4 As 77/2025- 16 - text
4 As 77/2025 - 17 pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Seven Days Agency, s.r.o., IČO 243 14 781, se sídlem Londýnská 254/7, Praha 2, zast. JUDr. Pavlem Pohorským, advokátem, se sídlem Revoluční 767/25, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 11. 2024, č. j. 31438/24/5200 11431
712032, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2025, č. j. 8 Af 4/2025 63,
Kasační stížnost se zamítá.
[1] Žalobce se žalobou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný změnil dodatečné platební výměry Finančního úřadu pro hlavní město Prahu ze dne 2. 6. 2023, č.j. 5266939/23/2002 52523 109968 a č. j. 5268116/23/2002 52523 109968. V řízení před městským soudem zároveň žalobce požádal o osvobození od soudních poplatků.
[2] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením žádost žalobce o osvobození od soudních poplatků zamítl. Konstatoval, že žalobce nedostál své povinnosti řádně tvrdit a doložit své majetkové poměry. V předloženém formuláři Prohlášení právnické osoby o majetkových poměrech a dalších rozhodných skutečnostech žadatele pro osvobození od soudních poplatků anebo ustanovení zástupce (dále jen „prohlášení o majetkových poměrech“) uvedl žalobce ve všech kolonkách: NELZE ZJISTIT. V průvodním dopise k prohlášení sice vysvětlil, že není schopen poskytnout informace o svých majetkových poměrech, neboť z důvodu probíhajícího trestního řízení došlo k zabavení účetních dokladů a účetnictví je rekonstruováno. Tuto skutečnost však nijak neprokázal. Žalobce mohl doložit své špatné majetkové poměry např. výpisem z účtu či doložením výše dluhů. Rovněž mohl prokázat, že nevlastní žádnou nemovitost, ani automobil. Nic z toho však žalobce neučinil. II. Obsah kasační stížnosti
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl uvedené usnesení městského soudu kasační stížností. Namítl, že pro účely posouzení neschopnosti zaplatit soudní poplatek by měla být v prvé řadě posuzována výše finančních prostředků v hotovosti a na bankovních účtech. Ačkoliv vlastnictví movitých či nemovitých věcí může být dokreslujícím podkladem pro posouzení majetkové situace stěžovatele, nevypovídá nic o jeho aktuální finanční situaci. I pokud by stěžovatel takový majetek vlastnil, nelze očekávat, že by za účelem úhrady soudního poplatku ve výši 4.000 Kč přistoupil k prodeji nemovitosti v hodnotě několika milionů. Stěžovatel již v průvodním dopise k prohlášení o majetkových poměrech uvedl, že nemůže podat věrný obraz o svých majetkových poměrech, neboť jeho účetnictví bylo zabaveno Policií ČR a probíhá jeho rekonstrukce. Městský soud se však tím, že je vůči stěžovateli vedeno trestní řízení, nezabýval. V důsledku toho nesprávně vyhodnotil, zda stěžovatel disponuje dostatečnými finančními prostředky k zaplacení soudního poplatku. III. Posouzení kasační stížnosti
[4] Nejvyšší správní soud posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem, byť podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 9. 6. 2015, č. j. 1 As 196/2014
19, č. 3271/2015 Sb. NSS, v případech, kdy kasační stížnost směřuje proti procesnímu rozhodnutí učiněnému v řízení o žalobě, jakým je také usnesení, jímž byla zamítnuta žádost o osvobození od soudních poplatků, stěžovatel být v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem nemusí.
[5] Nejvyšší správní soud následně posoudil důvodnost kasační stížnosti v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.).
[6] Kasační stížnost není důvodná.
[7] Podle § 36 odst. 3 s. ř. s. účastník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou li pro to zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoliv za řízení odejme, popřípadě i se zpětnou účinností, jestliže se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují, popřípadě neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.
[8] Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu je výlučně na účastníku samém, aby svoji materiální situaci soudu dostatečně konkrétně popsal a současně, aby projevil zákonem požadovanou aktivitu a předložil (pokud možno současně se žádostí o osvobození) doklady prokazující nedostatek finančních prostředků, tj. údaje o výši svých příjmů a výdajů, a svou nemajetnost (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009 95, č. 2163/2011 Sb. NSS). Pokud účastník tuto povinnost nesplní, soud výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. rozsudek NSS ze dne 25.
1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 50, č. 537/2005 Sb. NSS) a žádosti nevyhoví. Stejně tak jí nevyhoví, budou li sdělené údaje neúplné nebo nepravdivé (např. rozsudky NSS ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 88, č. 1962/2010 Sb. NSS, či ze dne 18. 9. 2019, č. j. 2 As 149/2019 17). Tyto podmínky přitom platí i tehdy, je li účastníkem, který žádá o osvobození, právnická osoba. Také ta musí svou nemajetnost, resp. nedostatek finančních prostředků k úhradě soudních poplatků z vlastních zdrojů, osvědčit (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 27.
5. 2010, č. j. 1 As 70/2008 74, č. 2099/2010 Sb. NSS).
[9] Městský soud se v napadeném usnesení otázkou naplnění výše uvedených podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků dostatečně zabýval, přičemž dospěl ke správnému a řádně odůvodněnému závěru, že stěžovatel nesplnil povinnost uvést úplné a věrohodné údaje o svých majetkových a finančních poměrech. Ačkoliv městský soud stěžovatele podáním ze dne 25. 2. 2025, č. j. 8 Af 4/2025
48, vyzval k doložení jeho vlastních majetkových poměrů, stěžovatel ve formuláři prohlášení o majetkových poměrech uvedl ke všem požadovaným informacím pouze to, že je nelze zjistit. V důsledku toho nemohl městský soud náležitě posoudit majetkové poměry stěžovatele. Závěrům městského soudu o nedostatečném osvědčení majetkových poměrů stěžovatelem proto nelze za daných okolností nic vytknout.
[10] Sama skutečnost, že proti stěžovateli je údajně vedeno trestní řízení, v rámci něhož bylo stěžovateli zabaveno účetnictví, nemůže představovat dostatečný důvod pro jeho osvobození od soudních poplatků. Jak vyplývá z výše citované judikatury, břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně skutečností, které odůvodňují osvobození účastníka řízení od soudních poplatků, tíží tohoto účastníka řízení. Je na něm, aby rozhodné skutečnosti nejen tvrdil, ale i doložil. Městský soud tak stěžovateli oprávněně vytknul, že tvrzené zabavení účetnictví Policií ČR pro účely trestního řízení nikterak nedoložil.
[11] Nejvyšší správní soud rovněž souhlasí s městským soudem, že stěžovateli nic nebránilo doložit nedostatek finančních prostředků např. výpisem z bankovních účtů. Námitka stěžovatele, že nemůže podat věrný obraz o svých majetkových poměrech, neboť bez účetnictví není schopen uvést, jaká část jeho finančních prostředků je skutečně disponibilní, je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud přitom nepřehlédl, že stěžovatel v žádosti o osvobození od soudního poplatku ani v následném sdělení k majetkovým poměrům ze dne 19. 3. 2025 netvrdil, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku. Skutečnost, že stěžovatel v současné době nemá přehled o svých disponibilních prostředcích, přitom není důvodem k osvobození od soudních poplatků.
[12] Nejvyšší správní soud nemohl přisvědčit ani argumentaci stěžovatele, že přednostně by měly být posuzovány finanční prostředky, neboť vlastnictví movitých či nemovitých věcí nic nevypovídá o finanční situaci stěžovatele. Rozšířený senát NSS v rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 1 As 23/2009
95, č. 2163/2011 Sb. NSS, vyslovil závěr, že při úvaze o splnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků vychází soud nejen z finanční hotovosti, jíž žadatel disponuje, ale bere v úvahu i jeho celkové majetkové poměry včetně vlastnictví nemovitostí (srov. též rozsudek NSS ze dne 25. 1. 2022, č. j. 4 As 379/2021
21). V bodech 24 a 25 citovaného rozsudku doplnil, že „prohlášení žadatele o vlastnictví nemovitosti však samo o sobě ještě není dostatečným podkladem pro závěr o schopnosti uhradit soudní poplatek. Znamenalo by to totiž, že prostředky k úhradě poplatku mohou být „prostřednictvím“ těchto nemovitostí získány. Tak tomu ovšem může být jen u osob, které nemovitosti vlastní za účelem obchodování s nimi, či za účelem jejich pronájmu. Plní li však nemovitost účel nezbytného rodinného bydlení či rekreace, nelze po účastníku řízení spravedlivě žádat, aby zpeněžil či zastavil nemovitost kvůli zaplacení poplatku ve výši např. 2000 Kč s tím, že v případě úspěchu ve sporu mu bude tato částka v rámci nákladů řízení přiznána. (…) Z vlastnictví nemovitosti či více nemovitostí však na druhé straně lze soudit na to, že účastník má prostředky, z nichž tyto nemovitosti udržuje, či dokonce, že z těchto nemovitostí má určitý výnos.“
[13] Z citované judikatury tedy vyplývá, že soud má v rámci posuzování splnění předpokladů pro osvobození od soudních poplatků zohlednit též vlastnictví nemovitostí. Vzhledem k tomu, že stěžovatel ve formuláři prohlášení o majetkových poměrech uvedl k vlastnictví nemovitých věcí pouze to, že jej nelze zjistit, nemohl městský soud komplexně posoudit jeho celkovou finanční situaci.
[14] Vzhledem k výše uvedenému se Nejvyšší správní soud ztotožnil se závěrem městského soudu, že tvrzení stěžovatele, kterými odůvodnil svou žádost, nejsou dostačující, jelikož nebyla věrohodně doložena. V projednávaném případě tak nebyly splněny podmínky pro přiznání osvobození od soudního poplatku dle § 36 odst. 3 s. ř. s. Městský soud tedy stěžovateli osvobození od soudních poplatků správně nepřiznal.
IV. Závěr
[15] Nejvyšší správní soud dospěl z výše uvedených důvodů k závěru, že kasační stížnost není důvodná, a proto ji v souladu s § 110 odst. 1 věty druhé s. ř. s. zamítl.
[16] Nejvyšší správní soud nerozhodoval o nákladech řízení o kasační stížnosti, neboť o nich rozhodne městský soud v rámci rozhodnutí o věci samé. Řízení o kasační stížnosti proti usnesení řešícímu otázku osvobození od soudních poplatků je totiž „vnořeno“ do řízení o žalobě (analogicky viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 29. 11. 2023, čj. 5 As 84/2022 30, č. 4554/2024 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 16. května 2025
Mgr. Aleš Roztočil předseda senátu