33 Cdo 3487/2015
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr. Blanky Moudré a soudců JUDr. Pavla Krbka a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve
věci žalobce M. S., zastoupeného Mgr. Janem Balciarem, advokátem se sídlem
Praha 7, U Studánky 250/3, proti žalované WELFARE SERVICE s. r. o. se sídlem
Praha 3, Žižkov, Řehořova 1003/34, identifikační číslo osoby: 247 25 871,
zastoupené Mgr. Michaelou Bartošovou, advokátkou se sídlem Kolín, Kutnohorská
43, o zaplacení částky 155.600 Kč s příslušenstvím oproti vydání automobilu,
vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 18/2013, o dovolání
žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 29 Co
491/2014-80, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2015, č. j. 29 Co
491/2014-80, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Obvodní soud pro Prahu 2 rozsudkem ze dne 6. 8. 2014, č. j. 14 C
18/2013-55, ve znění opravného usnesení ze dne 22. 9. 2014, č. j. 14 C
18/2013-69, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci 155.600 Kč s úrokem z
prodlení z této částky ve výši 7,05 % p. a. ode dne 16. 1. 2013 do zaplacení
oproti vydání vozidla Kia Sportage, reg. zn. 4C57449, VIN č. KNEJE55185K050440,
a to do 15dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), a rozhodl o náhradě nákladů
řízení účastníků a státu (výroky II. a III.). Soud prvního stupně zjistil, že předmětem podnikání žalované je prodej
nových a ojetých automobilů. Dne 10. 7. 2012 žalobce uzavřel jako kupující se
žalovanou jako prodávající kupní smlouvu, jejímž předmětem byl převod
vlastnického práva k ojetému automobilu Kia Sportage, reg. zn. 4C57449, VIN č. KNEJE55185K050440 (dále jen „automobil“) za kupní cenu 152.000 Kč. Po převzetí
automobilu žalobce u něho objevil závady spočívající v nefunkčním topení a
klimatizaci a blíže neurčené vadě airbagu. Znalec Martin Kapeš, jmenovaný pro
obor ekonomie a strojírenství, odvětví ceny a odhady se specializací posuzování
technického stavu a odhady motorových vozidel, vypracoval z pověření žalobce
znalecký posudek k posouzení technického stavu automobilu. Na základě jeho
prohlídky, zkušební jízdy a provedené diagnostiky znalec zjistil, že airbag
spolujezdce byl vystřelený, přičemž s jeho záslepkou bylo manipulováno,
nerozsvěcovala se kontrolka indikace, která byla zcela nefunkční, brzdy
nevykazovaly dostatečnou účinnost, klimatizace a ventilátor byly nefunkční a
nefungovalo ani standardní topení. Ostatní funkce vozidla byly v normě. Za
vypracovaný znalecký posudek žalobce zaplatil 3.600 Kč. Dopisem ze dne 20. 12. 2012 doručeným žalované dne 3. 1. 2013 žalobce od kupní smlouvy odstoupil pro
větší počet vad automobilu, a to nefunkčnost airbagu a snížený účinek brzd, jež
označil za vady nebezpečné, a dále nefungující topení a klimatizace, pro něž
nemůže automobil řádně užívat. Soud prvního stupně posoudil zjištěný skutkový stav věci podle § 622 a
násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění do 31. 12. 2013
(srov. § 3028 zákona č. 89/2012 Sb.; dále jen „obč. zák.“); dospěl k závěru, že
žaloba je důvodná. Protože žalobce vytkl vady žalované v šestiměsíční lhůtě od
převzetí automobilu ve smyslu § 616 odst. 4 obč. zák., lze mít za to, že vady
existovaly již při jeho koupi. Jelikož automobil vykazoval větší počet vad
znemožňujících řádné užívání věci, žalobci náleží stejná práva z odpovědnosti
za vady, jakoby se jednalo o vady neodstranitelné, tedy i právo na odstoupení
od smlouvy (§ 622 odst. 2 věta druhá obč. zák.). V důsledku odstoupení byla
smlouva zrušena (§ 48 obč. zák.) a účastníci smlouvy jsou povinni si vzájemně
vrátit vše, co podle ní dostali (§ 457 obč. zák.). Soud prvního stupně shledal
oprávněným i požadavek na náhradu nákladů vynaložených za znalecký posudek. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 4. 2015, č. j. 29 Co
491/2014-80, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítl, a
rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Ztotožnil se se
skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že automobil měl nedostatky již v době
prodeje. Přisvědčil mu i v tom, že nárok žalobce z odpovědnosti za vady je
třeba poměřovat § 613 a násl. obč. zák. upravujících prodej zboží v obchodě a
že je nerozhodné rozlišení vytčených vad na zjevné a skryté. Odchýlil se však
od jeho právního posouzení věci.
Zdůraznil, že u použitých věcí prodávaných v
obchodě přichází v úvahu odpovědnost za vady, jež existovaly v době převzetí
kupujícím; prodávající však neodpovídá za ty vady, jež vznikly v důsledku
opotřebování věci (§ 619 odst. 3 obč. zák.). Odvolací soud dovodil, že takovými
vadami jsou vady brzd a parkovacích brzd; jejich nedostatečná účinnost je totiž
„typickým následkem používání vozidla a typickým projevem opotřebení vozidla
užíváním“ a projevuje se u každého motorového vozidla. Nebyl-li stranami kupní
smlouvy dohodnut stav brzd a parkovací brzdy automobilu, platí, že prodávající
za jejich vady neodpovídá. Ostatní vady - vady airbagu, nefunkční klimatizace a
topení - jsou odstranitelné opravou a byť se jedná o větší počet vad, posoudil
je jako vady, které nebrání řádnému užívání automobilu, neboť jejich projev
není v rozporu s § 37 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu na pozemních
komunikacích, v rozhodném znění (dále jen „zákon č. 56/2001 Sb.“), a lze
předpokládat, že automobil má technický průkaz a prošel technickou kontrolou,
neboť byl předmětem prodeje (jinými slovy automobil je technicky způsobilý k
provozu). V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 2013, sp. zn. 28 Cdo 1857/2013. Z uvedených důvodů žalobci nevzniklo právo
na odstoupení od smlouvy.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání, jehož
přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky
hmotného a procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od
ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Především namítá nesprávnost
závěru, že řádnému užívání brání pouze takové vady, které by činily automobil
nezpůsobilým k provozu na pozemních komunikacích, s tím, že odvolací soud
nepřesně citoval závěry obsažené v rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo
1857/2013. Odkazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 12. 1982, sp. zn. Cpj 40/82, v němž byl odůvodněn názor, že samotný rozpor se státní
technickou normou nelze považovat za vadu, která brání řádnému užívání věci, a
je třeba přihlížet i k vadám faktickým, tedy nedostatku vlastností nebo
projevu, který se u věcí tohoto druhu obecně předpokládá. Oproti odvolacímu
soudu má za to, že vady brzd nejsou vadami, které lze považovat za projev
běžného opotřebení automobilu. Řádnému užívání brání i nefunkční airbag, neboť
jeho nefunkčnost představuje závadu v kategorii B, která podle § 49 písm. b/ ve
spojení s § 51 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb. ovlivňuje provozní vlastnosti
vozidla a působí nepříznivě na životní prostředí. Vadné topení a klimatizace
též brání řádnému užívání automobilu; jde o funkce, které uživatel předpokládá. Odvolacímu soudu vytýká, že porušil zásadu dvojinstančnosti tím, že vydal pro
něho překvapivé rozhodnutí; dospěl-li k závěru, že neprokázal existenci vad,
které brání řádnému užívání automobilu, měl rozsudek soudu prvního stupně
zrušit za účelem provedení dalšího dokazování. V této souvislosti odkazuje na
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2006, sp. zn. 28 Cdo 2838/2005, a
nález Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. II. ÚS 523/02, v nichž byla
zdůrazněna nutnost poučení účastníků, které jim má odvolací soud poskytnout
vždy, dospěje-li k odlišnému právnímu závěru než soud prvního stupně, a dát jim
prostor k vyjádření se k němu. Žalobce má za to, že posouzení možnosti řádného
užívání vozidla je otázkou odbornou, které odvolacímu soudu nepřísluší (nemá
potřebné odborné znalosti). Navrhuje proto, aby dovolací soud změnil rozsudek
soudu prvního stupně tak, že žalované uloží povinnost zaplatit mu žalovanou
částku se specifikovaným příslušenstvím oproti vydání automobilu, a aby rozhodl
o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů. Žalovaná souhlasí se závěry odvolacího soudu. Vady brzd jsou projevem
opotřebení věci předchozím vlastníkem a ostatní vady jsou vadami
odstranitelnými, které nebrání řádnému užívání automobilu. Navrhuje, aby
dovolací soud dovolání žalobce zamítl a přiznal jí náhradu nákladů dovolacího
řízení. V řízení o dovolání bylo postupováno podle zákona č. 99/1963 Sb.,
občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 2
zákona č. 293/2013 Sb.; dále jen „o. s. ř.“). Dovolání bylo podáno včas k tomu oprávněným subjektem při splnění
podmínky jeho advokátního zastoupení (§ 240 odst. 1, § 241 odst. 1, 4 o. s. ř.)
a je přípustné podle § 237 o. s.
ř., neboť napadené rozhodnutí, jímž se řízení
končí, závisí na vyřešení otázky hmotného práva, při jejímž řešení se odvolací
soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, konkrétně na
posouzení právní otázky odpovědnosti za vady při prodeji použité věci v obchodě. V rámci dovolacího důvodu podle § 241 odst. 1 o. s. ř. žalobce
zpochybnil právní závěr odvolacího soudu, že prodávající neodpovídá ve smyslu §
619 odst. 3 obč. zák. za vady brzd a parkovací brzdy, jelikož se jedná „o
typický následek používání vozidla a typický projev opotřebení vozidla
užíváním“. Podle § 616 odst. 1 obč. zák. odpovídá prodávající kupujícímu za to, že
prodaná věc je při převzetí kupujícím ve shodě s kupní smlouvou, zejména že je
bez vad. Rozpor s kupní smlouvou, který se projeví během šesti měsíců ode dne
převzetí věci, se považuje za rozpor existující již při jejím převzetí, pokud
to neodporuje povaze věci nebo pokud se neprokáže opak (odst. 4). Podle § 619 obč. zák. odpovídá prodávající za vady, které se projeví
jako rozpor s kupní smlouvou po převzetí věci v záruční době (záruka), nejde-li
o věci, které se rychle kazí nebo o věci použité (odst. 1). Jde-li o věci
použité, neodpovídá prodávající za vady odpovídající míře používání nebo
opotřebení, které měla věc při převzetí kupujícím (odst. 3). Nejvyšší soud se ustálil v právním názoru, podle něhož je-li předmětem
prodeje v obchodě použitá věc, odpovídá prodávající ve smyslu § 619 odst. 3 o. s. ř. za vady existující při jejím převzetí kupujícím s výjimkou těch vad,
které odpovídají míře používání nebo opotřebení věci ke dni převzetí kupujícím
(srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 33 Cdo
2281/2008). V usnesení ze dne 15. 3. 2000, sp. zn. 33 Cdo 1719/98, pak Nejvyšší
soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1988, sp. zn. 3 Cz
59/88, uveřejněný pod č. 24/1990 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek,
vyložil, že jestliže předmětem prodeje je starší použité motorové vozidlo,
nelze opotřebení odpovídající stáří vozidla, počtu najetých kilometrů a běžnému
způsobu užívání i údržby vozidla, považovat za jeho vadu. Za vadu, která
neodpovídá míře používání a opotřebení věci, je třeba považovat vždy nedostatek
takové vlastnosti, která se u věcí téhož druhu a stáří obecně předpokládá a
jejíž neexistencí je možnost využití věci k danému účelu nikoli nepodstatně
snížena. V daném případě se odvolací soud z pohledu výše nastíněných kritérií
právním posouzením věci nezabýval. Ke svému právnímu závěru, že žalobci
nevzniklo právo na odstoupení od smlouvy, dospěl na podkladě úvahy, že vady
brzd je třeba vnímat jako typický projev opotřebení vozidla jeho užíváním, a
žalovaná za ně proto neodpovídá. Odvolací soud pominul, že ne pouhá „typická“
vada způsobená užíváním, avšak pouze vada odpovídající míře používání nebo
opotřebení použité věci je vadou, za kterou prodávající neodpovídá.
Otázkou, do
jaké míry byly brzdy opotřebované, a zda míra jejich opotřebení odpovídala
vlastnostem, které se u věcí téhož druhu a stáří (a množství najetých
kilometrů) obecně předpokládají, a zda jejich neexistence podstatně (ne)snižuje
možnost využití věci k danému účelu, se však nezabýval. Jeho právní posouzení
je tak neúplné a tudíž nesprávné. Nad rámec uvedeného Nejvyšší soud podotýká,
že pro přijetí odpovídajícího právního závěru zatím nebylo provedeno v
potřebném rozsahu dokazování za účelem zjištění pro věc relevantních
skutečností.
Žalobce napadl i právní závěr odvolacího soudu, že vady airbagu, topení
a klimatizace, spočívající v jejich nefunkčnosti, nejsou vadami, které brání
řádnému užívání automobilu.
Podle § 622 odst. 2 obč. zák. jde-li o vadu, kterou nelze odstranit a
která brání tomu, aby věc mohla být řádně užívána jako věc bez vady, má
kupující právo na výměnu věci nebo má právo od smlouvy odstoupit. Táž práva
přísluší kupujícímu, jde-li sice o vady odstranitelné, jestliže však kupující
nemůže pro opětovné vyskytnutí vady po opravě nebo pro větší počet vad věc
řádně užívat.
Obecně platí, že lze-li vady odstranit, nezakládají právo na odstoupení
od kupní smlouvy ať nové či použité věci. Výjimku z tohoto pravidla upravuje
ustanovení § 622 odst. 2 věta druhá obč. zák. v případech opětovného vyskytnutí
odstranitelné vady po opravě nebo při větším počtu vad, které brání kupujícímu
věc řádně užívat. Ve zhodnocení rozhodování soudů ve věcech týkajících se
nároků z prodeje v obchodě a z obstaravatelských služeb, projednaného a
schváleného občanskoprávním kolegiem bývalého Nejvyššího soudu ČSR, z 30. 12.
1982, Cpj 40/82, uveřejněného pod č. 22/1983 Sbírky soudních rozhodnutí a
stanovisek (dále jen „R 22/1983“), byly vyjádřeny následující právní závěry.
Kupujícím uplatněné právo z odpovědnosti za vady věci prodané v obchodě lze
považovat za důvodné za předpokladu, že reklamovaná vada, která byla důvodem
pro uplatnění tohoto práva: 1/ je skutečně vadou, 2/ vyskytuje se na prodané
věci a 3/ má takovou povahu, jaká je pro uplatnění kupujícím zvoleného práva
vyžadována. Za větší počet vad věci prodané v obchodě lze zpravidla považovat
alespoň tři vady věci, a jde-li o větší počet vad, pak řádnému užívání věci
musí bránit každá z těchto vad. Při zkoumání, zda uvažované vady pouze ztěžují,
anebo již brání řádnému užívání věci prodané v obchodě, soud vychází především
z účelu, jemuž má prodaná věc sloužit. V případě motorového vozidla soud
přihlíží kromě jiného i k tomu, zda posuzované vady nepředstavují porušení
některého ustanovení vyhlášky o podmínkách provozu vozidel na pozemních
komunikacích. Tento postup je v souladu se závěrem, k němuž dospěl (bývalý)
Nejvyšší soud ČSR v rozhodnutí sp. zn. 3 Cz 62/78, podle něhož takové vady
motorových vozidel představující porušení vyhlášky o provozu na pozemních
komunikacích (jaké jsou vady brzd, unikání oleje, kmitání kol apod.) je třeba
vždy považovat za vady bránící jejich řádnému užívání. Nejvyšší soud v rozsudku
ze dne 31. 3. 2015, sp. zn. 33 Cdo 1323/2013, vyložil, že v R 22/1983 nebyl
vysloven kategorický závěr, že jen vada, která znamená rozpor s veřejnoprávními
předpisy o provozu vozidel na pozemních komunikacích, brání řádnému užívání
vozu. Není vyloučeno, aby i jiné vady, které nedosahují rozporu s těmito
veřejnoprávními předpisy, bránily řádnému užívání koupeného vozidla. Řádnému
užívání brání stav, kdy nelze vůz pro jeho soustavnou poruchovost (byť
jednotlivé poruchy mohou být snadno odstranitelné) používat obvyklým způsobem,
tj. způsobem odpovídajícím povaze a určení osobního automobilu, ale jen s
vynaložením zvýšeného úsilí, pozornosti, trpěním sníženého uživatelského
komfortu, nebo jestliže nelze vyloučit stálé opakování jedné a téže vady i po
uplynutí záruční doby. Za vady které brání řádnému užívání věci nutno považovat
též závady ve funkčních vlastnostech vozidla, jakož i vady kupujícím vymíněných
vlastností (tj. např. funkční klimatizace). V rozsudku ze dne 7. 1. 2009, sp.
zn. 28 Cdo 171/2008, Nejvyšší soud dovodil, že závěr o tom, zda zjištěné
projevy vady brání nebo nebrání řádnému užívání prodané věci, není otázkou
znaleckou, nýbrž je právním posouzením zjištěných skutečností, které přísluší
výlučně soudu, přičemž toto posouzení vychází především z účelu, jemuž prodaná
věc slouží.
Vzhledem k výše citované ustálené rozhodovací praxi Nejvyššího soudu,
od níž se dovolací soud nemíní odchýlit ani v posuzovaném případě, je nesprávné
i právní posouzení odvolacího soudu týkající se ostatních vad automobilu
spočívajících ve vadném airbagu u spolujezdce, nefunkční klimatizaci a
nefunkčním topení, které podle jeho právního názoru nebrání řádnému užívání
věci, neboť nejde o vady, které by automobil činily nezpůsobilým k provozu na
pozemních komunikacích ve smyslu § 37 zákona č. 56/2001 Sb., v důsledku čehož
je vyloučena odpovědnost žalované ve smyslu § 622 odst. 2 obč. zák. Jak bylo
shora vysvětleno, posouzení otázky (ne)možnosti řádného užívání věci vyžaduje
vedle zjištění, zda věc odpovídá technickým požadavkům stanoveným v právních
předpisech, též zhodnocení jeho faktického stavu, tedy toho, zda automobil lze
používat obvyklým způsobem, tj. způsobem odpovídajícím povaze a určení osobního
automobilu, přičemž o řádném užívání ve smyslu shora uvedených závěrů nelze
hovořit v případě, je-li užívání možné jen s vynaložením zvýšeného úsilí,
pozornosti a trpěním sníženého uživatelského komfortu. Dospěl-li odvolací soud
k závěru, že uvedené vady nebrání řádnému užívání automobilu, jen z pohledu
zákona č. 56/2001 Sb., pochybil, neboť nezvažoval všechna relevantní hlediska,
která teprve umožňují učinit závěr, zda automobil bylo možné přes větší počet
vad řádně užívat.
Protože se žalobci podařilo zpochybnit správnost rozsudku odvolacího
soudu, dovolací soud, aniž se zabýval dalšími dovolacími námitkami, jej zrušil
a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243e odst. 1, odst. 2 věta
první o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem vysloveným v tomto rozhodnutí (§
243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne soud
v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. září 2016
JUDr. Blanka Moudrá
předsedkyně senátu