33 Cdo 2249/2011
ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce Pozemkového fondu České republiky se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, proti žalované L. B., zastoupené JUDr. Lucií Bartoňovou, advokátkou se sídlem v Brně, IBC Příkop 8, o uložení povinnosti uzavřít smlouvy, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 381/2009, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2011, č. j. 8 Co 64/2011-233, takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 10. února 2011, č. j. 8 Co 64/2011-233, a rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. října 2010, č. j. 30 C 381/2009-176, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Českých Budějovicích k dalšímu řízení.
Žalobce, který jedná za stát vlastním jménem ve věcech týkajících se majetku České republiky, se z titulu předkupního práva podle § 10 zákona č. 95/1999 Sb. domáhal po žalované uzavření kupních smluv, jimiž by na něho byly převedeny nemovitosti zapsané na LV č. 2050 v katastrálním území L., u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, které v minulosti žalované prodal. Uváděl, že žalovaná mu sice předmětné pozemky nabídla ke koupi, avšak přes akceptaci nabídky a zaplacení kupní ceny požadované kupní smlouvy nepodepsala.
Okresní soud v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. října 2010, č. j. 30 C 381/2009-176, zamítl žalobu, jíž se žalobce jako kupující domáhal nahrazení projevu vůle žalované jako prodávající uzavřít s ním kupní smlouvu č. 1002700605 o převodu pozemků zapsaných na LV č. 2050 v katastrálním území L., u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj za kupní cenu 44.770,- Kč; současně rozhodl o nákladech řízení. Rozhodl tak poté co jeho předchozí žalobu zamítající rozsudek ze dne 26.
března 2010, č. j. 30 C 381/2009-122, Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 31. srpna 2010, č. j. 8 Co 1284/2010-145, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že žalobce prodal žalované kupní smlouvou č. 1002700605, uzavřenou dne 29. 9. 2006 podle zákona č. 95/1999 Sb., pozemky zapsané na LV č. 2050 a LV č. 386 v katastrálním území L. za sjednanou kupní cenu 47.770,- Kč; část kupní ceny byla rozložena do ročních splátek splatných v období do 1.
10. 2007 do 30. 9. 2036. V článku IV kupní smlouvy bylo ujednáno, že poskytnutá výhoda splátek kupní ceny zaniká, jestliže kupující před zaplacením celé kupní ceny převáděného pozemku převede vlastnické právo k pozemku na jinou osobu nebo zpět na prodávajícího v rámci realizace předkupního práva. Dne 14. 12. 2007 žalovaná žalobce vyzvala k uplatnění předkupního práva k předmětným pozemkům. Na tuto výzvu reagoval žalobce dopisem z 28. 1. 2008, v němž avizoval, že předkupní právo využije, a současně přiložil návrh kupní smlouvy a návrh na povolení vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí.
Na účet žalované složil žalobce kupní cenu ve výši 3.082,- Kč, která představovala to, co mu žalovaná za pozemky dosud zaplatila. Žalovaná si tyto písemnosti nepřevzala. Pozemky, k nimž se zákonné předkupní právo žalobce váže, žalovaná dosud nezcizila. Na základě uvedených zjištění soud prvního stupně uzavřel, že žalobci vzniklo podle § 10 zákona č. 95/1999 Sb. k oběma pozemkům předkupní právo jako právo věcné. V souladu s § 853 obč. zák. poměřoval vztahy účastníků ustanoveními § 602 až 606 obč. zák. (tedy obecnou úpravou předkupního práva s výjimkou ustanovení týkajících se výhradně smluvního předkupního práva).
Dovodil, že žalobce neučinil vůči žalované úkon směřující k započtení; jeho návrh kupní smlouvy adresovaný žalované nemůže takovým úkonem být, jelikož jej žalovaná řádně neakceptovala. Navíc žalobce ani nemohl započíst svoji pohledávku za žalovanou, neboť se nejednalo o pohledávku dosud splatnou, nezanikla-li žalované výhoda splátek.
Nadto dovodil, že započtení pohledávky nelze použít na úhradu kupní ceny v souvislosti s využitím předkupního práva, jestliže § 605 obč. zák. výslovně stanoví povinnost oprávněného nemovitost „vyplatit“ v zákonné prekluzivní lhůtě. Soud prvního stupně proto uzavřel, že žalobce řádně neakceptoval nabídku žalované na odkup pozemků a nejsou proto splněny podmínky pro nahrazení projevu vůle žalované uzavřít požadované kupní smlouvy. Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 10. února 2011, č. j.
8 Co 64/2011-233, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Přisvědčil skutkovým závěrům soudu prvního stupně a shodně s ním uzavřel, že nabídka žalované k využití předkupního práva ze dne 14. 12. 2007 je nabídkou řádnou. Oproti soudu prvního stupně dospěl k závěru, že v rámci přijetí nabídky předkupního práva lze uhradit kupní cenu prostřednictvím započtení pohledávek. Správným však shledal závěr soudu prvého stupně, že žalobce nedisponoval ke dni vyplacení splatnou pohledávkou vůči žalované za situace, kdy nebyla prokázána dohoda účastníků o započtení pohledávek.
Nabídka žalované k uplatnění předkupního práva se týkala všech žalovanou nabytých pozemků; tedy pozemků zapsaných na LV č. 2050 a LV č.
386. Žalobce však využil svého práva pouze ohledně pozemků zapsaných na LV č. 2050, přičemž nedokázal vysvětlit, proč žalované vrátil částku ve výši 3,082,- Kč, kterou mu dosud uhradila za všechny jí převedené pozemky (tj. i za pozemky zapsané na LV 386), a nikoli jen její poměrnou část.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Nesouhlasí se závěry odvolacího soudu, že neakceptoval nabídku předkupního práva a že nezaplatil kupní cenu nabízených nemovitostí. Je přesvědčen, že ve stanovené lhůtě splnil zákonnou podmínku, jestliže žalované vyplatil kupní cenu pozemků zapsaných na LV č. 2050 v L. při započtení své pohledávky za žalovanou z titulu zaplacení kupní ceny podle smlouvy ze dne 29. 9. 2006. Má zato, že v tomto ohledu není podstatné, že nabídky předkupního práva využil pouze ve vztahu k části pozemků, neboť i v takovém případě je způsob vyplacení předmětu překupního práva dostatečně určitý; výše jím uhrazené částky jednoznačně a určitě vyplývá z návrhu kupní smlouvy, kterou žalované zaslal.
Z uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Žalovaná navrhla dovolání žalobce odmítnout. Má za to, že podstata předkupního práva neumožňuje oprávněnému domáhat se prodeje věci. Osoba oprávněná z předkupního práva má nárok na uzavření kupní smlouvy pouze v případě, kdy dojde k porušení jejího předkupního práva a věc je převedena na nového nabyvatele. Po osobě zavázané z předkupního práva se však nelze domáhat prodeje věci. Obsah jejího dopisu nelze považovat za řádný návrh na uzavření kupní smlouvy již proto, že z jeho textu se podává, že jde o pouhou žádost o písemné stanovisko, zda žalobce využije předkupní právo.
Žalobce její nabídku řádně neakceptoval, jestliže využití předkupního práva pouze avizoval; tomu, že její nabídku nepovažoval za návrh kupní smlouvy, nasvědčuje skutečnost, že vytvořil vlastní návrh smlouvy. Žalobce rovněž ani nesplnil povinnost zaplatit kupní cenu do dvou měsíců po obdržení nabídky. Započíst dle jejího názoru lze totiž pouze pohledávky splatné. Navíc má zato, že žalobce ani žádný kompenzační projev vůle neučinil, když jím vyhotovený návrh kupní smlouvy, obsahující i takový projev, nepřijala a zůstal tak pouhým návrhem dohody.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o. s. ř.“), po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno ve lhůtě uvedené v § 240 odst. 1 o. s. ř. k tomu oprávněným subjektem řádně zastoupeným advokátem (§ 241 odst. 1, 4 o. s. ř.), se zabýval nejdříve přípustností tohoto dovolání.
K dovolacímu přezkumu byly předloženy právní závěry, v nichž odvolací soud dovodil, že žalované nevznikla povinnost uzavřít požadované kupní, neboť žalobce její nabídku řádně neakceptoval a nezaplatil kupní cenu (k úhradě využil započtení vzájemných pohledávek).
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, je podle § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., přípustné, neboť odvolací soud rozhodl v rozporu s hmotným právem.
Právní posouzení věci je činnost soudu, spočívající v podřazení zjištěného skutkového stavu příslušné právní normě, jež vede soud k závěru o právech a povinnostech účastníků. Právní posouzení je nesprávné, dopustil-li se soud při této činnosti omylu, tzn. když na správně zjištěný skutkový stav aplikoval jinou právní normu nebo aplikoval sice správnou právní normu, ale nesprávně ji vyložil, nebo ze zjištěných skutečností vyvodil nesprávné právní závěry. Jelikož žalovaná vlastnické právo k pozemkům nabyla podle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, platí že stát má k těmto nemovitostem věcné předkupní právo; v případě uvažovaného zcizení je nabyvatel povinen státu nabídnout pozemky ke koupi za ceny, za které je od Pozemkového fondu získal (srov. § 10 odst. 2 větu první a druhou cit. zákona); předkupní právo státu nevzniká u převodu zemědělských pozemků podle § 5 odst. 1 a 6 a u převodu na oprávněné osoby podle § 6, 7 a 8 cit. zákona.
Předkupní právo se realizuje na podkladě nabídky povinného, která se vykoná ohlášením všech podmínek; jde-li o nemovitost, musí být písemná (§ 605 věta třetí obč. zák.). Není-li dohodnuta doba jiná, musí oprávněná osoba vyplatit nemovitost do dvou měsíců po nabídce (§ 605 věta první obč. zák.). K účinnému přijetí nabídky dochází tedy vyplacením ceny věci oprávněnou osobou v zákonné dvouměsíční lhůtě. Uplyne-li tato doba marně, předkupní právo zanikne.
V posuzované věci soudy obou stupňů vyšly z toho, že písemností označenou jako výzva ze dne 14. 12. 2007 žalovaná sdělila žalobci, že uvažuje o zcizení pozemků nabytých na základě smluv č. 1002690605 a č. 1002700605; mimo jiné i pozemků zapsaných na LV č. 2050 v katastrálním území L., a žádá o písemné stanovisko, zda žalobce využije předkupního práva; pokud ano, požádala o vyplacení nemovitostí do dvou měsíců po obdržení nabídek na označený bankovní účet, a to částkami odpovídajícími cenám, za které pozemky od žalobce nabyla. Na nabídku žalované k využití předkupního práva reagoval žalobce sdělením, že předkupní právo „využívá“, připojil texty kupních smluv a v zákonné dvouměsíční lhůtě vyplatil žalované za předmětné pozemky 3.082,- Kč, tj. částku, kterou mu žalovaná dosud uhradila z celkových prodejních cen předchozích kupních. Žalovaná kupní smlouvy uzavřít odmítla.
V rozsudcích ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3059/2009, sp. zn. 28 Cdo 2728/2009, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3478/2009 a sp. zn. 28 Cdo 3059/2009, ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 3834/2009, a ze dne 20. 10. 2010, sp. zn. 28 1119/2010, ze dne 18. 9. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2673/2009, Nejvyšší soud v typově obdobných případech uzavřel, že dopis formulovaný jako nabídka koupě pozemků před jejich uvažovaným zcizením, v němž je pro případ jejího využití obsažena žádost o vyplacení kupní ceny, za jakou osoba vykonávající nabídku pozemek nabyla do vlastnictví, včetně lhůty k jejímu vyplacení, představuje řádnou nabídku ve smyslu § 605 obč. zák. Jestliže oprávněná osoba včas zaplatila částku rovnající se ceně, za kterou povinná osoba pozemek získala, jsou zákonné předpoklady plynoucí z předkupněprávního vztahu splněny (k tomu srov. rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26.
6. 2007, sp. zn. 22 Cdo 1996/2005). Za nesprávný pak Nejvyšší soud označil rovněž názor soudů nižších stupňů o nemožnosti započtení dosud nesplatných pohledávek žalobce za osobou zavázanou z předkupního práva na kupní cenu převáděných pozemků. Výše formulované závěry obstály i v rovině ústavněprávní (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 7. 1. 2010, sp. zn. III. ÚS 3189/09, a ze dne 13. 1. 2010, sp. zn. II. ÚS 3190/09, ze dne 27. 1. 2010, sp, zn. III. ÚS 3192/09 a ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. III.
ÚS 3191/09).
Od uvedených závěrů nemá dovolací soud důvod se odchylovat ani v posuzované věci, kdy žalovaná učinila žalobci řádnou nabídku ke koupi pozemku v rámci realizace předkupního práva, kterou žalobce přijal jak písemným vyrozuměním žalované, tak včasným vyplacením stanovené, resp. dohodnuté kupní ceny (snížené o dosud nesplatnou pohledávku, kterou žalobce má vůči žalované). Lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem ve světle závěrů, které Nejvyšší soud přijal v rozhodnutích shora uvedených, neobstojí; dovolací soud proto napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil, a jelikož důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil rovněž tento rozsudek a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. (§ 243b odst. 2 část věty za středníkem, odst. 3 věta druhá o. s. ř.) Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný. V novém rozhodnutí rozhodne
soud nejen o náhradě nákladů nového řízení, ale znovu i o nákladech řízení původního, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně 26. října 2011
JUDr. Ivana Z l a t o h l á v k o v á, v. r. předsedkyně senátu