33 Cdo 3747/2023-291
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobce T. H., zastoupeného Mgr. Karlem Půšem, advokátem se sídlem ve Sloupně 13, proti žalované FISAD s. r. o., se sídlem v Jirkově, Chomutovská 643 (identifikační číslo 491 01 927), zastoupené Mgr. Vilémem Burianem, advokátem se sídlem v Chomutově, Nerudova 18/15, o 896.423 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 24 C 139/2014, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 17 Co 99/2022-273, t a k t o:
I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Okresní soud v Chomutově rozsudkem ze dne 11. 2. 2022, č. j. 24 C 139/2014-200, zastavil řízení co do 15.756 Kč (výrok I), zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal po žalované zaplacení 896.423 Kč „spolu s úrokem z prodlení z částky 912.179 Kč od 1. 11. 2010 do 13. 2. 2020 a z částky 896.423 Kč od 14. 2. 2020 do zaplacení“ (výrok II), a žalované přiznal na náhradě nákladů řízení 202.408 Kč (výrok III). Rozsudkem ze dne 30. 5. 2023, č. j. 17 Co 99/2022-273, Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadených výrocích II a III potvrdil a žalobci uložil zaplatit na náhradě nákladů odvolacího řízení žalované 73.810 Kč a státu 584 Kč. Odvolací soud – ve shodě se soudem prvního stupně – uzavřel, že strany smlouvy o dílo datované dnem 15.
9. 2010 neprojevily vážnou vůli; právní předchůdce žalobce (E. H.) neměl v úmyslu demoliční práce provádět a úmyslem žalované nebylo provedení prací po něm požadovat a zaplatit mu za ně sjednanou cenu. Nesměřovala-li vůle stran k právním následkům spojeným se splněním závazku zhotovitele provést dílo, je – bez ohledu na případnou antidataci – smlouva absolutně neplatná (§ 37 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“). Protože E. H.
provedl demoliční práce na základě ústní smlouvy uzavřené se společností MN DESIGN, a. s., není žalovaná pasivně věcně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení získaného plněním bez právního důvodu (§ 451 odst. 1, 2 obč. zák.). Bez zřetele k tomu, že tvrzení žalobce v odvolacím řízení, podle něhož na základě smlouvy o dílo 01 073 z 16. 2. 2010 měla povinnost provést demoliční práce v hodnotě 912.179 Kč žalovaná, nicméně je za ni provedl E. H., který tím utrpěl majetkovou újmu, zatímco žalovaná nic netratila, odvolací soud posoudil jako uplatnění nového nároku (§ 216 odst. 2 občanského soudního řádu), současně dovodil, že ustanovení § 454 obč. zák. aplikovat nelze.
Mezi právním předchůdcem žalobce a třetí osobou (MN DESIGN, a. s.) nebylo zřejmé, že E. H. plnil za žalovanou. Předpoklad vzniku bezdůvodného obohacení na straně žalované – vědomost toho, kdo plnil, o tom, že plní za jiného, a vůle toho, kdo plnil, splnit závazek za jiného včetně toho, že ten, komu bylo plněno, plnění přijme jako splnění dluhu osoby, za niž bylo plněno, čímž dluh zanikne – nebyl naplněn. V dovolání, kterým napadl rozhodnutí odvolacího soudu, žalobce prosazuje, že právní otázky týkající se 1/ neplatnosti (simulace) právního úkonu – smlouvy o dílo datované dnem 15.
9. 2010 – pro nedostatek vážnosti vůle (§ 37 odst. 1 obč. zák.) a 2/ aplikace ustanovení § 454 obč. zák. na právní vztah účastníků vyřešil odchylně od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně je dovolací soud dosud neřešil. Podle dovolatele je smlouva o dílo datovaná dnem 15. 9. 2010 platným právním úkonem a pokud ne, má právo na vydání bezdůvodného obohacení, protože investorce plnil to, co po právu měla plnit žalovaná. Navrhl, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.
s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Odvolací soud poté, co dokazování doplnil výslechy J. S., jednatele žalované, a svědka J. V. (vedoucího údržby MN DESIGN, a. s.) a částečně opakoval výslechem svědka K. J. (stavbyvedoucího žalované), vyšel z toho, že 29. 4. 2009 společnost MN DESIGN, a. s.
(investorka) vybrala žalovanou pro veřejnou zakázku „Rekonstrukce a výstavba nové výrobní haly“. Smlouvou o dílo 01 073 z 16. 2. 2010 se žalovaná (zhotovitelka) ve vztahu k MN DESIGN, a. s. (objednatelce), zavázala podle zadávacích podmínek poptávky, výkazu výměr a projektové dokumentace v době od 1. 3. 2010 do 31. 9. 2010 provést stavební práce včetně demolice stávajících objektů; cenu díla sjednaly strany částkou 41.867.690,27 Kč. Dodatkem z 27. 9. 2010 byl posunut termín provedení prací (od 15.
9. 2010 do 15. 6. 2011). Před převzetím staveniště a projektové dokumentace dne 22. 9. 2010 žalovanou provedl na základě ústní dohody s investorkou demoliční práce právní předchůdce žalobce – E. H. Žalovaná se s ním dohodla, že mu za to zaplatí z ceny, kterou jí podle smlouvy z 16. 2. 2010 uhradí investorka. Z toho důvodu uzavřela žalovaná jako objednatelka s E. H. (zhotovitelem) smlouvu o dílo datovanou dnem 15. 9. 2010, jíž se právní předchůdce žalobce za částku 912.178,80 Kč (s daní z přidané hodnoty) zavázal provést v době od 15.
9. 2010 do 30. 9. 2010 – fakticky již vykonané – demoliční práce. Ve článku 7/2 dohodli: „Splatnost faktur bude 30 dnů ode dne doručení faktury - daňového dokladu a je podmíněná úhradou faktury od investora stavby MN DESIGN a. s.“. E. H. 30. 9. 2010 vyúčtoval žalované cenu díla (912.179 Kč) se splatností 30. 10. 2010. Žalovaná 8. 10. 2010 přeúčtovala částku společnosti MN DESIGN, a. s., u níž byl 26. 4. 2013 zjištěn úpadek ve formě platební neschopnosti (usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26.
4. 2013, č. j. KSUL 81 INS 117/2013-A-22, KSUL 81 INS 117/2013-B-1). Vyjma částky 15.756 Kč žalovaná žalobci nezaplatila. K otázce ad 1). Námitky, jimiž žalobce zpochybnil právní závěr o neplatnosti smlouvy o dílo datované dnem 15. 9. 2010, nevystihují dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci.
Dovolatel předložil skutkovou verzi odlišnou od té, kterou po zhodnocení provedených důkazů zjistil odvolací soud (strany smlouvy předstíraly, že demoliční práce má právní předchůdce žalobce provést pro žalovanou, ačkoli jejich úmysl směřoval výlučně k tomu, aby E. H. za dílo již vykonané pro investorku dostal od ní zaplaceno). Takovému zjištění odpovídá právní závěr, podle něhož je pro nevážnost vůle obou stran smlouva o dílo datovaná dnem 15. 9. 2010, která nezastírá žádný – disimulovaný – právní úkon, neplatná (§ 37 odst. 1, § 41a odst. 1, 2 obč. zák., srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.
8. 2019, sp. zn. 29 ICdo 81/2017, včetně judikatury v jeho odůvodnění zmíněné). Spojuje-li žalobce přípustnost dovolání s tím, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení právní otázky, kterou odvolací soud řešil v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, musí jít o takovou otázku, na níž byl výrok rozhodnutí odvolacího soudu z hlediska právního posouzení skutečně založen; není-li tomu tak, dovolání pro její řešení nemůže být podle § 237 o.
s. ř. přípustné (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013, ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 32 Cdo 5034/2014, a ze dne 31. 8. 2015, sp. zn. 32 Cdo 2894/2015). Na jazykovém výkladu smlouvy o dílo datované dnem 15. 9. 2010 podle § 35 odst. 2 obč. zák. závěr o její neplatnosti nespočívá, neboť o navenek (nevážně) projevené vůli stran nebylo v řízení sporu. Absenci písemně projevené vůle stran uzavřít smlouvu daného obsahu odvolací soud – jak již bylo řečeno shora – zjistil hodnocením provedených důkazů.
Z toho důvodu jsou nepřiléhavé odkazy dovolatele na rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2013, sp. zn. 32 Cdo 1893/2011, ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 21 Cdo 2730/2007, a ze dne 26. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 2615/2006. K otázce ad 2). Již ze zjištění, podle něhož právní předchůdce žalobce demoliční práce provedl na základě ústní dohody s investorkou před převzetím staveniště a projektové dokumentace žalovanou, bez dalšího vyplývá, že neplnil závazek, k jehož splnění byla ve vztahu k investorce smlouvou o dílo 01 073 z 16.
2. 2010, ve znění dodatku z 27. 9. 2010, zavázána žalovaná, ale splnil svou povinnost. Nebylo-li plněno to, co měla plnit žalovaná, je vyloučeno, aby se žalovaná plněním právního předchůdce žalobce na jeho úkor obohatila (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2009, sp. zn. 28 Cdo 4513/2008, ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5596/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 10. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1441/2015). S ohledem na výše uvedené je nadbytečné zabývat se procesní otázkou, zda žalobcovo tvrzení v odvolání je uplatněním nového nároku podle § 216 odst. 2 o.
s. ř. Jelikož dovolatel nepředložil k řešení žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, jež by zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek. V Brně dne 20. 6. 2024
JUDr. Pavel Krbek předseda senátu