30 Cdo 4946/2007
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Pavlíka v právní
věci žalobce R. G., proti žalovanému J. K., zastoupenému advokátem, o zaplacení
částky 150.000,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 27 C
35/2004, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
15. ledna 2007, č.j. 35 Co 500/2006-95, takto:
I. Dovolání žalovaného se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále již „odvolací
soud“) ze dne 15. ledna 2007, č.j. 35 Co 500/2006-95, kterým byl potvrzen
rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. prosince 2005, č.j. 27 C
35/2004-76, jímž byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku
150.000,- Kč
a na nákladech řízení částku 11.658,80 Kč, to vše do tří dnů od právní moci
rozsudku, není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. a nebylo
shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., neboť rozhodnutí
odvolacího soudu je zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu
České republiky (srov. zejména právní názor vyjádřený v rozsudku Nejvyššího
soudu České republiky ze dne 30. ledna 2001, sp. zn. 25 Cdo 968/99, in
www.nsoud.cz, z nějž také soudy obou stupňů při svém rozhodování vycházely a s
judikovaným závěrem se při posuzování dané věci zcela ztotožnily, jakož i další
– na citovaný judikát – obsahově navazující rozhodnutí dovolacího soudu – např.
jeho rozsudky ze dne 16. října 2007, sp. zn. 32 Odo 381/2006, ze dne 19. března
2009, sp. zn. 30 Cdo 1331/2007, anebo např. jeho usnesení ze dne 9. března
2005, sp. zn. 32 Odo 881/2004, či ze dne 25. dubna 2007, sp. zn. 33 Odo
463/2005). Z těchto příkladmo citovaných rozhodnutí dovolacího soudu mj.
vyplývá ustálený právní názor, že dostatečným právním důvodem k poskytnutí
zálohy na budoucí koupi je i příslib budoucího úplatného převodu vlastnictví k
nemovitosti, pro nějž - na rozdíl od smlouvy o převodu - není forma předepsána.
Jestliže se zamýšlená koupě později nerealizovala, záloha se stává bezdůvodným
obohacením ve chvíli, kdy odpadl právní důvod, na jehož základě kupující plnil
prodávajícímu, tedy kdy prodávající odmítl nemovitosti kupujícímu prodat, popř.
vytvořil stav, z něhož je zřejmé, že koupě již nebude realizována. Okamžikem,
kdy se kupující dozvěděl, že zamýšlená koupě nebude uskutečněna, počíná běh
subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění nároku na vrácení zálohy, tedy nikoliv
- kterýžto právní názor ve svém dovolání nedůvodně zaujímá žalovaný - (již) ode
dne, kdy účastníci uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě, která je ovšem
absolutně neplatná.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného
podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty
první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., neboť
žalovaný s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu svých nákladů
právo a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 2. července 2009
JUDr. Karel Podolka, v. r.
předseda senátu