USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 22. 9. 2022 o dovolání,
které podal obviněný J. P., nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, okres XY,
proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne
12. 10. 2021, sp. zn. 14 To 229/2019, jako soudu odvolacího v trestní věci
vedené u Okresního soudu v Pelhřimově pod sp. zn. 2 T 117/2015, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. P. odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2
T 117/2015, byl obviněný J. P. uznán vinným zločinem poškození věřitele podle §
222 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, kterého se dopustil
skutkem podrobně popsaným ve výroku o vině v citovaném rozsudku. Za tuto
trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle § 222 odst. 4 tr. zákoníku k
trestu odnětí svobody v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a
§ 82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 40 měsíců. Podle §
73 odst. 1, 3 tr. zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti
spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob na dobu
5 let. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byly poškozené obchodní společnosti VP AGRO,
spol. s r. o., ZZN Pelhřimov, a. s., a AGROSPOL Czech, spol. s r. o., odkázány
s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Týmž rozsudkem byl obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby pro
skutek, v němž byl spatřován přečin zkreslování údajů o stavu hospodaření a
jmění podle § 254 odst. 2 tr. zákoníku, neboť tento skutek není trestným činem.
2. Proti uvedenému rozsudku Okresního soudu v Pelhřimově podali odvolání
jednak obviněný proti všem jeho výrokům vyjma zprošťujícího, jednak státní
zástupce v neprospěch obviněného proti všem výrokům a také všechny poškozené
obchodní společnosti. O těchto odvoláních rozhodl Krajský soud v Českých
Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 12. 10. 2021, sp. zn. 14 To
229/2019, tak, že podle § 258 odst. 1 písm. b), d) a f) tr. ř. z podnětu
odvolání obviněného výrokem pod bodem I. zrušil napadený rozsudek soudu prvního
stupně v odsuzující části a současně podle § 259 odst. 3 písm. a), b) tr. ř.
nově rozhodl tak, že obviněného uznal vinným přečinem poškození věřitele podle
§ 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaným a
dílem ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Za tento přečin byl
obviněný odsouzen podle § 222 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v
trvání 2 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu 3 roků. Podle § 73 odst. 1, 3 tr.
zákoníku byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu
výkonu funkce statutárního orgánu právnických osob na dobu 4 roků. Podle § 229
odst. 1 tr. ř. byly všechny poškozené obchodní společnosti odkázány s
uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž
rozsudkem byla výrokem pod bodem II. podle § 256 tr. ř. zamítnuta odvolání jak
státního zástupce, tak všech poškozených obchodních společností.
3. Přečinu poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3
písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem spáchaného ve stadiu pokusu
podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku se obviněný podle tohoto rozsudku dopustil ve
stručnosti tím, že:
v době od 25. 9. 2009 do 22. 11. 2010 v Pelhřimově, část XY, či jinde v
postavení jednatele obchodní společnosti F. P. se záměrem znemožnit úhradu
splatných závazků této obchodní společnosti zejména u věřitelů:
obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o., v celkové výši nejméně 1 114
938,20 Kč, a to v částkách:
- 225 028 Kč za odběr osiva podle faktury č. 209400091 ze dne 8. 4. 2009
splatné dne 30. 8. 2009, na základě které byla dodatečně uhrazena částka 98
018,30 Kč,
- 202 195 Kč za odběr osiva podle faktury č. 209400155 ze dne 17. 4. 2009
splatné dne 30. 8. 2009,
- 121 536,50 Kč za sušení hořčice podle faktury č. 209650086 ze dne 30. 11.
2009 splatné dne 14. 12. 2009,
- 208 855 Kč za odběr osiva podle faktury č. 209401001 ze dne 13. 10. 2009
splatné dne 31. 12. 2009,
- 111 695 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400117 ze dne 31. 3. 2010
splatné dne 14. 5. 2010,
- 161 700 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400156 ze dne 31. 3. 2010
splatné dne 30. 9. 2010,
- 49 225 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210100664 ze dne 19. 4. 2010
splatné dne 30. 9. 2010,
- 95 085 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400192 ze dne 1. 4. 2010 splatné
dne 30. 9. 2010,
- 37 637 Kč za sušení pšenice podle faktury č. 210650065 ze dne 13. 10. 2010
splatné dne 27. 10. 2010;
obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s., v celkové výši nejméně 2 425 677,50
Kč, a to v částkách:
- 253 997,60 Kč za motorovou naftu podle faktury č. F04 900403 ze dne 4. 9.
2009 splatné dne 2. 10. 2009, na základě které byla zápočtem uhrazena částka 95
708,20 Kč,
- 122 992,10 Kč za motorovou naftu podle faktury č. F04 900418 ze dne 15. 9.
2009 splatné dne 6. 10. 2009,
- 1 764 396 Kč podle dohody o narovnání ze dne 28. 12. 2007 uzavřené s
věřitelem – obchodní společností Tagrea, a. s., splatné ke dni 30. 11. 2009
právnímu nástupci – obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s., jako úhrada
dluhu za neuhrazené faktury ze dne 15. 6. 2005 č. 3350656, č. 3350657, č.
3350658, č. 3350659, č. 3350660, č. 3350661, č. 3350662 a ze dne 22. 7. 2005 č.
3451523,
- 380 000 Kč jako zbytek splátky č. 6 splátkového kalendáře ze dne 1. 9. 2005 a
dohody o změně splátkového kalendáře ze dne 4. 6. 2009 splatné ke dni 31. 10.
2009 k úhradě závazku J. P., IČ XY, ve výši 2 338 322,67 Kč převzatého obchodní
společností F. P. za původně neuhrazené splátky č. 5 a 6 podle faktur č.
440113, č. F23 401009, č. F23 401047, č. F23 401068, č. F23 401069, č.
11405437, č. F04 400137 a č. F99 500167;
obchodní společnosti AGROSPOL Czech, spol. s r. o., v celkové výši nejméně 1
921 895,90 Kč, a to v částkách:
- 550 981,90 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2009-01-00301787 ze dne
27. 4. 2009 splatné dne 30. 11. 2009, na základě které byla dodatečně uhrazena
částka 343 670,90 Kč,
- 408 931,60 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2009-01-00302401 ze dne
12. 5. 2009 splatné dne 30. 11. 2009,
- 558 586 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2009-01-00303592 ze dne 10.
6. 2009 splatné dne 30. 11. 2009,
- 293 482,50 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2009-01-00305002 ze dne
13. 8. 2009 splatné dne 30. 11. 2009,
- 356 524 Kč za odběr osiv podle faktury č. 2009-01-00305127 ze dne 18. 8. 2009
splatné dne 30. 11. 2009,
- 97 060,80 Kč za sušení pšenice podle faktury č. 2010-01-00306377 ze dne 16.
9. 2010 Kč splatné dne 1. 10. 2010,
obviněný postupně zcizil z majetku obchodní společnosti F. P. motorová vozidla
v hodnotě nejméně 4 199 750 Kč, a to jmenovitě:
- dne 25. 9. 2009 traktor tov. zn. John Deere 6320 SE, reg. zn. XY, VIN XY, v
hodnotě nejméně 825 700 Kč,
- dne 30. 9. 2009 traktor tov. zn. John Deere 6320 SE, reg. zn. XY, VIN XY, v
hodnotě nejméně 848 100 Kč,
- dne 28. 12. 2009 sklízecí mlátičku tov. zn. Claas Lexion 560, reg. zn. XY,
VIN XY, v hodnotě nejméně 2 198 560 Kč,
- dne 6. 1. 2010 nákladní automobil tov. zn. Nissan Navara 2,5 DCi, reg. zn.
XY, VIN XY, v hodnotě nejméně 327 400 Kč,
a vlastnická práva k nim převedl na obchodní společnost P. S.
Dále obviněný v rozporu s opakovanými sliby a zčásti i s písemnou smlouvou o
zajišťovacím převodu práva znemožnil zaplacení uvedených finančních závazků
nově vypěstovanými zemědělskými komoditami jejich prodejem jiným odběratelům,
přičemž převzaté peníze použil na jiné účely než slibované zaplacení
existujících dluhů, když takto obchodní společnosti ZNZ Pelhřimov, s. r. o.,
prodal řepku v celkové kupní ceně 3 160 220,40 Kč (bez daně z přidané hodnoty)
dodávkami:
- ze dne 4. 8. 2010 v množství 458,17 q na fakturu č. 210018 v ceně 383 282,10
Kč,
- ze dne 13. 8. 2010 v množství 538,51 q na fakturu č. 210020 v ceně 458 640,90
Kč,
- ze dne 18. 8. 2010 v množství 51,30 tun na fakturu č. 210021 v ceně 452
004,30 Kč,
- ze dne 20. 8. 2010 v množství 80,40 tun na fakturu č. 210022 v ceně 700
444,80 Kč,
- ze dne 23. 9. 2010 v množství 54,62 tun na fakturu č. 210028 v ceně 486
664,20 Kč,
- ze dne 27. 9. 2010 v množství 59,31 tun na fakturu č. 210029 v ceně 528
452,10 Kč,
- ze dne 22. 11. 2010 v množství 22,42 tun na fakturu č. 210043 v ceně 150 732
Kč.
Svým jednáním tak obviněný postupně zcizil z vlastnictví obchodní společnosti
F. P. majetek v celkové hodnotě nejméně 7 359 980,40 Kč a neuspokojeným
věřitelům tak znemožněním uspokojení jejich splatných pohledávek způsobil škodu
- ve výši 1 114 938,20 Kč poškozené obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o.,
- ve výši 2 425 677,50 Kč poškozené obchodní společnosti ZZN Pelhřimov, a. s.,
- a ve výši 1 921 895,90 Kč poškozené obchodní společnosti AGROSPOL Czech,
spol. s r. o.,
tedy v celkové výši 5 462 511,60 Kč,
přičemž obviněný současně jednal v úmyslu znemožnit i úhradu ke dni 22. 11.
2010 dosud nesplatných závazků obchodní společnosti F. P. vůči:
obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o., a to v částkách:
- 187 588,50 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400792 ze dne 25. 8. 2010
splatné dne 31. 12. 2010,
- 444 364 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210400972 ze dne 23. 9. 2010
splatné dne 31. 12. 2010,
- 110 957 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210401030 ze dne 29. 9. 2010
splatné dne 31. 12. 2010,
- 49 610 Kč za odběr osiva podle faktury č. 210401126 ze dne 5. 10. 2010
splatné dne 31. 12. 2010,
tedy v celkové výši 792 519,20 Kč;
obchodní společnosti AGROSPOL Czech, spol. s r. o., a to v částkách:
- 75 840 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00302017 ze dne 5. 5.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 43 243,20 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00302018 ze dne 5.
5. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 340 596 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00302019 ze dne 5. 5.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 305 503,20 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00302904 ze dne
24. 5. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 662 190 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00303410 ze dne 4. 6.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 230 652 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00304192 ze dne 24.
6. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 179 928 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00304278 ze dne 28.
6. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 25 176 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00304568 ze dne 12. 7.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 242 870,40 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00305008 ze dne 3.
8. 2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 145 284 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00305009 ze dne 3. 8.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
- 111 360 Kč za odběr chemikálií podle faktury č. 2010-01-00305010 ze dne 3. 8.
2010 splatné dne 30. 11. 2010,
tedy v celkové výši 2 362 642,80 Kč,
čímž by těmto obchodním společnostem způsobil další škodu v celkové výši 1 897
468,80 Kč.
4. K tomu je třeba dodat, že Krajský soud v Českých Budějovicích –
pobočka v Táboře rozhodl tímto rozsudkem poté, co jeho dřívější rozsudek ze dne
2. 9. 2020, sp. zn. 14 To 229/2019, podle § 265k odst. 1 tr. ř. z podnětu
dovolání obviněného zrušil Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 1. 2021, sp. zn.
5 Tdo 1338/2020. Podle § 265k odst. 2 tr. ř. byla tímto usnesením zrušena také
všechna další rozhodnutí obsahově navazující na zrušené rozhodnutí, pokud
vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 265l
odst. 1 tr. ř. byla věc přikázána Krajskému soudu v Českých Budějovicích –
pobočce v Táboře k novému projednání a rozhodnutí. V návaznosti na to pak
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře shora uvedeným rozsudkem
znovu rozhodl o vině a trestu obviněného, resp. o odvoláních obviněného,
státního zástupce a poškozených obchodních společností podaných proti rozsudku
Okresního soudu v Pelhřimově ze dne 17. 7. 2019, sp. zn. 2 T 117/2015.
II. Dovolání obviněného
5. Obviněný J. P. podal prostřednictvím svého obhájce proti rozsudku
Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 12. 10. 2021,
sp. zn. 14 To 229/2019, dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §
265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. Obviněný v dovolání namítl, že podle popisu skutku uvedeného ve
výroku o vině v napadeném rozsudku měl zcizit část majetku obchodní společnosti
F. P., v době, kdy některé její dluhy ještě neexistovaly či nebyly splatné.
Konkrétně zcizení všech zemědělských strojů předcházelo vzniku všech závazků
uvedených ve výroku o vině jako dosud nesplatných ke dni 22. 11. 2010, tedy
těch dluhů, které měla obchodní společnost F. P., vůči obchodním společnostem
VP AGRO, spol. s r. o., ve výši 792 519,20 Kč a AGROSPOL Czech, spol. s r. o.,
ve výši 2 362 642,80 Kč.
7. Obviněný rovněž vytkl, že ačkoliv Nejvyšší soud v bodě 47. svého
dřívějšího usnesení ve věci ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1338/2020, uložil
Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, aby se při novém
projednání vypořádal i se všemi ostatními námitkami obviněného, ale odvolací
soud tak neučinil. Obviněný již v odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně
poukazoval na to, že se soud vůbec nevypořádal se skutečností, že obchodní
společnost F. P. obdržela odpovídající protihodnotu za zemědělské stroje, které
měl obviněný převést z majetku této obchodní společnosti na obchodní společnost
P. S. Obchodní společnosti F. P. totiž byla poskytnuta půjčka ve výši 1 500 000
Kč od svědka V. H., která byla zajištěna těmito zemědělskými stroji, přičemž
uvedená částka přibyla do majetku obchodní společnosti F. P. a byla využita v
rámci jejího běžného hospodaření. Už jen z tohoto důvodu podle obviněného
nemůže způsobená škoda odpovídat celé hodnotě zcizených zemědělských strojů.
Protihodnotu přitom získala obchodní společnost F. P., i tím, že obchodní
společnost P. S. převzala dne 29. 10. 2009 za obchodní společnost F. P. dluh ve
výši 3 953 000 Kč, jehož ručitelem byla obchodní společnost P. S., která ručila
svými nemovitostmi. Při převzetí dluhu pak bylo sjednáno, že obchodní
společnost F. P. zajistí svůj závazek vůči novému věřiteli mj. předmětnými
zemědělskými stroji. Celková protihodnota, kterou obchodní společnost F. P.
získala za zcizené zemědělské stroje, tak činila celkem 5 453 000 Kč, a o tuto
částku by měla být výše způsobené škody snížena.
8. Podle přesvědčení obviněného z popisu skutku obsaženého ve výroku o
vině v napadeném rozsudku nevyplývá, že by obchodní společnost F. P. prodala
řepku jiné osobě bez odpovídající protihodnoty. Použití získaných peněžních
prostředků na jiné účely neznamená protiprávnost takového jednání a z ničeho
nevyplývá, že peníze byly použity nepřípustným způsobem. Ze skutkových zjištění
je naopak podle obviněného zřejmé, že peníze získané za prodej řepky použila
obchodní společnost F. P. na běžnou obchodní činnost, rozhodnutí odvolacího
soudu proto spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a obviněný v této
souvislosti odkázal na rozhodnutí publikované pod č. 41/1990 Sb. rozh. tr.
Podle názoru obviněného soudy nesprávně posoudily skutečnost, že obchodní
společnost F. P. prodala komoditu jiné obchodní společnosti za odpovídající
kupní cenu, která ji obchodní společnosti F. P. skutečně zaplatila, přičemž
pokud došlo k porušení smluvního ujednání mezi obchodními společnostmi F. P. a
AGROSPOL Czech, spol. s r. o., takové porušení nemá trestněprávní souvislost.
Kupní cena, za kterou obchodní společnost F. P. prodala zemědělské komodity,
přitom byla vyšší, než by byla kupní cena podle kupní smlouvy mezi obchodními
společnostmi F. P. a AGROSPOL Czech, spol. s r. o. Za takové situace tedy podle
obviněného nebyla naplněna objektivní stránka trestného činu podle § 222 tr.
zákoníku.
9. Obviněný zpochybnil také naplnění subjektivní stránky trestného činu,
jímž byl uznán vinným, když v odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů není
uvedeno, z čeho bylo dovozeno, že obviněný úmyslně zmařil uspokojení pohledávek
věřitelů obchodní společnosti F. P. Jak dále obviněný zdůraznil, nemůže obstát
závěr uvedený pod bodem 21. odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu,
podle něhož zcizoval majetek obchodní společnosti F. P. ve výši 7 359 987,40 Kč
v úmyslu znemožnit úhradu závazků, včetně těch dosud nesplatných, když ty,
které nebyly splatné ani ke dni 22. 11. 2010, v době zcizení zemědělských
strojů ještě neexistovaly.
10. Odvolací soud se podle názoru obviněného neřídil pokyny uvedenými v
dřívějším kasačním usnesení Nejvyššího soudu v této věci ani ohledně rozsahu
způsobené škody, když nezohlednil částky vyplacené věřitelům v rámci
insolvenčního řízení vedeného proti obchodní společnosti F. P.
11. Obviněný shrnul, že za situace, kdy obchodní společnost F. P.
získala za zcizené věci protihodnoty, přičemž nebylo prokázáno, že by s nimi
obviněný naložil způsobem směřujícím ke zmaření uspokojení věřitelů obchodní
společnosti F. P. jsou rozhodná skutková zjištění ve věci ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů. Vzhledem k tomu má obviněný za to, že svým jednáním
nenaplnil skutkovou podstatu přečinu poškození věřitele, jímž byl uznán vinným,
a to jak její objektivní stránku, tak ani subjektivní stránku. Pokud byla část
trestného jednání toliko pokusem, pak podle obviněného schází v rozsudku
odvolacího soudu vymezení, jakým způsobem mělo být z hlediska objektivní a
subjektivní stránky takové jednání spácháno.
12. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
napadený rozsudek odvolacího soudu v části, v níž bylo rozhodnuto o jeho vině a
trestu, jakož i předcházející rozsudek soudu prvního stupně, a aby sám rozhodl
tak, že zprostí obviněného obžaloby.
III. Vyjádření k dovolání
13. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného J. P.
prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle
jeho názoru Nejvyšší soud pod bodem 43. dřívějšího kasačního usnesení ze dne
27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1338/2020, uvedl, že pod dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. v tehdy účinném znění, který byl vymezen zcela shodně s
dovolacím důvodem obsaženým v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. v nyní účinném
znění, nelze podřadit námitky obviněného týkající se prodeje motorových vozidel
a řepky a následného získání protihodnoty obchodní společností F. P. Jak zde
Nejvyšší soud konstatoval, tyto námitky nerespektují skutkový stav vyplývající
ze skutkové věty výroku o vině odsuzujícího rozsudku a z odůvodnění rozhodnutí
soudů nižších stupňů. Obviněný v nyní podaném dovolání opakuje tyto námitky,
neuvádí však žádné skutečnosti, pro které by je bylo možno podřadit pod
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v nyní účinném znění. Z
kategorií vad důkazního řízení uvedených v tomto ustanovení formálně zmiňuje
pouze zjevný rozpor skutkových zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků
trestného činu, s obsahem provedených důkazů. Obviněný pak neuvádí žádné
námitky, které by mohly založit existenci tzv. opomenutých důkazů nebo procesní
nepoužitelnost provedených důkazů. O zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními učiněnými soudy jde jen v případě, kdy skutková zjištění
obsahově nenavazují na provedené důkazy nebo z nich nevyplývají při žádném
logicky přípustném způsobu jejich hodnocení či jsou dokonce pravým opakem
skutečného obsahu provedených důkazů. Existenci takové vady však obviněný
nevytýká, když pouze předkládá vlastní skutková tvrzení a nesouhlasí s tím, že
jde o skutková zjištění, která vyplynula z řízení před soudy. Tyto skutkové
námitky tedy nelze podřadit pod žádný dovolací důvod podle dřívější ani nyní
platné právní úpravy.
14. Podle státního zástupce Nejvyšší soud uložil odvolacímu soudu, aby
se v novém rozhodnutí vypořádal i s některými skutkovými námitkami obviněného
týkajícími se okolností, které mohou být právně významné, přičemž konkrétně
zmínil problematiku půjčky od svědka V. H. a převzetí dluhu obchodní
společností P. S. Odvolací soud přitom výslovně nereagoval na tyto námitky, ale
pouze odkázal na své předcházející rozhodnutí. Jak ovšem státní zástupce
zdůraznil, obviněný v podstatě ignoruje skutková zjištění vymezená v dřívějších
soudních rozhodnutích, podle kterých zmíněná zemědělská vozidla převedl do
vlastnictví obchodní společnosti P. S., personálně propojené s obviněným,
přičemž k poskytnutí těchto věcí jako zástavy svědku V. H. došlo v době, kdy
již nebyly vlastnictvím dlužníka, tj. obchodní společnosti F. P. Pokud obviněný
dále zmiňuje problematiku převzetí dluhu ve výši 3 953 000 Kč obchodní
společností P. S., pak podle názoru státního zástupce není jasná souvislost
převzetí tohoto dluhu s posuzovanými dispozicemi s vozidly a žací mlátičkou.
Odvolací soud se sice důsledně neřídil pokyny Nejvyššího soudu, avšak porušení
ustanovení § 265s odst. 1 tr. ř. samo o sobě není dovolacím důvodem. S ohledem
na charakter uplatněných námitek pak nejde ani o takové pochybení dovolacího
soudu, které by zakládalo porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
15. Pokud jde o námitku obviněného, že se odvolací soud neřídil pokynem
Nejvyššího soudu, aby při stanovení výše škody zohlednil částky vyplacené
věřitelům v insolvenčním řízení vedeném proti obchodní společnosti F. P., podle
státního zástupce zde obviněný interpretuje pokyn Nejvyššího soudu zkreslujícím
způsobem. Nejvyšší soud pod bodem 40. odůvodnění svého rozhodnutí totiž
konstatoval, že poškozeným obchodním společnostem byla vzniklá škoda částečně
uhrazena v insolvenčním řízení a že nebylo důvodu, aby bylo o těchto částkách
znovu rozhodnuto výrokem o náhradě škody v trestním řízení. O náhradě škody
přitom následně odvolací soud rozhodl s ohledem na § 140b zákona č. 182/2006
Sb., insolvenčního zákona, ve znění pozdějších předpisů, výrokem podle § 229
odst. 1 tr. ř. Z hlediska výše škody jako znaku skutkové podstaty trestného
činu je ovšem dodatečná náhrada škody nepodstatná, a nebylo tudíž namístě, aby
částky uhrazené v insolvenčním řízení byly v tomto směru zohledňovány.
16. Pod dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možné
podle státního zástupce podřadit námitky, jimiž obviněný na základě srovnávání
časových údajů o zcizení jednotlivých zemědělských strojů a o vzniku a nabytí
splatnosti jednotlivých pohledávek zpochybňuje naplnění znaků objektivní
stránky skutkové podstaty stíhaného trestného činu. Tuto námitku však státní
zástupce nepovažuje za důvodnou, protože jednání obviněného sestávalo z více
dílčích kroků provedených v období od 25. 9. 2009 do 22. 11. 2010, které
směřovaly k tomu, aby byl majetek obchodní společnosti F. P. odstraněn z dosahu
jejích věřitelů. Jednotlivé pohledávky přitom vznikaly a některé z nich
nabývaly splatnosti v období od 8. 4. 2009 do 3. 8. 2010, přičemž první z nich
se staly splatnými již dne 30. 8. 2009. Žádný z kroků směřujících ke zmenšení
majetku obchodní společnosti F. P., tedy nebyl proveden v době, kdy by ještě
některá pohledávka vůbec neexistovala, a žádná pohledávka nevznikla až po dni
22. 11. 2010. Jestliže se dlužník dopouští jednání popsaného v § 222 odst. 1
tr. zákoníku ve více krocích po delší dobu a zčásti souběžně se vznikem a
nabýváním splatnosti pohledávek věřitelů, je nutno posuzovat výši splatných a
nesplatných pohledávek a rozsah zkrácení věřitelů podle stavu v době ukončení
trestné činnosti, tj. ke dni 22. 11. 2010. Zkoumání stavu pohledávek zvlášť ve
vztahu ke každému dílčímu kroku směřujícímu ke zcizení majetku dlužníka, jak to
provádí obviněný, považuje státní zástupce za nesprávné a odporující smyslu
ustanovení § 222 tr. zákoníku.
17. Státní zástupce neshledal důvodnou ani námitku obviněného, že v
napadeném rozsudku schází vymezení, jakým způsobem měl být po objektivní
stránce spáchán pokus trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku. Z
popisu skutku uvedeného ve výroku o vině a též z odůvodnění pod bodem 17. v
napadeném rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že jako nedokonané ve stadiu
pokusu bylo posouzeno jednání obviněného ve vztahu k těm pohledávkám, které v
době zcizování majetku obchodní společnosti F. P. existovaly, ale ke dni
provedení posledního zcizovacího úkonu, tedy ke dni 22. 11. 2010, ještě nebyly
splatné.
18. Pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. podle názoru
státního zástupce spadají též námitky zpochybňující naplnění subjektivní
stránky trestného činu, ani ty však nelze považovat za důvodné. Obdobné námitky
obviněný vznášel již ve svém dřívějším dovolání, ovšem v této části jim
Nejvyšší soud nepřisvědčil (viz bod 42. odůvodnění jeho usnesení). Subjektivní
stránka trestného činu je přitom vyjádřena již zjištěním obsaženým ve skutkové
větě odsuzujícího rozsudku, podle kterého obviněný jednal „se záměrem znemožnit
úhradu splatných a v budoucnu splatných závazků společnosti“, a snaha
obviněného odstranit majetek z dosahu věřitelů vyplývá též ze samotného
charakteru jím prováděných dispozic.
19. Závěrem svého vyjádření státní zástupce shrnul, že dovolací námitky
obviněného zčásti neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům a zčásti jde o
námitky zjevně nedůvodné. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1
písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
20. Nejvyšší soud po zjištění, že byly splněny všechny formální a
obsahové podmínky k podání dovolání, dospěl k následujícím závěrům.
21. Obviněný J. P. uplatnil ve svém dovolání dovolací důvody uvedené v §
265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř. První z nich spočívá v tom, že rozhodná
skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou
ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně
nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny
navrhované podstatné důkazy. Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr.
ř. pak lze užít, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení
skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Tento důvod dovolání
je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a
odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy
nižších stupňů, anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní
posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění, z nichž
vycházely soudy nižších stupňů, neposkytují dostatečný podklad k závěru, zda je
stíhaný skutek vůbec trestným činem, popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně
to platí o jiném nesprávném hmotně právním posouzení, které lze dovodit pouze
za situace, pokud byla určitá skutková okolnost posouzena podle jiného
ustanovení hmotného práva, než jaké na ni dopadalo.
b) K námitkám směřujícím proti právní kvalifikaci skutku
22. Nejvyšší soud zde připomíná, že trestného činu poškození věřitele
podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo, byť i jen
částečně, zmaří uspokojení svého věřitele tím, že zničí, poškodí, zatají,
zcizí, učiní neupotřebitelnou nebo odstraní, byť i jen část svého majetku, a
způsobí tím na cizím majetku škodu nikoli malou. Pachatelem trestného činu je
zde dlužník nebo fyzická osoba jednající jménem právnické osoby, která je
dlužníkem (§ 114 odst. 2 tr. zákoníku). Obviněnému J. P. byla z uvedené tzv.
složité skutkové podstaty kladena za vinu varianta spočívající ve zmaření
uspokojení pohledávek věřitelů obchodní společnosti F. P. a to tím, že jako
její jednatel zcizil část jejího majetku, přičemž tímto činem způsobil značnou
škodu a pro sebe získal značný prospěch, takže podle odvolacího soudu naplnil i
okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby uvedené v § 222 odst. 3 písm.
a) a b) tr. zákoníku. Předpokladem dokonání trestného činu poškození věřitele
podle § 222 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je to, aby pohledávka věřitele již
byla splatná; jednání dlužníka způsobem uvedeným v citovaném ustanovení před
splatností pohledávky věřitele může být jen pokusem tohoto trestného činu nebo
přípravou, je-li trestná (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 16. 4. 2014, sp.
zn. 5 Tdo 287/2014). V případě nyní posuzovaného jednání obviněného šlo
částečně právě o pokus trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, když
se podle tzv. právní věty výroku o vině v odsuzujícím rozsudku odvolacího soudu
dílem dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně
směřovalo k tomu, aby zmařil uspokojení věřitele tím, že zcizí část svého
majetku, způsobí tím na cizím majetku značnou škodu a získá takovým činem pro
sebe značný prospěch.
23. Obviněný v části svých dovolacích námitek zpochybnil právní
kvalifikaci skutku, jehož spácháním byl uznán vinným, když podle jeho názoru v
době zcizení zemědělských strojů z majetku obchodní společnosti F. P. ještě
některé pohledávky jejích věřitelů neexistovaly nebo nebyly splatné, a tedy
údajně nemohlo dojít k naplnění znaků objektivní stránky skutkové podstaty
trestného činu poškození věřitele ve smyslu § 222 odst. 1 písm. a) tr.
zákoníku. Tyto námitky sice svým obsahem spadají pod uplatněný dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nejsou však opodstatněné.
24. Podle zjištěného skutkového stavu vyjádřeného v tzv. skutkové větě
ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu spočívalo jednání
obviněného v tom, že v období od 25. 9. 2009 (zcizení vozidla zn. John Deere v
hodnotě 825 700 Kč) do 22. 11. 2010 (prodej řepky v hodnotě 150 732 Kč) úmyslně
činil dispozice směřující k tomu, aby majetek obchodní společnosti F. P. v
celkové hodnotě nejméně 7 359 980,40 Kč byl odstraněn z dosahu jejích věřitelů
za účelem znemožnění uspokojení jejich splatných pohledávek. Tyto pohledávky
přitom nabývaly splatnosti v období od 8. 4. 2009 (pohledávka obchodní
společnosti VP AGRO, spol. s r. o., ve výši 225 028 Kč) do 27. 10. 2010 (rovněž
pohledávka obchodní společnosti VP AGRO, spol. s r. o., ve výši 37 637 Kč).
Žádná dílčí část jednání obviněného směřující ke zmenšení majetku obchodní
společnosti F. P. tak nebyla provedena v době, kdy by kterákoli z těchto
pohledávek jejích věřitelů, ve vztahu k nimž byl dokonán trestný čin poškození
věřitele, nebyla splatná či vůbec neexistovala. Jinými slovy ani jedna z těchto
pohledávek nevznikla či se nestala splatnou až po datu 22. 11. 2010. Krajský
soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře správně právně kvalifikoval tuto
část jednání obviněného jako dokonaný zločin poškození věřitele podle § 222
odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, protože platí, že pokud se
dlužník dopouští jednání popsaného v § 222 odst. 1 tr. zákoníku větším počtem
dílčích útoků, po delší dobu a zčásti souběžně se vznikem a nabýváním
splatnosti pohledávek věřitelů, je nutno posuzovat výši splatných a nesplatných
pohledávek a rozsah zkrácení věřitelů podle stavu v době ukončení trestné
činnosti, v případě obviněného tedy ke dni 22. 11. 2010. Část jednání
vztahující se k pohledávkám, které k tomuto dni ještě nenabyly splatnosti, pak
odvolací soud správně posoudil jako pokus trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1
tr. zákoníku v souladu s odůvodněním pod bodem 45. dřívějšího kasačního
rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci (usnesení ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5
Tdo 1338/2020) a judikaturou Nejvyššího soudu (viz usnesení ze dne 26. 4.
2007, sp. zn. 5 Tdo 440/2007, publikované pod č. T 1014. v sešitě 38 Souboru
trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H.
Beck, Praha 2007). Nejvyšší soud shledal, stejně jako odvolací soud, přiléhavou
hmotně právní kvalifikaci skutku jako zločinu poškození věřitele podle § 222
odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr. zákoníku, dílem dokonaného a dílem
spáchaného ve stadiu pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a proto nevyhověl
námitkám obviněného zpochybňujícím tuto právní kvalifikaci.
c) K ostatním námitkám obviněného
25. Jako neopodstatněnou, byť svým obsahem spadající pod dovolací důvod
podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř., posoudil Nejvyšší soud námitku
obviněného, podle které v popisu skutku obsaženém ve výroku o vině v napadeném
rozsudku odvolacího soudu údajně není dostatečně vymezeno, jakým způsobem měl
spáchat pokus trestného činu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku, v důsledku čehož
mělo dojít k nesprávnému právnímu posouzení tohoto skutku. Ze samotného popisu
skutku ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu (z vyjádření:
„přičemž takto současně jednal v úmyslu znemožnit i úhradu ke dni 22. 11. 2010
dosud nesplatných závazků obchodní společnosti F. P.“) a také z odůvodnění
tohoto rozhodnutí pod bodem 17. totiž jasně vyplývá, že jako nedokonaný trestný
čin poškození věřitele, tedy jeho pokus ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku,
byla posouzena ta část jednání obviněného ve vztahu k pohledávkám, které v době
zcizování majetku dlužníka, tj. obchodní společnosti F. P. sice existovaly k
datu provedení posledního zcizovacího úkonu dne 22. 11. 2010, avšak ještě
nebyly splatné. Jak již bylo uvedeno výše pod bodem 24. tohoto usnesení,
Nejvyšší soud se zcela ztotožnil s právní kvalifikací skutku spáchaného
obviněným, k níž dospěl odvolací soud, a proto nepřisvědčil této námitce
obviněného.
26. Pokud jde o námitky týkající se údajných protihodnot, které měla
získat obchodní společnost F. P. (vyplývajících z půjčky svědka V. H., z
převzetí dluhu obchodní společností P. S., či z prodeje řepky) a o které měla
být podle obviněného snížena celková výše škody způsobené jeho jednáním, tyto
svým obsahem neodpovídají uplatněným dovolacím důvodům, ani žádným jiným
zákonným důvodům dovolání. Obviněný zde totiž polemizuje jen s odůvodněním
napadeného rozsudku odvolacího soudu a vytýká nedostatečný způsob vypořádání se
s jeho odlišným názorem na význam a důsledky zmíněných úkonů a majetkových
dispozic. Přitom Nejvyšší soud ve svém dřívějším kasačním rozhodnutí v této
věci neshledal výhrady obviněného v tomto směru důvodnými a způsobilými
zpochybnit správnost právního posouzení spáchaného skutku.
27. Nejvyšší soud totiž pod bodem 43. svého usnesení ze dne 27. 1. 2021,
sp. zn. 5 Tdo 1338/2020, uzavřel, že pod uplatněný dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. h) tr. ř. [v tehdejším znění šlo o § 265b odst. 1 písm. g) tr.
ř.] ani pod jiný ze zákonných dovolacích důvodů nespadají, mimo jiné, námitky
obviněného týkající se prodeje řepky a následného získání protihodnoty za tento
prodej obchodní společností F. P. Stejně tomu je i v otázce získání protihodnot
z půjčky svědka V. H. či převzetí dluhu obchodní společností P. S., neboť ani
tyto námitky se nijak netýkají právního posouzení skutku, který je obsažen ve
výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu a jehož spácháním byl
obviněný uznán vinným, ani jiného hmotně právního posouzení. Totéž pak platí i
ve vztahu k dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož
naplnění shledal obviněný v alternativě, že rozhodná skutková zjištění, která
jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s
obsahem provedených důkazů. O takový zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a
skutkovými zjištěními učiněnými soudy jde totiž pouze tehdy, pokud skutková
zjištění nemají žádnou obsahovou návaznost na provedené důkazy, nevyplývají z
nich při žádném logicky přípustném způsobu jejich hodnocení nebo jsou dokonce
pravým opakem skutečného obsahu provedených důkazů. Obviněný však nevytýká
existenci takové zásadní vady, protože pouze předkládá vlastní tvrzení a svou
verzi skutkového stavu a opakovaně zpochybňuje skutková zjištění, která
vyplynula z dokazování provedeného soudy nižších stupňů. Těmto skutkovým
zjištěním přitom zcela odpovídá právní posouzení skutku právě jako zločinu
poškození věřitele podle § 222 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a), b) tr.
zákoníku, spáchaného zčásti ve stadiu pokusu ve smyslu § 21 odst. 1 tr.
zákoníku.
28. Relevantní nejsou ani ty námitky, kterými obviněný formálně popřel
existenci svého úmyslného zavinění u jím spáchané trestné činnosti. V tomto
případě totiž obviněný nerespektuje zjištěný skutkový stav popsaný ve skutkové
větě ve výroku o vině v napadeném rozsudku odvolacího soudu, podle kterého
obviněný jednal „se záměrem znemožnit úhradu splatných závazků i závazků před
splatností této společnosti“ (tj. obchodní společnosti F. P.). Obviněný tak ve
skutečnosti zpochybňuje proces provádění a hodnocení důkazů, a tím směřuje (ve
svůj prospěch) k revizi učiněných skutkových zjištění. Námitky takového
charakteru se ovšem nijak netýkají právního posouzení skutku uvedeného ve
výroku o vině v odsuzující části rozsudku, nebo jiného hmotně právního
posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. a
ani jimi není dokládán zjevný rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými
zjištěními učiněnými soudy, který se vyžaduje pro naplnění dovolacího důvodu
podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ostatně správnost závěru o naplnění
subjektivní stránky skutkové podstaty posuzovaného trestného činu (resp. jeho
pokusu) Nejvyšší soud nijak nezpochybnil ani ve svém dřívějším kasačním
rozhodnutí.
29. Nejvyšší soud nemohl přisvědčit ani námitce obviněného, že se
odvolací soud neřídil pokynem Nejvyššího soudu uvedeným pod bodem 40.
odůvodnění jeho usnesení ze dne 27. 1. 2021, sp. zn. 5 Tdo 1338/2020, podle
kterého při stanovení výše způsobené škody měly být zohledněny částky vyplacené
věřitelům obchodní společnosti F. P., v rámci insolvenčního řízení vedeného
ohledně této obchodní společnosti. Z hlediska výše škody jako znaku skutkové
podstaty trestného činu totiž není dodatečná náhrada škody podstatná pro právní
kvalifikaci skutku, ale může mít význam jen pro případné uložení povinnosti k
náhradě škody podle § 228 odst. 1 tr. ř., jak ostatně zdůraznil Nejvyšší soud v
citovaném usnesení (viz body 36. až 40. jeho odůvodnění). Napadeným rozsudkem
odvolacího soudu pak byly všechny poškozené obchodní společnosti podle § 229
odst. 1 tr. ř. v souladu s tím důvodně odkázány s uplatněnými nároky na náhradu
škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
30. Odvolací soud tedy v nyní napadeném rozsudku odstranil všechny vady,
které mu vytkl Nejvyšší soud v předchozím kasačním rozhodnutí a ohledně nichž
shledal důvodným dřívější dovolání obviněného.
V. Závěrečné shrnutí
31. Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k
závěru, že obviněný J. P. podal proti rozsudku Krajského soudu v Českých
Budějovicích – pobočky v Táboře dovolání, které sice částečně vycházelo z
námitek, jež do jisté míry odpovídají uplatněnému dovolacímu důvodu podle §
265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ale tyto námitky nebyly shledány opodstatněnými.
Ostatní námitky obviněného zaměřené proti skutkovým zjištěním a hodnocení
důkazů pak neodpovídají žádnému z dovolacích důvodů. Nejvyšší soud proto odmítl
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně
neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného
rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který
lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu
dovolání, aniž by bylo třeba opatřovat další vyjádření obviněného či ostatních
stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §
265r odst. 7 tr. ř.
32. Podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. mohl Nejvyšší soud rozhodnout
tímto způsobem o dovolání obviněného v neveřejném zasedání, proto tak učinil.Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s
výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř).
V Brně dne 22. 9. 2022
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu