33 Cdo 2321/2025

Judikát 33 Cdo 2321/2025

Soud:Nejvyšší soud

Datum rozhodnutí:31.03.2026

Spisová značka:33 Cdo 2321/2025

ECLI:ECLI:CZ:NS:2026:33.CDO.2321.2025.1

Typ rozhodnutí:ROZSUDEK

Heslo:Sleva z ceny

Dotčené předpisy:§ 2106 odst. 1 písm. c) o. z. § 2107 o. z. Kategorie rozhodnutí:C 33 Cdo 2321/2025-1271

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Horňáka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně TAZATA, spol. s r.o., se sídlem Stříbro, Soběslavova 214, identifikační číslo osoby 18251129, zastoupené JUDr. Petrem Lopatou, advokátem se sídlem Plzeň, Zbrojnická 229/1, proti žalované L. P. S., zastoupené Mgr. Šimonem Baliharem, advokátem se sídlem Plzeň, Žižkova 1737/52, o zaplacení 706 047 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení 403 280, 89 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Tachově pod sp. zn. 4 C 275/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2025, č. j. 14 Co 183, 184/2024-1229, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 3. 6. 2025, č. j. 14 Co 183, 184/2024-1229, s výjimkou výroku II, jímž krajský soud změnil vyhovující výrok rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 4. 2024, č. j. 4 C 275/2018-1086, v rozsahu částky 838,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 9. 2020 do zaplacení tak, že žalobu zamítl, a s výjimkou výroku IV, jímž krajský soud změnil zamítavý výrok rozsudku Okresního soudu v Tachově ze dne 23. 4. 2024, č. j. 4 C 275/2018-1086, v rozsahu částky 97 243,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení tak, že tuto částku a úrok z prodlení uložil zaplatit žalobkyni, se zrušuje a věc se v tomto rozsahu vrací Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vůči žalované zaplacení částky 706 047 Kč s příslušenstvím představující část ceny za dílo.

2. Žalovaná v průběhu řízení vzájemným návrhem (učiněným v podání ze dne 29. 9. 2022) uplatnila právo na vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 176 190,35 Kč, jež představovalo peněžité plnění poskytnuté za neprovedené práce, a dále uplatnila právo na slevu z ceny díla, kterou vyčíslila na částku 933 136,82 Kč.

3. Okresní soud v Tachově (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 23. 4. 2024, č. j. 4 C 275/2018-1086, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 349 493,87 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 702 572 Kč za dobu od 2. 3. 2018 do 19. 9. 2020 a z částky 349 493,87 Kč za dobu od 20. 9. 2020 do zaplacení (výrok I), ohledně částky 356 553,13 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3 475 Kč za dobu od 2. 3. 2018 do 19. 9. 2020 a z částky 353 078,13 Kč za dobu od 20. 9. 2020 do zaplacení žalobu zamítl (výrok II), zamítl vzájemný návrh žalované na zaplacení částky 403 280,89 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení (výrok III) a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastnicemi a o nákladech státu (výroky IV až VII). 4.

Soud prvního stupně vyšel z následujícího skutkového stavu:

Žalovaná (jako objednatelka) a žalobkyně (jako zhotovitelka) uzavřely ústní smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo zhotovení stavby rodinného domu. Výchozím podkladem pro zhotovení díla a cenu byla projektová dokumentace E. F. a k ní žalovanou vypracovaný rozpočet realizace díla, přičemž k podpisu písemného návrhu smlouvy nedošlo. Strany se dohodly na změnách rozsahu prováděného díla spočívajících zejména v redukci některých položek. Cena díla vycházela z vypracované cenové nabídky a provedených prací, co se týče její splatnosti, strany sjednaly měsíční fakturaci, případně fakturaci určitého objemu provedených prací.

Žalobkyně fakturou č. 17/01/79 ze dne 13. 11. 2017 uplatnila právo na zaplacení částky 706 047 Kč se splatností 1. 3. 2018, žalovaná žalobkyni sdělila, že na její úhradu nemá dostatek prostředků. Dne 27. 8. 2018 žalobkyně od smlouvy o dílo odstoupila. Dne 4. 9. 2020 strany sepsaly předávací protokol obsahující soupis vad a nedodělků, v němž je uvedeno, že k předání díla došlo již 31. 1. 2018.

5. Soud prvního stupně po právní stránce dovodil, že účastnice uzavřely ústně smlouvu o dílo podle § 2586 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), kterou se žalobkyně zavázala provést pro žalovanou stavbu rodinného domu, přičemž výchozím podkladem byla projektová dokumentace F. a k němu vypracovaný rozpočet realizace díla; ohledně obsahu smlouvy lze vycházet z písemného návrhu smlouvy o dílo, k jehož podpisu nedošlo pouze „z důvodu kamarádského vztahu mezi žalovanou a jednatelem žalobkyně“. Rozpočet byl výchozím podkladem pro určení ceny díla, její splatnost nebyla vázána na provedení díla, neboť strany sjednaly měsíční fakturaci, případně fakturaci určitého objemu provedených prací. Odstoupení od smlouvy o dílo žalobkyní dopisem ze dne 27. 8. 2018 soud prvního stupně vyhodnotil jako opožděné (§ 1977 o. z.).

6. Požadavek žalobkyně na úhradu části ceny za dílo podle faktury č. 17/01/79 ze dne 13. 11. 2017 vystavené na částku 706 047 Kč splatnou 1. 3. 2018, shledal soud prvního stupně oprávněným co do částky 702 572 Kč (tedy pouze s výjimkou částky 3 475 Kč za zásyp jam a montáž jedné vrstvy tepelné izolace do SDK podhledu v podkroví). Dále shledal oprávněným požadavek žalované na zaplacení 280 828,63 Kč z titulu práva na slevu z ceny díla a požadavek na zaplacení 72 249,90 Kč z titulu práva na vydání bezdůvodného obohacení, jež v průběhu řízení uplatnila k započtení, v důsledku čehož se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí, a to s účinky ke dni 19.

9. 2020, kdy nastala splatnost pohledávky žalované. Při určení výše přiměřené slevy soud poukázal na závěr rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2010, sp. zn. 23 Cdo 1991/2008, podle něhož je základem pro zjištění výše slevy z ceny hodnota vadného zboží (díla) oproti hodnotě bezvadného zboží (díla) ve sjednané době plnění. Výchozími skutečnostmi pro posouzení výše slevy bude zejména rozsah vadnosti díla, závažnost vad, jak vady omezují či komplikují užívání, popř. snižují životaschopnost věci, a dále lze vzít v úvahu další okolnosti vyplývající z posuzování konkrétního případu.

Základním požadavkem, který je při určení výše slevy nutné mít na paměti, je, že by objednateli měla být prostřednictvím tohoto práva (nároku) z odpovědnosti za vady vytvořena situace blížící se stavu, kdy by mu bylo plněno bez vad.

7. Krajský soud v Plzni (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 3. 6. 2025, č. j. 14 Co 183, 184/2024-1229, rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé potvrdil v rozsahu částky 348 655,17 Kč s úroky z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 702 572 Kč za dobu od 2. 3. 2018 do 19. 9. 2020 a z částky 348 655,17 Kč za dobu od 20. 9. 2020 do zaplacení (výrok I), v rozsahu částky 838,70 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně za dobu od 20. 9. 2020 do zaplacení jej změnil a žalobu zamítl (výrok II), zamítavý výrok týkající se vzájemného návrhu žalované v rozsahu částky 306 037,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 27.

9. 2022 do zaplacení potvrdil (výrok III) a v rozsahu částky 97 243,26 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od 27. 9. 2022 do zaplacení ho změnil a tuto částku a úrok z prodlení uložil žalobkyni zaplatit (výrok IV); současně rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky před soudy obou stupňů a o nákladech státu (výroky V až VIII).

8. Odvolací soud přezkoumal právní závěry soudu prvního stupně v rozsahu odvolacích námitek a učinil následující právní závěry:

- Nepřisvědčil obraně žalované, že strany sjednaly maximální (nepřekročitelný) limit ceny díla. - Argumentovala-li žalovaná tím, že provedené dílo je v rozporu s projektovou dokumentací, ačkoliv cena díla byla určena podle rozpočtů, nikoliv na podkladě projektové dokumentace, pak své nároky vůči žalované nadhodnotila tím, že uplatnila slevu z ceny díla i u prací, které žalobkyně neprovedla (a ani nefakturovala). Byla-li soudem prvního stupně vyčíslena výše slevy z ceny díla podle cenových hladin jiného období než období, kdy k plnění došlo, přiznal jí podstatně více.

- Žalovaná za pokrývačské práce zaplatila žalobkyni více, než odpovídalo tomu, co bylo sjednáno ve smlouvě (rozdíl činil 103 940,45 Kč). - S výjimkou vady č. 33 (a slevy ve výši 23 690,82 Kč) nepřisvědčil námitkám žalované ohledně rozsahu zjištěných vad a výše přiznané slevy. - Neshledal důvodnou námitku žalované, která se ve vztahu k přiznaným úrokům z prodlení z neuhrazené části ceny díla domáhala aplikace § 2108 o. z., neboť jí učiněný odhad výše slevy byl zcela nepřiměřený části kupní ceny, kterou měla uhradit.

II. Dovolání a vyjádření k němu

9. Proti rozsudku odvolacího soudu (v rozsahu výroků I, III, V, VI a VIII) podala žalovaná (dále též jako „dovolatelka“) dovolání, neboť má za to, že odvolací soud nesprávně právně posoudil tyto otázky:

1) Otázka úroku z prodlení z pohledávky zhotovitele na úhradu ceny za dílo při uplatnění práva z odpovědnosti za vady díla objednatelem s ohledem na § 2108 o. z., při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2909/2023, tím, že nevyhodnotil, zda žalovanou zadržená část ceny za dílo je či není částkou odhadem odpovídající odvolacím soudem uznaným vadám.

2) Otázka nezohlednění kritérií při určení práva objednatele na přiměřenou slevu, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. 3) Otázka (doposud nevyřešená), zda je výchozí částkou pro určení přiměřené slevy celková cena díla nebo cena dílčí vadné položky dle rozpočtu. 4) Otázka, jaká cenová hladina nákladů na odstranění vad je z časového hlediska určující pro určení výše přiměřené slevy za dílo. 5) Otázka posouzení rozporu provedení díla s obvyklým způsobem jako vady a související otázka úplného nepřiznání práva na slevu při zjištění vady.

6) Otázka extrémního nesouladu skutkových zjištění s provedenými důkazy, neposkytnutí poučení § 118a o. s. ř. odvolacím soudem – porušení práva na spravedlivý proces. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v napadeném rozsahu zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení. Součástí dovolání učinila návrh na odklad vykonatelnosti dovoláním napadených výroků rozsudku odvolacího soudu.

10. Žalobkyně se k dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

11. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

12. Podle § 237 o. s. ř. platí, že – není-li stanoveno jinak – je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

13. Podle § 241a odst. 1 věta první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.

14. Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se v otázce způsobu určení výše slevy z ceny za dílo v případě vadného plnění, na jejímž řešení napadené rozhodnutí závisí, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

15. Dovolání je důvodné.

16. Podle § 2615 o. z. má dílo vadu, neodpovídá-li smlouvě (odstavec 1). O právech objednatele z vadného plnění platí obdobně ustanovení o kupní smlouvě (odstavec 2 věta první).

17. Podle § 2100 odst. 1 o. z. právo kupujícího z vadného plnění zakládá vada, kterou má věc při přechodu nebezpečí škody na kupujícího, byť se projeví až později. Právo kupujícího založí i později vzniklá vada, kterou prodávající způsobil porušením své povinnosti.

18. Podle § 2106 odst. 1 písm. c) o. z. má kupující právo na přiměřenou slevu z kupní ceny, je-li vadné plnění podstatným porušením smlouvy.

19. Podle § 2107 o. z. je-li vadné plnění nepodstatným porušením smlouvy, má kupující právo na odstranění vady, anebo na přiměřenou slevu z kupní ceny (odstavec 1). Dokud kupující neuplatní právo na slevu z kupní ceny nebo neodstoupí od smlouvy, může prodávající dodat to, co chybí, nebo odstranit právní vadu.

Jiné vady může prodávající odstranit podle své volby opravou věci nebo dodáním nové věci; volba nesmí kupujícímu způsobit nepřiměřené náklady (odstavec 2). Neodstraní-li prodávající vadu věci včas nebo vadu věci odmítne odstranit, může kupující požadovat slevu z kupní ceny, anebo může od smlouvy odstoupit. Provedenou volbu nemůže kupující změnit bez souhlasu prodávajícího (odstavec 3).

20. V dovolacím řízení nebyl zpochybněn závěr odvolacího soudu, že provedené dílo mělo vady zakládající nepodstatné porušení kupní smlouvy, a že žalované proto vzniklo právo na přiměřenou slevu z kupní ceny podle § 2107 odst. 1 o. z.

21. Nejvyšší soud konstatoval v řadě svých rozhodnutí týkajících se právní úpravy podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, že pro určení výše slevy přiznávané z titulu odpovědnosti za vady zákon nestanoví žádné obecné pravidlo (srov. rozsudky ze dne 14. 3. 2006, sp. zn. 33 Odo 557/2004, ze dne 24. 10. 2013, sp. zn. 33 Cdo 2641/2012, jakož i další rozhodnutí v nich odkazovaná; obdobně též v odborné literatuře, viz např. Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M.

a kol. Občanský zákoník II. § 460 až 880. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009). Oproti tomu právní úprava obsažená v § 439 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů zrušeného ke dni 1. 1. 2014 (dále jen „obch. zák.“), výslovně určovala, že „nárok na slevu z kupní ceny odpovídá rozdílu mezi hodnotou, kterou by mělo zboží bez vad, a hodnotou, kterou mělo zboží dodané s vadami, přičemž pro určení hodnot je rozhodující doba, v níž se mělo uskutečnit řádné plnění“ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17.

12. 2003, sp. zn. 32 Odo 230/2003).

22. Důvodová zpráva k zákonu č. 89/2012 Sb. ve vztahu k obecné úpravě práv z vadného plnění při koupi věci uvádí, že „návrh těchto ustanovení vychází z dosavadní úpravy obchodního zákoníku. Ta je však oproštěna od některých ustanovení generálního významu, přenesených do obecné části obligačního práva, a od ustanovení nadbytečných nebo kazuistických. Posun je zejména v tom, že osnova zesiluje právní postavení kupujícího, kterému bylo plněno vadně. Opouští se hledisko vad opravitelných a neopravitelných jako základní kritérium pro určení práv kupujícího z vad věci a nahrazuje se hlediskem intenzity, jakou vadnost plnění porušuje smlouvu.“ Do zákona č. 89/2012 Sb. však v rámci obecné úpravy práv z vadného plnění při koupi věci (která se aplikuje i na nyní posuzovanou věc) nebyla převzata úprava uvedená v § 439 obch. zák. Zákon č. 89/2012 Sb. tedy, stejně jako zákon č. 40/1964 Sb., žádné obecné pravidlo pro určení výše přiměřené slevy z kupní ceny nestanoví.

K použitelnosti závěrů dosavadní judikatury o absenci obecného pravidla pro určení výše slevy i za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. se Nejvyšší soud přihlásil již v rozsudku ze dne 25. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2909/2023, či v usneseních ze dne 26. 6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2018, a ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 23 Cdo 3714/2022.

23. Z dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu tak vyplývá, že úprava ustanovení § 2106 a § 2107 o. z. (stejně jako § 597 odst. 1 zákona č.

40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zrušeného ke dni 1. 1. 2014 – dále jen „obč. zák.“) patří ve způsobu určení přiměřené slevy ze sjednané kupní ceny k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a které tak přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.

6. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4442/2018). I v poměrech právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 jsou tedy přiměřeně použitelné závěry dosavadní rozhodovací praxe týkající se výkladu § 597 odst. 1 obč. zák., podle kterých musí být při určení částky odpovídající přiměřené slevě z kupní ceny vždy přihlíženo ke konkrétním okolnostem daného případu. Výše slevy z ceny bude záviset především na povaze a rozsahu vad vzhledem k ceně, na snížení funkčních vlastností věci a příp. její estetické hodnoty. Při jejím určení je nutné přihlížet k tomu, jak se vytčená vada projevuje při užívání věci, jak vady omezují či komplikují užívání věci, popř. snižují životnost věci, k dalšímu možnému způsobu a rozsahu užívání věci, k ceně nutných oprav věci (přičemž slevu obvykle nelze ztotožnit pouze s náklady spojenými s odstraněním vad či s hodnotou všech nákladů, které se sám kupující rozhodl vynaložit na odstranění vady) a jiným obdobným hlediskům, přičemž prostřednictvím slevy by měla být vytvořena situace blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.

12. 2014, sp. zn. 33 Cdo 69/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 33 Cdo 1317/2021, ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 33 Cdo 2045/2021, ze dne 25. 5. 2017, sp. zn. 33 Cdo 4541/2016, či ze dne 27. 8. 2015, sp. zn. 33 Cdo 2889/2015).

24. Při posouzení, jaká výše slevy z ceny díla je přiměřená, tj. jaká výše slevy je způsobilá vytvořit situaci blížící se stavu, kdy by bylo plněno bez vad, je však nezbytné mít na zřeteli, že sleva z ceny díla je jedním z práv z vadného plnění. Proto je při jejím určení nutné vycházet ze smyslu a účelu práv z vadného plnění. Hlavním účelem úpravy práv z vadného plnění je přitom poskytnutí ochrany věřiteli (zde objednateli), který neobdržel smluvně dohodnuté plnění (resp. plnění o smluvně dojednaných parametrech).

Účel této úpravy tak tkví především v nápravě poruchy ekvivalence vzájemných plnění, resp. cílí na vyrovnání ekvivalence plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 4. 2022, sp. zn. 23 Cdo 2042/2020.). Jinak řečeno smyslem úpravy práv z vadného plnění (tj. i smyslem poskytnutí přiměřené slevy z ceny za dílo) je opětovně docílit rovnovážného stavu mezi plněním smluvních stran (zaplacenou cenou za dílo a provedeným dílem), který byl narušen vadným plněním jedné z nich (zhotovitelem), tj. tím, že oproti smluvně předpokládanému stavu ekvivalence plnění (objednatel za určitou dohodnutou cenu měl obdržet bezvadné plnění této ceně odpovídající) ve skutečnosti objednatel obdržel plnění vadné, a tedy již proto neodpovídající sjednané ceně.

25.

Přiměřená sleva z ceny díla proto musí odpovídat takové výši, která v konkrétních poměrech dané věci bude odpovídající míře narušení ekvivalence plnění a bude způsobilá toto narušení narovnat (prostřednictvím snížení ceny). Určení slevy z ceny za dílo pouze prostým určením rozdílu hodnoty díla bez vady a hodnoty dodaného díla vadného či určením částky odpovídající výši nákladů na odstranění vad díla bez dalšího (bez zohlednění dalších konkrétních okolností věci) takovým požadavkům nedostojí. Přiměřenou výši slevy z ceny za dílo nelze relevantně určit bez přihlédnutí k tomu, jakým způsobem vada věci snižuje jeho použitelnost a možnost užívání, příp. jeho životnost oproti stavu předpokládanému při uzavření smlouvy (tj. oproti stavu bezvadného plnění, pro který byla sjednána konkrétní cena za dílo).

26. Závěr o přiměřenosti slevy z ceny za dílo tedy vyžaduje komplexní úvahu soudu zohledňující individuální okolnosti případu a požadavek na dosažení ekvivalence plnění. Rozhodnutí o přiměřenosti výše slevy přednostně náleží do rukou soudů nižších instancí, jež jsou – vzhledem k zásadám ústnosti a přímosti řízení – s účastníky v bezprostředním kontaktu, a disponují tudíž náležitými skutkovými podklady pro vyhodnocení zmiňovaných aspektů daného sporu. Dovolací soud může takovou právní otázku učinit předmětem svého přezkumu toliko v případech zjevné nepřiměřenosti relevantních úvah soudů v nalézacím řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 3539/2016, či ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 33 Cdo 1643/2015).

27. V nyní projednávaném případě soudy výši slevy určily pouze podle nákladů potřebných pro odstranění vady, přičemž soud prvního stupně zjevně vycházel z judikatury Nejvyššího soudu vztahující se k aplikaci § 439 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, které však právní úprava nového občanského zákoníku nepřevzala. Odvolací soud uvedené závěry převzal, aniž posoudil, zda takto určená výše slevy z ceny za dílo nejlépe odpovídá požadavku na vyrovnání ekvivalence plnění v konkrétních poměrech dané věci.

Nezohlednil totiž, že bylo za konkrétní sjednanou cenu jako její ekvivalent objednáno dílo, jímž je stavba rodinného domu, a nezabýval se tím, jak zjištěné vady vzhledem k jejich povaze a rozsahu vzhledem ke sjednané ceně komplikují či omezují užívání díla oproti stavu, který strany smlouvy předpokládaly v případě bezvadného plnění, nebo zda například tyto vady nesnižují jeho životnost, o kolik se v důsledku vad snížila hodnota věci (díla) se zřetelem na rozsah vad a s přihlédnutím ke sjednané ceně za dílo, jakož i jiné skutečnosti, které by mohly být relevantní pro určení výše přiměřené slevy z kupní ceny.

Odvolací soud se výše předestřenými závěry rozhodovací praxe dovolacího soudu ve vztahu k určení výše slevy (vyžadující komplexní posouzení věci) fakticky neřídil, neboť výši požadované slevy z ceny za dílo považoval za přiměřenou pouze na základě toho, že odpovídala nákladům nutným na opravu (odstranění) jednotlivých vad. Takovou zcela nedostatečnou úvahu odvolacího soudu považuje dovolací soud za zjevně nepřiměřenou a jeho právní posouzení za neúplné a tudíž nesprávné. 28.

S ohledem na neúplné, tudíž nesprávné posouzení základní otázky metody určení výše slevy z ceny se dovolací soud nezabýval zbylými dovolacími námitkami, jejichž vyřešení lze v této fázi řízení považovat za nadbytečné. V. Závěr

29. Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci a podmínky pro jeho změnu dány nejsou, Nejvyšší soud bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.) rozsudek odvolacího soudu s výjimkou výroků II a IV zrušil podle § 243e odst. 1 o. s. ř.

30. Právní názor dovolacího soudu je závazný (§ 243g odst. 1 část první věty za středníkem, ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).

31. Dovolací soud již samostatně nerozhodoval o návrhu žalované na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy mezi stranami došlo k dohodě o zápočtu vzájemně se překrývajících plnění uložených rozsudkem a kdy žalovaná zbylou částku uhradila s výjimkou příslušenství, u něhož v souvislosti s případným výkonem rozhodnutí nedoložila existenci závažné újmy podle § 243 písm. a) o. s. ř.

32. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 31. 3. 2026 JUDr. Pavel Horňák předseda senátu