USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 10. 2025 o dovoláních obviněných 1. A. K., a 2. D. K., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 8 To 34/2025, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích pod sp. zn. 68 T 6/2024, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných odmítají.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 68 T 6/2024, byl obviněný A. K. uznán vinným ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem samostatně a obviněný D. K. byl uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, kterých se dopustili tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„obžalovaný A. K. se zčásti sám, zčásti po předchozí vzájemné dohodě s obžalovaným D. K. v období od 5. 11. 2021 do 21. 4. 2022 v Pardubicích a okolí, vždy se záměrem vylákat od níže uvedených poškozených finanční prostředky, prezentoval jako zaměstnanec specializovaného obchodu se sportovním vybavením zaměřeným na lední hokej Střída Sport, s. r. o., IČO 251 51 741, se sídlem v Pardubicích, a obžalovaný D. K. byl poškozeným znám jako hokejový brankář a současně soukromý trenér mládežnických hokejových brankářů, a takto poškozeným nabízeli zhodnocení jejich peněz tím, že je investují do společného podnikání obžalovaných v oblasti výhodného nákupu a prodeje hokejové výstroje, eventuálně výroby výstroje tzv. na míru, s kontakty na prodejce a odběratele v zahraničí, minimálně v Polsku, na Ukrajině, v Rusku, ve Švýcarsku a v Německu, popřípadě poškozeným sdělovali, že peníze nutně potřebují k zajištění chodu jejich podnikání vzhledem k zablokování bankovních účtů, což některým poškozeným dokládali i zfalšovaným potvrzením, a na základě svého přesvědčivého vystupování, znalostí hokejového prostředí a dlouhodobých přátelských vztahů s jednotlivými poškozenými u nich vzbuzovali dojem solventnosti a věrohodnosti, nicméně takové podnikání nikdy nezahájili a žádné deklarované obchody neuskutečnili, a namísto toho poškozenými poskytnuté finanční prostředky použili z podstatné části jako vklady v rámci kurzového sázení u internetové platformy Tipsport, zčásti také pro svou osobní spotřebu, mimo jiné k nákupu drahého značkového zboží, přičemž skutečný účel použití finanční prostředků se poškozeným snažili zastřít a jejich ochotu pro další půjčky si udržet tím, že je utvrzovali o probíhajících obchodech a většině z nich v průběhu doby vraceli alespoň část poskytnutých peněz, když obžalovaný A. K. v období od listopadu 2021 do května 2022 uskutečnil sázky s celkovou zápornou herní bilancí -10 316 132 Kč a taktéž obžalovaný D. K. ve stejném období uskutečnil sázky s celkovou zápornou herní bilancí -307 618 Kč, a poškozeným proto poskytnuté vklady zcela nebo z podstatné části vůbec nevrátili, a konkrétně takto obžalovaní A. K. a D. K. společně 1. v období od 5. 11. 2021 do 9. 3. 2022 v Pardubicích vylákali od P. Č., která v té době žila ve společné domácnosti s D. K., finanční prostředky v celkové výši 1 390 000 Kč, které poškozená P. Č. v jednotlivých částkách: - dne 5. 11. 2021 převedla 120 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 16. 11. 2021 převedla 80 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 26. 11. 2021 převedla 50 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 6. 12. 2021 převedla 100 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 8. 12. 2021 převedla 150 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 10. 12. 2021 převedla 50 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 29. 12. 2021 převedla 100 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 9. 1. 2022 převedla 60 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 26. 1. 2022 převedla 130 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 26. 1. 2022 převedla 20 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 26. 2. 2022 převedla 30 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 1. 3. 2022 převedla 400 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 9. 3. 2022 převedla 100 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
a z takto poskytnutých finančních prostředků jí byla vrácena částka toliko ve výši 765 000 Kč, kterou v jednotlivých částkách:
- dne 16. 11. 2021 převedl 100 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 5. 12. 2021 převedl 100 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 6. 12. 2021 převedl 10 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 8. 12. 2021 převedl dvě platby po 50 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 8. 12. 2021 převedl 100 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 25. 12. 2021 převedl 15 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 29. 12. 2021 převedl dvě platby po 50 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 26. 1. 2022 vložil 150 000 Kč hotovost prostřednictvím své platební karty D. K. na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 25. 2. 2022 převedl 40 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
- dne 28. 2. 2022 převedl 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky P. Č.,
přičemž k úhradě dlužné částky se obžalovaný D. K. zavázal poškozené P. Č. formou směnky vlastní na směnečnou sumu 1 000 000 Kč se splatností do 20. 4. 2022 v místě placení XY, kdy danou směnku dne 12. 4. 2022 vystavil a podepsal, a následně se k témuž účelu formou směnky vlastní zavázal uhradit směnečnou sumu 1 000 000 Kč poškozené P. Č. i obžalovaný A. K., který danou směnku vystavil a podepsal dne 3. 4. 2022 se splatností do 13. 5. 2022, což ani v jednom případě neodpovídalo jejich finančním možnostem a schopnostem k datům splatnosti směnek a ani později,
a takto P. Č. způsobili škodu ve výši 625 000 Kč,
2. v období od 30. 11. 2021 do 21. 3. 2022 v Pardubicích vylákali od M. D., finanční prostředky v celkové výši 2 600 000 Kč, které poškozený M. D. v jednotlivých částkách:
- dne 30. 11. 2021 převedl 500 000 Kč z bankovního účtu svojí manželky P. D. číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 28. 12. 2021 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 5. 1. 2022 ve výši 220 000 Kč, kterou po výběru hotovosti v pobočce ČSOB a.s. na XY v Pardubicích ihned předal D. K.,
- dne 21. 1. 2022 převedl 240 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 16. 2. 2022 převedl 140 000 Kč, ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 17. 2. 2022 ve výši 240 000 Kč, kterou po třech postupných výběrech z bankomatu po částkách 80 000 Kč ihned předal na ulici XY v Pardubicích D. K.,
- dne 18. 2. 2022 ve výši 160 000 Kč, kterou po dvou postupných výběrech z bankomatu po částkách 80 000 Kč ihned předal na ulici XY v Pardubicích D. K.,
- dne 11. 3. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 18. 3. 2022 předal 250 000 Kč v hotovosti A. K. na adrese XY,
- dne 21. 3. 2022 předal 250 000 Kč v hotovosti A. K. na adrese XY,
a z takto poskytnutých finančních prostředků mu byla vrácena toliko částka 50 000 Kč, kterou dne 1. 3. 2022 převedl D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele M. D.,
přičemž k úhradě dlužné částky se obžalovaný D. K. zavázal poškozenému M. D. formou směnky vlastní na směnečnou sumu 1 600 000 Kč se splatností do 30. 4. 2022 v místě placení XY, Pardubice, kdy danou směnku dne 12. 4. 2022 vystavil a podepsal, a následně se k témuž účelu formou směnky vlastní zavázal uhradit směnečnou sumu 1 600 000 Kč poškozenému M. D. i obžalovaný A. K., který danou směnku vystavil a podepsal dne 3. 5. 2022 se splatností do 13. 5. 2022, což ani v jednom případě neodpovídalo jejich finančním možnostem a schopnostem k datům splatnosti směnek a ani později,
a takto M. D. způsobili škodu ve výši 2 550 000 Kč,
3. v období od 6. 1. 2022 do 11. 4. 2022 v Pardubicích vylákali od D. Č., finanční prostředky v celkové výši 1 935 000 Kč, které poškozený D. Č. v jednotlivých částkách:
- dne 6. 1. 2022 předal 100 000 Kč v hotovosti D. K. oproti vystavenému příjmovému dokladu z téhož dne, se stanovením splatnosti do 31. 1. 2022,
- dne 11. 2. 2022 převedl 100 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 9. 3. 2022 převedl 250 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 10.3.2022 převedl 250 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 10.3.2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 14. 3. 2022 převedl 100 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 14. 3. 2022 předal 200 000 Kč v hotovosti D. K., přičemž tuto částku D. Č. započetl do celkové sumy dosud dlužných částek (1 300 000 Kč) uvedené vůči D. K. ve Smlouvě o zápůjčce uzavřené mezi D. Č. jako zapůjčitelem a D. K. jako vydlužitelem téhož dne,
- dne 21. 3. 2022 převedl 200 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 24. 3. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 11. 4. 2022 Kč převedl 135 000 ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
a z takto poskytnutých finančních prostředků mu byla vrácena částka toliko ve výši 165 000 Kč, kterou v jednotlivých částkách:
- dne 8. 2. 2022 převedl 15 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. Č.,
- dne 13. 4. 2022 převedl dvě platby po 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. Č.,
- dne 19. 4. 2022 převedl 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. Č.,
přičemž k úhradě dlužné částky se poškozenému D. Č. jednotlivě zavázali obžalovaní D. K. i A. K. formou smluv o zápůjčce sepsaných v obou případech podle zákonných ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, přičemž první smlouvou o zápůjčce ze dne 14. 3. 2022 se zapůjčitel D. Č. a vydlužitel D. K. zavázali jednak zapůjčit částku 1 300 000 Kč převodem na účet číslo XY majitele D. K., jednak vrátit zápůjčku nejpozději do 31. 3. 2022 na účet číslo XY majitele D. Č., a druhou smlouvou o zápůjčce ze dne 12. 4. 2022 se zapůjčitel D. Č. a vydlužitel A. K. zavázali jednak zapůjčit částku 2 000 000 Kč před podpisem smlouvy, jednak vrátit zápůjčku s příslušenstvím v souhrnné výši 2 100 000 Kč nejpozději do 15. 6. 2022 na účet číslo XY majitele D. Č., a podpisy takto vyplněné smlouvy o zápůjčce nechali poškozený D. Č. a obžalovaný A. K. ověřit formou ověřovací doložky pro legalizaci dne 12. 4. 2022, což ani v jednom případě neodpovídalo jejich finančním možnostem a schopnostem k datům splatnosti smluv a ani později,
a takto D. Č. způsobili škodu ve výši 1 770 000 Kč,
4. v období od 31. 1. 2022 do 31. 3. 2022 v Pardubicích vylákali od P. H., finanční prostředky v celkové výši 900 000 Kč, které poškozený P. H. v jednotlivých částkách:
- dne 31. 1. 2022 převedl 200 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 21. 3. 2022 převedl 100 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 31. 3. 2022 předal 600 000 Kč v hotovosti D. K. před domem na adrese XY,
a z takto poskytnutých finančních prostředků mu nebylo vráceno ničeho,
přičemž k úhradě dlužné částky se obžalovaný D. K. zavázal poškozenému P. H. formou směnky vlastní na směnečnou sumu 800 000 Kč se splatností do 30. 4. 2022 v místě placení XY, Pardubice, kdy danou směnku dne 8. 4. 2022 vystavil a podepsal, a následně se k témuž účelu formou směnky vlastní zavázal uhradit směnečnou sumu 800 000 Kč poškozenému P. H. i obžalovaný A. K., který danou směnku vystavil a podepsal dne 3. 5. 2022 se splatností do 13. 5. 2022, což ani v jednom případě neodpovídalo jejich finančním možnostem a schopnostem k datům, splatnosti směnek a ani později,
a takto P. H. způsobili škodu ve výši 900 000 Kč,
5. v období od 31. 1. 2022 do 29. 3. 2022 v Pardubicích vylákali od J. W., finanční prostředky v celkové výši 1 150 000 Kč, které poškozený J. W. v jednotlivých částkách:
- dne 31. 1. 2022 převedl 100 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 31. 1. 2022 převedl 50 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 18. 2. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 21. 2. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 29. 3. 2022 předal 400 000 Kč v hotovosti D. K. před domem na adrese XY v Pardubicích,
a z takto poskytnutých finančních prostředků mu byla vrácena částka toliko ve výši 100 000 Kč, kterou jednotlivými částkami:
- dne 18. 3. 2022 převedl 30 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele J. W.,
- dne 27. 3. 2022 převedl 70 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele J. W.,
přičemž k úhradě dlužné částky se obžalovaný D. K. zavázal poškozenému J. W. formou směnky vlastní na směnečnou sumu 700 000 Kč se splatností do 30. 4. 2022 v místě placení XY, Pardubice, kdy danou směnku dne 12. 4. 2022 vystavil a podepsal, a následně se k témuž účelu formou směnky vlastní zavázal uhradit směnečnou sumu 700 000 Kč poškozenému J. W. i obžalovaný A. K., který danou směnku vystavil a podepsal dne 3. 5. 2022 se splatností do 13. 5. 2022, což ani v jednom případě neodpovídalo jejich finančním možnostem a schopnostem k datům splatnosti směnek a ani později,
a takto J. W. způsobili škodu ve výši 1 050 000 Kč,
6. v období od 4. 2. 2022 do 25. 3. 2022 v Pardubicích vylákali od P. F., finanční prostředky v celkové výši 3 450 000 Kč, které poškozený P. F. v jednotlivých částkách:
- dne 4. 2. 2022 převedl 250 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K., jejíž splatnost byla stanovena na 3 týdny od převodu,
- dne 11. 2. 2022 převedl 200 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K., jejíž splatnost byla stanovena na 1 týden od převodu,
- dne 21. 2. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K., jejíž splatnost byla stanovena na 2,5 týdne od převodu,
- dne 2. 3. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K., jejíž splatnost byla stanovena na den 11. 3. 2022,
- dne 14. 3. 2022 převedl čtyři platby po 99 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 14. 3. 2022 předal 280 000 Kč v hotovosti D. K. v ul. XY v Pardubicích- XY,
- dne 15. 3. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 15. 3. 2022 převedl 224 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 15. 3. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 15. 3. 2022 převedl 300 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 15. 3. 2022 převedl 200 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 25. 3. 2022 převedl 400 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
a z takto poskytnutých finančních prostředků mu byla vrácena částka toliko ve výši 1 980 000 Kč, kdy jednotlivě částky:
- dne 1. 3. 2022 převedl 100 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele P. F.,
- dne 1. 3. 2022 převedl 230 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele P. F.,
- dne 10. 3. 2022 převedl 50 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele P. F.,
- dne 11. 3. 2022 převedl čtyři platby po 250 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele P. F.,
- dne 24. 3. 2022 převedl 250 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele P. F.,
- dne 25. 3. 2022 převedl 150 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele P. F.,
- dne 1. 4. 2022 převedl 200 000 Kč D. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele P. F.,
přičemž k úhradě dlužné částky se obžalovaní A. K. a D. K. zavázali poškozenému P. F. formou směnky vlastní na směnečnou sumu 2 400 000 Kč se splatností do 31. 3. 2022 v místě placení XY, Pardubice-XY, kdy danou směnku dne 14. 3. 2022 vystavili a podepsali a podpisy takto vyplněné směnky nechali ověřit formou ověřovací doložky pro legalizaci, což ani v jednom případě neodpovídalo jejich finančním možnostem a schopnostem k datům splatnosti směnek a ani později,
a takto P. F. způsobili škodu ve výši 1 470 000 Kč,
a všem shora pod body 1 až 6 uvedeným poškozeným škodu v celkové výši 8 365 000 Kč,
obžalovaný A. K. dále sám
7. v období od 15. 12. 2021 do 21. 4. 2022 v Pardubicích vylákal od N. Š., která v té době žila ve společné domácnosti s A. K., finanční prostředky v celkové výši 3 705 988 Kč, které poškozená N. Š. jednotlivých částkách:
- dne 15. 12. 2021 převedla 5 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 15. 12. 2021 99 000 Kč vybrala formou karetní transakce ze svého bankovního účtu číslo XY ve prospěch A. K.,
- dne 19. 12. 2021 převedla 30 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 27. 12. 2021 převedla 51 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 28. 12. 2021 vybrala 19 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY a předala je v hotovosti A. K.,
- dne 28. 12. 2021 vybrala 80 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY a předala je v hotovosti A. K.,
- dne 18. 1. 2022 převedla 9 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 7. 2. 2022 převedla 150 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 23. 2. 2022 převedla dvě platby po 99 999 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 24. 2. 2022 převedla 72 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 27. 2. 2022 převedla dvě platby po 100 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 12. 3. 2022, převedla pět plateb po 99 999 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 15. 3. 2022 převedla 1 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 18. 3. 2022 převedla osm plateb po 50 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele D. K.,
- dne 25. 3. 2022 převedla osm plateb po 50 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 28. 3. 2022 ve výši 80 000 Kč, kdy prostřednictvím platební karty poskytnuté N. Š. uhradil A. K. v této částce z jejího účtu číslo XY vklad na svém hráčském účtu u internetové hráčské platformy Tipsport,
- dne 29. 3. 2022 převedla 30 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 29. 3. 2022 převedla 20 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 31. 3. 2022 převedla osm plateb po 50 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 6. 4. 2022 převedla 99 999 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 11. 4. 2022 převedla 10 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 11. 4. 2022 převedla čtyři platby po 99 999 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 12. 4. 2022 převedla 50 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 21. 4. 2022 převedla osm plateb po 50 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
a z takto poskytnutých finančních prostředků jí byla vrácena částka toliko ve výši 3 608 000 Kč, kterou v jednotlivých částkách:
- dne 7. 12. 2021 převedl 10 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 14. 12. 2021 převedl 100 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 15. 12. 2021 převedl 10 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 18. 12. 2021 převedl 100 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š., - dne 18. 1. 2022 převedl 10 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 4. 2. 2022 převedl 100 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 4. 2. 2022 převedl 120 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 11. 2. 2022 převedl 5 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 24. 2. 2022 vložil 272 000 Kč A. K. na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š. v hotovosti,
- dne 2. 3. 2022 převedl 100 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 3. 3. 2022 převedl 100 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 10. 3. 2022 převedl 220 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 14. 3. 2022 převedl osm plateb po 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 15. 3. 2022 převedl 1 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 15. 3. 2022 převedl tři platby po 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 15. 3. 2022 převedl 10 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 18. 3. 2022 převedl 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 22. 3. 2022 převedl tři platby po 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 27. 3. 2022 převedl 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 27. 3. 2022 převedl 30 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 28. 3. 2022 převedl devět plateb po 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š., - dne 5. 4. 2022 převedl dvanáct plateb po 50.000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 8. 4. 2022 převedl 10 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 8. 4. 2022 převedl dvě platby po 50 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 11. 4. 2022 převedl 10 000 Kč A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 14. 4. 2022 převedl čtyři platby po 100 000 Kč A. K. ze svého účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
- dne 14. 4. 2022 převedl 50 000 Kč A. K. ze svého účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitelky N. Š.,
a takto N. Š. způsobil škodu ve výši 97 988 Kč,
8. v období od 4. 3. 2022 do 14. 4. 2022 v Pardubicích vylákal od A. M., finanční prostředky v celkové výši 1 744 000 Kč, které poškozený A. M. v jednotlivých částkách:
- dne 4. 3. 2022 převedl 180 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 4. 3. 2022 převedl 197 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 4. 3. 2022 převedl 167 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 13. 4. 2022 převedl 232 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 13. 4. 2022 převedl 233 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 13. 4. 2022 převedl 235 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 14. 4. 2022 převedl 210 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 14. 4. 2022 převedl 195 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
- dne 14. 4. 2022 převedl 95 000 Kč ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. K.,
a z takto poskytnutých finančních prostředků mu byla vrácena toliko částka ve výši 500 Kč, kterou dne 14. 4. 2022 převedl A. K. ze svého bankovního účtu číslo XY na bankovní účet číslo XY majitele A. M.,
a takto A. M. způsobil škodu ve výši 1 743 500 Kč,
9. dne 4. 4. 2022 v Pardubicích vylákal od M. S., finanční prostředky ve výši 1 200 000 Kč,
přičemž k úhradě dlužné částky se poškozenému M. S. zavázal smlouvou o zápůjčce podle § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, na částku 1 200 000 Kč se splatností do 6. 4. 2022 do 20:00 hodin, což neodpovídalo jeho finančním možnostem a schopnostem k datu splatnosti smlouvy a ani později, a vymožení dluhu se následně snažil zmařit tím, že na základě darovací smlouvy ze dne 7. 4. 2022 převedl svému bratrovi Š. K. spoluvlastnický podíl o velikosti ideální ? na bytové jednotce č. XY na adrese XY, zapsané v katastru nemovitostí na listu vlastnictví č. XY pro obec a katastrální území XY, kdy návrh na vklad byla zaevidován dne 11. 4. 2022 pod č. j. V-2926, a tomuto převodu vlastnického práva poškozený M. S. zabránil včasným návrhem na vydání předběžného opatření, jemuž Okresní soud v Pardubicích dne 26. 4. 2022 vyhověl,
2. Za uvedené jednání byl obviněný A. K. odsouzen podle § 209 odst. 5 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 6 let. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 99 odst. 2 písm. b), odst. 4 tr. zákoníku bylo obviněnému uloženo ochranné léčení protitoxikomanické v ambulantní formě.
3. Obviněný D. K. byl za uvedené jednání odsouzen podle § 209 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na 4 roky. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu, a to: D. Č., částku 1 770 000 Kč a P. F., částku 299 953, 24 Kč.
4. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození N. Š. a A. M. ve vztahu k obviněnému K. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
5. Podle § 229 odst. 2 tr. ř. byli poškození D. Č. a P. F. ve vztahu k obviněnému K. odkázáni se zbytky svých nároků na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
6. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byli poškození P. Č., M. D., D. Č., P. H., J. W., P. F., N. Š., A. M. a M. S. ve vztahu k obviněnému K. odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
7. Proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 68 T 6/2024, podali obvinění A. K. a D. K., státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích a poškození P. H., M. D. a J. W., odvolání, o kterých rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 8 To 34/2025, tak, že podle § 256 tr. ř. odvolání zamítl.
8. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 8 To 34/2025, podal následně obviněný A. K. prostřednictvím své obhájkyně dovolání, opírající se o důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný poukazuje na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů, který zakládá porušení práva na spravedlivý proces. Dodává, že skutková zjištění nemají podklad v provedených důkazech, respektive jsou v naprostém rozporu s nimi, a to nejen s výpověďmi svědků, ale zejména i s listinnými důkazy ve formě vzájemných komunikací s poškozenými.
Nesprávně dle obviněného soudy hodnotily taktéž zvukové nahrávky předložené obviněným K. Ač obviněný K. opřel své dovolání o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., s ohledem na vymezení dovolacích důvodu ve znění § 265b odst. 1 tr. ř. účinném od 1. 1. 2022 měl patrně na mysli i dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., neboť uvedl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. K nesprávnému právnímu posouzení věci uvedl, že se soud prvního stupně nedostatečně zabýval údajným úmyslem obviněného.
Jakýkoliv úmysl vést poškozené v omyl nebyl žádným způsobem prokázán, naopak byl obhajobou vyvrácen. Všichni poškození věděli, na co peníze poskytují, jakým způsobem a kdo s nimi nakládá a téměř všichni dostávali prostředky postupně zpět, a to včetně provize. Nebylo prokázáno, že by obviněný přijímal prostředky s počátečním úmyslem je nevrátit. Nelze proto dovodit úmysl obviněného spáchat trestný čin podvodu. Obviněný má za to, že byla jasně prokázána vědomost poškozených, že poskytují peníze na účely sázení, a tedy byli informováni o povaze a riziku takového jednání, není tedy možné ve smyslu trestního zákoníku hovořit o podvodu, neboť nebyla naplněna skutková
podstata tohoto trestného činu. Za hrubě nesprávné právní posouzení skutku poté obviněný považuje také závěry soudu, na základě nichž spojuje s obviněným i skutky, v nichž vůbec nevystupoval, kde s poškozenými nebyl v kontaktu a ani s nimi nejednal, a to zejména s poškozenými H., W. a F. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 8 To 34/2025 a zároveň i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3. 2. 2025, sp. zn. 68 T 6/2024, zrušil a věc přikázal příslušnému soudu k novému projednání.
9. Proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 8 To 34/2025, podal také obviněný D. K. prostřednictvím svého obhájce dovolání, opírající se o důvody dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g), h) a m) tr. ř. Obviněný považuje rozhodnutí soudu prvního stupně i soudu odvolacího za zcela nepřezkoumatelná, neboť závěry obou soudů nevyplývají z obsahu provedeného dokazování s tím, že soudy provedly nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, a to při posouzení jednání obviněného ve vztahu k úmyslu nevrátit poskytnuté finanční prostředky.
Soud prvního stupně přistoupil k hodnocení provedených důkazů způsobem, který mu umožnil uznat obviněného vinným, aniž by měl dostatek podkladů pro posouzení jeho viny. Obviněný namítl absenci úmyslu si finanční prostředky ponechat a nevrátit je. Uvedl, že byl po celou dobu v dobré víře, že K. sází úspěšně, stejně tak, že má K. zablokovaný účet. Vůbec netušil, že je bilance negativní. Obviněný vždy v průběhu finanční prostředky vracel, a to i se ziskem, což je prokázáno nejen komunikací účastníků, ale také směnkami.
Úmysl vylákat prostředky a tyto nevrátit je přitom klíčovým faktorem pro naplnění skutkové podstaty podvodu. I za situace, kdy by byly prostředky vylákány uvedením jiného důvodu, než pro který by měly být poskytnuty, jelikož se nejedná o úvěrový podvod, je nutné zkoumat, zda zde byl i úmysl tyto nevrátit. Z jednání obou obviněných je přitom zřejmé, že tito finanční prostředky vraceli. Obviněný je přesvědčen, že interpretace doložených důkazů a komunikace mezi obv. K. a poškozenými je vyložena v rozporu s volným hodnocením důkazů.
Za zcela nepřijatelné má také hodnocení výpovědi poškozeného F. K výši způsobené škody obviněný uvedl, že souhlasí s odkázáním poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních, dodal však, že očekával, že bude soud prvního stupně revidovat v obžalobě uvedené částky, a to min. na hodnoty uvedené na směnkách. Posledně k druhu a výši uloženého trestu namítl, že se soudy vůbec neřídily základními zásadami pro ukládání trestů a jediné hledisko a kritérium, které užily, byla výše způsobené škody. Má za to, že uložený trest je nevhodný a nepřiléhavý.
Dodal, že právě skutečná výše škody (nedosahující ani 4 mil. Kč), věk blízký věku mladistvému, bezúhonnost, pohnutka a hloupost obviněného, který věřil obv. K. v tom, že sázení skvěle vynáší, mohou ovlivnit závěr, že by v jeho případě postačil kratší podmíněný trest se zkušební dobou v přiměřeném rozsahu. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 21. 5. 2025, sp. zn. 8 To 34/2025, a zároveň i rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 3.
2. 2025, sp. zn. 68 T 6/2024 a sám rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby. Obviněný dále žádá Nejvyšší soud o odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovoláním obviněných se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají námitky obviněného K., kterými nesouhlasil s hodnocením důkazních prostředků. Těmito námitkami ve skutečnosti nevyjádřil zjevný rozpor těchto skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, ale pouze zpochybňoval výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedl, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení.
Obviněný založil své námitky pouze na polemice s rozhodnými skutkovými zjištěními. Takové námitky však nezakládají existenci důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani žádného jiného důvodu dovolání uvedeného v § 265b tr. ř. Ostatně obdobný závěr se vztahuje i na námitky obviněného A. K. Na tomto místě státní zástupce pouze doplňuje, že v posuzované věci nenastala situace, že by obsah důkazních prostředků vůbec neposkytoval podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo byl dokonce pravým opakem těchto zjištění, případně že by obsah provedených důkazních prostředků nemohl být podkladem pro skutková zjištění soudů při žádném z logických způsobů jejich hodnocení.
11. Oba obvinění dále uplatnili v mimořádných opravných prostředcích důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle státního zástupce svědčí rozhodná skutková zjištění ve spojení s podrobným a pečlivým odůvodněním soudu prvního stupně a s odůvodněním usnesení odvolacího soudu o tom, že se obvinění dopustili žalovaného skutku. Oba soudy se přesvědčivě vypořádaly i s námitkami obviněných proti údajné nevěrohodnosti poškozených a vysvětlily, proč neuvěřily jejich obhajobě o tom, že tito poškození věděli při zápůjčkách peněžních prostředků o tom, že budou investovány do internetových sázek.
Obvinění si svůj „model podnikání“ vybudovali v podstatě na tom, že si peněžní prostředky zapůjčili od poškozených, kterým ovšem již poctivě nesdělili, že se nejedná o skutečné investice do podnikání či financování jeho chodu. Z těchto peněžních prostředků totiž jednak uspokojovali své životní potřeby a část z těchto prostředků prosázeli. Všichni svědci (snad až s výjimkou svědka P. F.) vyloučili, že by zapůjčili obviněným peníze do sázek na internetu. Svědci soustředění kolem svědka M. D. (tedy i J.
W. a P. H.) řešili v závěrečné fázi v souvislosti se zjištěnými sázkami obviněných pouze to, zda jim ze sázek mohou být navráceny již zapůjčené peněžní prostředky. Důkazy v podobě nahrávek rozhovoru obviněného D. K. s dotyčnými svědky, které soudu předložil v hlavním líčení, ovšem nepotvrzují obhajovací verzi tohoto obviněného o tom, že poškození mu peníze půjčovali do sázek na internetu za účelem vytěžení nějakého zisku. Ani ohledně těchto poškozených nelze tedy dospět k závěru, že by obviněným zapůjčovali peníze již s vědomím jejich vložení do sázek.
Výsledky provedeného dokazování tak podle státního zástupce svědčí o tom, že obvinění uvedli dotyčné poškozené v omyl a způsobili jim škodu na jejich majetku ve zjištěných výších. V této věci proto nevznikají důvodné pochybnosti o existenci objektivní stránky žalovaných zločinů, včetně výše způsobené škody. Námitky obviněných, v nichž tvrdili opak, nejsou proto opodstatněné. Nelze akceptovat ani námitky obviněných, jimiž poukázali na údajně nesprávné právní posouzení subjektivní stránky zločinů podle 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr.
zákoníku (obviněný A. K.), a podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (obviněný D. K.).
12. K námitce obviněného A. K., který nesouhlasil s posouzením spolupachatelství, státní zástupce uvádí, že z rozhodných skutkových zjištění obsažených ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně mimo jiné vyplynulo, že v případě útoků popsaných pod body 1 až 6 jednal se spoluobviněným D. K. způsobem, který svědčí o existenci jejich společného úmyslu. V posuzované věci bylo jednání obviněného A. K. popsané pod body 1 až 6 ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně oním pomyslným článkem řetězu, které v souhrnu vedlo ke vzniku škody na majetku poškozených. Obviněný A. K. si byl tedy vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i spoluobviněného D. K. směřuje k spáchání zločinu podvodu společným jednáním, a byl s tím pro tento případ srozuměn. K námitkám obviněného D. K. proti výroku o trestu státní zástupce uvádí, že v posuzované věci soudy obou stupňů dostatečně odůvodnily druh a výměru uložených trestů. Přitom dostatečně zohlednily význam všech v úvahu přicházejících polehčujících a přitěžujících okolností. Výměru trestu odnětí svobody stanovil soud prvního stupně v souladu se zákonem, takže ve vztahu k obviněnému D. K. (ani ve vztahu k obviněnému A. K.) nelze dovodit, že by uložily trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Na základě všech shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství k závěru, že dovolání obviněných jsou zjevně neopodstatněná. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud takto podaná dovolání obviněných A. K. a D. K. jako zjevně neopodstatněná podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Rozhodnutí o odmítnutí obou dovolání státní zástupce navrhl učinit v neveřejném zasedání, k jehož konání může Nejvyšší soud přistoupit podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. a současně podle § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání učinil i jiné než navrhované rozhodnutí.
13. K vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství obviněný A. K. prostřednictvím svého obhájce uvádí, že trvá na svém dovolání. Obviněný D. K. též trvá na svém dovolání a zejména namítá nepřiměřený trest a připomíná vážné zdravotní problémy.
14. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými prostřednictvím obhájců, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
15. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněnými naplňují jimi uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
16. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
17. Nejvyšší soud po prostudování předmětného spisového materiálu shledal, že námitky uplatněné obviněnými v dovoláních byly již uplatňovány v předchozích stadiích trestního řízení i v odvolání, a jak soud prvního stupně, tak i odvolací soud se s nimi přesvědčivě vypořádaly v odůvodnění svých rozhodnutí. Judikatura vychází z toho, že jestliže obviněný v dovolání opakuje v podstatě jen námitky uplatněné již v řízení před soudem prvního stupně a v odvolacím řízení, se kterými se soudy obou stupňů dostatečně a správně vypořádaly, jde zpravidla o dovolání zjevně neopodstatněné ve smyslu § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. (viz rozhodnutí publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, C. H. BECK, svazek 17/2002, č. 408). K tomuto závěru dospěl Nejvyšší soud i v případě obviněných A. K. a D. K.
18. Obvinění A. K. i D. K. ve svých dovoláních uplatnili dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento dovolací důvod je dán tehdy, pokud rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Zakotvením uvedeného dovolacího důvodu do trestního řádu však nedošlo k rozšíření rozsahu dovolacího přezkumu též na otázky skutkové. Smyslem jeho zakotvení byla totiž pouze výslovná kodifikace již dříve judikaturou Ústavního a Nejvyššího soudu vymezených nejtěžších vad důkazního řízení, pro něž se obecně vžil pojem tzv. extrémního nesouladu. Pod uvedený dovolací důvod lze podřadit tři skupiny vad důkazního řízení. Do první skupiny takových vad patří tzv. opomenuté důkazy, pokud soudy odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily. Patří sem taktéž případy, pokud soudy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu vadné realizace důkazního řízení tvoří případy, kdy důkaz, resp. jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí oblast pak zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. pokud odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení. Jedná se tedy o tzv. stav extrémního nesouladu mezi skutkovým zjištěním a skutečnostmi, jež vyplývají z provedených důkazů a v důsledku toho pak i konečným hmotněprávním posouzením (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 1. 2022 sp. zn. 7 Tdo 1315/2021).
19. Ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obvinění namítli, že nashromážděné důkazy žádným způsobem nepostačují k prokázání jejich viny. Obvinění se domnívají, že soudy zhodnotily provedené důkazy ryze v jejich neprospěch, ačkoliv se tento postup jeví v rozporu se zásadami volného hodnocení důkazů, zásadou vyhledávací a zásadou presumpce neviny, resp. v rozporu se zásadou in dubio pro reo a právem obviněných na spravedlivý proces. Obviněný K. dále poukázal na extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů a uvedl, že skutková zjištění nemají podklad v provedených důkazech, respektive jsou v naprostém rozporu s nimi, a to nejen s výpověďmi svědků, ale zejména i s listinnými důkazy ve formě vzájemných komunikací s poškozenými. Nesprávně dle obviněného soudy hodnotily taktéž zvukové nahrávky předložené obviněným K. Obviněný K. je také přesvědčen, že interpretace doložených důkazů a komunikace mezi ním a poškozenými je vyložena v rozporu s volným hodnocením důkazů. Soudy při jejím hodnocením zcela odhlédly od návaznosti obsahu na jednotlivé půjčky, kdy tato komunikace jednoznačně prokazuje, že poškození věděli o sázení.
20. S ohledem na uvedená tvrzení považuje Nejvyšší soud za prvořadé uvést, že tento zjevný rozpor (tvrzený extrémní nesoulad) podle argumentace obviněných spočívá v tom, že soudy nedostatečně či špatně vyhodnotily jednotlivé ve věci provedené důkazy a v důsledku tohoto pochybení nesprávně zjistily skutkový stav věci. V tomto směru je tedy pohled obviněných na průběh skutkového děje diametrálně odlišný od skutkového zjištění, které učinil nalézací soud a s jehož závěry se odvolací soud ztotožnil.
Nejvyšší soud však konstatuje, že obvinění svými námitkami ve skutečnosti nevyjádřili zjevný rozpor skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, nýbrž pouze zpochybňují výsledky provedeného dokazování, aniž by konkrétně uvedli, proč obsah důkazů vůbec neposkytuje podklad pro skutková zjištění, k nimž dospěly soudy činné dříve ve věci, nebo je dokonce pravým opakem těchto zjištění, anebo proč obsah provedených důkazů nemůže být podkladem pro zmiňovaná skutková zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení.
Obvinění se těmito námitkami pouze domáhají toho, aby soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, resp. aby akceptovaly jejich tvrzení. Veškeré námitky, které obvinění v této souvislosti vznáší, kvalitativně nepřekračují meze prosté polemiky s názorem soudů na to, jak je třeba ten, který důkaz posuzovat a jaký význam mu připisovat z hlediska skutkového děje. Nejvyšší soud proto konstatuje, že je možno odmítnout tvrzení obviněných, že by měl existovat extrémní nesoulad mezi výsledky dokazování, z něj definovaným skutkovým stavem a jeho právním posouzením.
Nejvyšší soud dodává, že vina obviněných a jejich účelová obhajoba, která byla vedena snahou vyvinit se, byla vyvrácena důkazy, které byly provedeny v hlavním líčení, především výpověďmi poškozených, které jsou v souladu s dalšími provedenými důkazy.
21. V reakci na obviněným K. tvrzené porušení zásady in dubio pro reo je nutno podotknout, že se jedná o procesní zásadu, která nenaplňuje zvolený dovolací důvod, ale ani žádný jiný. Bez ohledu na tento závěr je třeba uvést, že toto pravidlo vyplývá ze zásady presumpce neviny zakotvené v čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a § 2 odst. 2 tr. ř. a má vztah pouze ke zjištění skutkového stavu věci na základě provedeného dokazování, a to bez důvodných pochybností (§ 2 odst. 5 tr. ř.), kdy platí „v pochybnostech ve prospěch obviněného“. Obecně tak znamená, že není-li v důkazním řízení dosaženo praktické jistoty o existenci relevantních skutkových okolností, tj. jsou-li přítomny důvodné pochybnosti ve vztahu ke skutku či osobě pachatele, jež nelze odstranit ani provedením dalšího důkazu, je nutno rozhodnout ve prospěch obviněného (srov. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01). Rozhodnout ve prospěch obviněného lze jen za předpokladu, jestliže existující rozpory jsou tak zásadní, že vina obviněného není nepochybná ani po pečlivém vyhodnocení všech důkazů, přičemž v úvahu již nepřichází provedení dalších důkazů. O naznačenou situaci se v dané věci nejednalo, když v tomto směru je třeba odkázat na přesvědčivé odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů, které odpovídá § 125 odst. 1 tr. ř. a § 134 odst. 2 tr. ř., jelikož z těchto vina dovolatelů jednoznačně vyplývá a nemá o ní pochyb ani Nejvyšší soud.
22. V návaznosti na shora uvedené a tvrzení obviněných ohledně porušení jejich práva na spravedlivý proces, musí Nejvyšší soud dovolatele upozornit mj. na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 4. 5. 2005, sp. zn. II. ÚS 681/04, podle něhož právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod není možno vykládat tak, že garantuje úspěch v řízení či zaručuje právo na rozhodnutí, jež odpovídá představám obviněného. Uvedeným základním právem je pouze zajišťováno právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatní všechny zásady soudního rozhodování podle zákona v souladu s ústavními principy. Tolik považoval Nejvyšší soud za potřebné uvést k obecně formulovaným výtkám obviněných k rozhodnutím soudů nižších stupňů, k otázce rozporu mezi rozhodnými skutkovými zjištěními, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, kterým byli obvinění uznáni vinnými a obsahem provedených důkazů, porušení zásady in dubio pro reo a porušení práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud však tyto námitky neshledal důvodnými.
23. K výhradám obviněných proti způsobu, jakým soudy provedené důkazy hodnotily, potažmo proti závěrům, k nimž na podkladě takového, z pohledu obviněných vadného hodnocení důkazů, dospěly, Nejvyšší soud pro plnost dodává, že v posuzovaném případě se v poměru mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Vrchní soud v Praze na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně nejedná o rozpor, spadající pod tento dovolací důvod. Soud prvního stupně se dostatečně vypořádal s obsahem jednotlivých důkazů, podrobně a dostatečně přesvědčivě vyložil svoje úvahy, jimiž se řídil při hodnocení důkazů a rozporů mezi nimi a při posuzování obhajoby obviněných. Soud prvního stupně získal bezpečný základ pro svá skutková zjištění a pro závěr o vině obviněných po logickém zhodnocení před ním provedených důkazů, a to zejména z výpovědí poškozených, elektronické komunikace mezi poškozenými a obviněnými, podepsaných směnek, výpisů z účtů a z dalších důkazů. S výjimkou poškozeného F. všichni popřeli, že by věděli, že jimi poskytnuté finanční prostředky nebyly investovány do obchodu s hokejovou výstrojí, ale do internetového sázení, přičemž i poškozený F., který tuto skutečnost připustil, před soudem prvního stupně uvedl, že měl za to, že z jím poskytnutých prostředků šlo na hokejovou výstroj 99 %. Jak je již uvedeno výše, existenci zjevného rozporu skutkových zjištění s provedenými důkazy však v žádném případě nelze dovozovat pouze z toho, že soudy hodnotily důkazy jiným způsobem, než jaký by odpovídal představám obviněných o správném hodnocení důkazů.
24. Obvinění ve svém dovolání uplatnili taktéž dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Podle tohoto dovolacího důvodu lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. V mezích tohoto dovolacího důvodu je pak možno namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, třebaže nejde o trestný čin nebo sice jde o trestný čin, ale jeho právní kvalifikace neodpovídá tomu, jak byl skutek ve skutkové větě výroku o vině popsán. Z těchto skutečností pak vyplývá, že Nejvyšší soud se nemůže odchýlit od skutkového zjištění, které bylo provedeno v předcházejících řízeních, a protože není oprávněn v rámci dovolacího řízení jakýmkoliv způsobem nahrazovat činnost nalézacího soudu, je takto zjištěným skutkovým stavem vázán (srov. rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 760/02, IV. ÚS 449/03).
25. Obviněný A. K. pod zmíněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podřadil námitku stran zjevné nesprávnosti právního posouzení a právní kvalifikace. Má za to, že se napadená rozhodnutí nedostatečně zabývala rozborem objektivní a zejména subjektivní stránky skutkové podstaty trestného činu. Dodal, že jakýkoliv úmysl vést poškozené v omyl nebyl žádným způsobem prokázán. Taktéž obviněný K. k výše zmíněnému dovolacímu důvodu uvedl, že soudy provedly nesprávné hmotněprávní posouzení skutku, a to zejména při posouzení jeho jednání ve vztahu k úmyslu nevrátit poskytnuté finanční prostředky. Obviněný namítl absenci úmyslu si finanční prostředky ponechat a nevrátit je.
26. Nejvyšší soud konstatuje, že ačkoli obvinění svou obhajobu postavili na tvrzení, že téměř všichni poškození jim předali peníze s vědomím, že budou použity k sázení a zhodnocení, tato verze událostí byla provedenými důkazy vyvrácena. Kromě jediné zmínky o sázkách mezi obviněným K. a poškozeným F. neexistuje žádná další komunikace, která by potvrzovala, že se obvinění s poškozenými o sázení bavili. Poškození nikdy neprojevili vůli, že by své finanční prostředky svěřili právě za tímto účelem. Naproti tomu se v komunikaci s poškozenými objevuje společné podnikání v oblasti prodeje hokejového vybavení. Zejména obviněný K. zmiňuje různé schůzky, jednání, včetně kontaktů s partnery z Polska, a hovoří o „kšeftech“ a zakázkách. Historku o hokejovém byznysu bez výjimky popisují všichni poškození. Obvinění poškozeným kromě příběhu o podnikání v oblasti hokejového vybavení předkládali také smyšlenou verzi o zablokovaných bankovních účtech. Oba tyto příběhy byly objektivně nepravdivé a sloužily pouze k tomu, aby poškozené uvedli v omyl. Využívali při tom jejich důvěru, vyvolávali dojem, že se jedná o seriózní a perspektivní podnikání, pro které mají díky své zkušenosti z hokejového prostředí vhodné předpoklady. Tím v poškozených vzbudili důvěru a přiměli je k rozhodnutí svěřit jim své finanční prostředky. Ve skutečnosti však žádnou podnikatelskou činnost tohoto druhu nevykonávali. Přesto v komunikaci s poškozenými dlouhodobě udržovali zdání, že vše probíhá podle plánu, a tím si zajišťovali další přísun peněz. Popis rozhodných skutkových zjištění a v řízení opatřené, provedené a hodnocené důkazní prostředky tak jednoznačně svědčí o existenci úmyslného zavinění obviněných A. K. a D. K. přinejmenším v intenzitě nepřímého úmyslu podle § 15 odst. 1 písm. b) tr. ř. Jestliže totiž obvinění předstírali poškozeným v souvislosti se zápůjčkami určitý podnikatelský záměr, který ve skutečnosti neuskutečnili, a dokonce část zapůjčených peněžních prostředků investovali do internetových sázek, nelze mít o jejich úmyslném zavinění žádné důvodné pochybnosti. To, že obvinění v průběhu inkriminovaného období vraceli některým poškozeným část zapůjčených peněz, jejich podvodný úmysl nevylučuje a takové jednání mělo toliko vliv na celkovou výši způsobené škody. Lze proto uzavřít, že obvinění svým jednáním naplnili skutkovou podstatu trestného činu podvodu dle § 209 tr. zákoníku, neboť si museli být vědomi klamavého charakteru svých tvrzení a rizika nenávratné ztráty finančních prostředků poškozených.
27. A. K. dále za hrubě nesprávné právní posouzení skutku považuje závěry soudu, na základě nichž jsou s obviněným spojovány i skutky, v nichž vůbec nevystupoval, kde s poškozenými nebyl v kontaktu a ani s nimi nejednal, a to zejména s poškozenými H., W. a F.
28. Nejvyšší soud zde odkazuje na odůvodnění soudu prvního stupně, který na základě provedeného dokazování dospěl k závěru, že oba obvinění byli s poškozenými v natolik intenzivním kontaktu, že jim příběh o společném podnikání s hokejovou výstrojí prezentovali spolu a společně a vědomě také od nich získávali peníze. K poškozenému F. lze poté uvést, že ten se již v přípravném řízení vyjádřil tak, že obviněným půjčoval peníze jak na hokejové vybavení, tak na sázky. Pokud obviněný K. uvádí, že si od poškozeného F. nikdy žádné peníze nepůjčil, je toto tvrzení vyvráceno především podpisem na směnce ze dne 14. 3. 2022 na částku 2 400 000 Kč, na níž je K. podpis dokonce úředně ověřen. Ohledně poškozených H., W. a F. lze proto dospět k závěru o společné vině obou obviněných, což je prokázáno zejména společnou konverzací s poškozenými (například zprávy K. D.), směnkami nebo smlouvami, z nichž lze dovodit, že ve vztahu k těmto poškozeným se zavazovali oba obvinění společně. Na podkladě rozhodných skutkových zjištění lze proto konstatovat, že obviněný K. byl přinejmenším srozuměn s tím, že peníze vylákané od poškozených nevrátí. Toto srozumění přitom nevyplývá z nějaké náhodné souhry okolností, ale lze ho dovodit z celkového kontextu jednání obou obviněných, jak bylo zjištěno na základě provedeného dokazování.
29. Obviněný K. ve svém dovolání uvedl, že souhlasí s odkázáním poškozených na řízení ve věcech občanskoprávních, dodal však, že očekával, že bude soud prvního stupně revidovat v obžalobě uvedené částky, a to minimálně na hodnoty uvedené na směnkách. Nejvyšší soud zde pro úplnost konstatuje, že soud prvního stupně při posuzování výše celkové škody provedl několik korekcí, přičemž téměř výlučně ve prospěch obviněných. Soud prvního stupně objasnil skutkový stav získáním výpisů z bankovních účtů poškozených týkajících se hotovostních vkladů. Vymezení skutku bylo následně stanoveno výhradně na základě rozdílu bezhotovostních plateb mezi poškozenými a obviněnými, zjištěných z bankovních účtů, a z evidovaných hotovostních půjček. Nelze se proto ztotožnit s námitkou, že soud prvního stupně nerevidoval uvedené částky.
30. Obviněný K. ve svém mimořádném opravném prostředku dále brojí proti druhu a výši trestu, který mu byl uložen, s tím, že se soudy vůbec neřídily základními zásadami pro ukládání trestu a jediné hledisko a kritérium, které užily, byla výše způsobené škody. Má za to, že uložený trest je nevhodný a nepřiléhavý. Dodal, že právě skutečná výše škody, věk blízký věku mladistvému, bezúhonnost, pohnutka a hloupost obviněného, který věřil obviněnému K. v tom, že sázení skvěle vynáší, mohou ovlivnit závěr, že by v jeho případě postačil kratší podmíněný trest se zkušební dobou v přiměřeném rozsahu.
31. V této souvislosti Nejvyšší soud poznamenává, že dovolací námitky ve vztahu k uloženému trestu lze primárně uplatnit v rámci dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. i) tr. ř., podle něhož lze dovolání podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. S odkazem na tento dovolací důvod musí být obsahem námitek buď tvrzení, že byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo že byl uložen trest co do druhu přípustný, avšak mimo zákonnou trestní sazbu.
Jiná pochybení spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v § 39 až § 42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného (nebo naopak mírného trestu), nelze v dovolání vytýkat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 tr. ř. (k tomu viz rozhodnutí uveřejněné pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Zásah dovolacího soudu by přicházel v úvahu toliko výjimečně, a to za situace, pokud by shledal, že uložený trest je v tak extrémním rozporu s povahou a závažností provinění a s dalšími relevantními hledisky, že by byl neslučitelný s ústavním principem proporcionality trestní represe (k tomu např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.
5. 2013, sp. zn. 7 Tdo 410/2013, ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. 8 Tdo 1561/2016 aj.). Zásada přiměřenosti trestních sankcí je předpokladem zachování obecných principů spravedlnosti a humánnosti sankcí. Tato zásada má ústavní povahu, její existence je odvozována ze samé podstaty základních práv, jakými jsou lidská důstojnost a osobní svoboda, a z principu právního státu, vyjadřujícího vázanost státu zákony. Ústavní soud ve své judikatuře zastává v obecné rovině názor, že ukládání trestů obecnými soudy se nemůže ocitnout vně rámce ústavní konformity a pamatuje v této souvislosti zejména na případy, kdy obecné soudy při rozhodování o trestu mohou porušit některé ústavně zaručené základní právo či svobodu obviněného.
O takové případy může jít tehdy, jestliže rozhodnutí o trestu je nepřezkoumatelné v důsledku absence odůvodnění, nachází-li se mimo kritéria pro volbu druhu a stanovení konkrétní výměry trestu či je založeno na skutkovém stavu zjištěném v extrémním rozporu s provedeným dokazováním, zjištěném nezákonným způsobem, anebo zjištěném nedostatečně v důsledku tzv. opomenutých důkazů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2018, sp. zn. II. ÚS 492/17, usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. IV.
ÚS 2947/17).
32. Takové pochybení ovšem ve věci obviněného K. dovodit nelze, neboť se v žádném případě nejedná o trest extrémně přísný, zjevně nespravedlivý a nepřiměřený. Pokud obviněný uvedl, že trest odnětí svobody v trvání 4 let považuje za nevhodný a nepřiléhavý, nutno podotknout, že o takový trest se nejedná, což je zcela zjevné z úvah soudu prvního stupně, kde soud vycházel ze všech zásad pro ukládání trestních sankcí, uvedených v ustanoveních § 37 a 38 tr. zákoníku a objektivně zvážil všechna hlediska rozhodná pro výměru trestu, uvedená v § 39 tr. zákoníku. Vzal v úvahu i všechny polehčující okolnosti, které obviněnému svědčí, přičemž přihlédl i k jeho osobě a k možnostem jeho nápravy. Nejvyšší soud proto uzavírá, že uložený trest v délce čtyř let, tj. těsně pod polovinou zákonné trestní sazby, je trestem zcela odpovídajícím jak rozsahu trestné činnosti, tak i dosavadní trestní bezúhonnosti a nízkému věku obviněného. Ve zbytku odkazuje Nejvyšší soud na vyčerpávající argumentaci nalézacího soudu, obsaženou v odstavcích 199 až 201 odůvodnění rozsudku. Ani v této části proto dovolání žádnému z dovolacích důvodů neodpovídá.
33. Obviněný K. konečně uplatnil taktéž dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. byl v této věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až l). Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. tu je vázán na další dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., v posuzované věci na dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. Z této vázanosti vyplývá, že pokud uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. g) či h) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
34. Je tak možno učinit závěr, že v průběhu daného trestního řízení bylo prokázáno, že obviněný A. K. svým předmětným jednáním naplnil všechny zákonné znaky zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku, dílem ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, dílem samostatně a obviněný D. K. zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle § 23 tr. zákoníku, příslušné skutky byly bez jakýchkoliv pochybností objasněny, nalézací soud zvolil odpovídající právní kvalifikaci a uložený trest odpovídá všem zákonným kritériím. Nejvyšší soud proto souhlasí se závěry, které učinil v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud. Z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor.
35. Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů shledal, že napadené rozhodnutí ani řízení, které mu předcházelo netrpí vytýkanými vadami, a proto dovolání obviněných A. K. a D. K. podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněná odmítl. O dovoláních rozhodl za podmínek ustanovení § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
36. Předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody pro postup podle § 265o tr. ř.
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 10. 2025
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu