3 Pzo 1/2024-
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2024 návrh podaný navrhovatelem D. B., na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 22. 2. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013, a rozhodl takto:
Podle § 314n odst. 1 trestního řádu příkazem k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 22. 2. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V, nebyl porušen zákon.
1. Nejvyššímu soudu byl dne 6. 6. 2024 prostřednictvím advokáta doručen návrh D. B. (dále jen „navrhovatel“) na přezkoumání zákonnosti příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného soudcem Okresního soudu v Ostravě dne 22. 2. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V.
2. Navrhovatel má za to, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze hodnotit jinak než jako zjevně nezákonný. Ve svém návrhu uvedl, že z příkazu není zřejmé, pro jakou trestnou činnost se v jeho případě odposlech telekomunikačního provozu navrhuje, neboť ve vztahu k jeho osobě se z příkazu podává pouze to, že měl být v kontaktu s určitými lidmi a dle názoru policejního orgánu se měl vyjadřovat konspirativně. Má rovněž za to, že příkaz nesplňuje podmínky neodkladného úkonu podle § 160 odst. 4 tr. ř., neboť neobsahuje jakékoli odůvodnění neodkladnosti tohoto úkonu, a to navzdory tomu, že byl vydán ve fázi před zahájením trestního stíhání. Dále navrhovatel poukazuje na skutečnost, že z obsahu příkazu není zřejmé, z jakého důvodu mají být skutečnosti významné pro trestní řízení zjišťovány právě prostřednictvím odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Současně v předmětném příkazu zcela absentuje zdůvodnění toho, proč tyto skutečnosti nemohou být zjištěny jiným a méně invazivním způsobem nebo z jakého důvodu by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené. Soud tak nerozhodoval za současného zachování nezbytné míry pečlivosti a neopatřil příkaz vlastními a zákonnými náležitostmi. Navrhoval dále uvedl, že příkaz působí tak, že měl pravděpodobně primárně sloužit k tomu, aby teprve na jeho základě byly získány informace o případné trestné činnosti konkrétních osob, což je nepřípustné. V této souvislosti připomněl závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 4 Pzo 9/2019. Navrhovatel zdůraznil, že odposlechy jsou mimořádně citlivým zásahem do soukromí člověka a k jejich využívání a zejména pak k povolování musí být přistupováno s maximální možnou mírou zdrženlivosti. V tomto směru odkázal na závěry podávající se z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. II. ÚS 615/06, kdy má za to, že příkaz neodpovídá jak zákonným, tak ústavněprávním požadavkům. Navrhovatel rovněž poukazuje na skutečnost, že skutkové okolnosti, na základě kterých byl příkaz vydán, nebyly ve vztahu k jeho osobě zjištěny, a to ani po dlouhých měsících probíhajících odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu. Nebylo zjištěno, že by se dopouštěl údajné (dosti nejasné) trestné činnosti, pro niž byl příkaz vydán. Nebylo ani zjištěno, že by se dopouštěl i jakékoli jiné trestné činnosti. I to podle jeho názoru svědčí o nepřípustném, ryze formalistickém přístupu soudu ohledně nutnosti a především zákonnosti pořizování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
3. Navrhoval s ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti navrhl, aby Nejvyšší soud přezkoumal, zda byly splněny podmínky pro vydání příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013), na jehož základě byl pořizován odposlech a záznam telekomunikačního provozu účastnického čísla navrhovatele, a zda byla dodržena zákonnost takového postupu.
4. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“) k řádně zaslanému návrhu navrhovatele zaslal své vyjádření dne 30. 7. 2024, sp. zn. 1 NZP 2/2024. V rámci vyjádření uvedl, napadený příkaz Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013, je jen jedním z mnoha obdobných příkazů vydaných ve věci vedené Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci pod sp. zn. 6 VZN 401/2012. Předmětem trestního řízení v této věci bylo podezření, které je možno velmi zjednodušeně popsat tak, že skupina vysoce postavených osob se pokusila ovládnout stát a využívat jeho instituce ke svým osobním účelům. Nejvyšší soud se zákonností některých z těchto příkazů již zabýval. A to nejenom v poněkud neúplném usnesení ze dne 27. 5. 2020, sp. zn. 4 Pzo 9/2019 v řízení podle § 314l a násl. tr. ř., ale zejména také ve svém pozdějším usnesení ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1416/2019, v řízení dovolacím. V dovolacím řízení Nejvyšší soud konstatoval, že pokud byla dříve vyslovena nezákonnost tohoto důkazu, stalo se tak na základě neúplného spisového materiálu. Zákonností předmětných odposlechů se zabýval rovněž Ústavní soud, neboť proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1416/2019, si obvinění podali ústavní stížnosti, kdy tyto byly nálezem Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2824/21, zamítnuty. V předmětné věci považoval za podstatné, že rozhodnutí sp. zn. 4 Pzo 9/2019 vycházelo z jiných skutkových zjištění než rozhodnutí senátu dovolacího. Při posuzování navrhovatelem napadeného příkazu Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013, by měla být respektována argumentace Nejvyšším soudem již dříve vyslovená a mířící na již dříve vyslovené námitky obdobné povahy. Zejména by mělo být zohledněno, že se jedná o posuzování příkazů vydaných před mnoha lety, při jiném stavu tehdejší judikatury. A že na odůvodnění příkazů vydávaných na samotném počátku trestního řízení nelze klást stejné nároky jako na příkazy vydávané později – během již probíhajícího dokazování.
5. Ke konkrétním námitkám navrhovatele státní zástupce konstatoval, že jím požadované náležitosti příkaz obsahuje. Trestná činnost je zde popsána u hlavních podezřelých, a to stručným popisem podstaty skutku tak i v úvahu přicházející právní kvalifikací. Vztah navrhovatele k ní je pak uveden v odůvodnění na str. 22 a 23 předmětného příkazu – jmenovaný se aktivně účastnil vyjednávání podezřelých, měl k nim úzký přátelský vztah a byl s nimi v častém telefonickém kontaktu. Spolu s ostatními podezřelými se choval velmi konspirativně. Neodkladnost a nenahraditelnost odposlechů je pak zcela dostatečně popsána na závěrečných stranách 24 a 25 předmětného příkazu. Ani samotný navrhovatel neuvádí, jak jinak by bylo možno zjistit a dokumentovat jednání osob podezřelých z konspirativního ovládnutí státních institucí.
6. Ze shora uvedených důvodů proto státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 314n odst. 1 tr. ř. vyslovil, že předmětným příkazem zákon porušen nebyl.
7. Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou, zda v posuzované věci jsou splněny zákonné podmínky pro přezkoumání zákonnosti vydaného příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
8. Podle ustanovení § 314l tr. ř. na návrh uvedený v § 88 odst. 8 tr. ř. Nejvyšší soud v neveřejném zasedání přezkoumá zákonnost příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
9. Podle ustanovení § 88 odst. 8 tr. ř. může takový návrh Nejvyššímu soudu podat osoba uvedená v § 88 odst. 2 tr. ř., a to do 6 měsíců ode dne, kdy mu byla doručena informace o vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu.
10. V posuzovaném případě Nejvyšší soud dospěl k závěru, že navrhovatel B. je dle výše citovaných ustanovení trestního řádu osobou oprávněnou podat předmětnou žádost u Nejvyššího soudu, neboť byl osobou odposlouchávanou. Současně bylo ověřeno, že jeho žádost byla podána v zákonné lhůtě 6 měsíců ode dne 28. 3. 2024, kdy mu bylo doručeno vyrozumění Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 3. 2024, sp. zn. 3 T 65/2016, kterým mu bylo sděleno, že dne 22. 2. 2013 byl Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013) vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu jeho účastenského telefonního čísla XY.
11. Podle § 88 odst. 1 tr. ř. je-li vedeno trestní řízení pro zločin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně osm let, pro trestné činy taxativně uvedené v tomto ustanovení nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, může být vydán příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, pokud lze důvodně předpokládat, že jím budou získány významné skutečnosti pro trestní řízení a nelze-li sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo bylo-li by jinak jeho dosažení podstatně ztížené. Odposlech a záznam telekomunikačního provozu provádí pro potřeby všech orgánů činných v trestním řízení Policie České republiky. Provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu mezi obhájcem a obviněným je nepřípustné. Nejvyšší soud dále uvádí, že v příkazu musí být mimo obecných náležitostí vymezen trestný čin, pro který se vede trestní řízení, doba, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce a v odůvodnění musí být uvedeny konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu, včetně doby jeho trvání, odůvodňují. Dále zde musí být uveden účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu a také vysvětleny důvody, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené (§ 88 odst. 2 tr. ř.).
12. Dne 4. 2. 2013 byl Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování podán podnět k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Olomouci k podání návrhu na vydání příkazu k povolení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu na telefonní číslo a telefonní stanici +420 724 337 105 uživatele D. B., a to na dobu čtyř měsíců od data vydání příkazu. Z odůvodnění podnětu se podává, že trestní řízení bylo zahájeno dne 6. 1. 2012, kdy byl Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, službou kriminální policie a vyšetřování, sepsán záznam o zahájení úkonů trestního řízení podle § 158 odst. 3 tr.
ř., a to k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, kterého se mohl dopustit L. G. spolu s dalšími dosud neustanovenými úředními osobami, a dále trestné činy sjednávání výhody při zadávání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1 tr. zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, kterých se mohli dopustit R.
J., T. H., a další dosud neustanovené osoby, a to na základě jednání podrobně popsaného v uvedeném podnětu, kdy se společným jednáním měli dopustit též zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku. Následně byl dne 7. 3. 2012 sepsán podle § 158 odst. 3 tr. ř. Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení, a to nově pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin sabotáže podle § 314 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr.
zákoníku, jehož se mohli dopustit L. G., M. M., a další osoby, a to jednáním podrobně popsaným v uvedeném podnětu. Dne 9. 1. 2013 byl podle § 158 odst. 3 tr. ř. Policií České republiky, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, služby kriminální policie a vyšetřování sepsán záznam o rozšíření zahájení úkonů trestního řízení k objasnění a prověření skutečností důvodně nasvědčujících podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, odst. 2, odst. 3 písm. a), b) tr.
zákoníku, trestného činu podplácení podle § 332 odst. 1, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku a zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1, 3 písm. b) tr. zákoníku, kterých se mohli dopustit P. T., M. Š., a I. F., popřípadě i jiní poslanci parlamentu ČR, a zločinu podplácení podle § 332 odst. 1, 2 písm. a) tr. zákoníku, kterého se mohli dopustit I. R., J. N., R. B., společně s dalšími doposud neustanovenými osobami, a to na základě jednání podrobně popsaného v uvedeném podnětu policejního orgánu.
V podnětu policejního orgánu byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování velmi podrobně rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám včetně navrhovatele B. s konstatováním, že B.
se aktivně podílí na jednání těchto podezřelých osob, kdy se účastní jednotlivých osobních schůzek a zjištěné informace dále předává dalším osobám z popisované skupiny, přičemž vzhledem k úzkému přátelskému vztahu s J. N. je detailně obeznámen s činností i budoucími záměry vlády i jednotlivých ministerstev a prostřednictvím jmenované se snaží vykonávat vliv na personální složení jednotlivých orgánů a pozic, a to s ohledem na své osobní zájmy i zájmy celé skupiny. Policejní orgán v podnětu dále uvedl, že předpokládá, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu uvedeného telefonního čísla navrhovatele bude možno řádně zadokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zajistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky a případně ztotožnit další dosud neustanovené osoby, přičemž je možno důvodně předpokládat, že provedenými úkony budou zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení ve smyslu § 88 odst. 1 tr.
ř., které za současného stavu prověřování není možno zjistit jiným způsobem právě s ohledem na charakter a závažnost trestné činnosti a s přihlédnutím ke skutečnosti, že je podezřelými prováděna konspirativně, čímž je její zadokumentování podstatně ztížené. Policejní orgán rovněž zdůvodnil, že bez opatření požadovaných údajů nelze páchanou trestnou činnost zjistit, přičemž takto získané údaje by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní stíhání, kdy obsah hovorů není archivován, a hrozí tak zničení, případně zmaření důkazů a sledovaného účelu pro nelze dosáhnout jinými, méně invazivními prostředky.
13. Na podkladě výše uvedeného podnětu policejního orgánu následně Vrchní státní zastupitelství v Olomouci podalo dne 14. 2. 2023 k Okresnímu soudu v Ostravě návrh na vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu telefonní stanice a telefonního čísla navrhovatele (a dalších pěti telefonních stanic a telefonních čísel). Státní zástupce v návrhu na vydání příkazu k odposlechu uvedl, že příslušný policejní orgán (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu Služby kriminální policie a vyšetřování) prověřoval podezření ze spáchání trestného činu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr.
zákoníku a dalších trestných činů. Trestný čin podle § 361 tr. zákoníku je přitom trestným činem, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí trestní sazby nejméně 8 let (zvlášť závažný zločin). Návrh byl podán na dobu čtyř měsíců od data vydání příkazu (podmínky ustanovení § 88 odst. 1, 2 tr. ř.), kdy by podle státního zástupce kratší doba nevedla ke zjištění uceleného obrazu o páchání předmětné trestné činnosti, zejména ke zjištění všech osob podílejících se na této činnosti. Jednalo se o společný návrh na odposlech celkem šesti telefonních stanic a telefonních čísel, jejichž uživatelé byli ztotožněni jako P.
T., T. J. (2 telefonní stanice), J. H. (2 telefonní stanice) a navrhovatel. V rámci odůvodnění byly shrnuty výsledky dosavadního šetření a podrobně byla popsána činnost zájmových osob (celkem se jedná o více než 40 stran textu). Ve vztahu k navrhovateli pak státní zástupce svůj návrh na odposlech jeho mobilního telefonního čísla odůvodnil zejména tím, že navrhovatel byl v telefonickém, případně i osobním kontaktu s některými ze zájmových osob, a to zejména s J. N., I. R. a S. H., a v průběhu měsíce října a listopadu 2012 se měl aktivně podílet na vyjednávání týkajícího se poskytnutí postů ve státních firmách, resp. finanční hotovosti části poslanců ODS, kteří za tyto úplaty hlasovali v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR k vládnímu návrhu zákonů tzv. „stabilizačního balíčku“.
Navrhovatel se osobně účastnil jednání ve vládních budovách u N., se kterou byl v úzkém přátelském vztahu a „je tedy více něž pravděpodobné, že byl minimálně obeznámen s vývojem celé situace i s jejím ukončením poskytnutím postů ve státních firmách, resp. finanční hotovosti části z ‚rebelujících‘ poslanců“. Dále bylo zjištěno, že se navrhovatel aktivně podílel na snaze N. coby vrchní ředitelky kabinetu premiéra na dosazení H. na pozici ředitele, resp. náměstka Útvaru zvláštních činností Policie ČR.
Pokud by byl H. na uvedený post jmenován, měl by přístup ke všem informacím týkajících se činnosti uvedeného útvaru, kterýžto je útvarem specializovaným a mimo jiné zajišťuje odposlech a záznam telekomunikačního provozu či prostorový odposlech pro jednotlivé složky policie i další bezpečnostní složky. Bylo tak zjištěno, že se navrhovatel podílí na jednání těchto zájmových osob, kdy se účastní jednotlivých osobních schůzek a zjištěné informace dále předává dalším osobám z popisované skupiny.
Je detailně obeznámen s činností i budoucími záměry vlády i jednotlivých ministerstev a prostřednictvím N. se snaží vykonávat vliv na personální složení jednotlivých orgánů a pozic, a to s ohledem na své osobní zájmy i zájmy celé skupiny. Návrh na odposlechy uvedených mobilních telefonních čísel byl tedy odůvodněn tím, že bylo dáno konkrétní podezření, že dlouhodobě dochází k páchání rozsáhlé trestné činnosti organizované skupiny. Dále státní zástupce v návrhu jasně uvedl, že lze předpokládat, že prostřednictvím odposlechu budou zjištěny významné skutečnosti pro trestní řízení, přičemž bez jeho realizace nelze za současné situace skrytým, utajeným způsobem dokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími osobami a ustanovit dosud nezjištěné podezřelé.
Úkon je pak nutno považovat za neodkladný ve smyslu ustanovení § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř., neboť skutečnosti podávající se z odposlechů by měly přispět k náležitému zjištění trestného činu a jeho pachatele a nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní stíhání, neboť hrozí nebezpečí zničení důkazů, případně jejich zmaření. Státní zástupce v rámci návrhu rovněž uvedl, že účelu sledovaného postupem podle § 88 tr. ř. nelze dosáhnout jinými (méně invazivními) prostředky, kdy má za to, že tento postup současně respektuje základní principy omezující zásahy do soukromí, zejména z hlediska zásad přiměřenosti, subsidiarity a zdrženlivosti, které bylo možno vyvážit závažností činu, pro který se trestní řízení vedlo (míra společenské škodlivosti jednání v případě organizované zločinecké skupiny je velmi vysoká).
14. Soudce Okresního soudu v Ostravě následně předmětný návrh státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci – pobočky v Ostravě ze dne 14. 2. 2013, sp. zn. V1-281/2012-6 VZN 401/2012, přezkoumal a rozhodl, že podmínky pro vydání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr. ř. jsou splněny. Přestože je odůvodnění příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, který byl vydán Okresním soudem v Ostravě dne 22. 2. 2013 pod sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013), o něco stručnější než návrh státního zástupce, je z něj patrné, že soudce uvedený návrh řádně přezkoumal, jakož i přiložený spisový materiál, když v odůvodnění shrnul relevantní poznatky z předmětného návrhu, a to právě i ve vztahu k navrhovateli.
V příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu byly na základě dosavadních výsledků a průběhu prověřování rozepsány zjištěné skutečnosti k jednotlivým podezřelým osobám, přičemž se jednalo o činnost organizované skupiny, kdy byly na podkladě předchozích provedených šetření a vyhodnocení dosud realizovaných odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu ustanoveny konkrétní zájmové osoby. Ve vztahu k navrhovateli byl příkaz k odposlechu odůvodněn ve shodě s tím, co bylo uvedeno v návrhu státního zástupce.
Soudce Okresního soudu v Ostravě doplnil, že v rámci průběžného vyhodnocování odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu bylo zjištěno, že navrhovatel a další zájmové osoby se chovají velmi konspirativně, otevřeně přes účastnická čísla řeší věci jen minimálně a často jen v náznacích, a je tedy pravděpodobné, že tyto osoby komunikují i přes další účastnické telefonní stanice a pomocí programu Skype nebo jinou obdobnou technologii. Soudce Okresního soudu v Ostravě dále konstatoval, že lze důvodně předpokládat, že odposlechem a záznamem telekomunikačního provozu by mohly být zjištěny skutečnosti významné pro trestní řízení.
Bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze podle soudce Okresního soudu v Ostravě za současného stavu skrytým utajeným způsobem dokumentovat uvedenou trestnou činnost, zejména zjistit a ztotožnit kontaktní osoby podezřelých, zadokumentovat schůzky, a to jednak samotných podezřelých a jednak podezřelých s dalšími osobami, ustanovit další dosud nezjištěné podezřelé, zjistit obsah vzájemné komunikace související s prověřenou trestnou činností. Tyto skutečnosti současně nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní stíhání (§ 160 odst. 1 tr.
ř.), kdy hrozí nebezpečí zmaření a zničení důkazu. Příkaz k odposlechu byl tedy vydán jako neodkladný úkon podle § 160 odst. 4 tr. ř. V předmětném příkaze dále nechybělo konstatování, že jsou splněny zákonné podmínky uvedené v § 88 odst. 1 tr. ř., když je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný zločin (zločin účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku, za nějž zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí zákonné trestní sazby stanovenou až na 10 let).
Doba čtyř měsíců, na kterou byl odposlech a záznam telekomunikačního provozu povolen, byla odůvodněna tak, že s ohledem na charakter prověřované trestné činnosti, její rozsah a počet osob na ní zainteresovaných by dobou kratšího trvání nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nebylo dosaženo sledovaného účelu. Ze všech v příkaze uvedených důvodů bylo proto soudcem Okresního soudu v Ostravě shledáno naplnění všech zákonných podmínek, na základě čehož povolil odposlech a záznam telekomunikačního provozu v příkaze specifikovaných účastnických stanic a jejich uživatelů, a to na dobu od 22. 2. 2013 od 12:00 hodin do 22. 6. 2013 včetně.
15. Je možno připomenout, že ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř. stanoví, že odposlech a záznam telekomunikačního provozu nařizuje předseda senátu a v přípravném řízení na návrh státního zástupce soudce v obligatorní písemné podobě. Příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i příslušný návrh státního zástupce k jeho vydání přitom musí obsahovat: - uživatelskou adresu či zařízení (včetně telefonního čísla), - osobu uživatele, pokud je její totožnost známa, - dobu, po kterou bude odposlech a záznam telekomunikačního provozu prováděn, která nesmí být delší než čtyři měsíce, - úmyslný trestný čin ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř. (včetně případného odkazu na vyhlášenou mezinárodní smlouvu, je-li vedeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, k jehož stíhání tato mezinárodní smlouva zavazuje), - konkrétní skutkové okolnosti, které vydání tohoto příkazu (včetně doby jeho trvání) odůvodňují, - účel odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, jakož i odůvodnění, proč nelze sledovaného účelu dosáhnout jinak nebo proč by bylo jinak jeho dosažení podstatně ztížené, - ve fázi před zahájením trestního stíhání rovněž odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu ve smyslu § 160 odst. 4 tr. ř. [srov. Šámal, P. a kol. Trestní řád I. § 1 až 156. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2012, str. 1196, 1207; Musil. J., Kratochvíl, V., Šámal, P. a kol. Kurs trestního práva. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2007, str. 369; Draštík, A., Fenyk, J. a kol. Trestní řád. Komentář. I. díl (§ 1 až 179h). Praha: Wolters Kluwer, a. s., 2017, str. 802–804].
16. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je možno konstatovat, že příkaz k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013) splňuje podmínky stanovené ustanovením § 88 tr. ř.
17. Skutečnost, že soud převzal znění návrhu státního zástupce do odůvodnění příkazu k odposlechu, není nijak neobvyklá. Po soudu se nepožaduje detailní odůvodnění, neboť se jedná o institut užívaný zejména v rámci přípravného řízení, kdy probíhá vyšetřování, a slouží ke shromažďování dalších důkazů, tedy je třeba o něm rozhodovat co nejrychleji. Pokud jsou splněny všechny zákonné podmínky, jak jsou uvedeny v ustanovení § 88 odst. 2 tr. ř., není na místě soudu vyčítat stručnost jeho odůvodnění nebo skutečnost, že odůvodnění převzal ze samotného návrhu státního zástupce. Soud návrh státního zástupce i samotný spisový materiál přezkoumal a s návrhem státního zástupce se plně ztotožnil. Jsou-li splněny všechny podmínky ustanovení § 88a tr. ř., může být písemné odůvodnění příkazu k odposlechům stručné a věcně vycházet z návrhu státního zástupce, pokud se s ním rozhodující soud plně ztotožňuje.
18. V příkazu jsou jasně uvedena uživatelská telefonní čísla, osoby jejich uživatelů i doba provádění odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu (která není delší než čtyři měsíce). Trestné činy, pro něž bylo zahájeno trestní řízení, jsou trestnými činy ve smyslu § 88 odst. 1 tr. ř., přičemž ve vztahu k navrhovateli se jedná o podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu účasti na organizované zločinecké skupině podle § 361 tr. zákoníku. Ačkoli doslovné označení v příkazu absentuje, údaj o podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu je uveden, přičemž rozsáhlé odůvodnění samotného návrhu popisuje činnost a vzájemné vztahy uvnitř skupiny, kdy jednání navrhovatele je popsáno na str.
22 až 23 uvedeného návrhu. Ačkoliv je předmětný příkaz oproti návrhu státního zástupce o něco stručnější, především co se týče popisu zjištěných skutkových okolností, z odůvodnění je patrno, že soudce Okresního soudu v Ostravě návrh státního zástupce i přiložený spisový materiál přezkoumal, na základě čehož dospěl následně k závěru o jeho důvodnosti. Příkaz obsahuje všechny tehdy známé skutečnosti, ze kterých vyplývalo důvodné podezření ze spáchání trestné činnosti. Podstatné je, že konkrétní skutkové okolnosti jsou uvedeny i ve zmiňovaném návrhu státního zástupce, jakož i v podnětu policejního orgánu (test účinnosti trojí kontroly).
Stejně tak se z příkazu podává, z jakých důvodů je nasazení odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nejúčinnějším prostředkem pro zjišťování dalších skutečností významných pro trestní řízení. V příkazu se jasně poukazuje na konspirativní chování zájmových osob, resp. provázanou síť těchto osob, které mezi sebou komunikují zejména prostřednictvím telefonních sítí, kdy jsou po telefonu rovněž sjednávány schůzky, kterých se následně osobně účastní. Prostřednictvím telefonních hovorů jsou kontaktovány i další osoby, které mohou být pro dokumentaci trestné činnosti významné.
19. Navrhovateli je možno přisvědčit, že v příkazu Okresního soudu v Ostravě absentuje doslovné uvedení toho, proč nelze zjistit dané skutečnosti jiným (méně invazivním) způsobem nebo z jakého důvodu by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené. Nejedná se však o tak závažné pochybení, aby byl příkaz označen za nezákonný či vydaný v rozporu s podmínkami stanovenými v ustanovení § 88 tr. ř. Uvedené skutečnosti jsou jednak výslovně uvedeny jak v návrhu státního zástupce, tak v podnětu policejního orgánu (test účinnosti trojí kontroly), jednak z obsahu příkazu, resp. jeho odůvodnění se jasně podává, že bez realizace odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu nelze za současné situace skrytým, utajeným způsobem dokumentovat uvedenou trestnou činnost.
Rovněž je stěžejní, že příkaz byl jako neodkladný úkon ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. Nejvyšší soud podotýká, že jestliže ze spisového materiálu a z okolností případu je možné dovodit, že jsou dány věcné důvody pro postup podle § 88 tr. ř., není absence doslovného zdůvodnění na překážku. V každém jednotlivém případě je nutno náležitě zvažovat povahu takového pochybení, a to zejména z materiálního hlediska, tedy zda i přes absenci náležitého odůvodnění toho, proč nelze zjistit dané skutečnosti jiným (méně invazivním) způsobem nebo z jakého důvodu by bylo dosažení účelu trestního řízení podstatně ztížené, byly podmínky postupu podle § 88 tr.
ř. s ohledem na konkrétní okolnosti případu splněny. Jde pak totiž ve své podstatě o vadu toliko formální, bez vlivu na věcnou správnost provedení úkonu. Takový právní názor je projeven v judikatuře Ústavního soudu (ale i Nejvyššího soudu) deklarované doktríny materiálního právního státu (k tomu srov. též usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 3. 2009, sp. zn. I. ÚS 3108/08, publikované pod č. 9 ve sv. 52 Sb. nál. a usn.).
20. K poslednímu zmiňovanému požadavku, vztahujícímu se k fázi před zahájením trestního stíhání, kterým je odůvodnění neodkladnosti nebo neopakovatelnosti úkonu, a jehož nedostatečné zdůvodnění navrhovatel namítal, Nejvyšší soud uvádí, že o odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, resp. jeho nařízení se rozhoduje formou příkazu, což je rozhodnutí sui generis. Tato forma rozhodnutí se uplatňuje zpravidla tam, kde jde o zásahy do základních práv a svobod, přičemž je tak nutno učinit bez zbytečného prodlení, neboť jinak by byl ohrožen účel trestního řízení (srov. Šámal, P., Musil, J., Kuchta, J.
a kol. Trestní právo procesní. Praha: C. H. Beck, 2013, str. 435–436). K požadavkům kladeným na odůvodnění tohoto typu rozhodnutí existuje bohatá judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu. Z judikatury Ústavního soudu lze poukázat na usnesení ze dne 15. 3. 2006, sp. zn. III. ÚS 231/05, z nějž se podává, že zdůvodnění úsudku o neodkladnosti úkonu je potřebné, protože zaručuje transparentnost trestního řízení a jeho kontrolovatelnost procesními stranami. Nároky na preciznost a detailnost slovního zdůvodnění neodkladnosti však podle jeho názoru nemohou být přílišné, neboť posouzení neodkladnosti je mimořádně silně ovlivněno různými situačními okolnostmi případu a informace o důvodech neodkladnosti není a často ani nemůže být vyčerpávajícím způsobem obsažena jen v důkazním materiálu, nýbrž vyplývá i z různých neformálních zdrojů informací, jako jsou policejní evidence, výsledky operativně pátrací činnosti z bezprostředního pozorování situace na místě činu, z pozorování chování obviněného v průběhu vyšetřování apod. Nadměrné formalizování této počáteční etapy vyšetřování, v níž se k provádění neodkladných úkonů nejčastěji přikračuje, a požadavek detailní dokumentace a detailního formulování důvodů pro neodkladnost postupu by neúměrně komplikovaly počáteční fázi vyšetřování a v řadě případů by znemožňovaly dosáhnout cíle trestního řízení.
Absence podrobného zdůvodnění sama o sobě nezpůsobuje automaticky důkazní neúčinnost takového úkonu, jestliže při následné kontrole a po zvážení všech souvislostí lze konstatovat, že věcné důvody pro neodkladnost úkonu byly splněny. V usnesení ze dne 27. 8. 2013, sp. zn. II. ÚS 907/13, Ústavní soud konstatoval, že ústavněprávního rozměru nabývá až takový deficit, kdy neodkladnost úkonu není z odůvodnění příkazu (ani interpretací) jakkoliv seznatelná, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30.
6. 2021, sp. zn. 4 Pzo 6/2021, ze dne 11. 8. 2021, sp. zn. 4 Pzo 5/2021).
21. Nejvyšší soud při přezkoumávání příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu, vydaného Okresním soudem v Ostravě dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013), zjistil, jak již uvedeno výše, že v něm byl úkon výslovně za neodkladný označen (ostatně tak bylo učiněno již v návrhu státního zástupce a rovněž v podnětu policejního orgánu). Zdůvodnění, že lze důvodně předpokládat, že uvedeným postupem budou získány informace důležité pro trestní řízení a zjištěny další skutečnosti směřující k objasnění trestné činnosti, přičemž tyto skutečnosti nesnesou odkladu do doby, než případně bude zahájeno trestní stíhání, neboť hrozí nebezpečí zmaření, zcizení nebo ztráty důkazů, je ve smyslu ustanovení § 160 odst. 4 tr. ř. ve vztahu k ustanovení § 158 odst. 3 písm. i) tr. ř. zcela dostačující.
22. Je třeba si uvědomit, že k vydání příkazu došlo ve fázi trestního řízení, kdy je trestná činnost teprve mapována, jsou shromažďovány informace a důkazy a tyto jsou následně orgány činnými v trestním řízení vyhodnocovány a je zvažován další postup. Tedy o fázi před zahájením trestního stíhání, kdy orgány činné v trestním řízení pracují s omezeným množstvím informací a vyhodnocených skutečností. Proto i požadavek na odůvodnění úkonů nařízených v rámci této fáze trestního řízení je nutno tomuto přizpůsobit, resp. nelze očekávat vyšší míru zdůvodnění, neboť v uvedené fázi nelze předem odhadnout, jaké skutečnosti budou či nebudou zjištěny, případně zda bude či nebude v budoucnu proti osobě podezřelého zahájeno trestní stíhání. Skutečnost, že navrhovatel nakonec nefiguroval mezi osobami, proti nimž bylo zahájeno trestní stíhání podle § 160 odst. 1 tr. ř., resp. že nebyl nikdy z žádného trestného činu obviněn, není pro posouzení zákonnosti nařízeného odposlechu a záznamu telekomunikačního hovoru jakkoli stěžejní.
23. Nejvyšší soud proto s ohledem na vše shora uvedené stran příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu Okresního soudu v Ostravě ze dne 22. 2. 2013, sp. zn. 0 Nt 5820/2013/V (V 47/2013), uzavírá, že byl ve vztahu k navrhovateli D. B. vydán v mezích zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§ 314n odst. 2 tr. ř.).
V Brně dne 31. 7. 2024
JUDr. Petr Šabata předseda senátu