5 Tdo 600/2025-1931
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 7. 2025 o dovolání, které podal obviněný JUDr. Pavel Doucha, trvale bytem Dobrovského 77/17, Cheb, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 50 To 137/2024, jenž rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 32 T 148/2021, takto:
Podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného JUDr. Pavla Douchy odmítá.
1. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 8. 4. 2024, sp. zn. 32 T 148/2021, byl obviněný JUDr. Pavel Doucha uznán vinným pokusem zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 21 odst. 1, § 254 odst. 2 (alinea 1 – pozn. Nejvyššího soudu), odst. 4 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění účinném od 1. 10. 2020 (dále jen „tr. zákoník“), za nějž mu byl podle § 254 odst. 4, § 67 odst. 1 a § 68 odst. 1, 2, 3, 5 tr. zákoníku uložen peněžitý trest v počtu 100 denních sazeb po 2 000 Kč, tedy v celkové výměře 200 000 Kč. Podle § 229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená zahraniční právnická osoba Arca Investments, a. s., IČ: 35975041, se sídlem Plynárenská 7/1, Bratislava, Slovenská republika (dále jen „Arca Investments“), odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
2. Uvedeného pokusu zločinu se obviněný podle rozsudku soudu prvního stupně dopustil (zjednodušeně uvedeno) tím, že dne 12. 10. 2018 v Plzni podal prostřednictvím zmocněnce ke Krajskému soudu v Plzni jako rejstříkovému soudu návrh na zápis změny zapsaných údajů do obchodního rejstříku, jehož předmětem bylo provedení zápisu změny v obchodní společnosti Františkovy Lázně SAVOY, a. s., IČ: 04188080 (dále jen „Františkovy Lázně Savoy“), spočívající v zápisu obviněného jako jediného akcionáře této obchodní společnosti. V tomto návrhu uvedl, že je od 30. 6. 2015 jediným akcionářem této obchodní společnosti a k návrhu přiložil mj. kopie deseti akcií obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy ve jmenovité hodnotě 7 000 000 Kč znějících na jméno JUDr. Pavel Doucha bez podpisu předsedy představenstva Ing. Josefa Mišovského a s nevyplněným rubopisem, ačkoliv věděl, že již dne 17. 7. 2015 vlastnoručně rubopis podepsal na řad Ing. Josefa Mišovského, který je dne 27. 7. 2018 na základě smlouvy o prodeji a koupi akcií převedl na zahraniční právnickou osobu Arca Investments za kupní cenu ve výši 216 570 399 Kč, která se tak stala jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy. Na základě tohoto návrhu bylo Krajským soudem v Plzni usnesením ze dne 18. 10. 2018 rozhodnuto nepravomocně o zápisu obviněného jako jediného akcionáře, avšak z podnětu odvolání obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy Vrchní soud v Praze svým usnesením ze dne 13. 6. 2019 návrh na zápis změny do obchodního rejstříku zamítl. Jednání směřovalo ke způsobení škody na majetku jediného akcionáře, zahraniční právnické osoby Arca Investments, ve výši nejméně 71 417 000 Kč představující tržní hodnotu 100 % balíku akcií obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy.
3. Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání, které podle § 256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 10. 3. 2025, sp. zn. 50 To 137/2024.
4. Jen ve stručnosti lze uvést, že jde o druhá rozhodnutí jak soudu prvního stupně, tak i soudu druhého stupně, neboť první odsuzující rozsudek (ze dne 27. 2. 2023) byl zrušen usnesením odvolacího soudu ze dne 19. 6. 2023, sp. zn. 50 To 129/2023, a věc byla vrácena soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
II. Dovolání obviněného
5. Proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný JUDr. Pavel Doucha prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř.
6. Obviněný svým dovoláním předně namítl, že v podaném návrhu na zápis své osoby jako jediného akcionáře obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy nepředložil žádné nepravdivé podklady a ani v nich neuvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje. Naopak v tomto návrhu výslovně uvedl, že akciemi této obchodní společnosti nedisponuje, proto předkládá pouze jejich kopie, že akcie opatřil rubopisem na řad Ing. Josefa Mišovského, avšak předložené kopie akcií jsou bez tohoto rubopisu a že s Ing. Josefem Mišovským ohledně těchto akcií neuzavřel žádnou smlouvu. V návrhu na zápis tak chyběla pouze informace, že Ing. Josef Mišovský uzavřel ohledně těchto akcií kupní smlouvu se zahraniční právnickou osobou Arca Investments, avšak tato informace obviněnému nebyla známa a nebyl proveden ani žádný důkaz, ze kterého by vyplynulo, že obviněný o vlastnictví akcií zahraniční právnickou osobou Arca Investments věděl, z hlediska subjektivní stránky tak nešlo o údaje nepravdivé.
7. Podle obviněného soudy nižších stupňů nijak nezohlednily ani skutečnost, že rejstříkový soud pochybil, když obviněného jako jediného akcionáře obchodní společnost Františkovy Lázně Savoy do obchodního rejstříku zapsal. Rejstříkový soud měl totiž dostatek podkladů, ze kterých vyplývalo, že postavení obviněného jako jediného akcionáře je sporné. Neměl proto obviněného jako jediného akcionáře obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy do obchodního rejstříku zapsat, ale měl ho odkázat na sporné řízení. Obviněný tak podle svého přesvědčení nese trestní odpovědnost za pochybení rejstříkového soudu. Zároveň z uvedeného vyplývá, že se rejstříkový soud nepokusil uvést v omyl, když z jím předložených listin vyplývalo jeho sporné postavení jako jediného akcionáře. Obviněný v této souvislosti dále uvedl, že po vzniku obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy byl jediným akcionářem, podaným návrhem proto nemohl mít v úmyslu konstruovat situaci, která nikdy nenastala, ale naopak konstatovat to, co zde nepochybně alespoň po určitou dobu bylo. Navíc do podání návrhu obviněným nebyl u této obchodní společnosti jediný akcionář nikdy zapsán, proto ani nemohl svým návrhem sledovat změnu zápisu ohledně skutečnosti dosud nezapsané.
8. Obviněný dále namítl, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou nepřezkoumatelná, když v nich soudy vyjádřily nesouhlas s právním názorem odvolacího rejstříkového soudu, že obviněný byl osobou oprávněnou k podání návrhu na zápis jediného akcionáře, avšak neuvedly, v čem se odvolací rejstříkový soud při vyslovení tohoto názoru mýlil.
9. Obviněný nesouhlasil ani se závěrem soudů nižších stupňů, že svým jednáním mohl způsobit škodu 71 417 000 Kč představující tržní hodnotu všech akcií obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy. I kdyby zůstal zapsán jako její jediný akcionář, vlastníkem akcií by se stejně nestal, neboť je již držela v dobré víře zahraniční právnická osoba Arca Investments. Zápis jediného akcionáře do obchodního rejstříku je zápisem deklaratorním, nemá tak žádný vliv na nabývání nebo pozbývání vlastnictví k akciím. Navíc úvaha soudů nižších stupňů, že jeho jednání směřovalo k nepřátelskému převzetí obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy se neopírá o žádný právní rozbor, kterým by bylo odůvodněno, že by zápis do obchodního rejstříku takové převzetí umožňoval. Obviněný tak škodu na cizím majetku způsobit nechtěl, se vznikem škody nebyl ani srozuměn a zápisem do obchodního rejstříku ji ani způsobit nemohl.
10. Obviněný opět zopakoval, že listiny předložené rejstříkovému soudu nemohly dosáhnout změny zápisu v obchodním rejstříku, proto nebyla naplněna ani objektivní stránka trestného činu podle § 254 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku. Ne každý nepravdivý údaj je totiž způsobilý přivodit škodlivý následek, naopak trestním právem je možné postihovat pouze takové uvedení nepravdivého údaje, které reálně umožní změnu údajů ve veřejném rejstříku. Z ustálené judikatury Nejvyššího i Ústavního soudu dále vyplývá, že uvedený nepravdivý údaj musí být také způsobilý ohrozit zájem chráněný trestním zákonem. Objektem tohoto trestného činu je zájem na ochraně správnosti a úplnosti údajů uváděných v obchodním rejstříku. Podle obviněného pak zápis jediného akcionáře do obchodního rejstříku chrání osoby před protiprávním jednáním personálně a ekonomicky spjatých osob a ovládajících a ovládaných osob, čímž je chráněna především sama obchodní korporace před škodou způsobenou tímto jednáním. Žádný z těchto chráněných zájmů však jeho jednáním nebyl ohrožen ani zasažen. Nebyly ohroženy ani zájmy třetích osob jednajících v důvěře v zápis, neboť nešlo o zápis statutárního orgánu, který by za obchodní společnost mohl jednat. Nadto Ing. Josef Miškovský sám postupoval v rozporu se zákonem, když jako jediný akcionář obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy nepodal návrh na zápis této skutečnosti do obchodního rejstříku. Vzhledem k těmto skutečnostem podle obviněného tak jeho jednání nedosáhlo takové kvality a intenzity, aby mohlo způsobit trestněprávní následek, zejména ve vztahu ke způsobení škody.
11. V této souvislosti obviněný namítl, že soudy nižších stupňů měly aplikovat zásadu subsidiarity trestní represe. Nepravdivý údaj, který obviněný uvedl, totiž nebyl způsobilý změnit zapisovaný údaj v obchodním rejstříku, jeho jednání nebylo ani nijak sofistikované, ve věci též absentuje škodlivý následek, neboť jde o pokus trestného činu, navíc došlo k pochybení rejstříkového soudu, který obviněného jako jediného akcionáře na základě poskytnutých dokumentů neměl zapsat a nadto tato trestní věc má nepochybně soukromoprávní základ, když se ve své podstatě jedná o spor o akcie. Podle obviněného tak míra společenské škodlivosti jeho jednání nedosahuje takové intenzity, aby na něj muselo být reagováno prostředky trestního práva.
12. Obviněný konečně namítl, že vlastnictví předmětných akcií nikdy nepozbyl. K tomu předně uvedl, že v den, kdy mělo dojít k údajnému uzavření ústní smlouvy o převodu akcií, byl po ortopedickém operačním zákroku, jeho zdravotní stav mu tak neumožňoval dostat se do kanceláře, ve které měla být tato smlouva uzavřena, a to s ohledem na skutečnost, že se nacházela v prvním patře budovy bez výtahu a pouze se schody bez zábradlí. K prokázání skutečnosti, že nebyl schopen se do kanceláře dostat, navrhoval provést znalecký posudek, výslech jeho manželky, výslech jeho ošetřujícího lékaře, jakož i další důkazy, které soudy nižších stupňů neprovedly a jeho důkazní návrhy zamítly, přestože prokazovaly, že k uzavření smlouvy nemohlo dojít. Obviněný dále namítl, že rozhodnutí soudu prvního stupně je vnitřně rozporné, když na jednu stranu soud uvedl, že k převodu akcií na jméno dochází rubopisem, předáním a smlouvou, avšak následně uvedl, že otázka uzavření smlouvy nebyla pro jeho rozhodnutí významná, neboť došlo k převodu akcií rubopisem a předáním. Uzavření ústní smlouvy pak nelze dovodit ani z výpovědi svědka Ing. Josefa Mišovského v úředních záznamech o podaném vysvětlení čtených při hlavním líčení, když uvedl, že se patrně jednalo o úplatný převod, ale s obžalovaným výši úplaty nijak neřešil. Soudy nižších stupňů tak podle obviněného převod akcií neposuzovaly v souladu s občanskoprávními předpisy.
13. Ze všech uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí jakož i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně zrušil a sám rozhodl tak, že se obviněný podle § 226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby, neboť skutek uvedený v obžalobě není trestným činem.
III. Vyjádření k dovolání a replika obviněného
14. K dovolání obviněného se vyjádřila nejvyšší státní zástupkyně prostřednictvím státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který nejprve shrnul dosavadní průběh trestního řízení a dovolací námitky obviněného.
15. Státní zástupce nejprve uvedl, že důvodu podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který obviněný uplatnil, neodpovídají námitky, jimiž obviněný nesouhlasil s hodnocením důkazů a s výsledky provedeného dokazování. V námitkách, kterými brojil proti skutkovým zjištěním, totiž nevyjádřil, že je dán zjevný rozpor mezi skutkovými zjištěními a obsahem důkazů. Navíc s obhajobou obviněného se již dostatečně vypořádaly soudy nižších stupňů, proto odkázal na příslušné pasáže odůvodnění rozhodnutí soudů nižších stupňů.
16. Státní zástupce nesouhlasil ani s námitkou obviněného, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navrhované důkazy, proto jde o opomenuté důkazy. Podle něj totiž soudy nižších stupňů provedly takové důkazy, které dostatečně odůvodňují závěr o vině obviněného, navrhované důkazní prostředky by proto nemohly zvrátit učiněná skutková zjištění. Navíc není povinností soudu vyhovět všem důkazním návrhům stran, neboť závisí pouze na úvaze soudu, který důkaz provede. Soudy nižších stupňů řádně odůvodnily, z jakých důvodů nevyhověly návrhu obviněného na doplnění dokazování, nejedná se proto o opomenuté důkazy.
17. K námitce obviněného, že rozsudek soudu prvního stupně je nepřezkoumatelný, státní zástupce uvedl, že je povinností soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit a adekvátně se logickým způsobem vypořádat s argumentací účastníků řízení. V nyní projednávané věci se soudy nižších stupňů řádně vypořádaly se všemi opatřenými důkazními prostředky, adekvátně reagovaly na obhajobu obviněného a náležitě odůvodnily své závěry, proto nemohlo dojít k porušení práva obviněného na spravedlivý proces.
18. K námitkám obviněného podřazeným pod dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. státní zástupce uvedl následující. Státní zástupce předně nesouhlasil s tím, že by obviněný v rozhodný okamžik uvedl rejstříkovému soudu vše podstatné a nekonstruoval právní situaci, která nenastala, neboť alespoň po určitou dobu jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy skutečně byl. Tuto skutečnost ostatně nezpochybňoval ani soud prvního stupně, když se zabýval důkazním prostředkem v podobě notářského zápisu. Podle státního zástupce je však pro posouzení trestní odpovědnosti obviněného podstatné, že vůči rejstříkovému soudu nepravdivě deklaroval, že jeho postavení jako jediného akcionáře trvalo i v době podání návrhu na zápis tohoto údaje do obchodního rejstříku, což neodpovídalo skutečnosti, když obviněný akcie obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy převedl na Ing. Josefa Mišovského a ten následně zahraniční právnické osobě Arca Investments, která byla jediným akcionářem v době podání návrhu. Pokud obviněný namítl, že nevěděl o převodu akcií na zahraniční právnickou osobu Arca Investments, pak ani tato skutečnost není podstatná, neboť obviněný se ani tak nemohl domnívat, že je jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, když tyto akcie převedl Ing. Josefu Mišovskému. Tato skutková zjištění zároveň svědčí o tom, že obviněný jednal zcela vědomě a se záměrem poškodit jediného akcionáře, aniž by nutně musel vědět, že jím je zahraniční právnická osoba Arca Investments.
19. Na trestní odpovědnosti obviněného pak nemůže nic změnit ani nesprávný postup rejstříkového soudu prvního stupně, který obviněného jako jediného akcionáře zapsal, ačkoli tak neměl učinit, neboť obviněný ani nebyl oprávněn takový návrh rejstříkovému soudu podat.
20. Pokud jde o námitku, že obviněný svým jednáním nemohl způsobit škodu velkého rozsahu, pak státní zástupce uvedl, že v této trestní věci šlo sice o pokus trestného činu, obviněný se tedy dopustil jednání, které bezprostředně směřovalo k dokonání tohoto trestného činu, avšak k dokonání nedošlo, to ovšem neznamená, že jednání obviněného nebylo vedeno cílem a záměrem způsobit na majetku jediného akcionáře škodu ve výši 71 417 000 Kč. Jednání obviněného sice nebylo způsobilé přivodit změnu vlastnictví akcií obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy v jeho prospěch, šlo tedy o nezpůsobilý pokus trestného činu, neboť obviněný použil takové prostředky (kopie nevyplněných cenných papírů na jméno) k jeho spáchání, které nemohly způsobit zamýšlený následek tedy škodu velkého rozsahu. Tím však není vyloučena trestnost takového pokusu. Nadto obviněný si musel myslet, že uvedení nepravdivých údajů rejstříkovému soudu bude způsobilé ovlivnit majetkovou situaci poškozených, jinak by tyto údaje rejstříkovému soudu vůbec nesděloval.
21. K námitce obviněného, kterou zpochybnil uplatnění prostředků trestního práva v této trestní věci, státní zástupce uvedl, že každý protiprávní čin, který vykazuje znaky uvedené v trestním zákoně, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. V nyní posuzované věci skutek, jímž byl obviněný uznán vinným, ani další rozhodné okolnosti nejsou nijak výjimečné v tom smyslu, že by nešlo o případ společensky škodlivý, který by nedosahoval závažnosti ani těch nejlehčích, běžně se vyskytujících trestných činů zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, kterým byl obviněný uznán vinným. Nadto soudy nižších stupňů neuplatnily prostředky trestního práva k žádné přepjaté kriminalizaci jednání obviněného, když mu uložily pouze peněžitý trest, jehož výši denních sazeb určily v dolní třetině počtu těchto denních sazeb, přestože povaha a závažnost spáchaného trestného činu umožňovala postupovat přísněji.
22. Ze shora uvedených důvodů státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Zároveň vyslovil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání i pro případ jiných rozhodnutí.
23. Vyjádření státního zástupce bylo zasláno k případné replice obviněnému, který tohoto práva využil. Obviněný nesouhlasil se závěrem státního zástupce, že nebylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť státní zástupce tento svůj závěr opřel o větší počet nálezů Ústavního soudu, čímž svoji argumentaci znepřehlednil a znemožnil pochopit její význam. Navíc státní zástupce pouze vyjádřil svůj subjektivní názor.
24. Obviněný dále uvedl, že orgány činné v trestním řízení již od počátku tohoto řízení vycházely z toho, že obviněný při podání návrhu na zápis do obchodního rejstříku nebyl jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, neboť je převedl na Ing. Josefa Mišovského. Obviněný však při podání tohoto návrhu byl přesvědčen, že je jediným akcionářem této obchodní společnosti, neboť nebyly splněny zákonné podmínky pro převod vlastnického práva k akciím. V údajné kupní smlouvě nebyla sjednána kupní cena akcií, jakožto podstatná náležitost kupní smlouvy, a ta nebyla ani uhrazena. Předně však uzavření ústní kupní smlouvy o převodu akcií v tomto trestním řízení nebylo prokázáno.
25. Obviněný závěrem uvedl, že vyjádření státního zástupce je pouhým vyjádřením vlastních úvah a je založeno jen na pravděpodobnosti průběhu skutkového děje. S ohledem na zásadu presumpce neviny však skutkový stav musí být zjištěn minimálně s odpovídající mírou jistoty a pokud se taková úroveň zjištění orgánům činným v trestním řízení nepodaří prokázat, je třeba aplikovat ustanovení o presumpci neviny obviněného. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud vyhověl jím podanému dovolání.
IV. Posouzení přípustnosti a důvodnosti dovolání
a) Obecná východiska
26. Nejvyšší soud nejprve zjistil, že jsou splněny všechny formální podmínky pro konání dovolacího řízení a zabýval se otázkou povahy a opodstatněnosti uplatněných námitek ve vztahu k označeným dovolacím důvodům.
27. Dovolání je svou povahou mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z taxativně vymezených důvodů v § 265b odst. l a 2 tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován, ale je třeba, aby námitky dovolatele takovému důvodu také svým obsahem odpovídaly.
28. Obviněný uplatnil dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. g) a h) tr. ř., avšak svým dovoláním napadal usnesení odvolacího soudu, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání. Bylo tak namístě uplatnit dovolací důvod uvedený v § 265b odst. 1 písm. m) tr. ř. v jeho druhé alternativě, neboť se obviněný domáhal přezkumu rozhodnutí odvolacího soudu, který svým usnesením rozhodl o zamítnutí řádného opravného prostředku, odvolání, proti odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně, tj. proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) tr. ř., přestože byly podle jeho přesvědčení v řízení mu předcházejícím dány důvody dovolání uvedené v § 265b odst. 1 písm. g) nebo h) tr. ř. I přes zmíněný nedostatek podaného dovolání v podobě neuplatnění jediného relevantního dovolacího důvodu, jímž lze zpochybnit rozhodnutí soudu druhého stupně o zamítnutí odvolání, připustil Nejvyšší soud jeho projednání z hlediska věcného a zabýval se konkrétními vznesenými námitkami, jimiž ale obviněný do značné míry jen opakoval již dříve uplatněnou obhajobu.
29. Obecně lze uvést, že dovolání z důvodu uvedeného v § 265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je možno podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Jde tedy o nesprávný výklad a použití norem trestního práva hmotného, případně na něj navazujících hmotněprávních norem jiných právních odvětví. Podstatou je vadné uplatnění příslušných ustanovení hmotného práva na skutkový stav zjištěný soudem prvního a druhého stupně. Tento dovolací důvod je dán zejména tehdy, jestliže skutek, pro který byl obviněný stíhán a odsouzen, vykazuje znaky jiného trestného činu, než jaký v něm spatřovaly soudy nižších stupňů, anebo
nenaplňuje znaky žádného trestného činu. Nesprávné právní posouzení skutku může spočívat i v tom, že rozhodná skutková zjištění sice potvrzují spáchání určitého trestného činu, ale soudy nižších stupňů přesto dospěly k závěru, že nejde o trestný čin, ačkoli byly naplněny všechny jeho zákonné znaky. Tento dovolací důvod ovšem nespočívá v případném procesním pochybení soudů nižších stupňů ani v tom, že se dovolatel sice domáhá použití norem hmotného práva, ale na takový skutek, k němuž dospěl vlastní interpretací provedených důkazů, které soudy prvního a druhého stupně vyhodnotily odlišně od názoru dovolatele. Dovolání s poukazem na citovaný důvod nemůže být založeno na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění z nich vyvodily, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání je koncipováno jako mimořádný opravný prostředek a je tudíž určeno k nápravě pouze závažných právních vad pravomocných rozhodnutí.
30. V tomto stejném duchu a naznačeném směru musí být vykládán také nově formulovaný dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který byl do trestního řádu doplněn jeho novelizací provedenou zákonem č. 220/2021 Sb. s účinností od 1. 1. 2022. Šlo zejména o reakci na rozvinutou judikaturu především Ústavního soudu, který dlouhodobě judikuje, že ani Nejvyšší soud nestojí mimo soustavu obecných soudů a že je tudíž též povolán k ochraně základních práv a svobod, takže nemůže ponechat bez povšimnutí zásah do těchto práv v rámci procesu dokazování.
Určitou výjimku ze shora rozvedeného přístupu založeného na tom, že Nejvyšší soud zásadně nepřezkoumává proces dokazování a na jeho základě učiněná skutková zjištění, tvoří jen případ tvrzení a prokázání tzv. extrémního nesouladu mezi učiněnými skutkovými zjištěními a obsahem provedených důkazů, z nichž jsou skutková zjištění vyvozována, pokud zároveň učiní dovolatel tento nesoulad předmětem dovolání [nyní podle nově formulovaného § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř.]. Jde především o případy týkající se pro rozhodnutí významných (tj. rozhodných) skutkových okolností, které jsou určující pro naplnění znaků trestného činu, pokud konkrétní skutkové zjištění nevyplývá z žádného provedeného důkazu, pokud se výsledek dokazování jeví jako naprosto nespravedlivý a věcně neudržitelný, neboť skutková zjištění, o něž se opírají vydaná rozhodnutí, jsou ve zjevném (tj. extrémním) nesouladu s obsahem provedených důkazů nebo jsou založena na procesně nepoužitelných (tj. absolutně neúčinných) důkazech nebo ve vztahu k nim nebyly nedůvodně provedeny navrhované podstatné důkazy (případ důkazů opomenutých), což lze hodnotit jako porušení základních zásad ovládajících trestní řízení, jako jsou zásady volného hodnocení důkazů, vyhledávací a presumpce neviny.
Taková existence tzv. zjevného (extrémního) nesouladu by mohla naplňovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a odůvodnit mimořádný zásah do skutkových zjištění, která ale jinak (obecně) v řízení o dovolání nejsou předmětem přezkumné činnosti Nejvyššího soudu, a to ani po uvedeném doplnění trestního řádu o nově formulovaný dovolací důvod. Tento extrémní nesoulad ale není založen jen tím, že z různých verzí skutkového děje se soudy nižších stupňů přiklonily k verzi uvedené v obžalobě, pokud svůj postup přesvědčivě zdůvodnily (např. nález Ústavního soudu ze dne 10.
7. 2014, sp. zn. III. ÚS 888/14). Tvrzení nedostatků skutkových zjištění, která nelze oddělovat od nesprávné právní kvalifikace, samo o sobě nezakládá důvod pro zásah dovolacího soudu, jak uznal i Ústavní soud ve stanovisku ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14.
31. Nejvyšší soud dále obecně připomíná, že zpravidla odmítne jako zjevně neopodstatněné takové dovolání, v němž obviněný pouze opakuje tytéž námitky, jimiž se snažil zvrátit již rozhodnutí soudu prvního stupně, pokud se jimi odvolací soud zabýval a vypořádal se s nimi náležitým a dostatečným způsobem (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2002, sp. zn. 5 Tdo 86/2002, uveřejněné pod č. T 408. ve svazku 17 Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, který vydávalo Nakladatelství C. H. Beck, Praha 2002).
b) K jednotlivým námitkám obviněného
32. Nejprve je třeba uvést, že většina dovolacích námitek obviněného představuje jeho dosavadní obhajobu, kterou uplatňoval jak v řízení před soudem prvního stupně, tak v rámci svého řádného opravného prostředku. Oba soudy nižších stupňů se s ní také vypořádaly, takže na odůvodnění jejich rozhodnutí lze plně odkázat. Protože Nejvyšší soud s takovým vypořádáním námitek obviněného souhlasí, není třeba tuto argumentaci znovu zevrubně opakovat (obviněnému je vypořádání těchto argumentů dobře známo). Odkázat lze též na vyjádření státního zástupce k podanému dovolání, s nímž Nejvyšší soud také souhlasí. Nejvyšší soud k námitkám obviněného přidá jen několik poznámek, jak je uplatnil ve svém dovolání.
33. Dále je na místě též připomenout, že Nejvyšší soud v řízení o dovolání není zásadně povolán k přezkumu skutkových zjištění učiněných soudy nižších stupňů, není řádnou třetí instancí sporu mezi veřejnou žalobou a obhajobou obviněného, takto jeho postavení nebylo koncipováno, jak bylo již naznačeno shora. Dokazování je doménou především soudu prvního stupně s možnou korekcí v řízení před soudem druhého stupně jako soudem odvolacím, nikoli však v řízení o dovolání. Dokazování je ovládáno zásadami jeho se týkajícími, a to zásadou vyhledávací, bezprostřednosti a ústnosti, volného hodnocení důkazů a presumpcí neviny.
Hodnotit důkazy tak může jen ten soud, který je také v souladu s principem bezprostřednosti a ústnosti provedl, protože jen díky tomu může konkrétní důkazní prostředek vyhodnotit a získat z něj relevantní poznatky. Zásada bezprostřednosti ve spojitosti se zásadou ústnosti zde hraje významnou roli, soud je přímo ovlivněn nejen samotným obsahem důkazního prostředku, ale i jeho nositelem (pramenem důkazu). Jen takový způsob dokazování může hodnotícímu orgánu poskytnout jasný obraz o dokazované skutečnosti a vynést rozhodnutí pod bezprostředním dojmem z provedených důkazů.
I odborná literatura (např. JELÍNEK, J. a kol. Trestní právo procesní. 7. vydání. Praha: Leges, 2023, str. 188 a násl.; Jelínek, J., Říha, J. Rozhodnutí ve věcech trestních se vzory rozhodnutí soudů a podání advokátů. 5. vydání.
Praha: Leges, 2023, s. 43 a násl.) uznává, že nejlepší cestou pro správné rozhodnutí je zhodnocení skutkových okolností na podkladě bezprostředního dojmu z přímého vnímání v osobním kontaktu. Před dovolacím soudem se ale dokazování zásadně neprovádí (viz § 265r odst. 7 tr. ř.). Proto je též zcela důvodná koncepce dovolání jako mimořádného opravného prostředku, jímž mají být napravovány jen zásadní vady právního posouzení, případně úzce vymezený okruh vad procesních majících povahu zmatečných důvodů, pro které nemůže napadené pravomocné rozhodnutí obstát. Mezi takové vady se ovšem zásadně neřadí vady dokazování, při němž dochází k utváření závěrů o skutkovém ději, jenž je kladen obviněným za vinu. Naopak Nejvyšší soud, který sám dokazování zásadně neprovádí, musí vycházet ze závěrů soudů nižších stupňů, které samy důkazní prostředky provedly a důkazy z nich vyplývající mohly též náležitě vyhodnotit, jak bylo naznačeno shora.
34. Nejvyšší soud na shora vymezený okruh námitek obviněného ohledně skutkového stavu a hodnocení důkazů vyplývajících z provedených důkazních prostředků nahlížel ve světle judikatury Ústavního soudu, přitom nezjistil ani porušení základních práv obviněného, a to ani práva na spravedlivý proces. Nejvyšší soud přitom interpretoval a aplikoval uvedené podmínky připuštění dovolání tak, aby dodržel maximy práva na spravedlivý proces vymezené Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, Listinou základních práv a svobod, a v neposlední řadě též judikaturou Ústavního soudu (srov. zejména stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 4. března 2014, sp. zn. Pl. ÚS-st. 38/14, vyhlášené jako sdělení Ústavního soudu pod č. 40/2014 Sb., uveřejněné pod st. č. 38/14 ve svazku č. 72 na str. 599 Sb. n. a u.). Právě z těchto uvedených hledisek se tedy Nejvyšší soud zabýval některými skutkovými otázkami a hodnocením důkazů soudy nižších stupňů ve vztahu k právnímu posouzení jednání obviněného. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že i Ústavní soud výslovně ve svém stanovisku konstatoval, že jeho názor, „… podle kterého nelze nesprávné skutkové zjištění striktně oddělovat od nesprávné právní kvalifikace … však neznamená, že by Nejvyšší soud v každém případě, kdy dovolání obsahuje argumentaci ve vztahu ke skutkovým zjištěním, musel považovat dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. za prima facie naplněný. … Je totiž jediným oprávněným orgánem, kterému v tomto stadiu přísluší posuzovat naplnění konkrétního dovolacího důvodu (viz § 54 rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ve věci Janyr a ostatní proti České republice ze dne 13. října 2011, č. stížnosti 12579/06, 19007/10 a 34812/10), a toto posouzení je závaznou podmínkou pro případné podání ústavní stížnosti (ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu)“ [srov. bod 23 shora označeného stanoviska pléna Ústavního soudu].
35. V daném případě však dovolací soud takový nesoulad, natožpak extrémní, neshledal. Kromě toho takovou námitku obviněný ani nevznášel. Lze tak shrnout, že soudy nižších stupňů se věcí řádně zabývaly, provedly v potřebném rozsahu dokazování, na jehož základě mohly učinit skutkové závěry, které nalezly odraz v tzv. skutkové větě odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně a které následně potvrdil svým rozsudkem i odvolací soud. Samotná skutečnost, že se soudy nižších stupňů z různých verzí skutkového děje přiklonily k verzi uvedené v obžalobě a podpořené jednou skupinou důkazů, které nebyly nijak deformovány, přičemž tento svůj postup přesvědčivě zdůvodnily, tzv. extrémní nesoulad založit nemůže.
36. Bez možnosti přezkumu na podkladě takto formulovaných námitek proti skutkovým závěrům soudů nižších stupňů uplatněných v dovolání (jako obiter dictum) může Nejvyšší soud pouze na základě znalosti trestního spisu dodat, že předložené výhrady obviněného proti postupu soudů nižších stupňů nemají žádné opodstatnění.
37. Nejvyšší soud se nejprve zabýval námitkou obviněného, kterou zpochybnil skutkový závěr soudů nižších stupňů, že v době podání návrhu na zápis změn do obchodního rejstříku nebyl akcionářem. Obviněný předně zpochybnil, že by převedl akcie obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy Ing. Josefu Mišovskému, jakož i to, že by mu je při převodu (nebo kdykoliv poté) předal. V této souvislosti uvedl, že k žádnému uzavření smlouvy o převodu akcií nikdy nedošlo, navíc pokud Ing. Josef Mišovský k údajné kupní smlouvě uvedl, že „se patrně jednalo o úplatný převod, ale s obviněným výši úplaty nijak neřešili“, pak by se jednalo o neplatnou smlouvu, neboť podstatnou náležitostí kupní smlouvy je ujednání o kupní ceně.
38. Touto obranou obviněného se soudy nižších stupňů zevrubně zabývaly a dospěly k závěru, že obviněný skutečně dne 17. 7. 2015 akcie Ing. Josefu Mišovskému převedl, třebaže se nepodařilo dohledat titul v podobě smlouvy o převodu akcií a zcela tak objasnit podmínky takového jednání. K závěru, že reálně k převodu akcií došlo, vyvozovaly soudy nižších stupňů z celé posloupnosti jednání a různých skutečností, jak je podrobně rozvedly v odůvodnění svých rozhodnutí a jak bude též poukázáno níže.
39. K tomu lze obecně uvést následující. Akcie na jméno, kterými byly i akcie obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, jsou cennými papíry na řad, které se převádí rubopisem a smlouvou k okamžiku jejich předání (§ 1103 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších změn, dále ve zkratce jen „o. z.“). Platná smlouva je titulem, rubopis (indosament) s předáním akcií představuje modus, tedy způsob. Označení oprávněného je uvedeno buď přímo v textu listiny, nebo vyplývá z nepřetržité řady rubopisů. Rubopis je písemné prohlášení oprávněného z cenného papíru vyjádřené na rubu cenného papíru obsahující projev vůle k převodu veškerých práv spojených s cenným papírem.
40. Soudy nižších stupňů v tomto trestním řízení přitom dospěly k závěru, že převod akcií z obviněného na Ing. Josefa Mišovského měl všechny tyto požadované náležitosti. Zákon pro převod cenného papíru na řad, tedy i akcií na jméno, nevyžaduje písemnou formu smlouvy o převodu akcií, její forma proto může být ústní, dokonce může být uzavřena konkludentně. Přitom se může jednat o jakýkoliv smluvní typ nebo i inominátní smlouvu zakládající převod cenného papíru do vlastnictví jiného. Zjištění, že skutečně došlo k uzavření smlouvy o převodu akcií, učinily soudy nižších stupňů zejména na základě výpovědi Ing. Josefa Mišovského, která odpovídá i dalším důkazům vyplývajícím z provedených důkazních prostředků (jak bude rozvedeno níže), zatímco verze obviněného, že žádná smlouva uzavřena nebyla, že si indosament jen dopředu připravoval pro futuro (pokud by k uzavření smlouvy došlo, a to i s ohledem na svůj tehdy nejistý zdravotní stav apod.) není vůbec logická, neodpovídá chování zkušeného právníka, advokáta, který obhospodařuje holding a pravidelně provádí složité společenstevní změny, jako bylo rozdělení štěpením apod. Bylo přitom spolehlivě prokázáno, že indosament učinil sám obviněný. I kdyby byly pochybnosti o platnosti smlouvy o převodu akcií pro nedostatek některé z podstatných náležitostí (jako bylo ujednání kupní ceny v případě uzavření smlouvy kupní), obviněný svým dalším jednáním po dobu dalších více než 3 let nikterak nedával najevo, že by byl akcionářem, naopak byl si vědom toho, že jako akcionář se chová Ing. Josef Mišovský. Nad rámec úvah, z nichž vycházely soudy nižších stupňů lze jen doplnit, že uvedená doba tří let je též rozhodná pro vydržení vlastnického práva k věcem movitým nabytým v dobré víře (§ 1091 odst. 1 o. z.) a stejná doba je též stanovena jako subjektivní promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o. z.) pro uplatnění práva z bezdůvodného obohacení na základě neplatné smlouvy (§ 621 o. z.).
41. V tomto trestním řízení bylo prokázáno, že ke vzniku obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy a převodu akcií na Ing. Josefa Mišovského došlo z důvodu potřeby zhodnocení (či oddlužení) obchodní společnosti Lázně Františkovy Lázně, a. s., jejímž jediným akcionářem je obviněný. Obchodní společnost Františkovy Lázně Savoy totiž vznikla přeměnou rozdělením odštěpením od obchodní společnosti Lázně Františkovy Lázně, a. s., přitom na nově vzniklou nástupnickou obchodní společnost Františkovy Lázně Savoy přešla část jmění rozdělované obchodní společnosti, a to aktiva v podobě nemovitostí, ale též pasiva v podobě závazků ve výši necelých 89 000 000 Kč. Podstatou celé transakce tak bylo zbavení se části závazků obchodní společnosti Lázně Františkovy Lázně, a. s., a to vzhledem k jejímu velkému úvěrovému zatížení.
42. O tom, že akcie obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy byly převedeny na Ing. Josefa Mišovského pak svědčí následující důkazy provedené v tomto trestním řízení. Ing. Josef Mišovský za obchodní společnost Františkovy Lázně Savoy zařídil investiční úvěr ve výši 3 300 000 EUR na splacení převzatých závazků, přitom při sjednávání tohoto úvěru vystupoval vůči bance jako jediný akcionář této obchodní společnosti, o čemž byl obviněný informován. Skutečnost, že Ing. Josef Mišovský je jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, byla zároveň uváděna ve všech účetních závěrkách od roku 2015, které jsou zveřejněny ve sbírce listin v obchodním rejstříku, přičemž s těmito účetními závěrkami obviněný nebyl seznamován, neboť nebyl jediným akcionářem (zatímco u jiných obchodních společností, kde byl akcionářem, musel poskytovat součinnost při jejich tvorbě a byl s nimi seznamován).
Stejně tak ze zpráv auditora Ing. Luboše Marka k ověření účetní závěrky obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy za rok 2015 a 2017 vyplývá, že přímou ovládající osobou této obchodní společnosti je Ing. Josef Mišovský, který vlastní 100 % akcií. To vyplývá i z obsahu zprávy o propojených osobách za rok 2017, kterou přezkoumala dozorčí rada této obchodní společnosti, přitom předsedou dozorčí rady byl právě obviněný. Ze zpráv stejného auditora k ověření účetních závěrek obchodní společnosti Lázně Františkovy Lázně, a.
s. (jejímž jediným akcionářem je obviněný), a jejíž nedílnou součástí jsou výroční zprávy a zprávy o propojených osobách, pak dále vyplývá, že přímou ovládající osobou této obchodní společnosti je obviněný. Zároveň je v nich uvedeno, že obviněný současně neovládá žádné další společnosti, se kterými obchodní společnost Lázně Františkovy Lázně, a. s., měla v účetním období vztah. Jinými slovy by v nich musela být uvedena i obchodní společnost Františkovy Lázně Savoy, kdyby obviněný byl jejím akcionářem, což uvedeno nebylo a o čemž obviněný velmi dobře věděl a takto to také chtěl deklarovat navenek.
Bylo tak jednoznačně prokázáno, že Ing. Josef Mišovský od roku 2015 veřejně vystupoval jako jediný akcionář obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, jejíž akcie na něj byly rubopisovány, přitom obviněný o tom celou dobu věděl a po celou dobu až do převodu akcií této obchodní společnosti zahraniční právnické osobě Arca Investments proti tomu ničeho nenamítal, nečinil žádné kroky, kterými by zpochybňoval dříve uskutečněný převod akcií (resp. platnost smlouvy o jejich převodu). V podrobnostech k tomu lze odkázat především na body 28.
– 40. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně.
43. Přestože smlouva o převodu akcií neměla písemnou formu, kterou však zákon ani nevyžaduje, bylo prokázáno její ústní uzavření, a to i s ohledem na smysl a účel vzniku této obchodní společnosti s ohledem na výše uvedené důkazy. Předně je však nutné zdůraznit, že Ing. Josefu Mišovskému svědčila nepřetržitá řada rubopisů na jednotlivých akciích obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, které prokazatelně napsal a podepsal obviněný (znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví bylo jednoznačně prokázáno, že text i podpis na rubopisu akcií vlastnoručně napsal obviněný). Obviněný pak tyto akcie opatřené rubopisem předal dne 17. 7. 2015 Ing. Josefu Mišovskému a od té doby s nimi již nedisponoval. Rubopis má přitom též legitimační účinek (§ 1103 o. z. ve spojení s § 16 zákona č. 191/1950 Sb., zákona směnečného a šekového, ve znění pozdějších předpisů). Prostřednictvím rubopisu je proto (nový) majitel cenného papíru legitimován jako její řádný vlastník.
44. Nejvyšší soud tak nezjistil žádný rozpor rozhodných skutkových zjištění s obsahem provedených důkazů, jak namítal obviněný. Skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů jsou dostatečně zdůvodněná a opřená o důkazy vyplývající z důkazních prostředků provedených v tomto trestním řízení. Nejvyšší soud tak na postupu soudů nižších stupňů neshledal v tomto směru ničeho vadného.
45. V této souvislosti obviněný také namítl, že soudy nižších stupňů neprovedly jím navrhované důkazy, které měly svědčit o tom, že k uzavření smlouvy o převodu akcií ani nemohlo dojít, a to kvůli jeho nepřiznivému zdravotnímu stavu. Této námitce však nelze přisvědčit, neboť odvolací soud se důkazními návrhy obviněného zabýval, zamítl je a v odůvodnění svého usnesení (v bodě 40. odůvodnění písemného vyhotovení jeho usnesení) bylo toto jeho rozhodnutí ústavně konformním způsobem zdůvodněno (odvolací soud považoval návrhy na doplnění dokazování za nadbytečné).
46. Problematika tzv. opomenutých důkazů byla opakovaně řešena především v judikatuře Ústavního soudu, který v řadě svých nálezů podrobně vyložil pojem tzv. opomenutých důkazů ve vazbě na zásadu volného hodnocení důkazů a kautely, jež zákon klade na odůvodnění soudních rozhodnutí – z mnoha nálezů Ústavního soudu viz např. nález ze dne 16. 2. 1995, sp. zn. III. ÚS 61/94, publikovaný pod č. 10/1995 ve svazku č. 3 na str. 51 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu (dále jen Sb. nál. a usn.), nález ze dne 12. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 95/97, publikovaný pod č. 76/1997 ve svazku č. 8 na str. 231 Sb. nál. a usn., nález ze dne 10. 10. 2002, sp. zn. III. ÚS 173/02, publikovaný pod č. 127/2002 ve svazku č. 28 na str. 95 Sb. nál. a usn. Zásada volného hodnocení důkazů tudíž neznamená, že by soud ve svém rozhodování (v úvahách nad ním) měl na výběr, které z provedených důkazů vyhodnotí a které nikoli nebo o které z provedených důkazů své skutkové závěry (zjištění) opře a které opomene. Neakceptování důkazního návrhu obviněného lze založit toliko třemi důvody. Prvním je argument, podle něhož tvrzená skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován důkaz, nemá relevantní souvislost s předmětem řízení. Dalším je argument, podle kterého důkaz není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost čili ve vazbě na toto tvrzení nedisponuje vypovídací potencí. Konečně třetím je pak nadbytečnost důkazu, tj. argument, podle něhož určité tvrzení, k jehož ověření nebo vyvrácení je důkaz navrhován, bylo již v dosavadním řízení bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) ověřeno nebo vyvráceno. Právě tohoto důvodu odvolací soud využil a jeho postup tak lze akceptovat (kromě shora uvedených lze odkázat i na další rozhodnutí – viz např. nález Ústavního soudu ze dne 24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 733/01, publikovaný pod č. 26/2004 ve svazku č. 32 na str. 239 Sb. nál. a usn., nález Ústavního soudu ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 570/03, publikovaný pod č. 91/2004 ve svazku č. 33 na str. 377 Sb. nál. a usn., nález Ústavního soudu ze dne 18. 11. 2004, sp. zn. III. ÚS 177/04, publikovaný pod č. 172/2004 ve svazku č. 35 na str. 315 Sb. nál. a usn.).
47. Obviněný dále namítal, že soudy nižších stupňů se v tomto trestním řízení vůbec nezabývaly skutečností, že rejstříkový soud prvního stupně sám pochybil, když obviněného jako jediného akcionáře do obchodního rejstříku zapsal, přestože si byl vědom jeho sporného postavení. Navíc v tomto rejstříkovém řízení spor spočíval v tom, zda je jediným akcionářem on nebo zahraniční právnická osoba Arca Investments. Nebylo však prokázáno, že by věděl, že vlastníkem akcií je právě tato obchodní společnost.
48. Lze sice uznat, že rejstříkový soud prvního stupně na základě předložených dokumentů obviněného jako jediného akcionáře obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy neměl zapsat, jak poté uvedl i odvolací rejstříkový soud, který usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že návrh na zápis změny do obchodního rejstříku zamítl, neboť postavení obviněného jako jediného akcionáře této obchodní společnosti bylo sporné. Nicméně, tato skutečnost nijak nesnižuje míru viny obviněného a nevylučuje vyvození jeho trestní odpovědnosti.
Obviněný byl totiž uznán vinným pokusem trestného činu ve smyslu § 21 odst. 1 tr. zákoníku, a sice konkrétně pokusem zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea 1, odst. 4 tr. zákoníku, neboť v návrhu na zápis změny do obchodního rejstříku uvedl nepravdivé údaje, avšak k dokonání trestného činu nedošlo, když odvolací rejstříkový soud tento návrh zamítl. Z hlediska trestní odpovědnosti obviněného tak je podstatné, že obviněný záměrně nepravdivé údaje v návrhu uvedl a předložil je k provedení zápisu rejstříkovému soudu.
I kdyby tento návrh zamítl rovnou rejstříkový soud prvního stupně, stále by se jednalo o ukončený pokus téhož trestného činu, na právní kvalifikaci by to ničeho neměnilo.
49. Obviněný se bránil mimo jiné tím, že šlo o pokus absolutně nezpůsobilý, že návrh neměl naději na úspěch a že je mu přičítána chyba rejstříkového soudu prvního stupně. Tak tomu dozajista není, naopak průběh jeho činu plně ukazuje, že o absolutně nezpůsobilý pokus nešlo, že za určitých okolností mělo jeho jednání naději na úspěšné dosažení zapovězeného výsledku v podobě zápisu nepravdivých údajů obchodního rejstříku, což ovšem pro dokonání činu v základní skutkové podstatě není rozhodující. Trestný čin zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea 1 tr.
zákoníku je v základní skutkové podstatě formulován jako abstraktně ohrožovací trestný čin, který je zároveň trestným činem tzv. předčasně dokonaným, protože pro jeho dokonání postačí provést popsané jednání, aniž by bylo třeba dosáhnout jakéhokoliv výsledku, ať již v podobě poruchy či ohrožení nějakých konkrétních právních statků (např. v podobě zápisu nepravdivých údajů do obchodního rejstříku). V tomto směru se odlišuje konstrukce trestného činu podle § 254 odst. 2 alinea 1 (a stejně i alinea 2) tr.
zákoníku od konstrukce téhož trestného činu podle § 254 odst. 2 alinea 3 tr. zákoníku, u kterého se vyžaduje ohrožení nebo omezení na právech jiného. Samotné uvedení nepravdivých údajů v podkladech sloužících pro zápis do obchodního rejstříku by tak bylo jednáním naplňujícím znaky dokonaného trestného činu podle § 254 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku. O pokus v daném případě šlo jen proto, že obviněný svým jednáním zamýšlel způsobit na cizím majetku škodu velkého rozsahu, což se mu nezdařilo, proto nedošlo k dokonání činu v jeho kvalifikované skutkové podstatě, jde tak o tzv. pokus kvalifikované skutkové podstaty (případ, kdy jsou naplněny všechny znaky základní skutkové podstaty a zůstala nenaplněna okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby, k níž jednání pachatele směřovalo).
Přitom ovládnutí akciové společnosti Františkovy Lázně Savoy prostřednictvím uvedeného inkriminovaného zápisu obviněného jako jediného akcionáře bylo jasným a jediným cílem jednáním obviněného, který chtěl tímto způsobem znovu získat možnost disponovat s nemovitostmi evidovanými v katastru nemovitostí na tuto obchodní společnost, což byl ve skutečnosti jediný, za to velmi cenný majetek zmíněné obchodní společnosti.
50. Obviněný v této spojitosti též zpochybňoval, že by svým jednáním vůbec mohl způsobit komukoliv jakoukoliv škodu. Ani v tomto směru mu však dovolací soud nemůže dát za pravdu, neboť ani v tomto ohledu rozhodně nešlo o pokus absolutně nezpůsobilý. Obviněný totiž činil kromě výše popsaných i další kroky navazující na podání návrhu na zápis změn v obchodním rejstříku. Tak zejména odvolání proti rozhodnutí rejstříkového soudu prvního stupně podané obchodní společností Františkovy Lázně Savoy, ovládané novým investorem, zahraniční právnickou osobou Arca Investments, vzal jménem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy zpět, zároveň učinil rozhodnutí jediného akcionáře, kterým se instaloval do pozice předsedy představenstva, i jinak vystupoval jako osoba ovládající obchodní společnost Františkovy Lázně Savoy.
Lze tak uvést, že uvedená škoda hrozila bezprostředně, přímo, že vše záviselo na nejistých budoucích událostech a krocích dalších subjektů, které se snaze obviněného o nepřátelské (a trestné) převzetí obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy ubránili (tak např. stačilo, že by nový investor nebyl dostatečně bdělý a nepodal včas odvolání proti rozhodnutí rejstříkového soudu, stejně tak mohlo řízení dopadnout i tehdy, pokud by bylo akceptováno zpětvzetí odvolání obviněným, popř. mohlo dojít ke zpoždění s podáním opravného prostředku či k jinému nesplnění formálních podmínek řízení, mohl činit stejnou chybu jako soud prvního stupně i soud odvolací apod.).
Rozhodně nelze akceptovat obranu obviněného, že by mu bylo vytýkáno pochybení rejstříkového soudu, vytýkáno je mu jedině jeho vlastní trestné jednání. K hrozící škodě bude učiněno ještě několik poznámek níže.
51. Soudy nižších stupňů se též zevrubně zabývaly všemi znaky skutkové podstaty trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea 1 tr. zákoníku, resp. skutkovými předpoklady, v nichž bylo naplnění těchto znaků spatřováno. Také Nejvyšší soud souhlasí s tím, že obviněný se neoprávněně snažil dosáhnout zápisu své osoby jako jediného akcionáře zmíněné akciové společnosti, že jím uvedené informace v návrhu na zápis změn byly koncipovány tak, aby rejstříkový soud zmátly, aby návrhu vyhověl, což se též stalo. Rozhodně není pravdou, že by obviněný předestíral všechny informace pravdivě, nic nezamlčoval a jen se chtěl bránit u soudu v civilním sporu o to, kdo je akcionářem. Obviněný jako zkušený právník a advokát k tomu záměrně zvolil cestu zvláště chráněného rejstříkového řízení, a nikoli cestu sporného řízení o vlastnické právo či o vydání bezdůvodného obohacení. Záměrně přitom předstíral, že na zápis vlastní osoby coby akcionáře má právo, ač věděl, že jím není a že po dobu posledních více než 3 let ani práva akcionáře nevykonával. Věděl dobře též o tom, že Ing. Josef Mišovský usiluje o prodej akcií (např. tento svědek chtěl po obviněném potvrzení, že si vzájemně nic nedluží a že je jediným oprávněným držitelem akcií), stejně tak věděl o schůzce nového investora s jeho dcerou, předsedkyní představenstva obchodní společnosti Lázně Františkovy Lázně, a. s., která vykonávala svou činnost v nemovitostech obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, přičemž ke schůzce mělo dojít v den, kdy obviněný nechal podat návrh.
52. Pokud jde o námitku, že obviněný nevěděl, že vlastníkem akcií je zahraniční právnická osoba Arca Investments, pak ani ta není důvodná. Předně je možno uvést, že obviněný rubopisoval akcie na Ing. Josefa Mišovského, tedy moc dobře věděl, co učinil a že není v době svého jednání akcionářem, protože ke zpětnému převodu akcií na něj nikdy nedošlo. Kromě toho soudy nižších stupňů s oporou o další důkazy dospěly k závěru, že obviněný dobře věděl i o prodeji akcií Ing. Josefem Mišovským zahraniční právnické osobě Arca Investments, které v době podání návrhu k rejstříkovému soudu obviněným svědčil sled indosamentů (soudy tento závěr učinily s oporou o e-mailovou komunikaci obviněného a jeho právních zástupců, o požadavek Ing. Josefa Mišovského na potvrzení svých práv i toho, že jsou s obviněným vyrovnáni, jakož i s ohledem na načasování schůzky jeho dcery, předsedkyně představenstva jím ovládané obchodní společnosti Lázně Františkovy Lázně, a. s., s novými investory). Rozhodné ovšem je, že obviněný si byl velmi dobře vědom toho, že on sám akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy není, tedy že navrhuje zápis do obchodního rejstříku údaje zjevně nepravdivého.
53. Pokud obviněný dále namítal, že Ing. Josef Mišovský sám postupoval v rozporu se zákonem, když jako jediný akcionář a člen statutárního orgánu obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy nepodal návrh na zápis skutečnosti, že je jediným akcionářem této obchodní společnosti, do obchodního rejstříku, pak ani tato námitka není jakkoliv relevantní pro posouzení skutku kladeného obviněnému za vinu. Trestní soudy totiž rozhodují pouze o skutku, pro který se trestní řízení vede. Je nepřípustné, aby soud v trestním řízení posuzoval případnou vinu osoby odlišné od obžalovaného, tedy osoby, proti níž se trestní řízení nevede.
Nelze proto vytýkat soudům nižších stupňů, že v tomto trestním řízení nezjišťovaly důvody, proč Ing. Josef Mišovský tento návrh na zápis do obchodního rejstříku nepodal, a to i přesto, že takové opomenutí je v rozporu s § 48 odst. 1 písm. k) zákona č. 304/2013 Sb., o veřejných rejstřících právnických a fyzických osob, ve znění pozdějších změn (dále jen ve zkratce „VeřRej“), a dokonce může (ovšem za splnění dalších podmínek – ohrožení nebo omezení na právech jiného, jak bylo uvedeno výše) naplnit znaky trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 2 alinea 3 tr.
zákoníku. Ani skutečnost, že v obchodním rejstříku Ing. Josef Mišovský nebyl zapsán jako jediný akcionář obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, nemůže nic změnit na trestní odpovědnosti obviněného za popsané jednání spočívající v podání návrhu s nepravdivými údaji rejstříkovému soudu, ač věděl, že on sám jediným akcionářem této obchodní společnosti není.
54. Nejvyšší soud nemohl s obviněným souhlasit ani s jeho námitkami, že rozhodnutí soudů nižších stupňů jsou nepřezkoumatelná, neboť neuvedly, proč považovaly závěr rejstříkového soudu, že obviněný byl osobou oprávněnou k podání návrhu na zápis jediného akcionáře do obchodního rejstříku, za nesprávný. Předně není pravdou, že by se soudy nižších stupňů rozhodnutím odvolacího rejstříkového soudu nezabývaly. Naopak soud prvního stupně v bodě 52. odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku výslovně uvedl důvody, pro které s tímto závěrem nesouhlasil.
Vycházel jednak z výpisu z obchodního rejstříku, ze kterého zjistil, že obviněný k datu podání návrhu nebyl členem představenstva ani dozorčí rady obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy. Tato skutečnost sice sama o sobě nic neznamená, neboť podle § 11 odst. 3 VeřRej může návrh na zápis podat každý, kdo na něm doloží právní zájem a k návrhu přiloží listiny, ze kterých vyplývají skutečnosti zapisované do veřejného rejstříku, pokud tuto povinnost nesplní osoba, které tato povinnost vznikla. Soud prvního stupně však dále uvedl, že obviněný ani neměl na zápis žádný právní zájem, když akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy nebyl.
Jak správně poukázal soud prvního stupně, rejstříkové řízení je ovládáno registračním principem, který podstatným způsobem omezuje přezkumnou činnost rejstříkových soudů v rámci rejstříkových řízení. Rejstříkový soud je tak oprávněn přezkoumat formální předpoklady návrhu a pouze dílčím způsobem také předpoklady hmotněprávní, a to zásadně jen tehdy, jestliže zapisované skutečnosti nemají podklad v notářském zápisu (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 29 Cdo 1759/2008). Při podání návrhu na zápis podle § 11 odst. 3 VeřRej tak rejstříkový soud musí nejprve zkoumat, zda uběhla složená lhůta ze lhůt „bez zbytečného odkladu“ podle § 11 odst. 2 VeřRej a 15 dnů podle § 11 odst. 3 VeřRej.
Dalším z předpokladů pro podání návrhu je doložení právního zájmu navrhovatele na tomto zápisu. Navrhovatel je zpravidla povinen svůj právní zájem na navrhovaném zápisu osvědčit, nicméně v řadě případů bude právní zájem navrhovatele zjevný bez dalšího – například jediný akcionář má právní zájem na zápisu své osoby jako jediného akcionáře zapsané akciové společnosti (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 2624/2016). Z tohoto důvodu také odvolací rejstříkový soud dospěl k závěru, že obviněný je osobou oprávněnou k podání návrhu, když uvedl, že obchodní společnost Františkovy Lázně Savoy nesplnila ve stanovené lhůtě povinnost podat tento návrh a právní zájem navrhovatele plyne již ze samotného návrhu, kterým se domáhá zápisu své osoby jako jediného akcionáře (viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne13.
6. 2019, sp. zn. 7 Cmo 378/2018, na č. l. 552). Obviněný pak k návrhu připojil i listiny, ze kterých měly vyplývat zapisované skutečnosti (byť to bylo sporné).
Nicméně s ohledem na registrační princip rejstříkového řízení rejstříkový soud nemůže přezkoumávat, zda údaje o skutečnostech, které se zapisují do veřejného rejstříku, vyplývají z předložených listin, tedy nemůže přezkoumávat, zda údaje uvedené v listinách jsou pravdivé. Obviněný tak formálně (bez možnosti přezkumu rejstříkovým soudem) splnil podmínky pro podání návrhu na zápis, proto jej rejstříkové soudy považovaly za osobu oprávněnou k podání návrhu. Pokud však v následujícím trestním řízení bylo prokázáno, že obviněný jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy nebyl, o čemž také věděl, pak trestní soudy vlastně důvodně dospěly k závěru, že fakticky návrh na zápis své osoby jako jediného akcionáře podal neoprávněně.
55. Obviněný dále namítal, že rejstříkovému soudu nepředložil žádné nepravdivé podklady sloužící pro zápis do obchodního rejstříku. V návrhu totiž uvedl všechny podstatné okolnosti, jako například tu, že akcie opatřil rubopisem na řad Ing. Josefa Mišovského, že akciemi obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy nedisponuje, a proto předkládá pouze jejich kopie, a to bez uvedeného rubopisu, dále též zdůraznil, že s Ing. Josefem Mišovským neuzavřel žádnou smlouvu o převodu těchto akcií. Navíc bylo prokázáno, že po určitou dobu od založení obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy jejím jediným akcionářem skutečně byl.
56. Touto obhajobou obviněného se soud prvního stupně již zabýval v bodech 55., 57. a 71. odůvodnění písemného vyhotovení svého rozsudku, v nichž uvedl, jaké nepravdivé údaje obviněný předložil v návrhu na zápis do obchodního rejstříku a jeho přílohách. Pro úplnost lze zopakovat, že za nepravdivý údaj lze považovat již jen samotný návrh, kterým žádal zapsat svoji osobu jako jediného akcionáře obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy do obchodního rejstříku, ač věděl, že jediným akcionářem této obchodní společnosti není. Nepravdivé tvrzení, že je jediným akcionářem této obchodní společnosti, navíc opakovaně uváděl i v odůvodnění návrhu na zápis údajů do obchodního rejstříku a vyplývá i z čestného prohlášení jediného akcionáře o souhlasu se zápisem do obchodního rejstříku. Pokud obviněný v této souvislosti namítl, že rejstříkovému soudu uvedl, že akcie nemá v dispozici, že je opatřil rubopisem na řad Ing. Josefa Miškovského, jakož i další významné skutečnosti, tudíž neuvedl žádné nepravdivé údaje, pak ani s touto námitkou nelze souhlasit. Obviněný v odůvodnění návrhu sice takové údaje uvedl, nicméně je odůvodnil zcela jinými okolnostmi, než ke kterým dospěly soudy nižších stupňů na základě provedeného dokazování v tomto trestním řízení. Na trestní odpovědnost obviněného pak nemá žádný vliv ani skutečnost, že jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy po jejím vzniku skutečně byl, neboť v době, kdy podal návrh na zápis do obchodního rejstříku již jediným akcionářem této obchodní společnosti nebyl, když akcie této obchodní společnosti převedl na Ing. Josefa Mišovského, který je následně převedl na zahraniční právnickou osobu Arca Investments.
57. Obviněný dále namítl, že svým jednáním nemohl zahraniční právnické osobě Arca Investments způsobit škodu, a to ani v případě, že by v obchodním rejstříku zůstal zapsán jako jediný akcionář obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy. Zápis jediného akcionáře do obchodního rejstříku je totiž zápisem deklaratorním a nemá žádný vliv na nabývání nebo pozbývání vlastnictví akcií. Navíc úvahy soudů nižších stupňů o pokusu nepřátelského převzetí obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy se neopírají o žádný právní rozbor, ze kterého by vyplývalo, že zápisem tohoto údaje do obchodního rejstříku by toho docílil.
58. Ani s touto námitkou nemohl dovolací soud souhlasit, neboť závěr soudů nižších stupňů o pokusu nepřátelského převzetí obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy obviněným, a tím i způsobení škody velkého rozsahu zahraniční právnické osobě Arca Investments z provedeného dokazování vyplývá. V tomto trestním řízení totiž bylo prokázáno, že obviněný věděl, že jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy je Ing. Josef Mišovský, když mu dne 17. 7. 2015 převedl akcie této obchodní společnosti.
Od tohoto dne pak Ing. Josef Mišovský jako jediný akcionář také vystupoval, a i o tom obviněný věděl (jak bylo rozvedeno shora) a po celou dobu, tedy od 17. 7. 2015 od 12. 10. 2018 proti tomu nic nenamítal. Aktivní kroky proti tomu začal činit, až když se dozvěděl, že Ing. Josef Mišovský akcie obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy výhodně prodal zahraniční právnické osobě Arca Investments, neboť chtěl tento investiční záměr zmařit. Proto dne 12. 10. 2018 podal návrh na zápis své osoby jako jediného akcionáře obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy do obchodního rejstříku.
59. Pokus o nepřátelské převzetí obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy pak lze kromě již samotného podání návrhu na zápis své osoby jako jediného akcionáře do obchodního rejstříku spatřovat v tom, že obviněný v průběhu rejstříkového řízení, po podání odvolání obchodní společností Františkovy Lázně Savoy proti rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu obviněného jako jediného akcionáře obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, se na základě tohoto nepravomocného zápisu zvolil jako člen představenstva obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy a odvolacímu rejstříkovému soudu jakožto člen představenstva této obchodní společnosti zaslal zpětvzetí podaného odvolání.
Navíc rejstříkovému soudu podal také návrh na zápis své osoby jako člena představenstva obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, přičemž rejstříkový soud prvního stupně tomuto návrhu vyhověl. Dále se dne 25. 2. 2019 zvolil předsedou představenstva obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy a stejného dne vytvořil seznam akcionářů této obchodní společnosti, ve kterém sebe uvedl jako jediného akcionáře, tyto listiny také přiložil Krajskému soudu v Plzni k návrhu na zápis své osoby jako skutečného majitele obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy.
Tento návrh podal v době, kdy ještě nebylo pravomocně rozhodnuto o odvolání obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy proti rozhodnutí rejstříkového soudu o zápisu obviněného jako jediného akcionáře této obchodní společnosti. Z uvedeného je tak zcela zřejmé, že obviněný se tímto poměrně sofistikovaným jednáním, spočívajícím zejména ve volení své osoby do orgánů obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, vytvoření seznamu akcionářů, jednání jménem této obchodní společnosti vůči odvolacímu rejstříkovému soudu, jakož i podávání návrhů na zápis skutečností do obchodního rejstříku a do evidence skutečných majitelů, a to v době, kdy mu svědčil nepravomocný zápis v obchodním rejstříku, že je jediným akcionářem této obchodní společnosti, snažil převzít obchodní společnost Františkovy Lázně Savoy a vykonávat v ní svůj vliv, čímž se tedy i pokusil způsobit zahraniční právnické osobě Arca Investments škodu představující tržní hodnotu všech akcií obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy.
60. Obviněný pak nesouhlasil ani s tím, že by svým jednáním ohrozil objekt trestného činu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění. Objektem tohoto trestného činu je zájem na pravdivosti zápisů v obchodním rejstříku, nadačním rejstříku, rejstříku obecně prospěšných společností nebo rejstříku společenství vlastníků jednotek. Obviněný již samotným podáním návrhu na zápis své osoby jako jediného akcionáře obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy do obchodního rejstříku ohrozil správnost údajů zapisovaných do obchodního rejstříku.
Navíc v nyní projednávaném případě rejstříkový soud prvního stupně obviněného jako jediného akcionáře zapsal, nebýt účinné obrany obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, obviněný by v obchodním rejstříku nadále zůstal zapsán jako její jediný akcionář. Objekt tohoto trestného činu byl ohrožen o to víc, když obviněný jménem této obchodní společnosti z pozice údajného člena představenstva vzal její odvolání zpět. Obviněný navíc svým jednáním zasáhl do práv zahraniční právnické osoby Arca Investments, která je jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy a která také měla být v obchodním rejstříku zapsána jako jediný akcionář této obchodní společnosti, dále do práv samotné obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, která má právo na to, aby údaje o ní v obchodním rejstříku odpovídaly skutečnosti.
Stejně tak ohrozil zájem všech ostatních fyzických a právnických osob, které se musí v dobré víře spolehnout při ochraně svých zájmů na zápis v obchodním rejstříku. To platí i pro orgány veřejné moci (např. katastr nemovitostí). Pokud obviněný v této souvislosti namítl, že návrh na zápis do obchodního rejstříku se netýkal statutárního orgánu, který za obchodní společnost jedná, tudíž zájmy třetích osob nemohl ohrozit, pak ani s tímto tvrzením nelze souhlasit. Údaj o osobě jediného akcionáře akciové společnosti se do obchodního rejstříku zapisuje také z důvodu, že tento akcionář samostatně vykonává působnost nejvyššího orgánu, tedy valné hromady, přestože taková akciová společnost valnou hromadu nemá.
Proto se nepoužijí zákonná ustanovení o jejím svolávání a průběhu, jediný společník tak v podstatě může rozhodnout kdykoli a o čemkoli, co je v působnosti valné hromady. Povinný údaj o jediném akcionáři v obchodním rejstříku tedy upozorňuje třetí osoby, že akciovou společnost řídí jediná osoba, která tak může v zásadě kdykoli rozhodovat o zásadních otázkách, které jsou v její působnosti (např. odvolávat a volit členy představenstva a dozorčí rady, rozhodovat o změně stanov apod.).
61. Obviněný dále namítl nesprávnou aplikaci zásady subsidiarity trestní represe soudy nižších stupňů. Nejvyšší soud k tomu dlouhodobě judikuje, že jednání naplňující (formální) znaky trestného činu (nebo jeho pokusu) je třeba zásadně posoudit jako trestný čin (pokus trestného činu), nejde-li o případ zvláštní (výjimečný) dalšími okolnostmi, pro které není na místě jej jako trestný čin postihovat, ale postačí postižení podle jiného právního předpisu. Při výkladu této zásady lze přitom vycházet především ze stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 26/2013 Sb. rozh. tr. (ze dne 30. 1. 2012, sp. zn. Tpjn 301/2012). Nejvyšší soud, stejně jako soudy nižších stupňů, však v nyní projednávané věci neshledal žádné zvláštní okolnosti, které by jednání kladené obviněnému za vinu výjimečnými okolnostmi odlišovalo od jiných případů zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění.
62. Obviněný se totiž podáním návrhu na zápis své osoby jako jediného akcionáře obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy dopustil pokusu zločinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění, kterým mohl způsobit škodu ve výši minimálně 71 417 000 Kč, neboť chtěl zabránit převodu akcií obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy zahraniční právnické osobě Arca Investments. Společenská škodlivost jednání obviněného pak není zásadně snižována ani tím, že obviněný nedosáhl výsledku, který zamýšlel, ale jeho čin zůstal toliko ve stadiu pokusu. Je třeba přihlížet k tomu, do jaké míry se jednání pachatele přiblížilo k dokonání trestného činu, jakož i k okolnostem a k důvodům, pro které k dokonání nedošlo – viz přiměřeně § 39 odst. 7 písm. c) tr. zákoníku. V daném případě obviněný učinil vše, co ze svého pohledu považoval za potřebné k dokonání svého činu, tedy nejenže podal návrh na zápis své osoby jako jediného akcionáře do obchodního rejstříku, dokonce se na základě nepravomocného zápisu instaloval do pozice statutárního orgánu obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy a jako člen představenstva vzal zpět odvolání této obchodní společnosti, která brojila proti rozhodnutí rejstříkového soudu, jímž byl obviněný jako jediný akcionář zapsán. Obviněný tak vynaložil ještě další snahu, aby trestný čin úspěšně dokonal. Určení, že je jediným akcionářem obchodní společnosti Františkovy Lázně Savoy, se pak opakovaně domáhal i v civilních řízeních, přestože věděl, že jediným akcionářem této obchodní společnosti není, a že zahraniční právnická osoba Arca Investments nabyla akcie v dobré víře. Přitom obviněný měl toto protiprávní jednání dopředu promyšlené a jeho provedení bylo poměrně sofistikované. Navíc poškozená zahraniční právnická osoba Arca Investments musela vynaložit značné úsilí na svou obranu proti jednání obviněného, a to nejen v předmětném rejstříkovém řízení, ale i v dalších rejstříkových a občanskoprávních řízení. Závažnost činu obviněného velmi zvyšuje fakt, že svým činem chtěl způsobit škodu 71 417 000 Kč, tedy škodu více než sedmkrát převyšující dolní hranici škody velkého rozsahu. Obviněnému navíc nebyl kladen za vinu další majetkový trestný čin, a sice trestný čin podvodu, ač podle judikatury Nejvyššího soudu i soud lze uvést v omyl (viz k tomu rozhodnutí č. 44/2024 Sb. rozh. tr.), takže v jiných obdobných případech Nejvyšší soud akceptuje i posouzení klamavého jednání v rejstříkovém řízení se snahou neoprávněně tak ovládnout jinou obchodní společnost jako jednočinný souběh trestných činů podle § 254 odst. 2 alinea 1 a § 209 odst. 1 tr. zákoníku, ať dokonaných či ve stadiu pokusu, a to v závislosti na způsobené škodě též podle vyšších odstavců (tak např. ve věci vedené u Nejvyššího soudu pod sp. zn. 5 Tdo 657/2025).
63. Ani Nejvyšší soud vzhledem k uvedeným okolnostem neshledal žádné výjimečné okolnosti, pro které by neměla být vyvozena trestní odpovědnost obviněného a důsledky s ní spojené.
V. Závěrečné shrnutí
64. Vzhledem ke všem shora zmíněným důvodům Nejvyšší soud dovolání obviněného JUDr. Pavla Douchy odmítl podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Protože Nejvyšší soud rozhodl o odmítnutí dovolání podle § 265i tr. ř., mohl tak učinit v neveřejném zasedání podle § 265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 7. 2025
JUDr. Bc. Jiří Říha, Ph.D. předseda senátu