U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr.
Blanky Moudré a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Krbka ve věci žalobce
Ing. V. Ž., zastoupeného Mgr. Petrem Karhanem, advokátem se sídlem Praha 5,
Anny Rybníčkové 2613/5, proti žalovaným 1) Ing. J. D. a 2) Ing. H. D.,
zastoupeným JUDr. Marcelou Karešovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Plzeňská
2095/150, o nahrazení projevu vůle, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod
sp. zn. 11 C 327/2010, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v
Praze ze dne 16. října 2013, č. j. 72 Co 327/2013-221, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradě nákladů dovolacího řízení
4.600,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Marcely
Karešové, advokátky se sídlem Praha 5, Plzeňská 2095/150.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 16. října 2013, č. j. 72 Co 327/2013-221,
potvrdil rozsudek ze dne 14. května 2013, č. j. 11 C 327/2010-173, kterým
Obvodní soud pro Prahu 4 zamítl žalobu o uložení povinnosti žalovaným učinit
žalobci jako oprávněnému spoluvlastníku nemovitosti budovy čp. 926 stojící na
pozemku parc. č. 934/3, pozemku parc. č. 934/3 zastavěná plocha a nádvoří o
výměře 103 m2 a pozemku parc. č. 934/2 zahrada o výměře 499 m2 zapsaných v
katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hl. m. Prahu, kat.
pracoviště Praha na LV č. 70 pro kat. úz. P., obec P., nabídku ke koupi
spoluvlastnického podílu o velikosti ideální ? na těchto nemovitostech, zamítl
návrh na zrušení předběžného opatření ze dne 7. 12. 2010, č. j. 11 C
327/2010-8, a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě
nákladů odvolacího řízení. Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237
zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srovnej čl. II bod 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb. - dále jen „o. s. ř.“); odvolací soud se při řešení právní otázky,
zda bylo porušeno předkupní právo žalobce z hlediska splnění zákonných
náležitostí nabídky předkupního práva ve smyslu § 605 občanského zákoníku, ve
znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), na níž záviselo napadené
rozhodnutí, neodchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a není
důvod, aby vyřešená právní otázka byla posouzena jinak. Nejvyšší soud sice v rozsudku ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 33 Odo 178/2003 (jímž
argumentuje žalobce ve prospěch svého názoru o porušení svého předkupního
práva), vyslovil, že podle § 605 obč. zák. musí být nabídka předkupního práva
vykonána ohlášením všech podmínek, za kterých zavázaný nabízí svou věc ke
koupi, tj. vedle podstatných náležitostí kupní smlouvy i další podmínky či
požadavky, za nichž má dojít k prodeji (například forma či splatnost kupní
ceny), avšak tento právní názor byl posléze korigován rozhodnutím velkého
senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jenž v rozsudku
ze dne 11. 5. 2011, sp. zn. 31 Cdo 1926/2009, uveřejněném ve Sbírce soudních
rozhodnutí a stanovisek pod č. 128/2011, judikoval, že „předkupní právo
spoluvlastníka není »bez dalšího« porušeno, jestliže nabídka doručená
spoluvlastníku neobsahovala údaj o splatnosti kupních cen a poté prodávající
uzavřel kupní smlouvy, jež obsahovaly individuální splatnost kupních cen. Byla-li splatnost ve smlouvě o převodu podílu, uzavřené později s třetí osobou,
stanovena jinak než v § 605 obč. zák., příp. v nabídce na odkoupení podílu
učiněné oprávněnému spoluvlastníku (za předpokladu, že nabídka obsahovala lhůtu
splatnosti delší než dvouměsíční podle § 605 obč. zák.), lze učinit závěr o
tom, že bylo porušeno předkupní právo spoluvlastníka, jen za předpokladu, že
podmínky splatnosti se podstatně lišily, a to natolik, že rozdíl mezi nimi mohl
objektivně ovlivnit úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky na
realizaci předkupního práva.“ Velký senát Nejvyššího soudu v tomto rozsudku
dále uzavřel, že „i pokud se jednotlivé smluvní podmínky (cena, splatnost aj.)
v nabídce učiněné spoluvlastníkovi a podmínky, za kterých je podíl následně
prodán třetí osobě, podstatně liší, nelze z toho bez dalšího dovozovat porušení
předkupního práva. Jednotlivé smluvní podmínky totiž nemohou být srovnávány
izolovaně, ale naopak je nutné je hodnotit v kontextu všech ostatních smluvních
podmínek (delší doba splatnosti může být vykompenzována např. poskytnutým
zajištěním nebo vyšší cenou apod.).
Jedině v případě, že takto komplexně
hodnocené smluvní podmínky, za kterých byl spoluvlastnický podíl nabídnut
spoluvlastníku, jsou méně výhodné (natolik, aby to objektivně mohlo ovlivnit
úvahu oprávněného spoluvlastníka o přijetí nabídky) než podmínky, za kterých
byl podíl následně prodán třetí osobě, dojde k zásahu do předkupního práva
oprávněného spoluvlastníka. Naopak, pokud je spoluvlastnický podíl prodán třetí
osobě za srovnatelných či méně výhodných podmínek, k žádnému poškození práv
spoluvlastníka nedochází a jeho předkupní právo není porušeno.“ Na uvedené
rozhodnutí pak navázal Nejvyšší soud řadou dalších rozhodnutí (srovnej např. rozhodnutí ze dne 13. 12. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3387/2010, ze dne 28. 6. 2012,
sp. zn. 33 Cdo 3739/2010, ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 33 Cdo 3391/2011, a ze
dne 31. 7. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1696/2012). K závěru, že žalobcovo předkupní
právo porušeno nebylo, odvolací soud dospěl poté, co komplexně porovnal
podmínky uvedené v nabídce učiněné žalobci s podmínkami sjednanými v kupní
smlouvě uzavřené se žalovanými, a dovodil, že rozdíly mezi nimi nemohly -
objektivně vzato - ovlivnit úvahu žalobce o přijetí nabídky na realizaci
předkupního práva. Odvolací soud tudíž posoudil ve věci rozhodnou právní otázku
v souladu s výše uvedenými judikatorními závěry. Jelikož v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení
před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (§ 241a odst. 4 o. s. ř.),
je bezcenný pouhý odkaz žalobce bez uvedení jakékoli argumentace na všechna
jeho předchozí podání v řízení před soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Nejvyšší soud dovolání žalobce odmítl (§ 243c odst. 1 věta první o. s. ř.). Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3
věta druhá o. s. ř.). Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou
oprávnění podat návrh na soudní výkon rozhodnutí (exekuci).