4 Tdo 103/2024

4 Tdo 103/2024-4981

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 4. 2024 o dovolání obviněného Jaroslava Šopíka, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 5 To 34/2022, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 54 T 4/2014, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 54 T 4/2014 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný Jaroslav Šopík (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4, písm. d) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 330/2020 Sb.) – jednání pod body 6– 7. Současně nalézací soud uznal vinným i spoluobviněného Ing. Petra Kalouse (již odsouzeného) zvlášť závažným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (ve znění zákona č. 330/2020 Sb.) – jednání pod body 1–5, 6–8. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že (včetně pravopisných nepřesností):

v Ostravě, Bohumíně nebo jinde, obžalovaný Jaroslav Šopík, jako jednatel obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o., IČ 26876256, sídlem Bohumín – Nový Bohumín, Šunychelská 1231, a obžalovaný Ing. Petr Kalous, v pozici ředitele této obchodní společnosti, aktivně se podílejícího jejím na chodu v oblasti obchodních a finančních vztahů, kdy oba jmenovaní měli přehled o ekonomickém stavu společnosti a jejích finančních tocích, přestože si byli nejméně od roku 2010 vědomi dlouhodobě špatné ekonomické situace této společnosti, zejména z důvodu jejího zadlužení vyplývajícího z většího objemu nesplacených závazků z obchodní činnosti a bankovních nebo leasingových produktů, kdy společnost nedisponovala dostatečnými aktivy k jejich řádnému pokrývání a umořování, tudíž nebyla schopna ani hradit nově sjednané závazky, v úmyslu nezaplatit obchodním partnerům za dodávky zboží a služeb, za vzájemné součinnosti, spočívající zejména v přímých aktivitách směřujících k zajištění zboží a služeb potřebných pro další provoz obchodní společnosti, jakož i v následné komunikaci s obchodními partnery, dožadujícími se svých neuspokojených pohledávek, sjednávali průběžně dodávky zboží a služeb, avšak poté, kdy sjednané plnění ze strany smluvních partnerů bylo poskytnuto a následně fakturována jeho cena, tuto řádně neuhradili, přičemž přestože bylo této obchodní společnosti zboží řádně dodáno a služby poskytnuty, faktury vystavené dodavateli za dodávky zboží či služeb obvinění neuhradili a odebraný materiál použili na výrobu finálních výrobků, které následně za účelem získání finančních prostředků prodali, a tohoto jednání se dopustili v těchto případech:

1. obžalovaný Ing. Petr Kalous za úzké součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č.j. 54T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného dne XY, v období od 14.6.2011 do 21.11.2011, kdy byly provedeny dodávky přírodního drceného kameniva, v XY, okres XY, vylákal od obchodní společnosti E., s.r.o., přírodní drcené kamenivo, a to na základě kupních smluv č. 14987/2010 za dne 26.5.2010 a č. 14987/2010 ze dne 21.3.2011 uzavřených Ing. Petrem Kalousem s obchodní společností E., s.r.o., na základě kterých bylo obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně průběžně dodáno dodavatelem přírodní drcené kamenivo, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 1 rozhodnutí nalézacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes, opakované přísliby, nebyly uhrazeny, čímž způsobil obchodní společnosti E., s.r.o. (nyní v nástupnictví E., a.s.) škodu ve výši 5 780 964,58 Kč,

2. obžalovaný Ing. Petr Kalous

za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č.j. 54T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 12.10.2011 do 10.1.2012, kdy byly provedeny dodávky zboží, v XY, Ostravě a XY, vylákal od obchodní společnosti I., s.r.o., dodávky cementu, a to na základě kupní smlouvy č. Du0006/2010, uzavřené obv. Ing. Petrem Kalousem v XY dne 16.3.2010, dodatku č. 1 ke kupní smlouvě Du0006/2010 uzavřeného obv. I. G. dne 18.3.2010 a dodatku č. 2 ke kupní smlouvě Du0006/2010 uzavřeného obv. I. G. dne 5.1.2011, s obchodní společností I., s.r.o., na základě kterých byl obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně dodavatelem dodán cement, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 2 rozhodnutí nalézacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] nebyly, přes ujišťování o úhradě, uhrazeny, čímž způsobil obchodní společnosti I., s.r.o. škodu ve výši 4 522 312,62 Kč,

3. obžalovaný Ing. Petr Kalous

za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č.j. 54T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od června 2011 do září 2011, v XY, Ostravě a XY, vylákal od obchodní společnosti N., a.s., dodávky pneumatik, a to na základě kupní smlouvy uzavřené obv. I. G. v Ostravě dne 26.8.2009 a dodatku kupní smlouvy č. 1 uzavřené obv. I. G. v XY dne 5.9.2011, na základě kterých byly pneumatiky řádně dodány, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 3 rozhodnutí nalézacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes písemné dohody o uznání závazku a úhradě dluhu, uzavřené I. G. v XY dne 22.2.2011 a dne 24.5.2011 a přes návrhy splátkových kalendářů vyhotovené Ing. Petrem Kalousem ze dne 16.5.2011 a ze dne 25.8.2011, nebyly uhrazeny, čímž způsobil obchodní společnosti N., a.s. škodu ve výši 558 728 Kč,

4. obžalovaný Ing. Petr Kalous

v období od 19.5.2010 do 4.11.2011, v Ostravě, XY, vylákal od F. R., s místem podnikání XY, ul. XY a servisním střediskem v XY, poskytnutí služby spočívající v provedení autoservisních prací na nákladních vozidlech, když na základě rámcové smlouvy o dílo uzavřené Ing. Petrem Kalousem v Ostravě dne 4.3.2010, ačkoliv tyto služby byly řádně poskytnuty, faktury [specifikovanými pod skutkem č. 4 rozhodnutí nalézacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] nebyly uhrazeny, čímž způsobil poškozenému F. R. škodu ve výši 303 135 Kč,

5. obžalovaný Ing. Petr Kalous

za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č.j. 54T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 20.4.2011 do 29.7.2011, v Orlové a v XY, po první zkušební dodávce cementu v lednu 2011, která byla uhrazena, následně vylákal od obchodní společnosti F., s.r.o., dodávky popílku, motorové nafty a cementu, a to na základě rámcové kupní smlouvy č.05/2011 uzavřené I. G. v XY dne 1.3.2011 a dále na základě objednávky ze dne 21.1.2011 a objednávky ze dne 22.3.2011, které podepsal Ing. Petr Kalous, kdy na základě těchto dokumentů byla obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně dodána motorová nafta, popílek a cement, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 5 rozhodnutí nalézacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] nebyly, přes opakované přísliby a urgence, uhrazeny, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti F., s.r.o., škodu ve výši 12 690 683,02 Kč,

6. obžalovaný Jaroslav Šopík za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č.j. 54T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 31.10.2011 do 30.11.2011, v XY, Slovenská republika, v pobočce obchodní společnosti R., spol. s r.o., vylákal od obchodní společnosti R., spol. s r.o., pronájem kolesového nakladače KOMATSU WA320, a to na základě smlouvy o podnikatelském nájmu movitých věcí č.01/40/2011 uzavřené Jaroslavem Šopíkem v XY dne 2.5.2011, na základě které bylo obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně pronajato předmětné strojní zařízení, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 6 rozhodnutí nalézacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes uzavřenou dohodu o uznání závazku a splátkový kalendář, které uzavřel I. G. v Trenčíně dne 5.3.2012 s obchodní společností R., spol. s.r.o., nebyly uhrazeny, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti R., spol. s.r.o. škodu ve výši 18 992,50 EUR (tj. 455 820,- Kč),

7. obžalovaní Ing. Petr Kalous a Jaroslav Šopík společně

za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č.j. 54T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 19.11.2010 do 11.5.2011, v obci XY, Slovenská republika, a v XY, při jednání o dodávkách cementu, vylákali od obchodní společnosti P., a.s. (Slovenská republika), dodávky cementu, když uzavřeli smlouvy o prodeji a koupi cementu č. 121/ZO/2010 ze dne 16.7.2010 a č. 121/ZO/2011 ze dne 5.1.2011, v obci XY, Slovenská republika, přičemž na základě následných objednávek dodávek cementu realizovaných Ing. Petrem Kalousem z XY na podkladě těchto smluv, byl obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. cement řádně dodán, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 7 rozhodnutí nalézacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes opakované přísliby a urgence, nebyly uhrazeny, čímž způsobili poškozené obchodní společnosti P., a.s., škodu ve výši 267 964,81 EUR (tj. 6 431 155,44 Kč),

8. obžalovaný Ing. Petr Kalous za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č.j. 54T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 11.1.2011 do 1.3.2011, kdy byly provedeny dodávky zboží, v Ostravě a Praze, vylákal od obchodní společnosti C., s.r.o., dodávky chemických příměsí k výrobě betonu - XY, a to na základě Rámcové kupní smlouvy č. 25/2010, uzavřené Ing. Petrem Kalousem dne 1.4.2010 a dodatku č. 1 k Rámcové kupní smlouvě č. 25/2010 uzavřeného dne 17.5.2010 I. G. a dále na základě Rámcové kupní smlouvy č. 25/2011 uzavřené Ing. Petrem Kalousem dne 1.2.2011, na podkladě čehož byly obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně dodány předmětné výrobky, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 8 rozhodnutí nalézacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes urgence a opakované jejich uhrazení, uhrazeny nebyly, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti C., s.r.o. škodu ve výši 3 175 339,30 Kč.

2. Za uvedenou trestnou činnost pod body 6–7 byl obviněnému uložen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku trest odnětí svobody na 3 (tři) roky. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku soud výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v délce 3 (tří) roků. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku dále obviněnému uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací na 3 (tři) roky. Nalézací soud dále rozhodl také ohledně uložení trestu již odsouzenému Ing. Petru Kalousovi.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. rovněž soud prvního stupně zavázal obviněné k povinnosti zaplatit společně a nerozdílně na náhradě majetkové škody poškozené obchodní společnosti P., a. s. (Slovenská republika), peněžní částku ve výši 199 477,99 EUR. Dále nalézací soud rozhodl podle § 228 odst. 1 tr. ř. o povinnosti zaplatit náhradu majetkové škody již odsouzeným Ing. Petrem Kalousem ve vztahu k poškozeným F. R. a společnosti F., s. r. o.

4. Proti rozsudku nalézacího soudu ze dne 9. 12. 2021, sp. zn. 54 T 4/2014, podali oba obvinění odvolání, a to do všech výroků napadeného rozhodnutí. Odvolání do výroku o náhradě škody podala taktéž poškozená společnost C., s. r. o. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Olomouci (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 5 To 34/2022, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d), f) tr. ř. z podnětu všech podaných odvolání napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Ing. Petra Kalouse uznal vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku (skutky pod body 1–5, a 7). Dovolatele Jaroslava Šopíka uznal vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku ve znění zákona č. 330/2020 Sb. (skutek pod bodem 6). Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustili tím, že (včetně pravopisných nepřesností):

v Ostravě, XY nebo jinde, obžalovaný Jaroslav Šopík, jako jednatel obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o., IČ 26876256, sídlem Bohumín – Nový Bohumín, Šunychelská 1231, a obžalovaný Ing. Petr Kalous, v pozici ředitele této obchodní společnosti, aktivně se podílejícího na jejím chodu v oblasti obchodních a finančních vztahů, kdy oba jmenovaní měli přehled o ekonomickém stavu společnosti a jejích finančních tocích, přestože si byli nejméně od roku 2010 vědomi dlouhodobě špatné ekonomické situace této společnosti, zejména z důvodu jejího zadlužení vyplývajícího z většího objemu nesplacených závazků z obchodní činnosti a bankovních nebo leasingových produktů, kdy společnost nedisponovala dostatečnými aktivy k jejich řádnému pokrývání a umořování, tudíž nebyla schopna ani hradit nově sjednané závazky, v úmyslu nezaplatit obchodním partnerům za dodávky zboží a služeb, za vzájemné součinnosti, spočívající zejména v přímých aktivitách směřujících k zajištění zboží a služeb potřebných pro další provoz obchodní společnosti, jakož i v následné komunikaci s obchodními partnery, dožadujícími se svých neuspokojených pohledávek, sjednávali průběžně dodávky zboží a služeb, avšak poté, kdy sjednané plnění ze strany smluvních partnerů bylo poskytnuto a následně fakturována jeho cena, tuto řádně neuhradili, přičemž přestože bylo této obchodní společnosti zboží řádně dodáno a služby poskytnuty, faktury vystavené dodavateli za dodávky zboží či služeb obvinění neuhradili a odebraný materiál použili na výrobu finálních výrobků, které následně za účelem získání finančních prostředků prodali, a tohoto jednání se dopustili v těchto případech:

1. obžalovaný Ing. Petr Kalous za úzké součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č. j. 54 T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného dne XY, v období od 14.6.2011 do 21.11.2011, kdy byly provedeny dodávky přírodního drceného kameniva, v XY, okres XY, vylákal od obchodní společnosti E., s.r.o., přírodní drcené kamenivo, a to na základě kupních smluv č. 14987/2010 za dne 26.5.2010 a č. 14987/2010 ze dne 21.3.2011 uzavřených Ing. Petrem Kalousem s obchodní společností E., s.r.o., na základě kterých bylo obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně průběžně dodáno dodavatelem přírodní drcené kamenivo, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 1 rozhodnutí odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes, opakované přísliby, nebyly uhrazeny, čímž způsobil obchodní společnosti E., s.r.o. (nyní v nástupnictví E., a.s.) škodu ve výši 5 780 964,58 Kč,

2. obžalovaný Ing. Petr Kalous za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č. j. 54 T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 12.10.2011 do 10.1.2012, kdy byly provedeny dodávky zboží, v XY, Ostravě a XY, vylákal od obchodní společnosti I., s.r.o., dodávky cementu, a to na základě kupní smlouvy č. Du0006/2010, uzavřené obv. Ing. Petrem Kalousem v XY dne 16.3.2010, dodatku č. 1 ke kupní smlouvě Du0006/2010 uzavřeného obv. I. G. dne 18.3.2010 a dodatku č. 2 ke kupní smlouvě Du0006/2010 uzavřeného obv. I. G. dne 5.1.2011, s obchodní společností I., s.r.o., na základě kterých byl obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně dodavatelem dodán cement, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 2 rozhodnutí odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] nebyly, přes ujišťování o úhradě, uhrazeny, čímž způsobil obchodní společnosti I., s.r.o. škodu ve výši 4 522 312,62 Kč,

3. obžalovaný Ing. Petr Kalous

za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č. j. 54 T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od června 2011 do září 2011, v XY, Ostravě a XY, vylákal od obchodní společnosti N., a.s., dodávky pneumatik, a to na základě kupní smlouvy uzavřené obv. I. G. v Ostravě dne 26.8.2009 a dodatku kupní smlouvy č. 1 uzavřené obv. I. G. v XY dne 5.9.2011, na základě kterých byly pneumatiky řádně dodány, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 3 rozhodnutí odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes písemné dohody o uznání závazku a úhradě dluhu, uzavřené I. G. v XY dne 22.2.2011 a dne 24.5.2011 a přes návrhy splátkových kalendářů vyhotovené Ing. Petrem Kalousem ze dne 16.5.2011 a ze dne 25.8.2011, nebyly uhrazeny, čímž způsobil obchodní společnosti N., a.s. škodu ve výši 558 728 Kč,

4. obžalovaný Ing. Petr Kalous

v období od 19.5.2010 do 4.11.2011, v Ostravě, XY, vylákal od F. R., s místem podnikání XY, ul. XY a servisním střediskem v XY, poskytnutí služby spočívající v provedení autoservisních prací na nákladních vozidlech, když na základě rámcové smlouvy o dílo uzavřené Ing. Petrem Kalousem v Ostravě dne 4.3.2010, ačkoliv tyto služby byly řádně poskytnuty, faktury [specifikovanými pod skutkem č. 4 rozhodnutí odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] nebyly uhrazeny, čímž způsobil poškozenému F. R. škodu ve výši 303 135 Kč,

5. obžalovaný Ing. Petr Kalous

za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č. j. 54 T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 20.4.2011 do 29.7.2011, v XY a v XY, po první zkušební dodávce cementu v lednu 2011, která byla uhrazena, následně vylákal od obchodní společnosti F., s.r.o., dodávky popílku, motorové nafty a cementu, a to na základě rámcové kupní smlouvy č.05/2011 uzavřené I. G. v XY dne 1.3.2011 a dále na základě objednávky ze dne 21.1.2011 a objednávky ze dne 22.3.2011, které podepsal Ing. Petr Kalous, kdy na základě těchto dokumentů byla obchodní společnosti PHS stavebněobchodní společnost, s.r.o. řádně dodána motorová nafta, popílek a cement, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 5 rozhodnutí odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] nebyly, přes opakované přísliby a urgence, uhrazeny, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti F., s.r.o., škodu ve výši 12 690 683,02 Kč,

6. obžalovaný Jaroslav Šopík

za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č. j. 54 T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 31.10.2011 do 30.11.2011, v XY, Slovenská republika, v pobočce obchodní společnosti R., spol. s r.o., vylákal od obchodní společnosti R., spol. s r.o., pronájem kolesového nakladače KOMATSU WA320, a to na základě smlouvy o podnikatelském nájmu movitých věcí č.01/40/2011 uzavřené Jaroslavem Šopíkem v XY dne 2.5.2011, na základě které bylo obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně pronajato předmětné strojní zařízení, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 6 rozhodnutí odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes uzavřenou dohodu o uznání závazku a splátkový kalendář, které uzavřel I. G. v Trenčíně dne 5.3.2012 s obchodní společností R., spol. s.r.o., nebyly uhrazeny, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti R., spol. s.r.o. škodu ve výši 18 992,50 EUR (tj. 455 820 Kč),

7. obžalovaný Ing. Petr Kalous

za součinnosti s I. G., proti němuž bylo trestní stíhání pravomocně zastaveno usnesením Krajského sudu v Ostravě ze dne 22.4.2021, č. j. 54 T 3/2021-63, z důvodu nepřípustnosti trestního stíhání v důsledku úmrtí jmenovaného XY, v období od 11.1.2011 do 1.3.2011, kdy byly provedeny dodávky zboží, v Ostravě a Praze, vylákal od obchodní společnosti C., s.r.o., dodávky chemických příměsí k výrobě betonu - XY, a to na základě Rámcové kupní smlouvy č. 25/2010, uzavřené Ing. Petrem Kalousem dne 1.4.2010 a dodatku č. 1 k Rámcové kupní smlouvě č. 25/2010 uzavřeného dne 17.5.2010 I.

G. a dále na základě Rámcové kupní smlouvy č. 25/2011 uzavřené Ing. Petrem Kalousem dne 1.2.2011, na podkladě čehož byly obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnost, s.r.o. řádně dodány předmětné výrobky, avšak faktury [specifikovanými pod skutkem č. 7 rozhodnutí odvolacího soudu – pozn. Nejvyššího soudu] přes urgence a opakované jejich uhrazení, uhrazeny nebyly, čímž způsobil poškozené obchodní společnosti C., s.r.o. škodu ve výši 3 175 339,30 Kč.

5. Za výše uvedený přečin podvodu odvolací soud uložil dovolateli podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 15 (patnácti) měsíců. Podle § 81 odst. 1, § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu výkon tohoto trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 18 (osmnácti) měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložil odvolací soud dále dovolateli trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce člena statutárního orgánu obchodních korporací na 18 (osmnáct) měsíců. Soud druhého stupně současně taktéž rozhodl o trestu u již odsouzeného Ing. Petra Kalouse.

6. Odvolací soud následně podle § 228 odst. 1 tr. ř. rozhodl o uložení povinnosti již odsouzenému Ing. Petru Kalousovi zaplatit náhradu majetkové škody poškozeným F. R., společnosti F., s. r. o., a společnosti C., s. r. o.

7. Vrchní soud v Olomouci současně taktéž podle § 226 písm. b) tr. ř. obviněného Ing. Petra Kalouse a dovolatele Jaroslava Šopíka zprostil obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě, sp. zn. 4 KZV 1/2013, ze dne 11. 4. 2014 pro skutek obsažený v bodě 9) obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (v rozsudku soudu prvního stupně bod 7).

II. Dovolání a vyjádření k němu

8. Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 6. 2023, sp. zn. 5 To 34/2022, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., a to konkrétně proti výroku II. A), kterým byl uznán vinným. Dovolatel je přesvědčen, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů - § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení – § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný následně konkretizuje, že podle jeho názoru nastal v dané trestní věci tzv. extrémní (zjevný) rozpor, tedy nesoulad mezi obsahem provedených důkazů na straně jedné a skutkových zjištění na straně druhé. Pokud jde o dovolací důvod spočívající v nesprávném právním posouzení, tak toho se podle jeho názoru dopustil Vrchní soud v Olomouci při řešení otázky naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu.

9. Obviněný následně k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. uvádí, že na jednání, které je mu kladeno za vinu ve vztahu ke společnosti R., je třeba vztáhnout judikaturu Nejvyššího soudu ve věcech sp. zn. 8 Tdo 566/2013, 8 Tdo 1013/2009, 3 Tz 4/1967. Za podstatné považuje především to, že podvodný úmysl by musel být u něho provedeným dokazováním prokázán ihned na samotném počátku jednání. Tedy v době vzniku závazku by musel vědět, že za poskytnuté plnění nebude zaplaceno, resp. v tomto časovém okamžiku by nemohl důvodně očekávat, že bude mít prostředky k úhradě závazků za poskytnuté plnění (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 11. 2013, sp. zn. 8 Tdo 556/2013). Závěr, že podvodný úmysl byl přítomen na samotném počátku jeho jednání by ovšem mohl být učiněn pouze za toho předpokladu, že by bylo prokázáno, že od počátku nemohl považovat schopnost dostát závazkům plynoucím z uzavřené smlouvy o podnikatelském nájmu za reálnou (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2014, sp. zn. 8 Tdo 994/2014). Zdůrazňuje, že smlouva o podnikatelském nájmu byla uzavřena dne 2. 5. 2011 a byla ukončena téhož roku. Po dobu splatnosti a účinnosti smlouvy vystavila společnost R. na nájemné celkem 8 faktur (květen– prosinec 2011). Faktury vystavené za období měsíce května až srpna 2011 (4 faktury) byly uhrazeny. Přitom uhrazená částka těchto 4 faktur představuje více než polovinu celkové pohledávky, kterou společnost R. evidovala vůči společnosti PHS [za kterou obviněný jako jednatel uzavřel smlouvu – pozn. Nejvyššího soudu] z titulu uzavřené smlouvy o podnikatelském nájmu. Zdůrazňuje, že jak popsal kupř. svědek K., platbu faktur zajišťoval osobně, a to v hotovosti na pobočce společnosti R. Už jen tato skutečnost sama o sobě svědčí o jeho zájmu, aby byly závazky vůči jmenované společnosti uhrazeny. Popsané skutečnosti tak podle obviněného svědčí o tom, že na počátku jednání (tedy v době uzavření smlouvy o podnikatelském nájmu) nemohl mít jakýkoliv podvodný úmysl.

10. Dovolatel nerozporuje, že inkriminované zbylé faktury nebyly ze strany společnosti PHS uhrazeny, avšak tato skutečnost sama o sobě pro vyvození jeho trestní odpovědnosti nepostačuje. Namítá, že nebylo totiž prokázáno, že záměr neuhradit za poskytnuté služby (nájem) sledoval od samotného počátku. Z důkazů lze pouze dovodit, že teprve po uzavření předmětné smlouvy vznikly překážky bránící společnosti PHS plnit závazky vůči předmětné společnosti, přičemž tyto překážky nemohl v době uzavření smlouvy předvídat. O tom svědčí i úhrady, které ze strany společnosti PHS za 4 měsíce proběhly.

11. Za podstatnou skutečnost, kterou ovšem soudy nižších stupňů ignorovaly, považuje obviněný to, že předmětná smlouva o nájmu byla ukončena na základě jeho iniciativy (viz výpověď svědka K. – č. l. 2531). K tomuto kroku přitom přistoupil právě pod vlivem toho, že společnost PHS měla problémy s hrazením nájemného. Již jen tato skutečnost podle dovolatele – bez čehokoliv dalšího – vylučuje jakékoliv úvahy o jeho podvodném jednání, resp. podvodném úmyslu. Proto jeho jednání vůči společnosti R. nelze považovat za jednání podvodné.

12. Ohledně extrémního nesouladu dovolatel uvádí, že ten spatřuje v té skutečnosti, že soudy učinily skutkové zjištění o tom, že se měl vůči zmíněné společnosti dopustit jednání podvodného charakteru, přičemž však současně vzaly za prokázané, že po uzavření smlouvy bylo několik měsíců řádně plněno s tím, že kroky k ukončení uvedené smlouvy následně učinil on sám. Pokud jde o namítané

nesprávné právní posouzení, tak podle právního názoru obviněného není možné dospět k závěru o naplnění skutkové podstaty trestného činu podvodu za výše popsané situace.

13. Závěrem dovolání tak dovolatel navrhuje, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadený rozsudek vrchního soudu (v napadeném výroku II. A), jakož i rozsudek krajského soudu, a aby podle § 265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně odsouzený vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.

14. Státní zástupce ve vyjádření ze dne 21. 12. 2023, sp. zn. 1 NZO 880/2023, nejprve stručně předestřel průběh trestního řízení a zvolené dovolací důvody obviněného, jakož i argumentaci dovolatele. Přitom vyložil podstatu dovolatelem uvedených dovolacích důvodů § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

15. Podle státního zástupce dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (resp. jeho první alternativě) odpovídají námitky dovolatele, že soudy dovodily podvodný úmysl, ačkoli z důkazů vyplynulo, že po dobu několika měsíců bylo řádně plněno a že podnikl kroky k ukončení smlouvy. K těmto námitkám pak státní zástupce uvádí, že ze spáchání skutku popsaného pod bodem 6 ve výroku o vině napadeného rozsudku, obviněného usvědčují opatřené a provedené důkazy. K popsaným skutkovým závěrům přitom soudy dospěly na základě výpovědi svědků J. K. a R. L. Soudy však vycházely i z dalších důkazů (zejména z listinných důkazních prostředků, tj. smlouvy o nájmu movitých věcí a příslušných faktur, jakož i z listinných důkazních prostředků a opatřených ke stavu podnikání obchodní společnosti PHS stavebně-obchodní společnosti, s. r. o.). Podle státního zástupce přitom předmětná skutková zjištění popsaná v tzv. skutkové větě v označeném výroku o vině logicky vyplývají z důkazů provedených v souladu z ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. ř. Zmíněná skutková zjištění jsou tak bez známek jakékoli deformace, včetně povinné reakce soudu na obhajobu uplatněnou obviněným.

16. Podle státního zástupce obviněný zcela pomíjí celkovou nepříznivou hospodářskou situaci společnosti, ve které působil jako jednatel. Soudy obou stupňů se přitom podrobně zabývaly stavem hospodaření předmětné společnosti, a přitom dospěly k závěru o jejím výrazném zadlužení již v roce 2010, tedy před sjednáním předmětné smlouvy o podnikatelském nájmu movitých věcí. Tento závěr je přitom opřený o celou řadu důkazních prostředků. Jestliže obviněný za tohoto stavu zaplatil po sjednání smlouvy o podnikatelském nájmu movitých věcí poškozené jen některé faktury, nevylučuje taková skutečnost závěr soudů o jeho podvodném úmyslu. Státní zástupce tak neshledal existenci tzv. zjevného rozporu a tyto námitky vyhodnotil jako neopodstatněné.

17. Státní zástupce se ani neztotožňuje s námitkami obviněného kterými brojí proti právnímu posouzení skutku jako přečinu podvodu podle § 209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kdy zpochybňuje existenci úmyslného zavinění. Tyto námitky lze podle státního zástupce sice podřadit pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak považuje je taktéž za nedůvodné. Zdůrazňuje, že obviněný musel totiž přinejmenším od roku 2010 vědět, že sjednávání nových závazků a zejména plnění z nich vyplývajících povinností není v možnostech dotyčné obchodní společnosti, kdy v době sjednávání dané smlouvy, nedisponovala společnost dostatečnými finančními prostředky k úhradě dluhu. Ostatně uvedený nepříznivý stav hospodaření vyústil v roce 2012 v zahájení insolvenčního řízení vůči dané společnosti, zjištění jejího úpadku a v následné prohlášení konkursu na majetek tohoto dlužníka. Podnikání obviněného v této obchodní společnosti bylo tedy podle státního zástupce založeno v podstatě jen na jeho nesplnitelných představách o finančních možnostech společnosti. Podstoupil tak zcela nepřiměřené riziko, které se vymykalo případům obvyklého podnikatelského rizika, s nímž je jinak spojena velká část podnikatelských aktivit. Toto riziko pak neoprávněně a účelově přenesl na poškozenou společnost, které nebyly včas a řádně uhrazeny všechny její pohledávky vyplývající z uzavřené smlouvy o podnikatelském nájmu movitých věcí.

18. Podle státního zástupce, jestliže tedy obviněný odebral od dotyčného věřitele plnění, za které řádně nezaplatil, pak jeho jednání ve vztahu k této okolnosti lze považovat za lhostejné, neboť již v době uzavření smlouvy o podnikatelském nájmu movitých věcí neměl reálnou představu o tom, kdy a z jakých zdrojů zaplatí věřiteli vzniklé dluhy. Jde tedy o takový typ lhostejnosti pachatele, který je výrazem jeho kladného vztahu k tomu, že způsobí větší škodu na cizím majetku, což odůvodňuje nepřímý úmysl podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku ve vztahu k tomuto zákonnému znaku. To, že obviněný podnikl kroky k ukončení nájemní smlouvy, jak uvádí v podaném dovolání, je okolnost, která nastala až po dokonání stíhaného přečinu. Akcentuje také, že nelze přehlédnout že dne 5. 3. 2012 sjednal G. jako další jednatel předmětné společnosti s poškozenou dohodu o uznání závazku se splátkovým kalendářem, která však nakonec nebyla dodržena. Ukončení najmu tak bylo pouze formálním jednáním obviněného, které bylo nevyhnutelné za situace, když již bylo zcela zřejmé, že předmětná společnost není schopna pokračovat v podnikání.

19. Státní zástupce tak považuje dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné a navrhuje, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o odmítnutí dovolání státní zástupce navrhuje učinit v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.

III. Přípustnost dovolání

20. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

21. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným, naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

22. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

23. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

24. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.

25. Dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V případě tzv. extrémního rozporu se jedná o situaci, kdy skutková zjištění postrádají obsahovou spojitost s důkazy nebo skutková zjištění soudu nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení nebo dokonce skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem provedených důkazů.

Z dikce tohoto ustanovení není pochyb o tom, že naznačený zjevný rozpor se musí týkat rozhodných skutkových zjištění, nikoliv každých skutkových zjištění, která jsou vyjádřena ve skutku. Jinak uvedeno pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se musí jednat o taková skutková zjištění, která jsou rozhodující pro naplnění zvolené skutkové podstaty a bez jejich prokázání by jednání obviněného nebylo postižitelné podle trestního zákona (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12.

4. 2023, sp. zn. 7 Tdo 243/2023). Je tomu tak proto, že Nejvyšší soud je povolán a vždy byl povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy (přiměřeně nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, a další), tedy takové, které ve svém důsledku mají za následek porušení práva na spravedlivý proces. K tomu je dále ještě vhodné uvést, že v dovolacím řízení není úkolem Nejvyššího soudu, aby jednotlivé důkazy znovu reprodukoval, rozebíral, porovnával a případně z nich vyvozoval vlastní skutkové závěry a nahrazoval tak činnost soudu prvního stupně, popř. druhého stupně.

Nadto lze také poznamenat, že existence případného zjevného rozporu mezi učiněnými skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy nemůže být založena jen na tom, že obviněný předkládá vlastní hodnocení důkazů a dovozuje z toho jiné skutkové, popř. i právní závěry (viz přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 12. 2013, sp. zn. 8 Tdo 1268/2013) než soudy nižších stupňů. Současně je třeba zdůraznit, že pro naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nestačí pouhé tvrzení o zjevném rozporu obsahu provedených důkazů se zjištěným skutkovým stavem, které je založeno toliko na jiném způsobu hodnocení důkazů obviněným, pro něho příznivějším způsobem.

Ohledně procesně nepoužitelných důkazů je nutno uvést, že se musí jednat o procesní pochybení takového rázu, které má za následek nepoužitelnost určitého důkazu (např. provedení domovní prohlídky bez příkazu soudce), který ovšem musí být pro formulování skutkového stavu podstatný, což znamená, že takové procesní pochybení může zakládat existenci extrémního rozporu mezi provedenými důkazy a zjištěným skutkovým stavem, a tudíž zakládat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14.

6. 2016, sp. zn. 3 Tdo 791/2016, obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2.

2010, sp. zn. 7 Tdo 39/2010). V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.

26. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

27. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

28. Na podkladě těchto východisek přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného. Dovolatel ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. rozporuje naplnění subjektivní stránky. Předmětné námitky lze podřadit pod jím zvolený dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., byť s velkou dávkou tolerance, když podstata jeho argumentace je založena na nesouhlasu se způsobem hodnocení provedených důkazů soudy nižších stupňů. Dovolatel totiž konkrétně dovozuje její nenaplnění z toho, že tvrdí, že mu nebyl prokázán podvodný úmysl při sjednání smlouvy se společností R., spol. s r. o. (dále jen „R.“). Ovšem svojí argumentaci ohledně naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. opírá o polemiku s hodnocením důkazů soudy nižších stupňů, kdy je přesvědčen o tom, že v trestním řízení existuje tzv. zjevný rozpor mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Svojí argumentací tak současně cílí i na dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě.

29. Nejprve je třeba uvést, že soudy nižších stupňů otázku naplnění subjektivní stránky u dovolatele přesvědčivě odůvodnily a seznaly u dovolatele minimálně úmysl nepřímý – § 15 odst. 1 písm. b) tr. ř. (viz bod 94 a bod 106 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně a bod 17 odůvodnění rozsudku soudu druhého stupně) a dovolací soud pro stručnost na jejich závěry odkazuje.

30. Přesto Nejvyšší soud považuje za vhodné (byť stručně) se k dovolací argumentaci obviněného vyjádřit. Obviněný fakticky namítá, že při uzavření smlouvy dne 2. 5. 2011 se společností R. u něj nebyl přítomen podvodný úmysl, což opírá o skutečnost, že z provedeného dokazování vyplývá, že 4 z 8 vystavených faktur byly uhrazeny, když platby faktur zajišťoval osobně. Vyslovuje přesvědčení, že z provedených důkazů je zřejmé, že teprve po uzavření předmětné smlouvy vznikly překážky bránící společnosti PHS plnit závazky. Tyto překážky přitom nemohl v době uzavření smlouvy předvídat.

31. S výše předestřenou argumentací dovolatele však nemůže Nejvyšší soud souhlasit. Předně je třeba akcentovat, že z provedených důkazů je zcela nepochybné, že společnost PHS byla dlouhodobě ve špatné ekonomické situaci [blíže viz např. výpověď B., exekutorský zápis týkají se dluhu z kontokorentního úvěru u České spořitelny a u ČSOB a Oberbank AG (viz 68 a 70 a 72 násl. rozhodnutí soudu prvního stupně), dále výpověď svědkyně N. (bod 44 rozhodnutí soudu prvního stupně)]. Tedy na základě provedeného dokazování není pochyb o tom, že společnost PHS již od roku 2007 do roku 2011 byla v trvalé ztrátě s dynamickým nárůstem závazků, násobně převyšující pohledávky, včetně zvyšování podílu závazků dlouhodobého charakteru, tedy delších než jeden rok (viz bod 13 rozsudku soudu prvního stupně). Vykazované výkony společnosti PHS rozhodně nepostačovaly k pokrytí nákladů na chod společnosti (srov. bod 55 rozhodnutí soudu prvního stupně). Jak nakonec uvedl a zároveň rozvedl nalézacího soudu v bodě 13 svého rozhodnutí, i z laického hlediska byl dostatečně zřejmý stabilní trend progresivně se zhoršující ekonomické situace společnosti PHS, když kromě roku 2006, tato společnost ve své historii nikdy nedosáhla kladného hospodářského výsledku. Současně je třeba vedle celkových záporných hospodářských výsledků společnosti, zejména poukázat na vzrůstající záporný poměr pohledávek a závazků a k tomu velmi dynamicky se zvyšující podíl dlouhodobých závazků. Lze tedy souhlasit se soudem prvního stupně, že ekonomické parametry společnosti fakticky vylučovaly standardní fungování společnosti nejméně již od roku 2009, kdy bylo zřejmé její předlužení.

32. Současně je nepochybné, že ve společnosti jako hlavní osoby působily dovolatel a I. G. (bod 42 a 46 rozhodnutí nalézacího soudu, srov. také č. l. 4732–4733). Vzhledem k postavení obviněného v předmětné společnosti, který byl jejím jednatelem, je vyloučeno, že by si této dlouhodobě nepříznivé ekonomicky tíživé situace společnosti nebyl vědom (blíže viz body 86–91 rozhodnutí nalézacího soudu). Za tohoto zjištěného stavu si obviněný musel být vědom toho, že nepříznivé ekonomické ukazatele společnosti v daném období, fakticky vylučující její bezproblémovou solventnost, a tudíž i možnost uspokojovat závazky vůči druhým subjektům jiným než nahodilým způsobem nebo vůbec.

Pokud za této situace obviněný uzavíral nové závazky, pak jeho jednání odpovídalo typu tzv. nepravé lhostejnosti, tedy lhostejnosti pachatele k tomu, zda následek nastane nebo nenastane, jenž vyjadřuje jeho aktivní kladné stanovisko k oběma možnostem – tedy méně intenzivní, ale aktivní volní vztah k relevantnímu trestněprávnímu následku, což odůvodňuje úmysl nepřímý. Jinak vyjádřeno, obviněný při vědomí trvale špatné ekonomické situace společnosti, veden zištným záměrem získání finančního profitu, vylákal od poškozené společnosti plnění, spočívající v pronájmu zařízení s vědomím, že tento pronájem nemusí být následně uhrazen právě z důvodu předlužení společnosti a byl pro případ, že se tak stane s tím srozuměn.

Tedy byl smířen i s touto variantou. Ze strany dovolatele se jednalo o nepřiměřené podnikatelské riziko, neodpovídající případům běžného podnikatelského rizika, když to, zda dojde k úhradě všech vystavených faktur, založil na zcela nahodilých faktorech záležejících na nejistých budoucích událostech, které nebyl schopen v době uzavírání smlouvy předvídat a ovlivnit. Obviněný tak jednal v úmyslu nepřímém podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, jak správně i dovodil odvolací soud (bod 23 rozhodnutí odvolacího soudu).

33. Pokud tedy dovolatel zároveň uplatňuje námitku, že ve věci existuje tzv. zjevný rozpor, jelikož z provedených důkazů nevyplývá, že by u něj byl v době sjednání předmětné smlouvy se společností R. přítomen podvodný úmysl, pak tato námitka, jak již bylo naznačeno, směřuje do způsobu hodnocení důkazů soudy nižších stupňů. Lze ji tak pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadit jen s velkou mírou tolerance. Předně je třeba pro jistou stručnost odkázat na předchozí úvahy dovolacího soudu (body 31 a 32 tohoto rozhodnutí). Samotná skutečnost, že přes špatnou ekonomickou situaci společnosti byly nakonec 4 faktury uhrazeny nemůže zakládat tvrzený extrémní rozpor. V tomto směru je třeba uvést, že právě skutečnost, že obviněný v době uzavírání předmětné smlouvy jednal v úmyslu nepřímém, tedy s vědomím, že k úhradě vystavených faktur nemusí dojít, ale zároveň může, tedy vyjadřoval kladné stanovisko k oběma možnostem, měla za následek, že sice mohlo dojít k úhradě faktur, ale také nikoliv. Pokud tedy došlo k případné úhradě některých vystavených faktur, nemůže to mít vliv na trestnost jednání obviněného a na subjektivní stránku jeho jednání a samotná tato skutečnost nemůže vést k závěru o existenci tzv. extrémního rozporu ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho první variantě. Zde je třeba opětovně zdůraznit skutečnost, že z provedeného dokazování je naprosto zřejmé, že si dovolatel musel být vědom kriticky špatné finanční situace společnosti v době sjednání předmětné smlouvy a musel být minimálně srozuměn s nereálností řádného splácení sjednaného závazku, takže jeho namítané hrazení bylo důsledkem nahodilosti než racionální představy o jeho splnění. Nejvyšší soud tak souhlasí se skutkovými závěry nalézacího soudu při současném zohlednění korekce provedené soudem odvolacím. Pro jistou stručnost tak v podrobnostech Nejvyšší soud odkazuje na jejich rozhodnutí, zejména na v tomto usnesení předestřené body.

34. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům lze uvést, že dovolání obviněného bylo podáno z důvodů, které lze pouze toliko formálně podřadit pod zvolené dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., kdy ovšem uplatněné námitky jsou zjevně neopodstatněné. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne, „jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné“. Jelikož v posuzované věci jako takové vyhodnotil dovolání obviněného, rozhodl o něm způsobem uvedeným ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 30. 4. 2024

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu