U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v
právní věci žalobce P. B., proti žalované České republice – Ministerstvu
spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/16, o zaplacení 841 000 Kč
s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C
219/2016, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27.
3. 2017, č. j. 35 Co 115/2017-33, takto:
Dovolací řízení se zastavuje.
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 17. 2. 2017,
č. j. 14 C 219/2016-27, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce z řad
advokátů. Soud prvního stupně uvedl, že nepříznivý zdravotní stav účastníka
řízení může být důvodem pro ustanovení opatrovníka ve smyslu § 29 odst. 1
občanského soudního řádu, není to však důvodem pro ustanovení právního zástupce
z řad advokátů ve smyslu § 30 občanského soudního řádu. Soud již opakovaně v
jiných případech shledal, že poměry žalobce nejsou příznivé, přičemž jeho
žádosti nebylo vyhověno ne s odkazem na dostatečné majetkové poměry, ale proto,
že žalobce uplatňoval své právo svévolně a ustanovení zástupce z řad advokátů
se nejevilo účelným. Takové závěry lze aplikovat i na žádost v této věci. Majetkové poměry nejsou příznivé a přístup žalobce k soudu by tak mohl být
omezen, avšak v uvedené věci se o takový případ nejedná, neboť řízení je od
soudních poplatků osvobozeno. Dále konstatoval, že žalobce podal jen u zdejšího
soudu v průběhu loňského a na začátku letošního roku cca 70 žalob, jejichž
obsah je co do výše žalovaných částek a žalobních tvrzení obdobný. Při
posouzení otázky, zda se u žalobce nejedná o svévolné či zjevně bezúspěšné
uplatňování práva soud odkázal na usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2011,
sp. zn. III. ÚS 2791/08. Závěr o svévolném uplatňování práva lze vztáhnout i na
žalobce. Soud prvního stupně závěrem podotkl, že pokud není žalobce sám schopen
uvést minimální náležitosti vůči soudu, nebyl by toho schopen ani vůči
ustanovenému zástupci. Vzhledem k tomu, že se domáhá zadostiučinění za vzniklou
zdravotní a psychickou újmu, je tuto újmu schopen nejlépe popsat sám. V této
chvíli se jeví ustanovení zástupce žalobci neúčelným (ustanovení zástupce není
nezbytné k ochraně jeho zájmů). Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 27. 3. 2017, č. j. 35 Co 115/2017-33, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Podle
jeho názoru je zřejmé, že se jedná o bezúspěšné uplatňování, a to z důvodu, že
je žaloba neprojednatelná. Žalobce v žalobě ani v odvolání neuvedl základní
skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné zjistit, čeho a na jakém základě se
žalobou domáhá, a to přes podrobné a srozumitelné poučení. Pokud takové
minimální náležitosti žalobce v podání neuvede, nejsou splněny procesní
podmínky pro vyhovění návrhu na ustanovení právního zástupce. Žalobce uplatňuje
své údajné nároky vůči státu opakovaně. Bez skutkového vymezení nároků žalobcem
nelze ani odlišit nároky uplatňované žalobcem v různých řízeních. Splnění
podmínek pro ustanovení zástupce pro řízení nezakládá skutečnost, že v
minulosti v některých jiných řízeních soudy žalobcově žádosti vyhověly, neboť
rozhodnutí tohoto druhu nejsou pro jiná řízení závazná. Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne
10. 4. 2017 (č. l. 35), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a
které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce
zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Soud prvního stupně usnesením ze dne 9. 5.
2017, č. j. 14 C 219/2016-37, které
bylo žalobci doručeno dne 22. 5. 2017, vyzval žalobce, aby si pro podání
dovolání zvolil podle § 241 odst. 1 občanského soudního řádu zástupcem advokáta
a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti usnesení odvolacího soudu
ze dne 27. 3. 2017, č. j. 35 Co 115/2017-33, a současně žalobce poučil, že
nebude-li do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná
moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení
zastaví. Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 22. 5. 2017 (č. l. 38), ve kterém
opět požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení „tak jako
v právní věci sp. zn. 23 C 77/2015, 16 C 64/2013.“
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona
č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II
a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak,
musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má
právnické vzdělání. Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího
soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem
78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka,
jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání,
proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu
prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda
jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti
onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud
dovolací. Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž
odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti
účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí
odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne
21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo
ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015). Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení
ustanoven zástupce z řad advokátů. Žalobce se v žalobě a jejím doplnění omezil
na neurčitá tvrzení o státních zločincích, kvůli kterým je jeho uzdravení zcela
nemožné, avšak neuvedl žádné konkrétní jednání státu, v důsledku něhož mu měla
vzniknout újma. Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje velké
množství soudních sporů se státem, většinou neúspěšně. V podání, kterým řízení
zahájil, a v podáních následujících přitom žalobce neuvedl ani takové rozhodné
skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o
důvodnosti žaloby.
Žalobce tedy nevylíčil alespoň v hrubých rysech, čeho se
domáhá a z jakého důvodu. Vzhledem k absenci vylíčení takových rozhodných
skutečností, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o
důvodnosti žaloby, a vzhledem k dalším okolnostem případu, je nutno podání
žalobce, jímž bylo řízení zahájeno, posoudit jako svévolné a zjevně bezúspěšné
uplatňování práva (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 56/2017, ze dne 20. 3. 2017, sp. zn. 30 Cdo 893/2017, ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016, a ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013,
uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Pro
úplnost Nejvyšší soud dodává, že pro závěr o zvlášť závažných důvodech pro
přiznání osvobození od soudních poplatků nesvědčí ani okolnost, známá
dovolacímu soudu z jeho činnosti, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na
soudní ochranu podáváním mnohočetných návrhů na zahájení rozličných řízení, v
nichž pak využívá všech možných (mnohdy i nepřípustných) řádných a mimořádných
opravných prostředků, aniž by ovšem svá podání zpravidla blíže odůvodňoval. Takové počínání lze pokládat za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního
soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 480/06, či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. III. ÚS 2791/08). K obdobným závěrům dospěl Nejvyšší soud i v usnesení ze
dne 27. 9. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1417/2016, nebo ze dne 20. 1. 2017, sp. zn. 30
Cdo 5655/2016, proti němuž podaný návrh byl odmítnut usnesením Ústavního soudu
ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. IV. ÚS 713/17. V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci
advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek
povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104
odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení
Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se
řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 27. července 2017
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu