32 Cdo 1736/2018-659
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců Mgr. Jiřího Němce a JUDr. Pavla Příhody ve věci
žalobkyně SANREKO – stavební společnost s r. o., se sídlem v Liberci III,
Chodská 545/7, identifikační číslo osoby 25401904, zastoupené JUDr. Klárou
Papouškovou Hulswitovou, advokátkou se sídlem v Liberci, 8. března 21/13, proti
žalovanému J. S., se sídlem v Jablonci nad Nisou, zastoupenému JUDr. Petrem
Ulmannem, advokátem se sídlem v Liberci, Jestřábí 974/1, o zaplacení částky 913
500 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp.
zn. 7 C 188/97, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad
Labem ze dne 19. 12. 2017, č. j. 17 Co 198/2017-631, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Nisou zamítl žalobu o zaplacení částky 913 500 Kč s příslušenstvím, rozhodl o
náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o povinnosti žalobkyně k náhradě
nákladů řízení státu (první výrok), a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího
řízení (druhý výrok).
Rozsudek odvolacího soudu (výslovně v celém rozsahu) napadla žalobkyně
dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na
vyřešení otázky hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena. Namítá nesprávné právní posouzení věci. Navrhuje zrušení
napadeného rozsudku a vrácení věci odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Současně
se domáhá odkladu vykonatelnosti napadeného rozsudku, neboť podle jejího
vyjádření jí v případě výkonu rozhodnutí pro náklady řízení hrozí závažná újma
spočívající ve znemožnění běžného chodu společnosti.
Se zřetelem k době vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se uplatní pro
dovolací řízení – v souladu s bodem 1 článku II, části první přechodných
ustanovení zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony – zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9.
2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolatelka se mýlí, domnívá-li se, že dosud nebyla v rozhodovací praxi
dovolacího soudu vyřešena otázka, zda může objednatel platně odstoupit od
uzavřené smlouvy o dílo jako celku za situace, kdy dílo bylo předáno s drobnými
vadami a nedodělky a tvrzeným důvodem odstoupení je pouze neodstranění těchto
vad a nedodělků zjištěných při předání díla.
V rozsudku ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006 (jenž je veřejnosti
dostupný – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na
http://www.nsoud.cz), Nejvyšší soud učinil závěr, že v případě, kdy se
účastníci ve smlouvě o dílo neodchýlili od povinnosti zhotovitele stanovené v §
554 odst. 1 větě první zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen
„obch. zák.“), řádně ukončit dílo (jak tomu bylo i v projednávané věci),
předáním předmětu díla s vadami a nedodělky (byť nebránícími jeho užívání)
nemohlo dojít současně ke splnění povinnosti zhotovitele řádně ukončit dílo.
Převzetí předmětu díla a splnění povinnosti provést dílo nespadá vždy v jedno
(srov. též rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo
11/2001, ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 576/2006, 32 Odo 760/2005, ze dne
30. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 495/2004, a ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo
1531/2006). Povinnost zhotovitele provést dílo takovým předáním nezaniká, její
obsah se však mění způsobem, který odpovídá právům objednatele vzniklým z
vadného plnění (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 5. 2018,
sp. zn. 32 Cdo 3458/2016).
V rozsudku ze dne 30. 7. 2012, sp. zn. 23 Cdo 4560/2010, pak Nejvyšší soud
dospěl k závěru, že ze slov „odstoupit od smlouvy“ uvedených v § 437 odst. 5
obch. zák. (toto ustanovení podle § 564 obch. zák. přiměřeně platí i při vadách
díla), lze dovodit, že pokud nebylo ve smlouvě o dílo sjednáno plnění po
částech, je objednatel oprávněn v případě neodstranění vad předaného díla
(znamenajících porušení smlouvy nepodstatným způsobem) ve stanovených lhůtách
odstoupit pouze od celé smlouvy o dílo a nikoliv jen od její vadně provedené
části (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2017, sp. zn. 23 Cdo
890/2015).
Ze skutkových zjištění učiněných v projednávané věci nevyplývá, že by mezi
účastníky bylo sjednáno plnění díla po částech, ostatně tuto skutečnost
dovolatelka ani netvrdí. Odvolací soud se tedy od výše uvedených rozhodnutí
Nejvyššího soudu neodchýlil, pokud považoval za platný úkon žalovaného, kterým
v rámci uplatnění nároků z vad díla odstoupil od smlouvy o dílo jako celku za
situace, kdy drobné vady a nedodělky zjištěné a vytknuté při převzetí díla
(představující porušení smlouvy nepodstatným způsobem) nebyly odstraněny,
přičemž již uplynula přiměřená lhůta k jejich odstranění. Dovolání směřující
proti té části prvního výroku odvolacího soudu, kterou bylo rozhodnuto o věci
samé, proto není přípustné.
Pokud dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i tu
část prvního výroku a druhý výrok, kterými bylo rozhodováno o nákladech řízení,
pak zcela pomíjí, že podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř. není dovolání
přípustné proti rozhodnutím v části týkající se výroku o nákladech řízení.
Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s.
ř.), dovolání odmítl pro nepřípustnost (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Se zřetelem k tomu, že bylo dovolání v přiměřené lhůtě odmítnuto, dovolací soud
již samostatně nerozhodoval o návrhu na odklad vykonatelnosti napadeného
rozhodnutí uplatněném v dovolání, který je návrhem akcesorickým ve vztahu k
dovolání a rozhodnutím o dovolání se stal bezpředmětným.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (srov. § 243f odst. 3
větu druhou o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. 8. 2018
JUDr. Hana Gajdzioková
předsedkyně senátu