USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobce A. T., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY,
zastoupeného JUDr. Zdeňkem Navrátilem, advokátem se sídlem v Brně, Bašty 416/8,
proti žalované Letostav, spol. s r.o., se sídlem v Letovicích, Nádražní 170/12,
PSČ 679 61, identifikační číslo osoby 16343794, zastoupené JUDr. Vlastou
Němcovou, advokátkou se sídlem v Blansku, Nádražní 2369/10, o zaplacení 1 278
314 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 12 C
350/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 24.
10. 2018, č. j. 28 Co 164/2017-282, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení částku 16 601,20 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k?rukám
její zástupkyně JUDr. Vlasty Němcové.
Žalobce podal dovolání proti v záhlaví označenému rozsudku, jímž Krajský soud v
Brně potvrdil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 11. 11. 2016,
č. j. 12 C 350/2014-204 (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení
(výrok II.).
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud
projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných
ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další
zákony – podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád ve znění účinném od
30. 9. 2017 (dále též jen „o. s. ř.).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci [odstavec 1]. V
dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti
kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení
důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti
dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh) [odstavec
2]. Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci,
které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto
právního posouzení [odstavec 3].
Tvrdí-li dovolatel, že v době, kdy mu žalovaná na základě faktur hradila platby
v celkové výši 1 822 000 Kč, s ní měl více nevypořádaných závazků (zejména
právo na provizi za zprostředkování prodeje pozemků manželům O.), ačkoli podle
odvolacího soudu existenci dalších nevypořádaných závazků nijak neprokázal,
zakládá jedinou v dovolání formulovanou otázku, a sice otázku aplikace § 330
odst. 1 a 2 obchodního zákoníku (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne
22. 5. 2008, sp. zn. 29 Odo 1283/2006), na jiném skutkovém základě, než který
zjistil a ze kterého vyšel odvolací soud. Při úvaze o tom, zda je právní
posouzení věci odvolacím soudem správné, však Nejvyšší soud vychází (musí
vycházet) ze skutkových závěrů odvolacího soudu, a nikoli z těch skutkových
závěrů, které na podporu svých právních argumentů zformuluje sám dovolatel
(srov. například důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn.
29 Odo 268/2003, uveřejněného pod číslem 19/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, usnesení téhož soudu ze dne 22. 6. 2006, sp. zn. 29 Odo 1203/2004,
či ze dne 10. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3829/2011, nebo jeho rozsudku ze dne 26.
10. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4245/2014, jež jsou veřejnosti – stejně jako všechna
citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – dostupná na jeho webových stránkách).
Správnost skutkového stavu věci zjištěného v řízení před soudy nižších stupňů
však v dovolacím řízení v žádném ohledu zpochybnit nelze. Dovolací přezkum je v
§ 241a odst. 1 o. s. ř. vyhrazen výlučně otázkám právním, ke zpochybnění
skutkových zjištění odvolacího soudu nemá tudíž dovolatel k dispozici způsobilý
dovolací důvod; tím spíše pak skutkové námitky nemohou založit přípustnost
dovolání (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, sp. zn.
29 Cdo 2125/2014, a ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4097/2014). Pokud
dovolatel staví svůj nesouhlas s právním závěrem odvolacího soudu o tom, že
žalovaná částka mu byla zaplacena, na kritice skutkových zjištění, tak ve
skutečnosti neuplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci
podle § 241a odst. 1 o. s. ř., který je třeba vymezit podle § 241a odst. 3 o.
s. ř., a dovolání tedy řádné vymezení dovolacího důvodu postrádá.
Vytýkané nedostatky dovolání nelze odstranit, neboť lhůta pro podání dovolání,
během níž tak bylo možno učinit (srov. § 241b odst. 3 větu první o. s. ř.), již
uplynula (srov. § 57 odst. 2 větu první o. s. ř.). Jde přitom o takové vady,
jež brání pokračování v dovolacím řízení, neboť v důsledku absence uvedených
náležitostí nelze posoudit přípustnost a důvodnost dovolání.
S ohledem na výše uvedené Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1
věta první o. s. ř.) dovolání žalobce v části směřující proti rozhodnutí
odvolacího soudu ve věci samé podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro vady.
Dovolatel napadl rozsudek odvolacího soudu výslovně v celém rozsahu. Dovolání
proti rozhodnutí odvolacího soudu v části směřující proti rozhodnutí odvolacího
soudu o nákladech řízení však není vzhledem k § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.
ve znění účinném od 30. 9. 2017 přípustné. Nejvyšší soud proto dovolání v této
části podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl pro nepřípustnost.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se
oprávněná domáhat výkonu rozhodnutí.
V Brně dne 6. 5. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu