USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. 6. 2023 o dovolání,
které podal obviněný J. B., nar. XY v XY, trvale bytem XY č. XY, XY, proti
usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12. 2022, sp. zn. 3 To 62/2022, jako
soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 2
T 3/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
1. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4. 2022, sp. zn. 2 T
3/2021, byl obviněný J. B. uznán vinným jednak zločinem dotačního podvodu podle
§ 212 odst. 1, odst. 5 písm. c) tr. zákoníku a jednak zločinem poškození
finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podstata těchto trestných činů spočívala ve stručnosti v tom, že se
záměrem neoprávněně získat finanční prostředky z dotačního titulu „XY“,
financovaného dílem ze státního rozpočtu České republiky a dílem z Evropského
zemědělského fondu pro rozvoj venkova, obviněný podepsal jako podnikající
fyzická osoba dne 16. 10. 2012 v Plzni žádost o dotaci z Programu rozvoje
venkova a pověřil V. K., aby ji podal u Státního zemědělského intervenčního
fondu, regionálního odboru v Českých Budějovicích (dále jen „Státní zemědělský
intervenční fond“), kde byla žádost zaregistrována dne 17. 10. 2012, pod č. 12/017/2241b/232/000004, v rámci opatření II. 2. 4., podopatření II. 2. 4. 1
„Obnova lesního potenciálu po kalamitách a zavádění preventivních opatření“ v
záměru „Zavádění preventivních opatření v lesích a odstraňování škod
způsobených povodněmi“, a to na projekt nazvaný „XY“, realizovaný na pozemcích
parcelní číslo XY a parcelní číslo XY v katastrálním území XY na celkovou
částku dotace 9 600 000 Kč, ačkoli věděl, že v žádosti o dotaci v popisu
projektu bylo mj. uvedeno, že opravy se vztahují k prioritám preventivních
opatření na drobném vodním toku, v popisu výchozího stavu a zdůvodnění projektu
bylo mj. uvedeno, že vodní tok byl zanesen lesní hrabankou a zemědělskou ornicí
ze sousedního zemědělského pozemku s mocností místy až 100 cm a že mezi cíli a
v části „Technické řešení projektu“ bylo mj. uvedeno, že bude provedena
výstavba přepadu v dolní části vodního toku s výstavbou dopadové plochy, což
odpovídalo popisu z projektové dokumentace s názvem „XY“, která byla zpracována
v lednu 2012 projektovou kanceláří N. P. J. N., jednak obviněný zamlčel, že
původní stav území byl ovlivněn jeho vlastní činností, protože zčásti zahradil
koryto vodního toku betonovými panely a v místě vodního toku se nacházela vodní
plocha jím užívaná jako rybník, přičemž údaj o zanesení vodního toku
zemědělskou ornicí ze sousedního zemědělského pozemku nebyl pravdivý, a jednak
nejméně již od 13. 1. 2012 měl obviněný záměr odklonit koryto vodního toku,
vystavit hráz podél celé délky úpravy vodního toku a samostatnou vodní plochu,
která bude napouštěna vodou z vodního toku za pomoci trubního vedení, a to
místo prezentovaného jednoho koryta vodního toku zúženého před přepadem a s
výstavbou přepadu a dopadové plochy. Přitom nejpozději dne 13. 1. 2012 v rámci
zadávacího řízení na zhotovitele stavby financované z „Programu rozvoje
venkova“ obviněný jako zadavatel domluvil s uchazeči výběrového řízení změnu
spočívající v odklonu koryta vodního toku a ve výstavbě hráze a zajistil
předání tzv. slepých položkových rozpočtů pro objekt hráze jako podkladu pro
nabídky uchazečů a k datu 1. 2. 2012 ukončil zadávací řízení výběrem vítěze, s
nímž uzavřel dne 24. 2. 2012 smlouvu o dílo, jejímž předmětem bylo mj.
zřízení
sypané hráze, a nedílnou součástí smlouvy byla cenová nabídka zhotovitele
obsahující kromě jiného objekt sypané hráze. Dne 3. 10. 2012 pak obviněný podal
u Městského úřadu Rokycany, odboru životního prostředí, jako příslušného
vodoprávního úřadu s působností speciálního stavebního úřadu ohlášení
udržovacích prací podle § 15a odst. 3 vodního zákona a § 104 odst. 2 písm. n)
stavebního zákona, a to na bezejmenném toku, který je pravostranným přítokem
řeky Berounky na pozemku parcelní číslo XY v katastrálním území XY, k čemuž
záměrně doložil původní projektovou dokumentaci z ledna 2012 zpracovanou
projektovou kanceláří N. P. J. N., k níž Městský úřad Rokycany vydal dne 12. 10. 2012 podle § 15 odst. 2 vodního zákona a v souladu s ustanovením § 103
odst. 1 písm. e) stavebního zákona souhlasné stanovisko s tím, že v dolní části
úpravy bude koryto zúženo a zpevněno kamenným záhozem s urovnáním líce, a se
závěrem, že provedení údržbových prací nepodléhá vodoprávnímu povolení. Poté,
co byl obviněný dne 11. 1. 2013 Státním zemědělským intervenčním fondem vyzván
k doložení povinných příloh k žádosti o dotaci, předstíral splnění podmínek pro
schválení dotace a doložil prostřednictvím svého zmocněnce v přesně nezjištěné
době toto souhlasné stanovisko a stavebním úřadem ověřenou projektovou
dokumentaci nazvanou „XY“ z ledna 2012 a zpracovanou projektovou kanceláří N. P. J. N., ačkoli skutečně plánované a realizované dílo v části týkající se
vybudované vodní nádrže podléhalo stavebnímu povolení podle § 15 odst. 1
vodního zákona a povolení k nakládání s povrchovými vodami podle § 8 vodního
zákona. Po doložení uvedených příloh Státní zemědělský intervenční fond
schválil dotaci a dne 9. 5. 2013 došlo k uzavření Dohody o poskytnutí dotace z
Programu rozvoje venkova České republiky v maximální výši 9 600 000 Kč, z čehož
příspěvek Evropské unie měl činit 7 680 000 Kč a příspěvek z národních zdrojů
měl činit 1 920 000 Kč, následně obviněný hlášením č. 1 o změnách, podaným u
Státního zemědělského intervenčního fondu dne 27. 5. 2013, prostřednictvím
zmocněnce ohlásil změnu spočívající v provedení násypu hráze podél celé délky
vodního toku s odůvodněním změn spočívajícím v odkrytí spodních vrstev podloží
lesní cesty, které by mělo tendenci omílat se při původní trase a mohlo by
docházet k erozím i sesuvům svahu při záplavách, proto byla trasa potoka
odkloněna k protějšímu svahu od lesní cesty a mezi cestou a korytem toku bude
vytvořena hráz. K tomuto hlášení pak obviněný doložil projektovou dokumentaci
nazvanou „Skutečné provedení stavby“ a zpracovanou projektovou kanceláří N. P. J.
N., kterou označil datem „4/2013“, kde bylo navíc uvedeno, že prostor mezi
korytem a lesní cestou může v extrémních povodňových případech sloužit jako
retenční jímka, přičemž ani tato projektová dokumentace neodpovídala skutečnému
provedení stavby a účelu stavby zatajenému obviněným, jímž bylo zbudování
malého rybníka k chovu ryb, protože již v průběhu stavby byl vybudován odběrný
objekt s potrubím z PVC napájející vodou právě prostor mezi korytem a lesní
cestou a takto vzniklá vodní nádrž buď nemá žádný vliv na průchod povodní
zájmovým územím, anebo přelitím hráze rybníka, který není opatřen bezpečnostním
přelivem, hrozí vznik výrazně vyšších škod, než kdyby rybník nebyl vůbec
vybudován, a ani přeložení koryta vodního toku do nové trasy není způsobilé
zamezit škodlivému působení vody. Tím byl popřen dotační záměr zavádění
preventivních opatření v lesích a poté, co byl na základě žádosti o proplacení
výdajů podané prostřednictvím zmocněnce dne 20. 6. 2013 obviněný požádán dne
25. 7. 2013 kontrolorem Státního zemědělského intervenčního fondu o doplnění
dokumentace, kromě jiného o splnění požadavku odboru životního prostředí na
prohlídku provedených udržovacích prací, dne 26. 7. 2013 oznámil Městskému
úřadu Rokycany, odboru životního prostředí, užívání dokončených úprav –
udržovacích prací na ohlášení, kde zamlčel provedené změny stavby, a aniž by
tomuto úřadu dodal dokumentaci skutečného provedení stavby, po závěrečné
kontrolní prohlídce konané za jeho účasti referentkami Městského úřadu
Rokycany, které neupozornil na provedené změny, podepsal jimi vyhotovený
protokol ze závěrečné kontrolní prohlídky povodňových úprav bezejmenného toku
na pozemcích parcelní číslo XY a parcelní číslo XY v katastrálním území XY v
lokalitě XY, konané dne 30. 7. 2013, který obsahoval mj. údaj o tom, že v dolní
části úpravy bylo koryto zúženo a zpevněno kamenným záhozem s urovnáním líce, a
závěr, že stavba je provedena podle schválené projektové dokumentace. Obviněný
dne 2. 8. 2013 osobně doručil tento protokol poskytovateli dotace – Státnímu
zemědělskému intervenčnímu fondu jako požadovanou přílohu k žádosti o
proplacení dotace, načež mu dne 16. 9. 2013 na základě toliko zdánlivě
splněných podmínek dotačního programu podle výše uvedené dohody a pravidel,
kterými se stanovují podmínky pro poskytování dotace na projekty „Programu
rozvoje venkova České republiky na období let 2007 až 2013“, byla vyplacena
dotace ve výši 7 593 455 Kč jako příspěvek ze zdrojů Evropské unie a ve výši 1
898 364 Kč jako příspěvek z národních zdrojů České republiky, a to ke škodě
Státního zemědělského intervenčního fondu v celkové výši 9 491 819 Kč.
2. Za uvedené trestné činy byl obviněný odsouzen podle § 212 odst. 5 tr.
zákoníku za použití § 43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody
v trvání 3 roků, jehož výkon mu byl podle § 81 odst. 1 a § 82 odst. 1 tr.
zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 roků. Dále byla
obviněnému podle § 82 odst. 3 tr. zákoníku uložena povinnost, aby podle svých
sil nahradil škodu, kterou způsobil trestným činem.
3. Proti citovanému rozsudku podali odvolání obviněný i státní
zástupkyně v neprospěch obviněného. O těchto odvoláních rozhodl Vrchní soud v
Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 9. 12. 2022, sp. zn. 3 To 62/2022,
tak, že je podle § 256 tr. ř. jako nedůvodná zamítl.
II. Dovolání obviněného
4. Obviněný J. B. podal proti citovanému usnesení Vrchního soudu v Praze
prostřednictvím své obhájkyně dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v
§ 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., přičemž nejprve shrnul dosavadní průběh
řízení i svoji argumentaci užitou již v odvolání. Podle jeho názoru při podání
žádosti o poskytnutí dotace postupoval v dobré víře podle pokynů V. K., kterého
považoval za odborníka na tuto problematiku, takže sám dovolatel neodpovídá za
obsah žádosti. Obviněný vytkl orgánům činným v trestním řízení, že nevěnovaly
dostatečnou pozornost vztahu zavinění obviněného k jednotlivým znakům
skutkových podstat posuzovaných trestných činů, přičemž subjektem trestného
činu dotačního podvodu by měl být V. K. jako odborník na vypracovávání žádostí
o dotace, jenž zároveň věděl, které údaje jsou podstatné. Jak dále obviněný
zdůraznil, Státní zemědělský intervenční fond ani jiné orgány, které se
podílejí na rozhodovacím procesu při přezkumu podané žádosti o dotaci a výplaty
dotace, nerozporovaly zvolený postup a dotace mu byla vyplacena. Obviněný
zmínil také dlouhodobě konfliktní vztah s J. S., který na něj v projednávané
věci podal trestní oznámení. Podle obviněného je nesprávný rovněž závěr soudu
prvního stupně o jeho záměru vybudovat rybník k chovu ryb a v této souvislosti
předložil odborné vyjádření zpracované Ing. Josefem Velíškem, Ph.D., z nějž je
zřejmé, že nešlo ani nemohlo jít o chovný rybník. Při hodnocení závažnosti
následku nelze podle obviněného vycházet jen z finančního vyčíslení, přičemž z
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 18 A 59/2021,
vyplývá, že „náhrada způsobené škody (tedy vrácení dotace) se v daném případě
nemusí rovnat výši následku“. Při stanovení výše odvodu je třeba zvažovat
všechny podstatné okolnosti konkrétního porušení rozpočtové kázně a vycházet z
principu přiměřenosti, tedy rozumného poměru mezi závažností porušení
rozpočtové kázně a výší odvodu předepsaného za ně. O výši odvodu nebylo dosud
pravomocně rozhodnuto, nicméně z citovaného rozhodnutí městského soudu je
zřejmé, že odvod bude nižší než škoda způsobená trestným činem. Tuto skutečnost
musí soud brát v úvahu jako jednu z okolností podle § 38 odst. 1, 2 tr.
zákoníku. Zároveň obviněný zdůraznil zásadu subsidiarity trestní represe,
přičemž míra zavinění ve vztahu k obsahu žádosti, kterou obviněný nezpracovával
a při níž důvodně spoléhal na V. K. jako na odborníka, neexistence vlastního
obohacení (když na základě dotace zhodnotil majetek svědka, který je k němu
nepřátelský) a doba, která uplynula od spáchání činu, jsou podle obviněného
okolnosti, které měly vést k širšímu dokazování.
5. Podle obviněného se měl soud prvního stupně podrobněji zabývat
povahou nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů, resp. tím, zda jsou jeho
pochybení natolik podstatná, že by vedla k odmítnutí poskytnutí dotace. Musí
totiž jít o takové údaje, které by v případě, kdyby vyšla najevo jejich
nepravdivost, zabránily poskytnutí dotace. Při posuzování, zda šlo o podstatný
údaj, měl soud prvního stupně vycházet z principu presumpce neviny a hodnotit
tuto skutečnost ve prospěch obviněného.
6. Obviněný ve svém dovolání vyjádřil nesouhlas se závěrem odvolacího
soudu, který odmítl návrh obviněného na doplnění dokazování (zejména opakovaný
výslech obviněného, přečtení rozsudku vydaného ve správním řízení o vrácení
dotace, ohledání na místě a další). Podle obviněného soudy nezohlednily výpověď
svědkyně M. T. a odvolací soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami
7. V dovolání obviněný zopakoval výhrady k tomu, jak soudy určily výši
způsobené škody, přičemž podle něj nesprávně vycházely z předpokladu, že
způsobená škoda se rovná celé výši vyplacené dotace. V této souvislosti odkázal
na usnesení Nejvyššího soudu ve věci vedené pod sp. zn. 8 Tdo 858/2016 a dodal,
že soud měl jako předběžnou otázku řešit, zda by v posuzovaném případě nebyla
dotace poskytnuta vůbec nebo by byla poskytnuta méně výhodně, tj. v nižší výši.
Byť není nutné v trestním řízení vyčkávat na správní rozhodnutí, nelze
spravedlivě rozhodnout bez předchozího vyřešení otázky, nakolik byla dotace
použita účelně. Tuto otázku měl soud vyřešit jako předběžnou doplněním
dokazování (ohledáním místa činu a případně přibráním znalce z oboru
stavebnictví). Z kontrol na místě, jejichž protokoly byly součástí spisu,
vyplývá, že obviněný vybudoval užitečné dílo za přiměřenou cenu. Trestní soudy
by měly zvažovat škodlivost jednání obviněného s ohledem na to, do jaké míry
byl porušen účel dotace, nikoli do jaké míry došlo k formálním pochybením v
žádosti. V této souvislosti obviněný zdůraznil rovněž subsidiární roli trestní
represe a odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 2. 3. 2000, sp. zn. III. ÚS
269/99.
8. Dále obviněný poukázal i na rozsudky Městského soudu v Praze ze dne
16. 3. 2022, sp. zn. 18 A 59/2021, a Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2.
2023, sp. zn. 2 Afs 73/2022, které se ve správním soudnictví zabývaly otázkou
přiměřenosti povinnosti vrátit celou poskytnutou dotaci. Podle názoru
obviněného zpětný odvod dotace je způsobem náhrady škody za tu část dotace,
která by nemohla být poskytnuta, ale části dotace, které byly spotřebovány v
souladu s projektem nebo s dodatečně schválenou změnou projektu, nelze
považovat za škodu. Bez vyřešení otázky, nakolik byla dotace použita účelně,
neměl odvolací soud odmítnout námitky týkající se subsidiarity trestní represe.
Obviněný rovněž upozornil na princip jednoty právního řádu, z něhož vyplývá, že
by nemělo docházet k situacím, kdy trestní soud vysloví názor na výši škody
způsobené vylákáním dotace na základě nesprávných údajů, a ve správním řízení
bude zjištěno, že tato dotace nemusí být zcela nebo zčásti vrácena. K
citovanému rozhodnutí Nejvyššího správního soudu obviněný dodal, že byť jde o
skutečnost, která nastala až po právní moci napadeného rozhodnutí v trestní
věci, má za to, že nový dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř.
umožňuje dovolávat se právních názorů, které byly precizovány soudy dodatečně,
avšak vyplývají ze skutečností již dříve známých.
9. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil
rozsudek (správně měl uvést usnesení) Vrchního soudu v Praze ze dne 9. 12.
2022, sp. zn. 3 To 62/2022, i rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 4.
2022, sp. zn. 2 T 3/2021, a dále aby postupoval podle § 265l tr. ř.
III. Vyjádření k dovolání
10. Nejvyšší státní zástupce se vyjádřil k dovolání obviněného J. B.
prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství,
který označil argumentaci v dovolání za poněkud chaotickou, což však samo o
sobě není důvodem pro odmítnutí dovolání.
11. Obviněný sice založil své dovolání na dovolacích důvodech uvedených
v § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., ovšem podle státního zástupce nestačí
tyto důvody v dovolání pouze označit, protože obsah konkrétně uplatněných
dovolacích námitek by jim měl odpovídat. I přes formální odkaz obviněného na
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neshledal státní zástupce v
posuzované věci žádnou ze tří situací, za kterých lze dovodit tzv. extrémní
rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Z podaného dovolání
nelze ani jednoznačně seznat, o jakou z těchto situací by podle obviněného mělo
jít.
12. Přitom ohledně neprovedení nezbytných důkazů obviněný v dovolání
nespecifikoval, co měly tyto důkazy prokazovat, ani se blíže nezabýval
odůvodněním, s nímž odvolací soud vysvětlil, proč neprovedl jednotlivé důkazy
navržené ve veřejném zasedání. Co se týče požadavku obviněného na opakování
jeho výslechu, podle státního zástupce byl dostatečný výslech obviněného již
před soudem prvního stupně a posouzením jeho obsahu lze učinit komplexní náhled
na postoj obviněného k věci a na to, jaké rozhodné okolnosti svými smysly
vnímal a o čem vypověděl. Jeho výslech v dalším řízení již nebylo třeba
opakovat, jelikož by nemohl prokázat žádnou novou skutečnost podstatnou pro
rozhodnutí. Odvolací soud rovněž logicky vysvětlil, proč neprovedl důkaz
písemným vyjádřením Ing. Josefa Velíška, Ph.D., a obviněný v dovolání výslovně
nebrojí proti tomu, že ono odborné vyjádření nebylo provedeno k důkazu, ani
proti odůvodnění soudu, proč tento důkaz neprovedl. Pokud jde o návrh na
provedení ohledání na místě, pak podle názoru státního zástupce měl soud při
svém rozhodování dostatek podkladů k získání uceleného obrazu o situaci v místě
provedených vodohospodářských úprav v oboře XY. Nelze přisvědčit ani tvrzení
obviněného, že by soudy nezohlednily výpověď svědkyně M. T. a vypustily ji ze
svých úvah, neboť její obsah byl poměrně podrobně uveden v odůvodnění rozsudku
soudu prvního stupně.
13. Státní zástupce se neztotožnil ani s námitkou obviněného, podle níž
odvolací soud odmítl důkaz přečtením rozsudku vydaného ve správním řízení o
vrácení dotace, protože tato informace není přesná, neboť z napadeného
rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že doplnil dokazování rozsudkem Městského
soudu v Praze ze dne 16. 3. 2022, sp. zn. 18 A 59/2021, a také vyhodnotil obsah
tohoto rozhodnutí. Obviněný ve svém dovolání argumentoval i obsahem rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 2. 2023, sp. zn. 2 Afs 73/2022, s tím, že
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. má širší dosah a umožňuje
dovolávat se právních názorů dodatečně precizovaných vyššími soudy. Podle
názoru státního zástupce je však tato námitka od základu chybná, protože
Nejvyšší soud i nadále přezkoumává napadené rozhodnutí ex tunc, tedy podle
skutkového a právního stavu existujícího v době jeho vydání. Ke zmíněnému
rozsudku Nejvyššího správního soudu státní zástupce dodal, že z něj nevyplývá
potřeba revidovat odsuzující rozsudek v nyní posuzované trestní věci, přičemž
obviněnému nebylo vytýkáno samotné uložení povinnosti vrátit dotaci ve výši
odpovídající 100 % dotace a Městský soud v Praze nekonstatoval, že taková
sankce je vzhledem ke všem individuálním okolnostem daného případu
neakceptovatelná. Nejvyšší správní soud pak označil za správný postup městského
soudu, který zrušil napadené správní rozhodnutí kvůli jeho nepřezkoumatelnosti
pro nedostatek důvodů spočívající v neexistenci jakýchkoli úvah ohledně
přiměřenosti stanovené výše vrácení dotace. Výsledek shora popsaného
(neskončeného) správního řízení by se mohl odrazit v trestním řízení maximálně
ve výroku o náhradě škody, který ovšem v posuzované trestní věci nebyl učiněn.
14. Za situace, kdy pachatel trestného činu dotačního podvodu a
trestného činu poškození finančních zájmů Evropské unie čerpal účelovou dotaci,
přičemž získal finanční prostředky, k jejichž poskytnutí by jinak bez uvedení
nepravdivých údajů nedošlo, nelze od celkové výše způsobené škody odečíst
částku, o níž případně bude ve správním řízení zkrácen odvod podle § 11a zákona
č. 256/2000 Sb., o Státním zemědělském intervenčním fondu a o změně některých
dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. U trestného činu dotačního
podvodu nezáleží na tom, zda pachatel následně vrátí dotační prostředky podle
pravidel pro jejich poskytnutí a případně v jakém rozsahu tak musí učinit podle
rozhodnutí ve správním řízení.
15. Závěrem státní zástupce poznamenal, že obviněný sice odkázal na
usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 858/2016, nicméně
podle jeho závěru nezáleží na tom, zda pachatel jinak použije dotační
prostředky podle pravidel pro jejich poskytnutí ke stanovenému účelu, přičemž v
přezkoumávané věci byla škodou způsobenou trestným činem celková podvodně
vylákaná částka dotace.
16. Vzhledem k uvedeným skutečnostem státní zástupce navrhl, aby
Nejvyšší soud podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného
jako zjevně neopodstatněné.
IV. Posouzení důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
17. Nejvyšší soud zjistil, že byly splněny všechny formální podmínky k
podání dovolání. Dále se zabýval otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných
námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům. Obviněný J. B. opřel své
dovolání o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
18. Pokud jde o dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ten
spočívá v tom, že rozhodná skutková zjištění, která jsou určující pro naplnění
znaků trestného činu, jsou ve zjevném rozporu s obsahem provedených důkazů nebo
jsou založena na procesně nepoužitelných důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly
nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy.
19. K dovolacímu důvodu podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Nejvyšší
soud připomíná, že ten spočívá v nesprávném právním posouzení skutku nebo v
jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Citovaný důvod je dán především
tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje
znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů,
anebo nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení
skutku může spočívat i v okolnosti, že rozhodná skutková zjištění neposkytují
dostatečný podklad k závěru o tom, zda je stíhaný skutek vůbec trestným činem,
popřípadě o jaký trestný čin jde. Podobně to platí o jiném nesprávném hmotně
právním posouzení, které lze dovodit pouze za situace, pokud byla určitá
skutková okolnost posouzena podle jiného ustanovení hmotného práva, než jaké na
ni dopadalo.
b) K uplatněným námitkám obviněného
20. Obviněný ve svém dovolání uplatnil dovolací důvody podle § 265b
odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., pod které je sice možné podřadit jeho námitky,
nicméně ty nejsou opodstatněné. Obviněný je totiž založil v podstatě jen na
svém nesouhlasu s tím, jak soudy nižších stupňů hodnotily provedené důkazy a
jaká skutková zjištění z nich dovodily. Obviněný pak stále trvá na své verzi
skutkového děje, která ovšem neodpovídá provedenému dokazování. V předchozím
trestním řízení se soudy prvního i druhého stupně dostatečně a věcně správně
reagovaly na všechny námitky obviněného, které v podstatě jen zrekapituloval i
nyní ve svém dovolání, a to při zachování pravidel dokazování stanovených v § 2
odst. 5 a 6 tr. ř. Soud prvního stupně se vypořádal s obhajobou obviněného
především pod body 124. až 128. odůvodnění svého rozsudku. Ve vztahu k uvedeným
námitkám obviněného lze odkázat rovněž na judikaturu, kterou již ve svém
usnesení uvedl odvolací soud a jejíž závěry si obviněný vykládá po svém, zcela
nepřiléhavě a účelově.
21. Jde-li o námitku obviněného, že pachatelem projednávaných trestných
činů by měl být V. K., který vypracoval dokumenty k žádosti o dotaci, lze
odkázat na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 7 Tdo
1463/2012, podle něhož pro posouzení viny za trestný čin dotačního podvodu
podle § 212 tr. zákoníku není relevantní, kdo osobně vyhotovil žádost o dotaci,
která obsahuje hrubě zkreslené nebo nepravdivé údaje. Podle této judikatury
navíc nelze za uvedení nepravdivých nebo hrubě zkreslených údajů zúženě
považovat pouze fyzické sepsání nebo vyplnění žádosti o dotaci, ale i jednání
bezprostředně související s touto činností, které fakticky způsobí nepravdivý
nebo hrubě zkreslený obsah žádosti o poskytnutí dotace. Uvedená námitka
obviněného by tedy podle Nejvyššího soudu mohla svědčit nanejvýš o spoluúčasti
V. K. na trestné činnosti, nikoli však o nevině obviněného J. B. Navíc
skutečnost, že by všechny záležitosti ohledně získání dotace v daném případě
vyřizoval V. K., ani nevyplývá z provedeného dokazování. Naopak obviněný jednal
např. ve vztahu k Městskému úřadu Rokycany, dále při vyřizování souhlasu
odborného lesního hospodáře s technickým řešením projektu nebo potvrzení o
přívalovém dešti apod. Obviněný byl rovněž jako jediný přítomen na kontrolní
prohlídce prováděné zaměstnankyněmi Městského úřadu Rokycany.
22. Ohledně námitky obviněného, podle níž příslušné správní orgány při
provádění kontroly nezjistily žádné protiprávní jednání, je pravdou, že nad
touto skutečností se pozastavil již soud prvního stupně pod bodem 126. v
odůvodnění svého rozsudku. Nicméně ani to samo o sobě nevylučuje trestní
odpovědnost obviněného jako pachatele za konkrétní trestný čin, jak vyplývá
např. i z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 5. 2018, sp. zn. 6 Tdo 410/2018.
23. V souvislosti s námitkou obviněného o nutnosti vyřešit před
rozhodnutím jako předběžnou otázku, nakolik byla dotace použita účelně, a
doplnit v tomto směru dokazování, Nejvyšší soud poukazuje na provedené důkazy
(především na znalecký posudek Stavební fakulty Českého učení technického v
Praze, zmíněný pod bodem 48. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Jak z
nich bylo jednoznačně zjištěno, provedené práce, jejichž účelem mělo být
protipovodňové opatření v místě s častým výskytem přívalových dešťů, jsou v
daném terénu technicky mimořádně nevhodné. Nelze jednoznačně dovodit, že
vybudovaný objekt je způsobilý zamezit škodlivému působení vody při povodních.
Naopak reálně hrozí, že uvolněné části opevnění koryta vodního toku způsobí
ucpání nově zřízeného propustku s velmi neblahými důsledky pro stabilitu
původní zděné mostní konstrukce.
24. K odkazu obviněného na výše citovaná rozhodnutí Městského soudu v
Praze a Nejvyššího správního soudu, jimiž se tyto soudy zabývaly ve správním
soudnictví otázkou přiměřenosti povinnosti vrátit celou poskytnutou dotaci,
Nejvyšší soud uvádí, že uplatnění trestněprávní odpovědnosti není vázáno na
předcházející neúspěšné použití mimotrestních prostředků cílených k odstranění
protiprávního stavu, ani na předchozí marné využití možnosti vyvodit
odpovědnost podle jiného právního předpisu (viz např. usnesení Nejvyššího soudu
ze dne 22. 12. 2021, sp. zn. 3 Tdo 1135/2021). Navíc z rozhodnutí zmíněných
správních soudů nevyplývá závěr, který z nich obviněný dovozuje. Soudy nižších
stupňů v rámci tohoto trestního řízení ani nerozhodly o konkrétní výši škody,
kterou má obviněný nahradit, pouze mu uložily povinnost, aby ve zkušební době
podmíněného odsouzení nahradil podle svých sil škodu, kterou způsobil trestným
činem.
25. Obviněný ve svém dovolání nepřiléhavě odkázal rovněž na usnesení
Nejvyššího soudu ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 858/2016, protože z tohoto
rozhodnutí vyplývá závěr, že u trestného činu dotačního podvodu podle § 212
odst. 1 tr. zákoníku nezáleží na tom, zda pachatel použije neoprávněně získané
dotační prostředky podle pravidel pro jejich poskytnutí k jím uváděnému účelu,
což v nyní posuzovaném případě nebylo předmětem trestního postihu.
V. Závěrečné shrnutí
26. Na základě shora popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k
závěru, že dovolání obviněného J. B. není opodstatněné. Nejvyšší soud ho proto
odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné, takže
nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost
řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové
přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž by bylo
třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení
nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle § 265r odst. 7 tr. ř.
Navíc se soudy nižších stupňů ve velmi podrobném odůvodnění svých rozhodnutí
již vypořádaly se všemi námitkami obviněného, které v podstatě jen zopakoval ve
svém dovolání, takže Nejvyšší soud odkazuje na jejich argumentaci.
27. Nejvyšší soud mohl rozhodnout tímto způsobem o podaném dovolání
obviněného podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, proto
tak učinil.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není přípustný opravný prostředek s
výjimkou obnovy řízení (§ 265n tr. ř.).
V Brně dne 28. 6. 2023
JUDr. František Púry, Ph.D.
předseda senátu