4 Tdo 960/2024-279
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 19. 11. 2024 o dovolání obviněného J. M., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 6 To 166/2024, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 10 T 110/2023, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 10 T 110/2023, byl obviněný J. M. uznán vinným přečinem podvodu podle § 209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkové věty výroku o vině daného rozsudku dopustil tím, že (včetně pravopisných chyb a překlepů)
„dne 2. 5. 2022 v XY, okres XY, záměrně, ač věděl, že nebude schopen zapůjčené finanční prostředky ve stanovené lhůtě vrátit, když v té době měl nesplacené závazky a v průběhu měsíců března a dubna roku 2022 prosázel desítky tisíc korun, pod nepravdivou záminkou, že potřebuje složit zálohu na koupi bytu v Ostravě a koupit kočárek a postýlku pro dítě, kdy v nejbližší době očekává platbu ve výši 300 000 až 400 000 Kč, oproti podpisu směnky převzal od J. B. formou bezúročné půjčky finanční částku 200 000 Kč, kterou se zavázal vrátit ve lhůtě do 23. 5. 2022, což neučinil, naopak se stal nekontaktním, čímž na J. B. neoprávněně vylákal 200 000 Kč,
a tohoto jednání se dopustil, ač si byl vědom předchozího odsouzení rozsudkem Okresního soudu v Karviné-pobočky v Havířově ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. 131 T 38/2021, který nabyl právní moci dne 5. 1. 2022, jímž byl uznán vinným ze spáchání zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 3, odst. 4 písm. c) trestního zákoníku, a kterým mu byl uložen společný trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v délce 3 let a 6 měsíců, tj. do 5. 11. 2023“.
2. Za uvedené jednání a za sbíhající se přečin podvodu podle § 209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, jímž byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 1 T 58/2023, který mu byl doručen dne 15. 5. 2023 a nabyl právní moci dne 24. 5. 2023, byl obviněný odsouzen podle § 209 odst. 3 tr. zákoníku za použití § 43 odst. 2 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců. Podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s ostrahou.
3. Podle § 43 odst. 2 tr. zákoníku byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 4. 2023, sp. zn. 1 T 58/2023, který nabyl právní moci dne 24. 5. 2023, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově na tento výrok navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozenému J. B. škodu ve výši 200 000 Kč.
5. Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 27. 2. 2024, sp. zn. 10 T 110/2023, podal obviněný J. M. odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 6 To 166/2024, tak, že odvolání podle § 256 tr. ř. zamítl.
6. Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 7. 2024, sp. zn. 6 To 166/2024, podal následně obviněný J. M. prostřednictvím obhájkyně dovolání opírající se o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a m) tr. ř.
7. Obviněný ve svém dovolání namítl, že nebylo vyhověno jeho důkaznímu návrhu ověřit znaleckým posudkem, zda nejednal ve stavu zmenšené příčetnosti vlivem své hráčské závislosti. V této souvislosti uvedl, že nelze souhlasit se soudy obou stupňů, že navržený důkaz je nadbytečný, neboť posouzení, zda obviněný jednal ve stavu zmenšené příčetnosti a otázkou odbornou, kterou soud nemůže zodpovědět bez vypracování znaleckého posudku. Dále namítl, že rozhodná skutková zjištění učiněná soudy jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů, když soud neuvěřil, že poškozený obviněnému půjčil pouze částku 100 000 Kč, což potvrdil samotný poškozený před svědkyní N. M. – matkou dovolatele, přičemž soud prvního stupně k této výpovědi nepřihlédl.
8. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu zrušil, a aby věc vrátil Krajskému soudu v Ostravě k novému projednání a rozhodnutí.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva a k dovolání obviněného se vyjádřil. Ve svém vyjádření stručně shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dále uvedl, že s námitkami uvedenými v dovolání se již vypořádaly soudy v odůvodnění svých rozhodnutí. Soud prvního stupně tak učinil v bodech 13 a 15 odůvodnění svého rozsudku, kde vysvětlil, proč ohledně výše půjčky nakonec matce dovolatele neuvěřil, a dále v bodech 16 a 17 téhož odůvodnění, kde obsáhle popsal, jakými úvahami se řídil, pokud nakonec neshledal o dovolatele takové znaky hráčské závislosti, které by vyžadovaly zkoumání jeho duševního stavu znaleckým posudkem. Soud odvolací se s těmito úvahami ztotožnil, jak je patrno z bodů 5–7 odůvodnění jeho usnesení napadeného předmětným dovoláním. S argumentací uvedenou soudy se státní zástupce ztotožnil a v podrobnostech na ni pro stručnost odkázal. V této souvislosti konstatoval, že soudy vycházely ze zásady, že příčetnost pachatele se předpokládá a ohledně duševního stavu dovolatele neshledaly takové pochybnosti, které by musely být objasněny odborným posouzením znalcem psychiatrem. Dále citoval judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu týkající se patologického hráčství a na základě této judikatury dospěl k závěru, že v případě samotného podvodného opatření si finančních prostředků patologickým hráčem je jeho příčetnost k samotnému
10. Závěrem svého vyjádření proto státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§ 265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce, tedy podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. a v souladu s § 265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla ve smyslu § 265e tr. ř. zachována.
12. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené obviněným naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, jejichž existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle § 265i odst. 3 tr. ř.
13. Ve smyslu ustanovení § 265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§ 259 odst. 3, § 263 odst. 6, 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět (srov. omezený rozsah dokazování v dovolacím řízení podle § 265r odst. 7 tr. ř.). Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Už samo chápání dovolání jako mimořádného opravného prostředku ospravedlňuje restriktivní pojetí dovolacích důvodů Nejvyšším soudem (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. 5. 2004, sp. zn. IV. ÚS 73/03). Nejvyšší soud je vázán uplatněnými dovolacími důvody a jejich odůvodněním (§ 265f odst. 1 tr. ř.) a není povolán k revizi napadeného rozsudku z vlastní iniciativy. Právně fundovanou argumentaci má přitom zajistit povinné zastoupení odsouzeného obhájcem–advokátem (§ 265d odst. 2 tr. ř.).
14. Důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se vztahuje ke skutkovým zjištěním, respektive k procesnímu postupu soudů v důkazním řízení a s odkazem na něj lze dovolání podat, jestliže rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy. Cílem zařazení tohoto dovolacího důvodu s účinností od 1. 1. 2022 do § 265b odst. 1 tr. ř. byla kodifikace dosavadní rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, která se vyvinula pod vlivem judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 1995, sp. zn. III. ÚS 166/95, nebo nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2005, sp. zn. IV. ÚS 216/04). Podle zmíněné soudní praxe bylo nutné k dovolání obviněného ve výjimečných případech přezkoumat i procesní postup orgánů činných v trestním řízení a skutková zjištění soudů, i když takové dovolací námitky neodpovídaly žádnému ze zákonem dříve vymezených dovolacích důvodů, a to v zásadě tehdy, pokud se v důkazním řízení vyskytla alespoň jedna ze tří skupin vad, jež mohly mít za následek porušení práva na spravedlivý proces: První skupinu tvořily takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvořily případy, v nichž důkaz, respektive jeho obsah, nebyl získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Třetí skupinu pak tvořily případy tzv. extrémního (zjevného) nesouladu mezi obsahem provedených důkazů a skutkových zjištění, která jsou na jejich základě učiněna. Šlo o svévolné hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektovalo obsah provedeného dokazování, zejména případy tzv. deformace důkazu. Tento stav nicméně mohl být shledán jen tehdy, pokud by skutková zjištění soudů vůbec neměla v důkazech obsahový podklad, případně pokud by byla dokonce opakem toho, co bylo obsahem důkazů, anebo pokud by nevyplývala z obsahu důkazů při žádném logicky přijatelném způsobu jejich hodnocení. Tento extrémní nesoulad ale nebyl založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Již z logiky věci plynulo, že se tyto judikaturou vymezené vady musely vztahovat k rozhodným skutkovým zjištěním určujícím pro naplnění znaků trestného činu.
15. Pod uplatněný dovolací důvod lze podřadit námitku obviněného do zamítnutí návrhu na pořízení znaleckého posudku z oblasti zdravotnictví, odvětví psychiatrie, pro posouzení příčetnosti obviněného, případně i námitku týkající skutkového zjištění ohledně výše půjčky. Tyto námitky však jsou zjevně neopodstatněné.
16. Vzhledem k uplatněným námitkám musí Nejvyšší soud především konstatovat, že v rámci podaného dovolání uplatňuje dovolatel v podstatě stejné námitky jako v rámci řízení před soudem druhého stupně, přičemž tento na jeho argumenty dostatečně reagoval, tedy zabýval se jimi. V souvislosti s námitkami, které obviněný uplatnil v rámci podaného dovolání a jež jsou shodné s námitkami uplatněnými v podaném odvolání je třeba uvést, že na situaci, kdy obviněný v rámci podaného dovolání opakuje shodné námitky, které uplatnil před soudy nižších stupňů a tyto se s nimi řádně a náležitě vypořádaly, pamatuje usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu (C. H. BECK, ročník 2002, svazek 17, pod T 408), podle kterého se jedná o dovolání zpravidla neopodstatněné. O takový případ se v dané věci jedná.
17. K první námitce Nejvyšší soud nejdříve konstatuje, že obecně platí, že dokazování není bezbřehé, nýbrž je limitováno zjištěním skutkového stavu, o kterém neexistují důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, jenž je pro rozhodnutí nezbytný. Soud proto nemusí realizovat všechny důkazní návrhy, které strany učiní (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2023, sp. zn. 7 Tdo 171/2023). Jak pak dovodil Ústavní soud (nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, uveřejněný pod č. 32/2004 Sb. n. a u.), k neakceptování důkazního návrhu obviněného lze přikročit z následujících (alternativních) důvodů: Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost, tedy ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno.
18. Protože obviněný namítl neprovedení důkazu týkajícího se otázky zmenšené příčetnosti, Nejvyšší soud připomíná, že povinnost orgánů činných v trestním řízení zkoumat příčetnost pachatele se posuzuje podle objektivních okolností vyšlých najevo v trestním řízení, přičemž je třeba přihlížet k veškerým skutečnostem přicházejícím v tomto směru v úvahu, nikoliv jen k tvrzení pachatele; není třeba, aby se pachatel v tom směru hájil (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR ze dne 28. 12. 1929, sp. zn. Zm I 730/29). Tato povinnost vypracovat znalecký posudek k posouzení zmenšené příčetnosti pachatele obecně nenastává, neboť příčetnost se presumuje. Nutnost zpracování znaleckého posudku je tak dána pouze tehdy, pokud skutkový podklad, tj. konkrétní okolnosti zjištěné v průběhu dokazování, odůvodní potřebu získání odborných závěrů z oboru psychiatrie ve smyslu předjímaném v ustanoveních § 105 odst. 1 nebo § 116 tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2014, sp. zn. 6 Tdo 921/2014).
19. Pokud se v dovolání obviněný domáhal vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, lze uvést, že jen opakoval požadavek, který vznesl v předchozích stadiích trestního řízení a soudy na něj reagovaly a v potřebné míře okolnosti rozhodné pro jeho posouzení zkoumaly, hodnotily a posuzovaly. V podrobnostech je možné odkázat na rozsudek soudu prvního stupně, který bodech 15 a 16 reagoval na námitku obviněného týkající se jeho hráčské závislosti, pod jejímž vlivem měl údajně v posuzovaném období jednat. Soud prvního stupně uvedl, že obhajoba navrhla vypracování znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, který by měl objasnit, zda obviněný v rozhodné době byl ve svém jednání ovlivněn gamblerstvím. Soud zmíněný návrh obviněného neakceptoval, neboť ho považoval za účelový a nadbytečný. Kromě toho uvedl, že patologické hráčství obviněný nepotvrzoval ani vlastními výpověďmi v průběhu přípravného řízení, neboť připustil pouze časté hraní hazardních her. Soud posuzoval změny výpovědi obviněného vztahující se k této otázce jako nepřesvědčivé a tendenční.
20. K otázce nutnosti zkoumání duševního stavu obviněného se vyjádřil i odvolací soud, jenž potvrdil správnost úvah o nadbytečnosti znaleckého posudku vyjádřených soudem prvního stupně (viz bod 5 usnesení odvolacího soudu). Krajský soud poukázal rovněž na výpověď svědkyně N. M., která neuvedla žádné příznaky chování obviněného svědčící o patologickém hráčství. Soud také zdůraznil, že v průběhu celého dokazování nebyla zjištěna skutečnost, která by svědčila o patologickém hráčství obviněného, když z lékařské zprávy předložené soudu vyplývá, že obviněný je plně v kontaktu s realitou, bez známek duševního onemocnění. K takovému odůvodnění pak Nejvyšší soud nemá žádných výhrad, je logické, srozumitelně formulované a ve všech směrech řádné.
21. Se zřetelem na uvedenou námitku a způsob, jímž se soudy s uvedeným návrhem vypořádaly, je zřejmé, že nešlo o tzv. opomenutý důkaz, neboť ten je představován zejména kategorií důkazů, které nebyly provedeny nebo hodnoceny způsobem stanoveným zákonem, tedy nebylo o nich v řízení soudem rozhodnuto, či jinými případy, v nichž se jimi soud nezabýval, a to ani na návrh na jejich provedení, jenž byl soudem bez věcně adekvátního odůvodnění zamítnut nebo opomenut, což znamená, že ve vlastních rozhodovacích důvodech o něm ve vztahu k jeho zamítnutí nebyla zmínka buď žádná, či toliko okrajová a obecná, neodpovídající povaze a závažnosti věci [srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 8. 11. 2006, sp. zn. II. ÚS 262/04 (N 208/43 SbNU 323), ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09 (N 254/55 SbNU 455), či ze dne 18. 3. 2010, sp. zn. III. ÚS 3320/09 (N 60/56 SbNU 643), a další]. Uváží-li se však v projednávaném řízení způsob, jakým soudy dokazování vedly, případně, jak na uvedený návrh obviněného reagovaly, je zřejmé, že o takový případ v přezkoumávané věci nejde.
22. Nejvyšší soud z uvedených důvodů ve vztahu k této námitce obviněného neshledal porušení pravidel spravedlivého procesu.
23. Pouze s větší mírou tolerance lze uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit námitku týkající skutkového zjištění ohledně výše půjčky, když obviněný namítl zjevný rozpor mezi výpovědí své matky svědkyně N. M., že poškozený před ní zmínil částku 100 000 Kč a skutkovým zjištěním soudů, že poškozený obviněnému zapůjčil částku 200 000 Kč.
24. Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Karviné, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný zjevný rozpor. Obhajobou, podle které obviněný získal od poškozeného J. B. pouze 100 000 Kč, se soudy pečlivě zabývaly, a pokud ji konfrontovaly s dalšími důkazy, došly k závěru, že byla vyvrácena zejména svědeckou výpovědí poškozeného a dále dovolatelem vyplněnou směnkou na částku 200 000 Kč. Soudy si byly vědomy protichůdnosti tvrzení obviněného a poškozeného ohledně celkové výše částky, kterou mu poškozený přenechal, a již proto hodnotily svědeckou výpověď poškozeného velmi obezřetně. Soud prvního stupně v bodech 13 a 15 odůvodnění svého rozsudku dostatečně vysvětlil, proč ohledně výše půjčky neuvěřil matce dovolatele, a z jakých důvodů tuto část skutkového zjištění opřel o jiné důkazy – o výpověď poškozeného a o dovolatelem vyplněnou směnku. Postupu soudů při hodnocení důkazů nelze z hlediska práva na spravedlivý proces nic vytknout. Soudy hodnotily důkazy důsledně v souladu s jejich obsahem, své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně, a především logicky vysvětlily, přijatelně překlenuly rozpory, které vyvstaly mezi důkazy, nedopustily se žádné deformace důkazů a ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle § 2 odst. 6 tr. ř. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
25. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nebyl naplněn.
26. Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že pokud jde o obviněným výslovně uplatněný dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř., a to v jeho druhé alternativě, ten je dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v § 265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Jelikož však Nejvyšší soud – z výše rozvedených důvodů – zjistil, že v napadených rozhodnutích obou nižších soudů nedošlo ve smyslu obviněným uplatněného dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř.
27. Nejvyšší soud proto s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, že dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. 11. 2024
JUDr. Jiří Pácal předseda senátu