U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Blanky Moudré ve věci
žalobkyně L. H., zastoupené JUDr. Janem Hrbáčkem, advokátem se sídlem v Brně,
Kachlíkova 15, proti žalovanému Č. B., zastoupenému Mgr. Vladanem Valou,
advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 62, o zaplacení 7.200.000,- Kč s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 15 C 24/2013, o
dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 16. prosince
2014, č. j. 19 Co 602/2014-90, takto:
Dovolání se odmítá.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které není podle §
237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. článek II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o. s. ř.“),
přípustné, neboť napadené rozhodnutí nezávisí na vyřešení otázky hmotného nebo
procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené
rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu
dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nejedná
se ani o případ, kdy má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena
jinak (§ 237 o. s. ř.). Nejvyšší soud předesílá, že obdobnou problematikou, tedy posouzením žádosti
žalobkyně o osvobození od soudních poplatků, v níž vylíčila své hospodářské
poměry shodně, se zabýval již ve svých rozhodnutích ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3318/2014, a ze dne 30. 4. 2015, sp. zn. 33 Cdo 3321/2014, a že ani
v uvedeném případě nemá důvod odchýlit se od svých předchozích závěrů. Podle 241a o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího
soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Prostřednictvím tohoto
důvodu zpochybnila žalobkyně právní závěr odvolacího soudu, že její v řízení
zjištěné poměry neodůvodňují přiznání osvobození od soudních poplatků v plném
rozsahu. Namítá, že odvolací soud se při posouzení této otázky odchýlil od
ustálené judikatury Nejvyššího soudu (konkrétně od usnesení ze dne 17. 7. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, uveřejněného ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 99/2013, a dále usnesení ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo
2643/2013, a ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013), v níž je
dovozováno, že do závěru, zda je účastník řízení schopen s ohledem na své
poměry zaplatit soudní poplatek, se musí promítnout všechny okolnosti, které
vypovídají o jeho poměrech. Žalobkyně je přesvědčena, že odvolací soud její
schopnost hradit soudní poplatek nepoměřoval náležitě jejími aktuálními
hospodářskými a sociálními poměry a při úvaze, zda její poměry odůvodňují
přiznání osvobození od soudních poplatků, nepřihlédl ke všem relevantním
hlediskům. Podle § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi
zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a
nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva;
přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně,
jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má
i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však
nevracejí. Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, s
odkazem na komentářovou literaturu (srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol.:
Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha, C. H. Beck,
2009, str.
953) vyložil, že účastníku řízení nesmí být jen pro jeho nepříznivou
majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a
naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Zdůraznil, že při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k
celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům,
které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k
dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální
poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství
disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto
prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít
zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení
předpokládaných). Soud zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání
žádosti, ale musí zvažovat, zda z jeho strany nejde o obcházení zákona za
účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové
zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí
promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své
poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením,
včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže
mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající
osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo
jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným
způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti
(srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo
2643/2013). Shora uvedená kritéria odvolací soud při posuzování předpokladů pro osvobození
dovolatelky od soudních poplatků plně respektoval. Zvažoval všechna relevantní
hlediska pro osvobození od soudních poplatků a hodnotil je v jejich vzájemné
souvislosti. Přihlédl k tomu, že již rozhodoval v typově stejné záležitosti, v
níž měl pro posouzení poměrů žalobkyně k dispozici stejné údaje. Data
vyplývající z insolvenčního rejstříku doplnil a zjistil, že návrh na zahájení
insolvenčního řízení vůči žalobkyni byl usnesením Krajského soudu v Brně ze dne
11. 12. 2014, č. j. KSBR 30 INS 24016/2013-A-51, zamítnut. Akcentoval, že
žalobkyně v posledních letech, kdy pracovala v call centru s příjmem cca
4.000,- Kč měsíčně, z vlastních finančních prostředků, resp. z peněz, které
obdržela od své matky, budovala vlastní rekreační objekt ve V. a že v
posledních letech volně disponovala s finančními částkami převyšujícími
28.000.000,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně některé údaje týkající se jejích
poměrů zamlčela (odvolací soud je zjistil z insolvenčního rejstříku), nelze
vyloučit, že tak činila ve snaze docílit přiznání osvobození od soudních
poplatků.
Za takové situace nelze odvolacímu soudu důvodně vytýkat, že neuvěřil
tvrzení žalobkyně, že současným jejím jediným příjmem je mzda v call centru, a
že uzavřel, že má reálnou možnost si částku představující polovinu soudního
poplatku ze svého majetku opatřit. Protože nelze přisvědčit dovolatelce, že odvolací soud svou úvahu založil
výhradně na domněnce, že si je schopna opatřit finanční prostředky na úhradu
zbylé poloviny soudního poplatku od své matky, je otázka předložená k
dovolacímu přezkumu - zda lze povinnost uhradit soudní poplatek přenášet na
rodinného příslušníka plátce - pro právní posouzení věci irelevantní.
Uzavřel-li odvolací soud, že za zjištěných okolností u žalobkyně nejsou
naplněny podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků v plném rozsahu,
neodchýlil se od ustálené judikatury Nejvyššího soudu. Důvody, pro které jsou
nepřiléhavé odkazy dovolatelky na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013,
sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, ze dne 18. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2643/2013, a ze
dne 27. 11. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1900/2013, jí Nejvyšší soud ozřejmil již ve
svém usnesení ze dne 30. 10. 2014, sp. zn. 33 Cdo 3318/2014.
Namítá-li žalobkyně, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné,
přehlíží, že k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/, b/ a §
229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek
nesprávné rozhodnutí ve věci, dovolací soud přihlédne, jen za zde nenaplněného
předpokladu, že dovolání je přípustné (§ 242 odst. 3 o. s. ř.).
Vzhledem k tomu, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti
němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, Nejvyšší soud je podle
§ 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. června 2015
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á
předsedkyně senátu