ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla
Krbka a soudců JUDr. Ivany Zlatohlávkové a JUDr. Václava Dudy ve věci žalobkyně
Hartl Haus Czech s.r.o. se sídlem v Praze 1, Haštalská 107/2 (identifikační
číslo osoby 632 75 988), zastoupené JUDr. Ivanem Radou, Ph.D., advokátem se
sídlem v Praze 1, Na Příkopě 988/31, proti žalovanému Mgr. M. H., advokátu se
sídlem v Praze 8, Karolinská 661/4, zastoupenému JUDr. Jakubem Kadlecem,
advokátem se sídlem v Praze 3, Lucemburská 1569/47, za účasti vedlejšího
účastníka na straně žalovaného J. N., zastoupeného Mgr. Janem Labským,
advokátem se sídlem v Praze 3, Milešovská 2137/12, o 3.755.253 Kč s
příslušenstvím, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 28 Cm 133/2010, o
dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015,
č.j. 1 Cmo 49/2015-429, takto:
Rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 9. 2015, č.j. 1 Cmo
49/2015-429, a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2014, č.j. 28 Cm
133/2010-367, se ruší a věc se Městskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.
Ve výroku uvedeným rozhodnutím vrchní soud potvrdil ve věci samé
rozsudek ze dne 5. 11. 2014, č.j. 28 Cm 133/2010-367, kterým Městský soud v
Praze zamítl žalobu „aby žalovaný byl povinen vyplatit žalobci ze svěřeneckého
účtu částku 3.755.253 Kč a zaplatit žalobci úroky z prodlení ve výši repo sazby
stanovené Českou národní bankou platné pro první den každého kalendářního
pololetí, v němž trvá prodlení žalovaného, zvýšené o sedm procentních bodů, od
3. 8. 2010 do zaplacení“, a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud převzal skutkový stav zjištěný v řízení před soudem prvního
stupně a ztotožnil se i s jeho právním posouzením. Smlouvu ze 7. 12. 2009
posoudil jako svěřeneckou (inominátní kontrakt podle § 51 zákona č. 40/1964
Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 /viz § 3028 zákona
č. 89/2012 Sb./, dále jen „obč. zák.“), jíž se žalovaný zavázal z vázaného účtu
vyplatit při splnění stanovených podmínek žalobkyni předmětnou peněžní částku
(část ceny díla). Z článku 4.3 vyplývá požadavek doložit „prohlášením“ znalce
(vzor č. 3) „řádné“ položení střešní krytiny. „Prohlášení“ znalce Ing. Jaroslava Vokolka z 12. 7. 2010 nedeklaruje „řádné (bezvadné) položení střešní
krytiny“, jinak řečeno, dokument předložený žalobkyní smlouvě nevyhovoval. Byly
však splněny podmínky stanovené v článku 4.6 smlouvy, takže ve shodě s nimi
žalovaný 5. 5. 2014 vyplatil ze svěřeneckého účtu vedlejšímu účastníkovi
3.796.143 Kč a poté vázaný bankovní účet zrušil (2. 6. 2014). Uvolněním
peněžních prostředků smlouva, která byla právním důvodem pro jejich výplatu,
pozbyla účinnosti (článek 6.7), a to v době, kdy trval stav potvrzující
neexistenci práva žalobkyně (předchozí rozsudek odvolacího soudu ze dne 22. 10. 2013, č.j. 1 Cmo 190/2013-256, nabyl 11. 11. 2013 právní moci, stejnopisy
kasačního rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2014, č.j. 33 Cdo
1164/2014-318, byly účastníkům doručeny 4. 8. 2014, resp. 5. 8. 2014). Navíc,
není-li tu svěřenecký účet, je nemožné – argumentuje odvolací soud – z něho
přiznat plnění. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla žalobkyně dovoláním. Nesouhlasí se
závěrem, podle něhož svěřenecká smlouva zanikla, resp. pozbyla účinnosti
vyplacením peněžních prostředků z vázaného účtu vedlejšímu účastníkovi (články
4.6, 6.7). Svěřenecká smlouva je podle dovolatelky platná a účinná, neboť
postup podle článku 4.6 byl vyloučen a účinnosti mohla pozbýt pouze vyplacením
„podle podmínek … smlouvy“, což se nestalo. Za nesprávný považuje i názor
odvolacího soudu týkající se nemožnosti plnění z důvodu zrušení svěřeneckého
účtu, který představuje stranami dohodnutý způsob, jakým bude s peněžními
prostředky naloženo, tj. kam budou složitelem uloženy (kvantitativní označení
způsobu správy peněžních prostředků). Peněžní prostředky jsou zásadně genericky
určenou věcí a svěřenecký správce jako majitel účtu není majitelem peněz; má
jen za bankou pohledávku z účtu.
Povinnost žalovaného postupovat podle smlouvy
proto trvá bez ohledu na existenci vázaného účtu; je tedy povinen plnit z
jiných zdrojů, neboť účetní „uložení“ na svěřenecký účet peněžní prostředky
neindividualizuje. Byl-li svěřenecký účet zrušen, nevyžaduje se změna žaloby k
tomu, aby soud bez určení zdroje (účtu) rozhodnutím uložil povinnost zaplatit
příslušnou peněžní částku, kterou dovolatelka požaduje z titulu plnění ze
svěřenecké smlouvy. Navrhla, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil
soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského
soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II bod 1, 7 zákona
č. 404/2012 Sb., čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen „o.s.ř.“).
Dovolání je přípustné, protože rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se
odvolací řízení končí, závisí na vyřešení otázek hmotného a procesního práva,
při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe
Nejvyššího soudu (§ 237, § 239 o.s.ř.). Práva a povinnosti vyplývající z
trojstranné tzv. svěřenecké smlouvy a otázku vázanosti žalobním petitem
posoudil v rozporu s tím, co je uvedeno níže. Právní posouzení je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc
podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu,
sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav
nesprávně aplikoval. Podle ustanovení § 51 obč. zák. mohou účastníci uzavřít i takovou
smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo
účelu tohoto zákona. Podle ustanovení § 79 odst. 1 o.s.ř. se řízení zahajuje na návrh. Návrh
musí kromě obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) obsahovat jméno, příjmení,
bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla účastníků (obchodní firmu nebo název
a sídlo právnické osoby, označení státu a příslušné organizační složky státu,
která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení
rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a
musí z něj být patrno, čeho se navrhovatel domáhá. Ve věcech vyplývajících z
obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické
osoby, identifikační číslo fyzické osoby, která je podnikatelem, popřípadě
další údaje potřebné k identifikaci účastníků řízení. Tento návrh, týká-li se
dvoustranných právních vztahů mezi žalobcem a žalovaným (§ 90), se nazývá
žalobou. Odvolací soud vyšel z toho, že žalobkyně (zhotovitelka) a vedlejší
účastník (objednatel) se dohodli, že zbývající část ceny za dílo objednatel
uhradí prostřednictvím vázaného účtu třetí osoby, jíž zvolili žalovaného. Všichni tři uzavřeli 7. 12. 2009 smlouvu, kterou sjednali podmínky výplaty
objednatelem složené částky (3.834.305 Kč) z vázaného účtu žalovaného na
bankovní účet zhotovitelky [„Podmínky pro spravování peněžních prostředků ve
výši ceny za dílo na vázaném účtu a podmínky výplaty peněžních prostředků z
tohoto účtu se po dobu účinnosti této smlouvy budou řídit podmínkami v této
smlouvě dohodnutými.“„Vázaný účet slouží výhradně pro účely stanovené v této
smlouvě. Dispoziční právo k peněžním prostředkům uloženým na vázaném účtu
přísluší pouze správci, který je povinen se řídit níže uvedenými podmínkami
této smlouvy.“„Správce provede jakoukoli platbu z vázaného účtu pouze za
předpokladu, že budou splněny všechny podmínky k provedení takové platby
(výplaty nebo uvolnění peněžních prostředků z vázaného účtu) podle ustanovení
této smlouvy. Provedení platby z vázaného účtu není podmíněno jinými
předpoklady než těmi, které jsou uvedeny v této smlouvě.“].
Pokud jde o
uvolnění peněžních prostředků, bylo sjednáno, že „správce uvolní peněžní
prostředky ve výši ceny za dílo či její nevyplacené části včetně naběhlých
úroků z vázaného účtu objednateli do deseti … pracovních dnů v případě, že do
12 kalendářních měsíců ode dne uzavření této smlouvy nebude správci doručen
některý z dokumentů uvedených v odstavci 4.2, 4.3, 4.4 nebo 4.5 této
smlouvy“ (článek 4.6). Smlouva nabyla platnosti a účinnosti podpisem všech
smluvních stran (článek 6.6). Podle článku 6.7 „… smlouva pozbývá účinnosti
vyplacením (uvolněním) ceny za dílo ve výši 3.834.305 Kč (slovy: …) z vázaného
účtu podle podmínek této smlouvy.“ Článek 4.2 smlouvy upravoval podmínky
výplaty 3.755.253 Kč na základě potvrzení zhotovitelky a objednatele (do deseti
pracovních dnů „po předložení originálu nebo ověřené kopie potvrzení
podepsaného objednatelem a zhotovitelem potvrzujícího, že v souladu s
potvrzením zakázky byla řádně položena střešní krytina“, vzor textu „potvrzení“
byl přílohou č. 2). Článek 4.3 smlouvy řešil situaci, kdy zhotovitelka položila
řádně střešní krytinu, ale objednatel nepodepsal do deseti pracovních dnů ode
dne, kdy mu byla doručena její písemná výzva, jíž oznámila položení střešní
krytiny v souladu s potvrzením zakázky a objednatele vyzvala k podpisu listiny,
vzorový text „potvrzení“. Žalobkyně byla oprávněna určit soudního znalce v
oboru stavebnictví ze seznamu znalců a požádat ho o vyhotovení „prohlášení, že
v souladu s potvrzením zakázky byla řádně položena střešní krytina“. Vzor textu
„prohlášení“ – „tímto potvrzuji stavební pokrok následovně:Položení střešní
krytiny dle bodu 6.2.1 potvrzení zakázky ze dne 1. 9. 2008, výběru provedení a
vybavení domu ze dne 15. 10. 2009/26. 11. 2009 a přehledu o rozsahu zakázky ze
dne 28. 10. 2009/26. 11. 2009 mezi J. N. … a společností Hartl Haus Czech
s.r.o. …“ podpis a razítko znalce – byl přílohou č. 3. Částka měla být
převedena z vázaného účtu na bankovní účet zhotovitelky do deseti pracovních
dnů po předložení (originálu nebo ověřené kopie) vzorového „prohlášení.“
Žalobkyně zadala Ing. Jaroslavu Vokolkovi, znalci z oboru stavebnictví,
posoudit položení střešní krytiny novostavby rekreační chaty na pozemku č. k. ,
katastrální území B., okres B.. Znalec potvrdil vzorové „prohlášení“ (datované
12. 7. 2010), opatřil jej podpisem a otiskem úředního razítka. Žalovaný obdržel
listinu 19. 7. 2010 a předmětnou peněžní částku na bankovní účet žalobkyně ve
sjednané lhůtě nepřevedl; dne 5. 5. 2014 vyplatil ze svěřeneckého účtu
vedlejšímu účastníkovi 3.796.143 Kč a vázaný účet zrušil (2. 6. 2014). V rozsudku ze dne 23. 7. 2014, č.j. 33 Cdo 1164/2014-318, Nejvyšší soud
– s odkazem na relevantní judikaturu – uzavřel, že (inominátní) smlouvou ze 7. 12. 2009 založili účastníci smlouvy o dílo a třetí subjekt závazkový právní
vztah, jehož účelem bylo splnění vymezené právní povinnosti (úhrady ceny díla). Svěřenecká smlouva obecně slouží k zajištění zvýšené ochrany subjektivních práv
a povinností účastníků hmotněprávního vztahu (zde zhotovitelky a objednatele).
Dlužník (objednatel) se jistí tím, že jeho závazek ze smlouvy o dílo při
splnění předpokladů sjednaných ve svěřenecké smlouvě zanikne a že případné
nesplnění povinnosti převést peněžní prostředky z vázaného účtu svěřeneckého
správce na bankovní účet zhotovitelky nebude mít pro něho žádné důsledky;
věřitelka (zhotovitelka) pak zajišťuje své právo na výplatu peněžních
prostředků od „nestranné“ a „důvěryhodné“ osoby, na níž se oba účastníci
závazkového právního vztahu shodli. Svěřenecký správce (žalovaný advokát)
nevystupuje v právních vztazích založených svěřeneckou smlouvou jako zmocněnec
účastníků hmotněprávního vztahu (žalobkyně nebo vedlejšího účastníka); kdyby
tomu tak bylo, nebyl by ve sporu pasivně věcně legitimován, protože přijetím
peněz klienta do „úschovy“ jen spravuje jeho majetek, případně část majetku
účelově vymezenou a dlužníkem osoby, které má podle ujednání s klientem peníze
vyplatit, by se nestal (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2011,
sp. zn. 33 Cdo 3077/2010, a ze dne 31. 1. 2006, sp. zn. 29 Odo 399/2003). Stejně jako v rozhodnutí zrušeném Nejvyšším soudem posoudil odvolací
soud opět nesprávně otázku práva žalobkyně na plnění ze svěřenecké „úschovy“,
resp. povinnosti žalovaného jako svěřeneckého správce ve sjednané době vyplatit
žalobkyni peněžní prostředky složené na vázaný účet vedlejším účastníkem. Článkem 4.3 smlouvy účastníci výplatu částky 3.755.253 Kč spojili s listinou
vyhotovenou (podepsanou) soudním znalcem z oboru stavitelství, jejíž text byl
formulován v příloze č. 3 smlouvy; listina – „prohlášení“ Ing. Jaroslava
Vokolka ze dne 12. 7. 2010 – byla žalovanému předložena. Z ujednání účastníků
svěřenecké smlouvy nelze dovodit právo (povinnost) žalovaného zabývat se jinými
předpoklady výplaty peněžní částky než pravostí předmětné soukromé listiny,
tedy tím, zda pochází od toho, kdo je v ní uveden jako vystavitel, a zda jím je
soudní znalec z oboru stavebnictví. Způsob, jakým znalec zjistil skutečnosti,
které potvrdil v listině, okolnost, že „prohlášení“ bylo součástí znaleckého
posudku, případně nesouhlas vedlejšího účastníka s platbou na bankovní účet
žalobkyně, nevylučují splnění povinnosti svěřeneckého správce. Právní vztah ze
smlouvy o dílo mezi žalobkyní (zhotovitelkou) a vedlejším účastníkem
(objednatelem), z něhož žalobkyně vyvozuje právo na zaplacení ceny díla, je
nezbytné odlišit od právního vztahu založeného svěřeneckou smlouvou. Na rozdíl
od případů, kdy ujednání stran svěřenecké smlouvy označovalo depozitní účet
třetí osoby přímo za místo plnění závazku dlužníka (viz rozsudky Nejvyššího
soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 4053/2010, ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1363/2013, a ze dne 14. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 3382/2013), v
projednávané věci ze smluvních ujednání vyplývá, že vázaný účet žalovaného jako
splniště dluhu dohodnuto nebylo. Smlouva ze 7. 12. 2009 sloužila jako
zajišťovací institut; zajišťovala splnění závazku vedlejšího účastníka
prostřednictvím vázaného účtu, s nímž mohl žalovaný disponovat (peníze vyplatit
nebo uvolnit jedné či druhé straně smlouvy o dílo) podle přesně stanovených
pravidel.
Dlužníkův závazek zaplatit cenu díla proto nezanikl pouhým složením
peněz na vázaný účet, ale až převodem peněz ze svěřeneckého účtu na bankovní
účet věřitele, k čemuž mohlo dojít jen při splnění předpokladů sjednaných ve
svěřenecké smlouvě. Jinak vyjádřeno, dluh vedlejšího účastníka zanikne splněním
tehdy, nastanou-li podmínky pro vyplacení žalobkyni a převede-li žalovaný na
její účet peněžní prostředky. Okolnost, že se žalobkyně domáhá v jiném řízení
po vedlejším účastníkovi zaplacení ceny díla, nepředstavuje překážku v daném
sporu, jehož předmětem je splnění povinnosti, k níž se zavázal žalovaný. Žalovaný byl povinen vyplatit (převést peněžní prostředky na bankovní
účet žalobkyně) do deseti pracovních dnů od předložení „prohlášení“, tj. do 2. 8. 2010. Uvolnění – vrácení peněžních prostředků vedlejšímu účastníkovi –
přicházelo v úvahu jen za předpokladu, že žalovaný neobdrží do dvanácti měsíců
od uzavření smlouvy (7. 12. 2009) „prohlášení“ znalce. Protože tato podmínka
splněna nebyla, svěřenecká smlouva uvolněním peněžních prostředků nepozbyla
účinnosti a povinnost žalovaného plnit žalobkyni trvá bez ohledu na zrušení
vázaného účtu. Dovolací soud se neztotožňuje ani s názorem odvolacího soudu, podle
něhož nelze přiznat plnění z vázaného účtu (jak výslovně, aniž by ho blíže
identifikovala, požadovala žalobkyně žalobním petitem), pokud v době
rozhodování neexistuje. Údaj o tom, čeho se žalobce žalobou domáhá (tzv. žalobní petit), musí
být přesný, určitý a srozumitelný. Soud musí za řízení zcela přesně vědět, o
čem má jednat a rozhodnout, neboť nesmí (s výjimkou případů uvedených v § 153
odst. 2 o.s.ř.) účastníkům přiznat jiná práva a uložit jim jiné povinnosti, než
jsou navrhovány. Požadavek, aby z žaloby bylo patrno, čeho se žalobce domáhá,
současně nelze vykládat tak, že by byl povinen učinit soudu návrh na znění
výroku jeho rozsudku (formulovat návrh výroku); v žalobě musí uvést takové
údaje, ze kterých je patrno, čeho se domáhá. V usnesení ze dne 20. 8. 2003, sp. zn. 21 Cdo 909/2003, Nejvyšší soud uzavřel, že označí-li žalobce v žalobě
přesně, určitě a srozumitelně povinnost, která má být žalovanému uložena
rozhodnutím, nepostupuje soud v rozporu se zákonem, jestliže použitím jiných
slov vyjádří ve výroku rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se žalobce
domáhal. „Pouze soud rozhoduje, jak bude formulován výrok jeho rozhodnutí;
případným návrhem žalobce na znění výroku rozhodnutí přitom není vázán. Při
formulaci výroku rozhodnutí soud musí dbát, aby vyjadřoval (z obsahového
hlediska) to, čeho se žalobce žalobou skutečně domáhal.“ V rozsudku ze dne 17. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 112/2007, Nejvyšší soud vysvětlil, že žalobu nelze
zamítnout jen proto, že je nepřesně formulován žalobní návrh, resp.
že je
formulován tak, že v případě jeho převzetí by byl rozsudek nevykonatelný, je-li
z žaloby zřejmé, čeho se žalobce domáhá; v takovém případě soud zváží, zda s
ohledem na formulaci návrhu může o žalobě rozhodnout tak, že použitím jiných
slov vyjádří ve výroku svého rozhodnutí stejná práva a povinnosti, kterých se
žalobce domáhal, anebo zda je namístě žalobce o správné formulaci návrhu
poučit. Údaj o tom, že žalovaný je povinen „vyplatit“ požadovanou peněžní
částku „ze svěřeneckého účtu“, má význam jen pro rozlišení peněžních prostředků
přijatých na bankou zřízený účet ve prospěch majitele účtu a ostatních
peněžních prostředků, které nejsou na bankovním účtu vázány pro daný účel. Formulace „aby žalovaný byl povinen vyplatit žalobci ze svěřeneckého účtu
částku 3.755.253 Kč“ s příslušenstvím, je nadbytečná; podle obsahu žaloby se
žalobkyně domáhá splnění povinnosti vyplývající ze závazkového právního vztahu
založeného svěřeneckou smlouvou, tj. povinnosti zaplacení uvedené peněžní
částky. Okolnost, že za účelem splnění povinnosti byl zřízen žalovanému
(majiteli) vázaný účet, je v těchto souvislostech nevýznamná. Jelikož napadené rozhodnutí je v řešení dovoláním otevřených otázek v
rozporu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu a dovolací důvod podle § 241a
odst. 1 o.s.ř. byl uplatněn důvodně, Nejvyšší soud – aniž se zabýval dalšími
námitkami žalobkyně (nepřezkoumatelností, tvrzenou absencí poučení podle § 118a
odst. 2 o.s.ř., možností posouzení uplatněného nároku podle jiných
hmotněprávních norem) – rozhodnutí odvolacího soudu podle § 243e odst. 1 o.s.ř. zrušil; zrušeno bylo i rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť kasační důvody se
vztahují i na něj (§ 243e odst. 2, věta druhá, o.s.ř.). Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (§
243g odst. 1, věta první, § 226 odst. 1 o.s.ř.). O nákladech řízení rozhodne soud v novém rozhodnutí (§ 243g odst. 1,
věta druhá, o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.