30 Cdo 682/2016-61
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci
žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Antonínem Novákem, advokátem, se sídlem v
Olomouci, Politických vězňů 359/2, proti žalované České republice –
Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o
zaplacení 42 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C
189/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.
5. 2014, č. j. 11 Co 101/2014-18, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2014, č. j. 11 Co 101/2014-18, a
usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 12. 2013, č. j. 23 C
189/2013-12, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 2 k dalšímu
řízení.
1. Obvodní soud pro Prahu 2 (dále jen „soud prvního stupně“) odmítl
žalobu ze dne 20. 7. 2013, doplněnou podáním ze dne 15. 10. 2013 (výrok I), a
rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II).
2. Podle odůvodnění byla žaloba nejasná a neurčitá především ohledně
dostatečné specifikace konkrétního nesprávného úředního postupu či nezákonného
rozhodnutí ve vztahu k uvedeným řízením a tvrzené škodě, a nejasnou tak byla
shledána i příčinná souvislost mezi v žalobě označovanou příčinou a tvrzeným
následkem. Soud vyzval žalobce usnesením ze dne 17. 9. 2013, č. j. 23 C
189/2013–7, k odstranění v usnesení vytčených vad žaloby, k čemuž mu poskytl
přiměřenou lhůtu s poučením, že nebudou-li vytýkané vady žaloby odstraněny,
soud žalobu odmítne. Žalobce na výzvu reagoval podáním ze dne 15. 10. 2013,
které však k potřebné konkretizaci a určitosti podání nepřispělo, když nad
rámec žaloby žádná nová ani zpřesňující tvrzení neobsahovalo.
3. Soud dospěl k závěru, že z hlediska skutkového vylíčení nesprávného
úředního postupu či postupů (případně nezákonných rozhodnutí) ve vazbě k nároku
samotnému, je podání kusé a neurčité. Nadále zůstává nejasné, jaká konkrétní
škoda měla být tím kterým nesprávným úředním postupem (rozhodnutím) způsobena.
Žalobce odkazuje k řadě soudních řízení, aniž dostatečně specifikuje, co je
(bylo) jejich předmětem, a jaký konkrétní vztah mají k žalovanému nároku,
přičemž samotné vymezení nesprávných úředních postupů je neurčité a není tedy
ani zřejmé, v čem má spočívat příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím,
resp. nesprávným úředním postupem a vznikem škody. Ze tří atributů společně
zakládajících odpovědnost státu za škodu dle zákona č. 82/1998 Sb. tedy žalobce
(přes výzvu) řádně nevymezil žádný. Soud proto uzavřel, že předmět řízení je
vymezen natolik kuse a neurčitě, že žalobu v této podobě nelze projednat, a
proto rozhodl o jejím odmítnutí.
4. Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) k odvolání žalobce
napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně a současně rozhodl,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
5. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že podání
(žaloba) žalobce ze dne 5. 8. 2013, označené jako „Žaloba na hmotnou náhradu
škody způsobenou nesprávným úředním postupem“, postrádá z hlediska skutkového
vylíčení nesprávného úředního postupu tvrzení o konkrétní škodě, která měla být
tím kterým nesprávným úředním postupem (rozhodnutím) způsobena, stejně tak
konkrétní uvedení řízení, v nichž mělo k nesprávnému rozhodnutí či postupu
dojít, včetně absence tvrzení o tom, co bylo předmětem konkrétních soudních
řízení, v čem spočívá konkrétní škoda a příčinná souvislost mezi škodou a
soudním/i řízením/i. O tyto chybějící náležitosti žalobce své podání nedoplnil
ani po výzvě učiněné soudem prvního stupně v souladu s § 43 odst. 1 o. s. ř.,
nestalo se tak případně ani v rámci odvolacího řízení. Jedná se přitom o takový
nedostatek žaloby dle § 79 o. s. ř., pro který v řízení nelze pokračovat, a
proto soud prvního stupně žalobní podání důvodně odmítl dle § 43 odst. 2 o. s.
ř.
II. Dovolání a vyjádření k němu
6. Usnesení odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním.
7. Dovolatel spatřuje přípustnost dovolání dle § 237 o. s. ř. ve
vyřešení otázky procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
8. Dovolatel má za to, že prvostupňový i odvolací soud při svém
rozhodování nerespektovaly ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle které
žalobce musí v žalobě uvést takové skutečnosti, kterými vylíčí skutek (skutkový
děj), na jehož základě uplatňuje svůj nárok, a to v takovém rozsahu, který
umožňuje jeho jednoznačnou individualizaci. Právní charakteristiku skutku není
povinen uvádět. Vylíčení rozhodujících skutečností slouží k vymezení předmětu
řízení po skutkové stránce a jeho identifikaci umožňující odlišení od předmětů
řízení jiných (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 5. 1996, sp. zn. 2 Cdon
245/96). Rovněž platí, že neuvede-li žalobce v žalobě všechna potřebná tvrzení
z hlediska rozhodného práva, nejde o vadu žaloby, která by bránila pokračování
v řízení, jestliže v ní vylíčil alespoň takové rozhodující skutečnosti, kterými
byl vymezen předmět řízení po skutkové stránce, povinnost tvrzení může být
splněna i dodatečně (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2002, sp. zn. 21
Cdo 370/2002).
9. Z obsahu žaloby a jejího doplnění dle dovolatele plyne, že dovolateli
bylo odcizeno 7 000 kusů akcií společnosti RAVELA Velká Bystřice a. s. Na
základě této skutečnosti nemohl dovolatel uplatnit své hlasovací právo na
valných hromadách této společnosti a nemohl vyměnit stávající představenstvo
společnosti ani zabránit volbě osob určených menšinovým akcionářem (neboť při
volbě se nepřihlíželo k jeho akciím). Na základě usnesení Krajského soudu v
Ostravě ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. F23965/2005, které bylo potvrzeno
usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 10. 2009, sp. zn. 5 Cmo
114/2009, která byla vydána v rozporu se zákonem (kde žalobce uvádí důvody
tohoto rozporu), došlo k zápisu nových členů představenstva zvolených
menšinovým akcionářem, kteří nezákonně odčerpali z této společnosti majetek
(zejména vyplácením pohledávek subjektům, které na tyto neměly nárok,
pohledávek promlčených atd.), čímž dovolateli vznikla škoda, kterou vyčíslil 39
000 000 Kč jako škodu způsobenou odčerpáním majetku novými členy představenstva
a 3 000 000 Kč na výdaje dovolatele za soudní řízení, které vyvolal ve své
snaze škodě zabránit.
10. Dovolatel připouští, že v žalobě neuvedl všechna potřebná tvrzení z
hlediska rozhodného práva, nicméně svou povinnost tvrdit rozhodující
skutečnosti, kterými vymezil předmět řízení, splnil, tedy lze dospět k závěru,
že skutek, od něhož odvozuje svůj nárok na náhradu škody, je individuálně
identifikován takovým způsobem, že jej nelze zaměnit za jiný. Co se týče
dalších potřebných skutečností – tyto lze doplnit v průběhu soudního řízení.
11. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené usnesení
odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému řízení a rozhodnutí.
12. Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
III. Formální náležitosti dovolání
13. Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl
podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1.
2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2.
zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen „o. s. ř.“
14. Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, za dodatečného
splnění podmínky podle § 241 odst. 1 o. s. ř. (zastoupení advokátem) ve lhůtě
podle § 241b odst. 3 o. s. ř.
IV. Přípustnost dovolání
15. Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná
rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
16. Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
17. Dovolání je podle § 237 o. s. ř. přípustné, neboť napadené
rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž
řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.
V. Důvodnost dovolání a právní úvahy dovolacího soudu
18. Dovolání je důvodné.
19. Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. je-li dovolání přípustné, dovolací soud
přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) a odst. 3
o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Dovolací soud však v posuzovaném řízení takové vady řízení,
nad rámec procesních otázek dále řešených, neshledal.
20. Obsahové náležitosti návrhu vymezuje § 79 odst. 1 o. s. ř. tak, že
musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) obsahovat jméno,
příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu
nebo název a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační
složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich
zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se
navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve
věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat
identifikační číslo právnické osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která
je podnikatelem, popřípadě další údaje potřebné k identifikaci účastníků
řízení. Tento návrh, týká-li se dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a
žalovaným (§ 90), se nazývá žalobou.
21. Podle § 43 o. s. ř. předseda senátu usnesením vyzve účastníka, aby
bylo opraveno nebo doplněno podání, které neobsahuje všechny stanovené
náležitosti nebo které je nesrozumitelné nebo neurčité. K opravě nebo doplnění
podání určí lhůtu a účastníka poučí, jak je třeba opravu nebo doplnění provést
(odstavec 1). Není-li přes výzvu předsedy senátu podání řádně opraveno nebo
doplněno a v řízení nelze pro tento nedostatek pokračovat, soud usnesením
podání, kterým se zahajuje řízení, odmítne. K ostatním podáním soud nepřihlíží,
dokud nebudou řádně opravena nebo doplněna. O těchto následcích musí být
účastník poučen (odstavec 2).
22. Jak Nejvyšší soud uvedl v usnesení ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. 32
Odo 315/2004 (rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz),
nedostatek potřebných tvrzení představuje vadu žaloby ve smyslu § 43 odst. 2 o.
s. ř. jen za situace, že brání pokračování v řízení, tedy jen jestliže má za
následek, že v žalobě není vymezen předmět řízení po skutkové stránce, a to v
takovém rozsahu, který neumožňuje jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost
záměny s jiným skutkem), a není tedy správné spojovat následky podle § 43 odst.
2 o. s. ř., požadovaly-li soudy doplnění skutečností významných z hlediska
hmotného práva, nikoli pro procesní stránku věci.
23. Podle odvolacího soudu žaloba „postrádá z hlediska skutkového
vylíčení nesprávného úředního postupu tvrzení o konkrétní škodě, která měla být
tím kterým nesprávným úředním postupem (rozhodnutím) způsobena, stejně tak
konkrétní uvedení řízení, v nichž mělo k nesprávnému rozhodnutí či postupu
dojít, včetně absence tvrzení o tom, co bylo předmětem konkrétních soudních
řízení, v čem spočívá konkrétní škoda a příčinná souvislost mezi škodou a
soudním/i řízením/i. O tyto chybějící náležitosti žalobce své podání nedoplnil
ani po výzvě učiněné soudem prvního stupně v souladu s ust. § 43 odst. 1 o. s.
ř., nestalo se tak případně ani v rámci odvolacího řízení. Jedná se přitom o
takový nedostatek žaloby dle § 79 o. s. ř., pro který v řízení nelze
pokračovat, a proto soud prvního stupně žalobní podání důvodně odmítl dle § 43
odst. 2 o. s. ř.“
24. Z obsahu žaloby a jejího doplnění přes jejich obsáhlost a jistou
neobratnost vyplývá, že žalobce se domáhá náhrady škody ve výši 42 000 000 Kč,
za kterou má žalovaný stát odpovídat v důsledku soudních rozhodnutí, kterými
byla zapsána v obchodním rejstříku změna osob oprávněných jednat za společnost
RAVELA Velká Bystřice a. s. na základě rozhodnutí třetí náhradní valné hromady
(použitá zkratka „3.NVH“). Škoda ve výši 39 000 000 Kč je pak představována
zmenšením vlastního jmění akciové společnosti, když takto zapsané
představenstvo uznalo neplatné smlouvy a pochybné pohledávky, což vedlo k
vytunelování společnosti, s níž je v současnosti vedeno insolvenční řízení.
Další škoda ve výši 3 000 000 Kč je pak představována náklady, které žalobce
musel vynaložit na obranu před tímto nepřátelským převzetím a před
vytunelováním společnosti, ztrátou zisku a času za několik soudních řízení.
Oněmi soudními rozhodnutími jsou podle žalobce usnesení Krajského soudu v
Ostravě, č. j. F23965/2005, ze dne 17. 12. 2008, kterým bylo rozhodnuto o
změnách v obchodním rejstříku, usnesení Vrchního soudu v Olomouci, č. j. 5 Cmo
114/2009, ze dne 13. 10. 2009, kterým bylo k odvolání usnesení Krajského soudu
v Ostravě potvrzeno, jakož i navazující usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí
dovolání a Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti. Současně žalobce
popsal postup soudů, jakož i dříve vydaná rozhodnutí, v důsledku kterých
považuje označená rozhodnutí o zápisu změn do obchodního rejstříku za
nesprávná.
25. Z hlediska projednatelnosti žaloby není podstatné, jestliže soud v
žalobě neshledá skutečnosti významné z pohledu hmotného práva, tedy v rovině do
úvahy přicházejícího právního posouzení tvrzených skutečností. K tomu žalobce v
občanském soudním řízení z hlediska způsobilosti jeho úkonu směřujícího k
řádnému zahájení řízení, tedy žalobou, povinován není. Sama tato skutečnost k
odmítnutí žaloby nepostačuje, není-li možná záměna s jiným skutkem (viz např.
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1542/2014, a ze
dne 28. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3527/2014). Z žalobních tvrzení přitom bez
dalšího nevyplývá, že by taková záměna byla možná.
26. Z uvedeného tak vyplývá, že právní posouzení věci odvolacím soudem
co do závěru o splnění podmínek pro odmítnutí žaloby spočívá na nesprávném
právním posouzení věci.
VI. Závěr
27. Jelikož je rozhodnutí odvolacího soudu co do posouzení naplnění
podmínek pro odmítnutí žaloby nesprávné a tato nesprávnost se projevuje rovněž
v rozhodnutí soudu prvního stupně, postupoval dovolací soud podle § 243e odst.
1 a 2 o. s. ř. a napadené usnesení odvolacího soudu a spolu s ním usnesení
soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
28. V rámci projednání věci soud prvního stupně posoudí, zda na základě
dosavadních žalobních tvrzení je možno o žalobě rozhodnout, případně žalobce
vyzve k jejich doplnění postupem podle § 118a odst. 1 o. s. ř.
29. Odvolací soud i soud prvního stupně jsou ve smyslu § 243g odst. 1
části první věty za středníkem o. s. ř. ve spojení s § 226 o. s. ř. vázány
právními názory dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vyslovenými.
30. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne
soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 4. 10. 2017
JUDr. František Ištvánek
předseda senátu