33 Cdo 3496/2016
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobce
M. D., zastoupeného Mgr. Pavlem Rybářem, advokátem se sídlem v Sokolově,
Slovenská 2136, proti žalovanému E. S., zastoupenému JUDr. Vladimírou
Glatzovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Husova 240/5, o splnění povinnosti,
vedené u Okresního soudu Praha - západ pod sp. zn. 6 C 529/2013, o dovolání
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2016, č.j. 26 Co
200/2015-138, 26 Co 16/2016, ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2016,
č.j. 26 Co 200/2015-147, 26 Co 16/2016, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů
dovolacího řízení 3.388 Kč do tří dnů od právní moci usnesení k rukám JUDr.
Vladimíry Glatzové, advokátky.
Okresní soud Praha - západ rozsudkem ze dne 11. 12. 2014, č.j. 6 C
529/2013-91, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 28. 8. 2015, č.j. 6 C
529/2013-127, uložil žalovanému 1) „obnovit pokojný stav a připojit nemovitost
ve vlastnictví žalobce, tj. budovu , která je součástí pozemku stav. č. parc. 37 k přípojce vody elektrické energie umístěné na pozemku 4/3, vše v
katastrálním území T. u J.,“ 2) „ve prospěch nemovitosti ve vlastnictví
žalobce, tj. budovy , která je součástí pozemku parc. č. 37, vše v katastrálním
území T. u J., zřídit služebnost inženýrských sítí, a to vodovodní a
energetické vedení,“ a 3) „ve prospěch nemovitosti ve vlastnictví žalobce, tj. budovy , která je součástí pozemku parc. č. 37, vše v katastrálním území T. u
J., zřídit služebnost cesty za účelem vybudování údržby, provozu a odstraňování
poruch inženýrských sítí;“ žalovaného zavázal k náhradě nákladů řízení žalobci
ve výši 31.050,80 Kč. Rozsudkem ze dne 24. 2. 2016, č.j. 26 Co 200/2015-138, 26 Co 16/2016,
ve znění opravného usnesení ze dne 4. 5. 2016, č.j. 26 Co 200/2015-147, 26 Co
16/2016, Krajský soud v Praze změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že
žalobu zamítl, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Podle
odvolacího soudu z článku IX kupní smlouvy ze 4. 8. 2010 nevyplývá povinnost
žalovaného vybudovat na svém pozemku parc. č. 4/3 nové přípojky vody a
elektrické energie k domu žalobce. Žalovaný se zavázal zřídit ve prospěch
žalobce (vlastníka domu na pozemku parc. č. 37 v katastrálním území T. u J.)
věcné břemeno odpovídající právu na vstup a vjezd na svůj pozemek, a to za
účelem vybudování, údržby, provozu a oprav inženýrských sítí na tomto pozemku. Smlouvu o zřízení věcného břemene účastníci uzavřeli 29. 5. 2013 (právní účinky
vkladu práva nastaly 25. 7. 2013). Tím, kdo měl podle ujednání účastníků na
pozemku žalovaného vybudovat inženýrské sítě, byl oprávněný z věcného břemene,
tj. žalobce. Rozhodnutí odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, jímž zpochybnil
řešení (procesní) otázky, zda mohlo být rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci
samé změněno, jestliže odvolací soud nedoplňoval (neopakoval) dokazování a bez
poučení podle § 213b odst. 1 občanského soudního řádu se přiklonil ke
skutkovému stavu odlišnému od toho, z něhož vyšel soud prvního stupně. Výsledkem takového procesního postupu je podle dovolatele nepředvídatelnost
(překvapivost) napadeného rozhodnutí, neboť nemohl na jiný názor odvolacího
soudu skutkově a právně reagovat. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona
č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“). Dovolání žalobce není přípustné (§ 237 o.s.ř.).
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.). Podle § 241a odst. 1 o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí
odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o.s.ř.). Ustálená judikatura Nejvyššího soudu týkající se vázanosti skutkovým stavem
zjištěným v řízení před soudem prvního stupně (§ 213 o.s.ř.) vychází z toho, že
obsah listin – zde kupní smlouvy ze 4. 8. 2010 a smlouvy o zřízení věcného
břemene z 29. 5. 2013 – se opětovným přečtením při odvolacím jednání nemění,
takže odvolací soud může, aniž důkaz listinou znovu provedl při odvolacím
jednání (způsobem upraveným v § 129 odst. 1 o.s.ř., který je ve spojení s
ustanovením § 211 o.s.ř. použitelný rovněž v odvolacím řízení), tento důkaz
jinak hodnotit a dojít tak i k jiným skutkovým závěrům než soud prvního stupně
(srov. rozsudky ze dne 11. 10. 2001, sp. zn. 26 Cdo 451/2000, ze dne 25. 2. 2010, sp. zn. 23 Cdo 3021/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a
stanovisek pod č. 106/2010, a ze dne 22. 4. 2010, sp. zn. 33 Cdo 3620/2008). Odkaz žalobce na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 1999, sp. zn. 21 Cdo
1901/98, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 30/2000,
je nepřípadný; jeho závěry týkající se mezí dokazování v odvolacím řízení jsou
po novelizaci občanského soudního řádu provedené s účinností od 1. 4. 2005
zákonem č. 59/2005 Sb. nepoužitelné (srov. rozsudek velkého senátu
občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3881/2009, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod
č. 10/2014).
Poučení účastníků řízení podle § 213b odst. 1 (§ 118a odst. 2) o.s.ř. přichází
v úvahu jen tehdy, kdy je pro uplatnění odlišného právního názoru soudu
zapotřebí dát účastníkům prostor k doplnění skutkového vylíčení tak, aby o věci
mohlo být rozhodnuto. Jinými slovy, soud účastníky řízení poučí, jestliže jimi
uvedená tvrzení a navržené (případně nenavržené, ale provedené) důkazy
nepostačují k tomu, aby byl objasněn skutkový stav věci; postačují-li v řízení
uskutečněná tvrzení a navržené (či nenavržené, ale provedené) důkazy pro
objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu,
není třeba k poučení podle § 118a odst. 2 o.s.ř. přistupovat (srov. usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, a rozsudky ze dne
29. 4. 2009, sp. zn. 21 Cdo 3090/2008, ze dne 14. 6. 2010, sp. zn. 33 Cdo
2954/2008, a ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. 33 Cdo 3326/2010). Rozhodnutí je
překvapivé, jestliže ho nebylo možné na základě zjištěného skutkového stavu
předvídat, tedy jen tehdy, jestliže ho odvolací soud založí na skutečnostech,
které účastníkům nebo některým z nich nebyly známy, nebo o nichž sice věděli,
ale nepovažovali je (podle dosavadních výsledků řízení) za rozhodné pro právní
nebo skutkové posouzení věci (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 27. 4.
2011, sp. zn. 33 Cdo 4792/2010, ze dne 27. 7. 2011, sp. zn. 33 Cdo 4087/2008).
Za situace, kdy v řízení před soudem prvního stupně účastníci prezentovali své
vlastní verze skutkového stavu (vyložili, jaká byla jejich vůle projevená v
listinách) a měli možnost se k právní stránce věci vyjádřit, lze uzavřít, že
rozhodnutí odvolacího soudu není s výše uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu v
rozporu.
Žalobce sice napadl rozhodnutí odvolacího soudu ve všech jeho výrocích, ve
vztahu k výroku o nákladech řízení před soudy obou stupňů však žádnou
argumentaci nevznesl.
Nejvyšší soud nepřípustné dovolání odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3
o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li žalobce dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může
žalovaný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).
V Brně dne 22. 3. 2017
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu