USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Heleny Novákové ve věci žalobkyně AMBIS vysoká škola, a. s., se sídlem v Praze 8, Lindnerova 575/1, identifikační číslo 61858307, zastoupené Mgr. Danou Burdovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, V Parku 2308/8, proti žalované M. S., zastoupené Mgr. Tomášem Chalupou, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Zlíchově 18, o zaplacení 14 651 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 38 C 433/2022, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 4. 2024, č. j. 39 Co 50/2024-265, takto:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 14 651 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného školného a částky 8 395,02 Kč představující smluvní pokutu. Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 3. 11. 2023, č. j. 38 C 433/2022-160, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 14 651 Kč spolu s blíže specifikovaným úrokem z prodlení a částku 8 395,02 Kč spolu se smluvní pokutou ve výši 0,3 % denně z částky 14 651 Kč od 11. 11. 2022 do 3. 11. 2023 (výrok I), zamítl žalobu co do smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně z částky 14 651 Kč od 4. 11. 2023 do zaplacení (výrok II), a
rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 24. 4. 2024, č. j. 39 Co 50/2024-265, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I změnil tak, že se žaloba o zaplacení částky 8 395,02 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,3 % denně z částky 14 651 Kč od 11. 11. 2022 do 3. 11. 2023 zamítá, jinak tento výrok potvrdil, a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná (dále též „dovolatelka“) dovolání, které považuje za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného a procesního práva, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, a zároveň při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dle jejího názoru je dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekučního řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Dovolatelka se mýlí, má-li za to, že žalobkyní požadované plnění představuje nárok ze spotřebitelského vztahu, a tedy finanční limit 50 000 Kč přípustnosti dovolaní se neuplatní. Nejvyšší soud se otázkou přípustnosti dovolání ve věci úplaty za vzdělání v částce nepřesahující 50 000 Kč podle § 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř. ve znění účinném do 31. 12. 2013 [nyní § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.], zabýval již v usnesení ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4532/2014. Zde zdůraznil, že „studiem na vysoké [ať již veřejné (§ 5 zákona č. 111/1998 Sb.), státní (§ 94 zákona č. 111/1998 Sb.) nebo soukromé (§ 39 zákona č. 111/1998 Sb.)] škole občané realizují ústavně garantované právo na vzdělání podle čl.
33 odst. 1 věty prvé Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb. Čl. 33 odst. 2 Listiny pak určuje, že občané mají právo na bezplatné vzdělání v základních a středních školách, podle schopností občana a možností společnosti též na vysokých školách.“ Poplatky, které může požadovat veřejná vysoká škola v průběhu studia, nepředstavují přímé (adresné) protiplnění za poskytnuté služby (zprostředkovanou výuku), vyjadřují podíl studenta na nákladech na vysokoškolské studium a jejich smyslem není založit sociální překážku v přístupu ke vzdělání.
Školné spojené se studiem na vysoké škole tak není nárokem vyplývajícím ze spotřebitelské smlouvy, a finanční limit 50 000 Kč přípustnosti dovolání se uplatní. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 17. 10. 2019, sp. zn. 33 Cdo 3805/2018, ve vztahu k uplatněnému nároku na úplatu za vzdělání soukromou základní školou, kde vyslovil právní závěr, že „při posouzení smlouvy o studiu … z hlediska § 1810 o. z. (jako smlouvy spotřebitelské) nestačí … jen zjištění, že žalobkyně je soukromou … školou zřízenou ve formě společnosti s ručením omezeným, tedy obchodní korporací založenou za účelem podnikání a vytváření zisku.“ Závěr o nespotřebitelském charakteru smluv o studiu Nejvyšší soud zopakoval např. v usnesení ze dne 20.
3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4825/2017, a ze dne 27. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2109/2021. V usneseních ze dne 24. 4. 2024, sp. zn. 33 Cdo 2156/2023, a ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. 33 Cdo 1054/2023, pak Nejvyšší soud na těchto závěrech setrval, přičemž se jednalo o obdobné smlouvy o studiu s totožnou žalobkyní jako v nyní projednávané věci. Dovolání proti výroku o věci samé není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000 Kč, přičemž nejde o nárok ze vztahů uvedených v citovaném ustanovení.
Nepřípustné dovolání Nejvyšší soud odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.