32 Cdo 2123/2010

32 Cdo 2123/2010

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla

Příhody a soudců JUDr. Hany Gajdziokové a JUDr. Miroslava Galluse ve věci

žalobkyně REMIGAS a. s., se sídlem v Praze 2, Korunní 313/13, PSČ 120 00,

identifikační číslo osoby 25633082, zastoupené JUDr. Josefem Havlůjem,

advokátem, se sídlem v Praze 5, Staropramenná 17, proti žalované Rekomont, a.

s., se sídlem v Praze 9 - Hloubětíně, Kbelská 581, PSČ 190 00, identifikační

číslo osoby 00499838, zastoupené JUDr. Václavem Blovským, advokátem, se sídlem

v Praze 2, Sokolská třída 60, o zaplacení částky 2.113.833,80 Kč, vedené u

Městského soudu v Praze pod sp. zn. 18 Cm 18/2001, o dovolání žalobkyně proti

rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2009, č. j. 1 Cmo 432/2008-276,

I. Dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. září 2009,

č. j. 1 Cmo 432/2008-276, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího

řízení částku 48.108,- Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k

rukám jejího advokáta JUDr. Václava Blovského, se sídlem v Praze 2, Sokolská

třída 60.

Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil v pořadí druhý

rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2008, č. j. 18 Cm

18/2001-239, jímž byla zamítnuta žaloba na zaplacení částky 2.113.833,80 Kč

jako sjednané ceny díla. Odvolací soud poté, co zopakoval dokazování smlouvou o dílo, její přílohou č. 3

a zápisem o odevzdání a převzetí díla ze dne 25. dubna 2001, vyšel ze

skutkového stavu zjištěného soudem prvního stupně, podle něhož účastníci

uzavřeli dne 27. února 2001 smlouvu o dílo, jíž se žalobkyně zavázala provést

pro žalovanou bezodstávkové uzavření vysokotlakého plynovodu technologií

Williamson a žalovaná se zavázala za zhotovené dílo zaplatit cenu ve výši

2.222.000,- Kč bez DPH. Bylo ujednáno, že za okamžik předání díla se považuje

podpis zápisu o předání a převzetí díla a že žalovaná je oprávněna odmítnout

převzetí díla, pokud nebylo provedeno řádně. Technologie Williamson slouží k

tomu, aby na stávající plynovodní síti mohly být provedeny práce (odbočka,

napojení nového plynovodu), aniž by byl stávající plynovod odstaven z provozu. Po osazení speciálních přírub a tvarovek se stávající plynovod na dvou místech

navrtá a uzavře tzv. stopply (těsnícím zařízením s gumovou manžetou) a

přepravovaný plyn pak proudí takto zřízenou odbočkou. Po provedení prací na

takto uzavřené části stávajícího potrubí se stopply odstraní a specielní

tvarovky zaslepí. Dne 20. dubna 2001 byly osazeny tzv. stopply a žalovaná

zahájila odřezávání stávajícího plynovodu. Při něm došlo k provalení stoplovací

manžety a následnému úniku plynu, spojenému se vznikem havarijní situace. V

důsledku toho musely být uzavřeny uzávěry stávajícího plynovodu a provedeno

jeho odtlakování. Poté, co byl plynovod takto odstaven, mohla žalovaná

realizovat dílo, které se zavázala dodat provozovateli plynovodu Pražské

plynárenské, a. s., dokončit řezání vysokotlakého potrubí a následně jeho

zaslepení. Žalobkyní pořízený zápis o předání a převzetí díla datovaný dnem 25. dubna 2001 žalovaná odmítla podepsat a posléze písemně (dopisem ze dne 10. září

2001) sdělila důvody, totiž že předmět smlouvy nebyl splněn, neboť musela

vlastní propoje provést při klasické odstávce stávajícího plynovodu. Odvolací soud dospěl - na rozdíl od soudu prvního stupně - k závěru, že nejde o

dílo provedené s vadami. Zdůraznil, že podle ustanovení § 560 odst. 1

obchodního zákoníku (dále též jen „obch. zák.“) dílo má vady, jestliže

provedení díla neodpovídá výsledku určenému ve smlouvě, v tomto případě však

výsledek díla určený smlouvou nenastal vůbec, neboť žalovaná spolu s

provozovatelem museli k odstávce plynovodu přistoupit. Účinky řádného provedení

díla jako prvního předpokladu pro existenci uplatněného nároku tu tedy nejsou. Realizace technologie Williamson tu pro žalovanou neměla žádný hospodářský

význam a byla zbytečná a není též důležité, že bezodstávková metoda byla po

určité krátké období funkční, když se k odstávce nakonec stejně muselo

přistoupit. Odvolací soud vyjádřil názor, že za provedení díla zhotovitel

odpovídá objektivně, nejsou tudíž případné poukazy žalobkyně na vyšší moc.

Závěrem odvolací soud dovodil, že i kdyby bylo možno otázku, zda lze dílo

pokládat za provedené, posoudit jinak, nebylo by možno přiznat uplatněný nárok

z toho důvodu, že nenastala splatnost ceny díla. Poukázal na to, že podle

smlouvy o dílo se dílo považuje za dokončené okamžikem podpisu zápisu o předání

a převzetí díla a že objednatel je oprávněn odmítnout převzetí díla, pokud není

provedeno řádně. Žalovaná zápis o předání díla nepodepsala a sdělila i důvody,

vycházející z citovaného smluvního ujednání. Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v celém rozsahu dovoláním,

odkazujíc co do přípustnosti na ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) občanského

soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“) a co do důvodů na ustanovení § 241a

odst. 2 písm. a) a b), odst. 3 o. s. ř.

Dovolatelka především namítla, že napadené rozhodnutí vychází ze skutkového

zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném

dokazování (§ 241a odst. 3 o. s. ř.), jestliže odvolací soud přijal závěr, že

nenastala splatnost ceny díla. Podle jejího mínění bylo spolehlivě zjištěno, že

dílo bylo včas a řádně převzato; revizní technik provedl revizi díla a na

základě jeho bezvadnosti dal souhlas k zahájení řezacích prací a objednatel

řezací práce z větší části dokončil před únikem plynu. Žalovaná předávací

protokol nepodepsala účelově, s cílem nezaplatit cenu díla; takové jednání je

výkonem práva v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku a nepožívá

právní ochrany. Pokud odvolací soud takovému výkonu práva právní ochranu

poskytl, je jeho rozhodnutí v rozporu s ustanovením § 265 obch. zák.

Dovolatelka má též za to, že tímto postupem odvolacího soudu byla zkrácena na

svých procesních právech, neboť jí byla odňata možnost uplatnit námitky proti

tomuto závěru a navrhnout k nim důkazy, případně se proti němu odvolat; v tom

dovolatelka spatřuje vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné

rozhodnutí ve věci [§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř.].

Nesprávné právní posouzení odvolacího soudu [§ 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.]

dovolatelka spatřuje v závěru, že výsledek díla určený smlouvou vůbec nenastal. Vytkla odvolacímu soudu, že nepřihlédl k jejím tvrzením a označeným důkazům o

tom, že technologie Williamson obsahuje nejen vlastní technologii odstávky, ale

i přizpůsobené projektové řešení celé přeložky, to znamená, že vlastnímu

navaření potrubí předchází soubor činností, bez nichž tuto technologii nebylo

možno použít. Argumentovala, že její činnost podle smlouvy byla ukončena

uzavřením potrubí a povolením Pražské plynárenské, a. s., k zahájení řezání

potrubí, práce byly dokončeny tak, jak přepokládalo systémové řešení

bezodstávkové technologie a dílo bylo tedy provedeno kompletně a řádně dle

odsouhlasených technologických postupů. Žalovaná nepoužila žádné jiné řešení a

celé dílo hlavnímu investorovi Pražské plynárenské, a. s., předala i s

materiály trvale zabudovanými ve stavbě, které přímo souvisely s

bezodstávkouvou technologií (tvarovky, návarky a uzavírky), a s doklady k nim. Dovolatelka vytkla soudům nižších stupňů, že dospěly k nesprávným skutkovým

zjištěním též v tom ohledu, že nedošlo k výbuchu a že dílo jí provedené mělo

pro žalovanou význam, neboť k zahájení řezacích prací došlo a komponenty

použité při bezodstávkové technologii se staly součástí díla, jak vyplývá ze

znaleckého posudku. Závěrem dovolatelka shrnula, že dílo bylo řádně ukončeno a předáno, jeho

provedení odpovídalo výsledku určenému ve smlouvě a netrpělo tedy žádnou

neodstranitelnou vadou. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud rozhodnutí

odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla, aby dovolání bylo zamítnuto. Zdůraznila, že dovolání vychází

z chybného vnímání předmětu díla jako zhotovení věci krátkodobě využitelné,

jako dočasné montáže technologie Williamson na stávající plynovodní potrubí. Argumentovala, že sjednané dílo je třeba chápat jako činnost, kterou jí měla

žalobkyně umožnit napojení další větve na stávající plynovod tak, aby nemuselo

dojít k odstávce plynu, a dočasná úprava stávajícího plynovodu touto

technologií měla beozodstávkové napojení umožnit. V důsledku uvolnění gumové

manžety uzávěru – stopplu (v nesprávně zvolené velikosti) a následnému průniku

plynu však bylo nutno přistoupit k odstávce plynu, po níž žalovaná dokončila

výřez na plynovodu a napojila v tomto místě další plynovod. K bezodstávkovému

napojení tedy nedošlo a dílo nebylo provedeno. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno po 1. červenci 2009, kdy

nabyla účinnosti novela občanského soudního řádu provedená zákonem č. 7/2009

Sb., Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) proto vzhledem k bodům 1

a 12 přechodných ustanovení v článku II uvedeného zákona dovolání projednal a

rozhodl o něm podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. července

2009. Po zjištění, že dovolání bylo podáno proti pravomocnému rozsudku odvolacího

soudu ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř. oprávněnou osobou (účastníkem

řízení), řádně zastoupenou advokátem, jímž bylo dovolání též sepsáno (§ 241

odst. 1, 4 o. s.

ř.), se Nejvyšší soud zabýval nejdříve otázkou, zda je

dovolání v této věci přípustné. Dovolání směřuje proti rozsudku odvolacího

soudu, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního

stupně rozhodl ve věci samé jinak než v předchozím rozsudku ze dne 27. února

2003, č. j. 18 Cm 18/2001-57, protože byl vázán právním názorem odvolacího

soudu, který dřívější rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dovolání je tudíž

přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. Nejvyšší soud proto přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu ve věci

samé, jsa přitom v zásadě vázán uplatněnými dovolacími důvody, včetně toho, jak

je dovolatelka obsahově vymezila (§ 242 odst. 3 o. s. ř.), a dospěl k závěru,

že dovolání není důvodné. Podle ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. objednatel je povinen zaplatit

zhotoviteli cenu v době sjednané ve smlouvě. Pokud ze smlouvy nebo tohoto

zákona nevyplývá něco jiného, vzniká nárok na cenu provedením díla. Podle ustanovení § 554 obch. zák. zhotovitel splní svou povinnost provést dílo

jeho řádným ukončením a předáním předmětu díla objednateli v dohodnutém místě,

jinak v místě stanoveném tímto zákonem (odstavec 1, věta první). Požádá-li o to

kterákoli strana, sepíše se o předání předmětu díla zápis, který podepíší obě

strany (odstavec 6). Ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. je ustanovením dispozitivním (srov. § 236

odst. 2 obch. zák.), uplatní se tedy pouze v případě, že strany nesjednají

jinak. Sama aplikace tohoto ustanovení odvolacím soudem nebyla dovoláním

zpochybněna, nepodléhá tedy dovolacímu přezkumu a Nejvyšší soud proto z tohoto

ustanovení při přezkumu napadeného rozhodnutí vychází. Ve druhé větě ustanovení § 548 odst. 1 obch. zák. je stanoven předpoklad vzniku

nároku na zaplacení ceny díla tak, že tento nárok vzniká provedením díla. Z

ustanovení § 554 obch. zák. pak vyplývá, že dílo je provedeno, je-li řádně

ukončeno a je-li jeho předmět předán objednateli. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru, že žalobkyni nárok na zaplacení

díla nevznikl, neboť dílo nebylo řádně ukončeno a žalovaná jeho předmět

nepřevzala. Pro posouzení správnosti závěru o tom, že dílo nebylo řádně ukončeno, je

klíčové zodpovězení otázky, zda obstojí - z pohledu uplatněných dovolacích

námitek - závěr odvolacího soudu o tom, co bylo předmětem díla. Spočíval-li

podle smlouvy o dílo závazek žalobkyně v bezodstávkovém uzavření vysokotlakého

plynovodu technologií Williamson, pak tu – vzhledem k dovoláním nezpochybněným

skutkovým zjištěním o účelu a podstatě této metody – nelze odvolacímu soudu

vytknout chybu v posouzení, dovodil-li, že sjednaným dílem nebyla toliko

samotná instalace speciálního technického zařízení, určeného pro aplikaci této

technologie, na stávající plynovodní potrubí, nýbrž též (a to především, neboť

samotné technické zařízení bylo jen prostředkem) funkce, provoz tohoto zařízení

– uzavření vysokotlakého plynovodu umožňující provést na něm zamýšlené práce

bez přerušení jeho provozu (bez odstávky).

Neobstojí tedy argumentace

dovolatelky, že její činnost podle smlouvy byla ukončena uzavřením potrubí a

povolením k zahájení jeho řezání. Jestliže podle dovoláním nezpochybněných skutkových zjištění soudů nižších

stupňů byl (musel být) v důsledku závady na stoplovací manžetě, tedy z důvodů

spočívajících v zařízení dodaném žalobkyní, plynovod odstaven a práce tak byly

žalovanou provedeny (jak uvedeno v žalobě), popřípadě dokončeny za odstávky

plynovodu, tj. za stavu, kdy plynovod byl mimo provoz, uzavřen a odtlakován,

pak je správný též závěr odvolacího soudu, že dílo nebylo ukončeno. Je přitom

bez významu, v jakém ohledu byla manžeta těsnění vadná a zda vada byla

způsobena pochybením dovolatelky (popř. jejího subdodavatele, jak tvrdila v

žalobě) či v důsledku vyšší moci, je též bez významu, jaké činnosti žalobkyně v

rámci provádění díla vykonala (jaká opatření uskutečnila a jaká technická

zařízení pro účely bezodstávkového uzavření instalovala), a rovněž je bez

významu, zda a jakou část prací na vysokotlakém plynovodu stačila žalovaná

provést za odstávky (před havárií, pro niž musel být plynovod odstaven). Nebylo-li dílo ukončeno, pak tato skutečnost sama o sobě opodstatňuje závěr, že

žalobkyni nárok na zaplacení ceny díla nevznikl (srov. shodně např. rozsudky

Nejvyššího soudu ze dne 31. května 2006, sp. zn. 29 Odo 1119/2003, a ze dne 15. října 2008, sp. zn. 32 Cdo 14/2008, oba in www.nsoud.cz). Správný je ostatně též závěr, jenž odvolací soud učinil pro úplnost, podpůrně,

totiž že předmět díla nebyl předán. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi

vyložil, že je-li sjednáno předání a převzetí díla ve formě zápisu, pak

existence (pořízení) takového zápisu (protokolu) je podmínkou předání a

převzetí díla, a pokud zápis pořízen nebyl, resp. nebyl objednatelem podepsán

(jak se stalo v souzené věci), není možno považovat dílo za předané, a to bez

zřetele na to, zda objednatel předal dílo svému odběrateli či zda bylo dílo

zkolaudováno. Zhotovitel se může v takovém případě po objednateli domáhat pouze

převzetí díla, nikoliv však zaplacení jeho ceny, ledaže smlouva o dílo stanoví

jinak (srov. např. rozsudek ze dne 31. března 2009, sp. zn. 23 Odo 1724/2006,

in www.nsoud.cz, a rozsudek ze dne 22. dubna 2009, sp. zn. 23 Cdo 799/2009,

uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod číslem C 7202, svazek CD-10/2009). Neobstojí ani argumentace dovolatelky ustanovením § 265 obch. zák.; není

zřejmé, v čem by měl spočívat rozpor postupu žalované s pravidly poctivého

obchodního styku, jestliže - za zjištěných okolností - realizovala své

oprávnění založené smlouvou o dílo a odmítla dílo převzít. Důvodnost nelze přiznat ani námitce dovolatelky, že rozhodnutí odvolacího soudu

bylo pro ni překvapivé. Žalovaná podle obsahu spisu od samého počátku řízení

(srov. již vyjádření k žalobě ze dne 25. ledna 2002) stavěla svou procesní

obranu na argumentu, že žalobkyni nevznikl nárok na zaplacení ceny díla, neboť

dílo ve sjednaném rozsahu neprovedla, a k podpoře svého stanoviska tvrdila ty

skutečnosti, na nichž je založeno napadené rozhodnutí.

K této otázce se pak –

logicky – ve své polemice s argumentací žalované upínala též žalobkyně (srov. již její podání ze dne 25. února 2002). Nemohla být tedy rozhodnutím odvolacího

soudu zaskočena, nehledě na to, že ani v dovolání neuvádí nic, co by neuvedla

již v řízení před soudy nižších stupňů a co by mohlo změnit pohled na věc. Právní posouzení, na němž spočívá napadené rozhodnutí, se od právních závěrů

soudu prvního stupně liší pouze v tom ohledu, že odvolací soud správně dovodil,

že nebylo-li dílo provedeno, nelze dospět k závěru, že bylo provedeno vadně

(neboť obsah závazku se podle ustanovení § 324 odst. 3 obch. zák. nemohl změnit

způsobem, který odpovídá nárokům z vadného plnění, srov. shodně např. rozsudek

Nejvyššího soudu ze dne 30. ledna 2007, sp. zn. 32 Odo 1250/2005, in

www.nsoud.cz). Skutková otázka, zda byl havarijní únik plynu provázen výbuchem či nikoliv, je

v souzené věci bez právního významu; není sporu mezi stranami, že plynovod

musel být odstaven. Stejně tak, jak bylo vysvětleno již v jiné souvislosti, je

bez významu pro posouzení vzniku nároku na zaplacení ceny díla, zda nedokončené

dílo mělo pro žalovanou i tak určitý hospodářský význam. Protože z hlediska uplatněných dovolacích důvodů je rozsudek odvolacího soudu

správný a dovoláním neuplatněné vady řízení, k nimž u přípustného dovolání

dovolací soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. § 242 odst. 3 větu druhou o. s. ř.), se ze spisu nepodávají, Nejvyšší soud bez jednání (§ 243 odst. 1 věta

první o. s. ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 2, část věty před

středníkem, o. s. ř. zamítl. Žalovaná, která byla v dovolacím řízení zcela úspěšná, má podle ustanovení §

142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. vůči neúspěšné dovolatelce právo na náhradu nákladů, které v dovolacím řízení

vynaložila a které spočívají v odměně jejího advokáta za zastupování a v jeho

hotových výdajích (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.). Advokát žalované učinil v

dovolacím řízení jeden úkon právní služby – vyjádřil se k dovolání. Vzhledem k

ustanovení § 10 odst. 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů,

se odměna advokáta určuje podle ustanovení § 3 odst. 1 bod 5 ve spojení s § 16

odst. 2 a § 18 odst. 1 věty první uvedené vyhlášky a činí 39.790,- Kč. Advokátovi dále náleží paušální náhrada hotových výdajů za jeden úkon právní

služby ve výši 300,- Kč podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.,

ve znění pozdějších předpisů. K odměně a hotovým výlohám v celkové výši

40.090,- Kč je třeba připočíst částku odpovídající dani z přidané hodnoty ve

výši 20%, tj. částku 8.018,- Kč, kterou bude advokát jako plátce této daně

povinen z odměny a z náhrad odvést a která podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž patří k nákladům řízení. Celkovou náhradu ve výši 48.108,- Kč je

dovolatelka povinna žalované zaplatit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto

rozsudku k rukám advokáta žalované (§ 243c odst. 1 ve spojení s § 149 odst. 1

o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může

oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně 13. prosince 2011

JUDr. Pavel Příhoda

předseda senátu