USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 22. 9. 2020 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného A. H., nar. XY v XY, trvale bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Vazební věznici Praha-Pankrác, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020 sp. zn. 2 To 15/2019, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 3 T 5/2011, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného A. H. odmítá.
Obviněný A. H. byl rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 11. 2018 č. j. 3 T 5/2011-403 uznán vinným zvlášť závažným zločinem sexuálního nátlaku podle § 186 odst. 1 alinea 1, odst. 5 písm. a) tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku za jednání popsaném ve výroku o vině. Za to byl podle § 186 odst. 5 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon byl podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu soud současně uložil trest propadnutí věci, konkrétně tří kusů DVD s pornografickou tématikou s názvy „Bohyně rozkoší“, Holky ze střední“ a „Italské orgie“.
Proti shora citovanému rozsudku podali odvolání obviněný a v jeho neprospěch též státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem. Vrchní soud v Praze o těchto řádných opravných prostředcích rozhodl rozsudkem ze dne 23. 5. 2019 sp. zn. 2 To 15/2019 tak, že z podnětu odvolání státního zástupce podle § 258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušil v celém rozsahu a za podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněného nově uznal vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr.
zákoníku a přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku na částečně pozměněném skutkovém základě, že obviněný „v přesně nezjištěné době v období od července až srpna, nejpozději dne 17. 8. 2010 v XY, XY, vlákal pod slibem darování hraček nezletilé AAAAA (pseudonym), nar. XY, a BBBBB (pseudonym), nar. XY, do svého bytu, poté poslal nezletilého BBBBB pro cigarety do blízké restaurace, nezletilou AAAAA plácl po zadní části těla, poté přehrával DVD film s pornografickou tématikou a po návratu nezletilého BBBBB byt uzamkl, na to obžalovaný ukázal nezletilým celkem tři pistole a náboje a pod pohrůžkou, že je nepustí domů, požadoval na nezletilé AAAAA, aby jemu nebo BBBBB osahávala a třela pohlavní úd, přičemž nezletilá si vybrala bratra a nezletilý BBBBB si na pokyn obžalovaného svlékl kalhoty, lehl si na postel a nezletilá AAAAA mu třela pohlavní úd, po chvíli toho zanechala, poté dal následně každému stravenku v hodnotě 50 Kč a při odchodu nabízel nezletilé AAAAA, že když příště přijde sama, že dostane víc peněz“.
Za to odvolací soud obviněnému podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku a § 58 odst. 1 tr. zákoníku, uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání tří roků, a podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku také trest propadnutí věci, konkrétně tří kusů DVD s pornografickou tématikou s názvy „Bohyně rozkoší“, „Holky ze střední“ a „Italské orgie“. Odvolání obviněného pak samostatným výrokem podle § 256 tr.
ř. zamítl.
Z podnětu následného dovolání nejvyššího státního zástupce, podaného v neprospěch obviněného A. H., Nejvyšší soud usnesením ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. 4 Tdo 1550/2019 výše uvedený rozsudek Vrchního soudu v Praze zrušil v celém výroku o trestu, dále zrušil i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a vrchnímu soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dovolací soud tehdy přisvědčil nejvyššímu státnímu zástupci v názoru, že vrchní soud opřel své rozhodnutí mimořádně snížit obviněnému trest odnětí svobody pod dolní hranici zákonem stanovené trestní sazby o úvahy, které nereflektovaly obecně uznávanou právní teorii ani ustálenou soudní judikaturu.
Závěr, že u obviněného byly dány zvláštní okolnosti činu, jak má na mysli ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku, neměl za přesvědčivý ani dostatečně odůvodněný. Odvolací soud tehdy po jeho výtce přecenil význam celkové délky trestního řízení, aniž by se podrobněji vypořádal s tím, jaké specifické okolnosti k ní přispěly. Opomněl na věc nahlížet i z pohledu práv a oprávněných zájmů poškozených a zároveň nijak neuvážil povahu a typovou závažnost trestných činů, o nichž se řízení vedlo, ani to, jaké potenciální negativní následky mohlo mít počínání obviněného pro budoucí život poškozených.
Nezabýval se způsobem provedení činu, pohnutkou a záměry obviněného a konečně ani jeho osobností. Při vyhodnocení osobních poměrů pachatele nesprávně akcentoval jeho formální bezúhonnost a přitom ignoroval skutečnost, že obviněný v roce 2014, tj. v době, kdy již čelil trestnímu stíhání v předložené trestní věci, spáchal mimo jiné další trestný čin proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti, pro nějž byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 15. 6. 2015 sp. zn. 5 T 74/2015 pravomocně odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody.
Kromě toho odvolací soud takřka vůbec nezdůvodnil, proč měl v daném případě za splněné i další dvě obligatorní podmínky pro použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku, a sice že použití nesnížené sazby trestu odnětí svobody by s ohledem na její dolní hranici bylo pro obviněného nepřiměřeně přísné a že jeho nápravy lze dosáhnout i trestem odnětí svobody kratšího trvání.
Vrchní soud v Praze poté ve věci znovu rozhodl rozsudkem ze dne 30. 4. 2020 sp. zn. 2 To 15/2019, jímž za splnění podmínek § 259 odst. 3 tr. ř. obviněnému při nezměněném výroku o vině zvlášť závažným zločinem znásilnění podle § 185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku a přečinem šíření pornografie podle § 191 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložil podle § 185 odst. 3 tr. zákoníku, za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku, úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků, pro jehož výkon ho podle § 56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Podle § 70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku obviněnému znovu uložil také trest propadnutí věci, konkrétně tří kusů DVD s pornografickou tématikou s názvy „Bohyně rozkoší“, „Holky ze střední“ a „Italské orgie“. Odvolání obviněného pak samostatným výrokem podle § 256 tr. ř. zamítl.
Na posledně uvedené rozhodnutí soudu druhého stupně reagoval tentokrát dovoláním obviněný A. H. Svůj mimořádný opravný prostředek zaměřil do výroku o uloženém trestu s odkazem na ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je přesvědčen, že v jeho případě byly splněny podmínky pro mimořádné snížení trestu pod dolní hranici trestní sazby podle § 58 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyššímu soudu vytkl, že při předchozím posouzení dané otázky v odůvodnění usnesení ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. 4 Tdo 1550/2019 „vzal v potaz zejména okolnosti na straně pachatele a nikterak blíže nezkoumal okolnosti případu jako takového“.
Zdůraznil, že trestní řízení, a to zejména před Krajským soudem v Ústí nad Labem, bylo zatíženo celou řadou procesních pochybení. Došlo ke ztrátě stěžejních důkazů, soud prvního stupně byl nečinný po dobu sedmi let, neuposlechl pokyn nadřízeného vrchního soudu k opatření znaleckého posudku na oba poškozené a zamítl návrh na jejich výslech, přestože v mezidobí nabyli zletilosti. Tyto vady pak nepochybně představovaly „mimořádné okolnosti případu“, jak má namysli ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku.
Dovolatel si je na jedné straně vědom, že byl odsouzen za zvlášť závažný trestný čin, ale současně nesouhlasí s tím, že mu byl vyměřen „stejný trest“, jako by celé řízení probíhalo řádně a bez průtahů a okolnosti případu byly tak jasné jako u jiných pachatelů typově shodné či obdobné trestné činnosti. V uvedené souvislosti poukázal na to, že od počátku prověřování jeho údajného protiprávního jednání vznikaly důvodné pochybnosti o věrohodnosti poškozených. I proto vrchní soud v pořadí první rozsudek krajského soudu zrušil s tím, že věrohodnost obou dětí má být zkoumána znalcem.
Soud prvního stupně však ke BBBBB posudek vůbec nezadal a u AAAAA k tomu přistoupil až s odstupem téměř osmi let od spáchání skutku, kdy již byla poškozená s ohledem na její vývoj úplně jinou osobou. Znalec sám připustil, že validita posudku tím byla podstatně snížena. Poškozená navíc trestnou činnost dovolatele původně popisovala v daleko širším rozsahu, aby následně uvedla, že si mnohé vymyslela. Ztrátou tak podstatného důkazu, jakým byl videozáznam z jejího výslechu v době, kdy byla ještě nezletilá a přitom se po celou dobu vyprávění celé události smála, byla obhajobě minimálně odňata možnost, aby její výpověď konfrontovala.
Dovolatel tedy znovu shrnul, že výše rozvedené skutečnosti u něho plně odůvodňovaly aplikaci § 58 odst. 1 tr. zákoníku a uložení trestu pod dolní hranicí zákonné trestní sazby. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 4. 2020 sp. zn. 2 To 15/2019 zrušil a odvolacímu soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) se ve svém vyjádření k dovolání v rámci řízení podle § 265h odst. 2 tr. ř. omezil na konstatování, že vrchní soud při novém projednání věci postupoval a rozhodl v souladu se závazným právním názorem, který Nejvyšší soud vyslovil v usnesení ze dne 18. 2. 2020 sp. zn. 4 Tdo 1550/2019, a protože napravil veškeré vady, které mu byly vytýkány, lze nyní napadený rozsudek považovat za věcně správný a plně přezkoumatelný. Navrhl tedy, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné a aby tak za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil v neveřejném zasedání. Souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání vyjádřil i pro případ předpokládaný v § 265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Obviněný A. H. je podle § 265d odst. 1 písm. c) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroků rozhodnutí soudu, které se ho bezprostředně dotýkají. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 tr. ř.), prostřednictvím obhájkyně (§ 265d odst. 2 věta první tr. ř.) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v ustanovení § 265f odst. 1 tr. ř. Jeho přípustnost je dána podle § 265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., neboť směřuje proti rozhodnutí soudu druhého stupně, kterým bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé a jímž byl obviněnému uložen trest.
Nejvyšší soud dále zkoumal, zda námitky, o něž obviněný opírá své dovolání, lze podřadit pod uplatněný důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., na který odkázal. Přitom zjistil, že tomu tak není.
Prostřednictvím důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. - pokud jde o výrok o trestu – lze relevantně namítat pouze nesprávný hmotněprávní právní závěr o tom, zda byly splněny zákonné podmínky pro uložení úhrnného nebo souhrnného trestu, vymezené v ustanovení § 43 odst. 1 tr. zákoníku, resp. § 43 odst. 2 tr. zákoníku, nebo podmínky pro uložení společného trestu za pokračování v trestném činu, stanovené v § 45 odst. 1 tr. zákoníku (k těmto otázkám srov. zejména usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002 sp. zn. 11 Tdo 530/2002, publikované pod č. 22/2003 Sb. rozh. tr. ). Obviněný se v dovolání zásadně nemůže domáhat toho, aby mu byl uložen trest odnětí svobody za použití § 58 odst. 1 tr. zákoníku pod dolní hranicí příslušné trestní sazby stanovené zákonem. Jinými slovy, pokud soud nakonec nevyužil reklamovaného moderačního oprávnění, ale trest vyměřil v rámci zákonné trestní sazby, nejde o pochybení, jež by bylo možno napravit cestou tohoto mimořádného opravného prostředku. Jen nesprávné použití ustanovení § 58 odst. 1 tr. zákoníku při výměře trestu odnětí svobody, které dříve v posuzované věci úspěšně ve svém dovolání namítl nejvyšší státní zástupce, může založit dovolací přezkum, a to ještě jen na podkladě dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Naproti tomu nepoužití § 58 odst. 1 tr. zákoníku a uložení trestu v rámci jeho normální (nesnížené) hranice trestní sazby žádný z dovolacích důvodů nenaplňuje (k tomu viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2002 sp. zn. 7 Tdo 356/2002, publikované v Souboru trestních rozhodnutí NS, svazek 17/2002, č. 416, a dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 3. 2012 sp. zn. 3 Tdo 311/2012 nebo ze dne 21. 12. 2016 sp. zn. 3 Tdo 1735/2016 aj).
Ústava České republiky, Listina základních práv a svobod, popř. mezinárodněprávní smlouvy, kterými je Česká republika vázána, nijak neupravují právo na přezkum rozhodnutí o odvolání v rámci dalšího řádného či dokonce mimořádného opravného prostředku. Zákonodárce tak mohl z hlediska požadavků ústavnosti věcné projednání dovolání omezit v rovině jednoduchého práva stanovením jednotlivých zákonných dovolacích důvodů, jejichž existence je pro přezkum pravomocného rozhodnutí v dovolacím řízení nezbytná. Není-li existence dovolacího důvodu Nejvyšším soudem zjištěna, není dána ani jeho zákonná povinnost dovolání věcně projednat.
Kromě toho je třeba připomenout, že dovolatel je v souladu s § 265f odst. 1 tr. ř. na jedné straně povinen v dovolání odkázat jednak na zákonné ustanovení § 265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle § 265b odst. 1 tr. ř., byť je v něm na příslušné zákonné ustanovení formálně odkazováno.
Ve věci obviněného A. H. tak Nejvyšší soud dospěl k závěru, že jeho námitky vůči uloženému trestu ve skutečnosti věcnému zaměření žádného z dovolacích důvodů podle § 265b tr. ř. neodpovídají. Proto rozhodl tak, že se podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítá, aniž by napadené rozhodnutí věcně přezkoumával podle kritérií uvedených v ustanovení § 265i odst. 3 tr. ř. Za splnění podmínek § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 22. 9. 2020
JUDr. František Hrabec předseda senátu