USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyň a) Adnar zásoby s. r. o., se sídlem v Zaječicích 322, identifikační číslo 055 64 301, a b) Chaos s. r. o., se sídlem v Čadci, Hurbanova 208/62, Slovenská republika, identifikační číslo 45 533 199, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, proti žalovaným 1) V. H., zastoupenému Mgr. Radkem Látem, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 547, 2) P. S., zastoupenému Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Malé náměstí 125/16, 3) obci Brněnec, se sídlem v Brněnci, Moravská Chrastová 77, zastoupené Mgr. Jakubem Tučkem, advokátem se sídlem v Praze 4, Provázkova 2265/20, 4) České republice – České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Pardubicích, U Stadionu 2729, 5) T. J., zastoupenému Mgr. MUDr. Zdeňkem Kubicou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, a 6) F. O., zastoupenému Mgr. Robertem Vladykou, advokátem se sídlem v Praze 1, Soukenická 1090/14, o zaplacení 6.720.238,30 Kč, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 185/2007, o dovolání žalobkyně b) a společnosti Adnar Thieves s. r. o. se sídlem v Zaječicích 322, identifikační číslo 055 64 433, zastoupené JUDr. Leošem Strouhalem, advokátem se sídlem v Chrudimi, Tovární 1130, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, č. j. 23 Co 161/2023-3937, 23 Co 309/2022, takto:
I. Dovolání společnosti Adnar Thieves s. r. o. se odmítá. II. Dovolání žalobkyně b) se zamítá.
Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze 26. 10. 2021, č. j. 7 C 185/2007-3508, ve spojení s opravnými usneseními ze dne 14. 1. 2022, č. j. 185/2007-3569, ze dne 7. 3. 2022, č. j. 7 C 185/2007-3588, a doplňujícím rozsudkem ze dne 21. 2. 2023, č. j. 7 C 185/2007-3867, zastavil řízení v části, ve které žalobkyně b) požadovala po žalovaných 1 až 6 zaplacení 27.606,- Kč spolu s úrokem z prodlení (výrok I), uložil prvému žalovanému povinnosti zaplatit žalobkyni b) částku 4.727.001,17 Kč s blíže specifikovanými úroky z prodlení (výrok II), zamítl žalobu žalobkyně b) vůči žalovaným 1 až 6 v blíže uvedeném rozsahu (výroky III
až V), a rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi žalovanými a žalobkyní b) (výroky VI, VII, XI, XIV a XV), a o nákladech řízení vzniklých státu (výrok XII).
Proti rozsudku soudu prvního stupně podali účastníci odvolání. V průběhu odvolacího řízení podáním ze dne 9. 12. 2022 navrhla žalobkyně b), aby podle § 107a o. s. ř. na její místo ohledně pohledávky za prvým žalovaným v částce 4.727.001,17 Kč s příslušenstvím (tj. pohledávky specifikované ve výrocích II a VI rozsudku soudu prvního stupně) do řízení vstoupila společnost Adnar Thieves s. r. o., se sídlem v Zaječicích 322, identifikační číslo 055 64 433 (dále též „nabyvatelka práva“), která se vstupem do řízení souhlasila. Postup podle § 107a o. s. ř. odůvodnila uzavřenou smlouvou o postoupení pohledávky dne 9. 12. 2022, kterou za žalobkyni b) podepsala jednatelka postupitelky Nikoleta Gašková a za nabyvatelku pohledávky jednatel postupnice Ing. Michal Skřivánek.
Krajský soud v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích (dále jen „odvolací soud“) usnesením ze dne 21. 6. 2023, č. j. 23 Co 161/2023-3937, 23 Co 309/2022, zamítl návrh žalobkyně b) na vstup společnosti Adnar Thieves s. r. o. do řízení podle § 107a o. s. ř. Odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 29 Odo 1162/2006, uvedl, že je přípustné postoupení pohledávky za jedním z více solidárně zavázaných dlužníků, je však třeba přihlédnout k dalším okolnostem projednávané věci.
Řízení je vedeno od roku 2007, původní žalobkyně (Randa s. r. o.) opakovaně postupovala pohledávky za různými solidárně zavázanými dlužníky, přičemž po žalovaných 1 až 6 žalobkyně požaduje nahradit vzniklou škodu a po původně žalovaném č. 7 Ing. Davidovi Jánošíkovi, jako správci konkursní podstaty úpadce společnosti VITKA Brněnec a. s., se sídlem v České Skalici, Pod Vinicí 729, identifikační číslo 00174131, požaduje vydat bezdůvodné obohacení. V nyní probíhajícím řízení jde o již třetí postoupení pohledávky, přičemž v předchozích případech byla postupována vždy pohledávka celá.
Nyní žalobkyně b) postoupila jen část své pohledávky za 1. žalovaným, předmětem postoupení nebyla ta část pohledávky, ve které byla žalobkyně b) procesně neúspěšná; zbývající část pohledávky za 1. žalovaným a za žalovanými 2. až 6. (v níž nebyla procesně úspěšná) postoupena nebyla. Odvolací soud zdůraznil, že všichni žalovaní mají být zavázáni k plnění solidárně. Obchodní společnosti, které vystupují na straně věřitele, jsou personálně provázané osobou Ing. Michala Skřivánka. Žalobkyně b) tímto procesním postupem svůj nárok nepřípustně štěpí, neboť její úkony vedou k nezpřehlednění účastenství na obou stranách, požadovaných nároků a zejména k případné obtížné vymahatelnosti nákladů řízení žalovaných 2.
až 6. Podle přesvědčení odvolacího soudu návrh na rozhodnutí o procesním nástupnictví směřuje ke zneužití procesní úpravy.
Proti v záhlaví uvedenému usnesení podaly dovolání nabyvatelka práva společnost Adnar Thieves s. r. o., a žalobkyně b) (dále jen „dovolatelka“). Dovolatelka rozebírajíc závěry rozsudku Okresního soudu ve Svitavách ze 26. 10. 2021, č. j. 7 C 185/2007-3508 (dále též „soud prvního stupně“), v dovolání opakuje argumentaci, kterou použila v řízení před soudem prvního stupně, a že pokud budou provedeny dovolatelkou navržené důkazy a prověřena všechna její tvrzení, pak „musí být se svým nárokem vůči žalovaným úspěšná, a proto je nesprávná úvaha o tom, že by … zneužila právní ochrany.
I kdyby odvolací soud pouze rozsudek prvního stupně potvrdil, i tak postoupená pohledávka umožní úhradu všech závazků vzniklých účastníkům tohoto řízení“. S tímto odůvodněním dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud změnil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 21. 6. 2023, č. j. 23 Co 161/2023-3937, 23 Co 309/2022, tak, že bude povolen vstup společnosti Adnar Thieves s. r. o. se sídlem v Zaječicích 322, identifikační číslo 055 64 433, do řízení namísto žalobkyně b) ve vztahu k 1.
žalovanému o zaplacení částky 4.727.001,17 Kč s příslušenstvím, popř. aby usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 30. 9. 2017 (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Dovolání je bez dalšího přípustné podle § 238a o. s. ř., neboť napadeným usnesením odvolacího soudu bylo v průběhu odvolacího řízení rozhodnuto o vstupu do řízení na místo dosavadního účastníka (§ 107a o. s. ř.); přípustnost dovolání není limitována požadavky uvedenými v ustanovení § 237 o. s. ř. Dovolání není důvodné.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval dovoláním společnosti Adnar Thieves s. r. o. To podle § 243c odst. 3 věty první ve spojení s § 218 písm. b) o. s. ř., odmítl jako podané neoprávněnou osobou. Ustanovení § 240 odst. 1 věty prvé o. s. ř. přiznává oprávnění podat dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu jen účastníkům řízení, tj. subjektům vyjmenovaným v § 90 o. s. ř, tedy žalobci a žalovanému. Společnost Adnar Thieves s. r. o. však účastnící řízení není. Okolnost, z níž dovozuje svoje oprávnění podat dovolání, tj. postoupení pohledávky, je v dané věci nerozhodná. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání žalobkyně b) je přípustné, není však důvodné, neboť odvolací soud rozhodl zcela v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, která vykládá § 107a o. s. ř. a potažmo důvody pro aplikaci § 2 o. s. ř. Právní úvahy odvolacího soudu jsou plně v souladu s dosavadní rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, podle níž nelze vyloučit, že soud může ve výjimečných případech založit důvod k zamítnutí žalobcova návrhu podle § 107a o. s. ř. (při jinak formálně doložených předpokladech pro to, aby takovému návrhu bylo vyhověno) prostřednictvím ustanovení § 2 o. s. ř., přičemž takový postup je namístě například tehdy, bylo-li by možno dovodit podle toho, co v řízení vyšlo najevo, že cílem návrhu na vydání rozhodnutí podle § 107a o. s. ř. je zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Před rozhodnutím o návrhu podaném podle § 107a o. s. ř. je třeba totiž zkoumat, zda nedošlo k postoupení pohledávky, které lze považovat za zneužití procesní úpravy za tím účelem, aby se možná pohledávka na náhradu nákladů řízení stala vůči neúspěšnému žalobci nedobytnou. Prostá obava, že případná pohledávka na náhradě nákladů řízení se v budoucnu stane nedobytnou, k takovému kroku však nepostačuje (nejistota o poctivosti pohnutek, jež účastníka vedly k postoupení soudně vymáhané pohledávky, k tak zásadnímu odepření procesní ochrany vést nemůže), srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. 29 Cdo 3013/2010, uveřejněné pod číslem 46/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, k tomuto závěru se Nejvyšší soud přihlásil v řadě dalších svých rozhodnutí, například v usnesení ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 23 Cdo 1665/2013, v němž zdůraznil, že hrozba zneužití postoupení pohledávky z pohledu náhrady nákladů řízení musí nabýt reálné podoby. Rovněž Ústavní soud v nálezu ze dne 9. 2. 2012, sp. zn. III. ÚS 468/11, zdůraznil, že obecné soudy nemohou přistupovat k rozhodnutí o procesním nástupnictví podle ustanovení § 107a o. s. ř. formalisticky, ale musí také posoudit, zda nejde pouze o účelové zneužití procesní úpravy zejména s ohledem na ustanovení § 2 o. s. ř. (zda pohledávka nebyla účelově postoupena s úmyslem zneužít procesní úpravu). Zneužití úpravy procesního nástupnictví při singulární sukcesi podle § 107a o. s. ř. může podle okolností nasvědčovat například předchozí postup dané strany v průběhu řízení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 981/2012), délka a složitost soudního sporu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013) nebo postoupení pohledávky na uměle vytvořený subjekt (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 25 Cdo 993/2013, a usnesení ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 5112/2014). Není zcela standardní a vyžaduje si pozornost při rozhodování o návrhu podle ustanovení § 107a o. s. ř, dojde-li k postoupení pohledávky, která je předmětem dlouhotrvajícího a poměrně složitého soudního sporu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 22 Cdo 3607/2013). Dále lze přihlédnout k časové souvislosti mezi datem uzavření smlouvy o postoupení pohledávky a podáním návrhu na procesní nástupnictví a termínem odročeného jednání či k obtížně zjistitelné bonitě postupníka (obdobně srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. 33 Cdo 4180/2015). Vzhledem k výše uvedenému lze uzavřít, že právní posouzení věci odvolacím soudem je správné. Odvolací soud o návrhu podle § 107a o. s. ř. rozhodl v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ale i Ústavního soudu, jestliže zohlednil konkrétní okolnosti případu a přesvědčivě odůvodnil, proč považoval návrh dovolatelky podle § 107a odst. 1 o. s. ř. za zneužití práva (viz body 9, 10 a 11 dovoláním napadeného usnesení). Dovolatelce se prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu nepodařilo zpochybnit správnost napadeného usnesení; Nejvyšší soud proto, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o. s. ř.), její dovolání podle § 243d písm. a) o. s. ř. zamítl. Vzhledem k tomu, že tímto rozhodnutím se řízení nekončí, bude i o náhradě nákladů vzniklých v souvislosti s tímto řízením rozhodnuto v konečném rozhodnutí o věci (srov. obdobně § 243g odst. 1 větu druhou, § 243b, § 151 odst. 1 o. s. ř. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sb. rozh. obč.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 30. 4. 2024
JUDr. Václav Duda předseda senátu