4 Tdo 390/2025-345
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 5. 2025 o dovolání, které podal obviněný R. F., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Oráčov, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 13 To 2/2025, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 1 T 101/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného R. F. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Rakovníku ze dne 25. 10. 2024, sp. zn. 1 T 101/2024, byl obviněný R. F. shledán vinným zločinem týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku a podle § 198 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. mu byla uložena povinnost zaplatit nezletilému poškozenému AAAAA (pseudonym), na náhradě nemajetkové újmy 150 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně jdoucím z této částky ode dne 30. 7. 2024 do zaplacení.
2. Skutková zjištění lze popsat následovně. V době od 20. 5. 2021 do 19. 8. 2023 v domě číslo popisné XY na XY v obci XY obviněný bydlel ve společné domácnosti s manželkou P. F., jejím synem poškozeným AAAAA, který byl fakticky v jeho péči a výchově, a jejich společnou nezletilou dcerou BBBBB. Vzhledem k nedostatečným schopnostem matky dětí rozhodoval o všech atributech fungování rodiny, a přitom zle nakládal s nezletilým poškozeným. Pod sebemenší záminkou na něj křičel a opakovaně jej fyzicky trestal, vulgárně ho oslovoval a vyhrožoval mu, že ho dá do ústavu, také ho omezoval ve volném pohybu po bytě a nutil ho pobývat v ohrádce z palet, čímž mu bránil v kontaktu s jeho sestrou nezletilou BBBBB. Poškozený musel opakovaně čekat se svým jídlem až na zbytky po nezletilé BBBBB a někdy musel jít spát i hladový. Obviněný také nepřipouštěl, aby byl poškozený sprchován v teplé vodě a obecně stavěl svůj komfort nad zdraví poškozeného. Dne 19. 8. 2023 poškozeného z domácnosti obviněného odvezla jeho polorodá sestra P. N., poté, co na levé polovině obličeje a na krku nezletilého poškozeného zaznamenala hematom po úderu otevřenou rukou, který mu zasadil obviněný. V důsledku jednání obviněného z něj měl poškozený strach, měl problémy se spánkem a neměl vytvořeny řádné stravovací a hygienické návyky.
3. Proti všem výrokům rozsudku soudu prvního stupně se obviněný odvolal ke Krajskému soudu v Praze. Nesouhlasil s provedeným dokazováním, označil ho za nedostatečné a navrhl provedení dalších důkazů, a to výslechů konkrétních svědků, opatření znaleckého posudku na posouzení psychického stavu poškozeného a zajištění nové podrobnější zprávy od orgánu sociálně-právní ochrany dětí (dále jen „OSPOD“) Rakovník. Současně obviněný rozporoval právní kvalifikaci skutku s tím, že šlo o jednorázový fyzický incident a nebyly naplněny znaky dlouhodobosti a hrubosti, které jsou obligatorní pro naplnění skutkové podstaty trestného činu, který je mu kladený za vinu. Krajský soud v Praze se s uvedenými námitkami neztotožnil a odvolání obviněného podle § 256 tr. ř. usnesením ze dne 28. 1. 2025, sp. zn. 13 To 2/2025, zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání k Nejvyššímu soudu. Proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, brojil tím, že soudy dostatečně neprokázaly jeho vinu, že řízení nebylo spravedlivé, že provedené důkazy a skutkové a právní závěry jsou mezi sebou v extrémním rozporu a že jednání, kterého se dopustil, nenaplňuje znaky trestného činu jemu kladeného za vinu. Své argumenty podřadil pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
5. Podle dovolacího důvodu podle § 265g odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho první alternativě určené k nápravě extrémních rozporů mezi pro věc zásadními důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry obviněný konkrétně namítal, že se soudy nižších stupňů nedostatečně zabývaly výpověďmi svědků V., K., N., S. a B. a nevzaly v potaz, že věrohodnost jejich tvrzení mohla být ovlivněna tím, že jsou vůči obviněnému negativně motivováni. Například svědek V. má vůči němu pohledávku a tento svědek ovlivňoval i svědkyni K. Nesoulad spatřoval obviněný i mezi obsahem výpovědi svědkyně F. a jejím posouzením soudem prvního stupně. Pod tímto dovolacím důvodem ve smyslu jeho třetí alternativy – tzv. opomenutých důkazů obviněný dále namítal, že nebyly provedeny jím navrhované důkazy, a to sice výslech svědka M. H. (mohl svědčit o možném ovlivnění svědkyně K. svědkem V.), svědkyně M. H. (vyjádřila by se k chodu domácnosti, chování obviněného k dítěti) a svědků M. Š. a A. H. (sousedé, kteří se mohli vyjádřit k běžnému fungování rodiny obviněného, neboť chodili na pravidelné návštěvy). Soudy k jeho návrhu nedůvodně neopatřily ani podrobnější zprávu od OSPOD Rakovník a znalecký posudek na posouzení psychického stavu poškozeného. Současně obviněný uvedl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces (čl. 6 odst. 1 Úmluvy), neboť soudy neprovedení navržených důkazů řádně neodůvodnily. Vytknul i to, že mu nebylo v hlavním líčení umožněno efektivně klást svědkům otázky. Pod citovaný dovolací důvod obviněný podřadil rovněž námitku, že soudy nedostatečně zjistily všechny okolnosti týkající se vlivu matky na poškozeného. Ta přitom péči o něj zanedbávala a mohla také mít podíl na jemu způsobené psychické újmě.
6. Pod dovolacím důvodem podle §265g odst. 1 písm. h) tr. ř. obviněný namítal, že soudy chybně právně posoudily skutek, protože jeho jednání nenaplňuje znaky trestného činu týraní svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku z důvodu absence soustavnosti, systematičnosti a dlouhodobosti bezcitného a surového zacházení s poškozeným. Fakticky šlo jen o jeden incident, nad kterým obviněný od počátku projevil lítost. Obviněný popřel, že by na nezletilého často křičel, zakazoval sprchovat ho v teplé vodě, týral ho hladem nebo ho uzavíral v ohrádce z palet.
7. Pod posledním z uplatněných dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný namítl, že odvolací soud věc řádně nepřezkoumal a že nesprávně zamítl jeho odvolání jako neopodstatněné, přestože v řízení mu předcházejícím byl dány dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.
8. Nejvyššímu soudu obviněný navrhl, aby zrušil usnesení odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc vrátil soudu prvnímu stupně k novému projednání a rozhodnutí.
III. Vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství
9. K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Shrnul dovolací námitky obviněného uplatněné s odkazem na § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. a jednotlivě se s nimi stručně vypořádal se závěrem, že žádná z nich těmto důvodům neodpovídá.
10. Státní zástupce odmítnul tvrzení obviněného, že by mezi provedeným dokazováním a skutkovými nebo právními závěry soudů nižších stupňů existoval extrémní rozpor. Konstatoval, že bylo bez pochybností prokázáno, že obviněný nezletilého, kterého měl reálně ve výchově a péči, dlouhodobě a závažným způsobem týral jednáním popsaným ve výroku odsuzujícího rozsudku.
11. Závěry soudů o věrohodnosti svědeckých výpovědí P. N., M. K., M. V. a M. S. označil státní zástupce za přiléhavé, protože svědci jsou ve svých tvrzeních konzistentní a objektivní. Výpovědi jmenovaných svědků jsou navíc podpořeny i poznatky OSPOD Rakovník. Za správné označil státní zástupce také závěry soudů o nevěrohodnosti svědkyně P. F., matky poškozeného. Poukázal na rozpory mezi jejími jednotlivými svědeckými výpověďmi, ve kterých od údajů, které byly iniciačním podnětem k zahájení trestního řízení proti obviněnému, přechází k tvrzením, která obviněného mají viny zbavit. K výhradám obviněného vůči hodnocení důkazů soudy nižších stupňů státní zástupce ještě souhrnně připomenul, že těžiště dokazování spočívá v řízení před soudem prvního stupně, jehož závěry může korigovat či doplňovat pouze soud odvolací (§ 259 odst. 3 tr. ř., resp. § 263 odst. 6 a 7 tr. ř.).
12. K namítaným opomenutým důkazům státní zástupce uvedl, že soudy nejsou povinny akceptovat všechny navrhované důkazy, pokud jejich neprovedení řádně zdůvodní, což podle něj odvolací soud bez zbytku splnil. Výslechy svědků H., Š. a H., opatření znaleckého posudku na posouzení psychického stavu poškozeného a vyžádání další zprávy od OSPOD Rakovník byly i podle mínění státního zástupce s ohledem na stávající důkazní situaci zcela nadbytečnými (srov. bod 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
13. Žádná z uplatněných námitek neodpovídá ani dovolacímu důvodu podle § 265g odst. 1 písm. h) tr. ř. Obviněný v dovolání neuvedl konkrétní argumentaci, kterou by zpochybnil použitou právní kvalifikaci skutku. Námitka obviněného vůči hmotněprávnímu posouzení spočívající v tom, že šlo o jednorázovou eskalaci násilí (facka poškozenému), neodpovídá soudy zjištěnému skutkovému stavu. Soudy jasně uzavřely, že obviněný úmyslně dlouhodobě opakovaně hrubě necitelně nakládal s dítětem, jemuž byl otčímem a které bylo fakticky v jeho péči a výchově, což odpovídá trestnému činu týraní svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
14. Námitku podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. obviněný sice vzhledem k souběžně uplatněným dovolacím důvodům použil formálně přiléhavě, nicméně v daném případě bylo zamítnutí odvolání namístě, takže i tento dovolací důvod byl uplatněn nedůvodně.
15. Závěrem státní zástupce konstatoval, že posuzované dovolání je subjektivním nesouhlasem obviněného se skutkovými závěry soudů nižších stupňů a námitky v něm uplatněné materiálně neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř. Nejvyššímu soudu proto navrhl, aby dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil svůj souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání, a aby v něm, ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř., Nejvyšší soud případně učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
16. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno obhájkyni obviněného, která se k němu ve stanovené lhůtě nevyjádřila.
IV. Důvodnost dovolání
17. Nejvyšší soud shledal, že byly splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení, takže se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům, protože dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání nelze podat z jakéhokoli důvodu, ale výhradně na základě některého z taxativně vymezených důvodů uvedených v § 265b tr. ř., přičemž je třeba dbát na to, aby konkrétní námitky obviněných takovému důvodu svým obsahem také odpovídaly.
18. Obviněný své dovolání formálně opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř.
19. Nejvyšší soud připomíná, že důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Pokud jde o první z uvedených alternativ, kterým je podřazena notná část dovolacích námitek obviněného, je potřeba mít na paměti, že extrémní nesoulad skutkových zjištění soudů nižších stupňů s provedenými důkazy nastává pouze tehdy, pokud odůvodnění dovoláním napadeného rozhodnutí vykazuje markantní deficity nebo skutkové závěry nemají v důkazech žádnou oporu (srovnej např. nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, dále obdobně nález ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 4/04, n,ebo usnesení ze dne 11.2.2010, sp. zn. III. ÚS 3136/09, anebo také usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2009, sp. zn. 3 Tdo 55/2009). Takzvanými opomenutými důkazy ve smyslu třetí alternativy, kterou obviněný také formálně uplatnil, jsou pak ty, o nichž v řízení nebylo soudem rozhodnuto, případně důkazy, jimiž se soud bez adekvátního odůvodnění nezabýval, a které zakládají nejen nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též jeho protiústavnost. K tomu je ještě vhodné zdůraznit, že soudy nemají povinnost provést všechny důkazy, které obviněný navrhl. Je to obecný soud, který je povinen a současně oprávněn zvažovat, v jaké fázi řízení je potřeba navrhované důkazy provést, zda a nakolik je nutné dosavadní stav dokazování doplnit a zda je určitý důkazní prostředek způsobilý prokázat tvrzenou skutečnost [srovnej nález sp. zn. III. ÚS 150/93 ze dne 3. 11. 1994 (N 49/2 SbNU 87), nález sp. zn. IV. ÚS 570/03 ze dne 30. 6. 2004 (N 91/33 SbNU 377) a nález sp. zn. II. ÚS 530/06 ze dne 11. 1. 2007 (N 6/44 SbNU 63)].
20. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze podle ustálené judikatury Ústavního soudu podložit toliko třemi důvody. První představuje argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, dalším je argument, dle kterého navržený důkaz není s to ani ověřit, ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje potřebnou vypovídací hodnotou, a třetím je nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno [srov. nález sp. zn. I. ÚS 733/01 ze dne 24. 2. 2004 (N 26/32 SbNU 239) a nález sp. zn. II. ÚS 418/03 ze dne 16. 6. 2005 (N 125/37 SbNU 573)] .
21. Dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze uplatnit, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V jeho mezích lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku,
lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
22. Jsou-li výše uvedená hlediska aplikovaná na dovolání obviněného R. F., nezbývá Nejvyššímu soudu než ve shodě se státním zástupcem konstatovat, že obviněný ve svém dovolání nepoukázal na žádné konkrétní, natož extrémní rozpory, pro které by se rozhodná skutková zjištění soudů, která jsou určující pro naplnění znaků zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, dostávala do zásadního rozporu s důkazní situací. Obviněný uplatněnými námitkami pouze prosazuje svůj subjektivní náhled na provedené důkazy, konkrétně svědecké výpovědi P. F., M. V., M. K., M. S., J. B., P. N., T. F., E. J., J. L., na zprávu pediatra o zdravotním stavu poškozeného nebo na informace získané od OSPOD Rakovník, který je odlišný od logického a přesvědčivého hodnocení provedeného soudy nižších stupňů, které obsah žádného z těchto důkazů nedeformovaly ani mu nepřiznaly váhu, která by mu nenáležela. Naopak všechny uvedené důkazy hodnotily s potřebnou mírou pečlivosti a obezřetností jak individuálně, tak v jejich souhrnu. A pokud neuvěřily změněným tvrzením svědkyně P. F., podložily svůj závěr poukazem na zcela konkrétní rozpory v jejích výpovědích. Všechny skutkové výhrady obviněného jsou navíc opakováním obhajoby, kterou uplatnil už v předchozích fázích tohoto trestního řízení a se kterou se soudy obou stupňů dostatečně přesvědčivě vypořádaly (viz odst. 15 a 16 rozsudku soudu prvního stupně a odst. 7 až 9 usnesení odvolacího soudu).
23. Obviněnému nelze přisvědčit ani v tom, že mu v průběhu hlavního líčení nebylo umožněno klást svědkům dotazy. Přestože tato procesní výhrada nespadá pod relevantně uplatněné dovolací námitky, Nejvyšší soud se seznámil s protokoly, které zachycují průběh hlavního líčení ve dnech 30. 7., 10. 9. a 25. 10. 2024 a proti kterým nebyly obhajobou vzneseny žádné námitky co do jejich obsahu (viz č. l. 199, 229, 230–234 a 260 tr. spisu), a zjistil, že obviněnému ani v jednom případě nebylo bráněno v tom, aby slyšeným svědkům, jmenovitě P. F., M. K., M. V., P. N. a M. S., položil otázky nebo aby se k jejich výpovědím vyjádřil.
24. Obviněný v dovolání nepoukázal na žádné skutečně opomenuté důkazy. Návrhem obhajoby na doplnění dokazování výslechem svědků M. Š., A. H., M. H. a M. H., podrobnější zprávou od OSPOD Rakovník a znaleckým posudkem zkoumajícím duševní stav poškozeného, které byly vzneseny v odvolacím řízení, se totiž soud druhého stupně neopomněl zabývat. Sice stručně, zato zcela logicky vysvětlil, proč je má z pohledu důkazní situace, na jejímž základě soud prvního stupně dospěl k relevantním skutkovým zjištěním, za nadbytečné a nepřínosné k objasnění rozhodujících skutečností, která jsou určující pro naplnění znaků zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku (viz odst. 10 odůvodnění usnesení odvolacího soudu).
25. Hmotněprávní výhrady obviněného vůči právnímu posouzení skutku jako zločinu týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, vycházejí z jiného skutkového děje, než který byl zjištěn soudy nižších stupňů. Námitka nesprávného hmotněprávního posouzení je ale relevantně uplatnitelná pouze vůči soudy nižších stupňů zjištěnému skutkovému stavu. Obviněný absenci znaků uvedeného trestného činu spatřuje konkrétně v tom, že jednorázový exces z jinak řádné výchovy, kdy neovládl své emoce a poškozeného uhodil, nelze posoudit jako dlouhodobé zlé nakládání. V rozporu se zjištěným skutkovým stavem vychází z toho, že skutek spočívá v jednom izolovaném fyzickém útoku vůči poškozenému, jehož se dopustil tím, že ho v srpnu 2023 otevřenou dlaní uhodil do hlavy, a v návaznosti na to argumentuje tím, že jeho jednání nevykazovalo znaky dlouhodobosti, bezcitnosti, surovosti, opakovanosti a bezohlednosti. Zbylá jednání, která mu soudy na základě provedených důkazů, jejichž hodnocení je zcela v souladu s § 2 odst. 6 tr. ř., zaviněně přiřkly, tedy opakovaný křik na poškozeného, sprchování poškozeného ve studené vodě, neposkytování dostatečného množství potravy, umístnění poškozeného do ohrádky z palet na promočené matraci, bránění poškozenému v kontaktu s mladší sestrou apod., obviněný v souvislosti s uplatněnými námitkami právního posouzení zcela ignoruje.
26. Jsou-li skutková zjištění soudy nižších stupňů taková, že obviněný se k dítěti své manželky, které spolu s ní na základě konkludentní dohody reálně vychovával a měl v péči v době od 20. 5. 2021 do 19. 8. 2023 a které tehdy dosahovalo věku pouhých dvou až čtyř let a bylo evidentně odkázáno na jejich pomoc nejen z pohledu ekonomického, ale i citového, rozumového a mravního vývoje, choval v podstatě po celou uvedenou dobu dvou let v souhrnu zjištěných dílčích ataků velmi hrubě a bezcitně a přivodil mu tím zřetelné psychické útrapy (dítě mělo potíže se spaním, obviněného se obávalo, nevytvořilo si řádné stravovací a hygienické návyky apod.), nevznikají pochybnosti o tom, že skutek byl správně posouzen jako zločin týrání svěřené osoby podle § 198 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku.
27. Lze uzavřít, že reálně obviněný napadá rozhodnutí odvolacího soudu a jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně z jiných důvodů než z těch, které v dovolání označil odkazem na § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž jeho dovolací námitky neodpovídají ani zbývajícím důvodům, které jsou taxativně v § 265b tr. ř. vymezeny. 28. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud v projednávané věci nejsou dány dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., nelze naplnit ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, kterou obviněný v dovolání také argumentoval.
V. Závěrečné shrnutí Nejvyššího soudu
29. Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného R. F. bylo podáno z jiných důvodů, než těch uvedených v § 265b tr. ř., takže mu nezbylo, než ho podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. bez věcného přezkumu odmítnout. Své rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v neveřejném zasedání v souladu § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není, vyjma obnovy řízení, žádný opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. 5. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu
Vypracovala: JUDr. Pavla Augustinová soudkyně