4 Tdo 819/2024

4 Tdo 819/2024-2498

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 16. 10. 2024 o dovoláních, která podali obvinění 1. Y. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, a 2. M. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Bělušice, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2024, č. j. 3 To 25/2024-2375, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 5 T 82/2023, t a k t o :

Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.

1. Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2024, sp. zn. 5 T 82/2023 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byli obvinění Y. D. a M. N. (dále jen „obvinění“, příp. „dovolatelé“) uznáni vinnými zločinem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaným v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečinem poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 tr. zákoníku spáchaným formou spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se dopustili podle skutkových zjištění tím, že:

1) společně v době od 19:30 hodin do 19:43 hodin dne 27. 2. 2023 v obci XY nezjištěným způsobem vnikli na oplocený pozemek rodinného domu čp. XY v ulici XY, XY, došli až k rodinnému domu, kde nezjištěným předmětem vypáčili v oblasti kliky dveře vedoucí do technické místnosti rodinného domu, při páčení došlo k prasknutí skleněné výplně dveří, dveře otevřeli a vnikli do domu, došli do prvního patra domu, kde prohledali ložnici, koupelnu a šatnu, kdy z koupelny a z komody umístěné v šatně odcizili:

- pánské hodinky značky Audemars Piguet Royal Oak Offshore, sériové číslo 140210-903587-3295 v hodnotě 560 000 Kč, - pánské hodinky značky Bulgari Assioma AA 48, sériové číslo L9330 v hodnotě 64 000 Kč,

- pánské hodinky značky Omega Seamaster "Pyeongchang 2018" Limited Edition, sériové číslo 88060743 v hodnotě 160 000 Kč, - pánské hodinky značky Louis Vuitton Tambour D. Coba V46, sériové číslo QA076Z v hodnotě 90 000 Kč,

- pánské hodinky značky Louis Vuitton Horizon Matte Black, sériové číslo QAD00Z v hodnotě 48 000 Kč,

- pánské hodinky značky Breitling SuperOcean Automatic 44, sériové číslo 6500371 v hodnotě 82 000 Kč,

- pánské hodinky značky Audemars Piguet Royal Oak Offshore Selfwinding Chronograph v hodnotě 2 800 000 Kč, - pánské hodinky značky AP Royal Oak Offshore Diver Chronograph Green 42, sériové číslo J 03109 v hodnotě 900 000 Kč, - pánské hodinky značky Hublot Big Bang Gold White Diamonds 41 v hodnotě 630 000 Kč,

- pánské hodinky značky Hublot Big Bang Unico Sapphire Rainbow 42 v hodnotě 1 350 000 Kč,

- pánské hodinky značky Hublot Big Bang Black Magic 44, sériové číslo 992212 v hodnotě 230 000 Kč,

- pánské hodinky značky Rolex GMT Master II. Full PVD Pro-Hunter Adition v hodnotě 470 000 Kč,

- pánské hodinky značky Rolex Oyster Perpetual 41 Tiffany, sériové číslo ER6J5179 v hodnotě 520 000 Kč,

- pánské hodinky značky Richar Mille RM55 Skeletoniset v hodnotě 7 000 000 Kč, - pánské hodinky značky Rolex GMT Master II. Black Sapphire v hodnotě 4 100 000 Kč,

- pánské hodinky značky Cartier Ballon Bleu v hodnotě 110 000 Kč, - pánské hodinky zn. Rolex Cosmograph Daytona Motley DiW Manufacture Carbon, vícebarevný ciferník, v hodnotě 1 000 000 Kč, - pánské hodinky zn. Richard Mille s modrým páskem bez dalšího popisu a bez stanovení hodnoty poškozeným, nezjištěného typu a hodnoty, - pánské hodinky značky IWC Portugiesser Yacht Club 43.5, sériové číslo C.89796 v hodnotě 160 000 Kč,

- keramický přívěsek značky Luis Vuitton v hodnotě 25 700 Kč, - řetízek značky Luis Vuitton v hodnotě 9 900 Kč, - náramek značky Luis Vuitton v hodnotě 5 600 Kč, - prsten značky Bulgari Save the Children v hodnotě 9 300 Kč, - řetízek z bílého zlata značky Bulgari B.zero1 long v hodnotě 120 000 Kč, - řetízek značky Dior MCI Fashion v hodnotě 8 000 Kč, - náramek značky Louis Vuitton YKID Roug v hodnotě 15 000 Kč, - řetízek značky LV HOP Painted Dots v hodnotě 19 700 Kč, - řetízek značky LV CE 40 REV M v hodnotě 8 700 Kč, - taška značky LV Keep 50 Aerog.

Noir v hodnotě 36 000 Kč,

- řetízek LV BCT Lien Empreinte v hodnotě 13 000 Kč, - náramek značky Louis Vuitton Paradise v hodnotě 28 000 Kč, - řetízek značky Louis Vuitton Coll Paradise v hodnotě 56 000 Kč, - řetízek značky Louis Vuitton Instinct Ema.Blue v hodnotě 9 900 Kč, - řetízek značky Louis Vuitton Coll Psychedelic v hodnotě 10 500 Kč, - řetízek značky LV Coll Charms Palladium v hodnotě 7 700 Kč, - náramek značky Louis Vuitton I BR TB RUB YELLOW v hodnotě 4 700 Kč, - taška značky LV Keep 50 FIFA Black v hodnotě 44 000 Kč, - náramek značky LV BCT v hodnotě 11 000 Kč, - 2 x unicef karbon šnůrka značky Luis Vuitton v hodnotě celkem 16 000 Kč, - 4 x náramek unicef karbon značky Luis Vuitton v hodnotě celkem 33 600 Kč, - řetízek značky Luis Vuitton v hodnotě 19 000 Kč, - řetízek značky Luis Vuitton PUZZLE JACQUARD CREWNECK v hodnotě 17 000 Kč, - náramek značky Luis Vuitton CASQ v hodnotě 30 000 Kč, - řetízek značky Luis Vuitton P.SPRINGSv hodnotě 15 000 Kč, - náramek z bílého zlata značky Luis Vuitton v hodnotě 140 000 Kč - náramek z bílého zlata značky Tiffany T Bracelet v hodnotě 120 000 Kč, - přívěsek značky Tiffany Road 66 v hodnotě 26 000 Kč, - řetízek značky Valentino Pink v hodnotě 9 000 Kč, - manžetové knoflíky značky LV v hodnotě 6 000 Kč, - manžetové knoflíky značky LV v hodnotě 7 400 Kč, - manžetové knoflíky značky LV v hodnotě 4 000 Kč, - manžetové knoflíky značky LV v hodnotě 6 600 Kč, - manžetové knoflíky značky Gucci v hodnotě 8 400 Kč, - manžetové knoflíky značky Gucci v hodnotě 6 900 Kč,

2) společně dne 7. 3. 2023 v době od 20:25 do 21:40 hodin v ulici XY v obci XY, okres XY, v úmyslu zmocnit se cizí věci nejprve vnikli na zahradu rodinného domu č. p. XY, kde nezjištěným způsobem překonali oplocení kolem pozemku, následně prošli přes zahradu až k rodinnému domu, kde si přistavili žebřík umístěný za garáží k domu a blíže nezjištěným způsobem za použití síly překonali uzavřené plastové okno v 1. podlaží, které poškodili tím, že v rámu okna za pomoci AKU vrtačky a vrtáku vytvořili dva vrypy a otvor o průměru 1 cm, následně tímto oknem vstoupili do obývacího pokoje a poté do ložnice, kuchyně a koupelny, ze kterých odcizili:

- náramek Pandora s přívěšky v hodnotě 13 100 Kč, - hodinky Gucci, černé barvy v hodnotě 13 000 Kč, - prsten ze žlutého zlata v hodnotě 2 600 Kč, - náramek Coach v hodnotě 1 200 Kč, - prsten ze žlutého zlata v hodnotě 1 100 Kč, - prsten ze žlutého zlata s diamantem v hodnotě 6 900 Kč, - snubní prsten se 7 diamanty v hodnotě 15 000 Kč, - sada ze žlutého zlata (náušnice, řetízek, prstýnek, a přívěšek, diamanty a kouřový křemen) v hodnotě 1 300 Kč, - náušnice dvojí zlato, ryzost 585/1000, uzávěr puzeta, v rámečku z bílého zlata, tvar peciček, osazen kouřovým křemenem – záhněda tabulkový brus v hodnotě 3 200 Kč,

- přívěšek zlato, ryzost 585/1000, kouřový křemen – záhněda tabulkový rys v hodnotě 1 600 Kč,

- dámský prsten, dvojí zlato, ryzost 585/1000, vel. 56, hlava kouřový křemen – záhněda tabulkový brus v hodnotě 2 700 Kč, - řetízek s přívěškem ve tvaru andělíčka ze žlutého zlata, délka cca 45 cm, v hodnotě 2 000 Kč,

- přívěšek ve tvaru andělíčka se srdíčkem, zlato ryzost 585/1000, uprostřed drobné zirkony, 15x12 mm, hmotnost 0,92 g, v hodnotě 800 Kč, - náušnice ve tvaru mušle, žluté a růžové zlato, v hodnotě 1 600 Kč, - hodinky Burberry, quartz, pouzdro ocel, číselník černé barvy v hodnotě 2 500 Kč,

- řetízek s přívěškem ve tvaru E ze žlutého zlata s diamanty v hodnotě 1 800 Kč, - přívěšek tvar E, zlato ryzost 585/1000, 12x6 mm, osazeno zirkony v hodnotě 700 Kč,

- náušnice ze žlutého zlata se zirkony v hodnotě 740 Kč, - stříbrný řetízek s přívěskem, onyx kulatý a onyx slza v hodnotě 480 Kč, - prsten ze žlutého zlata se zirkonem v hodnotě 2 300 Kč, - prsten ze stříbra v hodnotě 250 Kč, - náušnice ze žlutého zlata s diamanty v hodnotě 3 000 Kč, - černý prsten Gucci, bílé zlato ryzost 750/1000 v hodnotě 11 000 Kč, - černé kožené hodinky zn. Emporio Armani v hodnotě 3 000 Kč, - stříbrné náušnice kulaté s granátem v hodnotě 1 800 Kč, - přívěšek modré křídlo Swarowski s řetízkem v hodnotě 700 Kč, - stříbrný prstýnek s modrým kamínkem v hodnotě 250 Kč, - velký černostříbrný prsten TUAM (text AveMaria) v hodnotě 3 700 Kč, - stříbrný prstýnek se zeleným topasem v hodnotě 250 Kč, - rozdílné stříbrné řetízky a prstýnky v nezjištěné hodnotě, - náramek očkový, zlato ryzost 333/1000, uzávěr karabina, 20,5 cm, hmotnost 2,5 g v hodnotě 1 400 Kč,

- přívěsek ve tvaru číselníku hodin kulatého tvaru, po obvodu číslice, zlato ryzost 585/1000, na spodní části datum 14. 5.

2014 v hodnotě 1 200 Kč,

- přívěsek ve tvaru křížku, zlato ryzost 585/1000, plastické provedení vrchní části, 15x10 mm, hmotnost 0,47 g, v hodnotě 500 Kč, - příspěvek ve tvaru A, zlato ryzost 585/1000, 10x8 mm, hmotnost 0,667 g, v hodnotě 700 Kč,

- přívěsek symbolu štěstí, víry a naděje: kotva, srdce a křížek, zlato ryzost 585/1000, hmotnost 0,46 g, v hodnotě 500 Kč, - dámský prsten, obecný kov, bílé barvy, kmen, sklo, vel. 54, hmotnost 2,39g v hodnotě 100 Kč,

a následně místo opustili, čímž způsobili poškozeným A. Š. a J. Š. škodu odcizením ve výši 102 870 Kč a škodu poškozením ve výši 3 710 Kč,

přičemž celkem způsobili škodu odcizením věcí ve výši 21 284 470 Kč a škodu poškozením věcí ve výši 21 035 Kč.

2. Za uvedené trestné činy soud prvního stupně uložil obviněným podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku je pro výkon trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněným uložil podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění ve výměře 10 let.

3. Současně podle § 228 odst. 1 tr. ř. zavázal oba obviněné k povinnosti nahradit společně a nerozdílně poškozené ČSOB pojišťovně, a. s., IČO: 45534306, majetkovou škodu ve výši 115 325 Kč a poškozené Kooperativa pojišťovně, a. s., IČO: 47116617, majetkovou škodu ve výši 46 590 Kč. Se zbytkem nároku na náhradu škody byla poškozená Kooperativa pojišťovna podle § 229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Poškozený D. P., pak byl podle § 229 odst. 1 tr. ř. odkázán se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.

4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podali obvinění a státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze odvolání. Obvinění podané odvolání směřovali do všech výroků napadeného rozsudku. Státní zástupce podal odvolání v neprospěch obou obviněných, a to do výroků o uložených trestech. O podaných odvoláních rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 6. 5. 2024, č. j. 3 To 25/2024-2375, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek z podnětu podaného odvolání státního zástupce zrušil ve výrocích o uložených trestech. Za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že podle § 205 odst. 5 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku obviněným uložil trest odnětí svobody v trvání 6 (šesti) roků, přičemž pro výkon uložených trestů je podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále obviněným uložil podle § 80 odst. 1, 2 tr. zákoníku trest vyhoštění ve výměře 10 let. Současně oběma obviněným podle § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2 tr. zákoníku uložil peněžitý trest v počtu 300 denních sazeb po 500 Kč, tedy v celkové výši 150 000 Kč. Podle § 71 odst. 1 tr. zákoníku obviněnému M. N. uložil trest propadnutí náhradní hodnoty, a to finanční hotovosti ve výši 1 550 EUR zajištěné u tohoto obviněného dne 8. 3. 2023. Odvolání obviněných pak podle § 256 tr. ř. zamítl. Jinak zůstal napadený rozsudek beze změn.

II. Dovolání a vyjádření k nim

5. Proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2024, č. j. 3 To 25/2024-2375 (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) podali oba obvinění dovolání prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Oba dovolatelé podali dovolání prostřednictvím stejného obhájce, byť každý samostatně, kdy uplatnili zcela totožnou dovolací argumentaci, přičemž zároveň dovolání směřovali i do rozsudku soudu prvního stupně.

6. V podaných dovoláních bylo nejprve zrekapitulováno, jakými trestnými činy byli dovolatelé uznáni vinnými a jaké jim byly rozsudkem soudu prvního stupně uloženy tresty (zmiňovány jsou toliko nepodmíněné tresty odnětí svobody). Podle obviněných soud prvního stupně za účelem prokázání toho, jakou měli způsobit škodu, provedl jediný důkaz, a to znalecký posudek znalce Václava Šaníka, který u hlavního líčení odkázal na vypracovaný znalecký posudek. Znalec současně uvedl, že při jeho vypracování vycházel z podkladů, které mu byly předány Policií ČR, tedy seznamu odcizených věcí, včetně jejich popisů a ilustrační fotodokumentace. Jiné poklady mu předloženy nebyly, hodinky fyzicky neviděl. Znalec při stanovení cen hodinek vycházel z toho, že tyto byly používány a z cen uvedených na portálech, které se prodejem těchto hodinek zabývají. Zároveň vycházel z toho, že se v případě odcizených hodinek jednalo o originály.

7. Oba obvinění poukazují na skutečnost, že ze zprávy, kterou získala Policie ČR cestou mezinárodní spolupráce, vyplývá, že hodinky zn. Richard Mille RM55 Skeletoniset, které byly zachyceny na fotce v mobilu obviněného D., jsou padělek. Dovolatelé zdůrazňují, že se jim samotným podařilo 3 ks odcizených hodinek zajistit, a to včetně hodinek zn. Richard Mille RM55 Skeletoniset a to již v přípravném řízení. Tyto hodinky ovšem orgány činné v přípravném řízení odmítly převzít. Proto obhajoba navrhla soudu předběžné projednání obžaloby za účelem zjištění skutečné výše způsobené škody. Jejich návrhu na předběžné projednání obžaloby nebylo ze strany soudu prvního stupně ovšem vyhověno. Následně byly v rámci hlavního líčení předmětné hodinky předloženy. Obvinění akcentují, že svědek V. potvrdil, že se jednalo o hodinky, které byly odcizeny poškozenému. Obdobně se vyjádřila svědkyně O. I. a N. P.

8. Protože znalec neměl v době vypracování znaleckého posudku předmětné hodinky k dispozici, navrhla obhajoba, aby soud provedl za účelem ověření jejich skutečné hodnoty důkaz znaleckým posudkem. Soud prvního stupně ovšem provedení tohoto znaleckého posudku odmítl s odůvodněním, že sám obhájce uvedl, že předložené hodinky „jsou fejky“.

9. Dovolatelé dále akcentují, že soud prvního stupně zvolenou právní kvalifikaci jejich jednání jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku odůvodnil výší způsobené škody, která podle soudu činila 21 284 470 Kč. Do této škody byly zahrnuty i 3 ks odcizených hodinek, které znalec neměl v době vypracování znaleckého posudku k dispozici. Podle obviněných ovšem skutečnost, že způsobili škodu velkého rozsahu, nebyla bez důvodných pochybností prokázána. V tomto směru pak odkazují na nález Ústavního soudu ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, ohledně zásad spravedlivého procesu. Současně poukazují na § 2 odst. 5 tr. ř., tedy na povinnost soudu zjistit takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti.

10. Závěrem oba obvinění navrhují, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2024, č. j. 5 T 82/2023-2254, a rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 5. 2024, č. j. 3 To 25/2024-2375, jako nezákonné a věc vrátil k novému projednání Krajskému soudu v Praze.

11. K podaným dovoláním se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 23. 9. 2024, sp. zn. 1 NZO 668/2024. Úvodem stručně zrekapituloval obsah rozhodnutí soudů nižších stupňů a obsah podaných dovolání obviněných, když akcentoval, že z podaných dovolání je zřejmé, že tito rozporují výši škody způsobenou trestným činem krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

12. Podle státního zástupce je z obsahu podaných dovolání ovšem nepochybné, že oba obvinění svými námitkami uplatňují dovolací důvod podle §

265b odst. 1 písm. h) tr. ř. účinný od 1. 1. 2022. Jiné nesprávné hmotněprávní posouzení spatřují v nesprávném stanovení výše škody způsobené trestným činem krádeže. Podle obviněných totiž nezpůsobili škodu velkého rozsahu a nenaplnili tak kvalifikaci skutku jako zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku.

13. Následně státní zástupce poukazuje na předpoklady naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když akcentuje, že soudy zjištěný skutkový stav je při rozhodování o dovoláních na podkladě tohoto dovolacího důvodu hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.

14. Námitku obviněných stran výše způsobené škody považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněnou, když dovolatelé činí právní závěr o absenci škody velkého rozsahu na podkladě jiných skutkových zjištěních, než jaké učinily soudy nižších stupňů. Zdůrazňuje, že výše způsobené škody byla stanovena na podkladě znaleckého posudku z oboru ekonomika.

15. Ve vztahu k tomu, že oba obvinění popírají závěry znaleckého posudku z oboru ekonomika, státní zástupce připouští, že znalec v době vypracování znaleckého posudku neměl a ani nemohl mít předmětné hodinky k dispozici z důvodu jejich odcizení. Podle státního zástupce ovšem nabývací doklady ani výrobní čísla odcizených hodinek nejsou kritéria, bez kterých by nebyl schopen znalec hodinky ohodnotit. Navíc samotní obvinění uvádějí, že i kdyby je měl, tak by od výrobců hodinek nezískal součinnost ke stanovení, zdali jde o originální hodinky či padělky. Znalec proto správně hodnotu hodinek stanovil jako originálních hodinek, když jednak vycházel z výpovědi poškozeného, jednak z výpovědi svědka V. o pořízení některých hodinek ve značkových prodejnách na letišti, když zároveň přihlédl k tomu, že hodinky byly používány.

16. Ohledně 3 ks hodinek, které předložili obvinění prostřednictvím obhájce soudu prvního stupně, státní zástupce zdůrazňuje, že obvinění ani netvrdí, že jde o hodinky odcizené v domě poškozeného. Nepodařilo se tedy prokázat, že se jednalo o hodinky odcizené poškozenému. Svědci, na které poukazují obvinění, potvrzují jen typovou shodu hodinek a někteří předložené hodinky s odcizenými neztotožnili, když navíc poznat pohledem originál od padělků je prakticky nemožné.

17. Poukazuje i na to, že zamítnutí důkazního návrhu obviněných na znalecké zkoumání předložených 3 ks hodinek nalézací soud řádně odůvodnil v bodě 57 svého rozsudku a odvolací soud v bodech 30-32 svého rozsudku. Proto lze podle státního zástupce odmítnout odkaz obviněných na nález Ústavního soudu ze dne 16. 12. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/95, který se navíc vztahuje k dokazování v civilním řízení, kdy nalézací a odvolací soud zdůvodnily neprovedení požadovaného důkazu.

18. Závěrem státní zástupce s ohledem na uvedené navrhuje, aby Nejvyšší soud dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jakožto zjevně neopodstatněná. Současně vyjadřuje svůj souhlas s tím, aby bylo o dovoláních rozhodnuto ve smyslu § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. v neveřejném zasedání, a to i pro případ jiného rozhodnutí nežli jím navrhovaného.

III. Přípustnost dovolání

19. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována, přičemž splňují i obsahové náležitosti dovolání (§ 265f tr. ř.).

IV. Důvodnost dovolání

20. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.

21. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě.

22. Nejvyšší soud proto připomíná, že není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení obviněného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).

23. Oba obvinění formálně uplatnili dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když slovně tento dovolací důvod vyjádřili tak, že rozhodnutí soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Vzhledem ke slovnímu vyjádření uplatněného dovolacího důvodu se lze domnívat, že obhájce obviněných vycházel z právní úpravy účinné do 31. 12. 2021, kdy námitka spočívající v tvrzeném nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení odpovídala dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Od 1. 1. 2022 ovšem tento tvrzený dovolací důvod odpovídá dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Současně je třeba uvést, že jelikož oba obvinění vztahují předmětné tvrzené vady výslovně i k rozsudku soudu prvního stupně, a jejich podaná odvolání byla zamítnuta, je nepochybné, že měli uplatnit i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. Jedná se nepochybně o jistý nedostatek předmětných dovolání, kterému by měla zabránit právě povinnost podat dovolání prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 tr. ř.). Přes tyto naznačené nedostatky se ovšem Nejvyšší soud podanými dovoláními věcně zabýval.

24. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen v zásadě pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.

25. Ze skutečností výše uvedených vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku rozhodnutí ve věci samé, popř. i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti relevantní z hlediska norem hmotného práva (trestního, ale i jiných právních odvětví).

26. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí (první alternativa) nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l) tr. ř. (druhá alternativa). Jestliže v posuzované věci odvolací soud rozhodl tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání obviněných zamítl, tj. rozhodl po věcném přezkoumání, je zjevné, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. přichází v úvahu pouze v té jeho variantě, jež předpokládá spojení s některým z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. (druhá alternativa).

27. Vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněných dovolacích námitek považuje Nejvyšší soud především za vhodné uvést, že obvinění v rámci podaných dovolání uplatňují fakticky totožné námitky jako v řízení předcházejícím, přičemž lze mít za to, že soudy nižších stupňů na jejich obhajobu dostatečně reagovaly, tedy zabývaly se jí. V souvislosti s námitkami, které obvinění uplatnili v rámci podaných dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaných odvoláních, je třeba uvést, že v situaci, kdy obvinění v rámci dovolání opakují shodné námitky, které uplatnili před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, se jedná zpravidla o dovolání neopodstatněné [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK), ročník 2002, svazek 17, pod T 408)]. O takovou situaci se v dané věci jedná také.

28. Bez ohledu na shora uvedené závěry přistoupil Nejvyšší soud k věcnému posouzení podaných námitek. Jak již bylo naznačeno, dovolatelé fakticky jiné nesprávné hmotněprávní posouzení spatřují v nesprávném stanovení výše škody způsobené trestným činem krádeže jako znaku skutkové podstaty zločinu krádeže podle § 205 odst. 1 písm. b), odst. 5 písm. a) tr. zákoníku. Ovšem vzhledem ke konkrétnímu obsahu uplatněné dovolací argumentace je nepochybné, že tuto námitku zakládají na jiném skutkovém základu, než jaký měly za prokázaný soudy nižších stupňů a z jakého vycházely při právní kvalifikaci jednání obviněných. Obvinění totiž jen zpochybňují rozsah provedeného dokazování, když podle jejich tvrzení soudy nižších stupňů nekriticky vycházely ze znaleckého posudku z oboru ekonomika při stanovení cen odcizených hodinek a neprovedly obhajobou požadované doplnění dokazování ohledně ohodnocení 3 ks hodinek, které předložila obhajoba v řízení před soudem prvního stupně. Takto uplatněná argumentace není podřaditelná pod zvolený dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť při posuzování důvodnosti tohoto uplatněného dovolacího důvodu je Nejvyšší soud vázán skutkovými zjištěními soudů nižších stupňů.

29. Lze mít za to, že předmětná námitka vzhledem ke svému obsahu fakticky směřuje do naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho třetí variantě, v platném znění, když obvinění své dovolací námitky zakládají na tvrzení, že soudy neprovedly všechny obhajobou požadované důkazy. Dovolatelé se tedy implicitně dovolávají existence tzv. opomenutých důkazů. Z pohledu tohoto závěru je ovšem třeba zdůraznit, že dovolatelé tento citovaný dovolací důvod ve znění účinném od 1. 1. 2022 neuplatnili, a to ani slovním vyjádřením.

30. Přes shora naznačený závěr považoval Nejvyšší soud za vhodné se předmětnou námitkou blíže zabývat. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dopadá na situace, kdy rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném (extrémním) rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. V případě nedůvodného neprovedení požadovaných důkazů se musí jednat o případ tzv. opomenutých důkazů ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu, když se ovšem musí jednat o neprovedení podstatných důkazů. Tedy takových, bez kterých by nebylo možno formulovat skutkový stav ve smyslu požadavku § 2 odst. 5 tr. ř.

31. Jak již bylo konstatováno, obvinění v dovoláních fakticky naznačují existenci tzv. opomenutých důkazů. Obecně lze k této problematice připomenout, že jde jednak dílem o procesní situace, v nichž bylo stranami navrženo provedení konkrétního důkazu, přičemž návrh na toto provedení byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut, eventuálně zcela opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná neodpovídající povaze a závažnosti věci. Dílem se dále potom jedná o situace, kdy v řízení provedené důkazy nebyly v odůvodnění meritorního rozhodnutí, ať již negativně či pozitivně, zohledněny při ustálení skutkového základu, tj. soud je neučinil předmětem svých úvah a hodnocení, ačkoliv byly řádně provedeny (srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 150/93, III. ÚS 61/94, III. ÚS 51/96, IV. ÚS 185/96, II. ÚS 213/2000, I. ÚS 549/2000, IV. ÚS 582/01, II. ÚS 182/02, I. ÚS 413/02, IV. ÚS 219/03, a další). Současně je ovšem nutno zmínit, že neúplnost provedeného dokazování a vadu spočívající v neprovedení všech navrhovaných důkazů však nelze spatřovat jen v tom, že soud některý důkaz neprovede, neboť soud není povinen každému takovému návrhu vždy vyhovět, musí by ovšem svůj postup zdůvodnit. Je zároveň nutno rovněž dodat, že dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve své třetí alternativě navíc předpokládá, že se musí jednat o podstatné nedůvodně neprovedené navrhované důkazy, tedy takové důkazy, které mají vztah k rozhodným skutkovým zjištěním, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu. Jinak vyjádřeno, ve vztahu k této námitce je potřeba uvést, že obecné soudy nejsou povinny všechny navrhované důkazy provádět, zejména jde-li o důkazy nadbytečné, duplicitní či irelevantní (nález Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. III. ÚS 1148/09).

32. Zároveň je třeba uvést, že z dosavadní rozhodovací praxe Ústavního soudu vyplývá, že neakceptování důkazního návrhu obviněné osoby ze strany obecného soudu lze založit co do věcného obsahu odůvodnění toliko třemi důvody: Prvním je argument, dle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, dle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídacím potenciálem. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, dle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno (viz nálezy Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, ze dne 29. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 569/03, ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, ze dne 16. 6. 2005, sp. zn. II. ÚS 418/03).

33. V souvislosti s dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v jeho třetí alternativě, je nutno mít na paměti, jak již bylo konstatováno, že tento dopadá na případy, kdy nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Stěžejní je zde slovo podstatné, tedy takové, které se jeví nezbytné k ustálení skutkového stavu projednávané věci a v míře nezbytné pro řádné a spravedlivé rozhodnutí ve věci. Proto ani případné zamítnutí důkazního návrhu bez adekvátního odůvodnění by ještě samo o sobě nemohlo vést k závěru o porušení práva na spravedlivý proces (viz např. rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Dorokhov proti Rusku ze dne 14. 2. 2008, stížnost č. 66802/01). Jak již totiž bylo naznačeno, k porušení tohoto práva nedochází v důsledku samotného nevyhovění důkaznímu návrhu obviněného či nerozvedení podrobných důvodů pro takový postup. Nerespektování uvedeného práva na spravedlivý proces je založeno právě až situací, kdy by neprovedení takového důkazu současně představovalo závažný deficit z hlediska plnění povinnosti zjištění skutkového stavu věci, o němž nevznikají důvodné pochybnosti (k tomu blíže viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 2. 2024, sp. zn. 3 Tdo 14/2024).

34. Obvinění předmětnou dovolací argumentaci založili na tvrzení, že znalec vycházel z toho, že se jednalo o originály hodinek uvedených značek, přestože neměl odcizené hodinky k dispozici, neměl ani žádné doklady ohledně jejich koupě, takže nemohl ověřit pravost hodinek. Proto podle obviněných, pokud byly v rámci hlavního líčení předloženy 3 ks hodinek, tak je měl znalec ocenit a stanovit jejich skutečnou hodnotu, tedy zejména ověřit, zda se nejedná padělky. Z pohledu zvolené dovolací argumentace je předně nutno zdůraznit, že otázkou nutnosti doplnění dokazování o tento požadovaný důkaz se zabýval již soud prvního stupně (viz bod 57 a bod 64 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně), přičemž Nejvyšší soud pro stručnost na jeho úvahy odkazuje. Stejně tak se předmětným požadavkem zabýval v bodech 30–32 odůvodnění rozsudku i soud druhého stupně. Oba soudy odůvodnily neprovedení požadovaného znaleckého zkoumání předložených hodinek tím, že tento není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, když soud prvního stupně výslovně zdůraznil, že nemá pochyb o tom, že předložené 3 ks hodinek jsou padělky. Již z tohoto pohledu se nemůže jednat o tzv. opomenutý důkaz ve smyslu judikatury Ústavního a Nejvyššího soudu.

35. Nad rámec shora uvedeného je třeba zdůraznit, že oba obvinění při formulaci svých dovolacích námitek zcela pomíjí, že soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování uzavřely, že 3 ks hodinek předložených obhajobou nejsou hodinkami, které byly odcizeny poškozenému. Jinak vyjádřeno, podle soudů v předmětné věci nebylo prokázáno, že by se v případě předložených 3 ks hodinek jednalo o hodinky, které měly být odcizeny poškozenému. Tedy nebyla zjištěna shoda mezi hodinkami předloženými obhajobou a hodinkami odcizenými poškozenému.

Pokud se týká tohoto skutkového závěru soudů nižších stupňů, je třeba odkázat na skutečnost, že samotný obviněný D. ohledně hodinek, které byly obhajobou předloženy, vypověděl, že tyto měl zakoupit od neznámého muže, tedy nikdy netvrdil, že se jedná určitě o hodinky, které byly odcizeny poškozenému. K tvrzení obviněných, že slyšení svědci potvrdili, že se jednalo o hodinky, které byly odcizeny poškozenému, je třeba zdůraznit, že obvinění pomíjí, že tito svědci nebyli vlastníky předmětných hodinek, takže se jen stěží mohli relevantně vyjádřit k tomu, zda se skutečně jedná o hodinky odcizené poškozenému.

Mohli se vyjádřit toliko k typové shodě. Zde je třeba uvést, že např. svědek V. jen uvedl, že by to tak mohlo být (viz č. l. 2169), tedy individuální shodu nepotvrdil, ani nevyloučil. Navíc je třeba akcentovat, že obvinění pomíjí, že tento svědek vypověděl ve shodě s výpovědí poškozeného z přípravného řízení (poškozený v době konání hlavního líčení zemřel), že některé hodinky měl poškozený ještě před jejich seznámením (rok 2016), když zároveň potvrdil, že při koupi některých hodinek byl osobně přítomen (např. hodinky zn. Omega, Breitling).

Tedy tento svědek stejně jako poškozený potvrdil existenci luxusních hodinek a skutečnost, že poškozený vlastnil a pořizoval si značkové hodinky. Výslovně podle tohoto svědka měl poškozený rád extravagantní a drahé věci. V tomto směru nelze také přehlédnout, že samotný poškozený v rámci přípravného řízení předložil fotografie některých odcizených hodinek, když u některých byl schopen uvést jejich pořizovací cenu, včetně jejich sériových čísel, ovšem u některých nikoliv (např. hodinky značky Richard Mille RM55 Skeletoniset a Hodinky Richard Mille s modrým páskem), když se jednalo o dary od jiných osob.

Navíc nelze pominout, že poškozený v přípravném řízení ohledně předložených fotografií z mobilu obviněných nebyl schopen zcela jednoznačně potvrdit, zda na předložených fotkách jsou zachyceny zcela určitě jeho hodinky, když v případě některých uvedl, že by tomu tak mohlo být, u některých hovořil o typové shodě a u některých to zcela vyloučil (viz např. právě hodinky Richard Mille s modrým páskem (tyto byly předloženy obhajobou). Obdobná je situace v případě odkazu na výpovědi svědkyň O. I. a svědkyně N.

P., když tyto svědkyně v domě poškozeného uklízely a z logiky věci je zřejmé, že tyto rovněž nebyly schopny individuální identifikace předmětných hodinek. Tyto svědkyně hodinky tedy viděly a tzv.

držely v ruce jen v rámci běžného úklidu, tedy krátkodobě a za takové situace není pochyb o tom, že nebyly schopny jejich individuální identifikace. Této nakonec nebyl schopen ani životní partner poškozeného. Zároveň nelze pominout, že i majetkové poměry poškozeného umožňovaly si originály těchto hodinek pořizovat. Za dané situace lze uzavřít, že neprovedení požadovaného znaleckého posudku obhajobou nemůže představovat tzv. opomenutý důkaz. V předmětné věci totiž soudy nižších stupňů zjistily takový skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, takže dodržely ustanovení § 2 odst. 5 tr. ř.

36. Nejvyšší soud tak s ohledem na vše shora uvedené sumarizuje, že neshledal takové vady rozsudku soudu prvního stupně a rozsudku odvolacího soudu, ani řízení jim předcházejícího, které by byly s to založit obviněnými uplatněné dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale ani implicitně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v jeho třetí variantě. Jelikož nebyly naplněny tyto dovolací důvody, nemohl být naplněn ani opětovně toliko implicitně uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., jehož naplnění je vázáno na důvodnost uplatnění dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř.

V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu

37. Nejvyšší soud tak uzavírá, že v trestní věci obviněných nezjistil podmínky pro svůj kasační zásah, když jejich dovolací argumentace zčásti neodpovídala jimi uplatněným dovolacím důvodům, ani žádnému jinému z dovolacích důvodů uvedených v § 265b odst. 1 tr. ř., a zčásti jim sice odpovídala, avšak jednalo se o argumentaci zjevně neopodstatněnou. Vzhledem k tomu, že na straně orgánů činných v trestním řízení nezjistil ani žádná pochybení, jež by byla s to přivodit závěr o porušení ústavně zaručeného práva obviněných na spravedlivý proces, Nejvyšší soud obě podaná dovolání obviněných podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, přičemž tak rozhodl v souladu s § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pokud jde o rozsah odůvodnění tohoto usnesení, odkazuje se na ustanovení § 265i odst. 2 tr. ř., podle něhož „v odůvodnění usnesení o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud jen stručně uvede důvod odmítnutí poukazem na okolnosti vztahující se k zákonnému důvodu odmítnutí“.

Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).

V Brně dne 16. 10. 2024

JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu