32 Cdo 1307/2019-917
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr.
Miroslava Galluse a soudců JUDr. Pavla Příhody a JUDr. Hany Gajdziokové v
právní věci žalobkyně NOPAL s.r.o., se sídlem v Praze 5, Smíchov,
Dienzenhoferovy sady 1113/2, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 61857637,
zastoupené Mgr. Paolou Spoladore, advokátkou se sídlem v Praze, Myslíkova
2020/4, proti žalované TULIP, spol. s r.o., se sídlem v Praze 5, Malá Strana,
Újezd 596/9, PSČ 150 00, identifikační číslo osoby 45307661, zastoupené JUDr.
Ing. Soňou Sedláčkovou, advokátkou se sídlem v Praze 7, V Háji 1153/29, o
zaplacení 2 341 570 Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 31 Cm 3/2009, o dovolání žalované proti usnesení Vrchního soudu v Praze
ze dne 14. 12. 2018, č. j. 4 Cmo 204/2018-898, takto:
Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 12. 2018, č. j. 4 Cmo 204/2018-898,
se zrušuje a věc se vrací odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Vrchní soud v Praze ve výroku označeným usnesením k návrhu žalobkyně, podanému
v průběhu řízení o jejím odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
9. 4. 2018, č. j. 31 Cm 3/2009-870, s odkazem na § 107a občanského soudního
řádu (dále jen „o. s. ř.“) připustil, aby na místo žalobkyně vstoupila do
řízení nabyvatelka práva – společnost Aapar s.r.o., se sídlem Diezenhoferovy
sady 1113/2, Praha 5 – Smíchov, identifikační číslo osoby 05070597 (dále jen
„nabyvatelka“ nebo „postupník“). Odvolací soud dovodil, že žalobkyně smlouvou o
postoupení pohledávky ze dne 6. 12. 2018 postoupila pohledávku, jež je
předmětem řízení, na nabyvatelku, která vyslovila svůj souhlas se vstupem do
řízení na místo žalobkyně. Za situace, kdy důvody pro aplikaci § 2 o. s. ř.
neshledal, návrhu žalobkyně vyhověl.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o
§ 238a o. s. ř. Jako dovolací důvod ohlašuje nesprávné právní posouzení věci ve
smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř.
Dovolatelka označuje napadené rozhodnutí za nepřesvědčivé a nesprávné. Odvolacímu soudu vytýká, že nezdůvodnil, na základě jakých skutečností považuje
existenci a faktickou (nikoli pouze formální) činnost postupníka za prokázanou,
když podle jejího mínění nelze z obchodního rejstříku žádné informace o
činnosti postupníka zjistit. Poukazuje na to, že postupník nemá žádný majetek a
že jeho kapitál zapsaný v obchodním rejstříku je několikanásobně nižší než
náklady, jejichž náhrada jí byla v dosavadním řízení vůči žalobkyni přiznána. Z
těchto skutečností dovolatelka dovozuje reálnou hrozbu, že se žalobkyně snaží
postoupením pohledávky vyhnout placení nákladů soudního řízení. Podle mínění
dovolatelky se odvolací soud nedostatečně vypořádal s jejími argumenty, které
odůvodňují návrh žalobkyně za aplikace § 2 o. s. ř. zamítnout. Dovolatelka namítá, že byly splněny podmínky pro zamítnutí návrhu žalobkyně. Pokládá za zjevné, že žalující strana nebude v řízení úspěšná, a proto lze
očekávat, že jí bude soudem uložena povinnost k náhradě nákladů řízení, a dále
že postupník nebude schopen splnit svou případnou povinnost k náhradě nákladů
řízení v její prospěch. V této souvislosti dovolatelka poukazuje na judikaturu
Nejvyššího soudu i odbornou literaturu, podle nichž naplnění obou těchto
předpokladů nemusí být postaveno zcela najisto, nýbrž postačuje důvodné
podezření, že k postoupení pohledávky nebo jiného práva došlo právě proto, aby
případný procesní neúspěch žalující strany nevedl k úspěšnému vymožení
přisouzené náhrady nákladů řízení. Rovněž tak se dovolává opomenutí povinnosti
ze strany odvolacího soudu poměřovat míru pravděpodobnosti, že v případě
podaného návrhu podle § 107a o. s. ř. jde o zneužití práva, s možnou újmou
strany žalované na náhradu nákladů řízení. Dovolatelka navrhuje, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení odvolacího
soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve vyjádření k dovolání ho nabyvatelka navrhuje zamítnout. Míní, že odvolací
soud rozhodl v souladu se zákonem a zejména s dlouhodobou a ustálenou
judikaturou dovolacího soudu, a potažmo i Ústavního soudu. Poukazuje na
judikatorní závěry Nejvyššího soudu, podle nichž zamítnutí návrhu podle § 107a
o. s. ř. přichází v úvahu jako výjimka jen v případech zjevného zneužití
institutu procesního nástupnictví a podle nichž součástí posouzení návrhu podle
§ 107a o. s. ř. není obligatorní přezkoumání finanční situace nastupujícího
účastníka. Nabyvatelka se podivuje předjímání dovolatelky, že žalobkyně nebude
v řízení úspěšná, a také se vyjadřuje k poměřování hodnoty základního kapitálu
nabyvatelky s dosud v řízení nepravomocně přiznanými náklady řízení. Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu Nejvyšší soud
projednal dovolání a rozhodl o něm – v souladu s bodem 1. čl. II přechodných
ustanovení části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb.,
o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů a některé další
zákony – podle zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od
30. 9. 2017. Dovolání je přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť směřuje proti usnesení
odvolacího soudu, kterým bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu
do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a). Podle § 107a o. s. ř. má-li žalobce za to, že po zahájení řízení nastala právní
skutečnost, s níž právní předpisy spojují převod nebo přechod práva nebo
povinnosti účastníka řízení, o něž v řízení jde, může dříve, než soud o věci
rozhodne, navrhnout, aby nabyvatel práva nebo povinnosti, popřípadě ten, kdo
převzal výkon vlastnického práva k majetku, o nějž v řízení jde, vstoupil do
řízení na místo dosavadního účastníka; to neplatí v případech uvedených v § 107
(odstavec 1). Soud návrhu usnesením vyhoví, jestliže se prokáže, že po zahájení
řízení nastala právní skutečnost uvedená v odstavci 1, a jestliže s tím
souhlasí ten, kdo má vstoupit na místo žalobce; souhlas žalovaného nebo toho,
kdo má vstoupit na jeho místo, se nevyžaduje. Právní účinky spojené s podáním
žaloby zůstávají zachovány (odstavec 2). Ustanovení § 107 odst. 4 platí obdobně
(odstavec 3). Vzhledem k přípustnosti podaného dovolání dovolací soud nejprve zkoumal, zda
řízení netrpí vadami uvedenými v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a
§ 229 odst. 3 o. s. ř. (tzv. zmatečnostmi), jakož i jinými vadami řízení,
které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. § 242 odst. 3
větu druhou o. s. ř.). Byť dovolatelka existenci vad netvrdila, dovolací soud z
obsahu procesního spisu zjistil, že odvolací soud řízení vadou zatížil. Podle ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu (srov. například usnesení ze
dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013, ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 32 Cdo
90/2016, ze dne 2. 1. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3419/2016, ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 23 Cdo 3241/2016, ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. 30 Cdo 5030/2016, ze dne 14. 9. 2017, sp. zn. 30 Cdo 2668/2017, a ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. 20 Cdo
3177/2018, jež jsou – stejně jako i dále uvedená rozhodnutí – veřejnosti
dostupné na webových stránkách Nejvyššího soudu) platí, že jestliže soud
rozhoduje o písemném návrhu žalobce na vstup nabyvatele práva podle § 107a o. s. ř., aniž by návrh doručil žalované straně a umožnil jí se k němu vyjádřit,
porušuje povinnost zajistit účastníkům stejnou možnost k uplatnění jejich práv
vyplývající z § 18 odst. 1 o. s. ř. Za situace, kdy z obsahu procesního spisu nevyplývá, že byl návrh žalobkyně na
procesní nástupnictví podle § 107a o. s. ř. žalované doručen, lze uzavřít, že
odvolací soud nerespektoval ustálenou rozhodovací praxi dovolacího soudu,
jestliže neumožnil žalované, aby se k podanému návrhu vyjádřila. V důsledku
tohoto opomenutí odvolacího soudu žalovaná mohla námitky vznést až v dovolání,
čímž nedostala prostor k tomu, aby tyto její výhrady posoudil odvolací soud
před vydáním rozhodnutí o procesním nástupnictví podle § 107a o. s. ř., když
proti rozhodnutí odvolacího soudu není dán řádný opravný prostředek.
Jestliže
žalovaná nedostala příležitost k uplatnění svých práv, odvolací soud zatížil
řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3479/2017,
a ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 23 Cdo 3366/2018) a dovolací soud k ní z úřední
povinnosti přihlédl. V důsledku uvedeného procesního pochybení odvolacího soudu byl dovolací důvod
nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolatelkou
uplatněn důvodně. S ohledem na závěr, který Nejvyšší soud v této věci zaujal, bylo již nadbytečné
zabývat se námitkami, jimiž dovolatelka brojila proti rozhodnutí odvolacího
soudu o vstupu nabyvatelky do řízení na místo žalobkyně, neboť tyto námitky
bude dovolatelka moci uplatnit v dalším řízení. Protože usnesení odvolacího soudu není z uvedeného důvodu správné a nejsou
podmínky pro jeho změnu [dosavadní výsledky řízení takový postup neumožňují,
srov. § 243d písm. b) o. s. ř.], Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a
odst. 1 věta první o. s. ř.), toto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil (§ 243e
odst. 1 o. s. ř.) a věc mu podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. vrátil k
dalšímu řízení. Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud závazný (§ 243g odst. 1 část
první věty za středníkem o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v
rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 243g odst. 1 věta druhá, § 151 odst. 1 část
věty před středníkem o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 13. 5. 2019
JUDr. Miroslav Gallus
předseda senátu