4 Tdo 771/2024-691
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 9. 2024 o dovolání obviněného P. G., t. č. ve výkonu trestu ve Vazební věznici Praha Ruzyně, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 4 To 138/2024, jako soudu stížnostního v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 5 PP 70/2012, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
I. Dosavadní průběh řízení
1. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. 2. 2024, č. j. 5 PP 70/2012-623, bylo obviněnému podle § 91 odst. 1 tr. zákoníku uloženo vykonat zbytek trestu odnětí svobody z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 3. 2005, sp. zn. 29 T 164/2004, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 4. 2008, sp. zn. 3 T 84/2007, a z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 6. 11. 1992, sp. zn. 1 T 10/1992, ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 10. 2006, sp. zn. 1 PP 179/2006, a ze dne 21. 9. 2009, sp. zn. 1 PP 179/2006, z jehož výkonu byl podmíněně propuštěn usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 17. 5. 2012, č. j. 5 PP 70/2012-39.
2. Proti tomuto usnesení podal obviněný v zákonné lhůtě stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 4 To 138/2024, a to tak, že podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. stížnost obviněného zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
3. Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 4 To 138/2024, podal obviněný prostřednictvím obhájkyně dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody podle „§ 265 b) odst. 1 písm. d), byla porušena povinnost ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání a písm. g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení“.
4. Obviněný v dovolání zejména namítá, že okresní soud nemohl rozhodnut o tom, že zbytek trestu odnětí svobody, ze kterého byl podmíněně propuštěn, vykoná, jestliže soud nerozhodl do jednoho roku od uplynutí zkušební doby, přičemž má za to, že na této skutečnosti nenese žádnou vinu. Dále rozvíjí úvahy o vadné aplikaci právních norem a dovozuje porušení práva na spravedlivý proces. Obsah tohoto podání však není třeba v této narativní části usnesení podrobněji rozvádět, a to zejména s ohledem na způsob, jakým o něm dovolací soud musel rozhodnout. Lze pouze doplnit, že v závěru tohoto dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Okresního soudu v Chomutově sp. zn. 5 PP 70/2012 a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 6 To 387/2021 jako nezákonná.
5. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 2. 8. 2024, sp. zn. 1 NZO 547/2024, nejprve stručně předestřel průběh trestního řízení a zvolené dovolací důvody obviněným, jakož i jeho argumentaci. Dodal, že se k dovolání obviněného nebude věcně vyjadřovat. Jedná se totiž o dovolání, které není přípustné, jestliže bylo podáno proti rozhodnutí, které není rozhodnutím ve věci samé ve smyslu § 265a odst. 1 tr. ř. Považoval přitom za překvapivé, že obviněný dovolání podal přesto, že mu je nepřípustnost takového opravného prostředku dostatečně známa již z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 4 Tdo 187/2022, jímž bylo jako nepřípustné zamítnuto jeho předchozí dovolání formulované stejnou obhájkyní.
6. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud takto podané dovolání v neveřejném zasedání, k jehož konání může přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř., odmítl podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř., neboť není přípustné. Současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. státní zástupce souhlasí s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
III. Přípustnost dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v posuzované věci jsou vůbec splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání z hlediska ustanovení § 265a tr. ř. Nejvyšší soud v tomto případě shledal, že dovolání není přípustné, a to z níže uvedených důvodů.
8. Podle § 265a odst. 1 tr. ř. totiž platí, že dovoláním lze napadnout toliko pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V odst. 2 písm. a) až písm. h) tohoto ustanovení jsou přitom taxativně uvedena ta rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Jelikož jde o taxativní výčet, nelze za rozhodnutí ve věci samé považovat žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Proto za rozhodnutí ve věci samé nelze považovat ani usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 4. 2024, sp. zn. 4 To 138/2024, jímž podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Chomutově ze dne 26. 2. 2024, č. j. 5 PP 70/2012-623, kde tento soud vyslovil, že obviněný vykoná zbytek trestu odnětí svobody. To ostatně odpovídá i konstantní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu v případě dovolání proti těmto typům rozhodnutí (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2019, sp. zn. 8 Tdo 168/2019, či ze dne 5. 10. 2016, sp. zn. 3 Tdo 1256/2016, nebo ze dne 14. 8. 2012, sp. zn. 4 Tdo 965/2012). Nakonec o tom, že dovolání proti rozhodnutí o nařízení výkonu zbytku trestu odnětí svobody, ze kterého byl obviněný podmíněně propuštěn, není podle trestního řádu přípustné, byl obviněný a jeho obhájkyně poučeni v rámci typově shodného rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2022, sp. zn. 4 Tdo 187/2022, když jeho dovolání bylo podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnuto jako nepřípustné a byly ozřejměny důvody tohoto rozhodnutí.
9. Z těchto (jen stručně) uvedených důvodů (§ 265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud postupoval podle § 265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl jako nepřípustné. Za podmínek stanovených v § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
10. Zbývá jen dodat, že pokud je obviněný přesvědčen o nesprávném (či dokonce o nezákonném) postupu obou soudů nižších instancí, musí se obrátit na ministra spravedlnosti s příslušným podnětem k podání stížnosti pro porušení zákona. O čemž byl dovolatel ostatně poučen již v předcházejícím řízení vedeném pod sp. zn. 4 Tdo 187/2022.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 9. 2024
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu