5 Tdo 1338/2020-4263
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 1. 2021 o dovolání,
které podal obviněný J. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 2. 9. 2020,
sp. zn. 14 To 229/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního
soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 117/2015, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. řádu se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 14 To 229/2019.
Podle § 265k odst. 2 tr. řádu se zrušují také všechna další rozhodnutí obsahově
navazující na zrušené rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jeho
zrušením, pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. řádu se Krajskému soudu v Českých Budějovicích –
pobočce v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2
T 117/2015, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem poškození věřitele podle §
222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se dopustil
skutkem zde podrobně popsaným. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §
222 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon
mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na
zkušební dobu 40 měsíců. Dále byl obviněnému uložen podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního
orgánu právnických osob na dobu 5 let. Podle § 229 odst. 1 tr. řádu byly
obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o., ZZN Pelhřimov, a. s., a AGROSPOL
Czech, spol. s r. o., odkázány s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení
ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. b)
tr. řádu zproštěn obžaloby pro skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování
údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 tr. zákoníku, neboť tento
skutek označený v žalobním návrhu není trestným činem.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově podali odvolání
jednak obviněný ohledně všech výroků kromě zprošťujícího výroku, jednak v
neprospěch obviněného státní zástupce Okresního státního zastupitelství v
Pelhřimově ohledně všech výroků a jednak všechny poškozené obchodní společnosti
ohledně výroku, jímž byly odkázány s uplatněnými nároky na náhradu škody na
řízení ve věcech občanskoprávních. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v
Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 14
To 229/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f) tr. řádu z podnětu
odvolání obviněného a poškozených obchodních společností výrokem pod bodem I.
zrušil napadený rozsudek soudu prvního stupně v odsuzující části a současně
podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal
vinným zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm.
a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst.
1 tr. zákoníku. Toho se měl obviněný dopustit ve stručnosti tím, že:
v době od 25. 9. 2009 do 22. 11. 2010 v XY, část XY, či jinde v postavení
jednatele obchodní společnosti F., se záměrem znemožnit úhradu splatných
závazků i závazků před splatností této obchodní společnosti zejména u věřitelů:
obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o., v celkové výši nejméně 1 907
457,70 Kč (z toho k datu 22. 11. 2010 splatných v celkové výši 1 114 456 Kč), a
to v částkách:
- 225 028 Kč za odběr osiva podle faktury č. 209400091 ze dne 8. 4. 2009
splatné dne 30. 8. 2009, na niž byla dodatečně uhrazena částka 98 018,30 Kč,
- 202 195 Kč za odběr osiva podle faktury č. 209400155 ze dne 17. 4. 2009
splatné dne 30. 8. 2009,
- 121 536,50 Kč za sušení hořčice podle faktury č. 209650086 ze dne 30. 11.
2009 splatné dne 14. 12. 2009,
- 208 855 Kč za odběr osiva podle faktury č. 209401001 ze dne 13. 10. 2009
splatné dne 31. 12. 2009,
- 111 695 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400117 ze dne 31. 3. 2010
splatné dne 14. 5. 2010,
- 161 700 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400156 ze dne 31. 3. 2010
splatné dne 30. 9. 2010,
- 49 225 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210100664 ze dne 19. 4. 2010
splatné dne 30. 9. 2010,
- 95 085 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400192 ze dne 1. 4. 2010 splatné
dne 30. 9. 2010,
- 37 637 Kč za sušení pšenice podle faktury č. 210650065 ze dne 13. 10. 2010
splatné dne 27. 10. 2010,
- 187 588,50 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400792 ze dne 25. 8. 2010
splatné dne 31. 12. 2010,
- 444 364 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400972 ze dne 23. 9. 2010
splatné dne 31. 12. 2010,
- 110 957 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210401030 ze dne 29. 9. 2010
splatné dne 31. 12. 2010,
- 49 610 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210401126 ze dne 5. 10. 2010
splatné dne 31. 12. 2010;
obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s., v celkové výši nejméně 2 521 385,70
Kč, a to v částkách:
- 253 997,60 Kč za motorovou naftu podle faktury č. F04 900403 ze dne 4. 9.
2009 splatné dne 2. 10. 2009,
- 122 992,10 Kč za motorovou naftu podle faktury č. F04 900418 ze dne 15. 9.
2009 splatné dne 6. 10. 2009,
- 1 764 396 Kč podle dohody o narovnání ze dne 28. 12. 2007 uzavřené s
věřitelem – obchodní společností Tagrea, a. s., splatné ke dni 30. 11. 2009
právnímu nástupci obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s., jako úhrada dluhu
za neuhrazené faktury ze dne 15. 6. 2005 č. 3350656, č. 3350657, č. 3350658, č.
3350659, č. 3350660, č. 3350661, č. 3350662 a ze dne 22. 7. 2005 č. 3451523,
- 380 000 Kč jako zbytek splátky č. 6 splátkového kalendáře ze dne 1. 9. 2005 a
dohody o změně splátkového kalendáře ze dne 4. 6. 2009 splatné ke dni 31. 10.
2009 k úhradě závazku J. P., IČ XY, ve výši 2 338 322,67 Kč, převzatého
obchodní společností F., za původně neuhrazené splátky č. 5 a 6 podle faktur č.
440113, č. F23 401009, č. F23 401047, č. F23 401068, č. F23 401069, č.
11405437, č. F04 400137 a č. F99 500167;
obchodní společnosti AGROSPOL Czech, spol. s r. o., v celkové výši nejméně 4
284 538,70 Kč (z toho k datu 22. 11. 2010 splatných v celkové výši 1 921 895,90
Kč), a to v částkách:
- 550 981,90 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2009-01-00301787 ze dne
27. 4. 2009 splatné dne 30. 11. 2009, na niž byla dodatečně uhrazena částka 343
670,90 Kč,
- 408 931,60 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2009-01-00302401 ze dne
12. 5. 2009 splatné dne 30. 11. 2009,
- 558 586 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2009-01-00303592 ze dne 10.
6. 2009 splatné dne 30. 11. 2009,
- 293 482,50 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2009-01-00305002 ze dne
13. 8. 2009 splatné dne 30. 11. 2009,
- 356 524 Kč za odběr osiv podle faktury č. 2009-01-00305127 ze dne 18. 8. 2009
splatné dne 30. 11. 2009,
- 75 840 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00302017 ze dne 5. 5.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 43 243,20 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00302018 ze dne 5.
5. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 340 596 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00302019 ze dne 5. 5.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 305 503,20 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00302904 ze dne
24. 5. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 662 190 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00303410 ze dne 4. 6.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 230 652 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00304192 ze dne 24.
6. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 179 928 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00304278 ze dne 28.
6. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 25 176 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00304568 ze dne 12. 7.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 242 870,40 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00305008 ze dne 3.
8. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 145 284 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00305009 ze dne 3. 8.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 111 360 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00305010 ze dne 3. 8.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 97 060,80 Kč za sušení pšenice podle faktury č. 2010-01-00306377 ze dne 16.
9. 2010 splatné dne 1. 10. 2010,
obviněný postupně zcizil z majetku obchodní společnosti F., motorová vozidla v
hodnotě nejméně 5 382 500 Kč, a to jmenovitě:
- dne 25. 9. 2009 traktor tov. zn. John Deere 6320 SE, reg. zn. XY, VIN XY, v
hodnotě nejméně 825 700 Kč,
- dne 30. 9. 2009 traktor tov. zn. John Deere 6320 SE, reg. zn. XY, VIN XY, v
hodnotě nejméně 848 100 Kč,
- dne 28. 12. 2009 sklízecí mlátičku tov. zn. Claas Lexion 560, reg. zn. XY,
VIN XY, v hodnotě nejméně 3 382 300 Kč,
- dne 6. 1. 2010 nákladní automobil tov. zn. Nissan Navara 2,5 DCi, reg. zn.
XY, VIN XY, v hodnotě nejméně 327 400 Kč,
a vlastnická práva k nim převedl na obchodní společnost P.
Dále obviněný v rozporu s opakovanými sliby a zčásti i s písemnou smlouvou o
zajišťovacím převodu práva znemožnil zaplacení uvedených finančních závazků
nově vypěstovanými zemědělskými komoditami jejich prodejem jiným odběratelům,
přičemž převzaté peníze použil na jiné účely než slibované zaplacení
existujících dluhů, když takto obchodní společnosti ZNZ Pelhřimov, s. r. o.,
prodal řepku v celkové kupní ceně 3 160 220,40 Kč (bez daně z přidané hodnoty)
dodávkami:
- ze dne 4. 8. 2010 v množství 458,17 q na fakturu č. 210018 v ceně 383 282,10
Kč,
- ze dne 13. 8. 2010 v množství 538,51 q na fakturu č. 210020 v ceně 458 640,90
Kč,
- ze dne 18. 8. 2010 v množství 51,30 tun na fakturu č. 210021 v ceně 452
004,30 Kč,
- ze dne 20. 8. 2010 v množství 80,40 tun na fakturu č. 210022 v ceně 700
444,80 Kč,
- ze dne 23. 9. 2010 v množství 54,62 tun na fakturu č. 210028 v ceně 486
664,20 Kč,
- ze dne 27. 9. 2010 v množství 59,31 tun na fakturu č. 210029 v ceně 528
452,10 Kč,
- ze dne 22. 11. 2010 v množství 22,42 tun na fakturu č. 210043 v ceně 150 732
Kč.
Svým jednáním tak obviněný postupně zcizil z vlastnictví obchodní společnosti
F., majetek v celkové hodnotě nejméně 8 542 720,40 Kč a neuspokojeným věřitelům
tak znemožněním uspokojení jejich splatných pohledávek způsobil škodu
- ve výši 1 114 456 Kč poškozené obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o.,
- ve výši 2 521 385,70 Kč poškozené obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s.,
- a ve výši 1 921 895,90 Kč poškozené obchodní společnosti AGROSPOL Czech,
spol. s r. o., tedy v celkové výši 5 557 737, 60 Kč.
3. Za tento zločin byly obviněnému uloženy stejné druhy trestů a ve
stejné výměře, jak učinil v částečně zrušeném rozsudku soud prvního stupně.
4. Podle § 228 odst. 1 tr. řádu odvolací soud uložil obviněnému
povinnost nahradit škodu obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o., ve výši 1
114 456 Kč, obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s., ve výši 2 521 385,70 Kč
a obchodní společnosti AGROSPOL Czech, spol. s r. o., ve výši 1 921 895,90 Kč
(dále v textu uváděny též jen jako „poškozené obchodní společnosti“). Podle §
229 odst. 2 tr. řádu pak byly poškozené obchodní společnosti odkázány se
zbytkem uplatněných nároků na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních.
5. Výrokem pod bodem II. odvolací soud podle § 256 tr. řádu zamítl
odvolání státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Pelhřimově jako
nedůvodné.
6. K tomu je třeba dodat, že Okresní soud v Pelhřimově rozhodl ve věci
obviněného J. P. poprvé rozsudkem ze dne 7. 12. 2016, sp. zn. 2 T 117/2015. Z
podnětu odvolání obviněného a státního zástupce Krajský soud v Českých
Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. 14 To
16/2017, zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu a současně podle § 259 odst.
3 písm. a), b) tr. řádu nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným pod bodem
1. výroku o vině zločinem poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a),
odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, pod bodem 2. výroku o vině přečinem
zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea 3 tr.
zákoníku, dále rozhodl o trestech a o uplatněných nárocích na náhradu škody
poškozených obchodních společností. Z podnětu dovolání podaného obviněným
následně Nejvyšší soud usnesením ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 Tdo 922/2018,
podle § 265k odst. 1, 2 tr. řádu zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 16. 2. 2018, sp. zn. 14 To 16/2017, i
jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 7. 12. 2016,
sp. zn. 2 T 117/2015, jakož i všechna další rozhodnutí obsahově navazující na
zrušená rozhodnutí, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo jejich zrušením,
pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu přikázal Okresnímu soudu v
Pelhřimově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V návaznosti
na to pak Okresní soud v Pelhřimově již výše citovaným rozsudkem ze dne 17. 7.
2019, sp. zn. 2 T 117/2015, rozhodl znovu o vině a o trestu obviněného J. P. a
o uplatněných nárocích na náhradu škody. O odvoláních podaných proti tomuto
rozsudku rozhodl Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře svým
rozsudkem ze dne 2. 9. 2020, sp. zn. 14 To 229/2019, jak už bylo konstatováno.
II. Dovolání obviněného
7. Obviněný J. P. podal proti posledně zmíněnému rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře prostřednictvím svého obhájce
dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu a jímž napadl toto rozhodnutí odvolacího soudu v jeho odsuzující části.
8. Podle názoru obviněného soudy nesprávně posoudily projednávaný
skutek, když nevzaly v úvahu skutečnost, že obchodní společnost F., získala za
prodej motorových vozidel a řepky do svého majetku odpovídající protihodnotu,
čímž pojmově nemohlo dojít k naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu
poškození věřitele. V této souvislosti obviněný poukázal na usnesení Nejvyššího
soudu ze dne 29. 9. 2009, sp. zn.
5 Tdo 875/2009, na vyjádření státního zástupce Nejvyššího státního
zastupitelství ze dne 5. 9. 2018, sp. zn. NZO 684/2018-13, k předcházejícímu
dovolání obviněného a na vyjádření státní zástupkyně krajského státního
zastupitelství vystupující v této věci, podle kterého by ke spáchání trestného
činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku mohlo dojít až
zcizením částky získané z prodeje řepky. Skutečnost, že za prodej motorových
vozidel a řepky získala obchodní společnost F., alespoň částečnou protihodnotu,
pak uznal i státní zástupce (viz bod 15. v odůvodnění napadeného rozsudku).
Soudy obou stupňů se soustředily pouze na zjištění hodnoty motorových vozidel a
řepky, se získáním protihodnoty jejich prodejem se však nijak nevypořádaly,
výši vzniklé škody posuzovaly pouze podle hodnoty věcí, které byly původně ve
vlastnictví obchodní společnosti F., a skutek proto nesprávně právně posoudily
zejména ve vztahu ke znakům kvalifikované skutkové podstaty uvedeným v § 222
odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku.
9. Dále obviněný namítl, že finanční částka získaná za prodej motorových
vozidel byla využita v rámci běžné hospodářské činnosti obchodní společnosti F.
Tato motorová vozidla byla totiž použita jako zástava za půjčku ve výši 1 500
000 Kč, kterou poskytl obchodní společnosti F., svědek V. H. a která přešla do
majetku této obchodní společnosti; ta ovšem zmíněnou půjčku nesplatila a podle
zástavní smlouvy motorová vozidla byla převedena do vlastnictví svědka V. H.
Výši vzniklé škody je proto nutno snížit minimálně o částku 1 500 000 Kč. Podle
tvrzení obviněného získala obchodní společnost F., protihodnotu i tím, že za ni
obchodní společnost P., převzala dne 29. 10. 2009 dluh ve výši 3 953 000 Kč.
10. Ke snížení majetku obchodní společnosti F., podle názoru obviněného
nedošlo prodejem řepky obchodní společnosti ZNZ Pelhřimov, s. r. o., za
odpovídající kupní cenu, která byla skutečně zaplacena obchodní společnosti F.
Případné porušení smluvního ujednání mezi obchodními společnostmi F., a
AGROSPOL Czech, spol. s r. o., pak bylo obchodně právního charakteru bez
trestně právních následků. Navíc byla řepka prodána obchodní společnosti ZNZ
Pelhřimov, s. r. o., za vyšší částku, než jakou nabízela obchodní společnost
AGROSPOL Czech, spol. s r. o.
11. Obviněný připomněl, že finanční prostředky, které získala obchodní
společnost F., za prodej motorových vozidel a řepky, byly využity k její běžné
hospodářské činnosti a nebylo prokázáno, že by obviněný naložil s těmito
prostředky způsobem snižujícím hodnotu majetku obchodní společnosti F., či
zhoršujícím možnost uspokojení jejích věřitelů. Pokud by tato obchodní
společnost uspokojila výhradně některého svého věřitele, který v řízení
vystupuje jako poškozený, například tím, že by do jeho vlastnictví převedla
veškeré vypěstované komodity k započtení jeho pohledávky, došlo by k
neoprávněnému zvýhodnění tohoto věřitele obchodní společnosti F., na úkor
jejích ostatních věřitelů. Okruh věřitelů této obchodní společnosti přitom
nelze omezit jen na osoby, které vystupovaly v trestním řízení jako poškození,
neboť obchodní společnost F., vstupovala do právních vztahů věřitel – dlužník i
s jinými osobami (zaměstnanci, veřejnými institucemi, dodavateli pohonných
hmot, náhradních dílů, služeb atd.). Podle mínění obviněného také nebylo
přesvědčivě zjištěno, že by s finančními prostředky obchodní společnosti F. P.,
naložil způsobem, kterým by úmyslně zmařil uspokojení věřitelů, když jediný
relevantní skutkový závěr odvolacího soudu je ten, že „se získanými prostředky
bylo naloženo způsobem, který nebyl zcela zjištěn“. Soud prvního stupně, od
jehož skutkových zjištění se odvolací soud v tomto směru neodchýlil, se k
uvedenému závěru nevyjádřil vůbec. Soudy obou stupňů pak neprovedly ani řádné
posouzení naplnění subjektivní stránky trestného činu, když v odůvodnění jejich
rozhodnutí není vyjádřeno, z čeho byl dovozen prodej motorových vozidel a řepky
obchodní společností F., s úmyslem zmařit uspokojení jejích věřitelů.
12. Jak dále obviněný zdůraznil, k úhradě části závazků obchodní
společnosti F., vůči obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s., došlo částečně
dodáním komodit a částečně peněžitou úhradou jak v hotovosti, tak na bankovní
účet. Obchodní společnost F., přitom dodala obchodní společnosti VP AGRO, spol.
s r. o., komodity v celkové hodnotě 2 142 118 Kč a rovněž ve formě komodit
plnila i ve prospěch obchodní společnosti AGROSPOL Czech, spol. s r. o.
Obviněný vytkl, že ačkoli z provedených důkazů vyplynulo částečné plnění
závazků obchodní společnosti F., vůči poškozeným obchodním společnostem, soudy
v rozhodnutích neuvedly, v jakém rozsahu se tak stalo. To je přitom podstatné
pro vyvození závěru o naplnění znaků trestného činu poškození věřitele podle §
222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, zejména o výši vzniklé škody.
13. V extrémním rozporu s provedenými důkazy je podle názoru obviněného
závěr odvolacího soudu o hodnotě motorového vozidla tov. zn. Claas (též psané
jako CLASS) LEXION 560, reg. zn. XY, VIN XY. Podle odvolacího soudu byla tato
hodnota nejméně ve výši 3 382 300 Kč, protože soudní znalec Ing. Milan Uttl
vyšel při svém výpočtu z výchozí ceny vozidla ve výši 6 095 000 Kč podle
leasingové smlouvy uzavřené s pronajímatelem – obchodní společností S MORAVA
Leasing, a. s. Tato smlouva však zahrnovala jak vozidlo Claas LEXION 560, tak i
žací ústrojí, model V750, v. č. 71600168, jako samostatnou věc, což vyplývá z
Protokolu o předání stroje č. 4049 obsaženého v trestním spisu. Leasingovým
nájemcem jak vozidla Claas LEXION 560, tak i žacího ústrojí V750 byl původně
obviněný jako soukromý podnikatel – fyzická osoba. V majetku obchodní
společnosti F., bylo následně jen samostatné motorové vozidlo Claas – LEXION
560 bez zmíněného žacího ústrojí.
14. Obviněný dále vytkl, že v extrémním rozporu s provedenými důkazy je
rovněž výrok rozsudku odvolacího soudu v části týkající se výše škody, která
měla vzniknout obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s., v částce 253 997,60
Kč za motorovou naftu podle faktury č. F04 900403 ze dne 4. 9. 2009, splatné
dne 2. 10. 2009. V důsledku dohody o vzájemném započtení pohledávek ze dne 3.
9. 2010 mezi obchodními společnostmi ZZN Pelhřimov, a. s., a F., kterou byl v
řízení proveden důkaz, totiž zanikla část tohoto závazku ohledně částky ve výši
158 289,40 Kč. Proto by tedy měla být snížena i celková výše škody vzniklé
obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s.
15. Podle názoru obviněného odvolací soud rozhodl nesprávně, když na
základě odvolání poškozených obchodních společností uložil obviněnému povinnost
k náhradě škody. Ustanovení § 140b zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech
jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, totiž vytváří
překážku pro to, aby v důsledku rozhodnutí o schválení oddlužení obviněného v
insolvenčním řízení byla trestním rozsudkem obviněnému uložena povinnost
nahradit škodu poškozeným, kteří své pohledávky přihlásili i v insolvenčním
řízení. Za situace, kdy bylo rozhodnuto o schválení oddlužení obviněného v
rámci insolvenčního řízení, měl odvolací soud rozhodnout tak, že poškozeným
obchodním společnostem nepřísluší práva poškozených.
16. Obviněný také namítl, že ačkoliv byl v řízení proveden důkaz
zprávami z insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Českých
Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 4825/2011-B-58, z nichž bylo soudem
prvního stupně zjišťováno, jaké pohledávky poškozených obchodních společností
byly uplatněny vůči obchodní společnosti F., a jaké částky byly těmto
společnostem vyplaceny z majetkové podstaty jmenované společnosti do doby, než
došlo k jejímu výmazu z obchodního rejstříku, nesprávně se tato skutková
zjištění nijak neprojevila ve výroku o povinnosti k náhradě škody. Minimálně o
uvedené částky měla být výše škody, kterou je povinen obžalovaný nahradit
poškozeným obchodním společnostem, snížena.
17. Obviněný shrnul, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu
zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b)
tr. zákoníku dílem dokonaného, dílem ve stadiu pokusu, kterým byl uznán vinným
napadeným rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře,
a to ani po subjektivní ani po objektivní stránce. Co se týče závěru, že
obviněný měl spáchat uvedený zločin zčásti ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1
tr. zákoníku, chybí v napadeném rozsudku vymezení způsobu a rozsahu pokusného
jednání a vyjádření naplnění úmyslu ve vztahu k tomuto jednání.
18. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil jak
napadený rozsudek odvolacího soudu, tak i jemu předcházející rozsudek soudu
prvního stupně, a aby nově rozhodl tak, že se obviněný zprošťuje obžaloby a že
poškozené obchodní společnosti se nepřipouští k řízení jako poškození, případně
je odkázal s jejich nároky na náhradu škody na řízení ve věcech
občanskoprávních. Současně obviněný navrhl podle § 265o odst. 1 tr. řádu odklad
výkonu napadeného rozhodnutí v části výroku pod bodem I., kterým mu byla
uložena povinnost nahradit škodu zde uvedeným poškozeným.
III. Vyjádření k dovolání
19. K dovolání obviněného J. P. se vyjádřil nejvyšší státní zástupce
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství.
Podle jeho názoru část námitek obviněného týkající se dispozice s motorovými
vozidly obsahově neodpovídá deklarovanému dovolacímu důvodu. V obecné rovině
sice lze souhlasit se závěrem, že zcizení majetku dlužníka spojené se získáním
odpovídající protihodnoty nenaplňuje skutkovou podstatu trestného činu
poškození věřitele podle § 222 tr. zákoníku, tvrzení obviněného však nemají
oporu ve skutkových zjištěních učiněných soudy. Obviněný totiž přehlíží
zjištění uvedená přímo v tzv. skutkové větě ve výroku o vině v rozsudku
odvolacího soudu a v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů, podle kterých
zmíněná motorová vozidla převedl do vlastnictví s ním personálně spojené
obchodní společnosti P., přičemž k poskytnutí těchto vozidel jako zástavy
svědku V. H. došlo v době, kdy již nebyly ve vlastnictví dlužníka, tj. obchodní
společnosti F. Navíc poskytnutí motorových vozidel do propadné zástavy za
půjčku, tj. v podstatě jejich použití v souvislosti se zatížením majetku
dlužníka dalším závazkem, by stěží bylo možné považovat za zcizení majetku
dlužníka spojené se získáním odpovídající protihodnoty. Výlučně skutkového
charakteru, a tedy neodpovídající dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm.
g) tr. řádu je také polemika obviněného týkající se hodnoty zcizeného žacího
ústrojí a totéž platí o námitkách týkajících se výše škody způsobené obchodní
společnosti ZZN Pelhřimov, a. s. Obviněný se v těchto případech domáhá pouze
přehodnocení provedených důkazů a z jeho námitek v žádném případě nevyplývá
existence tzv. extrémního rozporu mezi soudy učiněnými skutkovými zjištěními a
provedenými důkazy.
20. Méně jednoznačný je podle vyjádření státního zástupce charakter
námitek obviněného týkajících se zmenšení majetku obchodní společnosti F.,
zcizením řepky. Nebylo totiž zjištěno žádné konkrétní použití finančních
prostředků získaných jejím prodejem k uspokojení jiných skutečně existujících
dluhů obchodní společnosti F.; na druhé straně nebyla zjištěna ani jiná
konkrétní dispozice s těmito finančními prostředky. Soudy zde dovodily
protiprávnost jednání obviněného z toho, že obviněný v rozporu se smluvními
ujednáními nepoužil finanční prostředky k úhradě pohledávek jednoho konkrétního
věřitele, a to obchodní společnosti AGROSPOL Czech, spol. s r. o., (bod 20.
odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). V případě použití finančních
prostředků k úhradám jiným věřitelům by ovšem takové porušení smluvního
ujednání nezakládalo trestní odpovědnost za trestný čin poškození věřitele
podle § 222 odst. 1 tr. zákoníku.
21. Jako nedůvodné označil státní zástupce námitky obviněného týkající
se subjektivní stránky trestného činu – ta je vyjádřena již zjištěním obsaženým
ve skutkové větě ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku, podle kterého
obviněný jednal „se záměrem znemožnit úhradu splatných a v budoucnu splatných
závazků společnosti“. Snaha obviněného zmenšit majetek obchodní společnosti F.,
a odstranit ho z dosahu věřitelů vyplývá také ze samotného charakteru
prováděných dispozic s tímto majetkem. Uvedené námitky jsou navíc zčásti
formulovány jako směřující proti neúplnosti odůvodnění soudních rozhodnutí, což
je nepřípustné s ohledem na ustanovení § 265a odst. 4 tr. řádu.
22. Podle názoru státního zástupce je obviněnému nutno přisvědčit v
námitce, že ve skutkové větě ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku nejsou
náležitě vyjádřeny znaky pokusu trestného činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku
u nedokonané části skutku. Není jasně uvedeno, ke způsobení jaké celkové škody
směřovalo jednání obviněného a z jakých důvodů zůstal čin částečně nedokonán. Z
bodu 35. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze dovodit, že do celkové škody
nebyly započteny částky z faktur splatných až po dni 22. 11. 2010, ani zde však
není jasně uvedeno, ke způsobení jaké další škody směřovalo jednání obviněného
v nedokonané části.
23. Za důvodné považuje státní zástupce též námitky obviněného směřující
proti výroku odvolacího soudu o náhradě škody. Ustanovení § 140b insolvenčního
zákona totiž kategoricky zakazuje, aby v soudním řízení bylo rozhodnuto o
jakékoli pohledávce vůči dlužníkovi, ohledně jehož majetku trvají účinky
rozhodnutí o úpadku, jde-li o pohledávku, která má být v insolvenčním řízení
uplatněna přihláškou, nebo na kterou se v insolvenčním řízení pohlíží jako na
přihlášenou. Odvolací soud však zvolil právní konstrukci, podle které lze
rozhodnout o pohledávce, vymáhat ji však je možné až tehdy, kdy již nebudou
trvat účinky rozhodnutí o úpadku. Taková konstrukce však nemá oporu v
ustanoveních insolvenčního zákona, která upravují vztah insolvenčního řízení k
jiným řízením (§140a a násl. insolvenčního zákona) a ani v žádném jiném právním
předpise. Možnost uvedeného postupu nelze dovodit ani z ustanovení § 140e
insolvenčního zákona, které výslovně zakazuje nařízení nebo zahájení exekuce
postihující majetek dlužníka v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o
úpadku. Odvolací soud neuvedl na podporu této právní konstrukce žádnou právní
argumentaci a pouze poukázal na důvodnost odvolání poškozených.
24. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud
zrušil rozsudek odvolacího soudu a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu
znovu projednal a rozhodl. V případě, kdyby bylo shledáno dovolání obviněného
důvodným toliko v části napadající výrok o náhradě škody, státní zástupce
navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil pouze výrok, kterým byla obviněnému § 228
odst. 1 tr. řádu uložena povinnost k náhradě škody, a dále aby postupoval podle
§ 265m odst. 2 a § 265 tr. řádu.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
25. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a
obsahové podmínky
k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
26. Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. P. opřel své dovolání o
dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí
spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně
právním posouzení. K výkladu tohoto dovolacího důvodu Nejvyšší soud připomíná,
že je dán tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen,
vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších
stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní
posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění
neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je stíhaný skutek vůbec trestným
činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném
hmotně právním posouzení, které lze dovodit za situace, pokud byla určitá
skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na
ni dopadalo. S poukazem na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu však nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu,
či prověřovat zákonnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů ve
smyslu § 2 odst. 5, 6 tr. řádu. Východiskem pro případné naplnění citovaného
dovolacího důvodu jsou zásadně jen skutková zjištění stabilizovaná v pravomocně
ukončeném řízení a vyjádřená především v popisu skutku v příslušném výroku
rozhodnutí ve věci samé, popřípadě i další soudem (soudy) zjištěné okolnosti
relevantní z hlediska norem trestního práva hmotného, ale i jiných hmotně
právních odvětví.
27. Nejvyšší soud podle § 265i odst. 3, 4 tr. řádu přezkoumal zákonnost
a odůvodněnost napadeného rozsudku, a to v rozsahu a z důvodů uvedených v
dovolání, přičemž obviněný J. P. v části svého dovolání uplatnil námitky, které
odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr.
řádu. Jde zejména o jeho tvrzení, jež se týká objektivní stránky zločinu
poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b) tr.
zákoníku, dílem dokonaného a dílem spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst.
1 tr. zákoníku, konkrétně náležitého vymezení té části jednání obviněného,
která představuje pokus trestného činu, a zčásti i výše způsobené škody.
Námitky obviněného, jimiž se snažil zpochybnit správnost skutkových zjištění
jak soudu prvního stupně, tak odvolacího soudu, a jejich hodnocení důkazů, jsou
však mimo citovaný dovolací důvod. Po přezkoumání pak dospěl Nejvyšší soud k
závěru, že dovolání obviněného je zčásti důvodné a že napadený rozsudek
odvolacího soudu nemůže obstát.
b) K námitce směřující proti popisu skutku a jeho právní kvalifikaci
28. Nejvyšší soud k tomu připomíná, že trestného činu poškození věřitele
podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo, byť i jen
částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že zničí, poškodí, zatají,
zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část svého majetku, a
způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou. Pachatelem trestného činu je
zde dlužník nebo fyzická osoba jednající jménem právnické osoby, která je
dlužníkem (§ 114 odst. 2 tr. zákoníku). Obviněnému J. P. byla z uvedené tzv.
složité skutkové podstaty kladena za vinu varianta spočívající ve zmaření
uspokojení věřitelů obchodní společnosti F., a to tím, že jako její jednatel
zcizil, byť i jen část jejího majetku, přičemž tímto činem způsobil škodu
velkého rozsahu a pro zmíněnou společnost získal prospěch velkého rozsahu,
takže podle odvolacího soudu naplnil okolnosti podmiňující použití vyšší
trestní sazby uvedené v § 222 odst. 4 písm. a) a b) tr. zákoníku. Předpokladem
dokonání trestného činu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku je, že pohledávka věřitele již byla splatná; jednání dlužníka způsobem
uvedeným v citovaném ustanovení před splatností pohledávky věřitele může být
jen pokusem tohoto trestného činu nebo přípravou, je-li trestná (viz usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp. zn. 5 Tdo 287/2014). Pokusem trestného
činu je potom podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku jednání, které bezprostředně
směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu spáchat
trestný čin, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo.
29. Nejvyšší soud rovněž dodává, že ve výroku rozsudku, v tzv. skutkové
větě, musí soud uvést všechny zjištěné skutkové okolnosti, které jsou v
posuzovaném případě konkrétním obsahem zákonných znaků skutkové podstaty
příslušného zákonného ustanovení, podle kterého byl čin obviněného právně
posouzen. Popis skutku, zejména způsob jeho spáchání, musí být uveden tak, aby
jeho jednotlivé části odpovídaly příslušným znakům skutkové podstaty trestného
činu, jímž byl obviněný uznán vinným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.
11. 2003, sp. zn. 5 Tdo 1328/2003).
30. Nejvyšší soud považuje za důvodnou tu námitku obviněného, podle
které napadený rozsudek spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení
spáchaného skutku, když v jeho skutkové větě ve výroku o vině nejsou vymezeny
všechny zákonné znaky zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a),
odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku ve vztahu k té části skutku, v níž zůstal čin
nedokonán, přičemž zčásti jsou důvodné i výhrady obviněného ohledně výše
způsobené škody.
31. Jak totiž vyplývá z popisu skutku uvedeného ve výroku o vině v
odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu, obviněný se dopustil posuzovaného
zločinu poškození věřitele, dílem dokonaného a dílem ve stadiu pokusu, tím, že
– zkráceně vyjádřeno – v postavení jednatele obchodní společnosti F., se
záměrem znemožnit úhradu splatných závazků (dluhů) i závazků před splatností
této obchodní společnosti (přičemž u jednotlivých závazků vůči konkrétním
poškozeným je uvedena celková výše závazku, resp. celková výše závazku a výše
části závazku splatného do 22. 11. 2010), svým jednáním postupně zcizil z
vlastnictví (majetku) obchodní společnosti F., majetek v celkové hodnotě
nejméně 8 542 720,40 Kč a poškozeným věřitelům tak znemožněním uspokojení
jejich pohledávek splatných do 22. 11. 2010 způsobil škodu v celkové výši 5 557
737,60 Kč (konkrétně u poškozené obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o.,
ve výši 1 114 456 Kč, u poškozené obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s., ve
výši 2 521 385,70 Kč a u poškozené obchodní společnosti AGROSPOL Czech, spol. s
r. o., ve výši 1 921 895,90 Kč).
32. Nejvyšší soud po přezkoumání rozsudku napadeného dovoláním
obviněného dospěl k závěru, že odvolací soud ve svém rozhodnutí sice
respektoval právní závěr uvedený v dřívějším usnesení Nejvyššího soudu v nyní
projednávané věci ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 5 Tdo 922/2018, podle kterého
není možné právně kvalifikovat skutek spáchaný obviněným jen jako dokonaný
zločin poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b)
tr. zákoníku, když některé z pohledávek věřitelů obchodní společnosti F., ke
zmaření jejichž uspokojení mělo dojít, nebyly v době spáchání činu obviněného
splatné. Jednání obviněného bylo tedy správně právně posouzeno jako zmíněný
zločin dílem dokonaný a dílem spáchaný ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr.
zákoníku. Odvolací soud ovšem v popisu skutku obsaženém ve skutkové větě
odsuzující části svého rozsudku dostatečným způsobem nevyjádřil všechny zákonné
znaky tohoto pokusu ve vztahu k části skutku, v níž nebyl zločin dokonán, když
zde není zcela jasně uvedeno, proč nebyl dokonán a k jakému následku směřovala
tato část jednání obviněného. Pokus totiž musí být náležitě vyjádřen tak, aby
bylo zřetelné, která část jednání obviněného mu odpovídá a ke způsobení jaké
celkové škody (kromě škody skutečně způsobené znemožněním uspokojení pohledávek
poškozených věřitelů splatných do 22. 11. 2010 ve výši 5 557 737,60 Kč)
bezprostředně směřovala taková část jednání obviněného. Stejně tak musí popis
skutku obsahovat výslovné uvedení, jaké skutkové okolnosti jsou důvodem toho,
že ze strany obviněného částečně nedošlo k dokonání zločinu poškození věřitele
podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku.
33. Z odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu (bod 35. na s. 14)
je sice zřejmé, že do celkové výše škody způsobené poškozeným obchodním
společnostem soud nezahrnul jejich neuspokojené pohledávky vyplývající z faktur
splatných po dokonání trestného činu, tedy po 22. 11. 2010, nicméně ani zde
však není jednoznačně stanoveno, ke způsobení jaké celkové škody bezprostředně
směřovalo jednání obviněného. Za situace, kdy z učiněných skutkových zjištění v
podobě vymezené ve skutkové větě ve výroku o vině a v odůvodnění odsuzující
části rozsudku zcela jednoznačně nevyplývá, v jakém rozsahu se obviněný
dopustil pokusu zločinu poškození věřitele podle § 21 odst. 1 a § 222 odst. 1
písm. a), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku a způsobení jaké další škody (mimo
škody skutečně vzniklé) bylo ze strany obviněného zamýšleno, spočívá rozhodnutí
odvolacího soudu na nesprávném právním posouzení skutku. Z výše uvedených
důvodů proto Nejvyšší soud shledal námitku obviněného týkající se objektivní
stránky jím spáchaného trestného činu za opodstatněnou a odpovídající
dovolacímu důvodu uvedenému v § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
c) K námitkám směřujícím proti výši škody a náhrady škody
34. Nejvyšší soud shledal důvodnými i výhrady obviněného týkající se
výše škody, kterou měl svým jednáním způsobit obchodní společnosti ZZN
Pelhřimov, a. s. V důsledku dohody o vzájemném započtení pohledávek ze dne 3.
9. 2010 uzavřené mezi obchodními společnostmi ZZN Pelhřimov, a. s., a F., se
totiž měl dluh ve výši 253 997,60 Kč za dodanou motorovou naftu podle faktury
č. F04 900403 ze dne 4. 9. 2009, splatné dne 2. 10. 2009, v důsledku započtení
snížit o částku 95 708,20 Kč. Touto dohodou o vzájemném započtení pohledávek
byl proveden důkaz již v řízení před prvním kasačním rozhodnutím Nejvyššího
soudu ve věci, přičemž skutkové okolnosti zjištěné uvedeným důkazem měly být po
shledání důvodnosti námitky obviněného promítnuty v popisu skutku ve výroku o
vině v podobě snížení částky škody způsobené poškozené obchodní společnosti ZZN
Pelhřimov, a. s.
35. Dále Nejvyšší soud upozorňuje, že nepovažuje za dostatečný způsob,
jímž se odvolací soud vypořádal s námitkou obviněného týkající se zjištění
hodnoty motorového vozidla tov. zn. Claas, model LEXION 560. Podle tvrzení
obviněného totiž znalec Ing. Milan Uttl při stanovení tržní ceny tohoto
motorového vozidla vycházel z ceny uvedené v leasingové smlouvě č. 40401005 ze
dne 29. 3. 2004 (ve výši 6 095 000 Kč bez daně z přidané hodnoty), která však
zahrnovala i žací ústrojí tov. zn. Claas, model V750. Podle závěru odvolacího
soudu ovšem ze zmíněné smlouvy vyplývá, že předmětem leasingu bylo pouze
vozidlo LEXION 560, nikoliv žací ústrojí, protože o něm není ve smlouvě žádná
zmínka. Proto odvolací soud považoval stanovení hodnoty zmíněného vozidla za
správné. Odvolací soud se však nijak nevypořádal s námitkou obviněného, že
podle protokolu o předání stroje č. 4049 (č. l. 1019 trestního spisu)
souvisejícího s leasingovou smlouvou bylo uvedeno – kromě motorového vozidla
LEXION 560 – i žací ústrojí V750 jako samostatná věc. Bylo-li pak ve
vlastnictví obchodní společnosti F., toliko samostatné motorové vozidlo LEXION
560, neměla být hodnota této věci určována podle ceny tohoto vozidla včetně
zmíněného žacího ústrojí, jak se chybně stalo.
36. Obviněný pak v souvislosti s rozhodnutím o náhradě škody způsobené
trestným činem zpochybnil i správnost použití určitých procesních ustanovení
trestního řádu v návaznosti na ustanovení insolvenčního zákona. Jde sice o
procesní námitku obsahově neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, který
spočívá v nesprávném hmotně právním posouzení, ale protože z jiných důvodů byl
rozsudek odvolacího soudu zrušen a bude nutno ve věci učinit nové rozhodnutí,
Nejvyšší soudu považuje za nezbytné vyjádřit se i k této otázce.
37. Obviněný zde totiž důvodně vytkl nezákonnost toho výroku v
odsuzující části napadeného rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o náhradě škody
způsobené poškozeným obchodním společnostem. Přitom odvolací soud nesprávně
vyložil ustanovení § 140b zákona č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona, ve
znění pozdějších předpisů (dále jen „insolvenční zákon“), protože vůči
obviněnému bylo ke dni rozhodování jak soudu prvního stupně, tak odvolacího
soudu vedeno insolvenční řízení. Z insolvenčního spisu vedeného u Krajského
soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 27 INS 9474/2018 bylo zjištěno,
že s účinky ke dni 6. 6. 2018 bylo zahájeno insolvenční řízení vedené proti
obviněnému jako fyzické osobě, které nebylo doposud skončeno. Usnesením
Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 10. 2018, sp. zn. KSCB 27 INS
9474/2018, byl zjištěn hrozící úpadek obviněného, bylo povoleno řešení
hrozícího úpadku oddlužením a rovněž byli vyzváni věřitelé obviněného, aby
přihlásili své pohledávky ve lhůtě 30 dnů ode dne rozhodnutí o hrozícím úpadku.
Ze seznamu přihlášených pohledávek do insolvenčního řízení vedeného proti
obviněnému bylo zjištěno, že své pohledávky do něj přihlásily i obchodní
společnosti, které vystupují v nyní posuzované trestní věci jako poškozené
osoby.
38. Odvolací soud rozhodl o náhradě škody způsobené poškozeným obchodním
společnostem s odůvodněním, že vzhledem k tomu, že již bylo schváleno oddlužení
obviněného jako dlužníka ve výše zmíněném insolvenčním řízení, nebudou se
zřejmě moci nároky přiznané poškozeným obchodním společnostem s ohledem na
ustanovení § 140b insolvenčního zákona týkat majetkové podstaty, která je
předmětem oddlužení; bude je tudíž možno vymáhat až po skončení doby, po kterou
budou trvat účinky rozhodnutí o úpadku (viz bod 37. odůvodnění rozsudku
odvolacího soudu). Z ustanovení § 140b insolvenčního zákona přitom vyplývá
obecný zákaz rozhodovat o dalších majetkových nárocích po dobu vedení
insolvenčního řízení, protože platí, že nejde-li o řízení uvedená v § 140a
insolvenčního zákona, nelze v jiných soudních nebo rozhodčích řízeních po dobu,
po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku, rozhodnout o pohledávkách a jiných
právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení
uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na
přihlášené, anebo o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují
(§ 170 insolvenčního zákona). To neplatí, jde-li o pohledávky věřitelů na
náhradu škody nebo nemajetkové újmy způsobené trestným činem nebo na vydání
bezdůvodného obohacení získaného trestným činem, pokud v trestním řízení o
tomto trestném činu byl zajištěn majetek v majetkové podstatě dlužníka. V dané
trestní věci však nedošlo k zajištění majetku obviněného ve prospěch
poškozených obchodních společností, proto se zde zcela uplatnilo omezení podle
§ 140b insolvenčního zákona.
39. Na základě shora uvedeného Nejvyšší soud uzavírá, že odvolací soud
pochybil, pokud navzdory ustanovení § 140b insolvenčního zákona rozhodl, že
podle § 228 odst. 1 tr. řádu se poškozeným obchodním společnostem přiznává
právo na náhradu škody, místo aby je s jejich nároky podle § 229 odst. 1 tr.
řádu odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. K tomu lze poukázat jak na
dosavadní judikaturu Nejvyššího soudu, tak i na odbornou literaturu (viz
zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2019, sp. zn. 7 Tz 83/2019; z
literatury viz Púry, F. Některé souvislosti trestního a insolvenčního práva v
aktuální rozhodovací činnosti Nejvyššího soudu. Bulletin advokacie, č. 5/2019,
s. 49; Púry, F. Úpadkové trestné činy v České republice. Praha: C. H. Beck,
2015, s. 193).
40. Nejvyšší soud navíc dodává, že z provedeného dokazování ve věci
vyplývá, že v době rozhodování odvolacího soudu již byla poškozeným obchodním
společnostem AGROSPOL Czech, spol. s r. o., ZZN Pelhřimov, a. s., a VP AGRO,
spol. s r. o., jim způsobená škoda částečně uhrazena, a nebyl tedy důvod
vytvářet exekuční titul na uvedené částky. Pokud byl totiž v řízení proveden
důkaz zprávou z insolvenčního řízení vedeného ve věci u Krajského soudu v
Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 4825/2011-B-58, z níž bylo podle
soudu prvního stupně zjišťováno, jaké pohledávky poškozených obchodních
společností byly uplatněny vůči dlužníku – obchodní společnosti F., a jaké
částky byly těmto společnostem vyplaceny z majetkové podstaty dlužníka do doby,
kdy došlo k jeho výmazu z obchodního rejstříku (viz bod 16. odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně), nesprávně se tato skutková zjištění nijak neprojevila ve
výroku rozsudku odvolacího soudu o rozsahu náhrady škody.
d) K ostatním námitkám obviněného
41. Dále obviněný J. P. ve zbylé části svého dovolání nesouhlasil se
skutkovými zjištěními, která ve věci učinily soudy nižších stupňů, a zejména
vytkl to, jak soud prvního stupně či odvolací soud hodnotil důkazy, jak se
vypořádal s rozpory mezi důkazy a jak postupoval při dokazování. Tím obviněný
zpochybnil výsledky dokazování a shledal existenci dovolacího důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. řádu v chybném procesním postupu soudů nižších
stupňů. Takové námitky se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, který
je obsažen ve výroku o vině v odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu a za nějž
byl obviněný odsouzen, ani jiného hmotně právního posouzení. Provádění důkazů,
včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, totiž
neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak
ustanovení § 2 odst. 5, odst. 6, § 89 a násl., § 207 a násl. a § 263 odst. 6,
odst. 7 tr. řádu.
42. Nejvyšší soud nemohl akceptovat ani ta tvrzení obviněného, kterými
formálně zpochybnil úmyslné zavinění u jím spáchané trestné činnosti. V tomto
případě totiž obviněný nerespektuje zjištěný skutkový stav popsaný ve skutkové
větě výroku o vině v odsuzující části napadeného rozsudku, podle kterého
obviněný jednal „se záměrem znemožnit úhradu splatných závazků i závazků před
splatností této společnosti“ (tj. obchodní společnosti F.). Obviněný tak ve
skutečnosti zpochybňuje proces provádění a hodnocení důkazů, a tím směřuje (ve
svůj prospěch) k revizi učiněných skutkových zjištění. Námitky uvedeného
charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen
ve výroku o vině v odsuzující části rozsudku a za nějž byl obviněný odsouzen,
ani jiného hmotně právního posouzení. Nad rámec uplatněného dovolacího důvodu
Nejvyšší soud dodává, že s otázkou zavinění u trestné činnosti spáchané
obviněným se soud prvního stupně zabýval pod bodem 20. na s. 18 odůvodnění
svého rozsudku, kde se uvádí, že provedenými důkazy bylo prokázáno úmyslné
jednání obviněného, kterým zmařil uspokojení pohledávek věřitelů obchodní
společnosti F. Odvolací soud následně tento postup soudu prvního stupě
nezpochybnil, přičemž i Nejvyšší soud považuje závěr ohledně zavinění
obviněného za správný, když ze samotného charakteru a způsobu jeho jednání,
které je podrobně popsáno ve skutkové větě výroku o vině v odsuzující části
napadeného rozsudku, nelze usuzovat ani na jiné než úmyslné zavinění.
43. Pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. řádu
ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů nespadají námitky obviněného
týkající se prodeje motorových vozidel a řepky a následného získání
protihodnoty za tento prodej obchodní společností F. Ani v tomto případě totiž
obviněný nerespektuje zjištěný skutkový stav uvedený přímo ve skutkové větě ve
výroku o vině v odsuzující části rozsudku a v odůvodnění rozhodnutí soudů obou
stupňů, podle kterého měla zmíněná obchodní společnost sice obdržet za
realizovaný prodej motorových vozidel a řepky z jejího majetku určité
protiplnění, avšak toto nebylo použito k úhradě jejích dluhů vůči věřitelům
(poškozeným obchodním společnostem) a se získanými prostředky bylo naloženo
způsobem, který nebyl zcela zjištěn, a to i z toho důvodu, že účetnictví
obchodní společnosti F., bylo údajně odcizeno (viz bod 20. odůvodnění na s. 18
až 20 rozsudku soudu prvního stupně a bod 34. na s. 13 a 14 odůvodnění rozsudku
odvolacího soudu).
V. Závěrečné shrnutí
44. Na podkladě shora uvedených skutečností a úvah Nejvyšší soud shledal
dovolání obviněného J. P. částečně důvodným, a proto podle § 265k odst. 1, 2
tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích –
pobočky v Táboře, včetně rozhodnutí na něj obsahově navazujících, pokud
zrušením pozbyla svůj podklad, a podle § 265l odst. 1 tr. řádu pak Nejvyšší
soud přikázal tomuto soudu věc, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a
rozhodl. I když Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu,
neshledal – a s ohledem na dovolání podané pouze obviněným ani tak nemohl
učinit – žádné pochybení ve vztahu k výroku o zamítnutí nedůvodného odvolání
státního zástupce pod bodem II. Proto v novém rozhodnutí vysloví odvolací soud
opětovně tentýž výrok, aby zde nevznikaly žádné pochybnosti a aby rozhodnutí o
všech opravných prostředcích mohlo být učiněno v jednom rozsudku.
45. Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře tak v
uvedeném rozsahu opětovně projedná trestní věc obviněného J. P. a odstraní vady
vytknuté tímto rozhodnutím Nejvyššího soudu. Předně ve vztahu k objektivní
stránce obviněným spáchaného zločinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1
písm. a), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem ve stadiu
pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, upraví popis skutku ve skutkové větě
rozsudku tak, aby byla jeho právní kvalifikace přiléhavá, a to včetně správné
výše způsobené či zamýšlené škody.
46. Odvolací soud při rozhodování o nárocích poškozených obchodních
společností na náhradu škody přihlédne rovněž k právnímu závěru uvedenému pod
body 37. a násl. tohoto usnesení a bude při svém rozhodování respektovat zde
uvedený výklad ustanovení § 140b insolvenčního zákona.
47. V novém rozhodnutí se pak odvolací soud vypořádá i se všemi
ostatními námitkami obviněného, které sice Nejvyšší soud nepovažoval za
odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu, ale obviněný jimi zpochybňoval
určité skutkové závěry a hodnocení důkazů ohledně takových okolností, které
mohou být právně významné (např. pokud jde o částečné snížení některých
pohledávek v důsledku vzájemného zápočtu, o problematiku půjčky od svědka V. H.
nebo o převzetí dluhu obchodní společností P.).
48. Nejvyšší soud také upozorňuje, že zákonem č. 333/2020 Sb., kterým se
mění zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, zákon
č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších
předpisů, a některé další zákony, který nabyl účinnosti dnem 1. 10. 2020, došlo
v ustanovení § 138 tr. zákoníku ke změně hranic výše škody a prospěchu.
Odvolací soud tedy při právní kvalifikaci posuzovaného skutku v souladu s
ustanovením § 2 odst. 1 tr. zákoníku přihlédne k této legislativní změně
trestního zákoníku.
49. Pokud jde o podnět obviněného, aby předseda senátu Nejvyššího soudu
rozhodl o odkladu výkonu rozhodnutí napadeného dovoláním v jeho části jeho
výroku pod bodem I., jímž byla obviněnému uložena povinnost nahradit škodu zde
uvedeným poškozeným, je třeba zmínit, že předseda senátu soudu prvního stupně
neučinil návrh ve smyslu § 265h odst. 3 tr. řádu. Navíc Nejvyšší soud zrušil
rozhodnutí odvolacího soudu napadené dovoláním a přikázal tomuto soudu nové
projednání a rozhodnutí věci, takže případný postup podle § 265o odst. 1 tr.
řádu tím ztratil jakékoli opodstatnění, protože i výrok o náhradě škody byl
zrušen.
50. Podle § 265r odst. 1 písm. b) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout
o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s
výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. řádu).
V Brně dne 27. 1. 2021
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu