4 Tdo 823/2025-1441
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 9. 2025 o dovolání obviněné R. S., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 11 To 35/2025, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 4 T 94/2024, t a k t o :
Podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Nymburce ze dne 24. 9. 2024, sp. zn. 4 T 94/2024 (dále jen „soud prvního stupně“, popř. „nalézací soud“), byli obvinění R. S. (dále jen „obviněná “, popř. „dovolatelka “) a D. S. uznáni vinnými zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku. Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili trestné činnosti tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„po předchozí vzájemné dohodě v úmyslu získat neoprávněný majetkový prospěch pro sebe a své rodinné příslušníky, nejprve D. S. v době od října 1999 do prosince 2000 s již zemřelým J. H., a v době od ledna 2001 do června 2011 s již zemřelým J. S., a poté v době od července 2011 do května 2021 D. S. a R. S. společně, v XY, v XY, okres XY, v XY, v XY, okres XY, v XY, okres XY, v XY, ve XY, okres XY, v XY a na dalších místech společným jednáním postupně vylákali a následně neoprávněně pobírali a k úhradě svých potřeb a potřeb svých rodinných příslušníků použili příspěvek na péči v celkové výši 1 445 600 Kč, který byl přiznán D.
S., tím způsobem, že při podávání žádosti o tuto sociální dávku, při přezkoumávání nároku na ní a při jejím pobírání níže uvedené správní orgány, sociální pracovnice, ošetřující lékaře, posudkové lékaře ČSSZ a Úřadu práce ČR a znalce z odvětví psychiatrie záměrně uvedli v omyl ohledně zdravotního stavu D. S. tím způsobem, že D. S. agravoval těžkou duševní poruchu v podobě středně těžké až těžké mentální retardace a absolutní závislost na pomoci druhé osoby a J. H., J. S. a R. S. tento stav lživě potvrzovali, a to při vědomí toho, že D.
S. byl z hlediska vedení běžného života zcela soběstačný, což před uvedenými orgány záměrně zamlčeli, a že tudíž zákonné podmínky pro přiznání příspěvku na péči nesplňoval,
a v důsledku čehož byl D. S. dle zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, od 1. 1. 2007 v návaznosti na zvýšení jeho invalidního důchodu pro bezmocnost přiznán i příspěvek na péči č.j. 849/2007/PRR ve výši 8 000 Kč měsíčně, k rukám opatrovníka J. S., a to sdělením odboru sociálních dávek Magistrátu města Přerov č.j. 1681/2007/PRR ze dne 10. 1. 2007, kdy následně z důvodu změny trvalého bydliště D. S., podal dne 14. 1. 2008 J. S. žádost o přiznání příspěvku na péči D. S. na odboru sociálních věcí a zdravotnictví Městského úřadu v Poděbradech, Jiřího nám.
20/I, Poděbrady, který mu byl přiznán, a tento příspěvek neoprávněně čerpal v době od měsíce února roku 2008 do června roku 2011, kdy již dne 2. 12. 2008 v rámci správního řízení ve věci opětovného posouzení nároku na tento příspěvek a stanovení jeho výše D. S. záměrně s vědomím toho, že to bude jeden z podkladů k přiznání příspěvku na péči, při místním šetření sociální pracovnice Městského úřadu Poděbrady, odboru sociálních věcí a zdravotnictví, paní Z. B., prováděném v místě jejich tehdejšího bydliště na adrese XY, XY, předstíral spánek na gauči v obývacím pokoji před televizorem, na výzvy k probuzení a k zahájení komunikace záměrně za přítomnosti J.
S. nereagoval, kdy J. S. uvedené sociální pracovnici s vědomím D. S. a za jeho přítomnosti nepravdivě uvedl, že D. S. nezvládá komunikaci slovní, písemnou a neverbální, orientaci vůči jiným fyzickým osobám, v čase i mimo přirozené prostředí, obstarávání osobních záležitostí, vaření, ohřívání jednoduchého jídla, že s pomocí zvládá koupání či sprchování, péči o ústa, vlasy, nehty, holení, výběr oblečení a rozpoznání jeho správného vrstvení, nakládání s penězi, uspořádání času, zapojení se do sociálních aktivit odpovídajících věku, obstarávání si potravin a běžných předmětů, mytí nádobí, běžný úklid, a že zvládá s dohledem přijímání stravy a dodržování pitného režimu, mytí těla, chůzi, oblékání a svlékání, obouvání a zouvání a orientaci v přirozeném prostředí, na základě čehož byl D.
S. vyměřen Městským úřadem Poděbrady dle rozhodnutí ze dne 5. 2. 2009 pod č.j. 1072/2009/POD, které nabylo právní moci 5. 2. 2009, příspěvek na péči ve výši 8 000 Kč měsíčně zvýšený od července 2019 na částku ve výši 12 800 Kč měsíčně, jelikož byl považován za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve III. stupni – těžká závislost, kdy tento příspěvek na péči D. S. čerpal do 10. 7. 2011, kdy J. S. zemřel, načež dne 1. 8. 2011, při vědomí toho, že D. S. je soběstačný a podmínky pro pobírání příspěvku na péči nesplňuje, oznámila Městskému úřadu Poděbrady jako nově ustanovená opatrovnice R.
S., že ode dne 10. 7. 2011 převzala péči o svého bratra D. S., v důsledku čehož D. S. uvedený příspěvek na péči dále neoprávněně čerpal v uvedené výši od července roku 2011 do října roku 2020,
přičemž shora uvedenou dávku pobíral D. S. při vědomí toho, že mu byla za aktivního přispění jeho výše zmíněných opatrovníků přiznána a vyplácena na základě jím agravované středně těžké až těžké mentální retardace a neschopnosti postarat se sám o sebe, v důsledku čehož od samého počátku nesplňoval od samého počátku podmínky pro přiznání této sociální dávky, neboť byl zcela mobilní, orientovaný v času i prostoru, plně soběstačný ohledně stravování, oblékání, tělesné hygieny a přiměřeně svým schopnostem zvládal samostatnou péči o domácnost včetně nákupů a nakládání s penězi, což R.
S. při sociálním šetření dne 8. 7. 2013 prováděném sociální pracovnicí úřadu práce v místě jejího tehdejšího bydliště ve XY zamlčela, a navíc tuto dávku pobíral i v době od 14. 4. 2015 do 16. 11. 2016, kdy byl ve výkonu vazby, kde byl plně samostatný, a rovněž v době od 16. 5. 2019 do měsíce května 2020, kdy žil sám a bez jakéhokoliv dohledu na ubytovně v ulici XY v XY, kdy se současně dopouštěl krádeží zboží v obchodních domech Tesco v XY, v Praze XY a XY, načež bylo z těchto důvodů Úřadem práce ČR – krajská pobočka v Příbrami, kontaktní pracoviště Nymburk, po opětovném posouzení stupně závislosti D.
S. rozhodnutím č.j. 11724/2021/POD ze dne 13. 8. 2021 a pravomocným dne 9. 9. 2021 rozhodnuto o odejmutí příspěvku na péči zpětně od 1. 12. 2020, neboť D. S. od samého počátku nesplňoval podmínky osoby závislé na pomoci jiné fyzické osoby ve III. stupni (těžká závislost) ve smyslu § 8 odst. 2 a § 9 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, a to ani v jiném stupni, přičemž D. S. v součinnosti s J. H., J. S. a R. S. simulací duševní poruchy hrubě zkreslil i výsledky řízení ve věci své svéprávnosti, čímž dosáhl toho, že byl v době od 26.
7. 2000 do 2. 2. 2024 nesprávně zbaven způsobilosti k právním úkonům a později omezen ve svéprávnosti, kdy později s účinky ex tunc zrušená soudní rozhodnutí o zbavení způsobilosti k právním úkonům a omezení ve svéprávnosti předložil jako jeden z podkladů pro přiznání a následné pobírání příspěvku na péči, a kdy se odhalení uvedeného stavu a jeho nápravě D. S. se svými opatrovníky až do roku 2021 bránil mimo jiné častou změnou svých bydlišť a nesouhlasem s diagnostickou hospitalizací za účelem objektivizace svého zdravotního stavu,
vlivem čehož docílil D. S., a v době od července 2011 i R. S., která o všech výše uvedených skutečnostech věděla, před uvedenými orgány je zamlčela a která ve věcech příspěvku na péči D. S. jako jeho opatrovnice zastupovala, toho, že od února 2008 do června 2011 byl k rukám J. S. vyplácen cestou poštovních poukázek příspěvek na péči, dále byl k rukám R. S. v době od července 2011 do října 2020 vyplácen příspěvek na péči přiznaný D. S., a to od července 2011 do března 2012 a od září 2012 do dubna 2015 poštovními poukázkami postupně na různé adresy v XY, XY a XY, od dubna 2012 do srpna 2012 na její bankovní účet č. XY, a od května 2015 do listopadu 2020 na bankovní účet č. XY, jehož majitelem byla nezletilá dcera R.
S. AAAAA (pseudonym), k němuž měl dispoziční právo druh R. S., J. L., čímž oba obžalovaní způsobili Úřadu práce ČR – krajské pobočce v Příbrami celkovou škodu na neoprávněně vyplaceném příspěvku na péči ve výši 1 445 600 Kč, z toho D. S. sám ve výši 432 000 Kč za období od února 2008 do listopadu 2020 a oba obžalovaní společně ve výši 1 013 600 Kč za období od srpna 2011 do listopadu 2020, kdy celková výše způsobené škody činí 1 445 600 Kč“.
2. Za uvedenou trestnou činnost uložil soud prvního stupně obviněné podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku ji pro výkon tohoto trestu odnětí svobody zařadil do věznice s ostrahou. Nalézací soud současně rozhodl o trestu u obviněného D. S..
3. Dále soud prvního stupně rozhodl, že podle § 228 odst. 1 tr. ř. jsou oba obvinění povinni uhradit společně a nerozdílně poškozenému Úřadu práce ČR – krajské pobočce v Příbrami, IČ: 72496991, náměstí T. G. Masaryka 145, 261 01 Příbram 1, škodu ve výši 1 005 600 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. nalézací soud poškozenou Českou správu sociálního zabezpečení (dále také jako „ČSSZ“), IČ: 00006963, se sídlem Křížova 1292/25, Praha 5, odkázal s jejím nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
4. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal státní zástupce odvolání v neprospěch obviněných, a to proti výrokům o vině a trestu, ale i výroku o náhradě škody poškozené ČSSZ. Odvolání podali i oba obvinění, a to původně do všech výroků rozsudku soudu prvního stupně. Následně ovšem obviněná podané odvolání výslovně zúžila toliko do výroku o trestu, který považovala za nepřiměřeně přísný. Krajský soud v Praze (dále jen „soud druhého stupně“, popř. „odvolací soud“) o podaných odvoláních rozhodl usnesením ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 11 To 35/2025, tak, že je podle § 256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
5. Proti usnesení odvolacího soudu ze dne 3. 4. 2025, sp. zn. 11 To 35/2025, podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání směřující proti výroku o trestu, neboť je toho názoru, že je nepřiměřeně přísný. Uvádí, že své jednání doznala a projevila účinnou lítost. Je proto toho názoru, že je trest ve výši 3 let dostačující. K tomu dodává, že navrhovaný trest může být odložen na delší zkušební dobu. S ohledem na výše uvedené dovolatelka navrhuje, aby Nejvyšší soud shledal dovolání jako důvodné a obě napadená rozhodnutí zrušil a uložený trest zmírnil. V dovolání obviněná neoznačila žádný z dovolacích důvodů podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř.
6. Zde je namístě uvést, že Nejvyšší soud na tuto situaci reagoval tak, že věc vrátil soudu prvního stupně bez věcného vyřízení. Současně jej upozornil na skutečnost, že podané dovolání nesplňuje obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř. a vyzval soud prvního stupně, aby postupoval podle § 265h odst. 1 tr. ř. s tím, že musí dovolatelku výslovně upozornit, že nebude-li dovolání obhájcem doplněno, bude dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítnuto.
7. Následně soud prvního stupně pouze přeposlal pokyn Nejvyššího soudu obhájci obviněné. Tento pokyn však byl určen soudu prvního stupně, aby postupoval podle § 265h odst. 1 tr. ř. a vyzval obviněnou k odstranění vad podaného dovolání. Obhájce obviněné reagoval na tento přípis dne 22. 6. 2025 tak, že skutková zjištění odvolacího soudu představují porušení ústavně garantovaného práva obviněné na spravedlivý proces. Nijak konkrétně však nevymezil dovolací důvod, pro který je dovolání podáváno.
8. Jelikož nalézací soud nedodržel předchozí pokyn Nejvyššího soudu, byl přípisem ze dne 23. 7. 2025 opětovně vyzván, aby postupoval podle § 265h odst. 1 tr. ř. Soud prvního stupně tedy následně podle § 265h odst. 1 tr. ř. vyzval obhájce obviněné k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů. Výzva byla obhájci doručena dne 31. 7. 2025, přičemž dne 4. 8. 2025 obhájce požádal nalézací soud o prodloužení lhůty do 19. 8. 2025, a to z důvodu dovolené. Na tuto žádost okresní soud nijak nereagoval. Dne 21. 8. 2025 zaslal obhájce obviněné nalézacímu soudu přípis, ve kterém k doplnění dovolacích důvodů opětovně uvedl, že usnesení odvolacího soudu porušuje právo obviněné na spravedlivý proces. Následně nalézací soud předložil spisový materiál Nejvyššímu soudu.
9. K podanému dovolání se vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 1 NZO 327/2025. Nejprve zrekapitulovala průběh řízení. Za podstatnou skutečnost ovšem považuje absenci konkrétního odkazu na některý z dovolacích důvodů vymezených v § 265b tr. ř., když z dostupného materiálu podle ní není zjistitelné, zda nalézací soud užil postupu podle § 265h odst. 1 tr. ř. a zda obviněnou vyzval k odstranění vad dovolání. Následně se v obecné rovině vyjádřila k možnosti napadnout v rámci dovolacího řízení výrok o trestu.
10. Státní zástupkyně v závěru podaného vyjádření k dovolání shrnuje, že uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v rámci první poloviny zákonné trestní sazby nepovažuje za nepřiměřené, extrémně přísné či nespravedlivé a zároveň k tomu na závěr dodává, že námitky dovolatelky pod žádný dovolací důvod nelze podřadit. Navrhuje proto, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
III. Přípustnost dovolání
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) především zkoumal, zda v posuzované věci jsou vůbec splněny zákonné podmínky vymezující přípustnost podaného dovolání z hlediska ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud v tomto případě shledal, že dovolání není přípustné, a to z níže uvedených důvodů.
12. Podle § 265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 59 odst. 3 tr. ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatelka domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) až m) nebo § 265b odst. 2, o které se dovolání opírá.
13. Zde je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud si nemůže domýšlet či dotvářet argumentaci dovolatelky, neboť právně fundovanou argumentaci zajišťuje právě povinné zastoupení obviněné v rámci dovolacího řízení obhájcem (viz § 265d odst. 2 tr. ř.). Nejvyšší soud je přitom vázán jen rozsahem uplatněného dovolání (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2022, sp. zn. 11 Tdo 344/2002, či ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 4 Tdo 577/2017).
14. Je taktéž nutné připomenout, že Nejvyšší soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy.
15. Jinak vyjádřeno, dovolací soud musí mít dostatečně kvalifikovaný podklad, aby mohl přezkoumat napadené rozhodnutí a popřípadě prolomit jeho právní moc. Proto je obviněná povinna uvést ve svém dovolání alespoň jeden z dovolacích důvodů uvedených v § 265b tr. ř., a to zejména jeho zákonným označením (citací konkrétního zákonného ustanovení) a okolnostmi, jimiž je podložen (ŠÁMAL, P. a kol. Trestní řád II. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013 s. 3225). V dovolání tedy musí být tvrzen dovolací důvod podle § 265b odst. 1 tr. ř. a musí být odůvodněn konkrétními vadami, které jej z hlediska jejich obsahu naplňují.
16. Nejvyšší soud považuje za vhodné zrekapitulovat, že obhájce obviněné byl vyzván nalézacím soudem podle § 265h odst. 1 tr. ř., aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení výzvy odstranil vady podaného dovolání. Z předloženého spisového materiálu vyplývá, že výzva byla doručena obhájci obviněné ve čtvrtek 31. 7. 2025 (událost určující počátek lhůty). Podle § 60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty.
Konec předmětné lhůty tak dopadal na čtvrtek 14. 8. 2025. K tomu je vhodné dodat, že zákonodárce v § 265h odst. 1 tr. ř. konkrétně stanovil lhůtu dvou týdnů. Při stanovení této lhůty soudem prvního stupně, která je lhůtou zákonnou, ji proto nelze zkrátit ani prodloužit (Draštík, A. a kol. Trestní řád. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017, § 265e tr. ř.). Jinak vyjádřeno, jde o lhůtu procesní a propadnou, takže po jejím marném uplynutí k doplnění obsahu dovolání již není možné přihlížet (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.
8. 2002, sp. zn. 5 Tdo 548/2002). Není však vyloučeno obviněnému, resp. jeho obhájci z důležitých důvodů navrátit tuto lhůtu podle obecného ustanovení § 61 tr. ř. (ŠÁMAL, Pavel, PÚRY, František. § 265h [Řízení u soudu prvního stupně]. In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní řád. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 3235). Za takovou žádost o navrácení lhůty nelze považovat žádost obhájce o její prodloužení, když podle § 61 tr. ř. tak má obecně činit obhájce do tří dnů od pominutí překážky. Obhájce v dané žádosti ovšem pouze obecně poukazuje na skutečnost, že je na dovolené.
Toto nijak nekonkretizuje, např. že by avizoval její rozsah, konec apod. Přitom lhůta dvou týdnů je dostatečně velkorysá k pouhému označení dovolacího důvodu, pro který obviněná dovolání podává. Písemnost, kterou zaslal obhájce soudu prvního stupně tak byla pouze nenárokovou žádostí o prodloužení lhůty, na kterou nemá soud obecně povinnost reagovat. Nadto nelze přehlédnout ani tu skutečnost, že obhájce žádal nalézací soud o prodloužení lhůty do 19. 8. 2025 (úterý), přičemž ani sám tento časový termín nedodržel, když na předmětnou výzvu reagoval až dne 21.
8. 2025 (čtvrtek). Nečinil z jisté procesní opatrnosti ani žádné kroky pro případ, že by soud jeho žádosti o prodloužení lhůty nevyhověl. Z výše uvedeného je proto zřejmé, že obhájce obviněné předmětnou vadu v zákonem stanovené lhůty neodstranil, a jeho postup ve věci spíše vypovídá o jistém nedbalém přístupu k podanému dovolání.
17. Bez ohledu na shora uvedené je vhodné uvést, že i kdyby ale obhájce předmětnou reakci na výzvu podle § 265h odst. 1 tr. ř. zaslal soudu včas, tak ani v takovém případně by nebylo dovolání obviněné přípustné. Nelze totiž pominout, že ani přes poskytnuté poučení podle § 265h odst. 1 tr. ř. dovolatelka výslovně neoznačila, jaký uplatňuje dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. a) až m) tr. ř. Dovolání obviněné tedy nesplňuje obsahové náležitosti podle § 265f odst. 1 tr. ř. V takovém případě Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítne (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2005, sp. zn. 8 Tdo 1061/2005), přičemž na takový postup nelze hledět jako na postup, který by byl ústavně nesouladný (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2024, sp. zn. I. ÚS 3327/23, bod. 11).
18. Na závěr je třeba uvést, že pokud by se Nejvyšší soud dovoláním obviněné věcně zabýval, musel by si veškeré námitky dovolatelky konkrétně dotvořit, včetně uplatněného dovolacího důvodu, což je nepřípustné minimálně již z pohledu účelu dovolání jako mimořádného opravného prostředku. Dovolací soud nemá (a ani nemůže) suplovat činnost zvoleného obhájce (srovnej přim. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2023, sp. zn. 4 Tdo 678/2023).
V. Závěrečné zhodnocení Nejvyššího soudu
19. Nejvyšší soud dovolání obviněné podle § 265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítl, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání za splnění podmínek podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 9. 2025
JUDr. Marta Ondrušová předsedkyně senátu