5 Pzo 3/2024
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. 10. 2024 návrh, který podal Mgr. Roman Boček, MBA, na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 5926/2012/V, a příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 5 Nt 808/2013, a rozhodl podle § 314n odst. 1 tr. ř. takto: Příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 5926/2012/V, a příkazem k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 5 Nt 808/2013, nebyl porušen zákon.
1. Nejvyššímu soudu byl dne 17. 9. 2024 prostřednictvím advokáta JUDr. Petra Tomana, LL.M., doručen návrh Mgr. Romana Bočka, MBA (dále též jen „navrhovatel“), na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Okresního soudu v Ostravě ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 0 Nt 5926/2012/V (dále též jen „příkaz 0 Nt 5926/2012/V“), a příkazu k prodloužení doby trvání odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudkyní Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 2. 2013, sp. zn. 5 Nt 808/2013 (dále též jen „příkaz 5 Nt 808/2013“). Navrhovatel považuje oba příkazy za nezákonné.
2. Po připomenutí zákonné úpravy i judikaturních východisek pro limity odposlechu telefonického hovoru, podpořených odkazy na rozhodovací praxi zejména Nejvyššího soudu, týkající se požadavků na obsahové náležitosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, navrhovatel konstatoval, že příkaz 0 Nt 5926/2012/V neobsahoval nic jiného než pár vět v podstatě opisujících znění § 88 odst. 1 a 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. ř.“). Odůvodnění tohoto příkazu podle navrhovatele postrádá, byť jen elementární úvahy, které by bylo možné podrobit přezkumu a soud se v něm omezil pouze na zcela nekritické převzetí názoru státního zástupce. Konkrétní nedostatky navrhovatel spatřuje v (i) absenci skutečností odůvodňujících nezbytnost zásahu do soukromí navrhovatele, (ii) absenci úvahy soudu zabývající se důvodností návrhu k vydání příkazu, (iii) absenci odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu a odůvodnění délky nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a (iv) absenci důvodů pro závěr, že sledovaného účelu nelze dosáhnout jinak (zejména tento bod považuje navrhovatel za zásadní). Navrhovatel proto s ohledem znění na ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., citovanou rozhodovací praxi a názor vyjádřený v nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 12. 2015, sp. zn. I. ÚS 1680/13, označil příkaz 0 Nt 5926/2012/V za nezákonný.
3. Závěrem navrhovatel poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016, v němž byl vysloven názor, podle něhož nelze zákonným způsobem prolongovat odposlech a záznam telekomunikačního provozu, pokud byl prováděn na základě příkazu k odposlechu, který odporoval zákonu. Navrhovatel z toho vyvodil, že není nutno zkoumat náležitosti navazujícího příkazu 5 Nt 808/2013 a tento je potřeba bez dalšího označit za nezákonný. Navrhovatel současně poznamenal, že Nejvyšší soud již nezákonnost jiného příkazu, avšak v téže rozvětvené trestní věci, vyslovil ve svém usnesení ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019, v němž hodnotil návrh podle § 88 odst. 8 tr. ř. ohledně jedné z původně spoluobviněných osob, konkrétně nyní již odsouzené J. N.
4. Závěrem proto navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl tak, že příkazem 0 Nt 5926/2012/V byl v části týkající se navrhovatele a příkazem 5 Nt 808/2013 porušen zákon.
5. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání řízení o přezkumu navrhovatelem napadených příkazů, jak vyplývají z § 314l odst. 1 tr. ř. ve spojení s § 88 odst. 8 tr. ř. Mohl se tak zabývat otázkou zákonnosti příkazů 0 Nt 5926/2012/V a 5 Nt 808/2013, přičemž dospěl k závěru, že podaný návrh není důvodný.
6. Z vyžádaného spisového materiálu Okresního soudu v Ostravě, Krajského soudu v Ostravě i Městského soudu v Praze vyplývá, že trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012 pro podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „tr. zákoník“), kterého se mohl dopustit L. G., spolu s dalšími dosud neustanovenými úředními osobami a dále trestných činů zjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se mohli dopustit R. J., T. H., a další dosud neustanovené osoby. Výše jmenovaní byli rovněž podezřelí ze společně spáchaného trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Dne 7. 3. 2012 policejní orgán rozšířil zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání trestného činu sabotáže podle § 314 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se mohli dopustit L. G., M. M., a další osoby. Následně dne 5. 10. 2012 došlo k dalšímu rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 2, 3 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit Ing. Radim Fiala, a trestného činu podplacení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit navrhovatel společně s dalšími doposud neustanovenými osobami.
7. Dále Nejvyšší soud zjistil, že v podnětu Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování ze dne 3. 10. 2012, který byl předložen Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci – pobočce v Ostravě za účelem podání návrhu na vydání příkazu k povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní číslo XY, jehož uživatelem byl navrhovatel, a telefonní číslo XY uživatele Ing. Radima Fialy (dále též jen „podnět policejního orgánu“), i v navazujícím návrhu Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne 9. 10. 2012 na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu výše uvedených telefonních stanic (dále též jen „návrh státního zástupce“) byly na základě dosavadních výsledků prověřování detailně popsány zjištěné skutečnosti ve vztahu k podezřelým osobám, a to včetně okolností důvodně nasvědčujících zapojení navrhovatele do páchání trestné činnosti. Ve stručnosti šlo o cílenou snahu o ovládnutí významných pozic ve strukturách státních orgánů za účelem prosazování vlastních zájmů, zejména v podobě přidělování veřejných zakázek předem určeným subjektům a s tím souvisejícího zastírání této činnosti formou maření plnění úkolu orgánů veřejné moci spočívajícího v náležitém odhalování trestných činů a potrestání jejich pachatelů. Pokud jde o navrhovatele, jenž do 30. 9. 2012 působil jako náměstek ministra zemědělství a od 1. 10. 2012 jako člen představenstva obchodní společnosti České dráhy, a. s. (dále též jen „ČD“), v rámci dosavadního průběhu prověřování bylo zjištěno, že do své nové funkce byl ustanoven po osobní intervenci jedné z podezřelých J. N., která sama předávala příkaz ke jmenování tehdejšímu generálnímu řediteli ČD P. Ž. Z odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který již ve věci probíhal ve vztahu k jiným telefonním stanicím, bylo také zjištěno, že navrhovatele oslovil člen Poslanecké sněmovny Ing. Radim Fiala s žádostí o „protislužbu“, která se týkala podpoření vládního návrhu tzv. stabilizačního balíčku výměnou za získání veřejné zakázky na úklidové služby v ČD. Navrhovatel následně sám vyvíjel v tomto směru další aktivity. Existovalo tedy důvodné podezření, že navrhovatel vzhledem ke svému významnému postavení v obchodní společnosti se státním podílem svým přímým vlivem prosazuje výběr spřízněných kandidátů k dosazení na zájmové posty ve státních institucích a organizacích. Tyto kroky měl činit koordinovaně s výše popsanou skupinou osob k jejich vlastnímu prospěchu a k prosazení vlastních cílů. Dále se měl podílet na ovlivnění konkrétní veřejné zakázky ČD na zajištění úklidových služeb.
8. Pokud jde příkaz 0 Nt 5926/2012/V, jenž navazoval na shora uvedený podnět policejního orgánu a návrh státního zástupce, při přezkoumání jeho zákonnosti z hlediska materiálně-formálního podle Nejvyššího soudu může obstát.
9. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. lze odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolit u stanoveného okruhu trestných činů, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak, nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Podle § 88 odst. 2 tr. ř. nařídit odposlech a záznam telekomunikačního provozu je oprávněn v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce, příkaz musí být vydán písemně a musí být odůvodněn, včetně konkrétního odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu v případě, že se vede trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje.
V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu musí být stanovena uživatelská adresa či zařízení a osoba uživatele, pokud je její totožnost známa, a doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce; v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují.
10. Přestože je příkaz 0 Nt 5926/2012/V poměrně stručný, Nejvyšší soud až na výjimku, ke které se vyjádří níže, nesouhlasí s navrhovatelem v tom, že by jeho odůvodnění postrádalo více zákonných náležitostí. Pokud jde o konkrétní navrhovatelem vytýkané vady, Nejvyšší soud konstatuje, že z příkazu jednoznačně vyplývá, že soudkyně Okresního soudu v Ostravě návrh státního zástupce včetně spisového materiálu řádně přezkoumala a s jeho obsahem se ztotožnila. V příkazu také shrnula relevantní doposud učiněné poznatky, a to i ve vztahu k navrhovateli.
Nelze proto přisvědčit výhradě navrhovatele, že v příkazu absentovala úvaha soudu zabývající se důvodností návrhu státního zástupce. Nezbytnost zásahu do soukromí navrhovatele byla dána právě popsanými skutkovými okolnostmi, z nichž vyplývalo důvodné podezření ze zapojení navrhovatele do páchaní trestné činnosti v koordinaci s dalšími podezřelými osobami. Dosavadní ve věci provedené odposlechy přitom potvrdily, že navrhovatel se na řadě skutečností, které byly předmětem prověřování, domlouval s jinými podezřelými, resp. též s dalšími osobami, a to právě též prostřednictvím telefonického kontaktu.
Z odůvodnění příkazu je zároveň zřejmé, že v době jeho vydání bylo trestní řízení vedeno pro několik zločinů, na které zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, například zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 2, 3 písm. a), b) tr. zákoníku, o který bylo trestní řízení rozšířeno dne 5. 10. 2012 (viz výše). Pokud by případně ke stíhání některého z těchto zločinů zavazovala současně i mezinárodní smlouva, podle Nejvyššího soudu by její výslovné neoznačení v příkazu nepředstavovalo zásadní vadu, neboť podmínka, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu lze nařídit pouze u taxativně stanoveného okruhu trestných činů ve smyslu § 88 odst. 1 tr.
ř., byla nepochybně splněna. V příkazu sice nebyla výslovně zdůvodněna délka nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu v trvání čtyř měsíců, podle Nejvyššího soudu však bylo možno její potřebu dovodit rovněž z popisu relevantních skutkových okolností v příkazu shrnutých, jež vykazovaly důvodné indicie o cíleném, systematickém a zejména dlouhodobém páchání trestné činnosti ze strany podezřelých, kterou orgány činné v trestním řízení postupně rozkrývaly.
11. Nejvyšší soud také připomíná, že kvalita, resp. obsahová preciznost odůvodnění určitého rozhodnutí se vždy odvíjí mimo jiné od pokročilosti stadia trestního řízení, v němž je rozhodnutí vydáno. Ve stadiu před zahájením trestního stíhání musí být nároky na podrobnost odůvodnění rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení z povahy věci nižší, než je tomu v případě rozhodnutí vydávaných v meritu věci (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 14. 5. 2009, sp. zn. III. ÚS 2221/08). Soudní praxe proto přistupuje k posuzování zákonnosti příkazů k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu z hlediska materiálněformálního, a to v kontextu všech doposud zjištěných skutkových okolností.
Do úvahy je třeba vzít nejen skutečnosti uvedené v samotných příkazech, nýbrž také se zřetelem k obsahu příslušného návrhu státního zástupce a jemu předcházejícího podnětu policejního orgánu (tzv. test účinnosti trojí kontroly), případně je vhodné zohlednit také další spisový materiál, jakož i okolnosti případu (viz např. nález pléna Ústavního soudu ze dne 7. 5. 2014, sp. zn. Pl. ÚS 47/13). V této souvislosti není přitom nijak neobvyklá ani skutečnost, že soud převzal názor státního zástupce vyjádřený v jeho návrhu, pokud se s ním ztotožnil a považoval jej za důvodný.
Po soudu se nepožaduje zcela detailní odůvodnění, neboť jde o institut užívaný zejména v rámci přípravného řízení, který je určen ke shromažďování dalších důkazů za účelem potvrzení či vyvrácení podezření i ve vztahu ke konkrétním osobám. O vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu je účelné rozhodovat co nejrychleji tak, aby nedošlo ke ztrátě jeho smyslu a aby orgány činné v přípravném řízení mohly činit kroky nutné k opatření co nejširšího objemu informací (přiměřeně viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31.
7. 2024, sp. zn. 3 Pzo 1/2024).
12. Byť lze navrhovateli částečně přisvědčit v jeho výtce, že v příkazu 0 Nt 5926/2012/V absentuje výslovné zdůvodnění otázky, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak, popřípadě uvedení, z jakého důvodu by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, Nejvyšší soud nepovažuje tuto vadu za natolik závažné pochybení, aby bylo možno příkaz označit za vydaný v rozporu s podmínkami vyplývajícími z § 88 tr. ř. Tyto skutečnosti jsou totiž výslovně uvedeny jak v podnětu policejního orgánu, tak i v návrhu státního zástupce.
Při následném přezkoumávání zákonnosti rozhodování o zásahu do soukromí určité osoby v tomto stadiu řízení je nutné posuzovat samotný příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nikoli odděleně od jemu předcházejícího návrhu, nýbrž v komplexu soudu předkládaných informací i argumentů navrhovatele. Podle názoru Nejvyššího soudu bylo možné v rozhodné době akceptovat souhlas příslušné soudkyně s tvrzením státního zástupce o nezbytnosti využít právě tento institut jako nezbytnou součást objasnění okolností, za nichž mělo docházet k páchání trestné činnosti.
Policejní orgán a státní zástupce zcela přesvědčivě vysvětlili, že skutečnosti významné pro trestní řízení nelze zjistit jiným způsobem především s ohledem na charakter popsané trestné činnosti, která byla podezřelými páchána konspirativně. Bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo za tehdejší situace možno skrytým, utajeným způsobem zadokumentovat prověřovanou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, monitorovat a označit schůzky jednak mezi již podezřelými osobami, stejně jako mezi podezřelými a dosud neztotožněnými osobami, jež bylo třeba identifikovat.
Lze k tomu jen ve stručnosti doplnit, že povaha páchané trestné činnosti spočívala mimo jiné právě v samotné komunikaci mezi podezřelými (či dalšími) osobami a týkala se sjednávání výhod různého druhu za dohodnuté „protislužby“. Nařízení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo podle Nejvyššího soudu zcela namístě. Vzhledem k tomu, že ze spisového materiálu a z okolností případu lze dovodit všechny věcné důvody pro postup podle § 88 tr. ř., není absence výslovného zdůvodnění tzv. subsidiarity použití odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu důvodem pro vyslovení nezákonnosti příkazu 0 Nt 5926/2012/V.
Ve své podstatě jde pouze o formální vadu, bez vlivu na věcnou správnost provedeného úkonu (viz výše již citované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2024, sp. zn. 3 Pzo 1/2024, nebo též v něm odkazované usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, publikované pod číslem 9 ve svazku 52 Sb. nál. a usn.). Na rozdíl od věci, na niž upozornil navrhovatel, která se týkala nařízení odposlechu J. N. a jeho přezkumu ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 4 Pzo 9/2019, byly ohledně přezkoumávaného příkazu Mgr.
Romana Bočka, MBA, shledány dostatečnými skutkové okolnosti vyvolávající požadovanou míru podezření o páchání trestné činnosti jmenovaným i skupinou osob, s níž telefonicky komunikoval.
13. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal příkaz 0 Nt 5926/2012/V nezákonným, nelze ani navazující příkaz 5 Nt 808/2013, jímž byla prodloužena doba odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu o čtyři měsíce, bez dalšího považovat za nezákonný, navíc s argumentací použitou v navrhovatelem citovaném usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2016, sp. zn. 4 Pzo 14/2016. Ze shora uvedených důvodů zde totiž vůbec nejde o situaci, v níž by byl prodlužován odposlech a záznam telekomunikačního provozu, který byl od počátku prováděn na základě nezákonného příkazu. Sám navrhovatel přitom ve svém návrhu nevytkl příkazu 5 Nt 808/2013 žádné jiné vady, Nejvyšší soud proto s přiměřeným poukázáním na výše popsaná východiska pouze ve stručnosti dodává, že i příkaz 5 Nt 808/2013 při přezkoumání jeho zákonnosti z hlediska materiálně-formálního obstojí.
14. S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti Nejvyšší soud rozhodl podle § 314n odst. 1 tr. ř. tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§ 314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 18.11.2024
JUDr. Blanka Roušalová předsedkyně senátu