U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce
J. B., zastoupeného JUDr. Karlem Polákem, advokátem se sídlem Kutná Hora,
Lorecká 465, proti žalované CNC - model s. r. o. se sídlem Praha 3 - Žižkov, V
Kapslovně 2770, identifikační číslo 272 30 058, zastoupené Mgr. Jiřím
Schüllerem, advokátem se sídlem Praha 8, U Sluncové 666/12a, o odstranění vad
díla, vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 11 C 77/2013, o
dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2016, č.
j. 30 Co 48/2015-403, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení
částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Jiřího Schüllera, advokáta se sídlem Praha 8, U
Sluncové 666/12a, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Okresní soud v Kutné Hoře rozsudkem ze dne 30. 10. 2014, č. j. 11 C
77/2013-268, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 12. 12. 2014, č. j. 11 C
77/2013-295, uložil žalované na svůj náklad odstranit vadu díla - střešního
pláště na domě žalobce v R. spočívající v netěsnosti střešního pláště vůči
sněhu do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), uložil žalované povinnost
zaplatit žalobci 2.160 Kč se specifikovanými úroky z prodlení do tří dnů od
právní moci rozsudku (výrok II.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení účastníků a
státu (výroky III. a IV.). Na základě zhodnocení provedených důkazů dospěl ke
skutkovému závěru, že žalobce (objednatel) měl v úmyslu vyměnit střešní plášť
na domě bez čp. na pozemku v R.. Žalovaná (zhotovitelka) na jeho žádost
vypracovala několik nabídek, mimo jiné i na krytinu Stodo 12; všechny
obsahovaly hydroizolační fólii (dále jen „fólie“). Následně se žalobce rozhodl
svůj záměr realizovat na domě v R.. Po vypracování cenové nabídky žalovanou
uzavřeli účastníci dne 29. 7. 2010 smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla výměna
stávající (pálené) střešní krytiny za materiál Stodo 12 (rovněž pálenou střešní
krytinu), výměna klempířských prvků a oprava komína za sjednanou cenu. Cenová
nabídka ani smlouva o dílo neobsahovaly instalaci fólie. Soud prvního stupně
neuvěřil jednateli žalované P. P. a svědku P. K., že žalobci nabízeli na dům
variantu s fólií, že ho poučovali o vhodnosti jejího použití a že žalobce
jejich doporučení odmítl a výslovně požadoval výměnu střešní krytiny bez
použití fólie. Přihlédl k tomu, že své výpovědi v průběhu řízení měnili a že
jejich pravdivost nebyla podpořena žádným dalším důkazem; vyhodnotil je proto
jako účelové a nevěrohodné. Žalovaná žalobci dílo předala dne 25. 8. 2010 a
žalobce jí zaplatil sjednanou cenu. V průběhu záruční doby žalobce u žalované
reklamoval netěsnost střešního pláště vůči zafoukávání sněhu s požadavkem na
odstranění vady, což žalovaná odmítla. Soud prvního stupně ze znaleckého
posudku vypracovaného znalcem Ing. Lubošem Káně vzal za prokázané, že skládaná
střešní krytina z tašek není těsná proti pronikání větrem hnaného deště a sněhu
v důsledku přirozených netěsností ve spárách mezi taškami. Její těsnost se
zajišťuje doplňkovými opatřeními. Příčinou netěsnosti střechy na domě vůči
sněhu je absence souvislé hydroizolační vrstvy ve skladbě střechy pod krytinou. Výrobce střešní krytiny žalobci sdělil, že podle norem a pravidel není skládaná
krytina těsná vůči prachu a prachovému sněhu. Není-li zajištěna ochrana
vnitřního prostředí pod střechou před vodou proniklou skládanou krytinou
(včetně sněhu) umístěním hydroakumulační vrstvy na podlaze podkroví (tak jako v
případě žalobcova domu), je použití fólie nezbytné. Z takto zjištěného
skutkového stavu věci soud prvního stupně dovodil, že účastníci uzavřeli
smlouvu o dílo v souladu s § 631 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve
znění do 31. 12. 2013 (viz. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“). Protože žalovaná nepostupovala při výměně střešního pláště s náležitou
odbornou péčí, vykazuje dílo vadu způsobující zafoukávání sněhu do půdního
prostoru domu, za kterou žalovaná odpovídá. Jelikož žalobce vadu vytknul včas,
soud prvního stupně shledal požadavek žalobce na bezplatné odstranění vady
opodstatněným. Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 20. 1. 2016, č. j. 30 Co 48/2015-403,
rozhodnutí soudu prvního stupně ve výroku I. změnil tak, že žalobu, jíž se
žalobce po žalované domáhal, aby na svůj náklad odstranila vadu díla -
střešního pláště na domě žalobce v R.
spočívající v netěsnosti střešního pláště
vůči sněhu, zamítl (výrok I.), ve výroku II. jej potvrdil (výrok II.) a rozhodl
o náhradě nákladů řízení účastníků a státu před soudy obou stupňů. Odvolací
soud zopakoval důkazy provedené soudem prvního stupně (účastnické výpovědi
žalobce a jednatele žalované P. P., výslech svědka P. K., znalecký posudek
vypracovaný znalcem Ing. Lubošem Káně, smlouvu o dílo s cenovou nabídkou,
cenové nabídky žalované z 12. 4. 2010 a 16. 7. 2010, předávací protokol ze dne
25. 8. 2010, elektronický přípis žalobce ze dne 24. 8. 2012 a přípis právního
zástupce žalobce adresovaný žalované ze dne 14. 1. 2013) a dokazování doplnil
výslechem znalce Ing. Luboše Káně. Po zhodnocení provedených důkazů po skutkové
stránce uzavřel, že předmětem smlouvy ze dne 29. 7. 2010 byla výměna střešní
krytiny, klempířských prvků a oprava komínu na žalobcově domě v R. za sjednanou
cenu podle cenové nabídky žalované. Součástí díla nebyla fólie. Odvolací soud
uvěřil žalované, že ačkoli žalobce poučila o vhodnosti použití fólie, žalobce
ji výslovně odmítl a součástí objednávky ji neučinil. Výpověď jednatele
žalované P. P. a svědka P. K. vyhodnotil jako hodnověrné na základě úvah, že v
zásadních bodech se shodovaly a potvrzovaly, vyznívaly logicky vzhledem k
četnosti případů (95 %), kdy se na střechy instalují fólie, a k pochopitelné
snaze žalované dosáhnout vyššího zisku a usnadnit si stavební práce bez potřeby
dočasného zakrývání obnažené střechy. Naproti tomu (na rozdíl od soudu prvního
stupně) neuvěřil tvrzení žalobce, že žalovaná mu instalaci fólie při výměně
střešní krytiny na domě nedoporučovala, které shledal nevěrohodným ve světle
zjištění (učiněného z cenových kalkulací - nabídek z 12. 4. 2010 a 16. 7. 2010), že v rámci předcházejících jednání a nabídek na výměnu střešního pláště
u domu bez čp. bylo vždy uvažováno o fólii; bylo by nelogické, podle odvolacího
soudu, aby se tak nedělo i v případě střechy na domě. Závěru o nevěrohodnosti
tvrzení žalobce nasvědčovalo i to, že své výpovědi měnil; nejprve připustil, že
ohledně domu bez čp. konzultoval se svědkem K. problematiku fólie, která mu
byla doporučena, později však před odvolacím soudem uvedl, že tomu tak nebylo. Z výslechu znalce Ing. Luboše Káně, který stvrdil vypracovaný znalecký posudek,
odvolací soud zjistil, že žalovaná instalovala latě a tašky na střechu domu
žalobce řádně, a to i s ohledem na vytknutou vadu zafoukávání sněhu. V době
provádění díla platná ČSN č. 73-1901 pouze doporučovala (neukládala) firmám
provádějícím výměnu střešní krytiny povinnost instalovat hydroizolační vrstvu
(tzv. fólii). S odkazem na závěry znaleckého posudku a výpověď znalce odvolací
soud dospěl k závěru, že výměna střešního pláště na domě žalobce bez instalace
fólie vadou díla není. Po právní stránce uzavřel, že žalobci právo z
odpovědnosti za vadné provedení opravy nevzniklo. Proti výroku I. rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jež žalovaná
navrhla odmítnout, resp. zamítnout. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12.
2013 - dále jen „o. s. ř.“ (srov. čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a o. s. ř. dovolání lze podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). Důvod
dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá
za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení
(odst. 3). Podle § 242 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z
důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne
též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o. s. ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné
rozhodnutí ve věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (§ 239 o. s. ř.). Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů
přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o. s. ř. obligatorní náležitostí
dovolání. Další ze základních podmínek, jíž dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je vymezení otázky hmotného nebo
procesního práva, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Tuto otázku
je povinen vymezit pouze dovolatel a dovolací soud je tímto vymezením vázán. Závisí-li rozhodnutí odvolacího soudu na řešení více právních otázek, zkoumá
dovolací soud přípustnost dovolání ve vztahu ke každé z nich zvlášť. Uvedené
zásady se přitom uplatní i ve vztahu k námitce porušení základních práv a
svobod. V nejnovějších nálezech ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3432/15, a
ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 3717/16, Ústavní soud zaujal právní názor,
že námitka porušení základních práv a svobod bez vymezení přípustnosti dovolání
podle § 237 o. s. ř. a řádného uplatnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1
o. s. ř. nenahrazuje splnění povinnosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř. dovolatelem, neboli samotné uplatnění námitky porušení základních práv a svobod
neznamená, že by v takovém případě bylo dovolání projednatelné, aniž by
obsahovalo náležitosti stanovené v § 241a o. s. ř., anebo nesplňovalo
předpoklady jeho přípustnosti podle § 237 o. s. ř. Žalobce námitkou, že odvolací soud neměl přihlížet k tvrzení žalované, že jej
upozorňovala na vhodnost použití fólie, neboť je uvedla až po uplynutí lhůty
poskytnuté účastníkům k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc v
souvislosti s poučením podle § 118b o. s. ř., vytkl vadu řízení, která mohla
mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Vady řízení však od 1. 1. 2013
nejsou přípustným dovolacím důvodem. Aby se dovolací soud mohl procesní vadou
zabývat, musela by být splněna podmínka vyplývající z § 242 odst. 3 věty druhé
o. s. ř. (tj. že dovolací soud shledá dovolání přípustným z jiného důvodu),
případně jestliže by taková vada sama představovala v rámci uplatněného
dovolacího důvodu otázku procesního práva, na jejímž řešení rozhodnutí
odvolacího soudu spočívalo, resp. záviselo a ve vztahu k níž by dovolatel
vymezil předpoklady přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 1 až 3 ve spojení s §
237 o. s. ř.). Za situace, kdy žalobce vytkl uvedenou vadu ve smyslu § 242
odst. 3 věty druhé o. s. ř., není způsobilá sama o sobě přípustnost dovolání
založit.
Ani námitka nepřezkoumatelnosti právního posouzení věci odvolacím soudem pro
nesrozumitelnost a nedostatek důvodů přípustnost dovolání nezakládá, byť
žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (sp. zn. 30 Cdo 2614/2015, sp. zn. 30 Cdo 1277/2013, sp. zn. 30 Cdo 1238/2013 a sp. zn. 29 Cdo 2418/99) a
Ústavního soudu (nález sp. zn. I. ÚS 403/03), s nimiž - podle jeho mínění - je
napadené rozhodnutí v rozporu, neboť jeho odůvodnění neobsahuje zákonem (§ 157
odst. 2 o. s. ř.) vyžadovanou náležitost právně kvalifikační úvahu tak, aby
bylo zřejmé, která konkrétní právní pravidla chování a z jakých důvodů byla na
zjištěný skutkový stav použita. Vznáší výhrady proti právnímu posouzení věci
odvolacím soudem, že dílo bylo provedeno řádně ve smyslu § 633 odst. 1 obč. zák. a že reklamovaná vada není vadou díla ve smyslu § 653 odst. 1 obč. zák. Právní posouzení považuje za kusé, z rozsudku nelze zjistit, jakými úvahami se
soud při právním posouzení věci řídil, když se omezuje na pouhou citaci
ustanovení § 631, § 633 odst. 1 a § 653 odst. 1 obč. zák. Z odůvodnění
napadeného rozsudku není zřejmé, jaký význam na právní posouzení věci měl
učiněný skutkový závěr, že žalovaná jej poučila o vhodnosti použití fólie. V
této souvislosti cituje ustanovení § 637, § 653 odst. 2 obč. zák. a prezentuje
názor, podle něhož vadou díla je i taková vada, která byla způsobena
nevhodností pokynů objednatele, a okolnost, zda zhotovitel upozornil
objednatele na nevhodnost pokynů, má význam jen pro posouzení, zda zhotovitel
za vadu odpovídá, a nikoli pro posouzení, zda o vadu jde či nikoli. V rozsudku ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněném pod č. 100/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud vysvětlil, že
měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné,
nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu
prvního stupně, ale především zájem účastníků řízení na tom, aby mohli náležitě
použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí
soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není
zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly -
podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv odvolatele. Obdobně platí, že i
když rozhodnutí odvolacího soudu nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění,
není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly
- podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatele. Poměřováno těmito
závěry, rozsudek odvolacího soudu, pokud jde o vytýkaný závěr, není
nepřezkoumatelný. Z odůvodnění napadeného rozsudku (byť vskutku do jisté míry
strohého) se podává, že odvolací soud smlouvu uzavřenou účastníky, jejíž
předmětem byla výměna stávající střešní krytiny bez instalace fólie podle
požadavku žalobce, právně kvalifikoval jako smlouvu o dílo podle § 631 obč. zák., resp. jako smlouvu o opravě věci podle § 652 obč. zák. (coby zvláštní
druh smlouvy o dílo), u níž je odpovědnost zhotovitele za vady opravy upravena
v § 653 obč. zák.
Dále dovodil, že žalobce sice uplatnil vadu spočívající v
netěsnosti střechy vůči zafoukávání sněhu v záruční době (§ 654, § 655 obč. zák.), avšak ze zjištění, že žalovaná nainstalovala latě a tašky na střechu
žalobce řádně a že výměna střešní krytiny na domě žalobce bez instalace fólie
není vadou díla (podle závěru znalce, na jehož závěry odvolací soud odkázal,
pronikání sněhu pod střešní skládanou krytinu je vlastností této střešní
krytiny), právně uzavřel, že žaloba požadující (bezplatné) odstranění vady
střešního pláště na domě žalobce žalovanou není opodstatněná. Zjevně tedy
dospěl k závěru, že žalobci nevzniklo právo z odpovědnosti za vady opravy. Z
odůvodnění rozsudku se podává, že odvolací soud okolnost, že žalovaná žalobce o
vhodnosti použití fólie poučila, zmínil jen jako obiter dictum (navíc). Dovolací soud tudíž nesdílí přesvědčení žalobce, že napadené rozhodnutí, byť -
přísně vzato - nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, je
nepřezkoumatelné. Ostatně namítaný nedostatek odůvodnění napadeného rozhodnutí
nebyl na újmu uplatnění práv žalobce, který byl schopen na odůvodnění rozsudku
reagovat projednatelným dovoláním. Žalobce dále dovozuje přípustnost dovolání s odkazem na nálezy Ústavního soudu
sp. zn. IV. ÚS 3976/13, sp. zn. I. ÚS 55/04, sp. zn. IV. ÚS 128/05, sp. zn. III. ÚS 2482/14, sp. zn. 521/05, sp. zn. III. ÚS 166/95, sp. zn. IV. ÚS 570/03,
sp. zn. II. ÚS 1975/08 a sp. zn. III. ÚS 398/97, dále na rozsudky Nejvyššího
soudu sp. zn. 22 Cdo 3565/2013 a sp. zn. 30 Cdo 2478/2009, z nichž cituje
vybrané pasáže, a namítá, že rozsudek odvolacího soudu je zatížen vadami, které
představují popření jeho práva na spravedlivý soudní proces zaručený čl. 36
Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Evropské úmluvy o lidských právech. Má
za to, že odvolací soud při reprodukci a interpretaci provedených důkazů
(zejména znaleckého posudku, výpovědí znalce, účastníků řízení a svědka K.)
nepostupoval v souladu s § 132 a § 157 o. s. ř.; v rozporu s jejich obsahem z
nich činil závěry, které z nich nevyplývají, při jejich hodnocení přihlížel
pouze ke skutečnostem, jež svědčily ve prospěch žalované, zatímco ke
skutečnostem, které svědčily v jeho prospěch, nepřihlížel, takže skutkové a
právní závěry odvolacího soudu nemají oporu v provedených důkazech. Ačkoli žalobce své výhrady označuje za vady řízení, ve skutečnosti (posuzováno
podle jejich obsahu) odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl na základě nesprávně,
popř. neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Argumentací, že znaleckým
posudkem a výpovědí znalce bylo prokázáno, že příčinou reklamované vady je
absence fólie, jejíž použití bylo nezbytné, a že provedenými důkazy nebylo
prokázáno, že přes poučení žalované o vhodnosti použití fólie, objednal výměnu
střešní krytiny bez fólie, žalobce odvolacímu soudu vytýká, že rozhodl na
základě nesprávně, popř.
neúplně zjištěného skutkového stavu věci; rozebírá
výpovědi účastníků, svědka a znalce a další v řízení provedené důkazy, přičemž
podrobně konfrontuje hodnocení jednotlivých důkazů a z nich učiněná zjištění
odvolacím soudem s vlastním hodnocením důkazů z hlediska věrohodnosti a
závažnosti a z nich dovozuje odlišná zjištění. Žalobce přehlíží, že dovolací
soud je vázán skutkovým stavem zjištěným odvolacím soudem a že správnost
skutkových zjištění, jakož i samotné hodnocení důkazů odvolacím soudem, nelze v
režimu dovolacího řízení podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 úspěšně napadnout žádným dovolacím důvodem. Nesprávná, popř. neúplná
skutková zjištění nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím
důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario). Z toho, že žalobce v dovolání na podkladě vlastního subjektivního hodnocení v
řízení provedených důkazů předkládá vlastní verzi, nelze dovozovat, že
hodnocení důkazů odvolacím soudem je v extrémním rozporu s jím vyvozenými
závěry. Zákon nepředepisuje, a ani předepisovat nemůže, pravidla, z nichž by
mělo vycházet jak hodnocení jednotlivých důkazů, tak hodnocení jejich vzájemné
souvislosti. Je tomu tak proto, že hodnocení důkazů je složitý myšlenkový
postup, jehož podstatou jsou jednak dílčí, jednak komplexní závěry soudce o
věrohodnosti zpráv získaných provedením důkazů, jež jsou pak podkladem pro
závěr o tom, které skutečnosti účastníky tvrzené má soudce za prokázané, a jež
tak tvoří zjištěný skutkový stav. Základem soudcova hodnotícího postupu jsou
kromě lidských a odborných zkušeností pravidla logického myšlení, která
tradiční logika formuluje do základních logických zásad. Je na zvážení soudu
(viz zásada volného hodnocení důkazů - § 132 o. s. ř. ve spojení s § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a
věrohodnost. Důkazům, které byly v řízení provedeny a následně zhodnoceny,
odpovídá zpochybňovaný skutkový závěr, že žalovaná provedla výměnu střešní
krytiny na domě žalobce bez instalace fólie podle jeho výslovné objednávky a že
(tudíž) absence fólie není vadou díla, resp. provedené opravy; není zde
extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedenými důkazy, který by
dosáhl značné intenzity, a hodnocení důkazů není založeno na libovůli. Žalobce
svými námitkami pouze prosazuje vlastní (subjektivní) úsudek o závažnosti,
pravdivosti a věrohodnosti provedených důkazů. Ani ohledně těchto námitek není
dovolání přípustné. Konečně žalobce spatřuje přípustnost dovolání v tom, že napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného práva, která dosud nebyla dovolacím soudem
vyřešena, a to, „zda netěsnost střešního pláště obytného domu vůči sněhu, ve
kterém podlaha půdy, resp. strop prvního nadzemního podlaží neobsahuje
hydroakumulační vrstvu, která by bránila průniku vody do stropní konstrukce,
představuje vadu díla, spočívajícího ve výměně tohoto střešního pláště, za
kterou zhotovitel - dodavatel (podnikatel) odpovídá objednavateli -
spotřebiteli, a zda takto provedené dílo lze považovat za řádně provedené“.
Má
za to, že nastolená otázka v sobě zahrnuje dílčí - dosud dovolacím soudem
nevyřešené - otázky 1/ zda lze za řádně provedené dílo považovat dílo
spočívající ve stavebních pracích, které nesplňují technické požadavky na
výstavbu stanovené ve vyhlášce č. 268/2009 Sb., účinné v době provedení díla,
2/ zda řádně provedené dílo musí v případě, že se jedná o spotřebitelskou
smlouvu, splňovat požadavky na poctivost prodeje výrobků a poskytování služeb
podle § 3 odst. 1 písm. b/ zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, a 3/
zda je vadou díla ve smyslu § 653 obč. zák. i taková vada, která vznikla v
důsledku nevhodnosti pokynů objednatele. Protože však napadené rozhodnutí na
řešení těchto otázek nespočívá (a ani na nich spočívat nemohlo vzhledem ke
skutkovému základu, který byl podkladem pro právní posouzení věci odvolacím
soudem), nečiní jejich nastolení k dovolacímu přezkumu dovolání přípustným. Nejvyšší soud z uvedených důvodů dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalovaná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).