3 Pzo 1/2024-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 návrh
podaný navrhovatelem D. B., na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě
dne 22. 2. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013, a rozhodl takto:
Podle § 314n odst. 1 trestního řádu příkazem k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 22. 2.
2013 pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V, nebyl porušen zákon.
1. Nejvyššímu soudu byl dne 6. 6. 2024 prostřednictvím advokáta doručen
návrh D. B. (dále jen „navrhovatel“) na přezkoumání zákonnosti příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu
v Ostravě dne 22. 2. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V.
2. Navrhovatel má za to, že příkaz k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu nelze hodnotit jinak než jako zjevně nezákonný. Ve
svém návrhu uvedl, že z příkazu není zřejmé, pro jakou trestnou činnost se v
jeho případě odposlech telekomunikačního provozu navrhuje, neboť ve vztahu k
jeho osobě se z příkazu podává pouze to, že měl být v kontaktu s určitými lidmi
a dle názoru policejního orgánu se měl vyjadřovat konspirativně. Má rovněž za
to, že příkaz nesplňuje podmínky neodkladného úkonu podle § 160 odst. 4 tr. ř.,
neboť neobsahuje jakékoli odůvodnění neodkladnosti tohoto úkonu, a to navzdory
tomu, že byl vydán ve fázi před zahájením trestního stíhání. Dále navrhovatel
poukazuje na skutečnost, že z obsahu příkazu není zřejmé, z jakého důvodu mají
být skutečnosti významné pro trestní řízení zjišťovány právě prostřednictvím
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně v předmětném příkazu
zcela absentuje zdůvodnění toho, proč tyto skutečnosti nemohou být zjištěny
jiným a méně invazivním způsobem nebo z jakého důvodu by bylo dosažení účelu
trestního řízení podstatně ztížené. Soud tak nerozhodoval za současného
zachování nezbytné míry pečlivosti a neopatřil příkaz vlastními a zákonnými
náležitostmi. Navrhoval dále uvedl, že příkaz působí tak, že měl pravděpodobně
primárně sloužit k tomu, aby teprve na jeho základě byly získány informace o
případné trestné činnosti konkrétních osob, což je nepřípustné. V této
souvislosti připomněl závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Pzo 9/2019.
Navrhovatel zdůraznil, že odposlechy jsou mimořádně citlivým zásahem do
soukromí člověka a k jejich využívání a zejména pak k povolování musí být
přistupováno s maximální možnou mírou zdrženlivosti. V tomto směru odkázal na
závěry podávající se z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II.
ÚS 615/06, kdy má za to, že příkaz neodpovídá jak zákonným, tak ústavněprávním
požadavkům. Navrhovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že skutkové okolnosti,
na základě kterých byl příkaz vydán, nebyly ve vztahu k jeho osobě zjištěny, a
to ani po dlouhých měsících probíhajících odposlechů a záznamů
telekomunikačního provozu. Nebylo zjištěno, že by se dopouštěl údajné (dosti
nejasné) trestné činnosti, pro niž byl příkaz vydán. Nebylo ani zjištěno, že by
se dopouštěl i jakékoli jiné trestné činnosti. I to podle jeho názoru svědčí o
nepřípustném, ryze formalistickém přístupu soudu ohledně nutnosti a především
zákonnosti pořizování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
3. Navrhoval s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti navrhl, aby
Nejvyšší soud přezkoumal, zda byly splněny podmínky pro vydání příkazu
Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V
47/2013), na jehož základě byl pořizován odposlech a záznam telekomunikačního
provozu účastnického čísla navrhovatele, a zda byla dodržena zákonnost takového
postupu.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen
„státní zástupce“) k řádně zaslanému návrhu navrhovatele zaslal své vyjádření
dne 30. 7. 2024, sp. zn. 1 NZP 2/2024. V rámci vyjádření uvedl, napadený příkaz
Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013, je jen
jedním z mnoha obdobných příkazů vydaných ve věci vedené Vrchním státním
zastupitelstvím v Olomouci pod sp. zn. 6 VZN 401/2012. Předmětem trestního
řízení v této věci bylo podezření, které je možno velmi zjednodušeně popsat
tak, že skupina vysoce postavených osob se pokusila ovládnout stát a využívat
jeho instituce ke svým osobním účelům. Nejvyšší soud se zákonností některých z
těchto příkazů již zabýval. A to nejenom v poněkud neúplném usnesení ze dne 27.
5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019 v řízení podle § 314l a násl. tr. ř., ale zejména
také ve svém pozdějším usnesení ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1416/2019, v
řízení dovolacím. V dovolacím řízení Nejvyšší soud konstatoval, že pokud byla
dříve vyslovena nezákonnost tohoto důkazu, stalo se tak na základě neúplného
spisového materiálu. Zákonností předmětných odposlechů se zabýval rovněž
Ústavní soud, neboť proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, sp. zn.
5 Tdo 1416/2019, si obvinění podali ústavní stížnosti, kdy tyto byly nálezem
Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2824/21, zamítnuty. V
předmětné věci považoval za podstatné, že rozhodnutí sp. zn. 4 Pzo 9/2019
vycházelo z jiných skutkových zjištění než rozhodnutí senátu dovolacího. Při
posuzování navrhovatelem napadeného příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne
22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013, by měla být respektována argumentace
Nejvyšším soudem již dříve vyslovená a mířící na již dříve vyslovené námitky
obdobné povahy. Zejména by mělo být zohledněno, že se jedná o posuzování
příkazů vydaných před mnoha lety, při jiném stavu tehdejší judikatury. A že na
odůvodnění příkazů vydávaných na samotném počátku trestního řízení nelze klást
stejné nároky jako na příkazy vydávané později – během již probíhajícího
dokazování.
5. Ke konkrétním námitkám navrhovatele státní zástupce konstatoval, že
jím požadované náležitosti příkaz obsahuje. Trestná činnost je zde popsána u
hlavních podezřelých, a to stručným popisem podstaty skutku tak i v úvahu
přicházející právní kvalifikací. Vztah navrhovatele k ní je pak uveden v
odůvodnění na str. 22 a 23 předmětného příkazu – jmenovaný se aktivně účastnil
vyjednávání podezřelých, měl k nim úzký přátelský vztah a byl s nimi v častém
telefonickém kontaktu. Spolu s ostatními podezřelými se choval velmi
konspirativně. Neodkladnost a nenahraditelnost odposlechů je pak zcela
dostatečně popsána na závěrečných stranách 24 a 25 předmětného příkazu. Ani
samotný navrhovatel neuvádí, jak jinak by bylo možno zjistit a dokumentovat
jednání osob podezřelých z konspirativního ovládnutí státních institucí.
6. Ze shora uvedených důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší
soud podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil, že předmětným příkazem zákon porušen
nebyl.
7. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda v posuzované věci jsou
splněny zákonné podmínky pro přezkoumání zákonnosti vydaného příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
8. Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8 tr. ř.
Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu.
9. Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu
soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy
mu byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu.
10. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel
B. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat
předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou.
Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě 6 měsíců ode
dne 28. 3. 2024, kdy mu bylo doručeno vyrozumění Obvodního soudu pro Prahu 1 ze
dne 26. 3. 2024, sp. zn. 3 T 65/2016, kterým mu bylo sděleno, že dne 22. 2.
2013 byl Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013)
vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho účastenského
telefonního čísla XY.
11. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na
který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně
osm let, pro trestné činy taxativně uvedené v tomto ustanovení nebo pro jiný
úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva,
může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud
lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní
řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho
dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu
provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České
republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi
obhájcem a obviněným je nepřípustné. Nejvyšší soud dále uvádí, že v příkazu
musí být mimo obecných náležitostí vymezen trestný čin, pro který se vede
trestní řízení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního
provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce a v odůvodnění musí
být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně
doby jeho trvání, odůvodňují. Dále zde musí být uveden účel odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze
sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení
podstatně ztížené (§ 88 odst. 2 tr. ř.).
12. Dne 4. 2. 2013 byl Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu
Služby kriminální policie a vyšetřování podán podnět k Vrchnímu státnímu
zastupitelství v Olomouci k podání návrhu na vydání příkazu k povolení
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní číslo a telefonní
stanici +420 724 337 105 uživatele D. B., a to na dobu čtyř měsíců od data
vydání příkazu. Z odůvodnění podnětu se podává, že trestní řízení bylo zahájeno
dne 6. 1. 2012, kdy byl Policií České republiky, Útvarem pro odhalování
organizovaného zločinu, službou kriminální policie a vyšetřování, sepsán záznam
o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr. ř., a to k objasnění
a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin
zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku,
kterého se mohl dopustit L. G. spolu s dalšími dosud neustanovenými úředními
osobami, a dále trestné činy sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky,
při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a
legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3
písm. a) tr. zákoníku, kterých se mohli dopustit R. J., T. H., a další dosud
neustanovené osoby, a to na základě jednání podrobně popsaného v uvedeném
podnětu, kdy se společným jednáním měli dopustit též zločinu účasti na
organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Následně byl
dne 7. 3. 2012 sepsán podle § 158 odst. 3 tr. ř. Policií České republiky,
Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a
vyšetřování záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to nově pro
skutek kvalifikovaný jako trestný čin sabotáže podle § 314 odst. 1 písm. a),
b), odst. 2 písm. a) tr. zákoníku, jehož se mohli dopustit L. G., M. M., a
další osoby, a to jednáním podrobně popsaným v uvedeném podnětu. Dne 9. 1. 2013
byl podle § 158 odst. 3 tr. ř. Policií České republiky, Útvarem pro odhalování
organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování sepsán záznam o
rozšíření zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností
důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí
úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku,
trestného činu podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3
písm. b) tr. zákoníku, kterých se mohli dopustit P. T., M. Š., a I. F.,
popřípadě i jiní poslanci parlamentu ČR, a zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se mohli dopustit I. R., J. N., R. B.,
společně s dalšími doposud neustanovenými osobami, a to na základě jednání
podrobně popsaného v uvedeném podnětu policejního orgánu. V podnětu policejního
orgánu byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování velmi
podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám včetně
navrhovatele B. s konstatováním, že B.
se aktivně podílí na jednání těchto
podezřelých osob, kdy se účastní jednotlivých osobních schůzek a zjištěné
informace dále předává dalším osobám z popisované skupiny, přičemž vzhledem k
úzkému přátelskému vztahu s J. N. je detailně obeznámen s činností i budoucími
záměry vlády i jednotlivých ministerstev a prostřednictvím jmenované se snaží
vykonávat vliv na personální složení jednotlivých orgánů a pozic, a to s
ohledem na své osobní zájmy i zájmy celé skupiny. Policejní orgán v podnětu
dále uvedl, že předpokládá, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu
uvedeného telefonního čísla navrhovatele bude možno řádně zadokumentovat
uvedenou trestnou činnost, zejména zajistit a ztotožnit kontaktní osoby
podezřelých, zadokumentovat schůzky a případně ztotožnit další dosud
neustanovené osoby, přičemž je možno důvodně předpokládat, že provedenými úkony
budou zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení ve smyslu § 88 odst. 1
tr. ř., které za současného stavu prověřování není možno zjistit jiným způsobem
právě s ohledem na charakter a závažnost trestné činnosti a s přihlédnutím ke
skutečnosti, že je podezřelými prováděna konspirativně, čímž je její
zadokumentování podstatně ztížené. Policejní orgán rovněž zdůvodnil, že bez
opatření požadovaných údajů nelze páchanou trestnou činnost zjistit, přičemž
takto získané údaje by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho
pachatele a nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní
stíhání, kdy obsah hovorů není archivován, a hrozí tak zničení, případně
zmaření důkazů a sledovaného účelu pro nelze dosáhnout jinými, méně invazivními
prostředky.
13. Na podkladě výše uvedeného podnětu policejního orgánu následně
Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo dne 14. 2. 2023 k Okresnímu
soudu v Ostravě návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu telefonní stanice a telefonního čísla navrhovatele (a
dalších pěti telefonních stanic a telefonních čísel). Státní zástupce v návrhu
na vydání příkazu k odposlechu uvedl, že příslušný policejní orgán (Útvar pro
odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování)
prověřoval podezření ze spáchání trestného činu účasti na organizované
zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku a dalších trestných činů. Trestný čin podle § 361 tr. zákoníku je přitom trestným činem, na který zákon
stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let
(zvlášť závažný zločin). Návrh byl podán na dobu čtyř měsíců od data vydání
příkazu (podmínky ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. ř.), kdy by podle státního
zástupce kratší doba nevedla ke zjištění uceleného obrazu o páchání předmětné
trestné činnosti, zejména ke zjištění všech osob podílejících se na této
činnosti. Jednalo se o společný návrh na odposlech celkem šesti telefonních
stanic a telefonních čísel, jejichž uživatelé byli ztotožněni jako P. T., T. J. (2 telefonní stanice), J. H. (2 telefonní stanice) a navrhovatel. V rámci
odůvodnění byly shrnuty výsledky dosavadního šetření a podrobně byla popsána
činnost zájmových osob (celkem se jedná o více než 40 stran textu). Ve vztahu k
navrhovateli pak státní zástupce svůj návrh na odposlech jeho mobilního
telefonního čísla odůvodnil zejména tím, že navrhovatel byl v telefonickém,
případně i osobním kontaktu s některými ze zájmových osob, a to zejména s J. N., I. R. a S. H., a v průběhu měsíce října a listopadu 2012 se měl aktivně
podílet na vyjednávání týkajícího se poskytnutí postů ve státních firmách,
resp. finanční hotovosti části poslanců ODS, kteří za tyto úplaty hlasovali v
Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k vládnímu návrhu zákonů tzv. „stabilizačního
balíčku“. Navrhovatel se osobně účastnil jednání ve vládních budovách u N., se
kterou byl v úzkém přátelském vztahu a „je tedy více něž pravděpodobné, že byl
minimálně obeznámen s vývojem celé situace i s jejím ukončením poskytnutím
postů ve státních firmách, resp. finanční hotovosti části z ‚rebelujících‘
poslanců“. Dále bylo zjištěno, že se navrhovatel aktivně podílel na snaze N. coby vrchní ředitelky kabinetu premiéra na dosazení H. na pozici ředitele,
resp. náměstka Útvaru zvláštních činností Policie ČR. Pokud by byl H. na
uvedený post jmenován, měl by přístup ke všem informacím týkajících se činnosti
uvedeného útvaru, kterýžto je útvarem specializovaným a mimo jiné zajišťuje
odposlech a záznam telekomunikačního provozu či prostorový odposlech pro
jednotlivé složky policie i další bezpečnostní složky. Bylo tak zjištěno, že se
navrhovatel podílí na jednání těchto zájmových osob, kdy se účastní
jednotlivých osobních schůzek a zjištěné informace dále předává dalším osobám z
popisované skupiny.
Je detailně obeznámen s činností i budoucími záměry vlády i
jednotlivých ministerstev a prostřednictvím N. se snaží vykonávat vliv na
personální složení jednotlivých orgánů a pozic, a to s ohledem na své osobní
zájmy i zájmy celé skupiny. Návrh na odposlechy uvedených mobilních telefonních
čísel byl tedy odůvodněn tím, že bylo dáno konkrétní podezření, že dlouhodobě
dochází k páchání rozsáhlé trestné činnosti organizované skupiny. Dále státní
zástupce v návrhu jasně uvedl, že lze předpokládat, že prostřednictvím
odposlechu budou zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení, přičemž bez
jeho realizace nelze za současné situace skrytým, utajeným způsobem
dokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní
osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a
jednak podezřelých s dalšími osobami a ustanovit dosud nezjištěné podezřelé. Úkon je pak nutno považovat za neodkladný ve smyslu ustanovení § 158 odst. 3
písm. i) tr. ř., neboť skutečnosti podávající se z odposlechů by měly přispět k
náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby,
než případně bude zahájeno trestní stíhání, neboť hrozí nebezpečí zničení
důkazů, případně jejich zmaření. Státní zástupce v rámci návrhu rovněž uvedl,
že účelu sledovaného postupem podle § 88 tr. ř. nelze dosáhnout jinými (méně
invazivními) prostředky, kdy má za to, že tento postup současně respektuje
základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska zásad
přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit závažností
činu, pro který se trestní řízení vedlo (míra společenské škodlivosti jednání v
případě organizované zločinecké skupiny je velmi vysoká).
14. Soudce Okresního soudu v Ostravě následně předmětný návrh státního
zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne
14. 2. 2013, sp. zn. V1-281/2012-6 VZN 401/2012, přezkoumal a rozhodl, že
podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
podle § 88 tr. ř. jsou splněny. Přestože je odůvodnění příkazu k odposlechu a
záznamu telekomunikačního provozu, který byl vydán Okresním soudem v Ostravě
dne 22. 2. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013), o něco stručnější než
návrh státního zástupce, je z něj patrné, že soudce uvedený návrh řádně
přezkoumal, jakož i přiložený spisový materiál, když v odůvodnění shrnul
relevantní poznatky z předmětného návrhu, a to právě i ve vztahu k
navrhovateli. V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly
na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování rozepsány zjištěné
skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám, přičemž se jednalo o činnost
organizované skupiny, kdy byly na podkladě předchozích provedených šetření a
vyhodnocení dosud realizovaných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu
ustanoveny konkrétní zájmové osoby. Ve vztahu k navrhovateli byl příkaz k
odposlechu odůvodněn ve shodě s tím, co bylo uvedeno v návrhu státního
zástupce. Soudce Okresního soudu v Ostravě doplnil, že v rámci průběžného
vyhodnocování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo zjištěno, že
navrhovatel a další zájmové osoby se chovají velmi konspirativně, otevřeně přes
účastnická čísla řeší věci jen minimálně a často jen v náznacích, a je tedy
pravděpodobné, že tyto osoby komunikují i přes další účastnické telefonní
stanice a pomocí programu Skype nebo jinou obdobnou technologii. Soudce
Okresního soudu v Ostravě dále konstatoval, že lze důvodně předpokládat, že
odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu by mohly být zjištěny
skutečnosti významné pro trestní řízení. Bez realizace odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu nelze podle soudce Okresního soudu v Ostravě za
současného stavu skrytým utajeným způsobem dokumentovat uvedenou trestnou
činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých,
zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých
s dalšími osobami, ustanovit další dosud nezjištěné podezřelé, zjistit obsah
vzájemné komunikace související s prověřenou trestnou činností. Tyto
skutečnosti současně nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno
trestní stíhání (§ 160 odst. 1 tr. ř.), kdy hrozí nebezpečí zmaření a zničení
důkazu. Příkaz k odposlechu byl tedy vydán jako neodkladný úkon podle § 160
odst. 4 tr. ř. V předmětném příkaze dále nechybělo konstatování, že jsou
splněny zákonné podmínky uvedené v § 88 odst. 1 tr. ř., když je vedeno trestní
řízení pro zvlášť závažný zločin (zločin účasti na organizované zločinecké
skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž zákon stanoví trest odnětí
svobody s horní hranicí zákonné trestní sazby stanovenou až na 10 let).
Doba
čtyř měsíců, na kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu
povolen, byla odůvodněna tak, že s ohledem na charakter prověřované trestné
činnosti, její rozsah a počet osob na ní zainteresovaných by dobou kratšího
trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo
dosaženo sledovaného účelu. Ze všech v příkaze uvedených důvodů bylo proto
soudcem Okresního soudu v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek,
na základě čehož povolil odposlech a záznam telekomunikačního provozu v příkaze
specifikovaných účastnických stanic a jejich uživatelů, a to na dobu od 22. 2. 2013 od 12:00 hodin do 22. 6. 2013 včetně.
15. Je možno připomenout, že ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že
odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v
přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce v obligatorní písemné
podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i
příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání přitom musí obsahovat:
- uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla),
- osobu uživatele, pokud je její totožnost známa,
- dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu
prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce,
- úmyslný trestný čin ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného
odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro
úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje),
- konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby
jeho trvání) odůvodňují,
- účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i
odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo
jinak jeho dosažení podstatně ztížené,
- ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění
neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř.
[srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck,
2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs
trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369;
Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h).
Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802–804].
16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je možno konstatovat, že
příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v
Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013) splňuje
podmínky stanovené ustanovením § 88 tr. ř.
17. Skutečnost, že soud převzal znění návrhu státního zástupce do
odůvodnění příkazu k odposlechu, není nijak neobvyklá. Po soudu se nepožaduje
detailní odůvodnění, neboť se jedná o institut užívaný zejména v rámci
přípravného řízení, kdy probíhá vyšetřování, a slouží ke shromažďování dalších
důkazů, tedy je třeba o něm rozhodovat co nejrychleji. Pokud jsou splněny
všechny zákonné podmínky, jak jsou uvedeny v ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř.,
není na místě soudu vyčítat stručnost jeho odůvodnění nebo skutečnost, že
odůvodnění převzal ze samotného návrhu státního zástupce. Soud návrh státního
zástupce i samotný spisový materiál přezkoumal a s návrhem státního zástupce se
plně ztotožnil. Jsou-li splněny všechny podmínky ustanovení § 88a tr. ř., může
být písemné odůvodnění příkazu k odposlechům stručné a věcně vycházet z návrhu
státního zástupce, pokud se s ním rozhodující soud plně ztotožňuje.
18. V příkazu jsou jasně uvedena uživatelská telefonní čísla, osoby
jejich uživatelů i doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního
provozu (která není delší než čtyři měsíce). Trestné činy, pro něž bylo
zahájeno trestní řízení, jsou trestnými činy ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř.,
přičemž ve vztahu k navrhovateli se jedná o podezření ze spáchání zvlášť
závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 tr.
zákoníku. Ačkoli doslovné označení v příkazu absentuje, údaj o podezření ze
spáchání zvlášť závažného zločinu je uveden, přičemž rozsáhlé odůvodnění
samotného návrhu popisuje činnost a vzájemné vztahy uvnitř skupiny, kdy jednání
navrhovatele je popsáno na str. 22 až 23 uvedeného návrhu. Ačkoliv je předmětný
příkaz oproti návrhu státního zástupce o něco stručnější, především co se týče
popisu zjištěných skutkových okolností, z odůvodnění je patrno, že soudce
Okresního soudu v Ostravě návrh státního zástupce i přiložený spisový materiál
přezkoumal, na základě čehož dospěl následně k závěru o jeho důvodnosti. Příkaz
obsahuje všechny tehdy známé skutečnosti, ze kterých vyplývalo důvodné
podezření ze spáchání trestné činnosti. Podstatné je, že konkrétní skutkové
okolnosti jsou uvedeny i ve zmiňovaném návrhu státního zástupce, jakož i v
podnětu policejního orgánu (test účinnosti trojí kontroly). Stejně tak se z
příkazu podává, z jakých důvodů je nasazení odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu nejúčinnějším prostředkem pro zjišťování dalších
skutečností významných pro trestní řízení. V příkazu se jasně poukazuje na
konspirativní chování zájmových osob, resp. provázanou síť těchto osob, které
mezi sebou komunikují zejména prostřednictvím telefonních sítí, kdy jsou po
telefonu rovněž sjednávány schůzky, kterých se následně osobně účastní.
Prostřednictvím telefonních hovorů jsou kontaktovány i další osoby, které mohou
být pro dokumentaci trestné činnosti významné.
19. Navrhovateli je možno přisvědčit, že v příkazu Okresního soudu v
Ostravě absentuje doslovné uvedení toho, proč nelze zjistit dané skutečnosti
jiným (méně invazivním) způsobem nebo z jakého důvodu by bylo dosažení účelu
trestního řízení podstatně ztížené. Nejedná se však o tak závažné pochybení,
aby byl příkaz označen za nezákonný či vydaný v rozporu s podmínkami
stanovenými v ustanovení § 88 tr. ř. Uvedené skutečnosti jsou jednak výslovně
uvedeny jak v návrhu státního zástupce, tak v podnětu policejního orgánu (test
účinnosti trojí kontroly), jednak z obsahu příkazu, resp. jeho odůvodnění se
jasně podává, že bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu
nelze za současné situace skrytým, utajeným způsobem dokumentovat uvedenou
trestnou činnost. Rovněž je stěžejní, že příkaz byl jako neodkladný úkon ve
smyslu ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. Nejvyšší soud podotýká, že jestliže ze
spisového materiálu a z okolností případu je možné dovodit, že jsou dány věcné
důvody pro postup podle § 88 tr. ř., není absence doslovného zdůvodnění na
překážku. V každém jednotlivém případě je nutno náležitě zvažovat povahu
takového pochybení, a to zejména z materiálního hlediska, tedy zda i přes
absenci náležitého odůvodnění toho, proč nelze zjistit dané skutečnosti jiným
(méně invazivním) způsobem nebo z jakého důvodu by bylo dosažení účelu
trestního řízení podstatně ztížené, byly podmínky postupu podle § 88 tr. ř. s
ohledem na konkrétní okolnosti případu splněny. Jde pak totiž ve své podstatě o
vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení úkonu. Takový
právní názor je projeven v judikatuře Ústavního soudu (ale i Nejvyššího soudu)
deklarované doktríny materiálního právního státu (k tomu srov. též usnesení
Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, publikované pod č. 9
ve sv. 52 Sb. nál. a usn.).
20. K poslednímu zmiňovanému požadavku, vztahujícímu se k fázi před
zahájením trestního stíhání, kterým je odůvodnění neodkladnosti nebo
neopakovatelnosti úkonu, a jehož nedostatečné zdůvodnění navrhovatel namítal,
Nejvyšší soud uvádí, že o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp.
jeho nařízení se rozhoduje formou příkazu, což je rozhodnutí sui generis. Tato
forma rozhodnutí se uplatňuje zpravidla tam, kde jde o zásahy do základních
práv a svobod, přičemž je tak nutno učinit bez zbytečného prodlení, neboť jinak
by byl ohrožen účel trestního řízení (srov. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J. a
kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 435–436). K
požadavkům kladeným na odůvodnění tohoto typu rozhodnutí existuje bohatá
judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu. Z judikatury Ústavního soudu lze
poukázat na usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, z nějž se
podává, že zdůvodnění úsudku o neodkladnosti úkonu je potřebné, protože
zaručuje transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost procesními
stranami. Nároky na preciznost a detailnost slovního zdůvodnění neodkladnosti
však podle jeho názoru nemohou být přílišné, neboť posouzení neodkladnosti je
mimořádně silně ovlivněno různými situačními okolnostmi případu a informace o
důvodech neodkladnosti není a často ani nemůže být vyčerpávajícím způsobem
obsažena jen v důkazním materiálu, nýbrž vyplývá i z různých neformálních
zdrojů informací, jako jsou policejní evidence, výsledky operativně pátrací
činnosti z bezprostředního pozorování situace na místě činu, z pozorování
chování obviněného v průběhu vyšetřování apod. Nadměrné formalizování této
počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji
přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů
pro neodkladnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a
v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení. Absence
podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost
takového úkonu, jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí
lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny. V
usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, Ústavní soud konstatoval,
že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu
není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná, byť alespoň v
(minimálním) nezbytném rozsahu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 6.
2021, sp. zn. 4 Pzo 6/2021, ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 4 Pzo 5/2021).
21. Nejvyšší soud při přezkoumávání příkazu k odposlechu a záznamu
telekomunikačního provozu, vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 22. 2. 2013,
sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013), zjistil, jak již uvedeno výše, že v něm
byl úkon výslovně za neodkladný označen (ostatně tak bylo učiněno již v návrhu
státního zástupce a rovněž v podnětu policejního orgánu). Zdůvodnění, že lze
důvodně předpokládat, že uvedeným postupem budou získány informace důležité pro
trestní řízení a zjištěny další skutečnosti směřující k objasnění trestné
činnosti, přičemž tyto skutečnosti nesnesou odkladu do doby, než případně bude
zahájeno trestní stíhání, neboť hrozí nebezpečí zmaření, zcizení nebo ztráty
důkazů, je ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. ve vztahu k ustanovení §
158 odst. 3 písm. i) tr. ř. zcela dostačující.
22. Je třeba si uvědomit, že k vydání příkazu došlo ve fázi trestního
řízení, kdy je trestná činnost teprve mapována, jsou shromažďovány informace a
důkazy a tyto jsou následně orgány činnými v trestním řízení vyhodnocovány a je
zvažován další postup. Tedy o fázi před zahájením trestního stíhání, kdy orgány
činné v trestním řízení pracují s omezeným množstvím informací a vyhodnocených
skutečností. Proto i požadavek na odůvodnění úkonů nařízených v rámci této fáze
trestního řízení je nutno tomuto přizpůsobit, resp. nelze očekávat vyšší míru
zdůvodnění, neboť v uvedené fázi nelze předem odhadnout, jaké skutečnosti budou
či nebudou zjištěny, případně zda bude či nebude v budoucnu proti osobě
podezřelého zahájeno trestní stíhání. Skutečnost, že navrhovatel nakonec
nefiguroval mezi osobami, proti nimž bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160
odst. 1 tr. ř., resp. že nebyl nikdy z žádného trestného činu obviněn, není pro
posouzení zákonnosti nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního hovoru
jakkoli stěžejní.
23. Nejvyšší soud proto s ohledem na vše shora uvedené stran příkazu k
odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne
22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013), uzavírá, že byl ve vztahu k
navrhovateli D. B. vydán v mezích zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§ 314n
odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Petr Šabata
předseda senátu