33 Cdo 2733/2024-580
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Zlatohlávkové a soudců JUDr. Pavla Horňáka a Mgr. Ivy Krejčířové ve věci žalobců a) K. B. a b) J. B., proti žalované 3K Holding s.r.o., se sídlem v Praze 1, Rybná 716/24, identifikační číslo osoby 073 56 315, zastoupené Mgr. et Mgr. Viktorem Fojtem, advokátem se sídlem v Praze 1, Gogolova 228/8, o určení vlastnického práva, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 14 C 247/2019, o dovolání žalované proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 12. 2023, č. j. 14 C 247/2019-516, a proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2024, č. j. 56 Co 61/2024-553, takto:
I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 12. 2023, č. j. 14 C 247/2019-516, se zastavuje. II. Dovolání proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 9. 5. 2024, č. j. 56 Co 61/2024-553, se odmítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč.
Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 4. 12. 2023, č. j. 14 C 247/2019-516, určil, že vlastníkem spoluvlastnického podílu v rozsahu ? na bytové jednotce č. XY, vymezené v budově čp. XY, XY, na pozemku parc. č. XY a parc. č. XY, zapsané na LV č. XY včetně spoluvlastnického podílu o velikosti 81/2912 na společných částech této budovy a pozemků parc. č. XY a parc. č. XY, vše zapsáno na LV. č. XY vedeném katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, katastrální pracoviště XY pro katastrální území XY v obci XY (dále jen „předmětné nemovitosti“) je žalobkyně K.
B. (výrok I) a vlastníkem spoluvlastnických podílů v rozsahu ? na předmětných nemovitostech je žalobce J. B. (výrok II); rozhodl, že žalobkyně je povinna zaplatit žalované 500 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 500 Kč od 7. 9. 2022 do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (výrok III); zamítl vzájemný návrh žalované o zaplacení 290 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 29 500 Kč od 26. 6. 2019 do 6. 9. 2022 a úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 760 500 Kč od 26.
6. 2019 do zaplacení (výrok IV) a rozhodl o nákladech řízení (výroky V až VII). Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 9. 5. 2024, č. j. 56 Co 61/2024-553, rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích I, II, V, VI, VII potvrdil, odvolání žalované proti výroku III odmítl, zrušil výrok IV rozsudku (o vzájemném návrhu) v rozsahu, v němž žalovaná požadovala úroky z prodlení z částky 790 000 Kč od 26. 6. 2019 do 6. 9. 2022, a v tomto rozsahu řízení zastavil; ve zbývající části výrok IV potvrdil a rozhodl o povinnosti žalované doplatit soudní poplatek z odvolání a o nákladech odvolacího řízení.
Poté, co shledal naléhavý právní zájem žalobců na požadovaném určení vlastnického práva k nemovitostem, odvolací soud (ve shodě se soudem prvního stupně) konstatoval, že jednání, které se mezi účastníky odehrálo, je v mnoha ohledech nestandardní. Dne 3. 4. 2019 žalobci (každý samostatně) s žalovanou uzavřeli platné kupní smlouvy, jimiž žalované prodali spoluvlastnické podíly na předmětných nemovitostech (dokazováním vyloučil pochybnosti o svéprávnosti žalobkyně), žalobkyně podíl o velikosti ? za cenu 1 600 000 Kč a žalobce svůj podíl o velikosti ? za cenu 550 000 Kč. V květnu 2019 obdržela žalobkyně na svůj bankovní účet od žalované platbu ve výši 500 000 Kč. Žalovaná spolehlivě nevyvrátila tvrzení žalobců, že údajné platby v hotovosti (3.
4. 2019 dvě platby po 250 000 Kč a 4. 4. 2019 platby 160 000 Kč a 40 000 Kč) jim nikdy nebyly předány; výpovědi svědka S., že hotovost žalobcům předal v autě poté, kdy na poště podepsali smlouvy, soud neuvěřil a listinné důkazy (podepsané pokladní doklady) neshledal způsobilými prokázat, že fakticky došlo k předání kupní ceny žalobcům. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že žalobci od kupních smluv platně odstoupili pro podstatné porušení povinnosti žalované zaplatit kupní cenu podle článků 7.3 a 7.4 kupních smluv.
Ve vztahu k otázce včasnosti odstoupení žalobců od kupních smluv odvolací soud akcentoval, že není rozhodující, zda právo odstoupit od smlouvy je realizováno bez zbytečného odkladu či nikoli, pokud prodlení trvá. Proti rozsudku odvolacího soudu a výslovně i proti rozsudku soudu prvního stupně, podala žalovaná dovolání, na jehož přípustnost usuzuje z přesvědčení, že „napadené rozhodnutí spočívá na vyřešení právní otázky hmotného a procesního práva, která má být dovolacím soudem vyřešena jinak“, konkrétně otázky hodnocení důkazů, resp. „důkazní síly jednotlivých důkazních prostředků, když proti písemným důkazům stojí na druhé straně pouze neobjektivní výpověď žalobců a volné úvahy nalézacích soudů“.
Je přesvědčena, že „odstoupení od smlouvy v kontextu tohoto případu je nespravedlivé a nepoctivé zneužití práva, kdy ji žalobci uvedli podpisem kupních smluv a výdajových pokladních dokladů v omyl a následně využili svého práva na odstoupení od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy, o kterém nemohla vědět“. Má za to, že ji žalobci měli vyzvat ke splnění povinnosti „část kupní ceny uhradit, aby uzavřená kupní smlouva mohla mít své zamýšlené důsledky“; tuto otázku označila za doposud dovolacím soudem neřešenou.
Žalobkyně se k dovolání vyjádřila a navrhla, aby bylo jako nedůvodné zamítnuto. Žalobce se k dovolání nevyjádřil. Žalovaná podala dovolání výslovně i proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 12. 2023, č. j. 14 C 247/2019-516, konkrétně proti jeho výrokům I., II., V., VI. a VII., pomíjí, že dovolání je mimořádným opravným prostředkem, jímž lze napadnout výhradně rozhodnutí odvolacího soudu. Občanský soudní řád tudíž ani neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně.
Nedostatek funkční příslušnosti je takovým nedostatkem podmínky řízení, jehož důsledkem je vždy zastavení řízení (srov. § 104 odst. 1 věta první o. s. ř.). Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů a soud, který je funkčně příslušný k rozhodování o opravném prostředku proti rozhodnutím odvolacích soudů, proto řízení o dovolání žalované směřujícímu proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2001, sp. zn. 20 Cdo
1535/99, ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, ze dne 26. 10 2011, sp. zn. 20 Cdo 3313/2011, nebo ze dne 21. 12. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4856/2016). Ve vztahu k napadenému rozhodnutí odvolacího soudu se dovolací soud zabýval nejdříve otázkou přípustnosti dovolání. Podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s.
ř.“), není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Podle § 241a odst. 2 o.
s. ř. v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh). Požadavek, aby dovolatel vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, znamená, že je povinen uvést, při řešení jaké otázky hmotného nebo procesního práva se odvolací soud podle jeho názoru odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která taková otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, popř. která taková právní otázka (již dříve vyřešená) má být dovolacím soudem (nyní) posouzena jinak; k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace ustanovení § 237 o.
s. ř. či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 4/2014, nebo ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Základní podmínkou, jíž dovolatel ve smyslu § 237 o. s. ř. identifikuje důvod přípustnosti dovolání, je formulace konkrétní otázky hmotného nebo procesního práva, která má být podrobena dovolacímu přezkumu. Tuto otázku je povinen vymezit výhradně dovolatel a dovolací soud je takovým vymezením vázán; není totiž úkolem dovolacího soudu při pochybnosti dovolatele přezkoumávat správnost rozhodnutí odvolacího soudu z moci úřední (k tomu viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.
6. 2017, sp. zn. 30 Cdo 37/2017, a ze dne 29. 3. 2018, sp. zn. 23 Cdo 6092/2017, nebo usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 6. 2016, sp. zn. II ÚS 553/16). Vždy však musí jít o právní otázku, na níž je rozhodnutí odvolacího soudu založeno. Dovolatelka žádnou konkrétní otázku hmotného nebo procesního práva v dovolání neformuluje. Uvádí-li ve vztahu k hodnocení důkazů soudem, že „tato otázka má být dovolacím soudem řešena jinak“, je z obsahu dovolání zřejmé, že ve skutečnosti se nedovolává žádného ze čtyř kritérií přípustnosti dovolání uvedených v § 237 o.
s. ř., tedy nepožaduje, aby dovolací soud určitou jím v minulosti již vyřešenou právní otázku nyní posoudil jinak, nýbrž žádá, aby věc posoudil odlišně od odvolacího soudu (aby jinak než odvolací soud vyhodnotil provedené důkazy z hlediska jejich závažnosti a věrohodnosti). Navíc nelze přehlédnout, že argumentací, kterou s uvedenou námitkou spojuje, zpochybňuje
skutkový závěr, na němž odvolací soud založil právní posouzení věci, že žalovaná žalobcům neuhradila část kupní ceny (oproti tomu prosazuje, že v řízení prokázala, že sjednanou kupní cenu doplatila v hotovosti). Uplatněním dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení, vychází-li z jiného skutkového stavu, než ze kterého vyšel odvolací soud. Dovolací soud je vázán skutkovým stavem zjištěným v řízení před soudy nižších stupňů a jeho správnost (úplnost), dovolacímu přezkumu nepodléhají.
Stejně tak nelze dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 o. s. ř. zpochybnit způsob, ani výsledek hodnocení důkazů promítající se do skutkových zjištění, z nichž soudy při rozhodování vycházely. Je na zvážení soudu (zásada volného hodnocení důkazů § 132, § 211 o. s. ř.), kterému důkaznímu prostředku přizná větší vypovídací schopnost a věrohodnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2010, sp. zn. 33 Cdo 2441/2008, a ze dne 22. 9. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3189/2008). O výjimečný případ, kdy skutková otázka s ohledem na její průmět do základních lidských práv a svobod je způsobilá založit přípustnost dovolání podle § 237 o.
s. ř. (srov. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2005, sp. zn. IV. ÚS 391/05, a ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. I. ÚS 3093/13, popř. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2013, sp. zn. III. ÚS 772/13, nebo ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. IV. ÚS 985/15), v nyní posuzované věci nejde. Namítá-li dovolatelka (s tím, že jde o otázky doposud dovolacím soudem neřešené), že „odstoupení od smlouvy v kontextu tohoto případu je nespravedlivé a nepoctivé zneužití práva, kdy ji žalobci uvedli podpisem kupních smluv a výdajových pokladních dokladů v omyl a následně využili svého práva na odstoupení od smlouvy pro podstatné porušení smlouvy, o kterém nemohla vědět“, a prosazuje-li, že ji „žalobci měli vyzvat ke splnění povinnosti část kupní ceny uhradit, aby uzavřená kupní smlouva mohla mít své zamýšlené důsledky“, jde opět o námitky založené na vlastní (navíc nové) skutkové verzi o tom, jak probíhala obchodní transakce mezi účastníky a jak se vůči ní žalobci zachovali (za zákonný a „poctivý“ postup ze strany žalobců označuje výzvu k doplacení části kupní ceny, nikoli odstoupení od smlouvy).
V této souvislosti se sluší připomenout, že je vyloučeno, aby v dovolání byly uplatněny nové skutečnosti či důkazy (§ 241a odst. 6 o. s. ř.).
Protože dovolatelka nepředložila k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.). S ohledem na výsledek řízení samostatně nerozhodoval o podaném návrhu na odklad vykonatelnosti.
Výrok o nákladech dovolacího řízení nemusí být zdůvodněn (§ 243f odst. 3 o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 23. 10. 2024
JUDr. Ivana Zlatohlávková předsedkyně senátu