5 Ads 100/2024- 27 - text
5 Ads 100/2024 - 30 pokračování
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Tomáše Herce a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. Š., zastoupený Mgr. Danielem Bartošem, advokátem se sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 3. 2024, č. j. 42 Ad 22/2023 78,
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Danielovi Bartošovi, advokátovi se sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, se přiznává odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobce v řízení o kasační stížnosti ve výši 1 573 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
[1] Ve věci jde o posouzení nároku na invalidní důchod podle § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů. Tento nárok je podmíněn tím, že pojištěnec, který jej uplatňuje, je invalidní, tedy u něj ve smyslu § 39 odst. 1 tohoto zákona nastal z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) požádal o invalidní důchod. Žalovaná rozhodnutím ze dne 22. 4. 2022, č. j. X, jeho žádost zamítla. Ustanovení § 26 zákona o důchodovém pojištění vymezuje dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav jako „zdravotní stav, který omezuje tělesné, smyslové nebo duševní schopnosti pojištěnce významné pro jeho pracovní schopnost, pokud tento zdravotní stav trvá déle než 1 rok nebo podle poznatků lékařské vědy lze předpokládat, že bude trvat déle než 1 rok“. Podle posudku o invaliditě ze dne 5. 4. 2022, který vypracovala posudková lékařka MUDr. L. P. pro Okresní správu sociálního zabezpečení Most, spočívá dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav stěžovatele v postižení srdce ve formě arteriální hypertenze (opakovaného nebo přetrvávajícího zvýšení krevního tlaku) podle kapitoly IX oddílu A položky 8a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování invalidity). Tato položka zahrnuje postižení, které lze podřadit pod charakteristiku „minimální postižení, žádné objektivně prokazatelné orgánové morfologické či funkční změny, bez dopadu na celkovou výkonnost a schopnost vykonávat denní aktivity“, a stanoví pro něj pokles pracovní schopnosti o 5 %. Není proto splněna podmínka vzniku nároku stěžovatele na invalidní důchod, kterou je pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %.
[3] Námitky stěžovatele proti uvedenému rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím ze dne 14. 10. 2022, č. j. X, a námitkami napadené rozhodnutí potvrdila. Žalovaná si vyžádala nový posudek o invaliditě, který dne 12. 10. 2022 vypracovala posudková lékařka Lékařské posudkové služby České správy sociálního zabezpečení, pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „lékařská posudková služba“), MUDr. E. V. Vyplývá z něj, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je arteriální hypertenze se sklonem k symptomatické tachykardii (zrychlenému srdečnímu tepu). Zdravotní stav svým dopadem na funkci organismu odpovídá kapitole IX oddílu A položce 8a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, v níž je stanoven pokles pracovní schopnosti o 5 %. Posudková lékařka nicméně zohlednila také významné subjektivní potíže, byť „při chudém psychiatrickém nálezu“, a podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity navýšila míru poklesu pracovní schopnosti o 10 % na celkových 15 %.
[4] Žalovaná zohlednila závěry nového posudku o invaliditě. K odlišnému stanovení poklesu pracovní schopnosti posudkovou lékařkou uvedla, že subjektivní vnímání zdravotních potíží nemůže být zásadní pro hodnocení invalidity, neboť různé osoby vnímají obdobné potíže různě. Roli hrají např. věk, pohlaví, momentální životní situace, v níž se daná osoba nachází, psychické rozpoložení nebo práh bolesti. Posouzení tudíž musí vycházet z objektivních lékařských nálezů, které nedokumentují žádné objektivní změny. Posudková lékařka sice zohlednila subjektivní obtíže navýšením základní míry poklesu pracovní schopnosti o nejvýše možných 10 %, tato změna však nemá vliv na závěr, že stěžovatel není invalidní. Námitky stěžovatele nebyly důvodné.
[5] Proti rozhodnutí žalované o námitkách podal stěžovatel žalobu, kterou Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) napadeným rozsudkem zamítl. Podstatou žaloby bylo tvrzení, že žalovaná nesprávně zjistila postižení, které stěžovatele omezuje v každodenním životě. S ohledem na nestandardní povahu jeho onemocnění, konkrétně problém s nadměrným ukládáním homocysteinu v těle včetně vlivu dvou genetických mutací MTHFR a FOLH1, stěžovatel navrhl zpracování nového lékařského posudku, případně znaleckého posudku znalcem z příslušného odvětví a oboru. Podle jeho názoru dané onemocnění v podstatě vylučuje, aby si našel jakékoli zaměstnání. Z tohoto důvodu by měl mít nárok na přiznání invalidního důchodu alespoň prvního stupně.
[6] Krajský soud si pro účely dokazování vyžádal posudek od posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“), která je podle § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, povolána k posuzování zdravotního stavu žalobců v soudních řízeních ve věcech důchodového pojištění. Posudková komise na základě podkladů, které jsou shrnuty v napadeném rozsudku, posoudila celkový stav stěžovatele a dospěla k závěru, že k datu vydání rozhodnutí žalované nebyl stěžovatel invalidní.
[7] Posudková komise ve svém posudku ze dne 10. 1. 2024 shledala, že u stěžovatele je dán pokles pracovní schopnosti toliko o 5 %, a to z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu ve smyslu kapitoly IX oddílu A položky 8a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Rozhodující příčinou tohoto stavu s nejvýznamnějším dopadem na pokles jeho pracovní schopnosti byla arteriální hypertenze kompenzovaná subterapeutickou (nižší než léčebnou) dávkou antihypertenziv (léčiv užívaných při léčbě zvýšeného krevního tlaku). Posudek zohlednil i výsledky vyšetření panelu genů spojených s hyperhomocysteinémií (zvýšenou koncentrací homocysteinu), při němž nebyla zjištěna žádná patogenní (onemocnění způsobující) varianta. V genu MTHFR byl identifikován funkční polymorfismus (existence dvou či více variant alel) v homozygotním stavu (stavu, kdy jsou obě alely v genovém páru stejné), který v kombinaci s deficitem kyseliny listové mírně zvyšuje hladinu homocysteinu v krvi. V genu FOLH1 byla v mozaikovité formě nalezena varianta nejasného významu, která se ale podle dostupné literatury nezdá být příčinou obtíží pacienta. Posudková komise se naopak neztotožnila s výsledkem posouzení v řízení o námitkách, v němž byla procentní míra poklesu pracovní schopnosti navýšena z důvodu dalších onemocnění. Nebylo prokázáno žádné kardiovaskulární, plicní, svalové nebo metabolické organické onemocnění. Mírně zvýšená hladina homocysteinu v krvi není důvodem k omezení fyzické zdatnosti a invalidizace stěžovatele. Rovněž bylo vyloučeno i psychiatrické onemocnění. Podle posudkové komise stěžovatel byl schopen vykonávat lehké až středně těžké dělnické profese.
[8] Krajský soud považoval posudek posudkové komise za stěžejní důkaz v dané věci. Podle jeho názoru byl tento posudek vypracován po náležitém posouzení zdravotního stavu stěžovatele na základě předložené lékařské dokumentace a odborných lékařských nálezů. Lékaři posudkové komise učinili nezávisle na dřívějších lékařských posudcích stejný závěr, že stěžovatel není invalidní, neboť míra poklesu jeho pracovní schopnosti nečiní nejméně 35 %. Za daného stavu nebylo třeba posudek posudkové komise jakkoli doplňovat či případně nechat vypracovat další posudek jinou posudkovou komisí nebo dokonce přikročit ke znaleckému zkoumání zdravotního stavu stěžovatele. Požadavek v tomto směru ostatně nevznesli ani žalovaná, ani stěžovatel, kteří byli v průběhu soudního řízení s posudkem posudkové komise seznámeni. Krajský soud neměl pochybnosti ohledně lékařských závěrů posudkových lékařů. Tím nijak nezpochybnil existenci ani dlouhodobost zdravotních obtíží stěžovatele, které působí komplikace a omezení v jeho životě. Přiznání dávky však musí být podloženo objektivně zjištěným zdravotním stavem, což se v dané věci nestalo. Rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele bylo podle všech posudkových lékařů zdravotní postižení uvedené v kapitole IX oddílu A položce 8a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity. Nebyly tak splněny podmínky stanovené v § 38 zákona o důchodovém pojištění pro přiznání invalidního důchodu. II. Kasační stížnost a vyjádření žalované
[9] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), navrhuje jej zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení.
[10] Námitky stěžovatele směřují proti závěru krajského soudu o míře poklesu jeho pracovní schopnosti toliko o 5 %, resp. 15 %. Stěžovatel v průběhu řízení vylíčil svůj zdravotní stav, který podle jeho názoru opodstatňuje nárok na přiznání invalidního důchodu. Krajský soud se měl v nedostatečné míře vypořádat s důvodnými námitkami stěžovatele ohledně ukládání homocysteinu v jeho těle včetně vlivu dvou genetických mutací MTHFR a FOLH1. Nestandardní povaha shora uvedeného onemocnění vyžaduje, aby byl v řízení zpracován nový lékařský posudek, případně znalecký posudek znalcem z příslušného odvětví a oboru. Krajský soud měl vynaložit nejvyšší možné úsilí, aby nade vší pochybnost zjistil objektivně zdravotní stav stěžovatele, panují li důvodné pochybnosti, zda lékařské posudky zpracované žalovanou jsou dostačujícím podkladem pro posouzení nároku stěžovatele na invalidní důchod.
[11] Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že nemá důvod pochybovat o zákonnosti a objektivitě napadeného rozsudku. Krajský soud vycházel z posudku posudkové komise, podle něhož z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla pracovní schopnost stěžovatele o 5 %. Žalovaná navrhla kasační stížnost jako nedůvodnou zamítnout. III. Právní posouzení Nejvyššího správního soudu
[12] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“ nebo „kasační soud“) shledal, že kasační stížnost je přípustná, byla podána osobou k tomu oprávněnou, včas a z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem.
[13] Kasační stížnost je však nepřijatelná.
[14] Vzhledem k tomu, že o žalobě rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.), se kasační soud zabýval přijatelností kasační stížnosti. Kasační stížnost, která „svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele“, je podle § 104a s. ř. s. nepřijatelná. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán pouze za situace, že (1) kasační stížnost se týká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či plně řešeny v judikatuře Nejvyššího správního soudu, (2) kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou judikaturou řešeny rozdílně, (3) kasační stížnost vyžaduje učinit odklon od ustálené judikatury, nebo (4) bylo li v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele (srov. rozsudek NSS ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Tato v minulosti vymezená kritéria se uplatní i za platné zákonné úpravy, která rozšířila okruh případů, kdy kasační soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti (např. usnesení NSS ze dne 16. 6. 2021, č. j. 9 As 83/2021 28, č. 4219/2021 Sb. NSS, bod 11).
[15] Přestože se stěžovatel k tomu, zda není dán důvod nepřijatelnosti kasační stížnosti, vůbec nevyjádřil, Nejvyšší správní soud se při posouzení předpokladů řízení uvedenými kritérii postupně zabýval. Předně nelze přisvědčit námitce nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]. Tuto námitku stěžovatel uplatnil pouhým poukazem na ustanovení stanovující tento důvod kasační stížnosti, kasační soud má ovšem povinnost k takové vadě přihlédnout i bez návrhu (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Z napadeného rozsudku je zřejmé, jaký skutkový stav považoval krajský soud za rozhodný, jakož i úvahy, na nichž založil své právní posouzení. Rovněž se vypořádal s řádně uplatněnými žalobními body (k pojmu nepřezkoumatelnosti srov. např. rozsudky NSS ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003 75, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004 62, nebo ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008 76). Kasační soud zároveň zdůrazňuje, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatek důvodů musí být vykládána ve svém skutečném smyslu, tj. jako nemožnost přezkoumat určité rozhodnutí pro nemožnost zjistit v něm jeho obsah nebo důvody, pro které bylo vydáno (srov. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 19. 2. 2008, č. j. 7 Afs 212/2006 74, č. 1566/2008 Sb. NSS). Ze žádného z těchto hledisek nelze napadený rozsudek považovat za nepřezkoumatelný.
[16] Dále se Nejvyšší správní soud zabýval uplatněnou námitkou nesprávného právního posouzení věci [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], jejíž podstatou je ale ve skutečnosti nesouhlas stěžovatele se skutkovými zjištěními krajského soudu, která se týkají míry poklesu jeho pracovní schopnosti. V posuzované věci nebyl rozporován výklad podmínek vzniku nároku na invalidní důchod podle § 38 a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění, nýbrž pouze způsob, jakým krajský soud učinil svá skutková zjištění. Jen k němu se tak mohou vztahovat právní otázky, ve vztahu k nimž lze posuzovat první ze tří kritérií přijatelnosti kasační stížnosti.
[17] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu se podává, že soud nemůže sám posoudit zdravotní stav, potažmo invaliditu fyzické osoby. Jde totiž o otázku odbornou, medicínskou, k níž nemá potřebné odborné znalosti a při níž musí vycházet z odborných závěrů (např. rozsudek NSS ze dne 13. 12. 2018, č. j. 5 Ads 202/2016 29, bod 19). Pro účely soudního přezkumu ve věcech důchodového pojištění posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost fyzických osob Ministerstvo práce a sociálních věcí, které za tímto účelem podle § 4 odst. 2 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení zřizuje jako své orgány posudkové komise. V jimi vypracovaných posudcích se hodnotí nejenom celkový zdravotní stav a dochované pracovní schopnosti pojištěnce, ale formulují se v něm i posudkové závěry o invaliditě, jejím vzniku, zániku či dalším trvání. Tento posudek je stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku vlastní odborné erudice odkázán, a je proto zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho úplnost, přesvědčivost a správnost (např. rozsudky NSS ze dne 30. 1. 2004, č. j. 5 Ads 34/2003 82, č. 526/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 14. 12. 2017, č. j. 5 Ads 158/2016 57, bod 25). Právě neexistence pochybností o úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku umožňuje, aby byl tento posudek při respektování zásady volného hodnocení důkazů soudem považován za důkaz rozhodující (např. rozsudky NSS ze dne 25. 9. 2003, č. j. 4 Ads 13/2003 54, č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003 61, č. 800/2006 Sb. NSS, nebo usnesení NSS ze dne 19. 3. 2024, č. j. 2 Ads 122/2023 35, bod 11, a ze dne 28. 3. 2024, č. j. 2 Ads 152/2023 31, bod 10).
[18] Požadavek úplnosti, přesvědčivosti a správnosti posudku spočívá v tom, že se posudková komise musí vypořádat se všemi rozhodujícími skutečnostmi, především s těmi, které posuzovaný namítá, a své posudkové závěry musí náležitě odůvodnit. Z posudku musí být mimo jiné zřejmé, že zdravotní stav posuzovaného byl komplexně posouzen na základě úplné zdravotnické dokumentace i s přihlédnutím ke všem jím tvrzeným obtížím, aby nevznikly pochybnosti o úplnosti a správnosti klinické diagnózy (např. rozsudek NSS ze dne 15. 5. 2013, č. j. 6 Ads 11/2013 20, bod 15, nebo již zmíněný rozsudek NSS č. j. 5 Ads 202/2016 29, bod 22).
[19] Nejvyšší správní soud zastává názor, že krajský soud se od výše shrnutých závěrů jeho judikatury nijak neodchýlil. Z napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud si za účelem posouzení zdravotního stavu stěžovatele vyžádal posudek posudkové komise, tento posudek zhodnotil z hledisek jeho úplnosti, přesvědčivosti a správnosti a jeho výsledky konfrontoval se závěry posudků o invaliditě, z nichž vycházela žalovaná. Žádný z těchto posudků neumožňoval krajskému soudu učinit skutkové zjištění, že míra poklesu pracovní schopnosti činí nejméně 35 %, což je podle § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění podmínkou, aby byl pojištěnec považován za invalidního. Podle všech těchto posudků je nejzávažnější příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele arteriální hypertenze podle kapitoly IX oddílu A položky 8a přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, což znamená pokles pracovní schopnosti toliko o 5 %. Pouze jeden posudek připustil, že s ohledem na subjektivní vnímání postižení srdce stěžovatelem nastala situace předvídaná v § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity, v důsledku čehož měla být míra poklesu pracovní schopnosti stanovena až na 15 %. Zjevně tedy nebyly splněny podmínky, s nimiž § 38 zákona o důchodovém pojištění spojuje vznik nároku na invalidní důchod. V této souvislosti nevyvstává žádná právní otázka, která by nebyla v dosavadní judikatuře řešena, nebo by byla řešena rozdílně. Kasační soud nemá ani žádný důvod, pro který by se měl v posuzované věci od této judikatury odchýlit.
[20] Jde li o poslední z možných předpokladů přijatelnosti kasační stížnosti, Nejvyšší správní soud neshledal v samotném posouzení věci krajským soudem žádné, natožpak zásadní pochybení, které by mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele. Nad rámec shrnutí důvodů jeho rozhodnutí (viz výše body 6 až 8 a bod 19 tohoto usnesení) postačí dodat, že posudek posudkové komise, z něhož krajský soud vycházel, zohlednil ve svém závěru o míře poklesu pracovní schopnosti stěžovatele také zjištěné ukládání homocysteinu v jeho těle a zabýval se i možným významem genetických mutací MTHFR a FOLH1. Stěžovatel měl možnost se k těmto závěrům vyjádřit již v průběhu řízení o žalobě. Kasační soud považuje závěry krajského soudu i z těchto hledisek za postačující a přesvědčivě odůvodněné. Posudek posudkové komise nevyvolával žádné pochybnosti, pro které by si krajský soud musel vyžádat nový posudek posudkové komise v jiném složení nebo zadat zpracování znaleckého posudku. Námitky stěžovatele neopodstatňují závěr, že by o jeho žádosti o invalidní důchod bylo rozhodnuto v rozporu s § 38 a § 39 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění. IV. Závěr a náklady řízení
[21] Jelikož kasační stížnost svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, Nejvyšší správní soud ji podle § 104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost. Vzhledem k odmítnutí kasační stížnosti nebyl dán důvod pro nařízení jednání podle § 109 odst. 1 s. ř. s.
[22] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s § 60 odst. 1 a 2 ve spojení s § 120 s. ř. s. I když měla žalovaná ve věci úspěch, s ohledem na to, že řízení o kasační stížnosti bylo vedeno ve věci důchodového pojištění, nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
[23] Krajský soud usnesením ze dne 20. 7. 2023, č. j. 15 Na 207/2023 28, ustanovil zástupcem stěžovatele advokáta Mgr. Daniela Bartoše. Toto ustanovení se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti a jeho odměnu za zastupování hradí stát (§ 35 odst. 10 a § 120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud určil odměnu advokáta v souladu s § 7, § 9 odst. 2, § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů, částkou 1 000 Kč za jeden úkon právní služby (písemné podání ve věci samé) a dále částkou 300 Kč, která představuje paušální náhradu hotových výdajů vztahující se k jednomu úkonu právní služby (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Odměnu advokáta je třeba zvýšit o daň z přidané hodnoty ve výši 273 Kč, neboť ustanovený advokát, který je společníkem obchodní společnosti Bartoš Legal & Partners s. r. o., je jejím plátcem. Celková částka odměny tedy činí 1 573 Kč.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné. V Brně dne 27. června 2024
JUDr. Jakub Camrda předseda senátu