USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců
JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyň a) Adnar zásoby s. r.
o., se sídlem v Zaječicích 322, identifikační číslo 055 64 301, a b) Chaos s.
r. o., se sídlem v Čadci, Hurbanova 208/62, Slovenská republika, identifikační
číslo 45 533 199, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem v
Chrudimi, Tovární 1130, proti žalovaným 1) V. H., zastoupenému Mgr. Radkem
Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, 2) P. S., zastoupenému
Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí
125/16, 3) obci Brněnec, se sídlem v Brněnci, Moravská Chrastová 77, zastoupené
Mgr. Jakubem Tučkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Provázkova 2265/20, 4)
České republice – České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Pardubicích,
U Stadionu 2729, 5) T. J., zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem
se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, a 6) F. O., zastoupenému Mgr. Robertem
Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, o zaplacení
6.720.238,30 Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C
185/2007, o dovolání žalobkyně b) a společnosti Adnar Thieves s. r. o. se
sídlem v Zaječicích 322, identifikační číslo 055 64 433, zastoupené JUDr.
Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, proti usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, č.
j. 23 Co 161/2023-3937, 23 Co 309/2022, takto:
I. Dovolání společnosti Adnar Thieves s. r. o. se odmítá.
II. Dovolání žalobkyně b) se zamítá.
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze 26. 10. 2021, č. j. 7 C 185/2007-3508,
ve spojení s opravnými usneseními ze dne 14. 1. 2022, č. j. 185/2007-3569, ze
dne 7. 3. 2022, č. j. 7 C 185/2007-3588, a doplňujícím rozsudkem ze dne 21. 2.
2023, č. j. 7 C 185/2007-3867, zastavil řízení v části, ve které žalobkyně b)
požadovala po žalovaných 1 až 6 zaplacení 27.606,- Kč spolu s úrokem z prodlení
(výrok I), uložil prvému žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni b) částku
4.727.001,17 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok II), zamítl
žalobu žalobkyně b) vůči žalovaným 1 až 6 v blíže uvedeném rozsahu (výroky III
až V), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalovanými a žalobkyní b)
(výroky VI, VII, XI, XIV a XV), a o nákladech řízení vzniklých státu (výrok
XII).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali účastníci odvolání.
V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 9. 12. 2022 navrhla žalobkyně b),
aby podle § 107a o. s. ř. na její místo ohledně pohledávky za prvým žalovaným v
částce 4.727.001,17 Kč s příslušenstvím (tj. pohledávky specifikované ve
výrocích II a VI rozsudku soudu prvního stupně) do řízení vstoupila společnost
Adnar Thieves s. r. o., se sídlem v Zaječicích 322, identifikační číslo 055 64
433 (dále též „nabyvatelka práva“), která se vstupem do řízení souhlasila.
Postup podle § 107a o. s. ř. odůvodnila uzavřenou smlouvou o postoupení
pohledávky dne 9. 12. 2022, kterou za žalobkyni b) podepsala jednatelka
postupitelky Nikoleta Gašková a za nabyvatelku pohledávky jednatel postupnice
Ing. Michal Skřivánek.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací
soud“) usnesením ze dne 21. 6. 2023, č. j. 23 Co 161/2023-3937, 23 Co 309/2022,
zamítl návrh žalobkyně b) na vstup společnosti Adnar Thieves s. r. o. do řízení
podle § 107a o. s. ř. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze
dne 30. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1162/2006, uvedl, že je přípustné postoupení
pohledávky za jedním z více solidárně zavázaných dlužníků, je však třeba
přihlédnout k dalším okolnostem projednávané věci. Řízení je vedeno od roku
2007, původní žalobkyně (Randa s. r. o.) opakovaně postupovala pohledávky za
různými solidárně zavázanými dlužníky, přičemž po žalovaných 1 až 6 žalobkyně
požaduje nahradit vzniklou škodu a po původně žalovaném č. 7 Ing. Davidovi
Jánošíkovi, jako správci konkursní podstaty úpadce společnosti VITKA Brněnec a.
s., se sídlem v České Skalici, Pod Vinicí 729, identifikační číslo 00174131,
požaduje vydat bezdůvodné obohacení. V nyní probíhajícím řízení jde o již třetí
postoupení pohledávky, přičemž v předchozích případech byla postupována vždy
pohledávka celá. Nyní žalobkyně b) postoupila jen část své pohledávky za 1.
žalovaným, předmětem postoupení nebyla ta část pohledávky, ve které byla
žalobkyně b) procesně neúspěšná; zbývající část pohledávky za 1. žalovaným a za
žalovanými 2. až 6. (v níž nebyla procesně úspěšná) postoupena nebyla. Odvolací
soud zdůraznil, že všichni žalovaní mají být zavázáni k plnění solidárně.
Obchodní společnosti, které vystupují na straně věřitele, jsou personálně
provázané osobou Ing. Michala Skřivánka. Žalobkyně b) tímto procesním postupem
svůj nárok nepřípustně štěpí, neboť její úkony vedou k nezpřehlednění
účastenství na obou stranách, požadovaných nároků a zejména k případné obtížné
vymahatelnosti nákladů řízení žalovaných 2. až 6. Podle přesvědčení odvolacího
soudu návrh na rozhodnutí o procesním nástupnictví směřuje ke zneužití procesní
úpravy.
Proti v záhlaví uvedenému usnesení podaly dovolání nabyvatelka práva společnost
Adnar Thieves s. r. o., a žalobkyně b) (dále jen „dovolatelka“).
Dovolatelka rozebírajíc závěry rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze 26. 10.
2021, č. j. 7 C 185/2007-3508 (dále též „soud prvního stupně“), v dovolání
opakuje argumentaci, kterou použila v řízení před soudem prvního stupně, a že
pokud budou provedeny dovolatelkou navržené důkazy a prověřena všechna její
tvrzení, pak „musí být se svým nárokem vůči žalovaným úspěšná, a proto je
nesprávná úvaha o tom, že by … zneužila právní ochrany. I kdyby odvolací soud
pouze rozsudek prvního stupně potvrdil, i tak postoupená pohledávka umožní
úhradu všech závazků vzniklých účastníkům tohoto řízení“. S tímto odůvodněním
dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, č. j. 23 Co 161/2023-3937,
23 Co 309/2022, tak, že bude povolen vstup společnosti Adnar Thieves s. r. o.
se sídlem v Zaječicích 322, identifikační číslo 055 64 433, do řízení namísto
žalobkyně b) ve vztahu k 1. žalovanému o zaplacení částky 4.727.001,17 Kč s
příslušenstvím, popř. aby usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v
Pardubicích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“).
Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí
odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Dovolání je bez dalšího přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť napadeným
usnesením odvolacího soudu bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu
do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); přípustnost
dovolání není limitována požadavky uvedenými v ustanovení § 237 o. s. ř.
Dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním společnosti Adnar Thieves s. r. o.
To podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř., odmítl
jako podané neoprávněnou osobou. Ustanovení § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř.
přiznává oprávnění podat dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jen
účastníkům řízení, tj. subjektům vyjmenovaným v § 90 o. s. ř, tedy žalobci a
žalovanému. Společnost Adnar Thieves s. r. o. však účastnící řízení není.
Okolnost, z níž dovozuje svoje oprávnění podat dovolání, tj. postoupení
pohledávky, je v dané věci nerozhodná.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně b) je přípustné, není však
důvodné, neboť odvolací soud rozhodl zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího
soudu, která vykládá § 107a o. s. ř. a potažmo důvody pro aplikaci § 2 o. s. ř.
Právní úvahy odvolacího soudu jsou plně v souladu s dosavadní rozhodovací praxí
Nejvyššího soudu, podle níž nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných
případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při
jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo
vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup je
namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo
najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití
procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů
řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou.
Před rozhodnutím o návrhu podaném podle § 107a o. s. ř. je třeba totiž zkoumat,
zda nedošlo k postoupení pohledávky, které lze považovat za zneužití procesní
úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala
vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na
náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku však
nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení
soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést
nemůže), srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29
Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek, k tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších svých
rozhodnutí, například v usnesení ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013,
v němž zdůraznil, že hrozba zneužití postoupení pohledávky z pohledu náhrady
nákladů řízení musí nabýt reálné podoby.
Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11,
zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním
nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také
posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem
na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem
zneužít procesní úpravu).
Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o.
s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v
průběhu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp.
zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení
pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp.
zn. 29 Cdo 5112/2014).
Není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle
ustanovení § 107a o. s. ř, dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem
dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013). Dále lze přihlédnout k
časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a
podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k
obtížně zjistitelné bonitě postupníka (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015).
Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím
soudem je správné. Odvolací soud o návrhu podle § 107a o. s. ř. rozhodl v
souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ale i Ústavního soudu, jestliže
zohlednil konkrétní okolnosti případu a přesvědčivě odůvodnil, proč považoval
návrh dovolatelky podle § 107a odst. 1 o. s. ř. za zneužití práva (viz body 9,
10 a 11 dovoláním napadeného usnesení).
Dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo
zpochybnit správnost napadeného usnesení; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval
jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), její dovolání podle § 243d písm.
a) o. s. ř. zamítl.
Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, bude i o náhradě
nákladů vzniklých v souvislosti s tímto řízením rozhodnuto v konečném
rozhodnutí o věci (srov. obdobně § 243g odst. 1 větu druhou, § 243b, § 151
odst. 1 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo
970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2024
JUDr. Václav Duda
předseda senátu