4 As 361/2023- 66 - text
4 As 361/2023-79
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
R O Z S U D E K
J M É N E M R E P U B L I K Y
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Občanské sdružení Volše Jičín, z.s., IČ 26611899, se sídlem Kollárova 116, Jičín, zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem, se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) CETIN a.s., IČ 04084063, se sídlem Českomoravská 2510/19, Praha 9, II) Východočeská pobočka České společnosti ornitologické při Východočeském muzeu v Pardubicích, IČ 70804974, se sídlem Zámek 2, Pardubice, zast. JUDr. Jakubem Hlaváčkem, advokátem, se sídlem Moskevská 640/55, Liberec, III) Město Jičín, se sídlem Žižkovo náměstí 18, Jičín, IV) Habr Železnice, z.s., IČ 04618947, se sídlem Spyšovská 488, Sobotka, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 4. 2023, č. j. KUKHK
6530/UP/2022 (AK), ve znění opravného rozhodnutí ze dne 24. 4. 2023, č. j. KUKHK
6530/UP/2022 (AK), v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 10. 2023, č. j. 30 A 62/2023
142,
I. Kasační stížnost se zamítá.
II. Žádný z účastníků ani osoby zúčastněné na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
[1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 4. 4. 2023, č. j. KUKHK
6530/UP/2022 (AK), podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), částečně změnil rozhodnutí Městského úřadu Nová Paka (dále jen „stavební úřad“) ze dne 15. 11. 2021 č. j. MUNP/2021/16623/SÚ/LC, kterým byla umístěna liniová stavba „Cyklostezka Jičín
Železnice“ na pozemcích parc. č. 371/2, 1196/1, 1780/8, 1787/1, 1828/2, 1865, 1867/1, 1867/2, 1867/3, 1869/1 a 1869/2 v k. ú. Jičín a na pozemcích parc. č. 1256/1 a 1256/8 v k. ú. Železnice (dále jen „cyklostezka Jičín
Železnice“). Žalovaný konkrétně změnil výrokovou část rozhodnutí stavebního úřadu tak, že pasáž označenou „Popis stavby“ rozdělil na části označené jako „Umístění stavby“, „Vymezení území dotčeného vlivy stavby“ a „Popis stavby“. Dále přeformuloval popis předmětné stavby cyklostezky, přičemž v pasáži označené jako „Popis stavby“ nově uvedl, že skladba a provedení komunikace včetně finálního povrchu bude výsledkem projednání s dotčenými orgány ve stavebním řízení. V této souvislosti v části výroku rozhodnutí stavebního úřadu označené jako „Pro umístění a projektovou přípravu stavby se stanoví podmínky:“ nově stanovil podmínku č. 9, podle níž bude v projektové dokumentaci pro stavební řízení dořešena skladba, povrch a finální provedení cyklostezky, přičemž bude zohledněna skutečnost, že žadatel o umístění předmětné stavby pro zmírnění jejích dopadů na životní prostředí v přezkumném řízení vedeném Ministerstvem životního prostředí ve vztahu k vydanému rozhodnutí o povolení výjimky ze zvláštní druhové ochrany navrhl změnu povrchu cyklostezky z asfaltového na mlatový. Ve zbytku žalovaný odvolání zamítl a rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil. V opravném rozhodnutí ze dne 24. 4. 2023, č. j. KUKHK
6530/UP/2022 (AK), žalovaný ponechal v podmínce č. 9 pouze závazek dořešit v projektové dokumentaci pro stavební řízení skladbu, povrch a finální provedení cyklostezky, přičemž vypustil zbývající část týkající se zmínky o přezkumném řízení.
[2] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 30 A 62/2023
142, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl.
[2] Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 19. 10. 2023, č. j. 30 A 62/2023
142, žalobu proti tomuto rozhodnutí žalovaného zamítl.
[3] V odůvodnění rozsudku nejprve uvedl, že žalobce navrhl k provedení řadu listinných důkazů, avšak většina z nich byla již součástí správních spisů, přičemž žalobce sám na tyto části správních spisů odkazoval. Rovněž ostatní důkazní návrhy krajský soud neprovedl pro nadbytečnost. Dále shrnul skutkové okolnosti případu včetně správních rozhodnutí vydaných v této věci. Krajský soud se následně zabýval právním postavením ekologických spolků v územním a stavebním řízení. Citoval rozhodnou právní úpravu, konkrétně § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), kterou srovnal s novou úpravou účasti ekologických spolků podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny ve znění účinném od 1. 1. 2018. Podle citované nové právní úpravy se ekologické spolky mohou účastnit pouze řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, např. na ochranu volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin. V této souvislosti krajský soud citoval nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 22/17. Žalobce do územního řízení vstoupil postupem podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017, jako jeho řádný účastník. Krajský soud však zdůraznil rovněž § 89 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“), a to konkrétně ve vztahu k obsahovým limitům uplatňování námitek ekologickými spolky.
[3] V odůvodnění rozsudku nejprve uvedl, že žalobce navrhl k provedení řadu listinných důkazů, avšak většina z nich byla již součástí správních spisů, přičemž žalobce sám na tyto části správních spisů odkazoval. Rovněž ostatní důkazní návrhy krajský soud neprovedl pro nadbytečnost. Dále shrnul skutkové okolnosti případu včetně správních rozhodnutí vydaných v této věci. Krajský soud se následně zabýval právním postavením ekologických spolků v územním a stavebním řízení. Citoval rozhodnou právní úpravu, konkrétně § 70 odst. 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), kterou srovnal s novou úpravou účasti ekologických spolků podle § 70 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny ve znění účinném od 1. 1. 2018. Podle citované nové právní úpravy se ekologické spolky mohou účastnit pouze řízení podle zákona o ochraně přírody a krajiny, např. na ochranu volně žijících živočichů či planě rostoucích rostlin. V této souvislosti krajský soud citoval nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 22/17. Žalobce do územního řízení vstoupil postupem podle § 70 zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017, jako jeho řádný účastník. Krajský soud však zdůraznil rovněž § 89 odst. 4 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2017 (dále jen „stavební zákon“), a to konkrétně ve vztahu k obsahovým limitům uplatňování námitek ekologickými spolky.
[4] Krajský soud se dále zabýval námitkami žalobce ohledně absence výjimky ze zvláštní druhové ochrany podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, nedostatečného vypořádání jeho námitek ohledně požadavku na provedení inventarizačních průzkumů a biologického hodnocení prostoru dotčeného předmětnou stavbou a nevyhovění jeho požadavku na doplnění existujícího biologického hodnocení do správního spisu. K otázce absence výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny nejprve uvedl, že při prvním posouzení věci stavebním úřadem žadatel o umístění cyklostezky Jičín
Železnice o zmíněnou výjimku nepožádal, a proto žalovaný první rozhodnutí stavebního úřadu o umístění předmětné stavby zrušil. V novém projednání věci žadatel doplnil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 27. 4. 2020, č. j. KUKHK
11500/ZP/2020
4, kterým byla povolena výjimka podle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Uvedené rozhodnutí však následně zrušilo Ministerstvo životního prostředí. K podanému rozkladu ministr životního prostředí zrušil rovněž rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, které následně zastavilo přezkumné řízení ve věci zmíněného rozhodnutí o výjimce z druhové ochrany. Krajský soud doplnil, že v posuzovaném případě bylo Ing. Mgr. M. P. a kol. zpracováno biologické hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jak již krajský soud uvedl, na základě uvedeného podkladu bylo vydáno samostatné správní rozhodnutí o povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, v němž byly specifikovány druhy, k nimž se toto rozhodnutí vztahovalo, přičemž zmínilo rovněž druhy, které by nebyly realizací záměru dotčeny. Krajský soud dále zdůraznil, že k vypracování biologického hodnocení jsou oprávněny pouze osoby splňující k tomu podmínky stanovené právními předpisy. Jejich závěry proto nebylo možné vyvracet jinými podklady zpracovanými RNDr. B. M. a MVDr. V. Š., na něž žalobce odkazoval. Nejednalo se totiž o osoby oprávněné zpracovat biologické hodnocení. Rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany tak bylo vydáno v souladu se zákonem na základě žádosti žadatele, jejíž obsah vycházel z hodnocení zpracovaného podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny. K námitce žalobce, že zmíněné biologické hodnocení mělo být založeno ve správních spisech, krajský soud konstatoval, že se jednalo o odborný podklad relevantní pro účely rozhodování orgánu ochrany přírody a krajiny, nikoli pro územní či stavební řízení, pro něž je podstatné zejména rozhodnutí vydané podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Závěry zmíněného rozhodnutí ostatně žalobce nijak konkrétně nenapadal. Krajský soud zdůraznil, že stavebnímu úřadu nepřísluší přezkum dokumentů vydaných na úseku ochrany přírody a krajiny. Ostatně přezkum rozhodnutí o výjimce řádně proběhl. Biologické hodnocení zpracované podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny pak nemuselo být součástí spisu vedeného stavebním úřadem v posuzované věci.
[4] Krajský soud se dále zabýval námitkami žalobce ohledně absence výjimky ze zvláštní druhové ochrany podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, nedostatečného vypořádání jeho námitek ohledně požadavku na provedení inventarizačních průzkumů a biologického hodnocení prostoru dotčeného předmětnou stavbou a nevyhovění jeho požadavku na doplnění existujícího biologického hodnocení do správního spisu. K otázce absence výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny nejprve uvedl, že při prvním posouzení věci stavebním úřadem žadatel o umístění cyklostezky Jičín
Železnice o zmíněnou výjimku nepožádal, a proto žalovaný první rozhodnutí stavebního úřadu o umístění předmětné stavby zrušil. V novém projednání věci žadatel doplnil rozhodnutí Krajského úřadu Královéhradeckého kraje, odboru životního prostředí a zemědělství, ze dne 27. 4. 2020, č. j. KUKHK
11500/ZP/2020
4, kterým byla povolena výjimka podle § 56 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Uvedené rozhodnutí však následně zrušilo Ministerstvo životního prostředí. K podanému rozkladu ministr životního prostředí zrušil rovněž rozhodnutí Ministerstva životního prostředí, které následně zastavilo přezkumné řízení ve věci zmíněného rozhodnutí o výjimce z druhové ochrany. Krajský soud doplnil, že v posuzovaném případě bylo Ing. Mgr. M. P. a kol. zpracováno biologické hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jak již krajský soud uvedl, na základě uvedeného podkladu bylo vydáno samostatné správní rozhodnutí o povolení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, v němž byly specifikovány druhy, k nimž se toto rozhodnutí vztahovalo, přičemž zmínilo rovněž druhy, které by nebyly realizací záměru dotčeny. Krajský soud dále zdůraznil, že k vypracování biologického hodnocení jsou oprávněny pouze osoby splňující k tomu podmínky stanovené právními předpisy. Jejich závěry proto nebylo možné vyvracet jinými podklady zpracovanými RNDr. B. M. a MVDr. V. Š., na něž žalobce odkazoval. Nejednalo se totiž o osoby oprávněné zpracovat biologické hodnocení. Rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany tak bylo vydáno v souladu se zákonem na základě žádosti žadatele, jejíž obsah vycházel z hodnocení zpracovaného podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny. K námitce žalobce, že zmíněné biologické hodnocení mělo být založeno ve správních spisech, krajský soud konstatoval, že se jednalo o odborný podklad relevantní pro účely rozhodování orgánu ochrany přírody a krajiny, nikoli pro územní či stavební řízení, pro něž je podstatné zejména rozhodnutí vydané podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Závěry zmíněného rozhodnutí ostatně žalobce nijak konkrétně nenapadal. Krajský soud zdůraznil, že stavebnímu úřadu nepřísluší přezkum dokumentů vydaných na úseku ochrany přírody a krajiny. Ostatně přezkum rozhodnutí o výjimce řádně proběhl. Biologické hodnocení zpracované podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny pak nemuselo být součástí spisu vedeného stavebním úřadem v posuzované věci.
[5] Ve vztahu k námitkám žalobce, že mu bylo upřeno právo na ochranu přírody a krajiny přenesením otázky povrchu předmětné stavby projednávané v územním řízení do jiného (stavebního řízení), dále že byl zkrácen na svém právu na seznámení se všemi podklady rozhodnutí a že byla porušena zásada rovnosti stran a jeho právo na účast při rozhodování o ochraně přírody při provedení změny výroku rozhodnutí žalovaného, krajský soud nejprve uvedl, že žalobce v průběhu územního řízení odmítal realizaci asfaltového povrchu cyklostezky Jičín
Železnice. Již v průběhu řízení o vydání výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny však žadatel o umístění stavby uvažoval o realizaci mlatového povrchu předmětné stavby. Otázka povrchu stavby nicméně spadala do řízení stavebního, nikoli územního. V územním řízení se totiž neřešily jednotlivé technické detaily předmětné stavby a jeho účelem bylo ověřit její soulad s podmínkami v území. Vlastní stavebně technické řešení a konkrétní způsob materiálového provedení stavby patřilo do stavebního řízení. Proto rovněž žalovaný ve svém rozhodnutí uložil podmínku č. 9. V uvedeném postupu nebylo možné spatřovat zkrácení práv žalobce, a to i tehdy, pokud by již nebyl účastníkem stavebního řízení podle nové právní úpravy, kterou ostatně aproboval rovněž Ústavní soud ve své judikatuře. Žalovaný svým rozhodnutím vložil do rozhodnutí stavebního úřadu novou podmínku č. 9, kterou modifikoval v opravném rozhodnutí tak, že z ní odstranil část týkající se nutného zohlednění závěrů přezkumného řízení o rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, v němž žadatel o umístění předmětné stavby navrhl realizaci mlatového namísto asfaltového povrchu cyklostezky. Podle krajského soudu žalovaný postupoval v souladu s § 70 správního řádu, jelikož věcná podstata podmínky č. 9 zůstala zachována. Vypuštěná pasáž zmíněné podmínky byla totiž pouhým vysvětlením důvodů stanovení této podmínky, která nemohla sama o sobě zasáhnout do práv žalobce.
[5] Ve vztahu k námitkám žalobce, že mu bylo upřeno právo na ochranu přírody a krajiny přenesením otázky povrchu předmětné stavby projednávané v územním řízení do jiného (stavebního řízení), dále že byl zkrácen na svém právu na seznámení se všemi podklady rozhodnutí a že byla porušena zásada rovnosti stran a jeho právo na účast při rozhodování o ochraně přírody při provedení změny výroku rozhodnutí žalovaného, krajský soud nejprve uvedl, že žalobce v průběhu územního řízení odmítal realizaci asfaltového povrchu cyklostezky Jičín
Železnice. Již v průběhu řízení o vydání výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny však žadatel o umístění stavby uvažoval o realizaci mlatového povrchu předmětné stavby. Otázka povrchu stavby nicméně spadala do řízení stavebního, nikoli územního. V územním řízení se totiž neřešily jednotlivé technické detaily předmětné stavby a jeho účelem bylo ověřit její soulad s podmínkami v území. Vlastní stavebně technické řešení a konkrétní způsob materiálového provedení stavby patřilo do stavebního řízení. Proto rovněž žalovaný ve svém rozhodnutí uložil podmínku č. 9. V uvedeném postupu nebylo možné spatřovat zkrácení práv žalobce, a to i tehdy, pokud by již nebyl účastníkem stavebního řízení podle nové právní úpravy, kterou ostatně aproboval rovněž Ústavní soud ve své judikatuře. Žalovaný svým rozhodnutím vložil do rozhodnutí stavebního úřadu novou podmínku č. 9, kterou modifikoval v opravném rozhodnutí tak, že z ní odstranil část týkající se nutného zohlednění závěrů přezkumného řízení o rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, v němž žadatel o umístění předmětné stavby navrhl realizaci mlatového namísto asfaltového povrchu cyklostezky. Podle krajského soudu žalovaný postupoval v souladu s § 70 správního řádu, jelikož věcná podstata podmínky č. 9 zůstala zachována. Vypuštěná pasáž zmíněné podmínky byla totiž pouhým vysvětlením důvodů stanovení této podmínky, která nemohla sama o sobě zasáhnout do práv žalobce.
[6] K námitce žalobce, že žalovaný nevedl správně správní spisy, nevypořádal všechny podklady svého rozhodnutí a nezabýval se všemi námitkami, krajský soud nejprve uvedl, že předložený správní spis se skládal ze tří částí. Tyto byly opatřeny rejstříkem jednotlivých písemností a datem jejich vydání i číselným označením. Žalobce ostatně v žalobě na jednotlivé listiny odkazoval, přičemž konkrétně neuvedl, které písemnosti nebyly ve spise založeny. K námitce, že se žalovaný nevypořádal se všemi podklady navrženými žalobcem, odkázal na vypořádání dřívějších žalobních bodů. Pokud šlo o vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 2. 8. 2021, č. j. 03748/VC/2021, krajský soud odkázal na str. 31 až 32 rozhodnutí žalovaného, podle něhož bylo zřejmé, že nešlo o závazné stanovisko podle § 149 správního řádu. Podmínky takového stanoviska proto nebyly závazné pro stavební úřad, který ostatně otázku povrchu cyklostezky Jičín
Železnice, jež byla hlavní problematikou zmíněného stanoviska, dále posoudí ve stavebním řízení. V této souvislosti krajský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu k řádnému vypořádání námitek účastníků řízení. Zdůraznil, že nebylo povinností žalovaného ani krajského soudu podrobně reagovat na každý dílčí argument žalobce, nýbrž své závěry přesvědčivě odůvodnit.
[6] K námitce žalobce, že žalovaný nevedl správně správní spisy, nevypořádal všechny podklady svého rozhodnutí a nezabýval se všemi námitkami, krajský soud nejprve uvedl, že předložený správní spis se skládal ze tří částí. Tyto byly opatřeny rejstříkem jednotlivých písemností a datem jejich vydání i číselným označením. Žalobce ostatně v žalobě na jednotlivé listiny odkazoval, přičemž konkrétně neuvedl, které písemnosti nebyly ve spise založeny. K námitce, že se žalovaný nevypořádal se všemi podklady navrženými žalobcem, odkázal na vypořádání dřívějších žalobních bodů. Pokud šlo o vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny ze dne 2. 8. 2021, č. j. 03748/VC/2021, krajský soud odkázal na str. 31 až 32 rozhodnutí žalovaného, podle něhož bylo zřejmé, že nešlo o závazné stanovisko podle § 149 správního řádu. Podmínky takového stanoviska proto nebyly závazné pro stavební úřad, který ostatně otázku povrchu cyklostezky Jičín
Železnice, jež byla hlavní problematikou zmíněného stanoviska, dále posoudí ve stavebním řízení. V této souvislosti krajský soud odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu k řádnému vypořádání námitek účastníků řízení. Zdůraznil, že nebylo povinností žalovaného ani krajského soudu podrobně reagovat na každý dílčí argument žalobce, nýbrž své závěry přesvědčivě odůvodnit.
[7] Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobce, že všichni zaměstnanci Městského úřadu Jičín byli vyloučeni z projednání a rozhodování věci pro tzv. systémovou podjatost, a přesto byly v územním řízení použity podklady zpracované právě těmito osobami. Tato skutečnost sama o sobě neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Příprava podkladů totiž nepředjímala výsledek řízení, jelikož správní orgány byly povinny posoudit věc podle § 50 a násl. správního řádu. Žalobce ostatně neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, na něž měla mít namítaná podjatost úředních osob vliv. Ani otázka, kdo a jakým způsobem rozhodoval o dopravním značení na cyklostezce, se nemohla nijak dotknout postavení žalobce k ochraně veřejného zájmu, jelikož přesáhla mantinely § 89 odst. 4 stavebního zákona. Přesto ji žalovaný řádně vypořádal. Obdobně tomu bylo v případě námitky žalobce, že předmětná stavba nebyla v souladu s územním plánem. Stavební úřad se však uvedenou námitkou, resp. souladem cyklostezky Jičín
Železnice s územním plánem obce Jičín a územním plánem obce Železnice i s nadřazenou územně plánovací dokumentací řádně zabýval. Posoudil rovněž namítanou kolizi předmětné stavby s veřejně prospěšnou stavbou označenou „TK34 těleso hráze poldru Bílý Mlýn“. Krajský soud doplnil, že již žalovaný rovněž odkázal na změnu č. 2 územního plánu obce Jičín, v níž byl koridor pro výstavbu předmětné stavby zakreslen jako plocha dopravní infrastruktury místní a účelové. K závazným stanoviskům a námitkám, o nichž bylo rozhodnuto při vydávání územního plánu nebo regulačního plánu, žalovaný správně podle § 89 odst. 2 stavebního zákona nepřihlížel.
[7] Krajský soud se dále zabýval námitkou žalobce, že všichni zaměstnanci Městského úřadu Jičín byli vyloučeni z projednání a rozhodování věci pro tzv. systémovou podjatost, a přesto byly v územním řízení použity podklady zpracované právě těmito osobami. Tato skutečnost sama o sobě neměla vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Příprava podkladů totiž nepředjímala výsledek řízení, jelikož správní orgány byly povinny posoudit věc podle § 50 a násl. správního řádu. Žalobce ostatně neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, na něž měla mít namítaná podjatost úředních osob vliv. Ani otázka, kdo a jakým způsobem rozhodoval o dopravním značení na cyklostezce, se nemohla nijak dotknout postavení žalobce k ochraně veřejného zájmu, jelikož přesáhla mantinely § 89 odst. 4 stavebního zákona. Přesto ji žalovaný řádně vypořádal. Obdobně tomu bylo v případě námitky žalobce, že předmětná stavba nebyla v souladu s územním plánem. Stavební úřad se však uvedenou námitkou, resp. souladem cyklostezky Jičín
Železnice s územním plánem obce Jičín a územním plánem obce Železnice i s nadřazenou územně plánovací dokumentací řádně zabýval. Posoudil rovněž namítanou kolizi předmětné stavby s veřejně prospěšnou stavbou označenou „TK34 těleso hráze poldru Bílý Mlýn“. Krajský soud doplnil, že již žalovaný rovněž odkázal na změnu č. 2 územního plánu obce Jičín, v níž byl koridor pro výstavbu předmětné stavby zakreslen jako plocha dopravní infrastruktury místní a účelové. K závazným stanoviskům a námitkám, o nichž bylo rozhodnuto při vydávání územního plánu nebo regulačního plánu, žalovaný správně podle § 89 odst. 2 stavebního zákona nepřihlížel.
[8] Pokud žalobce napadal závěry závazného stanoviska Městského úřadu Nová Paka, orgánu ochrany přírody a krajiny, ze dne 30. 6. 2017, č. j. MUNP/2017/4547/ŽP/MP, krajský soud konstatoval, že námitkami žalobce se podrobně zabýval již žalovaný, na jehož závěry odkázal. Uvedené stanovisko bylo současně potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného správního orgánu, v němž se dotčený orgán vypořádal rovněž s podklady, které předložil žalobce. S ohledem na odborné vyjádření entomologa Muzea Východních Čech Hradec Králové RNDr. B. M. a vyjádření ornitologa MVDr. V. Š. ostatně bylo původní rozhodnutí stavebního úřadu zrušeno a byla žadateli o umístění stavby uložena povinnost provést hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce dále předložil znalecký posudek soudního znalce z oboru dendrologie Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. a posouzení vlivu záměru na krajinný ráz od Ing. Mgr. M. P.. Zmíněné podklady rovněž vyhodnotil nadřízený dotčený orgán ochrany přírody a krajiny. Krajský soud však s odkazem na § 4 odst. 4 stavebního zákona zdůraznil, že již vydanými závaznými stanovisky byly dotčené orgány vázány. Zmíněný nadřízený dotčený orgán ochrany přírody zcela konkrétně vyvrátil závěry vyjmenovaných podkladů předložených žalobcem a dospěl k závěru, že neexistovaly důvody pro vydání nového závazného stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny. Konkrétně konstatoval, že závěry Ing. Mgr. M. P. neměly tak zásadní vliv na posouzení věci, který by byl důvodem pro zrušení vydaných závazných stanovisek. K hodnocení Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. krajský soud uvedl, že nadřízený dotčený orgán na úseku památkové péče ověřil, že jabloňová alej, kterou měla cyklostezka Jičín
Železnice vést, nebyla prohlášenou kulturní památkou a nebyla ani součástí památkové rezervace. Nacházela se sice v ochranném pásmu, to však nebylo samo o sobě památkově chráněno. Nejednalo se proto o památkově ani historicky významnou alej. Zároveň krajský soud označil závěr o úplné likvidaci předmětné aleje za neodůvodněný. Žalobcem předloženými podklady se dále podrobně zabýval nadřízený dotčený orgán ochrany přírody při přezkoumání závazného stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny vydaného podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Uvedené závazné stanovisko se týkalo vztahu konkrétního záměru ke konkrétnímu místu a bylo z něj zřejmé, jaké byly požadavky na dané území, jaké hodnoty v něm měly být chráněny a proč.
[8] Pokud žalobce napadal závěry závazného stanoviska Městského úřadu Nová Paka, orgánu ochrany přírody a krajiny, ze dne 30. 6. 2017, č. j. MUNP/2017/4547/ŽP/MP, krajský soud konstatoval, že námitkami žalobce se podrobně zabýval již žalovaný, na jehož závěry odkázal. Uvedené stanovisko bylo současně potvrzeno závazným stanoviskem nadřízeného správního orgánu, v němž se dotčený orgán vypořádal rovněž s podklady, které předložil žalobce. S ohledem na odborné vyjádření entomologa Muzea Východních Čech Hradec Králové RNDr. B. M. a vyjádření ornitologa MVDr. V. Š. ostatně bylo původní rozhodnutí stavebního úřadu zrušeno a byla žadateli o umístění stavby uložena povinnost provést hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žalobce dále předložil znalecký posudek soudního znalce z oboru dendrologie Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. a posouzení vlivu záměru na krajinný ráz od Ing. Mgr. M. P.. Zmíněné podklady rovněž vyhodnotil nadřízený dotčený orgán ochrany přírody a krajiny. Krajský soud však s odkazem na § 4 odst. 4 stavebního zákona zdůraznil, že již vydanými závaznými stanovisky byly dotčené orgány vázány. Zmíněný nadřízený dotčený orgán ochrany přírody zcela konkrétně vyvrátil závěry vyjmenovaných podkladů předložených žalobcem a dospěl k závěru, že neexistovaly důvody pro vydání nového závazného stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny. Konkrétně konstatoval, že závěry Ing. Mgr. M. P. neměly tak zásadní vliv na posouzení věci, který by byl důvodem pro zrušení vydaných závazných stanovisek. K hodnocení Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. krajský soud uvedl, že nadřízený dotčený orgán na úseku památkové péče ověřil, že jabloňová alej, kterou měla cyklostezka Jičín
Železnice vést, nebyla prohlášenou kulturní památkou a nebyla ani součástí památkové rezervace. Nacházela se sice v ochranném pásmu, to však nebylo samo o sobě památkově chráněno. Nejednalo se proto o památkově ani historicky významnou alej. Zároveň krajský soud označil závěr o úplné likvidaci předmětné aleje za neodůvodněný. Žalobcem předloženými podklady se dále podrobně zabýval nadřízený dotčený orgán ochrany přírody při přezkoumání závazného stanoviska orgánu ochrany přírody a krajiny vydaného podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. Uvedené závazné stanovisko se týkalo vztahu konkrétního záměru ke konkrétnímu místu a bylo z něj zřejmé, jaké byly požadavky na dané území, jaké hodnoty v něm měly být chráněny a proč.
[9] Krajský soud nepřisvědčil ani žalobnímu bodu, kterým žalobce napadal závěry souhlasného stanoviska orgánu památkové péče, jež byly potvrzeny rovněž nadřízeným dotčeným orgánem památkové péče. Nejprve zdůraznil, že byť měl žalobce ve svých stanovách uvedenu zejména ochranu přírody a krajiny, přesto si stanovil rovněž blíže neurčenou působnost v oblasti památkové péče. Dále připomněl, že původní závazné stanovisko orgánu památkové péče bylo zrušeno nadřízeným dotčeným orgánem památkové péče, přičemž teprve nové závazné stanovisko nadřízený dotčený orgán památkové péče potvrdil. Z obsahu závazných stanovisek bylo zřejmé, že se nadřízený dotčený orgán zabýval argumentací žalobce, dále ochranným pásmem, předmětem památkové ochrany, činnostmi v ochranném pásmu atd. Předmětná jabloňová alej podle něj nedosahovala zdaleka hodnot památkového hlediska, a nebyla proto prohlášena kulturní památkou. K namítanému rozporu vydaných závazných stanovisek se stanoviskem Ministerstva kultury pořizovaným v rámci změny č. 1 územního plánu města Jičín krajský soud uvedl, že závěry zmíněného stanoviska byly překonány stanoviskem Ministerstva kultury ke změně č. 2 územního plánu města Jičín. Předmětnou alej přitom podle vydaných závazných stanovisek nebylo možné označit ani za historickou ve vztahu k registrovanému významnému krajinnému prvku podle § 6 zákona o ochraně přírody a krajiny. Celá problematika byla ostatně konzultována s odbornou organizací státní památkové péče, tj. s Národním památkovým ústavem. Krajský soud odkázal na obsah závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu památkové péče, v němž se vypořádal s podklady předloženými žalobcem a rovněž s rozhodnutím o vymezení ochranného pásma Městské památkové rezervace Jičín vydaným Okresním úřadem Jičín dne 28. 8. 1996 pod č. j. RK 1341/96/96/R105
OP/Sm.
[9] Krajský soud nepřisvědčil ani žalobnímu bodu, kterým žalobce napadal závěry souhlasného stanoviska orgánu památkové péče, jež byly potvrzeny rovněž nadřízeným dotčeným orgánem památkové péče. Nejprve zdůraznil, že byť měl žalobce ve svých stanovách uvedenu zejména ochranu přírody a krajiny, přesto si stanovil rovněž blíže neurčenou působnost v oblasti památkové péče. Dále připomněl, že původní závazné stanovisko orgánu památkové péče bylo zrušeno nadřízeným dotčeným orgánem památkové péče, přičemž teprve nové závazné stanovisko nadřízený dotčený orgán památkové péče potvrdil. Z obsahu závazných stanovisek bylo zřejmé, že se nadřízený dotčený orgán zabýval argumentací žalobce, dále ochranným pásmem, předmětem památkové ochrany, činnostmi v ochranném pásmu atd. Předmětná jabloňová alej podle něj nedosahovala zdaleka hodnot památkového hlediska, a nebyla proto prohlášena kulturní památkou. K namítanému rozporu vydaných závazných stanovisek se stanoviskem Ministerstva kultury pořizovaným v rámci změny č. 1 územního plánu města Jičín krajský soud uvedl, že závěry zmíněného stanoviska byly překonány stanoviskem Ministerstva kultury ke změně č. 2 územního plánu města Jičín. Předmětnou alej přitom podle vydaných závazných stanovisek nebylo možné označit ani za historickou ve vztahu k registrovanému významnému krajinnému prvku podle § 6 zákona o ochraně přírody a krajiny. Celá problematika byla ostatně konzultována s odbornou organizací státní památkové péče, tj. s Národním památkovým ústavem. Krajský soud odkázal na obsah závazného stanoviska nadřízeného dotčeného orgánu památkové péče, v němž se vypořádal s podklady předloženými žalobcem a rovněž s rozhodnutím o vymezení ochranného pásma Městské památkové rezervace Jičín vydaným Okresním úřadem Jičín dne 28. 8. 1996 pod č. j. RK 1341/96/96/R105
OP/Sm.
[10] Ve vztahu k žalobnímu bodu, v němž žalobce napadal zákonnost udělené výjimky ze zvláštní druhové ochrany podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny i následného procesu jejího přezkumu, krajský soud konstatoval, že zmíněné rozhodnutí je samostatně soudně přezkoumatelné podle § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zákonností samotného rozhodnutí i procesu jeho přijetí a následného přezkumu se tak krajský soud v posuzovaném případě nemohl zabývat. V této souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1098/18, podle něhož nelze umožnit bezbřehou aktivitu ekologických spolků v řízeních a postupech k povolování umisťování, realizaci, užívání či odstraňování staveb, a proto ekologické spolky nemohly v kterékoli fázi povolování stavby vznášet jakékoli námitky bez ohledu na předmět daného řízení.
II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání účastníků řízení
[11] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou blanketní kasační stížnost, v níž označil důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[11] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou blanketní kasační stížnost, v níž označil důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[12] V jejím doplnění, jež Nejvyšší správní soud obdržel v zákonné měsíční lhůtě, nejprve shrnul historické a estetické hodnoty posuzované lokality, do níž byla umístěna stavba cyklostezky Jičín
Železnice. Zdůraznil, že jabloňová alej, patrná již z leteckých snímků z roku 1931, spojuje četné přírodní i památkové prvky a je využívána především chodci. Jedná se o jedinečnou lokalitu zasahující do prostoru okolních polí a luk a rovněž vede úpatím čedičového vrchu Zebín. Zároveň propojuje několik kulturních památek v prostoru bezprostředně sousedícím s barokní krajinnou kompozicí z počátku 17. století a je součástí ochranného pásma Městské památkové rezervace Jičín. Předmětná lokalita prochází údolní nivou řeky Cidliny, která je tvořena kromě jabloňové aleje též jasanovými a olšovými břehovými porosty a okolními lukami. V posuzovaném území byly zjištěny zvláště chráněné druhy živočichů, které jsou zapsány v Nálezové databázi ochrany přírody Agentury ochrany přírody (dále jen „nálezová databáze“). Umístěná stavba vše uvedené zcela zdevastuje a zároveň kvůli ní dojde k postupné degradaci rostlinných společenstev a narušení biotopů zvláště chráněných druhů.
[13] Stěžovatel dále namítl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné z důvodu absence výjimky ze zvláštní druhové ochrany podle § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žadatel totiž v územním řízení nepředložil zmíněnou výjimku pro druhy nalezené v posuzovaném území RNDr. B. M.. Dále stěžovatel odkázal na judikaturu správních soudů k přezkoumatelnosti rozhodnutí soudů a konstatoval, že podle ní neobstojí závěr krajského soudu, podle něhož žalovaný ke zmíněným nalezeným druhům řádně nepřihlížel, jelikož nebyly součástí biologického hodnocení, a entomolog RNDr. B. M. a ornitolog MVDr. V. Š. nemají autorizaci k jeho zpracování. Povinností žalovaného i krajského soudu bylo řádně se vypořádat se všemi důkazními návrhy, z nichž byla patrná nedostatečnost zpracovaného biologického hodnocení z hlediska rozsahu nalezených zvláště chráněných druhů živočichů v posuzované lokalitě. Výjimka vydaná dne 27. 4. 2020 se nevztahuje na žádný z druhů nalezených v dotčeném území zkoumáním RNDr. B. M. a MVDr. V. Š. a doložených v nálezové databázi. Územní rozhodnutí stavebního úřadu je proto nezákonné, přičemž povinností žadatele bylo předložit rozhodnutí o výjimce ještě před vydáním územního rozhodnutí, což vyplývá rovněž z judikatury Nejvyššího správního soudu.
[13] Stěžovatel dále namítl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné z důvodu absence výjimky ze zvláštní druhové ochrany podle § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny. Žadatel totiž v územním řízení nepředložil zmíněnou výjimku pro druhy nalezené v posuzovaném území RNDr. B. M.. Dále stěžovatel odkázal na judikaturu správních soudů k přezkoumatelnosti rozhodnutí soudů a konstatoval, že podle ní neobstojí závěr krajského soudu, podle něhož žalovaný ke zmíněným nalezeným druhům řádně nepřihlížel, jelikož nebyly součástí biologického hodnocení, a entomolog RNDr. B. M. a ornitolog MVDr. V. Š. nemají autorizaci k jeho zpracování. Povinností žalovaného i krajského soudu bylo řádně se vypořádat se všemi důkazními návrhy, z nichž byla patrná nedostatečnost zpracovaného biologického hodnocení z hlediska rozsahu nalezených zvláště chráněných druhů živočichů v posuzované lokalitě. Výjimka vydaná dne 27. 4. 2020 se nevztahuje na žádný z druhů nalezených v dotčeném území zkoumáním RNDr. B. M. a MVDr. V. Š. a doložených v nálezové databázi. Územní rozhodnutí stavebního úřadu je proto nezákonné, přičemž povinností žadatele bylo předložit rozhodnutí o výjimce ještě před vydáním územního rozhodnutí, což vyplývá rovněž z judikatury Nejvyššího správního soudu.
[14] Podle stěžovatele současně stavební úřad neověřil, pro které druhy měl žadatel předložit výjimku z ochrany podle § 49 a § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny, přičemž ve správním spise pro takové posouzení chyběly podklady. Uvedeným postupem nezjistil dostatečně všechny skutkové okolnosti případu v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu. Popsané ověření přitom mohl provést nahlédnutím do nálezové databáze a biologického hodnocení, které však mezi podklady k územnímu řízení chyběly. Odkazem na nálezovou databázi se stavební úřad nezabýval, jelikož uvedenou námitku považoval nesprávně za opožděnou. Krajský soud se přitom plně ztotožnil s právním názorem žalovaného, podle něhož nebylo v jeho pravomoci zkoumat otázky, které spadaly do gesce jiných správních orgánů, aniž by se zabýval odkazem stěžovatele na nálezovou databázi. Krajský soud zároveň sám neověřil, pro které druhy byl žadatel povinen předložit výjimku, jelikož odkazované podklady ve správním spise chyběly. V této souvislosti pouze přejal závěry žalovaného a konstatoval, že případné další druhy živočichů nacházející se v dané lokalitě nebudou umístěním předmětné stavby dotčeny (např. ptáci při přeletu). Podle zjištění ornitologa MVDr. V. Š. se však nejedná o přelety, nýbrž o hnízdění konkrétních druhů ptáků, a podle zjištění entomologa RNDr. B. M. se tyto druhy v posuzované lokalitě nacházejí i nadále. Krajský soud se však uvedeným nijak nezabýval a neposoudil námitku, že biologické hodnocení bylo v posuzovaném případě zpracováno nedostatečně. K zásahu do biotopů zvláště chráněných druhů živočichů dojde rovněž ohumusováním stávajících nezpevněných ploch a osetím travním semenem (technickou směsí).
[14] Podle stěžovatele současně stavební úřad neověřil, pro které druhy měl žadatel předložit výjimku z ochrany podle § 49 a § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny, přičemž ve správním spise pro takové posouzení chyběly podklady. Uvedeným postupem nezjistil dostatečně všechny skutkové okolnosti případu v souladu s § 50 odst. 3 správního řádu. Popsané ověření přitom mohl provést nahlédnutím do nálezové databáze a biologického hodnocení, které však mezi podklady k územnímu řízení chyběly. Odkazem na nálezovou databázi se stavební úřad nezabýval, jelikož uvedenou námitku považoval nesprávně za opožděnou. Krajský soud se přitom plně ztotožnil s právním názorem žalovaného, podle něhož nebylo v jeho pravomoci zkoumat otázky, které spadaly do gesce jiných správních orgánů, aniž by se zabýval odkazem stěžovatele na nálezovou databázi. Krajský soud zároveň sám neověřil, pro které druhy byl žadatel povinen předložit výjimku, jelikož odkazované podklady ve správním spise chyběly. V této souvislosti pouze přejal závěry žalovaného a konstatoval, že případné další druhy živočichů nacházející se v dané lokalitě nebudou umístěním předmětné stavby dotčeny (např. ptáci při přeletu). Podle zjištění ornitologa MVDr. V. Š. se však nejedná o přelety, nýbrž o hnízdění konkrétních druhů ptáků, a podle zjištění entomologa RNDr. B. M. se tyto druhy v posuzované lokalitě nacházejí i nadále. Krajský soud se však uvedeným nijak nezabýval a neposoudil námitku, že biologické hodnocení bylo v posuzovaném případě zpracováno nedostatečně. K zásahu do biotopů zvláště chráněných druhů živočichů dojde rovněž ohumusováním stávajících nezpevněných ploch a osetím travním semenem (technickou směsí).
[15] Krajský soud se podle stěžovatele dále dostatečně nevypořádal s důkazy dokládajícími nové skutečnosti, které nebyly známy při vydání závazných stanovisek. Konkrétně nezohlednil posudky entomologa RNDr. B. M. a ornitologa MVDr. V. Š. a dále znalecký posudek Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. a posudek Ing. Mgr. M. P.. Nevypořádal se ani s vyjádřením Agentury ochrany přírody a krajiny. Všechny uvedené důkazy dokládaly nové skutečnosti, které dotčené orgány nezohlednily ve svých závazných stanoviscích, přičemž jim ostatně ani v době jejich zpracování nebyly známy. V této souvislosti stěžovatel citoval posudek soudního znalce Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. a posouzení vlivů umisťované stavby na krajinný ráz od Ing. Mgr. M. P.. Žalovaný však na návrh stěžovatele na zpracování revizních závazných stanovisek nereagoval a vycházel pouze ze dvou sdělení nadřízeného orgánu ochrany přírody, čímž postupoval v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014
48, publ. pod č. 3283/2015 Sb. NSS. Věcné námitky stěžovatele přitom neposoudil ani krajský soud. Stěžovatel dále zrekapituloval argumentaci dotčených orgánů ochrany přírody uvedenou zejména v interním sdělení ze dne 7. 11. 2018, č. j. 33462/ZP/2018, ve sdělení ze dne 24. 6. 2022, č. j. KUKHK
23041/ZP/2022, a sdělení ze dne 9. 1. 2023, č. j. KUKHK
2460/ZP/2023. V prvním sdělení se nadřízený orgán ochrany přírody s vyjmenovanými posudky předloženými stěžovatelem nevypořádal, nýbrž pouze konstatoval, že je nerozporuje. Ve druhém sdělení se těmito posudky nezabýval vůbec a ve třetím sdělení uvedl, že se v posuzovaném území mohly nacházet další druhy, které však realizací stavebního záměru nemusí být dotčeny. K obsahu nálezové databáze uvedl, že se zde nachází rovněž neaktuální druhy, přičemž ignoroval závěry výše odkazovaných posudků. Nadřízený orgán ochrany přírody dostatečně nezohlednil ani závěry uvedené v posouzení zásahu do krajinného rázu území, nýbrž se bez dalšího přiklonil k závěrům posudku předloženého žadatelem o umístění stavby, které však byly v přímém rozporu se závěry posouzení Ing. Mgr. M. P.. Stěžovatel k uvedenému konkrétně namítl, že pro závěr o případném zásahu do krajinného rázu je irelevantní skutečnost, zda bude cyklostezka Jičín
Železnice umístěna v prostoru stávající cesty, přičemž její část nadto vede mimo stávající cestní síť. Ve sdělení ze dne 24. 6. 2022 nadřízený orgán ochrany přírody konstatoval, že předmětná jabloňová alej není prohlášenou kulturní památkou a není ani součástí žádné památkové rezervace. Tato skutečnost je však nerozhodná pro posouzení případného zásahu do této aleje s ohledem na ochranu významného krajinného prvku. Nadto opět nevypořádal protichůdné závěry soudního znalce Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. o hrozící úplné likvidaci předmětné aleje. Stavební úřad nezohlednil ani skutečnost, že podle závěrů vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny bude nutno zachovat minimální rozteč mezi jabloněmi, tj. 8,5 m, z čehož je zřejmé, že nebude dodržena norma ČSN 83 9061. Závěr stavebního úřadu, že bude možné předmětnou stavbu realizovat, aniž by došlo k závažnému poškození dřevin, tak je rozporný se zmíněnými skutečnostmi. Uvedenými námitkami stěžovatele se však nezabýval nadřízený orgán ochrany přírody ani žalovaný, což následně vlastními nedostatečnými závěry aproboval rovněž krajský soud.
[15] Krajský soud se podle stěžovatele dále dostatečně nevypořádal s důkazy dokládajícími nové skutečnosti, které nebyly známy při vydání závazných stanovisek. Konkrétně nezohlednil posudky entomologa RNDr. B. M. a ornitologa MVDr. V. Š. a dále znalecký posudek Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. a posudek Ing. Mgr. M. P.. Nevypořádal se ani s vyjádřením Agentury ochrany přírody a krajiny. Všechny uvedené důkazy dokládaly nové skutečnosti, které dotčené orgány nezohlednily ve svých závazných stanoviscích, přičemž jim ostatně ani v době jejich zpracování nebyly známy. V této souvislosti stěžovatel citoval posudek soudního znalce Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. a posouzení vlivů umisťované stavby na krajinný ráz od Ing. Mgr. M. P.. Žalovaný však na návrh stěžovatele na zpracování revizních závazných stanovisek nereagoval a vycházel pouze ze dvou sdělení nadřízeného orgánu ochrany přírody, čímž postupoval v rozporu se závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014
48, publ. pod č. 3283/2015 Sb. NSS. Věcné námitky stěžovatele přitom neposoudil ani krajský soud. Stěžovatel dále zrekapituloval argumentaci dotčených orgánů ochrany přírody uvedenou zejména v interním sdělení ze dne 7. 11. 2018, č. j. 33462/ZP/2018, ve sdělení ze dne 24. 6. 2022, č. j. KUKHK
23041/ZP/2022, a sdělení ze dne 9. 1. 2023, č. j. KUKHK
2460/ZP/2023. V prvním sdělení se nadřízený orgán ochrany přírody s vyjmenovanými posudky předloženými stěžovatelem nevypořádal, nýbrž pouze konstatoval, že je nerozporuje. Ve druhém sdělení se těmito posudky nezabýval vůbec a ve třetím sdělení uvedl, že se v posuzovaném území mohly nacházet další druhy, které však realizací stavebního záměru nemusí být dotčeny. K obsahu nálezové databáze uvedl, že se zde nachází rovněž neaktuální druhy, přičemž ignoroval závěry výše odkazovaných posudků. Nadřízený orgán ochrany přírody dostatečně nezohlednil ani závěry uvedené v posouzení zásahu do krajinného rázu území, nýbrž se bez dalšího přiklonil k závěrům posudku předloženého žadatelem o umístění stavby, které však byly v přímém rozporu se závěry posouzení Ing. Mgr. M. P.. Stěžovatel k uvedenému konkrétně namítl, že pro závěr o případném zásahu do krajinného rázu je irelevantní skutečnost, zda bude cyklostezka Jičín
Železnice umístěna v prostoru stávající cesty, přičemž její část nadto vede mimo stávající cestní síť. Ve sdělení ze dne 24. 6. 2022 nadřízený orgán ochrany přírody konstatoval, že předmětná jabloňová alej není prohlášenou kulturní památkou a není ani součástí žádné památkové rezervace. Tato skutečnost je však nerozhodná pro posouzení případného zásahu do této aleje s ohledem na ochranu významného krajinného prvku. Nadto opět nevypořádal protichůdné závěry soudního znalce Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. o hrozící úplné likvidaci předmětné aleje. Stavební úřad nezohlednil ani skutečnost, že podle závěrů vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny bude nutno zachovat minimální rozteč mezi jabloněmi, tj. 8,5 m, z čehož je zřejmé, že nebude dodržena norma ČSN 83 9061. Závěr stavebního úřadu, že bude možné předmětnou stavbu realizovat, aniž by došlo k závažnému poškození dřevin, tak je rozporný se zmíněnými skutečnostmi. Uvedenými námitkami stěžovatele se však nezabýval nadřízený orgán ochrany přírody ani žalovaný, což následně vlastními nedostatečnými závěry aproboval rovněž krajský soud.
[16] Stěžovatel dále namítl, že se krajský soud nezabýval obsahem závazného stanoviska orgánu ochrany přírody ze dne 30. 6. 2017, č. j. MUNP/2017/4547/ŽP/MP, nýbrž na jeho obsah následně potvrzený nadřízeným orgánem ochrany přírody jen odkázal. Přitom již v žalobě namítal, že ve zmíněném závazném stanovisku absentuje zdůvodnění souhlasu se zásahem do významného krajinného prvku. Citované závazné stanovisko současně neobsahuje žádnou zmínku o druzích živočichů zjištěných v posuzované lokalitě entomologem RNDr. B. M. a ornitologem MVDr. V. Š.. Závazné stanovisko se nevypořádalo ani se závěrem soudního znalce Ing. Miroslava Kunta, Ph.D., podle něhož bude realizací předmětné stavby historická jabloňová alej zcela zlikvidována. V rozporu se závěry Ing. Mgr. M. P. dále zmíněné závazné stanovisko dospělo k závěru, že nebude významně dotčen krajinný ráz v území. Přesvědčivě uvedené závěry neodůvodnil ani nadřízený orgán ochrany přírody, který citované závazné stanovisko potvrdil, přičemž tak neučinil ani krajský soud.
[16] Stěžovatel dále namítl, že se krajský soud nezabýval obsahem závazného stanoviska orgánu ochrany přírody ze dne 30. 6. 2017, č. j. MUNP/2017/4547/ŽP/MP, nýbrž na jeho obsah následně potvrzený nadřízeným orgánem ochrany přírody jen odkázal. Přitom již v žalobě namítal, že ve zmíněném závazném stanovisku absentuje zdůvodnění souhlasu se zásahem do významného krajinného prvku. Citované závazné stanovisko současně neobsahuje žádnou zmínku o druzích živočichů zjištěných v posuzované lokalitě entomologem RNDr. B. M. a ornitologem MVDr. V. Š.. Závazné stanovisko se nevypořádalo ani se závěrem soudního znalce Ing. Miroslava Kunta, Ph.D., podle něhož bude realizací předmětné stavby historická jabloňová alej zcela zlikvidována. V rozporu se závěry Ing. Mgr. M. P. dále zmíněné závazné stanovisko dospělo k závěru, že nebude významně dotčen krajinný ráz v území. Přesvědčivě uvedené závěry neodůvodnil ani nadřízený orgán ochrany přírody, který citované závazné stanovisko potvrdil, přičemž tak neučinil ani krajský soud.
[17] Podle stěžovatele je dále stavba cyklostezky Jičín
Železnice v rozporu s územním plánem obce Jičín. Krajský soud tuto námitku uvedenou již v žalobě označil za argumentaci přesahující dikci § 89 odst. 4 stavebního zákona, jelikož vycházel z nesprávného předpokladu, že stěžovatel byl oprávněn vznášet námitky jen ve vztahu k otázkám ochrany životního prostředí vymezeným v zákoně o ochraně přírody a krajiny. V této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2023, č. j. 1 As 21/2023
84, a konstatoval, že s ohledem na předmět své činnosti je oprávněn vznášet námitky vztahující se k záměrům či jiným zásahům, které by mohly mít vliv na území Jičínska a Českého ráje. Stěžovatel přitom namítal nesoulad předmětné stavby s územním plánem s ohledem na regulativy týkající se ochrany přírodních a historicky
krajinných hodnot daného území a zároveň možné nefunkčnosti hráze poldru. Nezákonné umístění předmětné stavby mohlo mít přímý vliv na ochranu přírody a krajiny. Stěžovatel konkrétně odkazoval na rozpor předmětné stavby s územním plánem obce Jičín s ohledem na zakreslený koridor trasy cyklostezky po povrchu hráze poldru, která však nebude plnit svou funkci, tj. zadržovat vodu. Trasa cyklostezky Jičín
Železnice totiž kříží hráz poldru, která má plnit zejména vodohospodářskou funkci, a bude tak předmětným záměrem vyloučena. V této souvislosti stěžovatel v kasační stížnosti přiložil grafické výřezy z dokumentace pro územní řízení, z nichž je podle něho zřejmé, že trasa cyklostezky nerespektuje záměr umístit na poldru 5,5 m vysokou hráz, nýbrž pouze kopíruje terén. Krajský soud k uvedené otázce uvedl, že obě stavby jsou od shodného investora, jehož zájmem je obě stavby zkoordinovat, přičemž v průběhu odvolacího řízení nabyla účinnosti změna č. 2 územního plánu obce Jičín, v níž je koridor pro stavbu cyklostezky zakreslen. Podle stěžovatele se však krajský soud nezabýval výškovým vedením cyklostezky, které nerespektuje smysl a účel hráze poldru, a proto je v rozporu s podmínkou územního plánu obce Jičín u plochy 411
DU, a to „respektovat plochu pro umístění poldru“. Uvedené stěžovatel namítal opakovaně, přičemž sám žalovaný uznal, že umisťovaná cyklostezka nesmí narušit funkci stavby hráze poldru. Krajský soud proto tuto námitku posoudil nesprávně. Stěžovatel dále zdůraznil, že touto argumentací brojí proti nedodržení výslovně stanovené podmínky v územním plánu obce Jičín, nikoli proti samotnému procesu územního plánování či jeho obsahu.
[17] Podle stěžovatele je dále stavba cyklostezky Jičín
Železnice v rozporu s územním plánem obce Jičín. Krajský soud tuto námitku uvedenou již v žalobě označil za argumentaci přesahující dikci § 89 odst. 4 stavebního zákona, jelikož vycházel z nesprávného předpokladu, že stěžovatel byl oprávněn vznášet námitky jen ve vztahu k otázkám ochrany životního prostředí vymezeným v zákoně o ochraně přírody a krajiny. V této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2023, č. j. 1 As 21/2023
84, a konstatoval, že s ohledem na předmět své činnosti je oprávněn vznášet námitky vztahující se k záměrům či jiným zásahům, které by mohly mít vliv na území Jičínska a Českého ráje. Stěžovatel přitom namítal nesoulad předmětné stavby s územním plánem s ohledem na regulativy týkající se ochrany přírodních a historicky
krajinných hodnot daného území a zároveň možné nefunkčnosti hráze poldru. Nezákonné umístění předmětné stavby mohlo mít přímý vliv na ochranu přírody a krajiny. Stěžovatel konkrétně odkazoval na rozpor předmětné stavby s územním plánem obce Jičín s ohledem na zakreslený koridor trasy cyklostezky po povrchu hráze poldru, která však nebude plnit svou funkci, tj. zadržovat vodu. Trasa cyklostezky Jičín
Železnice totiž kříží hráz poldru, která má plnit zejména vodohospodářskou funkci, a bude tak předmětným záměrem vyloučena. V této souvislosti stěžovatel v kasační stížnosti přiložil grafické výřezy z dokumentace pro územní řízení, z nichž je podle něho zřejmé, že trasa cyklostezky nerespektuje záměr umístit na poldru 5,5 m vysokou hráz, nýbrž pouze kopíruje terén. Krajský soud k uvedené otázce uvedl, že obě stavby jsou od shodného investora, jehož zájmem je obě stavby zkoordinovat, přičemž v průběhu odvolacího řízení nabyla účinnosti změna č. 2 územního plánu obce Jičín, v níž je koridor pro stavbu cyklostezky zakreslen. Podle stěžovatele se však krajský soud nezabýval výškovým vedením cyklostezky, které nerespektuje smysl a účel hráze poldru, a proto je v rozporu s podmínkou územního plánu obce Jičín u plochy 411
DU, a to „respektovat plochu pro umístění poldru“. Uvedené stěžovatel namítal opakovaně, přičemž sám žalovaný uznal, že umisťovaná cyklostezka nesmí narušit funkci stavby hráze poldru. Krajský soud proto tuto námitku posoudil nesprávně. Stěžovatel dále zdůraznil, že touto argumentací brojí proti nedodržení výslovně stanovené podmínky v územním plánu obce Jičín, nikoli proti samotnému procesu územního plánování či jeho obsahu.
[18] Za nezákonné označil stěžovatel rovněž závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. Nejprve poukázal na skutečnost, že téměř celá předmětná stavba se nachází uvnitř ochranného pásma Městské památkové rezervace Jičín. Namítl, že vyjádření nadřízeného orgánu státní památkové péče ke změně č. 2 k územnímu plánu Jičín se netýkalo žádného konkrétního záměru, a proto nemohlo být považováno ani za souhlasné stanovisko s umístěním předmětné stavby. Nadto krajský soud pouze odkázal na jeho závěry, aniž by se konkrétně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatele. Dále stěžovatel konstatoval, že předmětná stavba je v rozporu s regulativem památkové péče pro posuzovanou lokalitu, kterým je vymezené ochranné pásmo Městské památkové rezervace Jičín, s jehož bodem B částí 2) a částí 5) je v rozporu. Argumentaci stěžovatele potvrdilo rovněž stanovisko Generálního ředitelství Národního památkového ústavu ze dne 26. 11. 2018, č. j. NPÚ
310/87361/2018. Podle uvedeného stanoviska platí, že ačkoli samotné ochranné pásmo není samo o sobě památkově chráněným územím, má své specifické podmínky ochrany, které je nutno respektovat. S uvedenými závěry se však nadřízený orgán státní památkové péče nevypořádal a nezohlednil, že i v ochranném pásmu je nutno zachovat původní krajinný ráz.
[18] Za nezákonné označil stěžovatel rovněž závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. Nejprve poukázal na skutečnost, že téměř celá předmětná stavba se nachází uvnitř ochranného pásma Městské památkové rezervace Jičín. Namítl, že vyjádření nadřízeného orgánu státní památkové péče ke změně č. 2 k územnímu plánu Jičín se netýkalo žádného konkrétního záměru, a proto nemohlo být považováno ani za souhlasné stanovisko s umístěním předmětné stavby. Nadto krajský soud pouze odkázal na jeho závěry, aniž by se konkrétně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatele. Dále stěžovatel konstatoval, že předmětná stavba je v rozporu s regulativem památkové péče pro posuzovanou lokalitu, kterým je vymezené ochranné pásmo Městské památkové rezervace Jičín, s jehož bodem B částí 2) a částí 5) je v rozporu. Argumentaci stěžovatele potvrdilo rovněž stanovisko Generálního ředitelství Národního památkového ústavu ze dne 26. 11. 2018, č. j. NPÚ
310/87361/2018. Podle uvedeného stanoviska platí, že ačkoli samotné ochranné pásmo není samo o sobě památkově chráněným územím, má své specifické podmínky ochrany, které je nutno respektovat. S uvedenými závěry se však nadřízený orgán státní památkové péče nevypořádal a nezohlednil, že i v ochranném pásmu je nutno zachovat původní krajinný ráz.
[19] Podle další kasační námitky krajský soud neprovedl navrhované důkazy, přestože stěžovatel opakovaně upozornil na rozpory mezi závěry závazných stanovisek a navržených důkazů. Zmíněné rozpory přitom neodstranil ani žalovaný, který stěžovatelem navržené důkazy provedl pouze selektivně a ve svém rozhodnutí citoval výhradně pasáže vyjadřující souhlas s dílčími aspekty předmětné stavby. Nevypořádal se ani s pasáží závazného stanoviska nadřízeného orgánu státní památkové péče, v níž označil asfaltový povrch cyklostezky Jičín
Železnice za nevhodný. Popsané rozpory přitom odporují závěrům rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014
48, publ. pod č. 3283/2015 Sb. NSS. Tento postup aproboval rovněž krajský soud, jeho rozsudek je tak v tomto směru nepřezkoumatelný.
[20] Podle stěžovatele žalovaný překročil rozsah zákonné dikce ustanovení na opravu zjevných nesprávností jeho rozhodnutí, přičemž upravené rozhodnutí neodpovídá ani podané žádosti o umístění předmětné stavby. Žalovaný konkrétně svým rozhodnutím změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že vypustil pasáž o skladbě a provedení komunikace včetně finálního povrchu. Nově stanovil podmínku č. 9, podle níž bude tato otázka dořešena na základě výsledků projednání s dotčenými orgány ve stavebním řízení, přičemž bude zohledněna skutečnost, že Ministerstvo životního prostředí zastavilo přezkumné řízení ve věci rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, a to s ohledem na navrženou změnu povrchu předmětné stavby z asfaltového na mlatový. Z odůvodnění rozhodnutí pak vypustil všechny pasáže uvádějící asfaltový povrch. Žalovaný podle stěžovatele provedl změnu územního rozhodnutí, aniž by o tom informoval účastníky řízení a umožnil jim seznámit se s podklady takového rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu a vyjádřit se k nim.
[20] Podle stěžovatele žalovaný překročil rozsah zákonné dikce ustanovení na opravu zjevných nesprávností jeho rozhodnutí, přičemž upravené rozhodnutí neodpovídá ani podané žádosti o umístění předmětné stavby. Žalovaný konkrétně svým rozhodnutím změnil rozhodnutí stavebního úřadu tak, že vypustil pasáž o skladbě a provedení komunikace včetně finálního povrchu. Nově stanovil podmínku č. 9, podle níž bude tato otázka dořešena na základě výsledků projednání s dotčenými orgány ve stavebním řízení, přičemž bude zohledněna skutečnost, že Ministerstvo životního prostředí zastavilo přezkumné řízení ve věci rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, a to s ohledem na navrženou změnu povrchu předmětné stavby z asfaltového na mlatový. Z odůvodnění rozhodnutí pak vypustil všechny pasáže uvádějící asfaltový povrch. Žalovaný podle stěžovatele provedl změnu územního rozhodnutí, aniž by o tom informoval účastníky řízení a umožnil jim seznámit se s podklady takového rozhodnutí podle § 36 odst. 3 správního řádu a vyjádřit se k nim.
[21] Přesunutí otázky povrchu cyklostezky do stavebního řízení žalovaným podle stěžovatele představovalo rovněž nesprávný postup. O této otázce mělo být rozhodnuto v souladu s poklady přeloženými žadatelem již v územním řízení. Jedná se totiž o otázku, která podle § 79 odst. 1 stavebního zákona představuje jednu z podmínek pro umístění stavby a podle § 90 písm. c) stavebního zákona je relevantní pro posouzení souladu stavby s požadavky zvláštních právních předpisů a závaznými stanovisky, případně rozhodnutími dotčených orgánů. Povrch stavby rozhoduje o jejím celkovém vzhledu a míře zásahu do krajinného rázu podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, dále do významných krajinných prvků i udělení výjimek ze zvláštní druhové ochrany. Nadto otázka konkrétního provedení povrchu cyklostezky Jičín
Železnice byla věcně předmětem již územního řízení, což ostatně žadatel prezentoval jako otázku neoddělitelnou od jeho žádosti jako celku. Krajský soud proto uvedenou otázku posoudil nesprávně. Žalovaný opravným rozhodnutím v podmínce č. 9 ponechal pouze regulativ, podle něhož bude skladba, povrch a finální provedení cyklostezky výsledkem projednání s dotčenými orgány ve stavebním řízení. Popsanou opravou vypustil přes 70 % původního znění podmínky č. 9, čímž došlo ke změně materiálního obsahu rozhodnutí žalovaného. Opravená verze podmínky č. 9 je nyní pro žadatele příznivější, neboť jej zbavila povinnosti provést kompenzační opatření spočívající ve změně asfaltového povrchu na mlatový, a ze stejných důvodů tak zasahuje do práva stěžovatele na příznivé životní prostředí. Ve stavebním řízení nebude nutné žádnou změnu povrchu cyklostezky Jičín
Železnice reflektovat. V této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Ads 128/2020
30, a uzavřel, že krajský soud posoudil tuto námitku nesprávně.
[21] Přesunutí otázky povrchu cyklostezky do stavebního řízení žalovaným podle stěžovatele představovalo rovněž nesprávný postup. O této otázce mělo být rozhodnuto v souladu s poklady přeloženými žadatelem již v územním řízení. Jedná se totiž o otázku, která podle § 79 odst. 1 stavebního zákona představuje jednu z podmínek pro umístění stavby a podle § 90 písm. c) stavebního zákona je relevantní pro posouzení souladu stavby s požadavky zvláštních právních předpisů a závaznými stanovisky, případně rozhodnutími dotčených orgánů. Povrch stavby rozhoduje o jejím celkovém vzhledu a míře zásahu do krajinného rázu podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny, dále do významných krajinných prvků i udělení výjimek ze zvláštní druhové ochrany. Nadto otázka konkrétního provedení povrchu cyklostezky Jičín
Železnice byla věcně předmětem již územního řízení, což ostatně žadatel prezentoval jako otázku neoddělitelnou od jeho žádosti jako celku. Krajský soud proto uvedenou otázku posoudil nesprávně. Žalovaný opravným rozhodnutím v podmínce č. 9 ponechal pouze regulativ, podle něhož bude skladba, povrch a finální provedení cyklostezky výsledkem projednání s dotčenými orgány ve stavebním řízení. Popsanou opravou vypustil přes 70 % původního znění podmínky č. 9, čímž došlo ke změně materiálního obsahu rozhodnutí žalovaného. Opravená verze podmínky č. 9 je nyní pro žadatele příznivější, neboť jej zbavila povinnosti provést kompenzační opatření spočívající ve změně asfaltového povrchu na mlatový, a ze stejných důvodů tak zasahuje do práva stěžovatele na příznivé životní prostředí. Ve stavebním řízení nebude nutné žádnou změnu povrchu cyklostezky Jičín
Železnice reflektovat. V této souvislosti stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 5. 2021, č. j. 8 Ads 128/2020
30, a uzavřel, že krajský soud posoudil tuto námitku nesprávně.
[22] Ve vztahu k otázce povrchu předmětné stavby stěžovatel dále namítl, že krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že v průběhu přezkumného řízení ve věci rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny vyšly najevo úvahy o změně povrchu cyklostezky Jičín
Železnice z asfaltového na mlatový. Ze zmíněného rozhodnutí však vyplývá, že žadatel popsané doporučující opatření, které bylo navrženo v biologickém hodnocení, neakceptoval s ohledem na předpokládaný celoroční provoz na předmětné pozemní komunikaci. Závěry krajského soudu i žalovaného jsou tak v přímém rozporu s rozhodnutím o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Skutečnost, že autor biologického hodnocení navrhl určitá kompenzační opatření, totiž není způsobilá zajistit změnu povrchu předmětné stavby. Podmínky biologického hodnocení se stávají závaznými až v případě, jsou
li převzaty do podmínek zmíněného rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny. V posuzovaném případě se však součástí tohoto rozhodnutí stala pouze podmínka spočívající ve volbě vhodné doby přípravy a realizace stavby. Krajský soud tak pouze převzal závěr žalovaného, aniž by si ověřil všechny skutečnosti patrné ze správního spisu.
[22] Ve vztahu k otázce povrchu předmětné stavby stěžovatel dále namítl, že krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že v průběhu přezkumného řízení ve věci rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny vyšly najevo úvahy o změně povrchu cyklostezky Jičín
Železnice z asfaltového na mlatový. Ze zmíněného rozhodnutí však vyplývá, že žadatel popsané doporučující opatření, které bylo navrženo v biologickém hodnocení, neakceptoval s ohledem na předpokládaný celoroční provoz na předmětné pozemní komunikaci. Závěry krajského soudu i žalovaného jsou tak v přímém rozporu s rozhodnutím o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Skutečnost, že autor biologického hodnocení navrhl určitá kompenzační opatření, totiž není způsobilá zajistit změnu povrchu předmětné stavby. Podmínky biologického hodnocení se stávají závaznými až v případě, jsou
li převzaty do podmínek zmíněného rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny. V posuzovaném případě se však součástí tohoto rozhodnutí stala pouze podmínka spočívající ve volbě vhodné doby přípravy a realizace stavby. Krajský soud tak pouze převzal závěr žalovaného, aniž by si ověřil všechny skutečnosti patrné ze správního spisu.
[23] Žalovaný podle stěžovatele ani dostatečně nevypořádal jeho námitky předložené v rámci koncentrační lhůty k vyjádření k podkladům rozhodnutí, kterou stanovil stavební úřad. Přestože dospěl k závěru, že se stavební úřad dopustil početní chyby, pokud stanovil konec zmíněné lhůty nesprávně a v důsledku uvedeného se nezabýval včas předloženým vyjádřením stěžovatele, rozhodnutí stavebního úřadu nezrušil a věc mu nevrátil k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že předmětné vyjádření stěžovatele obsahovalo totožné námitky, které již dříve uplatnil a k nimž se již stavební úřad vyjádřil. V předmětném vyjádření ze dne 4. 9. 2021 však stěžovatel upozorňoval na nálezovou databázi, na možné ohrožení historicky cenných odrůd ovocných stromů realizací stavby a absenci zdůvodnění souhlasu se zásahem do významného krajinného prvku v závazném stanovisku dotčeného orgánu ochrany přírody. Krajský soud se však uvedenými skutečnostmi nezabýval.
[24] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného, ve znění opravného rozhodnutí, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[24] S ohledem na tyto skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu a rozhodnutí žalovaného, ve znění opravného rozhodnutí, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[25] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve připomněl, že v posuzovaném případě aplikoval stavební zákon ve znění účinném do 31. 12. 2017. Dále konstatoval, že všechny stěžovatelem předložené podklady byly při posuzování věci řádně zohledněny a přezkoumány příslušnými nadřízenými dotčenými orgány, přičemž jejich závěry žalovaný převzal do odůvodnění svého rozhodnutí. Všechny stěžovatelem vznesené námitky pak již vypořádal. Žalovaný k námitce stěžovatele o doplnění podkladů pro rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany citoval § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny. Zdůraznil, že bude
li v dalším stupni projektové dokumentace zjištěno, že předmětná stavba bude mít vliv na další zvláště chráněné druhy, může žadatel k žádosti o povolení stavby doložit další rozhodnutí o povolení výjimky rozšířené o nově zjištěné druhy živočichů. Dále konstatoval, že stěžovatelem napadaná závazná stanoviska byla přezkoumána příslušnými nadřízenými dotčenými orgány.
[26] K námitce stěžovatele ohledně povrchu cyklostezky Jičín
Železnice žalovaný konstatoval, že podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, by měl být stavební stav včetně povrchu komunikace projednáván až ve stavebním řízení. Žalovaný zdůraznil, že sám dospěl k závěru o nutnosti zabývat se finálním povrchem předmětné stavby, jelikož příslušný návrh žadatele o umístění stavby spočívající v nahrazení asfaltového povrchu za mlatový představoval jednu z podmínek pro udělení výjimky z ochrany podle § 56 zákona o přírody a krajiny. Podle žalovaného je proto tuto otázku nutno zkoordinovat v dalším stupni projektové dokumentace. S ohledem na uvedené změnil rozhodnutí stavebního úřadu, čímž umožnil stěžovateli znovu prosazovat svůj požadavek na změnu povrchu cyklostezky Jičín
Železnice. Proto nelze mít za to, že žalovaný upřel stěžovateli právo podílet se na ochraně přírody a krajiny, jelikož podle stávajícího účinného znění stavebního zákona by již účastníkem řízení nebyl, přičemž nelze aprobovat postup stěžovatele, který již v procesu územního plánování dostatečně nehájil své prioritní cíle. V této souvislosti žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1098/18, a uvedl, že se všemi námitkami stěžovatele řádně zabýval.
[26] K námitce stěžovatele ohledně povrchu cyklostezky Jičín
Železnice žalovaný konstatoval, že podle zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, by měl být stavební stav včetně povrchu komunikace projednáván až ve stavebním řízení. Žalovaný zdůraznil, že sám dospěl k závěru o nutnosti zabývat se finálním povrchem předmětné stavby, jelikož příslušný návrh žadatele o umístění stavby spočívající v nahrazení asfaltového povrchu za mlatový představoval jednu z podmínek pro udělení výjimky z ochrany podle § 56 zákona o přírody a krajiny. Podle žalovaného je proto tuto otázku nutno zkoordinovat v dalším stupni projektové dokumentace. S ohledem na uvedené změnil rozhodnutí stavebního úřadu, čímž umožnil stěžovateli znovu prosazovat svůj požadavek na změnu povrchu cyklostezky Jičín
Železnice. Proto nelze mít za to, že žalovaný upřel stěžovateli právo podílet se na ochraně přírody a krajiny, jelikož podle stávajícího účinného znění stavebního zákona by již účastníkem řízení nebyl, přičemž nelze aprobovat postup stěžovatele, který již v procesu územního plánování dostatečně nehájil své prioritní cíle. V této souvislosti žalovaný odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1098/18, a uvedl, že se všemi námitkami stěžovatele řádně zabýval.
[27] Žalovaný dále konstatoval, že nikdy nezpochybňoval výjimečnost hodnoty lokality, do níž byla předmětná stavba umístěna. Zdůraznil však, že její umístění podléhalo velice důslednému posouzení možného dotčení veřejných zájmů včetně vyhodnocení námitek stěžovatele. Ostatně stěžovatel konkrétně neuvedl, které námitky žalovaný dostatečně nevypořádal. Stavba cyklostezky Jičín
Železnice je dlouhodobým veřejným zájmem obce Jičín, který je jejím investorem a stavebníkem. Uvedené potvrdila obec zakotvením předmětné stavby ve změně č. 1 územního plánu obce Jičín, který představuje vyjádření veřejného zájmu na určitém uspořádání vztahů v území. Totožným investorem je dále obec Jičín rovněž v případě stavby hráze poldru, jejichž kolize byla v územním řízení několikrát vyvrácena. Žalovaný nesouhlasí rovněž s námitkou, podle níž se stěžovatel nemohl seznámit se všemi podklady jeho rozhodnutí. Rozdělení správního spisu na tři celky pak představuje pouze administrativní podobu uspořádání spisu. K namítanému nesprávnému postupu při vydání opravného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že postupoval plně v souladu se správním řádem. Jednalo se totiž o zjevnou nesprávnost, k níž došlo při realizaci rozhodnutí žalovaného přepisem z připravovaného konceptu s poznámkami a následným provedením tiskové úlohy na centrální tiskárně. Provedenou opravou přitom neztratila podmínka č. 9 význam ani relevanci. Žalovaný uzavřel, že trvá na zákonnosti a věcné správnosti svého rozhodnutí, které aproboval rovněž krajský soud ve svém rozsudku, s nímž se plně ztotožňuje.
[28] S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[28] S ohledem na tyto skutečnosti žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl.
[29] Stěžovatel v replice k vyjádření žalovaného uvedl, že ten se nijak konkrétně nevyjádřil k jednotlivým kasačním námitkám, nýbrž zopakoval vyjádření k žalobě. Dále konstatoval, že stavební úřad byl povinen se zabývat všemi podklady důležitými pro dostatečné zjištění skutkového stavu věci podle § 50 odst. 3 správního řádu. Jelikož se stavební úřad odmítl zabývat existujícím biologickým hodnocením, nemohl ověřit zákonnost rozhodnutí vydaného podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny a dále skutečnost, zdali byla žádost o výjimku z ochrany žadatelem předložena pro všechny druhy dotčené zamýšlenou stavbou. Stěžovatel zdůraznil, že uvedené bylo povinností žadatele. Neobstojí pak ani odkaz žalovaného na § 56 odst. 6 stavebního zákona, neboť citované ustanovení bylo do zmíněného zákona vloženo až s účinností od 1. 1. 2018, přičemž v posuzovaném případě byl aplikován stavební zákon ve znění účinném do 31. 12. 2017. Stěžovatel doplnil, že zvláště chráněné druhy zjištěné v místě stavby podle podkladů předložených stěžovatelem byly dávno známy, zatímco zmiňované stavební řízení dosud nebylo zahájeno. V posuzovaném případě tak byla žadatelem o umístění předmětné stavby předložena pouze výjimka pro druhy zjištěné biologickým hodnocením, nikoli pro druhy, které zjistil a prokázal stěžovatel. Co se týče povrchu cyklostezky Jičín
Železnice, stěžovatel poukázal na vyjádření žalovaného, který sám uznal nevhodnost asfaltového povrchu a nutnost řešit povrch předmětné stavby v územním řízení. V posuzovaném případě nebyla vyvrácena kolize předmětné stavby a stavby poldru hráze. Žalovaný totiž vycházel pouze z vyjádření projektanta, který nebyl ani zmocněn vystupovat jménem žadatele, přičemž toto vyjádření je v rozporu s dokumentací pro územní řízení. Projektová příprava obou stavebních záměrů se musí řídit především zákonem, nikoli libovůlí investora. Stěžovatel dále uvedl, že v kasační stížnosti konkrétně zmínil, které jeho námitky žalovaný nevypořádal. Nesouhlasil ani se závěrem žalovaného, že podmínka č. 9 neztratila relevanci přijetím opravného rozhodnutí.
[30] Žalovaný v duplice zopakoval svůj závěr, že jeho rozhodnutí bylo vydáno v souladu s právními předpisy, a předmětná stavba tak byla umístěna zcela v souladu s platnou územně plánovací dokumentací.
[31] Osoby zúčastněné na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily.
III. Posouzení kasační stížnosti
[32] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., podle nichž byl vázán rozsahem a důvody, jež stěžovatel uplatnil v kasační stížnosti. Přitom neshledal vady uvedené v § 109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. Stěžovatel v kasační stížnosti odkázal na důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[33] Podle písm. a) zmíněného ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Podle písm. b) téhož ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu pro nesrozumitelnost. Konečně podle písm. d) tohoto ustanovení, kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla
li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé.
[34] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě postačila k jeho zrušení. Již v rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005
44, Nejvyšší správní soud akcentoval, že „není
li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde
li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.“ V obdobném duchu se nese i navazující judikatura, která zásadně pohlíží na nevypořádání žalobních námitek jako na důvod pro zrušení rozhodnutí soudu (srov. kupříkladu rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2009, č. j. 8 Afs 73/2007
78, či ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 Afs 113/2009
69). Bohatá rozhodovací činnost se váže též k otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z důvodu jeho nesrozumitelnosti (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007
107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008
75, či ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 Ads 80/2009
132).
[34] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti rozsudku krajského soudu, jejíž důvodnost by sama o sobě postačila k jeho zrušení. Již v rozsudku ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005
44, Nejvyšší správní soud akcentoval, že „není
li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména tehdy, jde
li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá.“ V obdobném duchu se nese i navazující judikatura, která zásadně pohlíží na nevypořádání žalobních námitek jako na důvod pro zrušení rozhodnutí soudu (srov. kupříkladu rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2009, č. j. 8 Afs 73/2007
78, či ze dne 24. 3. 2010, č. j. 1 Afs 113/2009
69). Bohatá rozhodovací činnost se váže též k otázce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí z důvodu jeho nesrozumitelnosti (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 1. 2008, č. j. 4 Azs 94/2007
107, ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008
75, či ze dne 22. 9. 2010, č. j. 3 Ads 80/2009
132).
[35] V nyní posuzované věci nicméně Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným neshledal. Z odůvodnění rozsudku je seznatelné, jakými úvahami se při rozhodování věci řídil a k jakým závěrům po posouzení všech relevantních skutečností případu dospěl. Stěžovatel ostatně se závěry krajského soudu v kasační stížnosti polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku nebylo možné.
[35] V nyní posuzované věci nicméně Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu nepřezkoumatelným neshledal. Z odůvodnění rozsudku je seznatelné, jakými úvahami se při rozhodování věci řídil a k jakým závěrům po posouzení všech relevantních skutečností případu dospěl. Stěžovatel ostatně se závěry krajského soudu v kasační stížnosti polemizuje, což by v případě nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku nebylo možné.
[36] V této souvislosti nelze zároveň pominout, že ve své žalobní argumentaci a do značné míry rovněž v argumentaci kasační stěžovatel v podstatě zopakoval námitky uplatněné již v územním řízení. V tomto ohledu proto nelze krajskému soudu vytýkat, pokud jednotlivé žalobní body vypořádal rovněž odkazem na přesvědčivě odůvodněné závěry žalovaného, který se touto argumentací již zabýval. Nejvyšší správní soud dále upozorňuje, že značná část námitek stěžovatele jak v žalobě, tak v kasační stížnosti, směřuje proti obsahu jednotlivých závazných stanovisek dotčených správních orgánů a tvrzených rozporů mezi nimi. Předmětem přezkumu v řízení o žalobě je však rozhodnutí žalovaného. Byť si je Nejvyšší správní soud vědom, že rovněž rozsáhlé odůvodnění žalovaného obsahuje odkazy či citace jednotlivých závazných stanovisek, bylo úkolem stěžovatele prezentovat žalobní argumentaci směřující proti závěrům žalobou napadeného rozhodnutí. Obdobně tomu ostatně mělo být rovněž v kasační stížnosti, v níž měl polemizovat zejména se závěry krajského soudu. Stěžovatel však v kasačních námitkách prakticky zopakoval argumentaci uplatněnou již v žalobě proti rozhodnutí žalovaného, a proto Nejvyšší správní soud přistoupil k vypořádání jednotlivých námitek v duchu zásady, že je to právě stěžovatel, který vlastní argumentací vymezuje rozsah a způsob přezkumu rozsudku krajského soudu. S ohledem na rozsáhlost kasační stížnosti i žaloby proti rozhodnutí žalovaného Nejvyšší správní soud v této souvislosti dále konstatuje, že povinností správních soudů není podrobně reagovat na každý jednotlivý argument stěžovatele, nýbrž přesvědčivě odůvodnit své závěry, a to rovněž za využití odůvodněné prezentace od názoru stěžovatele odlišného názoru, který představuje dostatečnou oporu rozhodnutí (viz k tomu soudní judikaturu citovanou již krajským soudem v odst. 104 a 105 odůvodnění napadeného rozsudku).
[37] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný a důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nebyl naplněn.
[37] Nejvyšší správní soud tak uzavírá, že rozsudek krajského soudu je přezkoumatelný a důvod kasační stížnosti uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nebyl naplněn.
[38] Stěžovatel nejprve namítl, že rozhodnutí žalovaného je nezákonné s ohledem na absenci výjimky ze zvláštní druhové ochrany podle § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny, jelikož žadatel o umístění stavby cyklostezky Jičín
Železnice nepředložil výjimku pro druhy živočichů zjištěné RNDr. B. M. a MVDr. V. Š. Jejich odborné posudky však žalovaný nezohlednil, čímž porušil svou povinnost zjistit dostatečně skutkový stav věci a vypořádat všechny důkazy navržené stěžovatelem. Zpracované biologické hodnocení se nadto nenacházelo ve správním spise. V důsledku uvedeného žalovaný neověřil, pro které druhy měl žadatel předložit výjimku z ochrany podle § 49 a § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny. Stavební úřad i žalovaný ostatně mohli uvedené skutečnosti ověřit rovněž v nálezové databázi.
[39] Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem, který se uvedenými námitkami stěžovatele zabýval již v odst. 76 až 85 a dále v odst. 140 až 146 odůvodnění napadeného rozsudku, konstatuje, že k povaze rozhodnutí o povolení výjimky se již několikrát vyjadřoval ve své judikatuře (srov. rozsudek ze dne 27. 3. 2008, č. j. 6 As 48/2006
118, rozsudek ze dne 1. 8. 2012, č. j. 1 As 47/2012
38, či rozsudek ze dne 27. 3. 2019, č. j. 6 As 299/2018
69). Rozhodnutí o udělení či neudělení výjimky lze charakterizovat jako samostatné správní rozhodnutí o žádosti adresáta, které má samostatný předmět řízení. Tímto rozhodnutím se závazně určuje, zda konkrétní záměr, který hodlá žadatel učinit, je nebo není možno z hlediska zvýšené ochrany přírody na daném území připustit. Ve vztahu k tomuto předmětu řízení jde o rozhodnutí konečné, avšak k vlastní realizaci záměru je třeba dalších rozhodnutí. Jde o příklad typického řetězení jinak samostatných správních rozhodnutí, kdy zamyšlený zásah lze realizovat výlučně v případě pozitivní podoby všech. Toto rozhodnutí (v kladném případě) samostatně stanoví podmínky, které je povinen žadatel respektovat, a to nezávisle na podmínkách vymezených v dalších souběžně vydaných či navazujících rozhodnutích. Podle § 67 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny se biologické hodnocení používá jako podklad pro rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny o výjimce ze zvláštní druhové ochrany.
[39] Nejvyšší správní soud ve shodě s krajským soudem, který se uvedenými námitkami stěžovatele zabýval již v odst. 76 až 85 a dále v odst. 140 až 146 odůvodnění napadeného rozsudku, konstatuje, že k povaze rozhodnutí o povolení výjimky se již několikrát vyjadřoval ve své judikatuře (srov. rozsudek ze dne 27. 3. 2008, č. j. 6 As 48/2006
118, rozsudek ze dne 1. 8. 2012, č. j. 1 As 47/2012
38, či rozsudek ze dne 27. 3. 2019, č. j. 6 As 299/2018
69). Rozhodnutí o udělení či neudělení výjimky lze charakterizovat jako samostatné správní rozhodnutí o žádosti adresáta, které má samostatný předmět řízení. Tímto rozhodnutím se závazně určuje, zda konkrétní záměr, který hodlá žadatel učinit, je nebo není možno z hlediska zvýšené ochrany přírody na daném území připustit. Ve vztahu k tomuto předmětu řízení jde o rozhodnutí konečné, avšak k vlastní realizaci záměru je třeba dalších rozhodnutí. Jde o příklad typického řetězení jinak samostatných správních rozhodnutí, kdy zamyšlený zásah lze realizovat výlučně v případě pozitivní podoby všech. Toto rozhodnutí (v kladném případě) samostatně stanoví podmínky, které je povinen žadatel respektovat, a to nezávisle na podmínkách vymezených v dalších souběžně vydaných či navazujících rozhodnutích. Podle § 67 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny se biologické hodnocení používá jako podklad pro rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny o výjimce ze zvláštní druhové ochrany.
[40] Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že byť se v případě rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny jednalo o jeden z tzv. podkladových rozhodnutí nutných pro vydání územního rozhodnutí, nelze v tomto ohledu opomíjet, že se jedná o řízení se samostatných předmětem, jehož výstupem je rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny. Samotné biologické hodnocení zpracované podle § 67 zmíněného zákona je odborným podkladem na úseku ochrany přírody a krajiny, na jehož základě rozhoduje právě dotčený orgán ochrany přírody a jehož rozhodnutí je samostatně přezkoumatelné. Požadavek stěžovatele, aby bylo zpracované biologické hodnocení, tj. odborný podklad relevantní pro řízení o udělení výjimky podle § 56 zákona o ochrany přírody a krajiny, zařazeno do správního spisu, je tak neodůvodněný. Zároveň je nutno odmítnout argumentaci stěžovatele, podle níž měl stavební úřad sám odborně posoudit obsah biologického hodnocení s ohledem na vydané rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany, a rozhodnout tak, že stěžovatel nepředložil výjimku pro všechny zvláště chráněné druhy zjištěné v posuzované lokalitě. Jak totiž uvedl již krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku, k přezkumu podkladů vydaných dotčenými orgány pro účely rozhodnutí vydaného podle ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny není stavební úřad příslušný. Jinak řečeno, není úkolem stavebního úřadu, aby věcně přezkoumal rozhodnutí a odborné závěry dotčeného orgánu ochrany přírody, a to zvláště v situaci, bylo
li rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany řádně přezkoumáno v řízení o opravných prostředcích. Takovým postupem by stavební úřad překročil zákonem stanovené meze své působnosti, na což správně poukázal rovněž žalovaný.
[40] Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že byť se v případě rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny jednalo o jeden z tzv. podkladových rozhodnutí nutných pro vydání územního rozhodnutí, nelze v tomto ohledu opomíjet, že se jedná o řízení se samostatných předmětem, jehož výstupem je rozhodnutí orgánu ochrany přírody a krajiny. Samotné biologické hodnocení zpracované podle § 67 zmíněného zákona je odborným podkladem na úseku ochrany přírody a krajiny, na jehož základě rozhoduje právě dotčený orgán ochrany přírody a jehož rozhodnutí je samostatně přezkoumatelné. Požadavek stěžovatele, aby bylo zpracované biologické hodnocení, tj. odborný podklad relevantní pro řízení o udělení výjimky podle § 56 zákona o ochrany přírody a krajiny, zařazeno do správního spisu, je tak neodůvodněný. Zároveň je nutno odmítnout argumentaci stěžovatele, podle níž měl stavební úřad sám odborně posoudit obsah biologického hodnocení s ohledem na vydané rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany, a rozhodnout tak, že stěžovatel nepředložil výjimku pro všechny zvláště chráněné druhy zjištěné v posuzované lokalitě. Jak totiž uvedl již krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku, k přezkumu podkladů vydaných dotčenými orgány pro účely rozhodnutí vydaného podle ustanovení zákona o ochraně přírody a krajiny není stavební úřad příslušný. Jinak řečeno, není úkolem stavebního úřadu, aby věcně přezkoumal rozhodnutí a odborné závěry dotčeného orgánu ochrany přírody, a to zvláště v situaci, bylo
li rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany řádně přezkoumáno v řízení o opravných prostředcích. Takovým postupem by stavební úřad překročil zákonem stanovené meze své působnosti, na což správně poukázal rovněž žalovaný.
[41] Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je dále zřejmé, že s odkazem na závěry nadřízeného orgánu ochrany přírody byla v posuzovaném případě zohledněna rovněž skutečnost, které druhy živočichů se nacházejí v nálezové databázi. Nadřízený orgán ochrany přírody konkrétně uvedl, že ve zmíněné databázi se nachází rovněž historické nálezy, které se v posuzovaném území již nenacházejí, případně jež nebudou realizací předmětné stavby dotčeny. V tomto ohledu tak žalovaný při posuzování splnění povinnosti žadatele o umístění předmětné stavby předložit rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany vycházel z obsahu tohoto rozhodnutí jako samostatného podkladového správního rozhodnutí dotčeného orgánu ochrany přírody, resp. zpracovaného biologického hodnocení. Nelze proto souhlasit se stěžovatelem, že žalovaný zcela pominul námitky týkající se právě zmíněné nálezové databáze.
[41] Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je dále zřejmé, že s odkazem na závěry nadřízeného orgánu ochrany přírody byla v posuzovaném případě zohledněna rovněž skutečnost, které druhy živočichů se nacházejí v nálezové databázi. Nadřízený orgán ochrany přírody konkrétně uvedl, že ve zmíněné databázi se nachází rovněž historické nálezy, které se v posuzovaném území již nenacházejí, případně jež nebudou realizací předmětné stavby dotčeny. V tomto ohledu tak žalovaný při posuzování splnění povinnosti žadatele o umístění předmětné stavby předložit rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany vycházel z obsahu tohoto rozhodnutí jako samostatného podkladového správního rozhodnutí dotčeného orgánu ochrany přírody, resp. zpracovaného biologického hodnocení. Nelze proto souhlasit se stěžovatelem, že žalovaný zcela pominul námitky týkající se právě zmíněné nálezové databáze.
[42] Pokud v této souvislosti stěžovatel namítl, že měl žalovaný zohlednit závěry RNDr. B. M. a MVDr. V. Š., Nejvyšší správní soud konstatuje, že uvedené odborné posudky bylo namístě předkládat a jejich prostřednictvím prokazovat nedostatečnost biologické hodnocení právě v průběhu řízení o opravných prostředcích podaných proti rozhodnutí o udělení výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Jinými slovy, úkolem stavebního úřadu v územním řízení již nebylo zjišťovat či věcně přezkoumávat okolnosti, jež byly rozhodné právě pro řízení o zmíněné výjimce. Takový postup ostatně stavebnímu úřadu neukládá ani stavební zákon. Krajský soud proto nepochybil, pokud se v posuzovaném případě podrobně nezabýval obsahem biologického hodnocení ve vztahu ke stěžovatelem předloženým posudkům RNDr. B. M. a MVDr. V. Š.. V této souvislosti lze odkázat rovněž na závěr krajského soudu uvedený v odst. 81 odůvodnění napadeného rozsudku, podle něhož zmíněné osoby nesplňovaly podmínky stanovené v § 45i odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny pro zpracování biologického hodnocení.
[43] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou stěžovatele, podle níž z jím předložených posudků vyplývalo, že se v posuzované lokalitě nacházely i další druhy zvláště chráněných živočichů, jichž se vydaná výjimka ze zvláštní druhové ochrany netýkala. Pokud stěžovatel namítl, že v posuzovaném případě nebylo možné, aby žadatel požádal o další výjimku pro případ zjištění dalších druhů živočichů, jelikož § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny nabyl účinnosti až od 1. 1. 2018, Nevyšší správní soud odkazuje na již zmíněný rozsudek 27. 3. 2019, č. j. 6 As 299/2018
69. V něm i ve vztahu k problematice zvláštní druhové ochrany v zákoně o ochraně přírody a krajiny ve znění účinném do 31. 12. 2017 uvedl, že „pokud se tedy v průběhu realizace předmětné stavby nebo jejího následného používání potvrdí jejich výskyt, opět se aktivuje ustanovení § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny a nutnost zajistit ochranu těmto zvláště chráněným živočichům, tj. povinnost stavebníka (vlastníka) žádat o vydání další výjimky ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje těchto živočichů, kde by patrně musela být s ohledem na okolnosti případu stanovena povinnost oplotit předmětnou rychlostní silnici.“
[43] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani s námitkou stěžovatele, podle níž z jím předložených posudků vyplývalo, že se v posuzované lokalitě nacházely i další druhy zvláště chráněných živočichů, jichž se vydaná výjimka ze zvláštní druhové ochrany netýkala. Pokud stěžovatel namítl, že v posuzovaném případě nebylo možné, aby žadatel požádal o další výjimku pro případ zjištění dalších druhů živočichů, jelikož § 56 odst. 6 zákona o ochraně přírody a krajiny nabyl účinnosti až od 1. 1. 2018, Nevyšší správní soud odkazuje na již zmíněný rozsudek 27. 3. 2019, č. j. 6 As 299/2018
69. V něm i ve vztahu k problematice zvláštní druhové ochrany v zákoně o ochraně přírody a krajiny ve znění účinném do 31. 12. 2017 uvedl, že „pokud se tedy v průběhu realizace předmětné stavby nebo jejího následného používání potvrdí jejich výskyt, opět se aktivuje ustanovení § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny a nutnost zajistit ochranu těmto zvláště chráněným živočichům, tj. povinnost stavebníka (vlastníka) žádat o vydání další výjimky ze zákazu škodlivě zasahovat do přirozeného vývoje těchto živočichů, kde by patrně musela být s ohledem na okolnosti případu stanovena povinnost oplotit předmětnou rychlostní silnici.“
[44] Z uvedeného je tak zřejmé, že rovněž podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 31. 12. 2017, se s ohledem na dikci § 50 zmíněného zákona mohla dodatečně aktivovat povinnost žadatele o umístění stavby požádat o výjimku ze zvláštní druhové ochrany. Jinak řečeno, pokud byl v území, kde je realizována konkrétní stavba, zjištěn další druh zvláště chráněného živočicha, který nebyl zahrnut do již vydaného rozhodnutí o výjimce ze zvláštní druhové ochrany, žadatel by již pro realizaci stavby nadále nesplňoval podmínky stanovené v § 50 zákona o ochraně přírody a krajiny. Realizací předmětné stavby bez dodatečné výjimky podle § 56 citovaného zákona by totiž porušil své povinnosti škodlivě nezasahovat do přirozeného vývoje zvláště chráněných druhů živočichů.
[45] S výše uvedeným souvisí dále námitky stěžovatele týkající se jím předložených podkladů, konkrétně posudku entomologa RNDr. B. M., posudku ornitologa MVDr. V. Š. a dále znaleckého posudku Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. a posudku Ing. Mgr. M. P.. Žalovaný uvedené posudky podle stěžovatele ve svém rozhodnutí nezohlednil, přičemž se nezabýval ani vyjádřením Agentury ochrany přírody a krajiny. Nevzal v potaz ani skutečnosti, které vyšly najevo až po vydání závazných stanovisek dotčených orgánů, nýbrž vycházel pouze ze tří sdělení nadřízeného orgánu ochrany přírody. Pouze ve třetím sdělení se pak nadřízený orgán ochrany přírody vyjádřil k posudkům RNDr. B. M. a MVDr. V. Š..
[46] Nejvyšší správní soud k uvedeným námitkám stěžovatele nejprve konstatuje, že procesnímu právu účastníků navrhovat důkazy odpovídá povinnost správních orgánů tyto důkazy provést a vyhodnotit je, a to samostatně i v souvislosti s ostatními důkazy. Povinnost důkaz provést nicméně není absolutní. Správní orgán má možnost navržený důkaz odmítnout, jak stanoví i druhá věta § 52 správního řádu. Toto odmítnutí však musí dostatečně a přesvědčivě odůvodnit.
[46] Nejvyšší správní soud k uvedeným námitkám stěžovatele nejprve konstatuje, že procesnímu právu účastníků navrhovat důkazy odpovídá povinnost správních orgánů tyto důkazy provést a vyhodnotit je, a to samostatně i v souvislosti s ostatními důkazy. Povinnost důkaz provést nicméně není absolutní. Správní orgán má možnost navržený důkaz odmítnout, jak stanoví i druhá věta § 52 správního řádu. Toto odmítnutí však musí dostatečně a přesvědčivě odůvodnit.
[47] Jak již opakovaně konstatoval Nejvyšší správní soud, „nezáleží však zcela na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán sice není povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí zdůvodnit, proč se tak stalo. Správní orgán je oprávněn, ale i povinen odpovědně vážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by bylo rozhodujícímu orgánu dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí, a které nikoli, a o které opře skutkové závěry, a které opomene“ (rozsudek ze dne 13. 11. 2009, č. j. 5 As 29/2009
48). Pokud správní orgán odmítnutí provést důkaz náležitě nevysvětlí, jedná se o podstatnou procesní vadu a porušení práva účastníka na spravedlivý proces. V souladu s judikaturou Ústavního soudu navržený důkaz není nutno provést, pokud a) skutečnost, kterou má důkaz potvrdit, není relevantní pro dané řízení, b) důkaz není způsobilý tvrzenou skutečnost potvrdit, c) skutečnost již byla potvrzena (viz nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, či nález ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03). Pokud však navržený a neprovedený důkaz nespadá ani do jedné z těchto kategorií, půjde o tzv. opomenutý důkaz a porušení práva na spravedlivý proces.
[47] Jak již opakovaně konstatoval Nejvyšší správní soud, „nezáleží však zcela na libovůli správního orgánu, jakým způsobem s návrhy účastníků na provedení důkazů naloží, neboť správní orgán sice není povinen všechny důkazy navržené účastníky provést, pokud však některé z nich neprovede, musí v odůvodnění rozhodnutí zdůvodnit, proč se tak stalo. Správní orgán je oprávněn, ale i povinen odpovědně vážit, které důkazy je třeba provést, zda je potřebné stav dokazování doplnit a posuzovat důvodnost návrhů stran na doplnění dokazování. Zásada volného hodnocení důkazů neznamená, že by bylo rozhodujícímu orgánu dáno na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí, a které nikoli, a o které opře skutkové závěry, a které opomene“ (rozsudek ze dne 13. 11. 2009, č. j. 5 As 29/2009
48). Pokud správní orgán odmítnutí provést důkaz náležitě nevysvětlí, jedná se o podstatnou procesní vadu a porušení práva účastníka na spravedlivý proces. V souladu s judikaturou Ústavního soudu navržený důkaz není nutno provést, pokud a) skutečnost, kterou má důkaz potvrdit, není relevantní pro dané řízení, b) důkaz není způsobilý tvrzenou skutečnost potvrdit, c) skutečnost již byla potvrzena (viz nález ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, či nález ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03). Pokud však navržený a neprovedený důkaz nespadá ani do jedné z těchto kategorií, půjde o tzv. opomenutý důkaz a porušení práva na spravedlivý proces.
[48] Jak konstatoval již krajský soud v odst. 117 až 129 odůvodnění napadeného rozsudku, v posuzovaném případě si správní orgány opatřily řadu odborných podkladů a závazných stanovisek dotčených orgánů, na základě nichž vydaly přezkoumávaná správní rozhodnutí. Nejvyšší správní soud neshledává účelným nyní opakovat celý postup dokazování i časovou osu předkládání jednotlivých důkazů stěžovatelem, jelikož tak podrobně učinil již krajský soud ve výše citované pasáži svého rozsudku. Konkrétně zmínil, že předloženým podkladům zpracovaným RNDr. B. M. a MVDr. V. Š. se věnoval nejprve nadřízený orgán ochrany přírody, což ostatně uvedl rovněž stěžovatel v kasační stížnosti, byť tak podle jeho názoru učinil nedostatečně. Na základě závěrů uvedených podkladů předložených stěžovatelem v územním řízení bylo zrušeno původní rozhodnutí stavebního úřadu a žadateli bylo určeno, aby provedl biologické hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny, na které navázalo vydání výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Závěry nadřízeného orgánu ochrany přírody následně převzal rovněž žalovaný do odůvodnění svého rozhodnutí, v němž konstatoval, že přestože se podle posouzení RNDr. B. M. a MVDr. V. Š. v posuzované lokalitě mohly vyskytovat další druhy zvláště chráněných živočichů, nedojde realizací předmětné stavby k nepřiměřenému zásahu do jejich přirozeného vývoje. Žalovaný současně uvedl, že ačkoli nálezová databáze obsahuje další konkrétní druhy živočichů, jedná se mimo jiné o historické a již neaktuální nálezy.
[48] Jak konstatoval již krajský soud v odst. 117 až 129 odůvodnění napadeného rozsudku, v posuzovaném případě si správní orgány opatřily řadu odborných podkladů a závazných stanovisek dotčených orgánů, na základě nichž vydaly přezkoumávaná správní rozhodnutí. Nejvyšší správní soud neshledává účelným nyní opakovat celý postup dokazování i časovou osu předkládání jednotlivých důkazů stěžovatelem, jelikož tak podrobně učinil již krajský soud ve výše citované pasáži svého rozsudku. Konkrétně zmínil, že předloženým podkladům zpracovaným RNDr. B. M. a MVDr. V. Š. se věnoval nejprve nadřízený orgán ochrany přírody, což ostatně uvedl rovněž stěžovatel v kasační stížnosti, byť tak podle jeho názoru učinil nedostatečně. Na základě závěrů uvedených podkladů předložených stěžovatelem v územním řízení bylo zrušeno původní rozhodnutí stavebního úřadu a žadateli bylo určeno, aby provedl biologické hodnocení podle § 67 zákona o ochraně přírody a krajiny, na které navázalo vydání výjimky podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny. Závěry nadřízeného orgánu ochrany přírody následně převzal rovněž žalovaný do odůvodnění svého rozhodnutí, v němž konstatoval, že přestože se podle posouzení RNDr. B. M. a MVDr. V. Š. v posuzované lokalitě mohly vyskytovat další druhy zvláště chráněných živočichů, nedojde realizací předmětné stavby k nepřiměřenému zásahu do jejich přirozeného vývoje. Žalovaný současně uvedl, že ačkoli nálezová databáze obsahuje další konkrétní druhy živočichů, jedná se mimo jiné o historické a již neaktuální nálezy.
[49] Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil stěžovateli, že se žalovaný předloženými posudky nezabýval, resp. že tak neučinil nadřízený orgán ochrany přírody. V této souvislosti lze zdůraznit, že není úkolem Nejvyššího správního soudu věcně přezkoumávat správnost vydaných závazných stanovisek dotčených správních orgánů jako odborných podkladů územního řízení. Posoudí
li taková závazná stanoviska jako vydaná v souladu se zákonem a řádně odůvodněná, nepřísluší mu do těchto odborných stanovisek jakkoli zasahovat. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že byť s jejich obsahem stěžovatel nesouhlasí, shledal je zákonnými a dostatečně odůvodněnými.
[50] Nelze dále přitakat stěžovateli, že nadřízený orgán ochrany přírody dostatečně nezohlednil ani závěry uvedené v posouzení zásahu do krajinného rázu dotčeného území, nýbrž se bez dalšího přiklonil k závěrům posudku předloženého žadatelem o umístění stavby, které však byly v přímém rozporu se závěry posouzení Ing. Mgr. M. P.. V tomto ohledu nebylo podle stěžovatele relevantní, že bude cyklostezka Jičín
Železnice umístěna v místech stávající cesty, nadto mimo síť pozemních komunikací. Podle stěžovatele současně není rozhodná skutečnost, že předmětná jabloňová alej není prohlášenou kulturní památkou, ani není součástí žádné památkové rezervace, a to s ohledem na ochranu významného krajinného prvku. Podle stěžovatele ze znaleckého posudku Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. vyplývá, že dojde realizací předmětné stavby k likvidaci jabloňové aleje, což potvrdilo rovněž vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny.
[50] Nelze dále přitakat stěžovateli, že nadřízený orgán ochrany přírody dostatečně nezohlednil ani závěry uvedené v posouzení zásahu do krajinného rázu dotčeného území, nýbrž se bez dalšího přiklonil k závěrům posudku předloženého žadatelem o umístění stavby, které však byly v přímém rozporu se závěry posouzení Ing. Mgr. M. P.. V tomto ohledu nebylo podle stěžovatele relevantní, že bude cyklostezka Jičín
Železnice umístěna v místech stávající cesty, nadto mimo síť pozemních komunikací. Podle stěžovatele současně není rozhodná skutečnost, že předmětná jabloňová alej není prohlášenou kulturní památkou, ani není součástí žádné památkové rezervace, a to s ohledem na ochranu významného krajinného prvku. Podle stěžovatele ze znaleckého posudku Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. vyplývá, že dojde realizací předmětné stavby k likvidaci jabloňové aleje, což potvrdilo rovněž vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny.
[51] Jak uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku již krajský soud, žalovaný se řádně zabýval posudkem Ing. Mgr. M. P. ohledně dotčení krajinného rázu umístěním předmětné stavby i znaleckým posudkem Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. ohledně případného poškození jabloňové aleje v odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší správní soud nepovažuje za účelné opětovně citovat závěry, které žalovaný v této souvislosti uvedl. Postačí proto zmínit, že je rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné, resp. že se zabýval odbornými závěry autorů stěžovatelem předložených podkladů, které do územního řízení vnesly nové dosud neznámé skutečnosti. Uvedené ostatně vyplývá rovněž ze závěrů nadřízeného orgánu ochrany přírody, který se k výše vyjmenovaným posouzením rovněž vyjádřil, a zároveň nadřízeného orgánu státní památkové péče (k tomu viz níže). Konkrétně nadřízený orgán ochrany přírody zdůrazňuje, že na základě ostatních podkladů pro rozhodnutí žalovaného dospěl k závěru, podle něhož nelze mít za to, že bude realizací předmětné stavby zcela zlikvidována jabloňová alej, byť k určitému zásahu do růstu dřevin dojde. Zároveň v této souvislosti poukázal na skutečnost, že se v trase umístěné cyklostezky Jičín
Železnice již nachází hojně používaná vyšlapaná travní cesta. V této souvislosti nelze pominout, že stěžovatel napadl závěry žalovaného ohledně ochrany krajinného rázu zejména s ohledem na původně navržený asfaltový povrch předmětné stavby. Jak však Nejvyšší správní soud vysvětlí níže, uvedená otázka dosud nebyla konečným způsobem vyřešena, resp. jak uvedl žalovaný, bude mít stěžovatel i nadále možnost ve stavebním řízení prosadit změnu povrchu z asfaltového na mlatový.
[51] Jak uvedl v odůvodnění napadeného rozsudku již krajský soud, žalovaný se řádně zabýval posudkem Ing. Mgr. M. P. ohledně dotčení krajinného rázu umístěním předmětné stavby i znaleckým posudkem Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. ohledně případného poškození jabloňové aleje v odůvodnění svého rozhodnutí. Nejvyšší správní soud nepovažuje za účelné opětovně citovat závěry, které žalovaný v této souvislosti uvedl. Postačí proto zmínit, že je rozhodnutí žalovaného přezkoumatelné, resp. že se zabýval odbornými závěry autorů stěžovatelem předložených podkladů, které do územního řízení vnesly nové dosud neznámé skutečnosti. Uvedené ostatně vyplývá rovněž ze závěrů nadřízeného orgánu ochrany přírody, který se k výše vyjmenovaným posouzením rovněž vyjádřil, a zároveň nadřízeného orgánu státní památkové péče (k tomu viz níže). Konkrétně nadřízený orgán ochrany přírody zdůrazňuje, že na základě ostatních podkladů pro rozhodnutí žalovaného dospěl k závěru, podle něhož nelze mít za to, že bude realizací předmětné stavby zcela zlikvidována jabloňová alej, byť k určitému zásahu do růstu dřevin dojde. Zároveň v této souvislosti poukázal na skutečnost, že se v trase umístěné cyklostezky Jičín
Železnice již nachází hojně používaná vyšlapaná travní cesta. V této souvislosti nelze pominout, že stěžovatel napadl závěry žalovaného ohledně ochrany krajinného rázu zejména s ohledem na původně navržený asfaltový povrch předmětné stavby. Jak však Nejvyšší správní soud vysvětlí níže, uvedená otázka dosud nebyla konečným způsobem vyřešena, resp. jak uvedl žalovaný, bude mít stěžovatel i nadále možnost ve stavebním řízení prosadit změnu povrchu z asfaltového na mlatový.
[52] Nejvyšší správní soud dále k problematice ochrany krajinného rázu, na jehož obranu stěžovatel namítal, že dojde k jeho narušení umístěním předmětné stavby, zdůrazňuje, že správní soudy nemohou nahrazovat odborný názor správního orgánu, jenž náleží do jeho diskreční pravomoci (viz např. rozsudky ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 As 24/2015
24, nebo ze dne 5. 6. 2014, č. j. 9 As 95/2012
131). Hodnocení, zda a jakým způsobem může stavba zasáhnout do krajinného rázu, provádí správní orgán na základě správního uvážení. Jak přitom plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, „úkolem soudu ve správním soudnictví je přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy posoudit soulad napadeného rozhodnutí se zákonem. Úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním. Úkolem soudu je posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí hledisek stanovených zákonem“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002
46, publ. pod č. 416/2004 Sb. NSS). Rozhoduje
li správní orgán v mezích správního uvážení, jeho rozhodnutí musí být přezkoumatelné a musí být zřejmé, že nevybočilo z mezí a hledisek správního uvážení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004
79, publ. pod č. 739/2006 Sb. NSS). V tomto směru postupoval v posuzovaném případě i krajský soud, který dospěl ke správnému závěru, že žalovaný své rozhodnutí řádně odůvodnil, resp. na základě shromážděných odborných podkladů vysvětlil, proč umístěním předmětné stavby nedojde k nepřiměřenému zásahu do krajinného rázu.
[52] Nejvyšší správní soud dále k problematice ochrany krajinného rázu, na jehož obranu stěžovatel namítal, že dojde k jeho narušení umístěním předmětné stavby, zdůrazňuje, že správní soudy nemohou nahrazovat odborný názor správního orgánu, jenž náleží do jeho diskreční pravomoci (viz např. rozsudky ze dne 27. 1. 2016, č. j. 6 As 24/2015
24, nebo ze dne 5. 6. 2014, č. j. 9 As 95/2012
131). Hodnocení, zda a jakým způsobem může stavba zasáhnout do krajinného rázu, provádí správní orgán na základě správního uvážení. Jak přitom plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu, „úkolem soudu ve správním soudnictví je přezkoumat zákonnost napadeného rozhodnutí, tedy posoudit soulad napadeného rozhodnutí se zákonem. Úkolem soudu není nahradit správní orgán v jeho odborné kompetenci ani nahradit správní uvážení uvážením soudním. Úkolem soudu je posoudit, zda se správní orgán v napadeném rozhodnutí dostatečně vypořádal se zjištěným skutkovým stavem, resp. zda řádně a úplně zjistil skutkový stav a zda tam, kde se jeho rozhodnutí opíralo o správní uvážení, nedošlo k vybočení z mezí hledisek stanovených zákonem“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2003, č. j. 5 A 139/2002
46, publ. pod č. 416/2004 Sb. NSS). Rozhoduje
li správní orgán v mezích správního uvážení, jeho rozhodnutí musí být přezkoumatelné a musí být zřejmé, že nevybočilo z mezí a hledisek správního uvážení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004
79, publ. pod č. 739/2006 Sb. NSS). V tomto směru postupoval v posuzovaném případě i krajský soud, který dospěl ke správnému závěru, že žalovaný své rozhodnutí řádně odůvodnil, resp. na základě shromážděných odborných podkladů vysvětlil, proč umístěním předmětné stavby nedojde k nepřiměřenému zásahu do krajinného rázu.
[53] Pokud jde o námitku stěžovatele, že žalovaný byl povinen provést stěžovatelem předložené podklady jako důkazy, a to rovněž podle závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014
48, publ. pod č. 3283/2015 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě neshledal, že by žalovaný či krajský soud postupovaly nesprávně. Podle citovaného rozsudku platí, že „v řízeních před soudem (i ve správním soudnictví) je znalecký posudek předložený účastníkem řízení, pokud splňuje stanovené formální požadavky, považován za důkazní prostředek, a to bez ohledu na to, zda byl předložen až v řízení před soudem, nebo v rámci správního řízení. Z logiky věci je pak nepřípustné, aby ve správním řízení byla tatáž listina považována za jiný podklad pro rozhodnutí (důkaz listinou), na který nemusí být nahlíženo jako na znalecký posudek, zatímco v řízení před soudem by takovému dokumentu byla přiznána důkazní síla znaleckého posudku. Proto i v řízení před správním orgánem musí být takový posudek předložený účastníkem řízení, pokud splňuje náležitosti uvedené v § 127a o. s. ř., hodnocen stejně jako důkaz znaleckým posudkem.“ Je pak věcí správního orgánu, zda takový odborný posudek provede či nikoli a jak neprovedení případně odůvodní. Pokud se ve správním řízení objevují posudky dva (nebo více), a tyto posudky jsou vzájemně rozporné, není možné, aby správní orgán vystačil s posudkem, který si opatřil sám, aniž by se případnými rozpory vypořádal. To platí tím spíše, že posudkům je přiznána stejná důkazní síla. Pokud žalovaný vyhodnotil, že takový posudek není potřebný, byl povinen neprovedení důkazu řádně odůvodnit.
[53] Pokud jde o námitku stěžovatele, že žalovaný byl povinen provést stěžovatelem předložené podklady jako důkazy, a to rovněž podle závěrů rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 7. 2015, č. j. 9 As 206/2014
48, publ. pod č. 3283/2015 Sb. NSS, pak Nejvyšší správní soud v posuzovaném případě neshledal, že by žalovaný či krajský soud postupovaly nesprávně. Podle citovaného rozsudku platí, že „v řízeních před soudem (i ve správním soudnictví) je znalecký posudek předložený účastníkem řízení, pokud splňuje stanovené formální požadavky, považován za důkazní prostředek, a to bez ohledu na to, zda byl předložen až v řízení před soudem, nebo v rámci správního řízení. Z logiky věci je pak nepřípustné, aby ve správním řízení byla tatáž listina považována za jiný podklad pro rozhodnutí (důkaz listinou), na který nemusí být nahlíženo jako na znalecký posudek, zatímco v řízení před soudem by takovému dokumentu byla přiznána důkazní síla znaleckého posudku. Proto i v řízení před správním orgánem musí být takový posudek předložený účastníkem řízení, pokud splňuje náležitosti uvedené v § 127a o. s. ř., hodnocen stejně jako důkaz znaleckým posudkem.“ Je pak věcí správního orgánu, zda takový odborný posudek provede či nikoli a jak neprovedení případně odůvodní. Pokud se ve správním řízení objevují posudky dva (nebo více), a tyto posudky jsou vzájemně rozporné, není možné, aby správní orgán vystačil s posudkem, který si opatřil sám, aniž by se případnými rozpory vypořádal. To platí tím spíše, že posudkům je přiznána stejná důkazní síla. Pokud žalovaný vyhodnotil, že takový posudek není potřebný, byl povinen neprovedení důkazu řádně odůvodnit.
[54] Jak však uvedl Nejvyšší správní soud již výše, přičemž se v tomto ohledu plně ztotožnil s krajským soudem, žalovaný žádný stěžovatelem předložený podklad neopomněl. Pokud jde konkrétně o znalecký posudek Ing. Miroslava Kunta, Ph.D., vypořádal se žalovaný s jeho závěry zejména na str. 24 až 33 svého rozhodnutí, na něž lze v podrobnostech odkázat. Vzhledem k uvedenému je proto zřejmé, že žalovaný postupoval plně v intencích citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 206/2014. Nesouhlas stěžovatele s přesvědčivě odůvodněnými závěry žalovaného, které vycházely zejména z obsahu vydaných závazných stanovisek dotčených orgánů, na uvedeném nemůže ničeho změnit. V této souvislosti zároveň nelze vytýkat krajskému soudu, pokud na závěry žalovaného pouze odkázal, aniž by je sám podrobně opakoval. Jestliže se s posouzením žalovaného ztotožnil, resp. jeho postup vyhodnotil jako zákonný a respektující zásady zjišťování skutkového stavu věci, resp. dokazování ve správním řízení, nelze krajskému soudu vytýkat, že se souhlasnou poznámkou takové závěry žalovaného pouze přejal do odůvodnění svého rozsudku.
[54] Jak však uvedl Nejvyšší správní soud již výše, přičemž se v tomto ohledu plně ztotožnil s krajským soudem, žalovaný žádný stěžovatelem předložený podklad neopomněl. Pokud jde konkrétně o znalecký posudek Ing. Miroslava Kunta, Ph.D., vypořádal se žalovaný s jeho závěry zejména na str. 24 až 33 svého rozhodnutí, na něž lze v podrobnostech odkázat. Vzhledem k uvedenému je proto zřejmé, že žalovaný postupoval plně v intencích citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 206/2014. Nesouhlas stěžovatele s přesvědčivě odůvodněnými závěry žalovaného, které vycházely zejména z obsahu vydaných závazných stanovisek dotčených orgánů, na uvedeném nemůže ničeho změnit. V této souvislosti zároveň nelze vytýkat krajskému soudu, pokud na závěry žalovaného pouze odkázal, aniž by je sám podrobně opakoval. Jestliže se s posouzením žalovaného ztotožnil, resp. jeho postup vyhodnotil jako zákonný a respektující zásady zjišťování skutkového stavu věci, resp. dokazování ve správním řízení, nelze krajskému soudu vytýkat, že se souhlasnou poznámkou takové závěry žalovaného pouze přejal do odůvodnění svého rozsudku.
[55] Nejvyšší správní soud se dále zabýval odkazy stěžovatele na odborné závěry uvedené v jím předložených podkladech o povrchu předmětné stavby a související námitkou, že žalovaný nijak nezohlednil závěr nadřízeného orgánu státní památkové péče, podle něhož je asfaltový povrch v posuzovaném případě nevhodný. Žalovaný ve svém rozhodnutí nejprve změnil výrok rozhodnutí stavebního úřadu právě vzhledem k otázce povrchu cyklostezky Jičín
Železnice. V nově stanovené podmínce č. 9 pak ve znění opravného usnesení stanovil, že v rámci stavebního řízení bude otázka povrchu předmětné stavby dále řešena, a to s ohledem na vyjádření dotčených orgánů. V tomto ohledu vypustil z odůvodnění svého rozhodnutí všechny pasáže týkající se asfaltového povrchu cyklostezky. Z uvedeného je proto zřejmé, že konečné posouzení provedení povrchu předmětné stavby přesunul žalovaný do stavebního řízení (k tomu podrobněji viz níže). Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že námitky stěžovatele týkající se právě asfaltového povrchu cyklostezky, s nímž podle stěžovatele souvisí zejména krajinný ráz v posuzovaném území, neodpovídají rozhodnutí žalovaného. Tato otázka totiž nebyla v územním řízení pravomocně vyřešena, a proto je tato argumentace stěžovatele nepřiléhavá a Nejvyšší správní soud se jí blíže nezabýval.
[55] Nejvyšší správní soud se dále zabýval odkazy stěžovatele na odborné závěry uvedené v jím předložených podkladech o povrchu předmětné stavby a související námitkou, že žalovaný nijak nezohlednil závěr nadřízeného orgánu státní památkové péče, podle něhož je asfaltový povrch v posuzovaném případě nevhodný. Žalovaný ve svém rozhodnutí nejprve změnil výrok rozhodnutí stavebního úřadu právě vzhledem k otázce povrchu cyklostezky Jičín
Železnice. V nově stanovené podmínce č. 9 pak ve znění opravného usnesení stanovil, že v rámci stavebního řízení bude otázka povrchu předmětné stavby dále řešena, a to s ohledem na vyjádření dotčených orgánů. V tomto ohledu vypustil z odůvodnění svého rozhodnutí všechny pasáže týkající se asfaltového povrchu cyklostezky. Z uvedeného je proto zřejmé, že konečné posouzení provedení povrchu předmětné stavby přesunul žalovaný do stavebního řízení (k tomu podrobněji viz níže). Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že námitky stěžovatele týkající se právě asfaltového povrchu cyklostezky, s nímž podle stěžovatele souvisí zejména krajinný ráz v posuzovaném území, neodpovídají rozhodnutí žalovaného. Tato otázka totiž nebyla v územním řízení pravomocně vyřešena, a proto je tato argumentace stěžovatele nepřiléhavá a Nejvyšší správní soud se jí blíže nezabýval.
[56] K námitce stěžovatele, že žalovaný nezohlednil závěry vyjádření Agentury ochrany přírody, podle nichž musí být mezi jabloňovými stromy minimálně 8,5 m rozteč, v opačném případě nebude dodržena norma ČSN 83 9061 a dojde k likvidaci zmíněných dřevin, Nejvyšší správní soud konstatuje, že uvedenou námitku vypořádal již krajský soud v odst. 102 a 103 odůvodnění napadeného rozsudku. Vzhledem k tomu, že tato námitka představuje v podstatě zopakování totožného žalobního bodu, neshledal Nejvyšší správní soud důvod ji opětovně podrobně vypořádat, jelikož tak učinil již krajský soud ve výše citované pasáži jeho rozsudku. Krajský soud již vysvětlil, že vyjádření Agentury ochrany přírody a krajiny není závazným stanoviskem podle § 149 správního řádu, nýbrž pouze podkladem odborné organizace v oblasti ochrany přírody a krajiny. Lze proto odkázat na přesvědčivé závěry žalovaného uvedené na str. 31 a 32 odůvodnění jeho rozhodnutí, v nichž se s obsahem citovaného vyjádření řádně zabýval.
[57] Stěžovatel dále namítl, že krajský soud posoudil nesprávně jeho námitky ohledně rozporu předmětné stavby s územně plánovací dokumentací jako argumentaci přesahující dikci § 89 odst. 4 stavebního zákona. Řádné umístění stavby v souladu s územně plánovací dokumentací je totiž podle stěžovatele součástí ochrany životního prostředí.
[57] Stěžovatel dále namítl, že krajský soud posoudil nesprávně jeho námitky ohledně rozporu předmětné stavby s územně plánovací dokumentací jako argumentaci přesahující dikci § 89 odst. 4 stavebního zákona. Řádné umístění stavby v souladu s územně plánovací dokumentací je totiž podle stěžovatele součástí ochrany životního prostředí.
[58] Nejvyšší správní soud ve shodě se stěžovatelem konstatuje, že ekologické spolky mohou hájit zájmy chráněné zákonem o ochraně přírody a krajiny také šířeji. V rozsudku ze dne 5. 10. 2017, č. j. 7 As 303/2016
42, uvedl, že „taková ochrana může spočívat i v hájení jiných zájmů, je
li jejich spojitost se zájmy ochrany přírody a krajiny chráněnými zákonem o ochraně přírody a krajiny zjevná“. Spolky založené za účelem ochrany přírody a krajiny se mohou dovolávat obecně práva na příznivé životní prostředí tak, jak jej vymezuje čl. 35 Listiny základních práv a svobod, nikoli tedy pouze podle zákona o ochraně přírody a krajiny, ale také podle jiných právních předpisů provádějících citovaný článek Listiny. V rozsudku ze dne 27. 4. 2023, č. j. 1 As 21/2023
84, Nejvyšší správní soud uvedl, že „umístění stavby či jiného záměru v rozporu s obecnými požadavky na výstavbu nebo dokonce v rozporu s územním plánem by se tak mohlo negativně promítnout do práva na příznivé životní prostředí, které je stěžovatel oprávněn bránit. Ostatně také dle § 18 stavebního zákona je cílem územního plánování ,vytvářet předpoklady pro výstavbu a pro udržitelný rozvoj území, spočívající ve vyváženém vztahu podmínek pro příznivé životní prostředí, pro hospodářský rozvoj a pro soudržnost společenství obyvatel území a který uspokojuje potřeby současné generace, aniž by ohrožoval podmínky života generací budoucích‘. Jak plyne mimo jiné z výše uvedené judikatury, stěžovateli jako spolku, jehož předmětem činnosti je ochrana přírody a krajiny, by také náležela možnost napadat zákonnost samotného územního plánu, a to jak v procesu jeho přípravy, tak následně před soudem žalobou. Kasační soud tak považuje za absurdní, aby se stěžovatel na jednu stranu mohl aktivně účastnit přípravy a přezkumu územního plánu, ale nemohl pak namítat, že umístění stavby je v rozporu s tímto územním plánem.“
[59] Se stěžovatelem tedy lze souhlasit, že námitky týkající se rozporu předmětné stavby s územně plánovací dokumentací představují širší ochranu životního prostředí, resp. sledují cíl stěžovatele jako ekologického spolku stanovený v souladu s právními předpisy, a to chránit životní prostředí.
[59] Se stěžovatelem tedy lze souhlasit, že námitky týkající se rozporu předmětné stavby s územně plánovací dokumentací představují širší ochranu životního prostředí, resp. sledují cíl stěžovatele jako ekologického spolku stanovený v souladu s právními předpisy, a to chránit životní prostředí.
[60] Krajský soud v této souvislosti uvedl, že námitky, které mohl a měl stěžovatel uplatnit již v procesu vydávání územního plánu obce Jičín, nemůže účinně uplatňovat nyní, přičemž odkázal na závěry Ústavního soudu formulované v usnesení ze dne 24. 4. 2018, sp. zn. IV. ÚS 1098/18. Stěžovatel konkrétně v kasační stížnosti konstatoval, že namítal rozpor předmětné stavby zejména s územním plánem obce Jičín, a to v části týkající se stavby hráze poldru, s níž se cyklostezka Jičín
Železnice kříží. Poukázal zejména na podmínku uvedenou ve zmíněném územním plánu (konkrétně v části týkající se plochy 411
DU), podle níž jakákoli stavební činnost musí respektovat plochu pro umístění poldru a jeho vodohospodářskou funkci. Předmětná stavba podle stěžovatele konkrétně nerespektuje původní záměr umístit na poldru 5,5 m vysokou hráz, jelikož trasa cyklostezky kopíruje výškový reliéf stávajícího terénu.
[61] Nejvyšší správní soud však konstatuje, že v posuzovaném případě nelze pominout skutečnost, že dne 22. 9. 2022 nabyla účinnosti změna č. 2 územního plánu obce Jičín, v níž byl zakreslen koridor pro stavbu cyklostezky Jičín
Železnice jako plocha dopravní infrastruktury místní a účelové. Z kasačních námitek týkajících se trasování předmětné stavby přitom vyplývá, že právě s ohledem na nevhodnost křížení koridoru pro umístění cyklostezky s poldrem stěžovatel namítal rozpor předmětné stavby s územně plánovací dokumentací. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že se jedná o problematiku, která měla být řešena a řádně namítána již v procesu územního plánování. Jinak řečeno, pokud stěžovatel nenamítal rozpory spočívající v kolizi samotného koridoru pro umístění cyklostezky Jičín
Železnice s vodohospodářskou stavbou poldru, nelze krajskému soudu vytýkat, pokud dospěl k závěru, že uvedenou argumentaci měl stěžovatel uplatnit dříve. Jak totiž připomněl žalovaný, územní plán představuje zejména veřejný zájem na realizaci záměrů v něm uvedených. Nejvyšší správní soud proto přisvědčil závěru krajského soudu, podle něhož na popsané rozpory bylo namístě poukazovat právě v procesu územního plánování.
[61] Nejvyšší správní soud však konstatuje, že v posuzovaném případě nelze pominout skutečnost, že dne 22. 9. 2022 nabyla účinnosti změna č. 2 územního plánu obce Jičín, v níž byl zakreslen koridor pro stavbu cyklostezky Jičín
Železnice jako plocha dopravní infrastruktury místní a účelové. Z kasačních námitek týkajících se trasování předmětné stavby přitom vyplývá, že právě s ohledem na nevhodnost křížení koridoru pro umístění cyklostezky s poldrem stěžovatel namítal rozpor předmětné stavby s územně plánovací dokumentací. Nejvyšší správní soud proto konstatuje, že se jedná o problematiku, která měla být řešena a řádně namítána již v procesu územního plánování. Jinak řečeno, pokud stěžovatel nenamítal rozpory spočívající v kolizi samotného koridoru pro umístění cyklostezky Jičín
Železnice s vodohospodářskou stavbou poldru, nelze krajskému soudu vytýkat, pokud dospěl k závěru, že uvedenou argumentaci měl stěžovatel uplatnit dříve. Jak totiž připomněl žalovaný, územní plán představuje zejména veřejný zájem na realizaci záměrů v něm uvedených. Nejvyšší správní soud proto přisvědčil závěru krajského soudu, podle něhož na popsané rozpory bylo namístě poukazovat právě v procesu územního plánování.
[62] Nejvyšší správní soud současně ve své judikatuře již uvedl, že soud je strážcem či pasivním korektorem procedury vedoucí k územní regulaci, nikoli jejím aktivním tvůrcem. Tím je jednoznačně zastupitelstvo obce, jakožto orgán politické reprezentace vzniklý na základě svobodné vůle občanů ve volbách a postupující v rámci práva na samosprávu. Právě zastupitelstvo obce je tím, kdo vydává v samostatné působnosti územní plán, a tuto činnost nemůže soud nahrazovat. Totéž platí i pro činnost pořizovatele územního plánu postupujícího v přenesené působnosti. Řízení před soudem je prostředkem ochrany práv, nikoli nástrojem rozhodování věcných sporů o využití území. Tyto spory zásadně mají být vypořádány v řízení před správními orgány. Z uvedeného proto vyplývá, že není úkolem správních soudů zasahovat do práva obcí na samosprávu projevující se v konkrétní územně plánovací dokumentaci (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 4. 2024, 4 As 245/2023
36).
[63] Byť má stěžovatel v posuzovaném případě za to, že svou kasační argumentací napadá pouze nesoulad předmětné stavby s podmínkou respektovat plochu pro umístění hráze poldru a její funkce, je v posuzovaném případě podstatná zejména skutečnost, že proti němu měl brojit již při procesu definování koridoru pro umístění předmětné cyklostezky v příslušné územně plánovací dokumentaci. Stěžovatel ostatně v této souvislosti konkrétně nenamítl, z jakých důvodů samotná skutečnost, že cyklostezka Jičín
Železnice kříží hráz poldru, má za následek vyloučení vodohospodářské funkce hráze poldru a z jakých konkrétních důvodů nebude možné obě stavby koordinovat tak, aby byly respektovány vodohospodářské funkce poldru i koridor pro umístění cyklostezky. Uvedené platí tím spíš, pokud jsou ve skutečnosti pozemní komunikace běžně umisťovány na hráze nejrůznějších vodohospodářských staveb (např. vodních nádrží či přehrad), aniž by jakkoli vylučovaly či narušovaly jejich primární funkci.
[63] Byť má stěžovatel v posuzovaném případě za to, že svou kasační argumentací napadá pouze nesoulad předmětné stavby s podmínkou respektovat plochu pro umístění hráze poldru a její funkce, je v posuzovaném případě podstatná zejména skutečnost, že proti němu měl brojit již při procesu definování koridoru pro umístění předmětné cyklostezky v příslušné územně plánovací dokumentaci. Stěžovatel ostatně v této souvislosti konkrétně nenamítl, z jakých důvodů samotná skutečnost, že cyklostezka Jičín
Železnice kříží hráz poldru, má za následek vyloučení vodohospodářské funkce hráze poldru a z jakých konkrétních důvodů nebude možné obě stavby koordinovat tak, aby byly respektovány vodohospodářské funkce poldru i koridor pro umístění cyklostezky. Uvedené platí tím spíš, pokud jsou ve skutečnosti pozemní komunikace běžně umisťovány na hráze nejrůznějších vodohospodářských staveb (např. vodních nádrží či přehrad), aniž by jakkoli vylučovaly či narušovaly jejich primární funkci.
[64] Nejvyšší správní soud se dále zabýval námitkami stěžovatele ohledně tvrzené nezákonnosti závazných stanovisek vydaných orgány státní památkové péče. Podle stěžovatele zmíněná stanoviska nerespektovala vyhlášené ochranné pásmo Městské památkové rezervace Jičín, s jehož bodem B částí 2) a 5) je předmětná stavba v rozporu. Podle citovaných regulativů je nutno zachovat původní krajinný ráz a navazovat na charakter dochovaného prostředí. Závazná stanoviska dotčených orgánů jsou podle stěžovatele v této souvislosti nezákonná, přičemž krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku pouze odkázal na závěry nadřízeného orgánu státní památkové péče, aniž by vypořádal žalobní argumentaci. Závazná stanoviska orgánu státní památkové péče se navíc nevypořádala s podmínkami ochrany stanovenými v ochranném pásmu Městské památkové rezervace Jičín. V této souvislosti stěžovatel opětovně odkázal na znalecký Ing. Miroslava Kunta, Ph.D. k hrozícímu nepřiměřenému zásahu do místního krajinného rázu.
[65] Nejvyšší správní soud nejprve stěžovateli připomíná, že předmětem nyní vedeného řízení je přezkum napadeného rozsudku krajského soudu. Jak již uvedl výše, není rolí soudu nahrazovat vlastní úvahou odborné závěry dotčených správních orgánů, nýbrž pouze přezkoumat, zdali tyto orgány při vydávání závazného stanoviska nepřekročily meze správního uvážení. K obdobnému závěru přitom dospěl rovněž krajský soud, který se zákonností vydaných závazných stanovisek na úseku státní památkové péče zabýval v odst. 130 až 139 odůvodnění napadeného rozsudku. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že stěžovatel v žalobě brojil zejména proti asfaltovému povrchu cyklostezky Jičín
Železnice, který má narušit v rozporu s regulativy Městské památkové rezervace Jičín místní ochranné pásmo. Již v žalobě dále poukázal na skutečnost, že realizací předmětné stavby bude negativně ovlivněna jabloňová alej i dochovaný ráz a estetická stránka místní barokní krajiny, což vyplývalo z jím předložených podkladů.
[65] Nejvyšší správní soud nejprve stěžovateli připomíná, že předmětem nyní vedeného řízení je přezkum napadeného rozsudku krajského soudu. Jak již uvedl výše, není rolí soudu nahrazovat vlastní úvahou odborné závěry dotčených správních orgánů, nýbrž pouze přezkoumat, zdali tyto orgány při vydávání závazného stanoviska nepřekročily meze správního uvážení. K obdobnému závěru přitom dospěl rovněž krajský soud, který se zákonností vydaných závazných stanovisek na úseku státní památkové péče zabýval v odst. 130 až 139 odůvodnění napadeného rozsudku. V této souvislosti je nutno zdůraznit, že stěžovatel v žalobě brojil zejména proti asfaltovému povrchu cyklostezky Jičín
Železnice, který má narušit v rozporu s regulativy Městské památkové rezervace Jičín místní ochranné pásmo. Již v žalobě dále poukázal na skutečnost, že realizací předmětné stavby bude negativně ovlivněna jabloňová alej i dochovaný ráz a estetická stránka místní barokní krajiny, což vyplývalo z jím předložených podkladů.
[66] Krajský soud v citované pasáži svého rozsudku k jednotlivým námitkám stěžovatele odkázal na závěry závazných stanovisek vydaných dotčenými orgány státní památkové péče, včetně závazného stanoviska nadřízeného orgánu státní památkové péče, které se popsané problematice věnovaly. V této souvislosti nelze pominout, že rovněž v žalobě stěžovatel brojil zejména proti závěrům předmětných závazných stanovisek, jež shledal nesprávnými. Nelze proto vytýkat krajskému soudu, že se zabýval zejména zákonností těchto odborných podkladů, aniž by vlastními úvahami jakkoli zasahoval do odborných úvah dotčených správních orgánů, které jsou projevem správního uvážení. Vzhledem k rozsáhlosti shromážděných odborných podkladů pro rozhodnutí žalovaného současně v podrobnostech odkázal na zmíněné závěry dotčených správních orgánů, a to včetně pasáží závazných stanovisek, které se vypořádaly s argumentací Ing. Mgr. M. P. a Ing. Miroslava Kunta, Ph.D.
[66] Krajský soud v citované pasáži svého rozsudku k jednotlivým námitkám stěžovatele odkázal na závěry závazných stanovisek vydaných dotčenými orgány státní památkové péče, včetně závazného stanoviska nadřízeného orgánu státní památkové péče, které se popsané problematice věnovaly. V této souvislosti nelze pominout, že rovněž v žalobě stěžovatel brojil zejména proti závěrům předmětných závazných stanovisek, jež shledal nesprávnými. Nelze proto vytýkat krajskému soudu, že se zabýval zejména zákonností těchto odborných podkladů, aniž by vlastními úvahami jakkoli zasahoval do odborných úvah dotčených správních orgánů, které jsou projevem správního uvážení. Vzhledem k rozsáhlosti shromážděných odborných podkladů pro rozhodnutí žalovaného současně v podrobnostech odkázal na zmíněné závěry dotčených správních orgánů, a to včetně pasáží závazných stanovisek, které se vypořádaly s argumentací Ing. Mgr. M. P. a Ing. Miroslava Kunta, Ph.D.
[67] Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je současně zřejmé, z jakých důvodů dospěl ke svému rozhodnutí. Jinak řečeno, žalovaný citoval závěry závazného stanoviska nadřízeného orgánu státní památkové péče, který se zabýval argumentací uvedenou v podkladech předložených stěžovatelem, a to ve vztahu k ochraně krajinného rázu posuzované lokality. Stěžovatel ostatně v kasační stížnosti v podstatě zopakoval žalobní argumentaci, podle níž asfaltová cyklostezka nepřiměřeně naruší stávající krajinný ráz dochované barokní krajiny. Nijak však nereflektoval skutečnost, že otázka povrchu předmětné stavby dosud nebyla pravomocně rozhodnuta, jelikož její vyřešení žalovaný přesunul do stavebního řízení po posouzení jednotlivými dotčenými orgány. Úvahy stěžovatele o tom, jaký vliv bude mít asfaltová pozemní komunikace na krajinný ráz posuzované lokality, jsou proto do jisté míry předčasné. Stěžovatel dále zopakoval závěry jím předložených podkladů, podle nichž realizací předmětné stavby dojde k úplné likvidaci jabloňové aleje. Rovněž s touto argumentací se však vypořádala závazná stanoviska jak dotčených orgánů ochrany přírody, tak státní památkové péče. Dospěla přitom k závěru, podle něhož nelze mít za to, že realizací předmětné stavby dojde k úplné likvidaci jabloňové aleje, budou
li dodrženy podmínky realizace stavby spočívající v minimální rozteči a jejích dalších technických parametrech. Nejvyšší správní soud proto nemůže učinit jinak, než ve shodě s krajským soudem odkázat na přesvědčivě odůvodněné závěry vydaných závazných stanovisek, které se řádně vypořádaly rovněž s již několikrát opakovanou argumentací stěžovatele, a to konkrétně k tvrzenému nepřípustnému zásahu do krajinného rázu a nedodržením regulativů Městské památkové rezervace Jičín.
[67] Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného je současně zřejmé, z jakých důvodů dospěl ke svému rozhodnutí. Jinak řečeno, žalovaný citoval závěry závazného stanoviska nadřízeného orgánu státní památkové péče, který se zabýval argumentací uvedenou v podkladech předložených stěžovatelem, a to ve vztahu k ochraně krajinného rázu posuzované lokality. Stěžovatel ostatně v kasační stížnosti v podstatě zopakoval žalobní argumentaci, podle níž asfaltová cyklostezka nepřiměřeně naruší stávající krajinný ráz dochované barokní krajiny. Nijak však nereflektoval skutečnost, že otázka povrchu předmětné stavby dosud nebyla pravomocně rozhodnuta, jelikož její vyřešení žalovaný přesunul do stavebního řízení po posouzení jednotlivými dotčenými orgány. Úvahy stěžovatele o tom, jaký vliv bude mít asfaltová pozemní komunikace na krajinný ráz posuzované lokality, jsou proto do jisté míry předčasné. Stěžovatel dále zopakoval závěry jím předložených podkladů, podle nichž realizací předmětné stavby dojde k úplné likvidaci jabloňové aleje. Rovněž s touto argumentací se však vypořádala závazná stanoviska jak dotčených orgánů ochrany přírody, tak státní památkové péče. Dospěla přitom k závěru, podle něhož nelze mít za to, že realizací předmětné stavby dojde k úplné likvidaci jabloňové aleje, budou
li dodrženy podmínky realizace stavby spočívající v minimální rozteči a jejích dalších technických parametrech. Nejvyšší správní soud proto nemůže učinit jinak, než ve shodě s krajským soudem odkázat na přesvědčivě odůvodněné závěry vydaných závazných stanovisek, které se řádně vypořádaly rovněž s již několikrát opakovanou argumentací stěžovatele, a to konkrétně k tvrzenému nepřípustnému zásahu do krajinného rázu a nedodržením regulativů Městské památkové rezervace Jičín.
[68] Stěžovatel dále namítl, že žalovaný překročil zákonnou dikci opravy zjevných nesprávností rozhodnutí podle § 70 správního řádu. Z nově stanovené podmínky č. 9 totiž vypustil zmínku o závěrech přezkumného řízení ve věci rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, které Ministerstvo životního prostředí zastavilo, a to s ohledem na navrženou změnu povrchu předmětné stavby z asfaltového na mlatový. Z odůvodnění pak vypustil všechny pasáže uvádějící asfaltový povrch předmětné stavby. Podle stěžovatele takto žalovaný rozhodl bez toho, aby umožnil účastníkům řízení v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady rozhodnutí.
[68] Stěžovatel dále namítl, že žalovaný překročil zákonnou dikci opravy zjevných nesprávností rozhodnutí podle § 70 správního řádu. Z nově stanovené podmínky č. 9 totiž vypustil zmínku o závěrech přezkumného řízení ve věci rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny, které Ministerstvo životního prostředí zastavilo, a to s ohledem na navrženou změnu povrchu předmětné stavby z asfaltového na mlatový. Z odůvodnění pak vypustil všechny pasáže uvádějící asfaltový povrch předmětné stavby. Podle stěžovatele takto žalovaný rozhodl bez toho, aby umožnil účastníkům řízení v souladu s § 36 odst. 3 správního řádu seznámit se s podklady rozhodnutí.
[69] Nejvyšší správní soud uvedené námitce nepřisvědčil. Stěžovatel touto argumentací v podstatě brojí pouze proti žalovaným nově stanové podmínce č. 9, podle níž se otázka povrchu cyklostezky Jičín
Železnice konečným způsobem vyřeší ve stavebním řízení. Pokud jde o závěr stěžovatele, že měl žalovaný nejprve účastníky řízení vyzvat, aby se seznámili s podklady takového rozhodnutí, Nejvyšší správní soud konstatuje, že mu není zřejmé, které podklady má stěžovatel konkrétně na mysli. Žalovaný svým rozhodnutím změnil rozhodnutí stavebního úřadu v podstatě pouze stanovením nové podmínky pro umístění předmětné stavby. Učinil tak s ohledem na závěry jiného správního řízení (konkrétně přezkumného řízení ve věci rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny), které však bylo podkladovým řízením pro řízení územní. Z podání stěžovatele je současně zřejmé, že podstatná část jeho argumentace směřovala právě proti asfaltovému povrchu cyklostezky Jičín
Železnice. V tomto ohledu ostatně předložil řadu odborných posouzení, z nichž vyplývala nevhodnost takového řešení, a to zejména s ohledem na ochranu krajinného rázu posuzované lokality a ochranu životního prostředí. Právě vzhledem k závěrům přezkumného řízení týkajícího se výše zmíněného rozhodnutí o výjimce žalovaný dospěl k závěru, na což ostatně poukazoval stěžovatel v kasační stížnosti, že otázku povrchu cyklostezky bude nutné nadále posuzovat, a to na základě posouzení jednotlivých dotčených správních orgánů. Z uvedeného plyne, že žalovaný vyslyšel argumentaci stěžovatele, podle níž žadatelem o umístění předmětné stavby původně navržený asfaltový povrch není v souladu s ochranou zájmů vymezených v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Nejvyšší správní soud má vzhledem k uvedenému za to, že stěžovatel byl řádně se všemi podklady pro rozhodnutí žalovaného předem seznámen, přičemž ohledně povrchu cyklostezky Jičín
Železnice sám podrobně argumentoval. Rozhodnutím žalovaného, který v tomto ohledu změnil rozhodnutí stavebního úřadu, tak stěžovatel nebyl zasažen na svých právech.
[69] Nejvyšší správní soud uvedené námitce nepřisvědčil. Stěžovatel touto argumentací v podstatě brojí pouze proti žalovaným nově stanové podmínce č. 9, podle níž se otázka povrchu cyklostezky Jičín
Železnice konečným způsobem vyřeší ve stavebním řízení. Pokud jde o závěr stěžovatele, že měl žalovaný nejprve účastníky řízení vyzvat, aby se seznámili s podklady takového rozhodnutí, Nejvyšší správní soud konstatuje, že mu není zřejmé, které podklady má stěžovatel konkrétně na mysli. Žalovaný svým rozhodnutím změnil rozhodnutí stavebního úřadu v podstatě pouze stanovením nové podmínky pro umístění předmětné stavby. Učinil tak s ohledem na závěry jiného správního řízení (konkrétně přezkumného řízení ve věci rozhodnutí o výjimce podle § 56 zákona o ochraně přírody a krajiny), které však bylo podkladovým řízením pro řízení územní. Z podání stěžovatele je současně zřejmé, že podstatná část jeho argumentace směřovala právě proti asfaltovému povrchu cyklostezky Jičín
Železnice. V tomto ohledu ostatně předložil řadu odborných posouzení, z nichž vyplývala nevhodnost takového řešení, a to zejména s ohledem na ochranu krajinného rázu posuzované lokality a ochranu životního prostředí. Právě vzhledem k závěrům přezkumného řízení týkajícího se výše zmíněného rozhodnutí o výjimce žalovaný dospěl k závěru, na což ostatně poukazoval stěžovatel v kasační stížnosti, že otázku povrchu cyklostezky bude nutné nadále posuzovat, a to na základě posouzení jednotlivých dotčených správních orgánů. Z uvedeného plyne, že žalovaný vyslyšel argumentaci stěžovatele, podle níž žadatelem o umístění předmětné stavby původně navržený asfaltový povrch není v souladu s ochranou zájmů vymezených v zákoně o ochraně přírody a krajiny. Nejvyšší správní soud má vzhledem k uvedenému za to, že stěžovatel byl řádně se všemi podklady pro rozhodnutí žalovaného předem seznámen, přičemž ohledně povrchu cyklostezky Jičín
Železnice sám podrobně argumentoval. Rozhodnutím žalovaného, který v tomto ohledu změnil rozhodnutí stavebního úřadu, tak stěžovatel nebyl zasažen na svých právech.
[70] S uvedenými závěry souvisí rovněž námitky stěžovatele týkající se správnosti postupu žalovaného, kterým přesunul konečné vyřešení otázky povrchu předmětné stavby do stavebního řízení. Stěžovatel konkrétně namítl, že o této otázce mělo být rozhodnuto v souladu s poklady přeloženými žadatelem již v územním řízení. Jedná se totiž o otázku, která podle § 79 odst. 1 stavebního zákona představuje jednu z podmínek pro umístění stavby a podle § 90 písm. c) stavebního zákona je relevantní pro posouzení souladu stavby s požadavky zvláštních právních předpisů a závaznými stanovisky, případně rozhodnutími dotčených orgánů. Povrch předmětné stavby pak má přímý vliv na ochranu krajinného rázu podle § 12 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny.