30 Cdo 5479/2017-41
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr.
Hynkem Zoubkem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o
zaplacení 1 491 095 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2
pod sp. zn. 12 C 68/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v
Praze ze dne 24. 11. 2016, č. j. 72 Co 466/2016-24, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 22. 8.
2016, č. j. 12 C 68/2016-17, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení
zástupce pro řízení z řad advokátů.
Odvolací soud se ztotožnil se závěry soudu prvního stupně, že žalobce nesplňuje
podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků a v důsledku toho ani pro
ustanovení zástupce. Odvolacímu soudu jsou z úřední činnosti známy osobní,
majetkové a výdělkové poměry žalobce, které neumožňují osvobození žalobce od
soudních poplatků. Nadto je „již ze skutkových tvrzení uvedených v žalobě“
zjevné, že se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ze strany žalobce,
který se navíc v projednávané věci „dostatečně právně orientuje“.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, při jehož podání
nebyl zastoupen advokátem, avšak do dovolání vtělil žádost o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení. Tuto žádost soud
prvního stupně usnesením ze dne 2. 3. 2017, č. j. 12 C 68/2016-27, zamítl,
avšak k odvolání žalobce odvolací soud usnesením ze dne 25. 5. 2017, č. j. 72
Co 165/2017-35, usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že se nevydává, neboť
posouzení, zda má být žalobci pro dovolací řízení ustanoven zástupce, přísluší
podle závěrů usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia
Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod
číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyššímu soudu. Soud prvního stupně usnesením ze dne 15. 9. 2017, č. j. 12 C 68/2016-37, vyzval
žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení a zároveň žalobce poučil,
že nebude-li do dvaceti dnů od doručení usnesení žalobcem předložena plná moc
pro advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce na uvedenou výzvu reagoval tak, že znovu požádal o osvobození od
soudních poplatků a ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení. O
této žádosti soud prvního stupně nerozhodoval a věc předložil Nejvyššímu soudu
k rozhodnutí o dovolání. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“. Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle již zmiňovaného usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního
kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015,
uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám
odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl
(ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení
zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé,
pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta
pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo
Nejvyšší soud jako soud dovolací. Uvedený závěr se přiměřeně uplatní i v případě, že dovolání nezastoupeného
účastníka (který sám nemá právnické vzdělání) směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro celé řízení (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. 30 Cdo 3780/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 27. 7. 2017, sp. zn.
30 Cdo 3028/2017, proti němuž podaná ústavní stížnost
byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. III. ÚS
2762/17). Dovolací soud proto splnění podmínek pro ustanovení zástupce žalobci pro
dovolací řízení zkoumal sám, přičemž dospěl k závěru, že předpoklady podle § 30
o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. nejsou splněny. Žalobce přes výzvu soudu prvního stupně k odstranění vad žaloby vylíčil
rozhodující skutkové okolnosti způsobem, který neumožňuje jejich věcný přezkum. Není zřejmé, na základě jakých skutečností dospěl žalobce k výši žalovaných
částek. Vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky a absenci vylíčení takových
rozhodných skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně
učinit závěr o důvodnosti žaloby, nelze ničeho namítat proti závěru, že za
daného stavu řízení se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ze strany
žalobce. Pro závěr o zvlášť závažných důvodech, které by měly vést k osvobození žalobce
od soudních poplatků, nesvědčí ani okolnost známá dovolacímu soudu z jeho
činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu
opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po
zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních
podání (včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a
ustanovení zástupce), jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků
nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně
označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl již i Nejvyšší soud, a to v obecné poloze například v
usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, a konkrétně ve vztahu k
osobě žalobce například v usnesení ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1882/2016. Dovolací soud tak má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce je nikoliv
sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva (§ 1 o. s. ř.), nýbrž
vyvolání procesních obtíží ať již na straně soudu nebo účastníků řízení
odlišných od žalobce. Takový zneužívající procesní postup žalobce však ve shodě
s § 2 a § 6 o. s. ř. nemůže požívat právní ochrany. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky, aby
byl žalobci ustanoven zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení, řízení o
dovolání žalobce zastavil (srov. závěry výše uvedeného usnesení velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015). O nákladech řízení včetně tohoto řízení dovolacího rozhodne soud prvního stupně
v rozhodnutí, jímž se bude řízení u něho končit (§ 151 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.