32 Cdo 3458/2016-297
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Hany Gajdziokové a soudců JUDr. Miroslava Galluse a JUDr. Pavla Příhody v
právní věci žalobkyně VLTAVÍN HOLDING stavební podnik s. r. o., se sídlem v
Praze 4, Nuselská 132/499, identifikační číslo osoby 48026921, zastoupené Mgr.
Alešem Novákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Karla Engliše 3221/2, proti
žalovanému Bytovému družstvu Krhanická 718, se sídlem v Praze 4, Krhanická
718/27, identifikační číslo osoby 25085727, zastoupenému JUDr. Milošem Tomsem,
advokátem se sídlem v Praze 1, Celetná 598/11, o zaplacení částky 1 335 995,10
Kč s příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 52 Cm
111/2010, o dovoláních obou účastníků proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze
dne 17. 12. 2015, č. j. 1 Cmo 125/2015-254, ve znění opravného usnesení ze dne
27. 4. 2016, č. j. 1 Cmo 125/2015-285, takto:
I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 12. 2015, č. j. 1 Cmo
125/2015-254, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 4. 2016, č. j. 1 Cmo
125/2015-285, v prvním výroku, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 2.
2015, č. j. 52 Cm 111/2010-232, v části výroku I., jíž byla žalovanému uložena
povinnost zaplatit žalobkyni částku 229 382,10 Kč s příslušenstvím, se zrušují
a věc se v tomto rozsahu vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
V řízení zahájeném dne 27. 7. 2010 se žalobkyně domáhá úhrady nedoplatku ceny
díla, které provedla pro žalovaného podle smlouvy o dílo uzavřené dne 7. 5. 2007. Městský soud v Praze rozsudkem (v pořadí druhým ve věci) ze dne 24. 2. 2015, č. j. 52 Cm 111/2010-232, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 1 335 995,10
Kč s příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.). Soud prvního stupně vyšel z toho, že účastníci uzavřeli dne 7. 5. 2007 smlouvu
o dílo č. 0176 (dále jen „smlouva o dílo“ nebo „smlouva“) podle ustanovení §
536 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, účinného do 31. 12. 2013
(dále jen „obch. zák.“), v níž se žalobkyně jako zhotovitelka zavázala provést
pro žalovaného jako objednatele sanaci panelového domu podle projektové
dokumentace do 14. 12. 2007 za dohodnutou cenu. V bodě 2.3. smlouvy byla
sjednána doba plnění a podmínky, za nichž dojde k prodloužení termínu předání
díla z důvodu nepříznivých klimatických podmínek, v bodě 4.4. smlouvy si strany
dohodly možnost započtení smluvní pokuty či jiné majetkové sankce proti faktuře
zhotovitelky, v bodech 5.4., 5.5. a 5.6. se dohodly na způsobu provádění zápisů
do stavebního deníku, v bodech 14.1. a 14.3. na smluvní pokutě a v bodech 15.1. a 15.2. na způsobu změny smlouvy. S předáním díla se započalo 29. 5. 2008,
protokol o odevzdání a převzetí díla byl sepsán 21. 7. 2008, v něm byly
specifikovány drobné vady a nedodělky, které byly odstraněny k 25. 8. 2008. Fakturou č. 2008116 z 25. 7. 2008 žalobkyně s odkazem na smlouvu o dílo a
protokol o odevzdání a převzetí díla vyúčtovala žalovanému zbývající část ceny
díla ve výši 1 335 995 Kč (s DPH). Žalovaný přípisem ze dne 20. 8. 2008 vyúčtoval žalobkyni podle bodu 14.1. smlouvy smluvní pokutu ve výši 1 396 340 Kč za nedodržení lhůty plnění uvedené
v bodě 2.3. smlouvy za dobu prodlení od 15. 12. 2007 do 21. 7. 2008 a podle
bodu 4.4. smlouvy tuto částku započetl proti konečné faktuře žalobkyně. Při
jednání dne 20. 4. 2011 nárok na smluvní pokutu žalovaný rozšířil za dobu od
21. 7. 2008 do 25. 8. 2008, tedy o 35 dnů prodlení při částce 6 035 Kč denně, a
tuto smluvní pokutu započetl proti pohledávce žalobkyně. Následně přípisem ze
dne 20. 9. 2011 žalovaný „pro jistotu“ uplatnil nárok na smluvní pokutu v
celkové výši 1 538 925 Kč za 255 dnů prodlení od 15. 12. 2007 do 25. 8. 2008
při denní sazbě 6 035 Kč a tuto započetl proti pohledávce žalobkyně na
zaplacení doplatku ceny díla. Žalovaný proti pohledávce žalobkyně dále uplatnil
a započetl náhradu škody ve výši 122 908 Kč vzniklé prodlením žalobkyně s
dokončením díla. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobkyně nebyla v prodlení s postupem
prací a s předáním díla, neboť jí bránily v provádění díla klimatické podmínky
do 19. 5. 2008. Bylo-li přejímací řízení zahájeno již dne 29. 5. 2008 a byly-li
zjištěny vady díla, které však nebránily v převzetí, neboť nešlo o vady a
nedodělky, jež by bránily užívání díla, měl žalovaný povinnost dílo převzít. Prodlení s převzetím díla proto nelze přičítat žalobkyni. Žalobkyně má právo na
zaplacení zbývající části ceny díla.
K námitce započtení pohledávek žalovaného
z titulu vyúčtované smluvní pokuty za prodlení s dokončením díla a náhrady
škody proti pohledávce žalobkyně na zaplacení doplatku ceny díla soud prvního
stupně nepřihlédl s odůvodněním, že žalobkyně se nedostala do prodlení s
plněním. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem
potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v přisuzujícím výroku I. co do částky
229 382,10 Kč s úrokem z prodlení od 13. 9. 2008 do zaplacení (první výrok), co
do částky 983 705,- Kč s úrokem z prodlení od 13. 9. 2008 do zaplacení jej
změnil tak, že žalobu zamítl (druhý výrok), a co do částky 122 908 Kč s
příslušenstvím a ve výroku II. o náhradě nákladů řízení rozsudek soudu prvního
stupně zrušil a v tomto rozsahu mu věc vrátil k dalšímu řízení (třetí výrok). Odvolací soud rekapituloval, že doba plnění byla ve smlouvě sjednána do 14. 12. 2007, podle bodu 2.3. smlouvy se lhůta prodlužuje o počet dní, kdy nemohly být
práce prokazatelně prováděny z důvodu nepříznivých klimatických podmínek. Tato
skutečnost měla být včas a řádně doložena záznamem ve stavebním deníku s
odsouhlasením zástupcem objednatele. Zápis o předání předmětu díla byl podepsán
21. 7. 2008. Žalovaný přípisem z 20. 8. 2008 započetl proti pohledávce žalobkyně smluvní
pokutu vyúčtovanou podle bodu 14. 1. smlouvy, v němž se účastníci dohodli, že
při nedodržení lhůty uvedené v bodu 2.3. smlouvy se zhotovitel zavazuje uhradit
objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dohodnuté ceny díla za každý i
započatý den prodlení. Žalovaný uplatnil smluvní pokutu za dobu od 15. 12. 2007
do 21. 7. 2008 ve výši 1 396 340 Kč. Žalobkyně prokázala zápisy ve stavebním deníku (v souladu s bodem 5.5. smlouvy,
podle něhož nesouhlasí-li některá ze smluvních stran se zápisem učiněným druhou
smluvní stranou do stavebního deníku, musí k zápisu připojit své stanovisko
nejpozději do tří pracovních dnů, jinak se má za to, že s uvedeným zápisem
souhlasí) a měsíčními přehledy meteorologických měření a pozorování Českého
hydrometeorologického ústavu za dobu od července 2007 do února 2008, že z
důvodu klimatických podmínek nemohla dílo provádět po dobu 23 dnů. O tuto dobu
se dohodnutá lhůta plnění prodloužila. Žalobkyně se dále nemohla dostat do
prodlení v době od 14. 12. 2007 do 17. 1. 2008, kdy byly práce v zimním období
přerušeny. Žalobkyně se tak dostala do prodlení s dokončením díla až od 9. 2. 2008. Odvolací soud dále uvedl, že v bodě 11.5. smlouvy si účastníci dohodli, že dílo
se považuje za dokončené dnem podepsání protokolu o předání a převzetí díla
včetně odstranění všech vad a nedodělků, a v bodě 11.6. smlouvy, že objednatel
převezme i dílo, jež vykazuje drobné vady a nedodělky, které nebrání užívání
díla. Protokol o odevzdání a převzetí díla byl oboustranně podepsán 21. 7. 2008, v
něm byly vytčeny pouze drobné vady a nedodělky, které nebránily užívání díla. K
tomuto datu žalobkyně také doložila doklady předvídané v bodě 11.3. smlouvy. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobkyně jako zhotovitelka se dostala do
prodlení s dokončením díla v době od 9. 2. do 21. 7. 2008, tedy v rozsahu 163
dnů. Za tuto dobu činí smluvní pokuta při nesporné denní výši 6 035 Kč částku
983 705 Kč, kterou žalovaný oprávněně započetl na žalobou vymáhaný doplatek
ceny díla. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně v části
výroku I. tak, že žalobu do částky 983 705 Kč se zákonným úrokem z prodlení
zamítl, ve zbylé části nároku, tj. v částce 229 382,10 Kč s příslušenstvím jej
jako věcně správný potvrdil s odůvodněním, že v tomto rozsahu nebyl napaden
obranou žalovaného, ani jinak žalovaným zpochybněn.
Co do částky 122 908 Kč s příslušenstvím odvolací soud zrušil rozsudek soudu
prvního stupně a věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení s odůvodněním,
že se s ohledem na přijatý závěr, že žalobkyně se nedostala do prodlení s
dokončením díla, dosud nezabýval tou částí obrany žalovaného, ve které uplatnil
právo na náhradu škody v této výši.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně i žalované dovolání. Žalobkyně v dovolání směřujícím výslovně pouze proti rozsudku odvolacího soudu
v rozsahu druhého výroku namítá, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení
otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v
rozhodování dovolacího soudu nebyla doposud vyřešena nebo je dovolacím soudem
rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka
posouzena jinak“. Z obsahu dovolání se podává, že nesouhlasí s počtem dnů, po
které nebylo možno podle názoru odvolacího soudu z klimatických důvodů
pokračovat v provádění díla. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího
soudu změnil tak, že se rozsudek soudu prvního stupně v dovoláním napadeném
výroku potvrzuje. Žalované ve vyjádření k dovolání žalobkyně považuje rozhodnutí odvolacího soudu
o zamítnutí žaloby co do částky 983 705 Kč s příslušenstvím za správné a
navrhuje dovolání žalobkyně odmítnout. Vzhledem k datu vydání napadeného rozhodnutí odvolacího soudu a k době zahájení
řízení se uplatní pro dovolací řízení - v souladu s bodem 7. čl. II přechodných
ustanovení části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963
Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony,
s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení části první zákona č. 293/2013 Sb.,
kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony a s bodem 2. čl. II přechodných ustanovení
části první zákona č. 296/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb.,
občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 292/2013 Sb., o
zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, a některé další
zákony - zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (dále též jen „o. s. ř.“). Podle ustanovení § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné
proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí,
jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního
práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací
praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. v dovolání musí být vedle obecných
náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém
rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel
spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se
dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní
náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle ustanovení § 237
o. s.
ř., jako je tomu v projednávané věci, je dovolatel povinen v dovolání
vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1705/2013, ze dne
29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1983/2013, a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. 22 Cdo
1891/2013, jež jsou veřejnosti dostupná, stejně jako dále citovaná rozhodnutí,
na webových stránkách Nejvyššího soudu). K projednání dovolání nepostačuje
pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. či jeho části. Jiný výklad by vedl
ke zjevně nesprávnému (textu občanského soudního řádu odporujícímu) závěru, že
dovolání je ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné vždy, když v něm
dovolatel vymezí dovolací důvod (srov. např. usnesení ze dne 16. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 1115/2013, ze dne 23. 7. 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013, ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo
2488/2013, ze dne 23. 10. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2649/2013, ze dne 31. 10. 2013,
sen. zn. 29 NSČR 97/2013, a ze dne 30. 1. 2014, sen. zn. 29 ICdo 7/2014). Dovolatelka, citujíc v dovolání text ustanovení § 237 o. s. ř., se omezuje na
polemiku se skutkovými závěry odvolacího soudu o počtu dnů, kdy z důvodu
klimatických podmínek nemohla pokračovat v provádění díla uvedením jednotlivých
dnů a důvodu přerušení prací, jakož i se správností z těchto závěrů
vycházejícího právního posouzení věci, aniž by vymezila předpoklad přípustnosti
dovolání způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. Z obsahu
dovolání je pouze zjistitelné, že dovolatelka má za to, že odvolací soud se
odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 23 Cdo
864/2011, nezabýval-li se posouzením nároku žalovaného na smluvní pokutu za
prodlení s dokončením díla jako výkonu práva v rozporu s poctivým obchodním
stykem podle ustanovení § 265 obch. zák. S tvrzením, že ve věci jsou dány
důvody, pro které je nutno považovat uplatnění nároku žalovaného na smluvní
pokutu za odporující poctivému obchodnímu styku, dovolatelka přichází v rozporu
s ustanovením § 241a odst. 6 o. s. ř. až v dovolacím řízení. V řízení před
soudy nižších stupňů tuto námitku neuplatnila, netvrdila žádné skutečnosti a
důvody, pro které by měl být výkon práva žalovaného na zaplacení smluvní pokuty
považován za rozporný s poctivým obchodním stykem. Nad rámec uvedeného nutno dodat, že rozsudek zmíněný dovolatelkou závěr jí
uvedený, že „odepřít ochranu by bylo možno takovému požadavku, který by
opomíjel zajišťovací, sankční a kompenzační charakter institutu smluvní pokuty,
nevycházel by z jeho smyslu, popř. by jej dokonce zneužíval k poškození
dlužníka“, neobsahuje. V této jiné věci se dovolací soud zabýval přezkoumáním
závěru, zda uznání závazku ze smlouvy o zprostředkování dlužníkem je platným
právním úkonem podle ustanovení § 323 obch. zák. Otázkou smluvní pokuty a
jejího uplatnění v rozporu s poctivým obchodním stykem se vůbec nezabýval, od
závěrů tohoto rozhodnutí se tak odvolací soud v projednávané věci nemohl
odchýlit. Nejvyšší soud proto dovolání žalobkyně podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Proti rozsudku odvolacího soudu v rozsahu prvního výroku podalo dovolání
žalované a v něm označilo jako předpoklad přípustnosti podle ustanovení § 237
o. s. ř. skutečnost, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného
práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“. Dovolatel nesouhlasí se
závěrem odvolacího soudu, že „v období od července 2007 do února 2008“ nemohla
žalobkyně z důvodu nepříznivých klimatických podmínek dílo provádět a že práce
na zhotovení díla byly v zimním období od 14. 12. 2007 do 17. 1. 2008
přerušeny, takže žalobkyně se dostala do prodlení s dokončením díla až od 9. 2. 2008 a namítá, že není zřejmé, na základě jakých skutečností odvolací soud
tento závěr učinil. Ve včasném doplnění dovolání dovolatel odvolacímu soudu vytýká, že se odchýlil
od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu ohledně určení dne dokončení
díla a na tom závisející době prodlení žalobkyně s dokončením díla. Poukazuje
na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 13. 5. 2008, sp. zn. 32 Odo 1531/2006, ze
dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, a ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 32 Odo
1751/2006. Namítá, že uplatnil vůči žalobkyni nárok na smluvní pokutu za
prodlení s dokončením díla i za období od 21. 7. 2008 do 25. 8. 2008 při
jednání před soudem prvního stupně dne 20. 4. 2011, kdy požadoval smluvní
pokutu za 255 dnů, tedy oproti původnímu vyúčtování jde o navýšení o 35 dnů za
dobu od 21. 7. 2008 do 25. 8. 2008 a rozšířil tak námitku započtení, s níž se
odvolací soud nevypořádal. Navrhuje, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v prvním výroku zrušil a
věc mu v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení. Označil-li dovolatel jako předpoklad přípustnosti dovolání podle ustanovení §
237 o. s. ř. skutečnost, že „napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného práva, která má být dovolacím soudem posouzena jinak“, patrně
přehlédl, že takový předpoklad přípustnosti dovolání citované ustanovení
neobsahuje. Poslední ze čtyř zákonných předpokladů přípustnosti dovolání, tj. „má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak“, oproti
očekávání dovolatele míří pouze na případ právní otázky vyřešené dovolacím
soudem v jeho dosavadní rozhodovací praxi, od jejíhož řešení by se měl odklonit
(posoudit tuto otázku jinak), a nikoli na případ, jak se mylně domnívá
dovolatel, že dovolací soud má posoudit jinak otázku vyřešenou soudem
odvolacím. I kdyby dovolatel uplatnil čtvrtý z předpokladů přípustnosti
vymezených v ustanovení § 237 o. s. ř., musí být z dovolání zřejmé, o kterou
otázku hmotného nebo procesního práva jde a od kterého svého řešení této otázky
se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, a usnesení ze
dne 28. 11. 2013, sen. zn. 29 ICdo 43/2013). Tomuto požadavku dovolatel
nedostál, neboť žádnou otázku neformuloval a judikaturu dovolacího soudu, od
níž by se měl dovolací soud odchýlit, neuvedl.
Nejvyšší soud shledává dovolání žalovaného přípustným pro řešení otázky určení
doby řádného dokončení díla a na tom závisející době prodlení žalobkyně jako
zhotovitelky s dokončením díla, neboť při jejím řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu. Podle bodu 2.3. smlouvy o dílo zhotovitel dílo dokončí a objednateli odevzdá
nejpozději do 14. 12. 2007, přičemž tato lhůta se prodlužuje o počet dní, kdy
nemohly být práce na objektu prokazatelně prováděny z důvodu nepříznivých
klimatických podmínek. Tato skutečnost musí být vždy včas a řádně doložena
záznamem ve stavebním deníku s odsouhlasením zástupce objednatele. Z bodu 11.1. smlouvy o dílo vyplývá, že zhotovitel splní svou povinnost provést
dílo jeho řádným ukončením a předáním objednateli. Podle bodu 11.5. smlouvy se dílo považuje za dokončené dnem podepsání protokolu
o předání a převzetí díla, včetně odstranění všech vad a nedodělků. Z bodu 11.6. smlouvy o dílo vyplývá, že objednatel převezme i dílo, které
vykazuje drobné vady a nedodělky, které nebrání užívání díla (věta první). Podle bodu 14.1. smlouvy o dílo při nedodržení lhůty uvedené v bodu 2.3. této
smlouvy se zavazuje zhotovitel uhradit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05
% z dohodnuté ceny za dílo za každý i započatý den prodlení. Podle bodu 4.4. smlouvy v případě, že objednateli vznikne z ujednání dle této
smlouvy nárok na smluvní pokutu nebo jinou majetkovou sankci vůči zhotoviteli,
je objednatel oprávněn započíst tuto částku proti kterékoliv faktuře
zhotovitele. Podle zjištění soudů obou stupňů bylo dílo předáno s drobnými vadami a
nedodělky, které byly zaprotokolovány v zápise o předání a převzetí díla ze dne
21. 7. 2008. Ve smlouvě o dílo byla sjednána v bodě 14.1. smluvní pokuta za
nedodržení lhůty uvedené v bodě 2.3. smlouvy, v němž si účastníci sjednali
termín dokončení a odevzdání díla. Z formulace ujednání v bodě 14.1. je zřejmé,
že smluvní pokuta zajišťovala povinnost zhotovitele jak dokončit dílo, tak jeho
povinnost předat dílo. Z bodu 11.1. smlouvy se pak podává, že zhotovitel splní
svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním objednateli a z
ujednání bodu 11.5. smlouvy, že dílo se považuje za dokončené dnem podepsání
protokolu o předání a převzetí díla, včetně odstranění všech vad a nedodělků. Z ustanovení § 554 odst. 1 věty první obch. zák., podle něhož zhotovitel splní
svou povinnost provést dílo jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla
objednateli v dohodnutém místě, jinak v místě stanoveném tímto zákonem, plyne,
že povinnost provést dílo je splněna, jsou-li současně splněny obě povinnosti
zhotovitele - jednak povinnost dílo řádně dokončit a dále povinnost předmět
díla předat objednateli, přičemž splnění každé z těchto povinností může být ve
smlouvě zajištěno smluvní pokutou. Z odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že odvolací soud založil závěr o
splnění povinnosti zhotovitele provést dílo na úvaze, že vyplývá-li z bodu
11.5.
smlouvy o dílo, že se dílo „považuje za dokončené dnem podepsání
protokolu o předání a převzetí díla, včetně odstranění všech vad a nedodělků“,
přičemž dle bodu 11.6. smlouvy objednatel převezme i dílo, jež vykazuje drobné
vady a nedodělky, které nebrání užívání díla, bylo dílo dnem 21. 7. 2008
dokončeno, neboť drobné vady a nedodělky uvedené v protokole o odevzdání a
převzetí díla nebránily užívání díla. Ujednání smlouvy o dílo lze sice ve shodě s oběma soudy vykládat tak, že dílo
může být předáno s drobnými vadami a nedodělky, které nebrání užívání díla, ale
nikoli tak, že se tímto ujednáním strany odchýlily od povinnosti řádně dokončit
dílo vyplývající z ujednání bodu 11.5. smlouvy a z ustanovení § 554 odst. 1
věty první obch. zák. a už vůbec ne tak, že předáním díla se zhotovitel
zprostil své povinnosti řádně dokončit dílo. Sjednání podmínek, za kterých bude
dílo předáno, samo o sobě nemění nic na zákonné povinnosti zhotovitele dílo
řádně dokončit. Nejvyšší soud opakovaně ve svých rozhodnutích (srov. např. rozsudek ze dne 26. 8. 2008, sp. zn. 32 Odo 1751/2006, ze dne 12. 3. 2002, sp. zn. 29 Odo 11/2001, ze dne 17. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 576/2006 a 32 Odo
760/2005, ze dne 30. 5. 2006, sp. zn. 32 Odo 495/2004 či ze dne 13. 5. 2008,
sp. zn. 32 Odo 1531/2006) vysvětlil, že převzetí předmětu díla a splnění
povinnosti provést dílo nespadá vždy v jedno a že pokud má provedené dílo vady
(byť nebránící jeho užívání), není řádně ukončeno, ani když je objednatel
převezme (za předpokladu, že od úpravy povinnosti řádně ukončit dílo podle
ustanovení § 554 odst. 1 věty první obch. zák. se strany neodchýlily, jak tomu
bylo i v projednávané věci). V takovém případě povinnost zhotovitele provést
dílo nezaniká, ale její obsah se mění způsobem, který odpovídá právům
objednatele vzniklým z vadného plnění (srov. ustanovení § 324 odst. 3 obch. zák.). Jestliže se účastníci od povinnosti zhotovitele řádně dokončit dílo stanovené v
ustanovení § 554 odst. 1 větě první obch. zák. ve smlouvě neodchýlili, je třeba
z toho dovodit, že předáním předmětu díla s vadami a nedodělky (byť nebránícím
jeho užívání) nemohlo dojít ke splnění povinnosti zhotovitele řádně ukončit
dílo. Na tomto základě je pak třeba posuzovat i otázku vzniku práva žalovaného
na smluvní pokutu podle bodu 14.1. smlouvy za prodlení žalobkyně s ukončením
díla a účinky jeho kompenzačního projevu. Dospěl-li odvolací soud k závěru, že prodlení žalobkyně trvalo jen do 21. 7. 2008, kdy byl oboustranně podepsán protokol o odevzdání a převzetí díla s
vadami a nedodělky, jež sice nebránily užívání díla, ale byly odstraněny až k
25. 8. 2008, je jeho závěr v rozporu s citovanými rozhodnutími dovolacího
soudu. Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud uzavřel, že dovolací důvod nesprávného
právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř. byl žalovaným
uplatněn důvodně. Nejvyšší soud proto bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.)
zrušil rozsudek odvolacího soudu v rozsahu jeho potvrzujícího výroku ve věci
samé.
Jelikož důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí
i na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud v rozsahu uvedeném
ve výroku tohoto rozsudku i je a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1
a 2 o. s. ř.). Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně)
závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem o. s. ř.). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém
rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Poučení:Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.