33 Cdo 329/2025-542
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava Dudy a soudců
JUDr. Pavla Horňáka a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobkyně Jarmily Křivákové, se
sídlem v Salaši 152, identifikační číslo 03276767, zastoupené JUDr. Rostislavem
Puklem, advokátem se sídlem ve Veselí nad Moravou, Karlova 252, proti žalované
ISTA CORPORATION, s. r. o., se sídlem v Praze 8, Pobřežní 370/4, identifikační
číslo 24830933, zastoupené JUDr. Tomášem Bělinou, advokátem se sídlem v Praze
8, Pobřežní 370/4, o 700 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 8 pod sp. zn. 12 C 32/2022, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského
soudu v Praze ze dne 11. 1. 2024, č. j. 36 Co 284/2023-484, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího
řízení 13 975,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr.
Tomáše Běliny, advokáta.
Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 700 000 Kč s příslušenstvím,
která měla představovat její odměnu za měsíce březen a duben 2019, vždy v
rozsahu měsíční částky 350 000 Kč. Tvrdila, že účastnice uzavřely dne 11. 12.
2016 smlouvu o spolupráci (multilevel marketingu) při prodeji kosmetických
produktů značky TianDe. Žalobkyni byl dne 3. 12. 2018 zamezen přístup do
on-line systému žalované, a tím jí byla znemožněna další činnost a též dosažení
odměn za měsíce březen a duben 2019, neboť jejich výše byla závislá na
výsledcích prodejů celé distribuční struktury vybudované žalobkyní.
Obvodní soud pro Prahu 8 (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 2.
3. 2023, č. j. 12 C 32/2022-431, žalobu zamítl. Po provedeném dokazování
uzavřel, že nebylo prokázáno, že by účastnice řízení v předmětném období
uzavřely v jakékoliv formě smlouvu o spolupráci.
Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 11. 1. 2024,
č. j. 36 Co 284/2023-484, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně a rozhodl o
náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se s jeho závěrem, že v řízení
nebylo prokázáno uzavření (v jakékoliv formě) smlouvy o spolupráci mezi
účastnicemi řízení. Konstruuje-li žalobkyně své právo na zaplacení sporné
částky jako nárok na obvyklou provizi z obvyklých (tedy neurčitých) prodejů
zboží, u nichž nebylo prokázáno, že byly uskutečněny, ani to, že zboží patřilo
žalované, na základě „nezdokumentovaných vztahů k žalované (či k jiným článkům
distribuční soustavy)“, nemůže očekávat vyhovění své žalobě.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též „dovolatelka“)
dovolání, které má za přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť rozhodnutí závisí
na „vyřešení otázek hmotného práva, při jejichž řešení se odvolací soud
odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a některé z otázek
hmotného a procesního práva mají být dovolacím soudem vyřešeny a posouzeny
jinak nebo tyto dovolací soud dosud neřešil.“ Dovolacímu přezkumu předkládá
následující otázky:
1) Zda smlouva o multilevel marketingu mohla být účastnicemi řízení
uzavřena i ústně? 2) Zda smlouva mohla být uzavřena prostřednictvím registrovaného
distributora bez výslovného písemného zmocnění? 3) Neprovedení důkazů navržených dovolatelkou, a to obsahu webinářů a
výslechů svědků, kdy většina z těchto svědků rovněž působila jako registrovaní
distributoři žalované, a rovněž výslech dovolatelky. 4) Nepřenesení důkazního břemene na stranu žalované z důvodu
informačního deficitu na straně žalobkyně. Žalovaná navrhla dovolání jako nepřípustné odmítnout, případně jako nedůvodné
zamítnout. Nejvyšší soud projednal dovolání podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti
každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže
napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla
vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být
dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., musí dovolatel
vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k
projednání dovolání nestačí pouhá citace ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho
části). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Podle § 239 o. s. ř. přípustnost dovolání (§ 237 až 238a) je oprávněn zkoumat
jen dovolací soud; ustanovení § 241b odst. 1 a 2 tím nejsou dotčena. Otázka, na jejímž řešení rozhodnutí odvolacího soudu nezávisí, přípustnost
dovolání založit nemůže (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a
ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015, či usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 29. 9. 2015, sp. zn. 32 Cdo 3570/2015, ústavní stížnost proti němu podanou
Ústavní soud usnesením ze dne 28. 1. 2016, sp. zn. II. ÚS 3540/2015, odmítl). Pro rozhodnutí odvolacího soudu nebyly určující (rozhodující) dovoláním
vymezené otázky ad 1) a ad 2). Na jejich řešení není rozhodnutí odvolacího
soudu založeno, a proto pro jejich řešení nemůže být dovolání přípustné;
rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že v řízení nebylo prokázáno
uzavření smlouvy jak v písemné či ústní formě ani konkludentně.
Nadto požadavek dovolatelky, aby dovolací soud jinak vyřešil právní otázky
uzavření smlouvy účastnicemi, než jak je vyřešil odvolací soud, tedy aby
„vyřešená právní otázka byla dovolacím soudem posouzena jinak“, není řádným
vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř., neboť významově
neodpovídá tomu, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla
(dovolacím soudem) posouzena jinak“ (shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, které je dostupné veřejnosti na
webových stránkách Nejvyššího soudu). Má-li být dovolání přípustné proto, že
„dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak“, musí z něho
být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má
(podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013). Přípustnost dovolání nejsou způsobilé založit výhrady dovolatelky vůči postupu
odvolacího soudu, který neprovedl jí navržené důkazy, a nepřenesl důkazní
břemeno na žalovanou (v rámci tzv. vysvětlovací povinnosti strany sporu
nezatížené důkazním břemenem) co do tvrzení, kdo byl majitelem účtů, na které
byly vypláceny finanční prostředky, jaký počet bodů „struktura“ žalobkyně v
daném období vyprodukovala, jak „struktura“ žalobkyně v daném období vypadala a
jakými osobami byla tvořena. Těmito argumenty žalobkyně ve skutečnosti namítá existenci vad řízení. Ty však
samy o sobě nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., neboť jimi není uplatněn jediný možný dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 1 o. s. ř., tj. že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním
posouzení věci (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2015, sp. zn. 23
Cdo 497/2015, ze dne 15. 6. 2015, sp. zn. 23 Cdo 782/2015, nebo ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2664/2015); k vadám řízení přihlédne dovolací soud pouze
tehdy, je-li dovolání přípustné, což v posuzované věci není. Podle nálezu
Ústavního soudu ze dne 26. 9. 2017, sp. zn. II. ÚS 3717/16, platí, že
poskytování ochrany základním právům a svobodám může a musí probíhat podle
pravidel stanovených zákonem (čl. 36 odst. 4 Listiny základních práv a svobod),
které jsou součástí právního řádu. V kontextu uvedeného je tedy zřejmé, že
nelze účinně namítat vady řízení, pakliže dovolání nesplňuje předpoklady
přípustnosti podle § 237 o. s. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2018, sp. zn. 23 Cdo 2939/2017, či ze dne 12. 9. 2018, sp. zn. 23 Cdo
2647/2018). Nepředložila-li dovolatelka k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního
práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší
soud její dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).