srpna roku 2005.
Pokud tedy žalobkyně
začala uvedeným neurologickým onemocněním trpět až s odstupem více než jednoho
roku od propuštění z vazby, pak již tato okolnost při absenci konkrétních
skutkových tvrzení, z nichž by mohla vyplývat zřejmá souvislost mezi
onemocněním epilepsií a pobytem žalobkyně ve vazbě, vede k závěru, že i zde je
nutno vyloučit jakoukoliv příčinnou souvislost mezi postupem orgánů veřejné
moci a žalobkyní tvrzenou škodou na zdraví. Soud prvního stupně proto zamítl
návrh žalobkyně, aby dokazování bylo doplněno znaleckým posudkem z oboru
zdravotnictví, odvětví neurologie. Současně zamítl její návrh, aby byl ve věci
vypracován revizní znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie,
neboť soud neshledal, že by k důkazu provedený posudek měl vady, které by
odůvodňovaly vypracování revizního znaleckého posudku.
6. Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku ze dne
1. 7. 2015, č. j. 55 Co 178/2015-389, výrokem I rozsudek soudu prvního stupně
potvrdil. Výrokem II rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů odvolacího řízení.
7. Odvolací soud vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně a při
právním posouzení věci odkázal na odůvodnění jeho rozhodnutí, se kterým se plně
ztotožnil. Odvolací soud dále přihlédl k námitkám žalobkyně a uvedl, že pro
nařízení důkazu revizním znaleckým posudkem nejsou naplněny předpoklady § 127
odst. 2 občanského soudního řádu, když posudek vypracovaný soudním znalcem
Psychiatrické nemocnice Bohnice není ani nejasný nebo neúplný, ani není důvod
pochybovat o jeho správnosti. Odvolací soud nesouhlasí s názorem žalobkyně, že
se jeho závěry ocitají v rozporu se závěry ostatních znaleckých posudků.
Věrohodnost odborných závěrů posudku nemůže způsobit administrativní nedostatek
– absence znalecké doložky, který byl znalcem obratem odstraněn. Vyžádání
zdravotní karty od obvodního lékaře považuje odvolací soud za nadbytečné.
Žalovaná ani znalec nezpochybňují tvrzení žalobkyně, že onemocněním netrpěla
před vzetím do vazby. Závěr o tom, že příčiny paranoidní schizofrenie jsou
vrozené, učinil znalec na základě vědeckých poznatků (teorie). Soud prvního
stupně se nedopustil nesprávnosti v procesu dokazování, pokud neprovedl důkaz
výpisem od zdravotní pojišťovny žalobkyně. Žalobkyně v průběhu řízení před
soudem prvního stupně netvrdila, že jí nebyl podáván Haloperidol (lék na
schizofrenii). Důkaz výpisem navrhovala ke zjištění léků, které jí byly
podávány. Toto zjištění bylo učiněno soudem prvního stupně jinak, přičemž proti
těmto důkazům neměla žalobkyně žádných námitek. Důkaz výpisem od zdravotní
pojišťovny žalobkyně je tak nutno označit za nadbytečný. Na tvrzení žalobkyně
(nově uplatněné v odvolacím řízení), že jí nebyly léky podávány, se nevztahuje
žádná z výjimek § 205a odst. 1 občanského soudního řádu (jedná se o tzv. nové
tvrzení, které nemůže být řádným odvolacím důvodem). Důkaz znaleckým posudkem z
oboru zdravotnictví, odvětví neurologie, je nadbytečný pro správný závěr soudu
prvního stupně o nedostatku příčinné souvislosti mezi výkonem vazby a
onemocněním epilepsií. Soud prvního stupně nepochybil ani při vymezení úřadu
jednajícího jménem státu, když postupoval podle § 6 odst. 2 písm. b) OdpŠk.
Vycházel správně z žalobních tvrzení, podle kterých mělo dojít ke škodě v
odvětví státní správy, jež náleží do působnosti Ministerstva spravedlnosti a VS
ČR.
II. Dovolání a vyjádření k němu
8. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu
dovoláním, ve kterém uplatnila následující dovolací důvody.
9. Žalobkyně uvádí, že znalecký posudek provedený znaleckým ústavem –
„Psychiatrickou léčebnou v Bohnicích“, nebyl v době jeho odevzdání opatřen
řádnou znaleckou doložkou. Pokud odvolací soud dovodil, že toto pochybení není
natolik závažné, aby způsobilo nezákonnost provedení tohoto důkazu, je jeho
právní posouzení nesprávné. Podle názoru žalobkyně řádná znalecká doložka
dokumentuje zákonnost provedení příslušného znaleckého posudku, tedy to, že je
posudek řádně zapsán ve znaleckém deníku, datum jeho vyhotovení, aj. Soud proto
neměl k takto vyhotovenému důkazu přihlížet.
10. Odvolací soud podle názoru žalobkyně dovodil své závěry týkající se
onemocnění žalobkyně epilepsií ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví,
odvětví psychiatrie, ačkoliv epilepsie (její vznik, příčiny) spadá do oboru
zdravotnictví, odvětví neurologie. Soud však ignoroval důkazní návrh žalobkyně
k provedení znaleckého posudku z tohoto oboru. Nesprávný je tak názor soudu,
podle kterého své právní závěry může opírat o znalecký posudek z jiného oboru,
než odpovídá prokazovaným skutkovým tvrzením.
11. Žalobkyně se dále domnívá, že nebyla povinna prokazovat, že jí újma
na zdraví vznikla v důsledku nesprávného úředního postupu (pobytem ve vazbě).
Byla to naopak žalovaná, která měla podrobně zdůvodnit, tvrdit a prokázat, že
jí újmu nezpůsobila (případně že učinila vše pro to, aby k újmě na zdraví
nedošlo). Žalovaná tak v tomto smyslu neunesla důkazní břemeno. Žalobkyně
prokázala, že nastupovala do vazby zcela zdravá (jak dokládá protokol o vstupní
lékařské prohlídce) a byla propuštěna ve velmi špatném zdravotním stavu, který
se stále zhoršuje (žalobkyně je zbavena svéprávnosti a je invalidní).
12. Přípustnost dovolání pro dané otázky (námitky) žalobkyně spatřuje v
tom, že v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyly vyřešeny.
13. VS ČR ve vyjádření ze dne 15. 6. 2016 k dovolání žalobkyně k otázce
použitelnosti znaleckého posudku jako důkazu v civilním řízení při absenci
zákonné znalecké doložky uvedla, že postup soudů považuje za správný, když
soudy neshledaly prvotní absenci znalecké doložky natolik závažným pochybením,
které by mohlo způsobit nezákonnost provedení tohoto důkazu. Jednalo se o
formální vadu a tento nedostatek, který má administrativní charakter, byl na
výzvu soudu bez prodlení odstraněn. K posudku byl znalec rovněž vyslechnut a
jeho výpověď je způsobilá případný administrativní nedostatek uvedeného
znaleckého posudku nahradit. Posudek vypracovaný znalcem je určitý a úplný. VS
ČR dále souhlasí se závěrem soudu o nadbytečnosti vyhotovení znaleckého posudku
z oboru zdravotnictví, odvětví neurologie. Z provedených svědeckých výpovědí i
zdravotní dokumentace vyplývá, že se žalobkyně po dobu pobytu ve vazbě odmítla
podrobit neurologickému vyšetření, byla jí poskytnuta zdravotní péče, kterou
však částečně odmítla svým chováním. Ze znaleckého posudku Fakultní nemocnice
Olomouc ze dne 5. 6. 2007 vyplývá, že žalobkyně trpí neurologickým onemocněním
– epilepsií od srpna 2005. Jedná se o dobu 1 roku a 4 měsíců od jejího
propuštění z vazby a žalobkyně neuvedla žádné skutkové tvrzení poukazující na
souvislost mezi jejím pobytem ve vazbě a následným neurologickým onemocněním.
VS ČR má také za to, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně bylo
provedeno rozsáhlé dokazování a bylo prokázáno, že žalobkyni byla po dobu
výkonu vazby poskytnuta lékařská péče, kterou si vyžadoval její zdravotní stav.
Byla to právě žalobkyně, která se opakovaně odmítla podrobit lékařským
vyšetřením, a postupovala tak v rozporu se zásadou generální prevence a
povinnosti každé osoby předcházet škodám na majetku a zdraví. Ze strany VS ČR
tak nelze spatřovat nesprávný úřední postup. Na straně VS ČR nebylo shledáno
žádné pochybení, které by poukazovalo na fakt, že její jednání je příčinou
současného zdravotního stavu žalobkyně. VS ČR tak považuje napadené rozhodnutí
odvolacího soudu za věcně i právně správné a navrhuje, aby Nejvyšší soud
dovolání zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího řízení.
14. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
III. Zastoupení, včasnost a náležitosti dovolání
15. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1.
2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2
zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“.
16. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za splnění
podmínky § 241 odst. 1 o. s. ř. a obsahovalo náležitosti vyžadované ustanovením
§ 241a odst. 2 o. s. ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.
IV. Přípustnost dovolání
17. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
18. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
19. Dovolání není přípustné pro posouzení otázky (srov. odst. 11 tohoto
rozsudku) přenesení důkazního břemene na stát (žalovanou), neboť na ní
rozhodnutí odvolacího soudu ve smyslu § 237 o. s. ř. nestojí. Odvolací soud
totiž nepotvrdil zamítnutí žaloby z důvodu neunesení důkazního břemene
žalobkyní, ale proto, že vyšel z konkrétních skutkových zjištění ve věci, která
podle odvolacího soudu vyvrátila tvrzení žalobkyně o existenci příčinné
souvislosti mezi jí tvrzenou příčinou a škodou na zdraví.
20. Dovolání je však přípustné pro posouzení otázky (srov. odst. 9
tohoto rozsudku), zda lze v civilním řízení použít jako důkaz znalecký posudek,
který nebyl v době jeho předložení opatřen znaleckou doložkou. Daná otázka
nebyla v rozhodování Nejvyššího soudu dosud vyřešena. Dovolání je rovněž
přípustné pro posouzení otázky (srov. odst. 10 tohoto rozsudku), zda znalecký
posudek může vypracovat i znalec (znalecký ústav) z jiného oboru než odpovídá
prokazovaným skutkovým tvrzením. Uvedenou otázku odvolací soud posoudil v
rozporu s judikaturou soudu dovolacího.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
21. Nejvyšší soud se na prvním místě zabýval otázkou, zda absence
znalecké doložky způsobuje nepoužitelnost znaleckého posudku.
22. Podle § 13 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „ZnalZ“), podává-li znalec posudek písemně,
je povinen každé jeho vyhotovení podepsat a připojit otisk pečeti; stejnou
povinnost má tlumočník u ověřovaných překladů.
23. Podle § 21 ZnalZ znaleckými ústavy jsou právnické osoby nebo jejich
organizační složky, které jsou specializovány na znaleckou činnost a jsou
zapsány do seznamu znaleckých ústavů (odst. 1). Seznam znaleckých ústavů vede a
o zápisu do něj rozhoduje ministerstvo spravedlnosti (odst. 2). Seznam
znaleckých ústavů se člení na dva oddíly. Do druhého oddílu seznamu znaleckých
ústavů se zapisují vysoké školy nebo jejich součásti a veřejné výzkumné
instituce, případně jiné osoby veřejného práva nebo jejich organizační složky
vykonávající vědeckovýzkumnou činnost v příslušném oboru. Tyto ústavy jsou
určeny především pro zpracování znaleckých posudků ve zvlášť obtížných
případech vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení. Do prvního oddílu
seznamu se zapisují ostatní znalecké ústavy podle odstavce 1 (odst. 3). Vysokou
školu nebo její součást lze zapsat do seznamu znaleckých ústavů, má-li v
příslušném nebo příbuzném oboru akreditován doktorský studijní program (odst.
4). Orgány veřejné moci mohou požádat znalecké ústavy zapsané v oddílu druhém,
aby podaly posudek, pouze jde-li o případ podle odstavce 3 věty druhé (odst. 5).
24. Podle § 22 ZnalZ ústav podá posudek písemně. Uvede v něm, kdo
posudek připravoval a kdo může, jestliže to je podle procesních předpisů třeba,
před orgánem veřejné moci osobně stvrdit správnost posudku podaného ústavem a
podat žádaná vysvětlení (odst. 1). Za včasné a řádné provedení posudku odpovídá
ústav (odst. 2). Jinak pro výkon znalecké činnosti ústavů přiměřeně platí
ustanovení o výkonu znalecké činnosti znalců zapsaných do seznamu (odst. 3).
25. Podle § 13 vyhlášky č. 37/1967 Sb., k provedení zákona o znalcích a
tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZnalV“), příslušný orgán,
který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle
okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými
skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí (odst. 1). V
posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn
skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má
odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek) (odst. 2). Písemný znalecký
posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna
k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí (odst. 3). Na poslední
straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje
označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn
podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku
(odst. 4). Znalec je povinen písemný posudek na požádání státního orgánu osobně
stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit (odst. 5). Při ústním posudku
podaném do protokolu uvedou se též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky
(odst. 6).
26. Formální náležitosti znaleckých posudků jsou stanoveny v § 13 odst.
2 až 6 ZnalV. Podle tohoto ustanovení musí znalecký posudek obsahovat nález
(tedy popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, a souhrn skutečností, k nimž
znalec při úkonu přihlížel), posudek v užším slova smyslu (tedy výčet otázek,
na které měl znalec odpovědět, a odpovědi na ně) a znaleckou doložku (tedy
označení seznamu, v němž je znalec zapsán, a oboru, v němž je oprávněn podávat
posudek, a číslo položky, pod kterou byl úkon zapsán ve znaleckém deníku) – k
tomu srov. i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2015, sp. zn. 21 Cdo
4543/2014. Vyhláška v tomto směru nerozlišuje mezi posudky podávanými písemně a
mezi posudky podávanými ústně do protokolu, takže náležitosti v ní uvedené musí
mít i posudek podávaný ústně. Posudek podávaný písemně musí být na každém
vyhotovení znalcem podepsán a opatřen pečetí (k tomu blíže srov. § 13 ZnalZ). V
posudku podávaném ústavem, který lze podat jen písemně, musí být uvedeno, kdo
posudek připravoval a kdo může v případě potřeby jeho správnost potvrdit a
podat k němu vysvětlení (srov. stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 23. 12.
1980, sp. zn. Pls 3/80, uveřejněném pod číslem 1/1981 Sbírky soudních
rozhodnutí a stanovisek). Specifika podání posudku znaleckým ústavem vyplývají
z ustanovení § 22 odst. 1 a 2 ZnalZ; přičemž ustanovení § 22 odst. 3 ZnalZ pak
stanoví zásadu přiměřené aplikace výkonu znalecké činnosti znalců i pro
činnosti ústavů [srov. Dörfl, L. Zákon o znalcích a tlumočnících. Komentář
(online). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 144-147].
27. Podle ustálené judikatury soudů (srov. například rozhodnutí
Nejvyššího soudu ze dne 3. 9. 1968, sp. zn. 1 Cz 39/68, uveřejněné pod číslem
4/1969 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu
ze dne 9. 2. 2011 sp. zn. 22 Cdo 1561/2010) soud hodnotí důkaz znaleckým
posudkem jako každý jiný důkaz (tedy podle ustanovení § 132 o. s. ř.), nicméně
je tu při hodnocení tohoto důkazu oproti jiným důkazům určitý rozdíl, který je
vyvolán některými zvláštnostmi tohoto důkazu. Při hodnocení důkazu znaleckým
posudkem se soud musí zabývat tím, zda posudek znalce má všechny formální
náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním posudku jsou náležitě
odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v
rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl
vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s
výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou
správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti
nebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit. To
samozřejmě neznamená, že je soud vázán znaleckým posudkem a že jej musí bez
dalšího převzít. Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku,
popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej nahradit
vlastním názorem, nýbrž musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení,
zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby
vypracoval nový posudek; kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti
znaleckého posudku, nejasnost nebo neúplnost znaleckého posudku odstraněna,
soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce,
popřípadě, jsou-li splněny podmínky uvedené v ustanovení § 127 odst. 3 o. s.
ř., státní orgán, vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou
na znaleckou činnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2014, sp.
zn. 21 Cdo 2616/2013, uveřejněný pod číslem 109/2014 Sbírky soudních rozhodnutí
a stanovisek).
28. Vady znaleckého posudku lze podle komentářové literatury dělit na
vady podstatné a nepodstatné, odstranitelné a neodstranitelné, procesní,
formální a obsahové. Aby byl posudek použitelný jako důkaz, musí být bezvadný,
respektive nesmí trpět podstatnými neodstranitelnými vadami. V občanském řízení
je možné odstranitelné vady zhojit po vydání znaleckého posudku dodatečně
[srov. Křístek, L. Znalectví. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s.
222-223].
29. Formální náležitosti znaleckého posudku, jak již bylo řečeno, jsou
stanoveny v zákoně č. 36/1967 Sb. a ve vyhlášce č. 37/1967 Sb., případně v
jednotlivých případech v trestním zákoně, v obchodním zákoníku, apod. Formální
vady znaleckého posudku je možno následně odstranit. Vady posudku mohou být
odstraněny výslechem znalce, konfrontací znalců, doplňkem znaleckého posudku či
revizním znaleckým posudkem. Již starší judikatura dovozovala, že „B
1/1988-12-II: Formální vady písemného znaleckého posudku (chybný název,
nedostatek znalecké doložky, a znalecké pečetě, atd.) lze zpravidla napravit
při výslechu znalce před soudem“ [srov. Křístek, L. Znalectví. 1. vydání.
Praha: Wolters Kluwer ČR, 2013, s. 223-242].
30. K otázce odstraňování vad se vyjadřuje i jiná odborná literatura,
která uvádí, že „některá pochybení v náležitostech posudku lze odstranit při
vysvětlení postupu znalce při výslechu znalce před soudem. Nesrozumitelný nebo
nepřezkoumatelný posudek však má zpravidla za následek zproštění znalce ze
zadaného úkolu nebo po vypracování posudku zadání revizního znaleckého posudku
některému ze znaleckých ústavů” [srov. Dörfl, L. Zákon o znalcích a
tlumočnících. Komentář (online). 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 46-65].
31. Již například v usnesení ze dne 12. 5. 2011, sp. zn. II. ÚS 3020/08,
dospěl Ústavní soud k závěru, že „znalecký posudek vypracovaný na návrh strany,
v němž chybí znalecká doložka, lze v řízení před soudem číst jen jako listinný
důkaz (například jako odborné vyjádření). Je však na místě přisvědčit
stěžovateli, že jde o nedostatek znaleckého posudku, který je zhojitelný, a to
buď písemnou formou (upozorněním znalce v dopise na uvedené pochybení a výzvou
k jeho odstranění), nebo v rámci poučení znalce před jeho výslechem přímo u
hlavního líčení“ (k tomu srov. i usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 7. 2006,
sp. zn. III. ÚS 248/06). Ačkoliv je v daných usneseních Ústavního soudu řešena
situace, kdy byl v trestním řízení znalecký posudek předložen jednou ze stran,
je možné závěry o tom, že absence znalecké doložky je vadou odstranitelnou
(zhojitelnou), převzít i v řízení civilním.
32. V posuzovaném případě ze skutkových zjištění vyplývá, že nedostatek
znaleckého posudku (absence znalecké doložky) byl znaleckým ústavem obratem
odstraněn. Jak bylo výše vysvětleno, absence znalecké položky (jež je vadou
odstranitelnou) nemůže způsobit nepoužitelnost znaleckého důkazu, když znalecká
doložka byla znaleckým ústavem doplněna. Ani ohledně této námitky proto není
dovolání důvodné. Žalobkyni se proto nepodařilo zpochybnit závěr odvolacího
soudu o absenci splnění předpokladů odpovědnosti státu za újmu na jejím zdraví
vzniklou v důsledku rozvoje paranoidní schizofrenie. Nejvyšší soud však nemohl
dovolání v tomto rozsahu zamítnout, neboť žalobkyně nerozlišila, v jakém
rozsahu má jí požadované odškodnění připadnout právě na daný nárok a soudy tuto
vadu žaloby, jak bude ještě dále rozvedeno, neodstranily.
33. Nejvyšší soud se konečně zabýval otázkou, zda znalecký posudek může
vypracovat i znalec (znalecký ústav) z jiného oboru než odpovídá prokazovaným
skutkovým tvrzením.
34. Podle § 127 o. s. ř. závisí-li rozhodnutí na posouzení skutečností,
k nimž je třeba odborných znalostí, vyžádá soud u orgánu veřejné moci odborné
vyjádření. Jestliže pro složitost posuzované otázky takový postup není
postačující nebo je-li pochybnost o správnosti podaného odborného vyjádření,
ustanoví soud znalce. Soud znalce vyslechne; znalci může také uložit, aby
posudek vypracoval písemně. Je-li ustanoveno několik znalců, mohou podat
společný posudek. Místo výslechu znalce může se soud v odůvodněných případech
spokojit s písemným posudkem znalce (odst. 1). Je-li pochybnost o správnosti
posudku nebo je-li posudek nejasný nebo neúplný, je nutno požádat znalce o
vysvětlení. Kdyby to nevedlo k výsledku, soud nechá znalecký posudek přezkoumat
jiným znalcem (odst. 2). Ve výjimečných, zvlášť obtížných případech,
vyžadujících zvláštního vědeckého posouzení, může soud ustanovit k podání
znaleckého posudku nebo přezkoumání posudku podaného znalcem státní orgán,
vědecký ústav, vysokou školu nebo instituci specializovanou na znaleckou
činnost (odst. 3). Účastníkovi, popřípadě i někomu jinému, může předseda senátu
uložit, aby se dostavil ke znalci, předložil mu potřebné předměty, podal mu
nutná vysvětlení, podrobil se lékařskému vyšetření, popřípadě zkoušce krve,
anebo aby něco vykonal nebo snášel, jestliže to je k podání znaleckého posudku
třeba (odst. 4). Za vydání odborného vyjádření podle odstavce 1 náleží finanční
úhrada, stanoví-li tak zvláštní předpis (odst. 5).
35. Znalecký posudek ve smyslu občanského soudního řádu představuje
jeden z mnoha důkazních prostředků, byť je svou povahou nezastupitelný. Znalec
je přitom osobou (fyzickou či právnickou), která prostřednictvím svých
odborných znalostí posuzuje skutečnosti, které byly soudem určeny, a ve
znaleckém posudku soudu sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení (srov.
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, nebo
rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2014, sp. zn. 26 Cdo 3928/2013,
uveřejněný pod číslem 38/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, proti
němž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne
24. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 1207/14).
36. Soud provede důkaz znaleckým posudkem tam, kde je k posouzení
skutečností významných pro zjištění skutkového stavu věci zapotřebí odborných
znalostí. Soud musí dbát mimo jiné o to, aby znalcem byl ustanoven odborník z
toho oboru, popřípadě z jeho odvětví, do něhož spadá odborné posouzení
konkrétní skutečnosti; zadání musí formulovat tak, aby znalci nebylo ukládáno
vyjadřovat se k otázkám, u nichž nejde o odborné posouzení konkrétní
skutečnosti, nýbrž o právní posouzení určitého skutkového stavu nebo o výklad
právního předpisu (k tomu dále srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
27. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 259/2012, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
8. 2010, sp. zn. 25 Cdo 2414/2008).
37. I odborná literatura uvádí, že při ustanovování znalce je nutno vzít
v úvahu rovněž stupeň odbornosti, který je třeba k podání znaleckého posudku,
jakož i k tomu, aby znalcem byl ustanoven odborník z oboru, respektive jeho
odvětví, do něhož spadá odborné posouzení konkrétní skutečnosti. Ustanovení
znalce, který by neměl potřebnou kvalifikaci, by mohlo vyvolat pochybnosti o
správnosti znaleckého posudku [srov. Lavický, P. a kol. Občanský soudní řád.
Praktický komentář (online). Praha: Wolters Kluwer ČR, 2016]. K tomu srov. i
stanovisko pléna Nejvyššího soudu ze dne 23. 12. 1980, sp. zn. Pls 3/80,
uveřejněné pod číslem 1/1981 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.
38. V posuzovaném případě sice soudy na základě znaleckého posudku ze
dne 5. 6. 2007 vypracovaného Fakultní nemocnicí Olomouc dospěly k závěru o
nedostatku příčinné souvislosti mezi výkonem vazby a onemocněním epilepsií,
avšak již nikterak neposoudily, zda byl znalecký posudek vypracován znaleckým
ústavem z oboru, respektive odvětví, který je oprávněn se k otázkám týkajících
se epilepsie vyjádřit (jinými slovy řečeno, nezabývaly se tím, zda závěry o
neurologickém onemocnění – epilepsii byly zpracovány znaleckým ústavem s
odborností odpovídající zadanému znaleckému úkolu – k tomu srov. § 21 ZnalZ).
Nadto učinily skutkový závěr o tom, že příčinou onemocnění žalobkyně epilepsií,
která se u ní projevila až v srpnu 2005, tj. s odstupem více než jednoho roku
po skončení vazby, nebylo vazební stíhání či nedostatky v poskytované zdravotní
péči. Tím v rozporu s § 127 o. s. ř. posoudily odbornou otázku bez toho, aby si
skutečnosti nezbytné pro její posouzení zjistily za pomoci znaleckého zkoumání.
Dovolání je proto v této části důvodné, neboť právní posouzení nároku žalobkyně
je neúplné a tudíž nesprávné.
39. Vzhledem k přípustnosti dovolání Nejvyšší soud podle § 242 odst. 3
věty druhé o. s. ř. dále přezkoumal, zda nebylo řízení postiženo vadami
uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o. s.
ř., respektive i jinými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Dovolací soud dospěl k závěru, že řízení před soudy obou
stupňů takovými vadami řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí
ve věci, zatíženo bylo, když soudy jednaly o neurčité žalobě a navíc v
posuzovaném řízení jednaly s VS ČR jakožto úřadem (orgánem) jednajícím jménem
státu (srov. § 6 OdpŠk).
40. Žalobkyně se podle přesvědčení soudů domáhá náhrady újmy na zdraví
spočívající ve dvou přesně vymezených skutečnostech, a to rozvoji závažného
duševního onemocnění – paranoidní schizofrenie a závažného neurologického
onemocnění – epilepsie. Na této náhradě požaduje zaplatit částku 5 000 000 Kč,
aniž by rozlišila, v jakém rozsahu se daná částka upíná ke kterému z žalovaných
skutků. Bylo proto na soudu prvního stupně, aby žalobkyni postupem podle § 43
odst. 1 o. s. ř. vyzval k odstranění neurčitosti žaloby uvedením, jakou výši
náhrady požaduje ve vztahu ke každé z tvrzených újem. Pokud tak soud prvního
stupně nepostupoval a odvolací soud jeho pochybení nenapravil, je řízení
zatíženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
41. Podle § 23 odst. 5 zákona č. 555/1992 Sb., o Vězeňské službě a
justiční stráži České republiky, ve znění pozdějších předpisů, stát odpovídá i
za škodu způsobenou VS ČR v souvislosti s plněním jejích úkolů stanovených
tímto zákonem. To neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým
protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala nebo si škodu
úmyslně způsobila sama. Podle odstavce 6 téhož ustanovení náhradu škody
poskytuje v zastoupení státu ministerstvo.
42. Z výše uvedeného vyplývá, že dopustí-li se pracovníci VS ČR v
souvislosti s plněním jejích úkolů škody, pak její náhradu poskytuje v
zastoupení státu Ministerstvo spravedlnosti (viz § 1 odst. 1 téhož zákona).
Pokud soudy jednaly s VS ČR přímo, zatížily řízení vadou, jež rovněž mohla mít
za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
VI. Závěr
43. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému napadený rozsudek odvolacího
soudu včetně navazujících výroků o náhradě nákladů řízení před soudy obou
stupňů podle ustanovení § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože se důvody pro
zrušení rozsudku odvolacího soudu vztahují i na rozsudek soudu prvního stupně,
který navíc musí přistoupit k odstranění vad žaloby, zrušil Nejvyšší soud podle
ustanovení § 243e odst. 2 o. s. ř. ve všech výrocích i rozsudek soudu prvního
stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
44. V dalším řízení, bude-li k výzvě soudu prvního stupně odstraněna
výše uvedená vada žaloby, soudy posoudí, zda závěry vyplývající ze znaleckého
posudku, které se týkají onemocnění epilepsie, byly zpracovány znaleckým
ústavem s odborností odpovídající zadanému znaleckému úkolu. S ohledem na
závěry v této otázce učiněné, znovu posoudí, zda vznik onemocnění epilepsie
může být v příčinné souvislosti s poskytováním lékařské péče nebo její absencí
během pobytu žalobkyně ve vazbě, i když se dané onemocnění projevilo více než
jeden rok od propuštění z vazby.
45. V této souvislosti soudy nepřehlédnou závěry rozsudku Nejvyššího
soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014, uveřejněného pod číslem
57/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož za újmu vzniklou
osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany
lékařů VS ČR či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných
ustanovení o náhradě škody, nikoli podle zákona č. 82/1998 Sb.
46. Soudy jsou ve smyslu § 243g odst. 1 části první věty za středníkem
o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány právními názory dovolacího soudu v
tomto rozsudku vyslovenými.
47. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
soud v rámci nového rozhodnutí ve věci (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. 9. 2018
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu