KSOS 40 INS XY
1 ICm XY
33 ICdo 159/2022-170
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců
JUDr. Václava Dudy a JUDr. Ivany Zlatohlávkové ve věci žalobkyně Raiffeisenbank
a. s., se sídlem v Praze 4, Hvězdova 1716/2b (identifikační číslo 492 40 901),
proti žalované Tetera a spol., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Poštovní
39/2, insolvenční správkyni dlužnice L. M., o určení pravosti a výše
pohledávek, vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn.
1 ICm XY, jako incidenční spor v insolvenční věci dlužnice L. M., bytem XY,
vedené u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci pod sp. zn. KSOS XY, o
dovolání žalované proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 31. 5. 2022,
č. j. 1 ICm XY, 13 VSOL XY (KSOS 40 INS XY), takto:
Dovolání se odmítá.
Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 31. 5. 2022, č. j. 1 ICm XY, 13 VSOL XY
(KSOS 40 INS XY), potvrdil rozsudek ze dne 23. 9. 2021, č. j. 1 ICm XY, jímž
Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci určil, že dílčí pohledávky
žalobkyně „P1/1“ a „P1/2“ přihlášené do insolvenčního řízení dlužnice jsou co
do částek 49.080 Kč a 32.499,64 Kč po právu, a rozhodl, že žádná z účastnic
nemá právo na náhradu nákladů řízení; současně rozhodl, že žádná z účastnic
nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud – ve shodě se
soudem prvního stupně – uzavřel, že smlouva o půjčce na konsolidaci je platným
právním jednáním (§ 86 odst. 1, 2, § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o
spotřebitelském úvěru, ve znění zákona č. 183/2017 Sb., dále jen „zákon č. 257/2016 Sb.“). Právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila
schopnost dlužnice splácet spotřebitelský úvěr, a to „na základě nezbytných,
spolehlivých, dostatečných a přiměřených“ informací získaných od dlužnice,
jakož i z interních (dlužnice byla její klientkou, takže měla přehled o
splácení závazků) a externích databází (§ 75, § 76 odst. 1 zákona č. 257/2016
Sb.). Dílčí pohledávka č. 1 proto je ve výši rozdílu mezi přihlášenou částkou
194.918,84 Kč a dosud nesplacenou jistinou 145.838,84 Kč po právu, stejně tak v
rozsahu 32.499,64 Kč dílčí pohledávka č. 2 z titulu smluvní pokuty sjednané ve
výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž se dlužnice dostala do prodlení po
zesplatnění úvěru (13. 6. 2019). Dovolání, kterým žalovaná napadla rozhodnutí odvolacího soudu, není přípustné. Nejvyšší soud věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního
řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí
odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí
závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se
odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo
která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím
soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní
otázka posouzena jinak (§ 237 o. s. ř.). Podle § 241a odst. 1 věty první o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že
rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Přípustnost dovolání je oprávněn zkoumat jen dovolací soud (srov. § 239 o. s. ř.). Skutkový stav, z něhož odvolací soud vyšel a který v dovolacím řízení přezkumu
nepodléhá (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario), je totožný s tím, který
po provedeném dokazování zjistil soud prvního stupně. Smlouvou o půjčce na konsolidaci č. 1711096701 z 27. 11. 2017 právní
předchůdkyně žalobkyně (Equa bank a. s.) poskytla dlužnici částku 202.000 Kč, z
níž 172.000 Kč (nezajištěný splátkový spotřebitelský úvěr podle produktových
obchodních podmínek) bylo účelově použito na předčasné splacení (konsolidaci)
vymezených závazků dlužnice u banky.
V posuzovacím procesu právní předchůdkyně
žalobkyně vycházela ze vstupních informací deklarovaných dlužnicí ve formuláři,
který byl součástí její žádosti o konsolidační úvěr jako nový produkt banky (je
vdaná, vyučená, bydlí v pronajatém bytě, příjem ze zaměstnání 16.000 Kč
měsíčně, výdaje 8.000 Kč na splátky úvěrů měsíčně, 3.000 Kč na živobytí a 2.000
Kč další nespecifikované výdaje měsíčně, v domácnosti žijí celkem dvě osoby,
nemá žádné vyživovací povinnosti). Z dalších podkladů uvedených v protokolu o
ověření úvěruschopnosti klientky (spotřebitelky) vyhodnotila bonitu a
splátkovou zatíženost dlužnice, která měla u právní předchůdkyně žalobkyně a u
dalších subjektů celkem pět úvěrů (souhrn splátek ze všech produktů k datu
hodnocení činil 904.005 Kč včetně příslušenství). Pravděpodobnost splácení
podle výsledků posouzení dosáhla 98,0404 %. Otázku namítané neplatnosti smlouvy o půjčce na konsolidaci pro porušení
povinnosti posoudit úvěruschopnost dlužnice (spotřebitelky) vyřešil odvolací
soud v souladu s rozhodovací praxí Nejvyššího i Ústavního soudu. Jeho výklad §
86 odst. 1, 2 a § 87 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. – obdobnou úpravu
obsahovalo ustanovení § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o
změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (judikatura týkající se
tohoto ustanovení je použitelná i v poměrech „nového“ zákona o spotřebitelském
úvěru) – konvenuje závěrům, k nimž dospěl Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019,
sp. zn. III. ÚS 4129/2018. Právní předchůdkyně žalobkyně se nespolehla jen na
informace sdělené dlužnicí, ale její schopnost úvěr ve sjednaných splátkách
splácet prověřila jak z (interních) údajů vyplývajících z vedení běžných účtů,
jejichž majitelkou byla dlužnice, tak z externí databáze. Výstupem ekonomického
modelu zohledňujícího náklady a výdaje dlužnice byla absence důvodných
pochybností o její schopnosti úvěr splácet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze
dne 18. 1. 2022, sp. zn. 33 ICdo 27/2021, a ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo
126/2022). Neuvedla-li dovolatelka žádnou otázku hmotného nebo procesního práva, která by
zakládala přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř., Nejvyšší soud je
odmítl (§ 243c odst. 1 o. s. ř.).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3, věta
druhá o. s. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním
rejstříku; účastníkům incidenčního sporu se však doručuje i zvláštním způsobem.
V Brně dne 29. 6. 2023
JUDr. Pavel Krbek
předseda senátu