4 Tdo 707/2024

4 Tdo 707/2024-224

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2024 o dovolání obviněného Y. D., státní příslušnost Ukrajina, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 8 To 74/2024, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 4 T 144/2023, t a k t o: Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.

1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 2. 2024, sp. zn. 4 T 144/2023 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byl obviněný Y. D. (dále jen „obviněný“, popř. „dovolatel“) uznán vinným přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se trestné činnosti dopustil tím, že: dne 10. září 2023 okolo 22:45 hodin, v obvodu městské části Praha 2, ulicí XY do křižovatky s ulicí XY řídil vozidlo tovární značky Toyota RAV4, registrační značky XY, ačkoli byl přinejmenším srozuměn s tím, že po požití alkoholického nápoje má vyloučenou schopnost bezpečného řízení motorového vozidla v silničním provozu, když v dechu měl nejméně 2,18 promile alkoholu, a na červený signál „Stůj“ na světelné signalizaci z levého jízdního pruhu vjel do křižovatky, kde vytvořil náhlou a neočekávanou překážku T. P., , který řídil vozidlo tovární značky Volvo V60, registrační značky XY ve vlastnictví J. B., IČ: XY, sídlem XY XY, z XY, v důsledku čehož došlo ke střetu vozidel, při kterém na vozidle Volvo V60 poškozením přední části vznikla škoda odhadnutá na 500.000 Kč nákladů na opravu, a T. P. utrpěl zhmoždění břicha, s hematomem v podbřišku, které bylo lékařsky ošetřeno, a s bolestivostí v celém hypogastriu, s délkou výrazného omezení v obvyklém způsobu života silnou bolestivostí a sníženou pohyblivostí po dobu nejméně čtrnácti dnů, a drobnou tržnou ránu ukazováku pravé ruky.

2. Za uvedenou trestnou činnost uložil nalézací soud obviněnému podle § 274 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 8 (osmi) měsíců. Podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku výkon uloženého trestu podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 24 (dvaceti čtyř) měsíců. Podle § 73 odst. 1, 4 tr. zákoníku uložil obviněnému také trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu 30 (třiceti) měsíců.

3. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. uložil soud prvního stupně dále obviněnému povinnost zaplatit na náhradě škody poškozeným Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky se sídlem Orlická 4/2020, Praha 3, IČ: 41197518, částku 5 125 Kč, a J. B., IČ: XY, se sídlem XY, XY, částku 44 546 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. poškozeného T. P., s jeho nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti rozsudku nalézacího soudu podal obviněný odvolání, které směřoval do výroku o trestu a výroku o náhradě škody. O podaném odvolání rozhodl Městský soud v Praze (dále jen „odvolací soud“ nebo „soud druhého stupně“) usnesením ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 8 To 74/2024, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl. II. Dovolání a vyjádření k němu

5. Proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 8 To 74/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř., jelikož byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.

6. Naplnění dovolacího důvodu [patrně § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. – poznámka NS] dovozuje obviněný z toho, že soudy při svém rozhodování o stanovení druhu a výměry trestní sankce nedostatečně nebo dokonce vůbec nezohlednily některá kritéria uvedená v § 39 a násl. tr. zákoníku. Obviněný také namítá nezohlednění zásady zákonnosti trestu a zásady jeho individualizace.

7. Ohledně nezohlednění zásady individualizace trestu soudy nižších stupňů obviněný akcentuje, že v průběhu celého trestního řízení se všemi orgány plně spolupracoval, účinně projevil lítost a žádného jiného (podobného) protiprávního jednání se doposud nedopustil. Soudy se podle jeho názoru nijak nevypořádaly s jeho tvrzením, že k jeho nápravě dojde již samotným projednáním posuzovaného trestného činu. Obviněný má za to, že stran osobních poměrů pachatele, (chybějícího) motivu či pohnutky, možností nápravy obviněného, jeho spolupráce s orgány činnými v trestním řízení a rovněž stran jeho dosavadního života byly naplněny veškeré předpoklady pro užití institutu upuštění od potrestání podle § 46, resp. § 48 tr. zákoníku. Akcentuje přitom, že pokud by takto trestní soudy postupovaly, může o sankci rozhodnout správní orgán, a to tím, že to bude právě ten, kdo by mu uložil zákaz činnosti řízení motorových vozidel.

8. Stran nezohlednění zásady zákonnosti trestu obviněný namítá, že je třeba se zabývat i tím, jakým způsobem došlo k porušení chráněného zájmu a zvýšení intenzity závažnosti jednání. Podle obviněného nelze totiž nahlížet na závažnost trestného činu izolovaně bez současného zohlednění vnitřních postojů obviněného, kdy také upozorňuje, že způsobený následek je v těchto typech případů často dílem náhody. Má za to, že je rozdílné, pokud osoba pod vlivem návykové látky řídí motorové vozidlo a způsobí havárii svého vozidla, nebo způsobí havárii jiného vozidla. Obdobně je taktéž odlišné, když způsobí pachatel jen škodu na majetku jiného, z místa uprchne, popř. způsobí újmu na zdraví jiné osobě. Je přesvědčen o tom, že jsou splněny všechny předpoklady k tomu, aby bylo využito institutu upuštění od potrestání podle § 48 tr. zákoníku.

9. Obviněný v další části dovolání vznáší námitku, kterou subsumuje pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. Tvrdí, že postup odvolacího soudu byl nezákonný, když byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Dovolatel konkrétně uvádí, že veřejné zasedání k projednání podaného odvolání nařídil Městský soud v Praze na 23. 4. 2024 v 9:45 hod. Jeho obhájce při cestě na zmíněné veřejné zasedání zastihla na několika místech nepřiznivá dopravní situace způsobená zvýšeným provozem, čímž se jeho cesta zpozdila přibližně o 40 minut. Z tohoto důvodu (a vzhledem k dřívějšímu odjezdu obhájce, aby byl na místě pokud možno 30 min. v předstihu) se k uvedenému jednání zpozdil asi o 10 minut. Obhájce odvolací soud s předstihem (8:27 hod.) kontaktoval a požádal o vyčkání se zahájením soudního jednání. Tvrdí, že mu mělo být ze strany odvolacího soudu sděleno, že nemusí spěchat a případně bude předřazené jiné soudní jednání. Tuto skutečnost obhájce sdělil obviněnému, který již na místě byl. Odvolací soud však následně takto nepostupoval. Po příjezdu obhájce, který se před jednací síní setkal s obviněným, byly oba vyzváni, ať se dostaví do jednací síně již za účelem vyhlášení rozhodnutí. K faktickému projednání podaného odvolání proto před odvolacím soudem nedošlo, a to i přes následné námitky obhájce. Senát obhájci sdělil, že na něj čekal 3 minuty a následně soud jednání zahájil.

10. Závěrem proto obviněný navrhuje, aby dovolací soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2024, sp. zn. 8 To 74/2024, jakož i případně rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 13. 2. 2024, č. j. 4 T 144/2023-168, podle § 265k ve spojení s § 265l tr. ř. zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu, případně soudu prvního stupně, k dalšímu řízení.

11. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 1 NZO 553/2024, nejprve stručně předestřel argumentaci dovolatele včetně jím zvolených dovolacích důvodů. Akcentuje, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek není určeno ke korekcím uložených trestů z hlediska jejich přiměřenosti, ale slouží k nápravě jen těch nejzávažnějších pochybení, přičemž určité námitky vůči druhu a výměře uloženého trestu lze v dovolání úspěšně uplatnit v zásadě v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. pokud byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. To však není podle státního zástupce nyní posuzovaný případ, neboť obviněnému byl uložen přípustný druh trestu v rámci zákonné trestní sazby. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 37 až § 39 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím žádného

dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. Za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. lze stran uloženého trestu považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu. Námitky proti uloženému trestu uplatněné dovolatelem tak nemohou být podle státního zástupce v zásadě relevantně uplatněny v rámci žádných ze zákonem taxativně vymezených dovolacích důvodů.

12. Ohledně požadavku obviněného na využití institutu upuštění od potrestání odkazuje státní zástupce na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006, podle kterého nelze v dovolacím důvodu § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř. namítat, že soudy nevyužily obecný institut upuštění od potrestání či jiný obdobný hmotněprávní institut, který není spojen s uložením trestu. Jestliže soud neupustil od potrestání, ale uložil zákonu odpovídající druh trestu včetně jeho výše, nelze dovodit, že byl uložen trest, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl pachatel uznán vinným. Rozdílná situace nastává tehdy, jakmile by se v dovolacím řízení řešila negativní konstrukce, totiž že bylo rozhodnuto o upuštění od potrestání, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro takový postup. Zde by se pak nabízela aplikace zmíněného dovolacího důvodu, a to pro nenaplnění podmínek pro upuštění od potrestání podle § 46 odst. 1 tr. zákoníku.

13. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství současně neshledal, že by uložený trest vykazoval ústavněprávní deficity, které by výjimečně odůvodňovaly zásah Nejvyššího soudu tam, kde byl napadeným rozhodnutím uložen trest extrémně přísný, exemplární, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. V tomto směru odkazuje na body 8 až 12 odůvodnění usnesení odvolacího soudu, ve kterých se (mj.) s požadavkem obviněného na aplikaci institutu upuštění od potrestání zabýval. Nadto státní zástupce zdůrazňuje výraznější překročení hranice 1 promile alkoholu, od které není pachatel způsobilý bezpečně řídit motorové vozidlo. Poukazuje na to, že u obviněného zjištěná hodnota atakovala hladinu 2,18 promile alkoholu. Taktéž upozornil, že kvalifikovaná skutková podstata přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 274 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byla naplněna kombinací více (jinak alternativních) okolností z jedné skupiny objektivní stránky, neboť obviněný způsobil dopravní nehodu, jinému ublížil na zdraví a způsobil větší škodu na cizím majetku.

14. Stran obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. státní zástupce uvádí, že ze spisového materiálu nevyplývá, že by osobní účast před odvolacím soudem byla obviněnému znemožněna. Obviněný se dostavil před soud až v průběhu odůvodňování usnesení o zamítnutí podaného odvolání. Obviněný přitom byl předem poučen o tom, že lze veřejné zasedání konat v jeho nepřítomnosti. Z pohledu realizace práva na obhajobu státní zástupce upozorňuje, že v odvolacím řízení nebylo doplňováno dokazování. Dodává, že řešení otázky, kdy a za jakých okolností je účast obviněného při veřejném zasedání nutná, je možné vyvodit ze smyslu § 233 odst. 1 tr. ř. Podle tohoto ustanovení předseda senátu předvolá k veřejnému zasedání osoby, jejichž osobní účast je při něm nutná, což je zejména v případech, kdy odvolací soud považuje za nezbytné je vyslechnout, vyzvat k vyjádření k důkazu provedenému v tomto veřejném zasedání, či je požádat o bližší vysvětlení jejich odvolání, případně o vyjádření k odvolání jiné procesní strany. Státní zástupce je toho názoru, že v předmětném řízení byly splněny podmínky konat veřejné zasedání bez přítomnosti obviněného, který se nenacházel ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody (§ 263 odst. 4 tr. ř.).

15. Státní zástupce dále dodává, že argumentace dovolatele je přitom přesměrována k potenciálu účasti obhájce na veřejném zasedání. Konstatuje, že z protokolu o veřejném zasedání nevyplývají dovolatelem udávané skutečnosti o určitém příslibu posečkání na obhájce. Stejně tak není dokládána společná vazba nepřítomnosti obviněného z důvodu nepřítomnosti obhájce. Protože v dané věci nebyly dány důvody nutné obhajoby, mohlo se veřejné zasedání konat i bez účasti obhájce, který se dostavil na soud až v 10:11 hod. během odůvodňování usnesení o zamítnutí podaného odvolání spolu s obviněným.

16. Závěrem tak státní zástupce navrhuje, aby Nejvyšší soud podané dovolání obviněného odmítl v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasí státní zástupce s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí. III. Přípustnost dovolání

17. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňuje i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.). IV. Důvodnost dovolání

18. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

19. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

20. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem – advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

21. Z podaného dovolání obviněného je patrné, že v něm uplatňuje dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a h) tr. ř.

22. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen na svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Zmíněný dovolací důvod nedopadá na jakýkoli případ, kdy je hlavní líčení nebo veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obviněného. Může být uplatněn za situace, kdy soudy konají hlavní líčení či veřejné zasedání v nepřítomnosti a činí tak v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze konat hlavní líčení nebo veřejné zasedání bez osobní účasti obviněné (viz rozhodnutí č. T 621/2004 publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu/C. H. BECK, svazek 26). Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v její přítomnosti je pak zejména zajištění reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je jí v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Podle čl. 38 odst. 2 Listiny má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti.

23. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

24. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

25. Jelikož obviněný vztahuje jím tvrzené vady a nedostatky i k rozsudku soudu prvního stupně (výrok o trestu), lze rovněž dovodit, že chtěl ve svém dovolání uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., neboť právě prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu se lze v dovolacím řízení zásadně domoci přezkumu rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož tento dovolací důvod explicitně neoznačil, jedná se o jistý nedostatek předmětného dovolání, když právě povinnost podat dovolání prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.), by měla tomuto pochybení zabránit. Naznačený nedostatek ovšem není takového rázu, že by bránil věcnému projednání podaného dovolání.

26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněného zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).

27. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obviněný v rámci podaného dovolání uplatňuje obdobné námitky jako v řízení předcházejícím, s výjimkou námitek směřujících pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., přičemž soudy nižších stupňů na jeho obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání, je třeba uvést, že v situaci, kdy obviněný v rámci dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)].

28. Bez ohledu na tento závěr ovšem přistoupil Nejvyšší soud k posouzení důvodnosti dovolání obviněného z pohledu jednotlivých uplatněných dovolacích důvodů. Dovolatel ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítá nezákonný postup odvolacího soudu, který podle jeho námitek měl vyčkat se zahájením veřejného zasedání na to, až se jeho obhájce dostaví k soudu. Nejvyšší soud musí konstatovat, že tato argumentace není podřaditelná pod zmíněný dovolací důvod, ale ani pod žádný jiný, jak bude následně rozvedeno.

29. Taktéž námitky směrující do přísnosti uloženého trestu nelze ani formálně podřadit pod jím zvolený dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani žádný jiný. Předně Nejvyšší soud připomíná, že námitky vztahující se k hmotněprávnímu posouzení trestu, konkrétně k druhu a výměře uloženého trestu, lze uplatnit prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., podle kterého byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně za trestný čin, jímž byl uznán vinným „[j]iná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 31 až § 34 tr. zákona (nyní zejm. § 39 tr. zákoníku a násl.) a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř.“ (viz rozhodnutí č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).

30. Přesto se Nejvyšší soud argumentací obviněného týkající se neaplikovaní institutu upuštění od potrestání soudy nižších stupňů, kterou dovolatel podřazuje pod dovolací důvod § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., zabýval, avšak jen obecně. Předně, jak již bylo konstatováno, skutečnost, že soud neaplikoval ve věci institut upuštění od potrestání, nelze namítat prostřednictvím dovolatelem uplatněného dovolacího důvodu, ale ani prostřednictvím žádného jiného dovolacího důvodu uvedeného v § 265b tr. ř. Soudy totiž neuložily obviněnému trest, který zákon nepřipouští, nebo trest mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán obviněný vinným [§ 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 5 Tdo 708/2006].

31. Pouze stručně lze uvést, že dovolatel svou argumentací jen rozporuje diskreční oprávnění soudu, zda upustit od potrestání či nikoliv, a to činí za situace, kdy zejm. nalézací soud své rozhodnutí stran uložených trestů řádně odůvodnil (viz body 6-8 rozsudku soudu prvního stupně). Soud prvního stupně v tomto směru zejména akcentoval hladinu alkoholu obviněného v dechu přesahující 2 promile, tedy takové množství alkoholu, které výrazně překračovalo hranici 1 promile. Poukázal i na skutečnost, že jednáním obviněného byla způsobena jak poměrně vysoká materiální škoda, tak i újma na zdraví. Soud prvního stupně se tedy při ukládání trestu zabýval všemi relevantními (a v dovoláním namítanými) skutečnostmi, kdy akcentoval, že okolnost, že je obviněný cizinec, nemůže vést k ukládání trestů mimo obvyklý rámec za obdobnou trestnou činnost. Taktéž odvolací soud dostatečně reagoval na odvolací námitky obviněného, přičemž dospěl k závěru, že tresty uložené nalézacím soudem jsou adekvátní (srov. body 8 až 12 usnesení odvolacího soudu), dokonce spíše mírnější, nicméně reflektující přístup obviněného k trestnímu řízení a nalézacím soudem řádně odůvodněné. Upuštění od potrestání, a to ani s dohledem, podle odvolacího soudu nepřicházelo v úvahu vzhledem k závažnosti přečinu, jehož se obviněný dopustil. Nejvyšší soud se v tomto směru ztotožňuje se závěry soudů nižších stupňů a pro jistou stručnost na ně odkazuje. Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší soud poukazuje i na skutečnost, že nelze skutečně pominout, že obviněný řídil motorové vozidlo za situace, kdy překročil výrazně hranici 1 promile alkoholu v krvi, přičemž takto jednal ve městě, kde je riziko způsobení dopravní nehody pod vlivem alkoholu vyšší, neboť je zde větší dopravní provoz a pohyb chodců než mimo město, takže nebezpečí způsobení dopravní nehody pod vlivem alkoholu je zde pravděpodobnější.

32. Obecně je ještě nutno připustit, že k určitému průlomu do shora uvedených závěrů stran možnosti přezkoumání uložených trestů v rámci dovolacího řízení může dojít ve zcela výjimečných případech trestů extrémně přísných a zjevně nespravedlivých, zasahujících ve svém důsledku do základních práv a svobod obviněného (viz např. stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, publikované pod č. 40/2014 Sb.). Pak by zásah Nejvyššího soudu přicházel v úvahu i v případě trestu uloženého ve výměře v rámci trestní sazby stanovené v trestním zákoně, jestliže by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe. Zásada přiměřenosti trestních sankcí je totiž předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. O takový naznačený případ se však v této věci nejedná.

33. Ohledně obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uvést následující. Předně je třeba uvést, že argumentace obviněného je založena na tom, že soud znemožnil účast u veřejného zasedání jeho obhájci, nikoliv samotnému obviněnému. Takto uplatněná argumentace stojí zcela mimo zvolený dovolací důvod, když dovolatel netvrdí, že by mu snad odvolací soud znemožnil se zúčastnit veřejného zasedání. Teoreticky by tyto námitky mohl směřovat do porušení práva na spravedlivý proces, konkrétně práva na obhajobu [viz čl.

6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod], což ovšem ani obviněný v podaném dovolání netvrdí. Popř. by mohla směřovat do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř. Ovšem i pokud by tuto argumentaci dovolatel uplatnil, byla by zcela bezpředmětná. Z protokolu o veřejném zasedání u odvolacího soudu (č. l. 185 a násl.) totiž vyplývá, že soud vyčkal 5 minut před zahájením veřejného zasedání, které započalo v 9:50 hod. Bylo konstatováno, že obhájce se nedostavil, nebyl přítomen ani obviněný.

Soud dále uvedl, že ve věci nejsou dány důvody nutné obhajoby, u všech osob byla zachována k přípravě pětidenní lhůta od doručení vyrozumění o konání veřejného zasedání. Podle § 234 odst. 1 tr. ř. pak soud rozhodl, že bude veřejné zasedání konáno v nepřítomnosti obhájce i obviněného. Zároveň dodal, že obhájce byl upozorněn na to, že pokud se dostaví, může kdykoliv vstoupit do jednací síně. Z protokolu je dále zjevné, že nebylo nijak doplňováno dokazování. Veřejné zasedání bylo přerušeno v 10:04 hod.

Po přerušení bylo pokračováno v 10:08 hod. V rámci porady senátu bylo ověřeno, že se obhájce zatím nedostavil. Dostavil se až v 10:11 hod. v průběhu odůvodňování rozhodnutí odvolacího soudu, a to společně s obviněným. Shodné skutečnosti dále vyplývají ze zvukového záznamu č. l.

188. Z důvodu příchodu obviněného s obhájcem předsedkyně senátu začala opětovně s odůvodněním rozhodnutí od začátku.

34. Z výše uvedeného tak vyplývá, že obhájce se dostavil k veřejnému zasedání o 26 minut později, přičemž není pochyb o tom, že tento svůj možný příchod soudu dopředu telefonicky avizoval. Je také nepochybné, že odvolací soud jistou dobu vyčkával, zda se obhájce dostaví, když obviněný se nedostavil a jeho případný opožděný příchod ani obhájce neavizoval. Poté konstatoval, že jsou splněny podmínky § 234 odst. 1 tr. ř., pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obhájce i obviněného. Z pohledu postupu odvolacího soudu je třeba uvést, že obviněný ve svém dovolání pouze obecně konstatuje, že takový postup soudu byl nezákonný, nicméně neformuluje žádnou konkrétní námitku, z čeho tak usuzuje.

Nejvyšší soud pak dospěl k závěru, že podmínky pro konání veřejného zasedání bez přítomnosti obhájce a obviněného byly naplněny, když se nejednalo o případ nutné obhajoby, nebylo doplňováno dokazování a účast obviněného nebyla v řízení nutná. Navíc byl obviněný o konání veřejného zasedání vyrozuměn, takže již tím mu dal soud druhého stupně najevo, že jeho účast u veřejného zasedání není nutná. Jak ostatně uvádí i odborná literatura, veřejné zasedání lze zásadně konat i v nepřítomnosti obviněného, zejména byla-li mu účast umožněna vyrozuměním o jeho konání (Draštík a kol.

Trestní řád – Komentář. Wolters Kluwer, 2017. K § 234). V takovém případě nedochází k naplnění dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. jak ostatně uvedl Nejvyšší soud již ve svém usnesení ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. 5 Tdo 749/2002, jestliže k účasti na veřejném zasedání obviněnému nebránily závažné překážky, jež by nebyl sám schopen předvídat a které by nezavinil, když o jeho konání byl předem soudem vyrozuměn. Za takovou překážku nelze rozhodně považovat to, že se obhájce obviněného na veřejné zasedání opozdí, jestliže se nejedná o věc, kde jsou naplněny podmínky nutné obhajoby.

Nejvyššímu soudu ze spisového materiálu ani nevyplynulo, že by nepřítomností obviněného a obhájce došlo k tomu, že by řízení jako celek bylo dotčeno v míře a způsobem vedoucím k pozbytí podstatných rysů a standardů spravedlivého procesu (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 5. 2011, sp. zn. 8 Tdo 635/2011).

35. Nadto, jak již bylo uvedeno, obviněným uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. d) tr. ř. na věc nedopadá, když ten řeší přítomnost obviněného v hlavním líčení či veřejném zasedání. Přitom v dovolání není uplatněná žádná argumentace o tom, že by snad bylo bráněno obviněnému veřejného zasedání se zúčastnit. Argumentace obviněného je přenesena na přítomnost obhájce ve veřejném zasedání. Tyto námitky tak mají blíže k dovolacímu důvodu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., jak již bylo naznačeno. Ve věci se však nejednalo o případ nutné obhajoby a obhájce byl o konání veřejného zasedání předem vyrozuměn (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2003, sp. zn. 11 Tdo 1286/2003, či ze dne 28. 2. 2017, sp. zn. 4 Tdo 18/2017). Obviněný ani v dovolání konkrétně neuvádí, z jakého důvodu (i přes výše uvedené) musela být jeho přítomnost či přítomnost jeho obhájce nutná. Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že postupem odvolacího soudu nedošlo ani k naplnění dovolacího důvodu § 265b odst. 1 písm. c) tr. ř., i pokud by byl uplatněn.

36. Lze tedy shrnout, že argumentace dovolatele o tom, že soud měl povinnost počkat se zahájením veřejného zasedání na příjezd obhájce, nespadá pod žádný z dovolatelem uplatněných dovolacích důvodů, ale ani pod žádný jiný uvedený v § 265b tr. ř.

37. Vzhledem ke shora uvedenému je nepochybné, že se obviněný svou argumentací obsaženou v podaném dovolání s věcným naplněním uplatněných dovolacích důvodů rozešel a vznesl námitky, které nejsou podřaditelné pod dovolací důvody jím deklarované, ale ani žádné jiné. Proto dospěl Nejvyšší soud k závěru, že o dovolání obviněného je nezbytné rozhodnout způsobem upraveným v § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Podle něho Nejvyšší soud dovolání odmítne „bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v § 265b.“. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodl Nejvyšší soud o tomto mimořádném opravném prostředku v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., dle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí.“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 18. 9. 2024

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu