5 Tdo 588/2012 - 48
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. 8.
2012 o dovolání obviněného M. M. proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, který rozhodl jako soud odvolací v trestní
věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 88 T 113/2007, t a k t o :
Podle § 265k odst. 1 tr. ř. s e z r u š u j e usnesení Krajského soudu v
Brně ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011.
Podle § 265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu.
Podle § 265l odst. 1 tr. ř. s e Krajskému soudu v Brně p ř i k a z u j e ,
aby věc obviněného M. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 88 T 113/2007, byl
obviněný M. M. uznán vinným pokusem trestného činu porušování povinnosti při
správě cizího majetku podle § 8 odst. 1 a § 255 odst. 1, 3 trestního zákona
(zák. č. 140/1961 Sb., ve znění zák. č. 52/2009 Sb., dále jen „tr. zák.“),
kterého se dopustil tím, že dne 24. 1. 2006 uzavřel obviněný M. jako předseda
představenstva za společnost Smart Comp., a. s., Jezuitská 3, Brno, IČ 25517767
(dále jen „Smart Comp.“) jako nájemce se společností Power Media, s. r. o., IČ
26512670 (dále jen „Power Media“) jako pronajímatelem Smlouvu o nájmu
Internetové sítě (dále jen „Smlouva“) (definované jako: síť skládající se z
metalických kabelů, umístěných v jednotlivých patrech, chodbách, stoupačkách a
technologických patrech v PVC chráničkách a lištách, zakončené v rackových
skříních a zařezané do patch panelů) uložené v jednotlivých domech v městských
částech Brno-Líšeň a Brno-Vinohrady [uvedených v čl. I. 1. a), b)], v této
Smlouvě se Smart Comp. zavázal platit pronajímateli podle čl. II. 1. této
smlouvy po dobu prvních dvou let měsíčně částku 500 000,- Kč bez DPH, kdy
částka 100 000,- Kč bez DPH představuje nájemné za pronájem sítě a částka 400
000,- Kč bez DPH kompenzaci za neoprávněný majetkový prospěch získaný nájemcem
(Smart Comp.) bezplatným užíváním sítě za předchozí období od data vybudování
sítě do okamžiku uzavřené nájemní smlouvy, a dále podle čl. II. 2. za třetí a
následující roky měsíčně částku 50.000,- Kč bez DPH, když nájemné za leden a
únor 2006 má být podle čl. II. 3. uhrazeno nejpozději do 2. 2. 2006 a v čl. II. 5. je uvedeno, že jestliže nájemce neuhradí pronajímateli řádně a včas nájemné
do řádného termínu splatnosti nájemného, má pronajímatel právo na nájemci
požadovat zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 16 000 000,- Kč;
uvedenou Smlouvu obviněný uzavřel, i když na základě výkonu funkce předsedy
představenstva společnosti Smart Comp. a svého dřívějšího působení ve
společnosti Smart Comp. v postavení společníka a jednatele od počátku věděl, že
společnost Smart Comp. vybudovala internetovou síť v městské části
Brno-Vinohrady v domech na ulici B. č. ...; B. č. ..., ..., ..., ...; B. č. ..., ..., ...; Č. č. ..., ..., ..., ...; M. č. ..., ...; M. č. ..., ..., ..., ..., ..., ..., ...; P. č. ..., ..., ..., ...; V. ..., ...,
..., ..., ..., ...; V. č. ..., ..., ..., ..., ..., ..., ..., V. č. ..., ..., ..., ..., včetně části internetové sítě skládající z metalických
UTP kabelů, které jsou umístěny v těchto domech, na svůj účet, z vlastních nebo
vypůjčených peněz a prostředků, celou dobu byla předmětná část internetové sítě
v domech v městské části Brno – Vinohrady v majetku společnosti Smart Comp.;
společnost Smart Comp. nikdy nepozbyla vlastnické právo k této části sítě,
čemuž odpovídá mimo jiné obsah dispozičních úkonů obviněného M. a s celou
internetovou sítí v městské části Brno-Vinohrady, například podle notářského
zápisu č. j. NZ 727/2003, N 794/2003 ze dne 25. 6. 2003 sepsaného notářem JUDr. Jiříkem Fleischerem, notářského zápisu č. j. NZ 295/2005, N 330/2005 ze dne 5. 5.
2005 sepsaného notářem JUDr. Jiříkem Fleischerem; odpovídá tomu také obsah
znaleckého posudku č. 589-2004 společnosti NEMO Consult, s. r. o., ze dne 25. 4. 2004, předloženého při transformaci společnosti Smart Comp. na akciovou
společnost;
a proto společnost 3C, s. r. o., IČ 00532819 (dále jen 3C), nemohla prodat a
Power Media nemohla koupit předmětnou část internetové sítě v domech v městské
části Brno-Vinohrady na základě kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2006 za částku 1
000 000,- Kč + 190 000,- Kč DPH, tato část internetové sítě nikdy nebyla v
majetku 3C a nemohla být ani v majetku Power Media a společnosti 3C ani Power
Media nemohly požadovat nájemné a kompenzaci za neoprávněný majetkový prospěch
získaný bezplatným užíváním části internetové sítě v domech v městské části
Brno-Vinohrady,
sjednání práva nájmu k této části sítě obviněným na základě Smlouvy, placení
nájemného, včetně kompenzace za neoprávněný majetkový prospěch získaný
bezplatným užíváním části internetové sítě tak bylo nadbytečné;
v důsledku jednání obviněného, když společnost Smart Comp. do 2. 2. 2006
neuhradila na základě zmiňované Smlouvy nájemné, podala Power Media dne 3. 2. 2006 žalobu o zaplacení pohledávky z uvedené nájemní smlouvy s příslušenstvím,
na základě které dne 13. 2. 2006 rozhodce Karel Oprchal vydal rozhodčí nález č. j. R 10/2006 ukládající Smart Comp. povinnost zaplatit mimo jiné dlužné nájemné
ve výši 1 000 000,- Kč bez DPH a bezdůvodné obohacení ve výši 16 000 000,- Kč,
a to vše do patnácti dnů od právní moci rozhodčího nálezu,
v této lhůtě Smart Comp. v osobě obviněného uhradila v hotovosti pouze částku
300.000,- Kč a Power Media proto podala k Městskému soudu v Brně dne 3. 3. 2006
návrh na exekuci a určení exekutora, kdy příslušné usnesení bylo tímto soudem
dne 8. 3. 2006 vydáno pod č. j. 69 Nc 1142/2006, a na základě uvedeného
usnesení byly dne 15. 3. 2006 vydány exekuční příkazy exekutora Mgr. Petra
Kociána pod č. j. 37 Ex 1256/06 a obstaveny účty Smart Comp. u Komerční banky,
a. s., Volksbank, a. s., a bylo rozhodnuto o prodeji všech podle zákona
postižitelných movitých věcí Smart Comp,
dne 31. 3. 2006 se Smart Comp. odvolala proti zmiňovanému usnesení Městského
soudu v Brně a zároveň požádala, aby bylo rozhodnuto o odložení provedení
exekuce, čemuž Krajský soud v Brně dne 4. 4. 2006 pod č. j. 43 Cm 72/2006
vyhověl a vykonatelnost nálezu rozhodce Karla Oprchala ze dne 13. 2. 2006 pod
č. j. R 10/2006 odložil, a dále bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne
23. 11. 2006 pod č. j. 20 Co 380/2006 rozhodnuto o zastavení exekuce;
obviněný postupoval shora uvedeným způsobem, přestože jako člen a předseda
představenstva společnosti Smart Comp. měl podle § 194 odstavec 5 obchodního
zákoníku povinnost vykonávat svou působnost s péčí řádného hospodáře a majetek
společnosti chránit a za žádných okolností nečinit kroky směřující k jeho
zmenšení, což neučinil, čímž ohrozil majetek společnosti Smart Comp. ve výši 16
000 000,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný M. M. odsouzen podle § 255 odst. 3 tr. zák. k
trestu odnětí svobody v trvání 2 (dvou) roků. Podle § 58 odst. 1 a § 59 odst. 1
tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v
trvání 4 (čtyř) roků. Podle § 49 odst. 1 a § 50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému
uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce statutárního
orgánu nebo člena statutárního orgánu obchodních společností na dobu 3 (tří)
roků.
Krajský soud v Brně, který jako soud odvolací rozhodoval o odvolání obviněného
M. M., usnesením ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, rozhodl tak, že
podle § 256 tr. ř. se odvolání obviněného jako nedůvodné zamítá.
Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9
To 285/2011, ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2011,
sp. zn. 88 T 113/2007, podal obviněný M. M. prostřednictvím obhájce JUDr.
Vladimíra Turka dovolání z důvodů uvedených v § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Předně dovolatel namítl, že jeho obhájci nebylo doručeno napadené usnesení
odvolacího soudu, resp. bylo doručeno do kanceláře předchozího obhájce
obviněného, který zemřel před konáním veřejného zasedání o odvolání. Dovolatel
v podrobnostech dále uvedl, že z dikce usnesení zamítajícího odvolání vyplývá,
že se jedná o naprosto obecné formulace, které mohou být prefabrikovány
prakticky pro jakoukoli trestní věc. Podle dovolatele potom zejména nebyla
naplněna skutková podstata odsouzeného trestného činu. Není totiž dána příčinná
souvislost mezi jednáním odsouzeného a vznikem následku. Následovníci
obviněného nerozporují prodej sítí v obou lokalitách, ale jen v jedné z nich,
přičemž toto dokladují vytvořením faktur stejných čísel, ale odlišného obsahu.
Původní faktury obsahovaly obě lokality, tedy Brno-Vinohrady a Brno-Líšeň, nově
vytvořené pouze jednu z nich, a to Brno-Líšeň, S. .... Nové vedení opomnělo, že
smluvní pokutou by bylo vázáno i v případě prodeje a nájmu pouze jedné
lokality, tedy i kdyby prodej druhé, zpochybňované lokality, byl opravdu
nasimulován, nájem prvé z nich by byl platný, a tedy v případě neplacení nájmu
by následek smluvní pokuty nastal stejně. I kdyby došlo k prodeji pouze v jedné
z lokalit, jak tvrdí nové vedení, stejně by společnost Smart Comp. byla
zavázána povinností smluvní pokutu uhradit. Navíc vzniku nároku na smluvní
pokutu se nové vedení mohlo vyvarovat řádným hrazením nájemného. Podání nového
vedení, že o nájemném nevědělo, vyvrací jak svědectví jednatele Power Media,
tak jejich vlastní stanovisko potvrzující prodej sítí v jedné lokalitě. Pokud
akceptovali prodej, museli si být vědomi, že sítě nebyly jejich, a pokud je
užívali, logicky je měli pronajaté.
Podle dovolatele je případ dále komplikován stanoviskem nalézacího soudu, že
sítě byly zastaveny, a proto nemohly být prodány, čemuž odporuje názor znalce,
neakceptování výpovědí Ing. N., neuvěřitelným postupem znalce z oboru
účetnictví Ing. Kozohorského, který svůj názor staví na domněnkách a nepravdivě
interpretuje údaje bývalé účetní společnosti 3C paní N., což je doloženo jejím
prohlášením před notářem. Tuto situaci umocňuje fakt, že nové vedení
společnosti Smart Comp. prostě vzalo tři faktury na L.-S. a V. a o několik
měsíců později je vytisklo znovu, ale s pozměněným obsahem.
Nalézací soud hodnotil důkazy selektivním způsobem, neboť akceptoval pouze
důkazy hovořící v neprospěch dovolatele. Dovolatel dále poukázal na neexistenci
příčinné souvislosti mezi jeho jednáním a nastalým následkem, a proto nemohl
naplnit ani objektivní stránku jakéhokoliv trestného činu. Konečně také
dovolatel vyslovil pochybnosti, zda soudy v jeho případě postupovaly nestranně
a zda rozhodnutími nedošlo k porušení základního práva občana na spravedlivý
proces.
Závěrem svého mimořádného opravného prostředku dovolatel navrhl, aby Nejvyšší
soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) dovolatelem napadená rozhodnutí
podle § 265i odst. 3, 4 tr. ř. přezkoumal a postupoval podle § 265k tr. ř. a v
plném rozsahu tyto zrušil a nalézacímu soudu přikázal, aby ve věci znovu jednal
a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, jemuž bylo dovolání
obviněného M. M. doručeno ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř., se k němu vyjádřil
tak, že dovolání je sice podáno s odkazem na důvody uvedené v ustanovení § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř., část uplatněných námitek však směřuje proti hodnocení
provedených důkazů, konkrétně proti hodnocení vyžádaných znaleckých posudků,
čímž dovolání v této části fakticky napadá soudem učiněná skutková zjištění.
Skutkovými zjištěními, tak jak je učinily soudy nižších stupňů, pokud k nim
tyto soudy dospěly v řádně vedeném trestním řízení způsobem neodporujícím
zásadám formální logiky, je dovolací soud vázán, neboť dovolací důvod podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán toliko tehdy, spočívá-li napadené
rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném
hmotněprávním posouzení. Přezkoumáním však ve shora naznačeném směru žádné
extrémní rozpory mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry
zjištěny nebyly. Uplatněnému dovolacímu důvodu odpovídá toliko námitka, že
dovolatel byl uznán vinným toliko za fiktivní prodej internetové sítě v Brně-
Vinohradech (a za jeho následky), zatímco za prodej internetové sítě v Brně-
Líšni nikoliv. Nové vedení firmy Smart Comp. však bylo zavázáno uhradit smluvní
pokutu i v případě, že by tato firma nesplnila své povinnosti i jen v té části,
v níž byl prodej internetové sítě shledán bezvadným, tj. v části týkající se
Brna-Líšně. Ke vzniku škody by tak došlo i v případě prodeje toliko jediné ze
shora uvedených lokalit a není tedy dána příčinná souvislost mezi jednáním, pro
něž byl uznán vinným (fiktivní prodej internetové sítě v Brně- Vinohradech.) a
vznikem škody. Tato námitka by měla svou relevanci toliko v případě, pokud by
ke vzniku škody reálně došlo a bylo by třeba posoudit míru odpovědnosti
pachatele na jejím vzniku a výši. Obviněný M. M. byl však uznán vinným toliko
pokusem trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle §
8 odst. 1 k § 255 odst. 1, 3 tr. zák., přičemž jednání, jímž byl dovolatel
uznán vinným, bylo samo o sobě způsobilé škodu způsobit. Právní kvalifikace
skutku je proto bezvadná. Skutečnost, že vedle toho existoval ještě další
důvod, způsobilý vést ke vzniku uvedené škody, za který obviněný M. M.
neodpovídá, je irelevantní.
Z důvodů shora uvedených státní zástupce navrhl, aby dovolání obviněného M. M.
bylo podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné.
Současně navrhl, aby navrhované rozhodnutí bylo učiněno podle § 265r odst. 1
písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ, že by Nejvyšší soud hodlal
učinit rozhodnutí jiné, souhlasil státní zástupce ve smyslu § 265r odst. 1
písm. c) tr. ř. s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve v souladu se zákonem zkoumal, zda není
dán některý z důvodů pro odmítnutí dovolání podle § 265i odst. 1 tr. ř., a na
základě tohoto postupu shledal, že dovolání ve smyslu § 265a odst. 1, 2 písm.
h) tr. ř. je přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou [§ 265d odst. 1 písm. b),
odst. 2 tr. ř.], řádně a včas (§ 265e odst. 1, 2 tr. ř.) a splňuje náležitosti
dovolání. Protože dovolání lze podat jen z důvodů taxativně vymezených v § 265b
tr. ř., Nejvyšší soud dále posuzoval, zda obviněným M. M. vznesené námitky
naplňují jím tvrzený dovolací důvod, a shledal, že dovolací důvod podle § 265b
odst. 1 písm. g) tr. ř. byl alespoň zčásti uplatněn v souladu se zákonem
vymezenými podmínkami. Následně se Nejvyšší soud zabýval důvodem odmítnutí
dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř., tedy zda nejde o dovolání zjevně
neopodstatněné, přičemž ani tento důvod pro odmítnutí dovolání neshledal.
Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud neshledal ani jiné důvody pro odmítnutí
dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 tr. ř., přezkoumal podle § 265i odst.
3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků napadeného rozhodnutí, proti nimž
bylo toto dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i
řízení napadeným částem rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly
dovoláním napadeny, Nejvyšší soud přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na
správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
Obviněný M. M. uplatnil dovolací důvod uvedený v ustanovení § 265b odst. 1
písm. g) tr. ř., v němž je stanoveno, že tento důvod dovolání je naplněn tehdy,
jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném
nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu
je možné namítat buď nesprávnost právního posouzení skutku, tj. mylnou právní
kvalifikaci skutku, jak byl v původním řízení zjištěn, v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva, anebo vadnost jiného hmotně právního posouzení. Z
toho vyplývá, že důvodem dovolání ve smyslu tohoto ustanovení nemůže být
samotné nesprávné skutkové zjištění, a to přesto, že právní posouzení
(kvalifikace) skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazují na skutková
zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozsudku
a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. V rámci dovolání podaného z důvodu podle §
265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je možné na skutkový stav poukázat pouze z
hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně
posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými
ustanoveními hmotného práva. Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet ze
skutkových zjištění soudu prvního stupně, případně doplněných nebo pozměněných
odvolacím soudem. V návaznosti na tento skutkový stav pak zvažuje hmotně právní
posouzení, přičemž samotné skutkové zjištění učiněné v napadených rozhodnutích
nemůže změnit, a to jak na základě případného doplňování dokazování, tak i v
závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. To
vyplývá také z toho, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém
mimořádném opravném prostředku, který je zákonem určen k nápravě procesních a
právních vad rozhodnutí vymezených v § 265a tr. ř., není a ani nemůže být další
(třetí) instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť v
takovém případě by se dostával do role soudu prvního stupně, který je z
hlediska uspořádání zejména hlavního líčení soudem zákonem určeným a také
nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci ve smyslu § 2 odst. 5 tr. ř., popř. do pozice soudu projednávajícího řádný opravný prostředek, který může
skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem (srov. § 147 až §
150 a § 254 až § 263 tr. ř., a taktéž přiměřeně např. i usnesení Ústavního
soudu ve věcech pod sp. zn. I. ÚS 412/02, III. ÚS 732/02, III. ÚS 282/03 a II. ÚS 651/02, dále např. usnesení Ústavního soudu ze dne 22. 7. 2008, sp. zn. IV. ÚS 60/06). V té souvislosti je třeba zmínit, že je právem i povinností
nalézacího soudu hodnotit důkazy v souladu s ustanovením § 2 odst. 6 tr. ř.,
přičemž tento postup ve smyslu § 254 tr. ř. přezkoumává odvolací soud. Zásah
Nejvyššího soudu jako dovolacího soudu do takového hodnocení přichází v úvahu
jen v případě, že by skutková zjištění byla v extrémním nesouladu s právními
závěry učiněnými v napadeném rozhodnutí (viz např. nález Ústavního soudu ze dne
17. května 2000, sp. zn. II. ÚS 215/99, uveřejněný pod č. 69, ve sv. 18 Sb. nál. a usn. ÚS ČR nebo nález Ústavního soudu ze dne 20. června 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, uveřejněný pod č. 34, ve sv. 3 Sb. nál. a usn. ÚS ČR; dále srov. rozhodnutí Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 166/95 nebo III. ÚS 376/03). Zásah do skutkových zjištění je dále v rámci řízení o dovolání přípustný jen
tehdy, učiní-li dovolatel extrémní nesoulad předmětem svého dovolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 8. 2006, sp. zn. 8 Tdo 849/2006). K
extrémnímu nesouladu mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními
srov. také např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 7 Tdo
448/2010, usnesení Ústavního soudu ze dne 23. 11. 2009, sp. zn. IV.
ÚS 889/09,
nebo rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 23. 9. 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05. Právě z těchto hledisek se Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami
a hodnocením důkazů jak ze strany nalézacího, tak i odvolacího soudu ve vztahu
k právnímu posouzení jednání obviněného M. M.
Trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle ustanovení
§ 255 odst. 1, 3 tr. zák. se dopustí ten, kdo jinému úmyslně způsobí škodu
nikoli malou tím, že poruší podle zákona mu uloženou nebo smluvně převzatou
povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek, a tímto činem způsobí škodu
velkého rozsahu. Podstatou trestného činu podle § 255 tr. zák. je jednání
(konání nebo opomenutí), kterým vzniká škoda na cizím majetku, a nevyžaduje se,
aby se tím pachatel nebo někdo jiný obohatil nebo získal jinou výhodu. Škodou
se rozumí jakékoli zmenšení hodnoty (užitné i směnné) opatrovaného nebo
spravovaného majetku, k němuž by nedošlo, kdyby byl majetek spravován nebo
opatrován řádně. Za škodu lze považovat i zatížení opatrovaného nebo
spravovaného majetku takovými náklady, které by bez porušení povinnosti
nevznikly. Škoda může být v určitých případech spatřována též v nedůvodném
zatížení opatrovaného nebo spravovaného majetku určitými povinnostmi (břemeny),
které mají negativní majetkový dopad na hodnotu opatrovaného nebo spravovaného
majetku. Vznik škody musí být v příčinné souvislosti s porušením povinnosti
opatrovat nebo spravovat cizí majetek, tj. porušení povinnosti opatrovat nebo
spravovat cizí majetek musí být alespoň jednou z příčin, bez níž by škoda
nevznikla buď vůbec, nebo v takové výši, v jaké k tomu došlo. Z hlediska
subjektivní stránky se pro trestní odpovědnost podle § 255 odst. 1 tr. zák.
vyžaduje úmyslné zavinění pachatele (§ 4 tr. zák.), přičemž postačí i úmysl
nepřímý [§ 4 písm. b) tr. zák.], tj. pokud pachatel ví o tom, že porušuje svou
zákonnou nebo smluvně převzatou povinnost opatrovat nebo spravovat cizí majetek
a že tím jinému způsobí škodu nikoli malou, a je s tím srozuměn. Úmysl se tedy
musí vztahovat jak k porušení povinnosti opatrovat nebo spravovat cizí majetek,
tak i ke způsobení škody nikoli malé na něm. Škodou velkého rozsahu ve smyslu §
255 odst. 3 tr. zák. se rozumí škoda dosahující částky nejméně 5 000 000 Kč
(srov. § 89 odst. 11 tr. zák.). Z hlediska zavinění pak postačí způsobení
tohoto těžšího následku z nedbalosti [§ 6 písm. a) tr. zák.], protože zákon zde
nevyžaduje zavinění úmyslné.
V úvodu svého mimořádného opravného prostředku dovolatel namítl, že jeho
obhájci nebylo doručeno napadené usnesení odvolacího soudu, resp. bylo doručeno
do kanceláře předchozího obhájce obviněného, který zemřel před konáním
veřejného zasedání o odvolání. Nejvyšším soudem však bylo z předloženého
spisového materiálu zjištěno, že obviněný M. M. udělil obhájci JUDr.
Vladimírovi Turkovi plnou moc dne 3. 3. 2011. Tato plná moc je založena na č.
l. 2079 spisu. Doručenka stvrzující, že JUDr. Turkovi bylo, byť s určitým
časovým odstupem, dne 9. 1. 2012 doručeno usnesení odvolacího soudu z č. l.
2105 a násl., tj. rozhodnutí Krajského soudu ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To
285/2011, je připojena k č. l. 2108 p. v. spisu. Nelze tedy souhlasit s
dovolatelem, že by jeho obhájci nebylo řádně doručeno rozhodnutí soudu druhého
stupně.
Základní námitka dovolatele spočívala v tom, že nebyla naplněna skutková
podstata odsouzeného trestného činu. Podle jeho názoru není totiž dána příčinná
souvislost mezi jednáním odsouzeného a vznikem následku. Následovníci
obviněného nerozporují prodej sítí v obou lokalitách, ale jen v jedné z nich,
přičemž toto dokladují vytvořením faktur stejných čísel, ale odlišného obsahu.
Původní faktury obsahovaly obě lokality, tedy Brno-Vinohrady a Brno-Líšeň, nově
vytvořené pouze jednu z nich, a to Br no-Líšeň, S. .... Nové vedení opomnělo,
že smluvní pokutou by bylo vázáno i v případě prodeje a nájmu pouze jedné
lokality, tedy i kdyby prodej druhé, zpochybňované lokality, byl opravdu
nasimulován, nájem prvé z nich by byl platný, a tedy v případě neplacení nájmu
by následek smluvní pokuty nastal stejně. I kdyby došlo k prodeji pouze v jedné
z lokalit, jak tvrdí nové vedení, stejně by společnost Smart Comp. byla
zavázána povinností smluvní pokutu uhradit. Dovolatel se také pozastavil nad
neuvěřitelným postupem znalce z oboru účetnictví Ing. Kozohorského, který svůj
názor staví na domněnkách a nepravdivě interpretuje údaje bývalé účetní
společnosti 3C paní N., což je doloženo jejím prohlášením před notářem.
Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí, pokud jde o skutková zjištění,
především uvedl, že část internetové sítě v domech v části Brno-Líšeň., ul. S.,
měla odlišný osud, a to na rozdíl od části internetové sítě v domech v části
Brno-Vinohrady. Zásadní skutečností je, že Smart Comp. budovala síť vlastními
prostředky, pomocí vlastních zaměstnanců nebo externích dodavatelů, vždy na
svůj účet. Proto právo k technickému zhodnocení jednotlivých domů vyplývající z
vybudování celé internetové sítě v městské části Brno-Vinohrady (s výjimkou
těch, které byly zastaveny, byly majetkem leasingových společností a části sítě
v domech na ulici S., skutečně převedených společnosti 3C) bylo vždy v majetku
Smart Comp. od okamžiku vybudování sítě, včetně období ledna r. 2006. Stejnému
závěru nasvědčují výpovědi svědků B., O., P. Odpovídá tomu i výpověď svědka N.
a jeho chování v předmětné době. Z jeho slov vysvítá, že si nenárokoval vrácení
nebo užívání předmětné části sítě, ale požadoval vrácení peněz, které
společnosti Smart Comp. poskytl (srov. str. 19 rozsudku nalézacího soudu). K
závěru o vlastnictví celé internetové sítě společností Smart Comp. vedou i
další vyjmenované právní úkony týkající se internetové sítě v městských částech
Brno-Vinohrady a Brno-Líšeň, konkrétně jejich zastavení jako zajištění půjček a
úvěrů v celkové výši 18.000.000,- Kč poskytnutých Metropolitním spořitelním
družstvem obviněnému, svědkovi P. a B. a samotné společnosti Smart Comp. (srov.
str. 20 rozsudku nalézacího soudu). Smart Comp. vybudovala celou internetovou
síť v částech Brno-Vinohrady (v domech jak jsou vymezeny ve výroku rozsudku) i
Brno-Líšeň (v domech ulice S.) ve vlastní režii, z vlastních i cizích zdrojů,
vynaložením přímých i nepřímých nákladů, tím pádem ji získala do svého majetku,
účtovala o ni a evidovala ji jako technické zhodnocení jednotlivých domů.
Technické zhodnocení domů v části Brno-Vinohrady podle názoru nalézacího soudu
bylo a zůstalo v majetku Smart Comp. i ve dnech 23. a 24. 1. 2006; v žádném
případě proto 3C nemohla prodat vymezenou část internetové sítě týkající se
domů v části Brno-Vinohrady podle kupní smlouvy ze dne 23. 1. 2006 společnosti
Power Media; ta tuto část sítě nikdy nemohla získat (nabýt), natož uplatňovat
nějaká práva z toho vyplývající vůči Smart Comp. Odlišný je pouze osud části
sítě v domech části B.-L., S. ..., kterou sice vybudovala Smart Comp., stejně
jako zbývající část internetové sítě v části B.-V., avšak část S. ... skutečně
Smart Comp. převedla (prodala) společnosti 3C – ať už se to stalo z jakýchkoliv
důvodů (kompenzace, zajištění půjčky apod.). Negativně to potvrzuje také
inventarizace Smart Comp. (část B.-L., S. ..., v ní není obsažena, i když jí
Smart Comp. budovala stejně jako zbývající část sítě B.-V. – tzn. v mezidobí s
ní Smart Comp. naložila odlišným způsobem) a pozitivně také inventarizace 3C
(srov. str. 21 rozsudku nalézacího soudu).
Nalézací soud v tomto směru mimo jiné důkazy uvedené v odůvodnění rozsudku také
vycházel ze znaleckého posudku z oboru ekonomika, odvětví účetní evidence, jenž
zpracoval Ing. Leoš Kozohorský, kterého soud podrobně vyslechl i v hlavním
líčení. První otázku ohledně úplnosti a správnosti originálů inventur
předmětných společností znalec uzavřel konstatováním, že předložená
inventarizace Smart Comp. ke dni 31. 12. 2005 splňuje požadavky zákona o
účetnictví, je provedena standardním způsobem a lze ji považovat za průkaznou. Tato inventarizace neobsahuje inventární předměty, které by se týkaly části
internetové sítě v Brně na ulici S. Společnost 3C sice nepředložila dokumenty
označené jako inventarizace k 31. 12. 2005, některé předložené doklady
(inventární karty, sestavy odpisů atd.) by ale bylo lze za inventarizaci
prohlásit. V takové inventarizaci bylo možné identifikovat inventární předmět
„internetová síť S.“. Společnost Power Media předložila „zápis z provedené
inventury majetku Power Media k 31. 12. 2006”. Bez spojení s dalšími doklady
nelze takovou inventarizaci podle přesvědčení znalce považovat za průkaznou. Ke
druhé otázce, zda je v inventurních soupisech uvedených společností vedena část
internetové sítě skládající se z metalických UTP kabelů, znalec konstatuje, že
v inventarizaci žádné ze zkoumaných společností se nenalézají položky
pregnantně identifikovatelné podle znění otázky. Jednoznačně nejblíže jim jsou
položky v inventarizaci Smart Comp. Společnost Smart Comp. měla takto (či velmi
podobně) identifikované části internetové sítě v evidenci nejen k 31. 12. 2005,
ale i v inventarizaci k 31. 12. 2006, vždy se týkaly internetové sítě v
jednotlivých domech v části Brno-Vinohrady. Při výslechu v hlavním líčení
znalec doplnil, že Smart Comp. účtovala náklady spojené s budováním této části
sítě poněkud nestandardním, i když ne špatným způsobem, jako by to byly zásoby. Náklady budování neúčtovala přímo do nákladů a teprve k datu účetní závěrky je
tzv. aktivací, tzn. zápisem oproti výnosům tyto náklady aktivovala, zanesla do
účetnictví na majetkové účty. Tento postup není úplně obvyklý, ale nikoli
nesprávný. Dále znalec uvedl, že hodnotové údaje, které se k jednotlivým
inventárním číslům vztahují, jsou údaje propočtené. To je vidět i z toho, že
mnoho z inventárních předmětů má naprosto stejné hodnotové údaje a mohou se
lišit od skutečnosti, kterou zjistil znalec z oboru spojů. Podle vyjádření
zástupce Smart Comp. k dotazu znalce, bylo kritériem pro rozdělení nákladů na
jednotlivé inventurní předměty předpokládaný počet přípojek v jednotlivých
vchodech. Podle znalce společnost Smart Comp. budovala síť ve vlastní režii,
nakupovala komponenty na stavbu sítě a měla povinnost o tom účtovat. Společnost
3C evidovala v majetku pouze položku „internetová síť S.“. Pokud by znalec
obdržené podklady prohlásil za inventarizaci k 31. 12. 2006, pak může
konstatovat, že majetková položka "internetová síť S." byla stále k 31. 12. 2006 v evidenci 3C, což by vypadalo, že byla v evidenci majetku i po případném
prodeji Power Media.
Jiné majetkové položky, týkající se internetových sítí,
znalec v dokladech 3C neidentifikoval. Znalec přitom vycházel z dokladů, které
mu dodala paní Nováková a nemůže se tedy vyjádřit k rozdílům event. shodám
faktur, ze kterých vycházel s fakturami založenými ve spise na čl. 58, 60. K
možnosti výměny (záměny) faktury znalec poznamenal, že výměna již zaúčtovaných
faktur se neprovádí; pokud by nové faktury měly měnit hodnotové údaje
účetnictví, dělaly by se nové účetní zápisy a doklady (dobropisy, vrubopisy). Pokud by se změnil jen popis předmětu faktury, tak by pravděpodobně na základě
nějakého interního dokladu byl změněn popis předmětu, za který je fakturováno. Znalec nedostal žádný dobropis nebo vrubopis společností 3C nebo Smart Comp. a
případná výměna (záměna) faktur tedy nezměnila hodnotové údaje o zaúčtované
operaci. Dále znalec konstatoval, že v účetnictví 3C nenalezl nic o internetové
síti v části Brno-Vinohrady; po již zmiňovaných třech fakturách byl v
účetnictví 3C vytvořen jeden inventární předmět „S.“. Následoval nějaký
předávací protokol, který ale nenašel žádný odkaz v účetnictví společnosti 3C. Znalec si identifikaci předmětů faktur a identifikaci předmětu uvedeného v
inventarizaci společností 3C ověřoval ústně u paní N., účetní a manželky
bývalého společníka a jednatele N., která mu potvrdila, že se vždy jednalo o
ulici S., společnost 3C nikdy nic jiného v majetku neměla. Paní N. znalci také
sdělila, že pravým účelem převodu částí sítě na ulici S. na společnost 3C nebyl
úmysl převést internetovou síť, ale kompenzovat něco jiného; měla to být nějaká
kompenzace panu N. za nějakou půjčku. Smlouva mezi 3C a Power Media přesně
specifikuje, co společnost 3C prodávala, smlouva našla v účetnictví společnosti
3C odraz na straně výnosů, tzn. že byl zaúčtován nějaký přínos, ale nebyl
odúčtován žádný majetek, který měl být prodán, a ten je také v účetnictví
společnosti 3C i ke dni 31. 12. 2006. Společnost Power Media v inventarizaci k
31. 12. 2006 vykazuje položku „HIM005 internetová síť Brno. (kabeláž)”. Více se
znalec na základě dodaných podkladů k této společnosti nemůže vyjádřit. Ve
třetí otázce znalec sděluje, že prvotní doklady a záznamy o nákupu a pořízení
materiálu, komponentů a prací potřebných k vybudování části internetové sítě
domech v B. městské části V. jsou z dostupných podkladů pouze v účetnictví
společností Smart Comp.; společnosti 3C a Power Media podle dostupných podkladů
kupovali hotové (již vybudované) části sítě.
Dále nalézací soud uvedl, že při výslechu znalec k inventarizaci 3C doplnil, že
v inventarizaci této společností je vedena pouze část internetové sítě na ulici
S.; údaje o této části se vztahují ke třem fakturám v souhrnné ceně
750.000,-Kč, za kterou byla tato část sítě prodána společností 3C. Znalec se v
této otázce ubezpečil u paní N., která mu doklady týkajících se společností 3C
předávala, že součástí účetnictví 3C byla vždy pouze tato část sítě, naopak
nikdy nebyla součástí majetku síť v části Brno-Vinohrady.
Z těchto předestřených závěrů nalézacího soudu vyplývá, že uvedený soud se
dopustil pochybení při posuzování znaleckého posudku a postupu znalce Ing.
Leoše Kozohorského, když nerespektoval ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu
ohledně opatření podkladů pro zpracování uvedeného znaleckého posudku, který
byl jedním z nejvýznamnějších důkazů, o který opírá soud prvního stupně svůj
závěr o vině obviněného M. M. Jak popisuje sám nalézací soud, jmenovaný znalec
neměl dostatek podkladů, které si poté včetně dalších doplňujících ústních
vysvětlení sám vyžádal osobně od účetní společnosti 3C N. Nalézací soud však
opomněl, že znalci nelze uložit, aby obstaral pro účely trestního řízení
důkazní prostředky (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. 3. 1967, sp.
zn. 1 Tz 9/67, publikované pod č. 45/1967-I. Sb. rozh. tr.). Znalec totiž
nemůže sám provádět vyšetřovací úkony, při vypracování i stvrzování posudku
vychází z materiálů shromážděných ve spise, který mu byl poskytnut k nahlédnutí
či zapůjčen orgánem činným v trestním řízení. Pokud je důkazní materiál ve
spise neúplný, znalec navrhne, aby byly jinými důkazy napřed objasněny
okolnosti potřebné k podání posudku (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne
29. 3. 1983, sp. zn. 1 Tz 12/83, publikované pod č. 37/1984-I. Sb. rozh. tr., a
rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 1976, sp. zn. 4 Tz 98/1976,
publikované pod č. 11/1977 Sb. rozh. tr.). Znalec může být jak v přípravném
řízení, tak i v řízení před soudem (v hlavním líčení a ve veřejném zasedání)
přítomen při výslechu obviněného i svědků. Při těchto výsleších může znalec
klást vyslýchaným osobám otázky zejména specificky zaměřené k potřebným
zjištěním pro podání znaleckého posudku.
Postup nalézacího soudu, který při svých závěrech vycházel z citovaného
znaleckého posudku Ing. Leoše Kozohorského, byl v rozporu s citovanou
judikaturou, zejména vzhledem k tomu, že si znalec nejen vyžádal listinné
důkazy, které pak používal při zpracování znaleckého posudku, ale navíc ústně
zjišťoval u účetní Novákové některé podstatné skutečnosti, jež pak uváděl jako
rozhodná zjištění, a dokonce na základě nich opravoval údaje uvedené v
písemných dokladech, jak to vyplývá z jeho výpovědi u hlavního líčení dne 19.
1. 2011 (srov. č. l. 2027 spisu). Tak např. podle vlastní výpovědi s
přihlédnutím ke sdělení účetní N. korigoval např. údaje uvedené v příloze č. 12
písemného znaleckého posudku: 3C – Výpis z inventární karty za r. 2004, kde je
uvedeno ohledně názvu IM „INTERNETOVÁ Síť-S. V.“ (byť je pravdou, že v jiných
dokladech se uvádí jen název IM „INTERNETOVÁ Síť-S. – srov. např. č. l. 1914,
1917, 1920 atd.). Navíc tyto své závěry náležitě nekonfrontoval s dalšími
doklady obsaženými ve spise, zejména fakturami založenými na čl. 56 až 61,
smlouvou o nájmu a pronájmu Internetové sítě v Brně ze dne 1. 12. 2003 na č. l.
54 a předávacím protokolem na č. l. 55 (srov. i nikoli zcela totožné doklady
předložené Ing. I. N. – č. l. 143 až 148). Je tedy možné shrnout, že ve svém
znaleckém posudku vycházel zásadně z dokladů, které mu dala účetní společnosti
3C N. a z jejích údajných ústních vysvětlení, která však nejsou nikde
dokumentována (srov. č. l. 2031 spisu).
Tato vada nebyla napravena ani odvolacím soudem, ačkoliv obviněný M. M. učinil
předmětem svých námitek také tu skutečnost, že znalec Ing. Leoš Kozohorský se
odvolával na informace, jež mu poskytla účetní společnosti 3C paní N., které
však nejsou pravdivé. Důkazem tu je notářský zápis sepsaný s účetní N., jehož
stejnopis přiložil k odvolání. Na základě toho navrhl v odvolání provést důkaz
svědeckými výpověďmi účetní N. a JUDr. P. S., který jako právní zástupce
společnosti 3C na základě objednávky Ing. I. N. vypracovával kupní smlouvu,
kterou tato společnost metalické rozvody prodávala společnosti Power Media
(srov. č. l. 2091 a 2093 až 2095 spisu).
K tomu Nejvyšší soud považuje za nutné dodat, že všechny tyto skutečnosti mají
podstatný význam pro řešení hmotně právní předběžné otázky, co bylo předmětem
prodeje v roce 2003 ze strany společnosti Smart Comp. společnosti 3C, zda to
byla část Internetové sítě Brno-Líšeň, S., jak uzavřel ve svém rozsudku
nalézací soud (srov. str. 19 a násl. rozsudku nalézacího soudu), nebo jen
metalické kabely internetové sítě (tzv. last mile) jak v lokalitě Brno-Líšeň,
tak i v lokalitě Brno-Vinohrady (definované shora zmíněným předávacím
protokolem), zatímco zbytek internetové sítě v obou lokalitách zůstal v majetku
společnosti Smart Comp., jak tvrdí obviněný M. M. (srov. dovolání v návaznosti
na odvolání proti rozsudku nalézacího soudu – č. l. 2089 až 2092 spisu).
Podle § 254 odst. 1 tr. ř. odvolací soud přezkoumává a posuzuje napadený
rozsudek i správnost předcházejícího řízení na základě skutkového i právního
stavu, který existuje v době vydání jeho rozhodnutí. To znamená, že je povinen
přihlížet též k novým skutečnostem a důkazům, jakož i důkazním návrhům
obsaženým v odvolání (§ 249 odst. 3 tr. ř.) a ve svém rozhodnutí se s nimi
vypořádat z hlediska jejich významu pro vlastní závěry o důvodnosti či
nedůvodnosti podaného odvolání (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 11. 4.
2001, sp. zn. 11 Tz 54/2001). Přihlédne-li se k obsahu protokolu o veřejném
zasedání odvolacího soudu ze dne 11. srpna 2011 a odůvodnění napadeného
usnesení odvolacího soudu ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To 285/2011, odvolací
soud nesplnil svou přezkumnou povinnost, jak mu ukládá ustanovení § 254 tr. ř.,
neboť se konkrétně nezabýval jak shora uvedenou námitkou, tak ani ostatními
námitkami, které v odvolání uplatnil obviněný M. M., včetně jeho důkazních
návrhů. Odvolací soud v odůvodnění svého zamítavého rozhodnutí pouze obecně
shrnul, že ve smyslu ustanovení § 254 tr. ř. přezkoumal zákonnost a
odůvodněnost všech oddělitelných výroků napadeného rozsudku nalézacího soudu, i
správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných
vad. Dále bez jakékoli konkretizace ve vztahu k uplatněným námitkám v odvolání
obviněného uvedl, že soud I. stupně učinil ve věci úplná a správná zjištění,
která mají oporu v provedených důkazech, tyto náležitým způsobem hodnotil jak
jednotlivě, tak v jejich souhrnu a nepochybil, pokud dospěl k závěru o vině
obviněného, přičemž dokazování bylo provedeno v potřebném rozsahu, soud prvního
stupně se řídil pokyny odvolacího soudu, vyplývajícími z jeho předchozího
zrušujícího rozhodnutí, když řízení doplnil přibráním znalců z příslušných
oborů za účelem vypracování znaleckých posudků, s jejich závěry se rovněž tak
vypořádal, a na podkladě řady svědeckých výpovědí, ale také listinných důkazů
bylo právem rozhodnuto o vině obviněného shora uvedeným jednáním, které bylo
také v souladu s příslušnými ustanoveními trestního zákona právně kvalifikováno
(srov. str. 3 usnesení odvolacího soudu). Přitom princip vymezeného
přezkoumání, který ovládá ex offo odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 254
tr. ř., znamená, že odvolací soud se v konečném výroku i jeho odůvodnění musí
vypořádat se všemi námitkami uplatněnými v odvolání, přičemž však není povinen
důsledně provádět veškeré důkazy navrhované obviněným, ale je pouze povinen ze
zjištěných skutkových závěrů vyvodit odpovídající právní hodnocení (srov. nález
Ústavního soudu ze dne 24. 3. 1998, sp. zn. II. ÚS 122/1996, publikovaný pod č.
39 ve sv. 10 Sb. nál. a usn. ÚS, str. 261). Z citovaného odůvodnění rozhodnutí
odvolacího soudu je však patrné, že se nevypořádal s žádnými konkrétními
uplatněnými odvolacími námitkami, jak na to důvodně ve svém dovolání poukázal i
dovolatel M. M.
Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud po přezkoumání věci shledal, že je naplněn
dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovoláním napadené
rozhodnutí odvolacího soudu a rozsudek nalézacího soudu učiněný v řízení mu
předcházejícím spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, neboť nevyřešily
ze shora uvedených důvodů úplně a přesvědčivě všechny důležité otázky
vztahující se k hmotně právní předběžné otázce – vlastnictví internetových sítí
či jejich částí v lokalitě Brno-Líšeň, tak i v lokalitě Brno-Vinohrady, a to v
rozhodné době, která pak má zásadní význam pro rozhodnutí o vině obviněného M.
M. Proto k důvodně podanému dovolání podle § 265k odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud
zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 8. 2011, sp. zn. 9 To
285/2011, podle § 265k odst. 2 tr. ř. zrušil také další rozhodnutí na zrušené
rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením,
pozbyla podkladu, a podle § 265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně
přikázal, aby věc obviněného M. M. v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Toto
rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením § 265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v
neveřejném zasedání, neboť vzhledem k charakteru vytknutých vad je zřejmé, že
je nelze odstranit ve veřejném zasedání.
V novém řízení Krajský soud v Brně napraví všechny shora uvedené vady a
nedostatky, které byly Nejvyšším soudem zjištěny a shora v podrobnostech
popsány. Předně odvolací soud zajistí nápravu vad vzniklých při přípravě a
vyhotovení znaleckého posudku Ing. Leoše Kozohorského. Jestliže jmenovaný
znalec měl vycházet z materiálů a sdělení, jež mu měla poskytnout svědkyně N.,
která však tyto skutečnosti v notářském zápisu ze dne 2. 5. 2011 popřela, bude
třeba účetní N. jako svědkyni, a případně i znalce Ing. Leoše Kozohorského, k
těmto okolnostem vyslechnout. Dále se musí odvolací soud vypořádat i s dalšími
návrhy obviněného M. M., zejména s návrhem na výslech svědka JUDr. P. S., který
jako právní zástupce společnosti 3C na základě objednávky Ing. I. N.
vypracovával kupní smlouvu, kterou tato společnost metalické rozvody prodávala
společnosti Power Media. Nezbytné také je, aby se odvolací soud dostatečně
konkrétně vypořádal i se všemi dalšími námitkami obviněného M. M. obsaženými v
jeho odvolání ze dne 17. 5. 2011 (č. l. 2089 a 2092 spisu), a to včetně
námitky, že nové vedení společnosti Smart Comp. opomnělo, že smluvní pokutou by
bylo vázáno i v případě prodeje a nájmu pouze jedné lokality, tedy i kdyby
prodej druhé, zpochybňované lokality, byl opravdu nasimulován, neboť nájem prvé
z nich by byl platný, a tedy v případě neplacení nájmu by následek smluvní
pokuty nastal stejně. I kdyby došlo k prodeji pouze v jedné z lokalit, jak
tvrdí nové vedení, stejně by společnost Smart Comp. byla podle názoru
obviněného zavázána povinností smluvní pokutu uhradit.
Pokud jde o důkazní návrhy obviněného M. M., je nezbytné, aby odvolací soud v
dalším řízení o nich v souladu s trestním řádem rozhodl a přitom respektoval
ustálenou judikaturu, upravující problematiku tzv. opomenutých důkazů, která
byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, jenž v řadě svých
nálezů (sp. zn. III. ÚS 61/94, sp. zn. III. ÚS 95/97, sp. zn. III. ÚS 173/02 –
Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, nález č. 10; svazek 8,
nález č. 76; svazek 28, nález č. 127 – a další) podrobně vyložil pojem tzv.
opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež
zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí. Zásada volného hodnocení důkazů
totiž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na
výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z
provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene.
Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody:
Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo
vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení.
Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit
tvrzenou skutečnost, čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací
potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož
určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v
dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno
nebo vyvráceno (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 24. února 2004, sp.
zn. I. ÚS 733/01, uveřejněn pod č. 26, ve sv. 32 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, dále
viz nález ze dne 30. června 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, uveřejněn pod č. 91,
ve sv. 33 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, nález ze dne 18. listopadu 2004, sp. zn. III.
ÚS 177/04, uveřejněn pod č. 172, ve sv. 35 Sb. nál. a usn. ÚS ČR, usnesení ze
dne 23. září 2005, sp. zn. III. ÚS 359/05, uveřejněno pod č. 22, ve sv. 38 Sb.
nál. a usn. ÚS ČR, a další).
Teprve po odstranění všech shora zmíněných vad se bude možno znovu zabývat
posouzením viny obviněného M. M. Nejvyšší soud nepředjímá jakým způsobem bude
po přikázání věci odvolací soud postupovat, tedy zda doplní v potřebném rozsahu
dokazování ve smyslu § 263 odst. 6, 7 tr. ř. a sám ve věci znovu rozhodne anebo
zda po zrušení rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2011, sp. zn. 88 T
113/2007, věc podle § 259 odst. 1 tr. ř. náležitě odůvodněným usnesením vrátí
nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí, či učiní při respektování
všech právních názorů a pokynů Nejvyššího soudu jiné v úvahu přicházející
rozhodnutí.
V souvislosti s tím Nejvyšší soud již jen připomíná, že podle § 265s odst. 1
tr. ř. je odvolací soud vázán shora uvedenými právními názory, které vyslovil v
tomto rozhodnutí Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž
provedení Nejvyšší soud nařídil. Vzhledem k tomu, co již bylo uvedeno shora, je
nutno také zdůraznit, že při odůvodňování rozhodnutí je třeba postupovat
důsledně tak, že v odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud stručně vyloží,
které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění
opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud
si vzájemně odporují. Z odůvodnění musí být patrno, jak se odvolací soud
vypořádal s odvolacími námitkami a vůbec s obhajobou obviněného, proč příp.
nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se
přitom řídil.
S přihlédnutím k tomu, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo
zrušeno jen v důsledku dovolání obviněného, podaného samozřejmě v jeho
prospěch, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch
(zákaz reformationis in peius).
P o u č e n í : Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy
řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. srpna 2012
Předseda senátu:
Prof. JUDr. Pavel Šámal, Ph. D.