30 Cdo 3541/2018-87
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.
Bohumila Dvořáka a soudců JUDr. Davida Vláčila a JUDr. Františka Ištvánka v
právní věci žalobkyně T. P. T., narozené XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Petrem
Václavkem, advokátem v Praze 1, Opletalova 1417/25, proti žalované České
republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská
424/16, zastoupené Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, se
sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, doručovací adresa Ostrava –
Radvanice, Lihovarská 1335/9, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u
Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 24 C 196/2017, o dovolání žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 4. 2018, č. j. 56 Co 34/2018-53,
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího
řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud v Ostravě (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 5. 12. 2017, č. j. 24 C 196/2017-30, zastavil řízení ohledně částek 25 168 Kč a 45 000
Kč s příslušenstvím a dále ohledně blíže specifikovaného příslušenství z částky
160 168 Kč (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 65
250 Kč s příslušenstvím (výrok II) a dále podrobněji specifikované
příslušenství z částek 25 168 Kč a 45 000 Kč (výrok III), zamítl žalobu ohledně
zaplacení částky 24 750 Kč s příslušenstvím (výrok IV) a žalované uložil
povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení v částce 20 231 Kč (výrok V). Krajský soud v Ostravě (dále jen „odvolací soud“) shora označeným rozsudkem
potvrdil vyhovující výrok II rozsudku soudu prvního stupně ohledně částky 18
000 Kč s příslušenstvím (výrok I rozsudku odvolacího soudu), ve „zbývající
části“ byl vyhovující výrok II rozsudku osudu prvního stupně změněn odvolacím
soudem tak, že žaloba byla ohledně částky 47 250 Kč s příslušenstvím zamítnuta
(výrok II rozsudku odvolacího soudu), žalované byla uložena povinnost nahradit
žalobkyni náklady řízení před soudem prvního stupně v částce 14 859 Kč (výrok
III rozsudku odvolacího soudu) a o nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto
tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo (výrok IV. rozsudku
odvolacího soudu). Žalobou uplatněné částky 160 168 Kč se žalobkyně domáhala zčásti jako náhrady
nákladů obhajoby, které musela vynaložit v souvislosti s trestním řízením,
které vůči ní skončilo pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne
6. 6. 2016, č. j. 15 T 196/2015-705, jímž byla zproštěna obžaloby pro zvlášť
závažný zločin výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a
jedy, zčásti pak šlo o náhradu nemajetkové újmy způsobené výkonem vazby v rámci
proběhnuvšího trestního řízení. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v rozsahu výroku II, ohledně
nepřiznané částky 47250 Kč s příslušenstvím, a výslovně i v rozsahu výroku IV,
o nákladech odvolacího řízení, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud
podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném od 30. 9. 2017 (viz čl. II odst. 2 a čl. XII zákona č. 296/2017 Sb.),
dále jen „o. s. ř.“, odmítl. Dovolání žalobkyně, jímž napadá výrok II rozsudku odvolacího soudu, není
přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť nejde o vztah
ze spotřebitelské smlouvy nebo o vztah pracovněprávní a napadeným výrokem bylo
v této části rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč (k
příslušenství pohledávky se nepřihlíží). Za rozhodnou pro posouzení
přípustnosti dovolání z hlediska finančního limitu je sice třeba považovat výši
peněžitého plnění, jež bylo předmětem odvolacího řízení, avšak pouze v rozsahu,
jenž může být rozhodnutím dovolacího soudu přímo dotčen. I podle důvodové
zprávy k zákonu č. 296/2017 Sb., který mimo jiné nově formuloval § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř., si navrhovaná změna v prvé řadě pomocí rozšíření výjimek z
jinak široce formulované přípustnosti dovolání kladla za cíl odbřemenění
dovolacího soudu.
Ke změnám navrhovaným v tomto ustanovení důvodová zpráva
uváděla, že: „ve sporech o peněžitá plnění nepřevyšující 50 000 Kč je
přípustnost dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu vyloučena jen v
případech, kdy o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč bylo rozhodnuto
dovoláním napadeným výrokem. Jinak řečeno, tam, kde předmětem sporu je
zaplacení částky nepřevyšující 50 000 Kč, nevylučuje ustanovení § 238 odst. 1
písm. c) o. s. ř. přípustnost dovolání proti těm rozhodnutím odvolacího soudu,
která (ač vydána v rámci takového sporu) nejsou rozhodnutími o peněžitém plnění
(např. šlo-li o mezitímní rozsudek). Navrhovaná změna má tuto možnost
vyloučit“. Z citované důvodové zprávy je tak nutno dovodit, že znění § 238
odst. 1 písm. c) o. s. ř. účinné od 30. 9. 2017 znamená, oproti do té doby
účinné úpravě, další zúžení možnosti podání dovolání v tzv. bagatelních věcech,
nikoli její rozšíření (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 25 Cdo 2384/2018, ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. 26 Cdo 2327/2018, ze
dne 17. 10. 2018, sp. zn. 26 Cdo 3371/2018, nebo ze dne 11. 9. 2018, sp. zn. 28
Cdo 2789/2018). Pokud se žalobkyně řídila nesprávným poučením odvolacího soudu o přípustnosti
dovolání, pak soudní praxe dlouhodobě dovozuje, že přípustnost dovolání takovým
nesprávným poučením založena není. Nesprávné poučení odvolacího soudu o tom, že
dovolání je přípustné, přípustnost dovolání nezakládá (viz např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 29 Odo 10/2003, nebo usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1486/2012).
V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti výroku IV rozsudku odvolacího soudu,
je rovněž objektivně nepřípustné, neboť směřuje proti části rozhodnutí, která
se týká výroku o nákladech řízení [srov. § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalobkyně směřuje proti výrokům rozhodnutí
odvolacího soudu, proti nimž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.
Nejvyšší soud jej proto podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř.
odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 3
věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal
žalobkyni, jejíž dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení
vzniklých žalované v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání, které nebylo
sepsáno advokátem (žalovaná nebyla v dovolacím řízení zastoupena advokátem),
přičemž žalovaná nedoložila výši svých hotových výdajů. Jde o paušální náhradu
hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o. s. ř. (viz čl. II bod. 1 ve spojení s
čl. VI. zákona č. 139/2015 Sb.) ve výši 300 Kč (§ 2 odst. 3 vyhlášky č.
254/2015 Sb.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 2. 5. 2019
JUDr. Bohumil Dvořák
předseda senátu